Pojmy:

• prameny poznání práva,
• prameny vzniku práva – materiální a formální,
• právní a narativní prameny práva
• fas, nefas

 

Historické prameny se podle zdroje historického poznání dělí na:

• přímé pozůstatky minulosti
• prameny, které lidé zachovali pro paměť, vzpomínku či připomenutí

 

FORMÁLNÍ PRAMENY VZNIKU PRÁVA

Království:

• mores maiorum
• consuetudo (usus longaevus, longa consuetudo, tacitus consensus populi, opinio necessitatis)
• leges regiae
• pontifikální interpretace

 

Republika:

• mores maiorum
• consuetudo
• foedus
• komiciální legislativa

Zákonodárný proces:

• rogátor
• contiones
• promulgatio legis
• trinum nundium
• recitare
• VTI ROGAS - ANTIQVO
• renuntiatio
• hlasování

 

Zákony upravující zákonodárný proces:

• lex Publilia Philonis de plebiscitis - přiznal plebiscitům moc zákona pod podmínkou, že budou dodatečně potvrzena senátem.
• lex Hortensia - z roku 286 nařídil, aby se tohoto potvrzení dostalo plebiscitům předem. Tím byla plebiscita postavena naroveň zákonům
• lex Caecilia Didia de modo legum promulgandarum – ne quid per saturam ferretur

• senatusconsultum (SC)
• edicta magistratuum (ius honorarium) – praetor urbanus, praetor peregrinus, praetorské album
  • Edictum tralaticium – je souhrn ustálených a osvědčených ediktů, který byl každoročně nově zvolenými praetory přejímán do jejich ediktu.
  • Edicta repentina -  pokud se během úředního ruku vyskytla nějaké právní záležitost, která nebyla řešena ani v právu civilním, ani v ediktu, tak mohl pro tyto nové právní vztahy vydat praetor edikty ad hoc.

Dig. 4. 3. 1. Ulp. Proti těm, kdož způsobili něco zlého, jestliže proti nim není jiná žaloba, udělím žalobu, pokud je pro to spravedlivý důvod.

Své řeči dostal konsul věrohodnosti touto vyhláškou (edicto): „Nikdo ať nedrží římského občana v poutech nebo ve vězení, aby mu tím nebylo znemožněno přihlásit se k odvodu u konsulů; nikdo ať nedrží ani neprodává statky vojáka, pokud je v ležení, ani nezadržuje v nevolnictví jeho děti a vnuky!“

• iurisprudentia – agere, cavere, respondere

Principát

• komiciální legislativa
• senatusconsultum (SC)
• mores maiorum
• consuetudo
• edicta magistratuum (ius honorarium) – edictum perpetuum Hadriani
• Constitutiones principum – oratio principis
• rescripta
• mandata
• decreta
• iurisprudentia – ius publicae respondendi ex auctoritate principis

Dominát

• císařské konstituce – leges generales

KODIFIKACE PRÁVA (SOUKROMÉ I OFICIÁLNÍ)

• Ius civile Papirianum (de ritu sacrorum)
• Lex duodecim tabularum
• Codex Gregorianus – obsahoval vybrané konstituce od císaře Hadriána do Diokleciána
• Codex Hermogenianus – obsahoval jen Diokleciánova nařízení
• Fragmenta Vaticana – soukromá sbírka složená z úryvků z Papiniána, Paula, Ulpiána a císařských konstitucí
• Sententiae Pauli
• Codex Theodosianus - tento kodex navazoval na předchozí soukromé sbírky CH a CG. Jednalo se o první oficiální sbírku císařských konstitucí, kterou vydal Theodosianus  r. 438. Nejednalo se o sbírku výlučnou, jelikož nařízení vydaná před vládou Konstantina Velikého zůstala i nadále v platnosti. Dělí se na 16 knih (dochovaly se pouze knihy 7-10 a 12-16). V důsledku personality práva platil v Itálii až do konce 11. stol.
• Justiniánská kodifikace – Corpus iuris civilis:
  • Codex Iustinianus
  • Digesta seu Pandectae (literra Florentina, literra Boloniennsis)
  • Codex Iustinianus
  • Institutiones seu Elementa
  • Codex Iustinianus repetitiae prelectionis
  • Novellee
• Citační zákony (z r. 321 a 426) – senát mrtvých – zákon z roku 426 byl závazný pro obě poloviny říše (Valentinián III. a Theodosius II) bylo jím povoleno používat pouze díla Papiniána, Paula, Ulpiána, Gaia a Modestina. Tento citační zákon stanovil tzv. interpretační pravidla.

 

OZNAČENÍ PRAMENŮ:

Zdroj: FRÝDEK, M. Praktická cvičení z římského práva. KEY Publishing. 2010. ISBN 978-80-7418-075-5 (Key Publishing ). ISBN 978-80-904522-6-5 (The European Society for History of Law). str. 20.

 

Dig. 1.1.6.1 Ulpianus Hoc igitur ius nostrum constat aut ex scripto aut sine scripto, ut apud Graecos: „non nomon hoi men eggrafoi, ohi de agrafoi. Toto naše právo pozůstává buď z práva psaného, anebo práva nepsaného, jako u Řeků, některé ze zákonů jsou psané, jiné nepsané.

 

Dig. 1, 1, 1, 6 Ulpianus libro primo institutionum Hoc igitur ius nostrum constat aut ex scripto aut sine scripto, ut apud Graecos: „non nomon hoi men eggrafoi, ohi de agrafoi. Toto naše právo pozůstává buď z práva psaného, anebo práva nepsaného, jako u Řeků, některé ze zákonů jsou psané, jiné nepsané.

 

Gaius I. 3 Lex est quod populus iubet atque constituit. Zákon je to, co národ přikazuje a stanoví.

 

Dig. 1.3.2 Marcianus libro primo institutionum. Zákon je to, co se patří, aby všichni poslouchali a to z mnoha rozličných příčin a dále, nebo především proto, že každý zákon je vnuknutím a darem Boha, principem moudrých mužů, trestem za úmyslné nebo neúmyslné bezpráví a společný slib občanů, podle kterého mají povinnost žít všechny obce.

 

Gaius I. 3 Plebiscitum est, quod plebs iubet atque constituit.  Plebiscit je to, co plebejové přikazují a stanoví.

 

Gaius I. 4 Senatusconsultum est quod senatus iubet atque consituit,idque legis vicem optinet, quamvis fuerit quaesitum. Usnesení senátu je to, co senát přikazuje a stanoví. Také ono má sílu zákona, ačkoli se o tom pochybovalo.

 

Gaius I. 6. Ius autem edicendi habent magistratus populi Romani. Sed amplissimum ius est in edictis duorum praetorum, urbani et peregrini, quorum in provinciis iurisdictionem praesides earum habent; item in edictis aedilium curulium. Edikty jsou příkazy těch, kdo mají právo vydávat vyhlášky. Právo vydávat vyhlášky mají pak úředníci národa římského. Nejbohatší právní předpisy obsahují však edikty dvou praetorů, městského a cizineckého, jejichž pravomoc (jurisdikci) mají v provinciích správcové provincií.  Dále edikty kurulských edilů.

 

Gaius I. 7 Responsa prudentium sunt sententiae et opiniones eorum, quibus permissum est iura condere. Quorum omnium si in unum sententia concurrunt, id, quod ita sentiunt, legis vicem optinet; si vero dissentiunt, iudici licet quam velit sententiam sequi; idque rescripto divi Hadriani significatut. Dobrá zdání právníků jsou výroky a názor těch, kterým bylo dáno povolení vytvářet právní pravidla. Jestliže výroky jich všech jsou jednotné, nabývá to, na čem se tak shodují, sílu zákona. Jestliže se však neshodují, má soudce volnost řídit se tím výrokem, kterým chce; a to je stanoveno v reskriptu božského Hadriana.

 

Gaius I. 5 Constitutio principis est, quod imperator decreto vel edicto vel epistula constituit. Nec umquam dubitatum est, quin id legis vicem optineat, cum ipse imperator per legem imperium accipiat. Císařská konstituce je to, co stanoví císař dekretem nebo ediktem nebo dopisem. A nikdy nebyly pochybnosti, že nabývá sílu zákona, protože císař sám na základě zákona přijímá nejvyšší moc (imperium).

 

Gaius I De iure civili et naturali. 1. Omnes populi, qui legibus et moribus reguntur, partim suo proprio, partim communi omnium hominum iure utuntur: Nam quod quisque populus ipse sibi ius constituit, id ipsius proprium est vocaturque ius civile, quasi ius proprium civitatis; quod vero naturalis ratio inter omnes homines constituit, id apud omnes populos peraeque custoditur vocaturque ius gentium, quasi quo iure omnes gentes utuntur. Populus itaque Romanus partim suo proprio, partim communi omnium hominum iure utitur. Quae singula qualia sint, suis locis proponemus.  O právu občanském a přirozeném. 1. Všechny národy, které se řídí zákony a obyčeji, užívají dílem svého vlastního, dílem všem lidem společného práva. Neboť to, co si jako právo nějaký národ sám pro sebe stanoví, je jeho (právem) vlastním a nazývá se právo občanské, jakožto právo obci vlastní. To však, co pro všechno lidstvo (sám) přírodní řád stanoví, je všemi národy stejně zachováváno a nazývá se právo národů, jakožto právo, jehož všechny národy užívají. A tak národ římský užívá dílem svého vlastního, dílem všem lidem společného práva. Jakéže je to i ono, vyložíme na příslušných místech.

 

Dig. 1, 1, 7 pr. Papinianus libro secundo definitionum Ius autem civileest, quod ex legibus, plebis scitis, senatus consultis, decretis principum, auctoritate prudentium venit. Avšak civilní právo je to právo, které vyplývá ze zákonů, plebiscit, usnesení senátu, císařských nařízení a z autority právních znalců.

 

Dig. 1, 1, 1, 2 Ulpianus libro primo institutionem Huius studii duae sunt positiones, publicum et privatum. publicum ius est quod ad statum rei romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem: sunt enim quaedam publice utilia, quaedam privatim. publicum ius in sacris, in sacerdotibus, in magistratibus constitit. privatum ius tripertitum est: collectum etenim est ex naturalibus praeceptis aut gentium aut civilibus. Tato věda má dvě základní části, právo veřejné a právo soukromé. Právo veřejné se vztahuje na užitek římského státu, právo soukromé na zájem jednotlivce; neboť něco se týká veřejného užitku, něco soukromého. Veřejné právo se vztahuje na posvátné věci (oběti), na kněze, na úředníky obce. Soukromé právo má tři části, neboť se skládá z principů práva přirozeného, práva mezi národy a práva civilního.