Dějiny Balkánu z lingvistického hlediska
V. – 19. století-současnost 2











Moderní doba (19. století–současnost) Jugoslávie do roku 1944 – srbochorvatština, slovinština
´Jugoslávie vznikla v roce 1918 jako jednotné Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (do r. 1929
oficiální název). Tyto tři národy vnímány jako tři větve jednoho národa, od r. 1929 větší snahy o
„jugoslavizaci země“ – změna názvu, zákaz politických i jiných uskupení na nacionálním základě.
´Nestabilní země, velké rozdíly mezi regiony, řada Srbů vnímala zemi jako rozšíření Srbska, Srbové
hrají prim ve státní správě i armádě. Král Aleksandar Karađorđević měl diktátorské tendence,
nakonec zabit v r. 1934.
´Dobré vztahy se Západem i ČSR, spojenectví Malá Dohoda, po vraždě Aleksandra odklon, snaha o
smíření se s Německem a Itálií. Země od r. 1941 ve válce s Německem, rozmáhá se komunistické hnutí,
které nakonec vítězí v paralelní občanské válce.
´Jazyky: menšinové (maďarština, italština, němčina, albánština, rumunština), hlavní pak
srbochorvatština a slovinština. Makedonština považována za dialekt srbštiny, Makedonie jako region
neexistovala.
´Slovinština – do r. 1918 prostý, neprestižní jazyk, přesto obnovovaný (1833 gajova abeceda). Až po
WWI první univerzita. Proniká mnoho germanismů. Později výpůjčky ze srbochorvatštiny a češtiny. Od
20. století větší snaha o purismus. Slovinština uznána v Jugoslávii za rovnou srbochorvatštině,
svobodně vycházely publikace. Lingua franca státu nicméně nadále srbochorvatština.






















Moderní doba (19. století–současnost) Po 1945: makedonština
´Snahy o emancipaci makedonštiny již v průběhu 19. století. V dobách srbské nadvlády (1912-1915 a
1918-1941) snahy o srbizaci, za vlády Bulharů (1915-1918 a 1941-1944) o bulharizaci. Jméno
Makedonie za Jugoslávie nepoužíváno, místo toho tzv. Jižní Srbsko. Makedonci až do roku 1944 jako
Srbové.
´Komunističtí partyzáni v čele s J. B. Titem v roce 1944 uznali Makedonštinu jako samostatný
spisovný jazyk a po válce i Makedonci jako samostatný národ.
´Bulharský pohled zůstává stejný – jde o politický krok s úmyslem zvětšit rozdíly mezi Makedonci a
Bulhary.
´Nesouhlasili ani Srbové (pro ně jde o zmenšení srbského národa, jazyka i etnického prostoru a tedy
významu).
´Řekům zase vadí název „Makedonie“ – ten je pro ně řecký. Snaha o „objektivizaci“ vlastních
stanovisek.
´Makedonci ovšem nepochybně mají vlastní národní identitu. Po rozpadu Jugoslávie mírné vydělení a
rychlé uznání samostatnosti (1991, 1993). Dnes problémy s albánskou menšinou (25,2%) a jejich
jazykovými nároky.
´













Moderní doba (19. století–současnost) Po 1945: arumunština/y
´Skupina navzájem příbuzných dialektů vycházejících z mluvy romanizovaného obyvatelstva z doby
Římské říše. Hojně ovlivněna okolními jazyky (slovanskými, řečtinou).
´Hovoří se jí všude na jihu Balkánu v horách, dříve také na severu Dinár (Lika, Kordun) a také na
Istrii. Lze vydělit (pojetí se liší) arumunštinu, megleno-rumunštinu a istro-rumunštinu .
´Postupně se standardizuje, ale též vyučuje na školách.
´
´










Moderní doba (19. století–současnost) Po 1945: Bulharsko, Rumunsko, Řecko
´Bulharsko a Rumunsko po druhé světové válce obnoveny jako komunistické země. Moldavsko anektováno
SSSR. Izolace od Západu.
´Řecko naopak obnoveno jako monarchie, 1967-1974 vojenská junta, posléze republika.
´Dochází k reformám pravopisu. Rumunština používána jak v Rumunsku, v Moldávii pod názvem
Moldavština. Spíše dialekt rumunštiny, zapisuje se cyrilicí.
´V Řecku definitivně opuštěna katharévousa (1976), dále se hovoří pouze dimotíki. Jazyk slovanských
Makedonců neuznáván jako Makedonština (obyvatelé jsou podle Ř. „slavofonní řekové) a nemá žádný
menšinový statut.
´Přistoupení k EU: Řecko 1981, Bulharsko a Rumunsko 2007.




Moderní doba (19. století–současnost) Balkán po roce 1989 – politická a jazyková situace
´Rozpad Jugoslávie mezi lety 1991-1995 vede k politickému ohraničování jazyků a jejich oddělování.
´Bosňáci uznáni pod jménem Muslimové jako národnost v roce 1971, Černohorci se vydělují již po
1945. (Bosňáci != Bosňané).
´Vzniká opět Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, nově Makedonie.
´Černá Hora se odděluje od Srbska (tehdy pod názvem Státní společenství Srbsko a Černá Hora) v roce
2006. V roce 2007 – nová ústava, černohorština prohlášena samostatným jazykem.
´Oddělení Kosova (2008) nepřináší samostatný jazyk.
´Bosna – tzv. daytonskou dohodou (1995) vnitřně rozdělena na Republiku Srbskou a Federaci Bosny a
Hercegoviny. Vlastní regionální i federální instituce.
´Standardizace bosenského jazyka na počátku 21. století. Oproti srbštině i chorvatštině více
tureckých výrazů.
´Následnickými jazyky po Jugoslávii tudíž slovinština, chorvatština, bosenština, srbština,
černohorština, makedonština.