„Jako posledně, žádné textové bubliny" Komentovaný seriál jako zkrocený komiks Pavel Kořínek Komiks či obrázkový seriál, dobově vnímaný především jako specifický a trochu podezřelý žánr dětské literatury, střídal v průběhu 20. století období překotného rozmachu s léty nuzného živoření. Sekvenční vyprávění textem (zprvu především veršem) a obrazem se setkávalo s nadšením čtenářů. Od odborníků na dětskou literaturu, střežících zpravidla její čistotu a výchovnou hodnotu, se mu ale vlídného slova povětšinou nedostávalo. Nepřekvapí proto tolik, že do rozvoje obrázkového seriálu v Československu minimálně třikrát výrazně promluvila restriktivní opatření, která cílila: 1) proti jeho dominantním publikačním platformám (jako k tomu došlo za protektorátu v letech 1941-1945); 2) proti této narativní formě vůbec (po únorovém převratu v letech 1948-1957, respektive do roku 1963); 3) proti určitým žánrům, formátům a tvůrcům (normalizační roky 1970-1985). Bezprostřední hrozba zákazu zásadním způsobem ovlivnila podobu domácí komiksové tradice. Tvůrci obávající se, zda svá seriálová díla budou moci publikovat, se často uchylovali k autocenzurní praxi, při níž své práce předem připravovali tak, aby bylo možné případné kritické výtky odrazit. Zákazy, postihující v první vlně většinou ty dynamičtější a populárnější komiksové cykly, i preventivní autorské či redakční „umravňování" vedly mimo jiné k delšímu přežití vývojově starší formy seriálu s textovými přípisky mimo obraz. Tvář československého komiksu byla ve 20. století minimálně zčásti formována těmito cenzurními a autocenzurními souvislostmi: cenzura tak svými zásahy obrázkový seriál potlačovala, zároveň se ale výrazně podílela na ustavování jeho národního invariantu. Jako doklad obecnějšího odporu vůči komiksu stejně jako proti jeho dílčím formálním prostředkům nám mohou posloužit snahy o regulaci a ideologií zprostředkované zachránění seriálu o Rychlých šípech, které bezprostředně předcházely jeho nucenému ukončení v červnu 1948. Tento bezpochyby nejznámější domácí komiksový seriál měl tu pochybnou čest zažít všechny tři výše uvedené restriktivní vlny. Poprvé skončil s domovským Mladým hlasatelem v roce 1941, podruhé o sedm let později při likvidaci Vpředu a potřetí - tentokrát už navždy - v roce 1971. V pořadí druhý zákaz Rychlých šípů, kterému se budeme níže věnovat především, je ale z hlediska cenzurních a autocenzurních postupů jistě nej-zajímavější: v průběhu několika týdnů května a Června roku 1948 totiž seriál zaznamenal formální a tematické změny, které nám mohou pomoci přiblížit dobový přístup k Jaroslavu Foglarovi i žánru obrázkového seriálu. Prostor, kam možno/nutno ustupovat Československý obrázkový seriál se již od svých nejranějších počátků na přelomu 19. a 20. století vyvíjel paralelně ve dvou základních modalitách. V první, vývojově starší formě se realizoval jako komentovaný seriál, který sestával ze sekvence samostatných polí bez vnitropanelových promluv, s textovými komentáři a přípiskami (častěji veršem, (1083 ) popřípadě prózou) pod jednotlivými obrazovými poli (panely). Novější, americkou novinovou produkcí z počátku 20. století inspirovaná podoba komiksu pak už pracovala s promluvovými či myšlenkovými „bublinami" přímo v obraze. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století obě uvedené formy v českojazyčných periodikách koexistovaly vedle sebe, dostávalo se jim však odlišné pozornosti a rozdílného přijetí. První, konzervativnější a formálně statičtější typ, navázaný v domácí recepci na tradici humoristických časopisů Simplicissimus či Fliegende Blätter a na osobnosti typu Wilhelma Busche a ztělesňovaný v domácím kontextu erbovně Josefem Ladou, byl vnímán jako původní, domácký a snad i kvůli častému užití veršů jako hodnotnější z obou uvedených. Oproti tomu větev ko-miksová, barevnější a dynamičtější, byla registrována jako něco cizího, přicházejícího do našeho kulturního prostoru trochu podloudně přes oceán na chvostu populárních animovaných grotesek Walta Disneye či Pata Sullivana. Tomáš Prokůpek ve studii věnované formálním vlastnostem prvorepublikového komiksu charakterizoval třicátá léta 20. století jako údobí „bojů o bublinu":1 jednotlivé původní seriály kolísaly mezi oběma uvedenými typy a u přebíraných zahraničních cyklů bylo naprosto běžnou praxí původní komiks rozličnými způsoby „přeformátovat" do tvaru lokálně lépe přijímaného komentovaného seriálu. Technické provedení těchto úprav široce kolísalo mezi poměrně pečlivou retuší, při které byla celá původní bublina i její obsah z panelů odstraněny, a až poněkud absurdním zachováním vyprázdněných bublin v obrazovém podkladu. Nebylo neobvyklé, že jeden komiksový seriál v různých pokračováních využíval střídavě formálních prostředků obou variant, popřípadě volil problémů prostou „třetí cestu" němých či bezeslovných příběhů. V ustavování komiksu coby přijatelné formy obrázkového vyprávění sehrály v závěru třicátých let zásadní roli populární Rychlé šípy scenáristy Jaroslava Foglara a kreslíře Jana Fischera. Tento seriál, vycházející ve své první etapě v letech 1938-1941 na stránkách Mladého hlasatele, představoval první skutečně masově úspěšný domácí cyklus, který pracoval výhradně s promluvovými bublinami a i jinak - například dynamickou konstrukcí záběrů a zaznamenáváním pohybu - zřetelně odkazoval k zahraničním komiksovým předobrazům. Napětí mezi komiksem a komentovaným seriálem nicméně trvalo. Redakce jednotlivých Časopisů zřejmě jen opatrně zkoumaly, nakolik je komiksová forma přijatelná, a často tak vytvářely rozličné kombinované útvary, v nichž koexistovaly původní bubliny i přibásněné insitní verše. Do odpovědi na otázku „přijatelnosti" pravděpodobně promlouvala i implicitní věková dedikace konkrétního seriálu. Zatímco pro cykly určené mládeži či dospělým představoval komiks na počátku čtyřicátých let už poměrně běžný, komentovanému seriálu rovnocenný způsob realizace (vedle Rychlých šípů takto například Novákovic neděle Či Zlatá kadeř), u sérií určených menším dětem nadále dominovala tužba vychovávat ke správným čtenářským návykům veršem a obrázkem. Kupříkladu časopis Punťa, cílící na mladší čtenářstvo, tak zůstal až do svého zákazu v roce 1942 plně věrný starší statičtější formě s přípisky pod panely. 1) Tomáš Prokůpek: „Boj o bublinu v českém a překladovém obrázkovém seriálu od 20. do počátku 40. let 20. století", in Martin Foret, Pavel Kořínek, Tomáš Prokůpek, Michal Jareš (eds.): Studia komiksu: možnosti a perspektivy, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2012, s. 175-199. (1084 ) Implicitně vnímaná a takřka všeobecně přijímaná teze o menší problematičnosti komentovaného seriálu poměrně výrazně promluvila do tvaru domácí obrázkovoseriálové tradice. Zatímco v desátých a dvacátých letech 20. století můžeme ještě vyšší zastoupení komentovaného seriálu připisovat třeba i nedostatečné obeznámenosti s komiksovou alternativou, počínaje třicátými lety již výtvarníci nesporně disponovali povědomím o obou alternativních přístupech a kreslíři vytvářející obrázkové seriály měli na výběr z obou variant. Skutečnost, že Častěji volili podobu komentovaného seriálu, můžeme samozřejmě interpretovat rozličnými způsoby: osobní autorská preference se zde jistě potkávala s redakční objednávkou, popřípadě s reflexí onoho dominantního kritického názoru na hodnotnost prvního z formálních typů. Tak či onak platí, že komentovaný seriál se v českém prostředí udržel výjimečně dlouho - v nejrůznějších pozdních podobách se s ním potkáváme ještě v Šedesátých Či sedmdesátých letech, například v adaptacích dobrodružné i jiné literární klasiky. V krizových obdobích představoval pro problematičtější, cenzurou i kritikou ohroženější komiks logický prostor, kam lze ustupovat. Druhý alternativní „bezpečnější prostor k ústupu" nabízela (testovací) realizace be-zeslovná. Takto například dlouholetý cyklus Kocour Vavřinec a jeho přátelé (1967-1976) v časopise Mateřídouška začínal jako bezeslovný seriál a teprve postupně se jeho tvůrci odhodlávali včleňovat do repertoáru využívaných formálních prostředků značené vnit-ropanelové repliky; ty byly nejprve vpisované do obrazových polí bez ohraničení přímo k hlavám hovořících postav, později už realizované tradičními bublinami. „Jak nebezpečná je taková seriálová produkce" Jakkoli dnes může období třetí republiky působit jako poměrně progresivní etapa vývoje českého komiksu, kdy se začal usazovat ve svých nejrůznějších žánrových podobách i v publikačních platformách do té doby nedotčených či jen zřídkakdy zasažených (denním tisku, společenských týdenících), nalezneme v této době zároveň poměrně rezolutní odsudky, jež se snášely na „barvotiskové obrázky seriály, které jsou nej větším lákadlem chlapců a dívek".2 Ty svědčí o ne nepodstatném dobovém odporu autorit vůči této inva-zivně vnímané formě. Komiksové bublině (v dobové terminologii častěji „obláčku") byla přitom Jaromírem M. Průšou - jehož Článek O dobrý časopis pro mládež 10-14letou zahájil ve Štěpnici asi nej vyhrocenější polemiku o komiks sledovaného období - připisována role čelného reprezentanta všeho pokleslého. Boje o bublinu jako by v poválečných letech nabyly na nové intenzitě. Vedle přetrvávajícího různého vyrovnávání se s bublinou v redakční a publikační praxi nyní sehrávala významnou roli i odsuzující kritická reflexe: V různých zábavných časopisech pro malé i velké jsme se setkávali dost často s tímto plevelem, který je nebezpečnější, než si kdo může myslit. Epická kostra je zde totiž vyjádřena dialogy jednajících osob, které jsou napsány hůlkovým písmem do jakýchsi obláčků, které vylétají jednajícím osobám z úst. Nehledě k tomu, že už tato okolnost musí působit jaksi slabomyslně, je tu ještě něco jiného. Autor si je obyčejně sám vědom toho, že obláčky obrázku krásy nepřidají, a proto lepí svůj text do nejmenších větiček a úsloví. Text je tedy oproštěn 2) J. M. P. [- Jaromír M. Průša]: „O dobrý časopis pro mládež 10-14Ietou", Štěpnice 1,1946, č. 5/6, s. 169-172, zde s. 170. (1085) a zjednodušen na nejmenší míru, vše potřebné vysvětlí obrázky. Někomu by se snad zdálo, že se tím vůbec nic nestane a že takový výtvor nemá na čtenáře vliv. Mohu však doložit ze své zkušenosti, jak nebezpečná je taková seriálová tvorba.3 Nelichotivou roli prototypického komiksového zástupce všeho zkaženého převzaly ve Štěpnici právě Foglarovy Rychlé šípy. Zacílení proti tomuto seriálu přitom jistě nebylo náhodnou volbou - Mirek Dušín a jeho přátelé provokovali kritiky (ze Štěpnice i dalších periodik) svou popularitou a také osobou svého tvůrce. Jaroslav Foglar se svým pojetím nepříliš umně podávaného dobrodružného (leč zároveň zřetelně didaktického) chlapeckého vyprávění (ať již prózou či komiksem) vcházel do sporu s dobově protěžovanou tezí o nutnosti vysoké umělecké - literární, ale i výtvarné - hodnoty tvorby pro děti a mládež. Jaroslav Toman to ve své studii o kritickém přijetí Foglarova díla pojmenoval následovně: „Ve jménu nekompromisního boje proti kýči a pseudoumění kritizující poukazovali na jeho slovesnou, výtvarnou a grafickou nekulturnost, uměleckou nenáročnost, anachronickou koncepci a na trestuhodné odvádění mladých recipientů od kvalitní četby."4 V diskutabilní míře pak do sporu jistě zasáhly i rozpory povahy personální: Foglarův dřívější rozchod s časopisem Junák a jeho Junáckou edicí se podepsal na řevnivosti mezi skautským časopisem a Vpředeni. Citovaný text Jaromíra Průši byl redakcí Vpředu korespondenčně rozporován, o čemž informuje i redakční šifrou podepsaná noticka Vpřed po třetí v dvojčísle Štěpnice, která za Průšovým textem bezprostředně následovala: „Dostali jsme dopis od pana Jiřího Beneše a dr. Bureše. Oba vyslovují pochybnost, měl-li p. J. M. P. právo psát kritiku o časopisu Vpřed. Je to bývalý spolupracovník tohoto časopisu, s nímž se redakce z mnoha závažných důvodů rozešla."5 Dále v textu se ale redakce kritické tribuny postavila za svého přispěvatele a uvedené výtky označila za objektivní, V dalším, devátém čísle prvního ročníku Štěpnice Foglar s Burešem reagovali ještě delším textem, otištěným pod názvem Redakce časopisu „Vpřed" odpovídá. Svoji obhajobu založili především na citacích korespondence došlé do Vpředu, v níž se mladí z různých koutů republiky vyznávají z toho, jak jsou díky odebíranému časopisu a jeho seriálu lepšími a svědomitějšími občany, kladou si Rychlé šípy za vzor a snaží se jim vyrovnat.6 Nevyřčeným, ale patrně přítomným jablkem sváru pak byly i registrované čtenářské kluby, jež Foglar po vzoru Mladého hlasatele začal ve Vpředu znovu propagovat a jež z pohledu autorit - Junáku či později Svazu české mládeže (SČM) - představovaly alternativní, nedostatečně kontrolovaný model organizování a sdružování mládeže. Polemika ale mnoho nezměnila, spíše jen pomohla více rozdmýchat doutnající spor mezi Vpředem a kritickou obcí na straně jedné a mládežnickým svazem na straně druhé. Rychlé šípy byly dále označovány tu za „usmolený kýč",7 tu za jednu z „divokých mazanic".8 3) Tamtéž, s. 170. 4) Jaroslav Toman: „Foglarova tvorba pro mládež v proměnách doby a literární kritiky", in Růžena Hama-nová, Dorota Lábusová {eds.): K fenoménu Jaroslav Foglar. Sborník příspěvků z konference Fenomén Jaroslav Foglar, Praha, Památník národního písemnictví, 17. září 2007, Praha, Památník národního písemnictví 2008, s. 81-98, zde s. 82. 5) RED: .Vpřed po třetí", Štěpnice 1,1947, č. 7/8, s. 231. 6) „Redakce časopisu Vpřeď odpovídá", Štěpnice 1,1947, č. 9, s. 280-281. 7) -al [= Václav Stejskal]: „Ještě jednou Vpřed", Štěpnice 1,1947, č. 5/6, s. 180. 8) František Pilař: „Vpřed za každou cenu?", Kulturní politika 3,1948, č. 35, s. 7. (1086 ) Konec Rychlých šípů Po únorovém převratu začal obrázkovým seriálům hrozit bezprostřední zánik a komiks se svou dominancí vizuální stránky, odsuzovanými „obláčky" a západně vnímanou proveniencí byl na řadě jako první. Cyklus o Rychlých šípech skončil - spolu s domovským Vpředem - jako jeden z prvních, už na počátku července. Ještě předtím ale Rychlé šípy prošly krátkou, ale veskrze zajímavou etapou, ve které byly poslední tři epizody ročníku (a jak se ukázalo, na dalších dvacet let i celého seriálu) formálně realizovány nikoli ko-miksem, ale komentovaným seriálem - bubliny vymizivší z panelů byly nahrazeny prozaickými přípiskami pod obrázky. Dnes už není možné zcela přesvědčivě pramenně doložit, zda se tak opravdu stalo na základě přímého restriktivního nařízení shora, jak tvrdí bohatá vzpomínková literatura, oba hlavní redaktoři Vpředu - Jaroslav Foglar i Karel Bureš - nicméně na konec časopisu i Rychlých šípů vzpomínají velmi obdobně. Foglar toto téma poprvé otevřeně komentoval 0 dvacet let později v článku Jak se dívám na obrázkový seriál, otištěném coby součást dalšího kola komiksových diskusí ve Zlatém máji: Vzpomínám si, jak mi „odborníci" z bývalého ÚV ČSM v roce 1948 - kdy už jsem byl ve výpovědi z redakce časopisu Vpřed - zakázali předepisovat malíři textové obláčky do jednotlivých obrázků. Text musel být podle příkazu těchto „odborníků" vysazen dole pod obrázkem. Účinnost seriálu tím podstatně poklesla, což jim ovšem bylo srdečně lhostejné, jako ostatně i mnoho jiných a daleko závažnějších věcí.9 Obdobné líčení pak v mírně upravené podobě zahrnul Foglar i do svých vzpomínek Život v poklusu (knižně 1990), v jejichž upraveném a doplněném vydání z roku 1997 doplnil 1 informace o domnělém původci těchto restrikcí: Byla to pro mne ohromující zpráva, které předcházelo nařízení, že moje poslední příběhy Rychlých šípů musely mít pod obrázky místo textových bublinek jen vysazené řádky doprovodného textu! [...] Později jsem se dozvěděl, že hlavní slovo v likvidaci redakce a v mém odstranění měl předseda SČM Zdeněk Hejzlar.11' Dramatické líčení Karla Bureše z memoárové knihy V týmu s Foglarem. Příběh redaktora legendárních časopisů pak zachycuje i možné zvažování autocenzurního tematického přizpůsobení seriálu předpokládanému dobovému požadavku: Jestřábe, přihlas Rychlé šípy do Pionýra. Vyrazíme jim tak zbraně z rukou," radím Foglarovi. „To ne, Rychlé šípy musí zůstat samostatné, na nikom závislé." „Tak je pošli aspoň na brigádu. Hrozí nám nebezpečí." Jestřáb mlčí. SČM vydává naléhavou výzvu k mladým, aby nastupovali na stavby mládeže, na železniční trať v Javoříčku na Slovensku. Z kreslených příběhů Rychlých šípů na zadní stránce Vpředu musíme vyhladit novodobými estéty nenáviděné „bubliny". Na příkaz ústředí SUM. Foglar je nahrazuje několikařádkovými texty pod jednotlivými 9) Jaroslav Foglar: Jak se dívám na obrázkový seriál", Zlatý máj 13,1969, č. 5, s. 280-281, zde s. 281. 10) Jaroslav Foglar: Život v poklusu, Sebrané spisy, sv. 21, Praha, Olympia 1997, s. 187. (1087 ) 32 33 31? ' \2 obrázky seriálu. Texty, z kterých mizí přímá řeč, však snižují akčnost děje, jeho strukturu, integritu. Postavy na obrázcích mlčí a čtenář se musí od nich odvracet k doprovodným řádkům. Napínavost a plynulost děje je porušena. Zvukový film se vrací k němému s titulky. Seriál se stává ilustrovanou povídkou. Podle sovětského vzoru. Redakce to trpně přijímá, čtenáři také. V čísle 44, koncem června, jedou Rychlé šípy na stavbu mládeže. Z příběhu je patrná nucenost, vane z něj nechuť autora k vyprávění děje.11 Celou řadu dokladů o tom, že se jednalo o původně neplánovaná a překotně realizovaná opatření, nám poskytne pramenná dokumentace z Foglarovy pozůstalosti, uložené v Památníku národního písemnictví. Rukopisný sešit nadepsaný Nápady RŠ, do kterého si Foglar zapisoval krátké námětové synopse možných pokračování a pořadí jednotlivých dílů, přibližuje plánovaný sled epizod. Jako poslední dobrodružství Rychlých šípů v ročníku 1947-1948 byl původně zamýšlen příběh Týrané/Trýzněné dítě,12 ke kterému dále v sešitu nalezneme i stručnou dějovou synopsi. Není zcela bez zajímavosti, že i původně zamýšlený příběh disponoval zřetelným didaktickým nábojem, navíc zde tematizujícím státem realizovanou institucionální péči o mládež; chybělo mu tedy zřejmě především ono aktivní převzetí role při kolektivním budování lepších zítřků: „Trýzněné dítě - otec opilec, matka se nestará. Okresní péče o mládež. RŠ uvědomí. Dítě do útulku."13 Nakonec byl ale tištěn příběh jiný, totiž budovatelský Odvoz hlíny, ke kterému se v sešitě žádné poznámky či anotace nenacházejí. Neméně přesvědčivě vypovídají i úvodní poznámky na dochovaných strojopisných scénářích, kde Foglar kreslíře : pí | i US mJ________ĚZ V. ■Ml CukiĚ^ U o Tišší? / 45 ' - l r j v~ v ^ yívví. du R Soupis epizod Rychlých šípů Foglarův rukopisný soupis plánovaných epizod Rychlých šipů pro třetí ročník Vpředu. Zdroj LA PNP, Jaroslav Foglar, rukopisy vlastní, Seriály, scénář a pracovní materiály ke scénářům pro obrázkový seriál, Vpřed r. III., náměty RŠ. 11) Karel Bureš: V týmu s Jestřábem. Příběh redaktora legendárních časopisů, Praha, Toužimský & Moravec 2009, s. 274. 12) Titul v sešitu kolísá, soupis epizod zaznamenává variantu Týrané dítě, synopse verzi Trýzněné dítě. 13) Literární archiv Památníku národního písemnictví (LA PNP), Jaroslav Foglar, rukopisy vlastní, Seriály, scénář a pracovní materiály ke scénářům pro obrázkový seriál, Vpřed r. III., Náměty RŠ. (1088 ) Bratrstvo K. P. nelenilo a skutečně Rychlé iípy se v tu dobu jeilě lopotili Kdyl se dostavil klub Rychlých tipů zhotovilo svůj ilapac! vozík diive a montováním převodů a ř uřésííovdnim dna, k ohradě, aby předvedl svou ikuäebni /izdu, rei Rychlé iípy. To byJo údivu, kdyi aby v případě plavby voda nepronikala do- bylo tu i Bratrstvo Kočiil pracky. Oba vozy něm po prvé vyjelo Zě dvorečku! vnitř vozu. Nebylo to snadná věc. se lěllly pozornosti všech hochů i děvčat. Rychtě ilpy chtěli hlavně zjistit, ida do vozu nepoteče a zda se ne* polapí, ai vjede do vody. A lak zamířili rovnou k vodě. Rozhodný okamitk nastává. Vozy vjíždějí do vody. Rychlé Srpy vytahuji pádla. Bratrstvu se do vody nechce. Nepočítalo g- takovým cílem jízdy, jeho vůz není na plavbu zařízen. latím co dabie utěsněný vůz Rychlých Slpů pluje po vodě, volů Dlouhé Bidlo: „Dále nešlapu!" A štětinúč tiků: „Taky ui není zapotřebí, právě se polápknel" „Voda v podpalubí, voda nad palubou, vtude len voda! Zachraň se, kdo můieir bnuřl poplaáně Dlouhé BidVo a mohutným ikokem se vrhá odvážně do chladných vln. „To je divně, ie z vás tak kapel" diví se na břehu Rychlonotka. „Te náě vúz plece jen tolik neprosakw je, ijako ty vaše necky!" Prázdniny se přiblížily a Rychlé iípy se rozhodil odjet na Stavbu mládeže, kde by přiložili ruku k užitečnému di/u. U mlsíjl skupiny SČM doslali podrobné pokyny. ssěí—» h ist-^f r venku prielo. ale uvnitř vozu pod starou plachtou bylo za jízdy útulno a veselo. O dobrou náladu se staral hlavně Rychlonoika svými povedenými vtipy. Přece vsak leli skoro .celý den, než se na pracoviště dostali. Jeden z vedoucích Stavby ie vlídně při* vítal. A za chvíli se již seznámili s pěti novy.-ni kamarády, se kterými budou bydlil na jedné světnici. Ti jim vysvětlili také běh celého tábora a seznámili i é ostatními brigádníky. Vletiuta sráva ^sražena. Dokondol níis:;. „Každou sobolu se zúčastňujeme sc Svazem české mládeže budováni zimního stadionu Snažíme se všichni žít podle Rychlých Jlpů. Za 11.663 čtenářský .klub VPREDU v Chomutově Václav Černohorský, vedoucí." Rychlé šípy na Stavbě mládeže Poslední tři epizody Rychlých šípů vyšly v podobě komentovaného seriálu; mezi osmým a devátým panelem příběhu nastává výrazný příběhový šev. Zdroj: Jaroslav Fogiar, Jan Fischer: „Rychlé šípy na Stavbě mládeže", Vpřed 3, 1948, č 44, s. 700. (1089 ) Rychlé Líjsy jedou na stavbu aládeše. /Pozor,úpreva zase jako posleinš,žádné testové bubliny,místo nich prázdná tříoentimetrová linka./ ^ačátek príbehu v přcdchosÍLiJísle. .. i»nto "bdélj-fček Tjyiž a s&ead nad první chnlzék./ Po so r j víia Bychlých šípů sebe *■ J w™1 ji tMÉtof i''^f obruči na které by se plachta napínala, ale plachta na nich není 1 8. /Bratrstvo táhne vodou pozadu svoje autíčko k vynořující se dlnzbc, Členové Bratrstva jsou po kolena ve vodě,vyuoľ-ují se závody. Bidlo je jedineční zmáohané. Bratrstvo kouká,jako by chtSlo vypálit rybník. Na pevnina se dBOhtá diváctvo. Bychle šípy jsou se svým vozem už na pevninS% Bychlonožka kyne Bratrstvu rukou a volá,že jejich T&z sioe nevypadá tak pěkně,jako Bratrstva,ale za to že zase tolik neprosakaje. 9. /Bychlé šípy jsou. v fcMfifff&fr ivazu C es ké mládeže. Přes stěnu někde je modrá vlajka ae znakem /bílým,negativním/ SCM, Znak přikládám. TI stolu několik mladých lidí,dívky i mládenci.Byohlé šípy Jsou u stolu /stojí/,jeden z mladých mužů jim ukazuje různá lejstra a říká jim cosi. Hyohlé šípy se všichni na lejstra dívají,se zájmem. Strojopisný scénář epizody Rychlé šípy jedou na Stavbu mládeže V prvním řádku pokynů pro úpravu čtyřicátého čtvrtého pokračování Rychlých šípů (publikovaného pod zkráceným titulem Rychlé šípy na Stavbě mládeže) Jaroslav Foglar upozorňuje na to, že se nemají užívat textové bubliny. Zdroj: LA PNP, Jaroslav Foglar, rukopisy vlastni, Seriály, scénář a pracovní materiály ke scénářům pro obrázkový seriál, Vpřed r III explicitně upozorňuje: „Pozor, úprava zase jako posledně, žádné textové bubliny, místo nich prázdná třícentimetrová linka."14 Poslední tři epizody Rychlých šípů z června roku 1948 tedy ve Vpředu, zřejmě z nařízení zástupců SČM, vyšly v podobě komentovaného seriálu.15 Foglar si ale pravděpodobně uvědomoval, že takový formální ústupek nemusí pro přežití jeho seriálu stačit, pročež se - pravděpodobně i pod vlivem Burešova domlouvání - pokusil „nové době" přizpůsobit i včleněním aktuálně protěžované tematiky: doslova vprostřed Čtyřiačtyřicátého publikovaného pokračování, mezi osmým a devátým panelem příběhu tak nastává výrazný příběhový šev: „Prázdniny se přiblížily a Rychlé šípy se rozhodli odjet na Stavbu mládeže, kde by přiložili ruku k užitečnému dílu. U místní skupiny SČM dostali podrobné pokyny."16 14) LA PNP, Jaroslav Foglar, rukopisy vlastní, Seriály, scénář a pracovní materiály ke scénářům pro obrázkový seriál, Vpřed r. III,, 44. Rychlé šípy jedou na Stavbu mládeže. 15] Ve Foglarově ročníkovém číslování se jednalo o epizodu 43 Rychlé Šípy staví obojživelný vůz, epizodu 44 Rychlé šípy na Stavbě mládeže a konečně epizodu 45 Rychlé šípy zlepšují odvoz hlíny. 16) Jaroslav Foglar, Jan Fischer: „Rychlé šípy na Stavbě mládeže", Vpřed 3,1948, č. 44, s, 700; k vyprávěcímu přeryvu uvnitř epizody dále Martin Foret: „Druhý (nájdech - Kanonizace seriálu Rychlé šípy 1945-1948", in (1090 ) V kontextu celého cyklu o Rychlých šípech je takový výrazný dějový přeryv uprostřed pokračování něčím naprosto výjimečným. S vědomím nevyhnutelné spekulativnosti se zde nabízí interpretace, že Foglar považoval za nezbytné pokud možno okamžitě představit Rychlé šípy v ideologicky přívětivějším světle. Komplikovanou genezi sledované epizody do určité míry ozřejmí skutečnost, že se k tomuto dílu dochovaly dvě strojopisné verze scénáře. Starší z nich, pojmenovaná Rychlé šípy zajíždějí „Albatrose" (název obojživelného vozu), sice v záhlaví žádá o úpravu bez bublin („POZOR, úprava zase jako posledně."),17 jinak ale obsahuje klasicky vystavěné a do dvanácti panelů rozepsané dobrodružství o nezdaru úkladů Bratrstva kočičí pracky, jež je Rychlými šípy v závodě čestně a spravedlivě poraženo. Aktualizovaná a přepracovaná verze už však nese titul Rychlé šípy jedou na Stavbu mládeže a obsahuje předpis pro zkondenzování předchozího scénáře a vypuštění několika původně zamýšlených panelů. Na místo několika uvolněných posledních obrazových polí pak trochu neústrojně vsunuje rozehrání nového příběhu stavějícího Rychlé šípy do pozice aktivně vypomáhajících budovatelů. Právě tato verze byla poté v časopise publikována a právě na ni navázal v následujícím závěrečném čísle ročníku poslední díl této druhé etapy Rychlých šípů {Rychlé Šípy zlepšují odvoz hlíny). Avšak ani zapojení do SČM zřetelně nestačilo, svaz a jeho autority se obměkčit nenechaly a redakční zemětřesení, které provázelo nařízené sloučení junáka a Vpředu, znamenalo pro Foglarův a Fischerův cyklus další zákaz. Rychlé šípy coby seriál historicky spjatý s masovým uvedením komiksové bubliny do domácího obrázkového seriálu nemohlo zachránit ani zbavení se problematického formálního rysu, ani tematická povolnost a konformita. Zdržování a kritické komentování Foglarových knih ze strany cenzury se změnilo v plošný zákaz,18 autor nemohl publikovat nové texty a jeho starší tituly byly staženy z knihoven. První drobné časopisecké příspěvky mu byly povoleny až v roce 1955, na výraznější publikační příležitost ale musel vyčkat ještě takřka o dekádu déle. V příběhu poúnorové likvidace Rychlých šípů tedy pravděpodobně sehrály roli minimálně dvě paralelní motivace, obě v českém kulturním prostoru do určité míry přítomné již v předcházejících letech: záměr omezit Foglara, jehož popularita a projekty hrozily ve své „nezávislosti"19 ohrožovat nový centrálně řízený model organizace mládeže, a záměr oprostit dětská a mládežnická periodika od Škodlivých nánosů „primitivních" obrázkových seriálů. Nelze přitom rezolutně tvrdit, že by byl bezprostředně po Únoru okamžitě přísně proskribován obrázkový seriál. V druhé polovině roku 1948 a po celý rok 1949 vycházela v rozličných periodikách ještě celá řada seriálů, některé z nich dokonce nově. Přitom platí, že delšího přežití bylo častěji dopřáno těm cyklům, které byly realizovány formou komentovaného seriálu. Nový, „odfoglarizovaný"20 časopis Junáci, vpřed (později znovu Vpřed, Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek, Martin Foret, Michal Jareš: Dějiny československého komiksu 20. století, sv. 1, 1900-1964, Praha, Akropolis 2014, s. 315-318. 17) LA PNP, Jaroslav Foglar, rukopisy vlastní, Seriály, scénář a pracovní materiály ke scénářům pro obrázkový seriál, Vpřed r. III., 44. Rychlé šípy zajíždějí „Albatrose". 18) K tomu Pavel Janáček: Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938-1951, Brno, Host 2004, s. 179. 19) Srov. citovaná pasáž in K. Bureš: V týmu s Jestřábem, cit. dílo, s. 274. 20) Zdeněk Karel Slabý: „Časopis Junáci, vpřeď", Štěpnice 3,1949, č. 1, s. 31-32, zde s. 31. (1091 ) JITKA PŘEKVAPILA „Nyni je naSim úkolem zapojit do SRPu „Navrhuji, abychom udí- Mirek věřil v osobni agitaci a tak o soutěži ho-celou školu." lalí' mezi sebou soutěž v na- vofil se spolužáky. boru. Kdo. získá vice žáků." Věra zaac získávala děvčata, kdež- Jožka pro nábor do SRPu maloval pla- Ivan si opatřil letáky a o přestávce to Jitka se o propagaci vůbec nesta- káty dlouho do noci. rala. je rozdával. jůJjlŮAto/tih jito SR% u /.Jlíí!','-"". f 1 A Zdeněk' Ten psal různá vtipná hesla Jen Jitka stále nic nedělala. Však „Kluci, že by Jitka přece jen něco přímo na tabuli. " se ji Ivan vyčítavě ptal: „Ty nám připravovala? Kam jde?" nepomůžea?" A jal; vidíme, šla do sborovny. Tak tohle je Jitčin způsob propagace! Měla úspěch. Na jeji výzvu se přihla-Co lani asi chce? Její hlas slyíí jistě každý žák. šovaly celé třídy. II. B dokonce vyzvala ostatní k úěastt na řepně brigádě. (