Normativní etika vymezení NE ●vytvořte seznam etických otázek ●která otázka vymezuje předmět normativní etiky? ● vymezení NE ●vytvořte seznam etických otázek ●která otázka vymezuje předmět normativní etiky? ● ●JAK MÁM ŽÍT? ● relativismus ●naznačte možné odpovědi na tuto otázku ●posuďte jejich vzájemnou slučitelnost ●existují neslučitelné normativní požadavky? ●je jejich neslučitelnost fatální? ●existují nějaké jasné a nezpochybnitelné příklady morálního a nemorálního jednání? vymezení NE ●odpověď na otázku, jak žít ●nalezení a zdůvodnění obecného principu nebo obecných principů, které zdůvodňují naše činy a rozhodnutí ●proč je nemorální zapálit dítě pro potěšení? ●pokud je principů více, snaha setřídit, systematizovat, posoudit slučitelnost případně redukovat a zdůvodnit aplikovaná etika ●aplikace normativních principů na konkrétní skutky ●neexistuje ostrá hranice mezi aplikovanou a normativní etikou – otázka stupně obecnosti pravidel: ●Proč by Alena neměla jít na interupci? ●Protože interupce způsobuje smrt lidské bytosti a Alena k tomu nemá žádné vážné důvody. ●Proč by to měl být problém? ●Protože zabít nevinnou bytost je nemorální. ●Proč je to nemorální? ●Protože tím připravíme tuto bytost o velké množství blaha, které by jinak mohla zažít. ●No a? ●No přece snižovat množství blaha a zvyšovat množství utrpení na světě je nemorální! meta-etika ●Bylo správné zveřejňovat karikatury Mohameda v novinách? ●Myslím, že každý má právo vyjadřovat svůj názor, tak proč by to nebylo správné? ●To ano, ale je to tak i v případě, že se tím dotýkáš náboženského cítění věřících? ●Hm, možná ne, ale stejně, co to znamená „správné“? Pro někoho je správný trest smrti, pro jiného ne. Stejně je to všechno relativní a my nikomu náš názor nemůžeme nutit. meta-etika ●dvě skupiny otázek: ●svoboda projevu: koho se týká? všech? mužů? žen? dětí? černochů? nacistů? komunistů? co když povede ke třetí světové válce? lze svobodu projevu redukovat na obecnější princip? ●„správnost“ - vlastnost činů? empirická? jak poznáváme? lze to vědět s jistotou? existují morální fakta a pravdy? –sémantické, logické, epistemologické a metafyzické otázky na téma moralita ●možnost shody na jedné úrovni a rozdílu na jiné → nezávislost sfér zájmu normativní etika není: ●deskriptivní ●sociologie, právo, historie – nekladou normativní požadavky ●právo ●má zohledňovat morálku, ne naopak ●racionalita ●je morální jednání zároveň racionální? zdůvodnění v etice ●jak probíhá zdůvodnění ve vědě? ●lze podobný proces aplikovat v etice? ●co je evidencí v etice? –- Rawls: reflective equilibrium (reflektovaná vyváženost) morální faktory činitel čin důsledek okolnosti je čin z morálního hlediska správný? morální faktory ●morální charakter činu (povinnost, možnost, zákaz) závisí na řadě různých podmínek, tzv. morálních faktorů: ●topící se žena, jen já ji mohu zachránit, mám to učinit? –dobrý důsledek – zachráněný život –musím ukrást loď – porušení práva na vlastnictví –je to má žena – zvláštní povinnost –riskuji život ●epistemologické a metafyzické pojetí faktorů morální faktory ●je nutná analýza faktorů pro každý daný čin? ●jen u složitých mravních otázek ●role normativní etiky: ●nalézt relevantní normativní faktory ●specifikovat přesně jejich obsah (např. dobrý důsledek) ●vysvětlit, proč je daný faktor vůbec v dané otázce relevantní. Faktor 1 důsledky činu hodnota důsledků činu ●čin je správný, pokud (a jen pokud) jeho dobré důsledky převažují nad špatnými ●norma: jednej tak, aby důsledky tvého jednání byly co nejlepší jaké důsledky? ●dlouhodobé i krátkodobé ●Obamova reforma zdravotnictví ●reforma penzijního systému v ČR ● ●přímé i nepřímé ● ●topí se pět lidí, já mohu zachránit pouze jednoho, kamarád je zdatnější plavec, může zachránit všechny ●nekonáním nepřímo zachráním pět lidí jaké dobro? ●dobro o sobě, nebo instrumentální? ●Příklad: ●mám darovat jeden automobil sociálně chudé rodině, nebo deset automobilů miliardáři, který už jich má čtyřicet? ● ●jaký je v jednotlivých alternativách poměr instrumentálního dobra k dobru o sobě? ●norma: jednej tak, aby tvé činy produkovaly maximum dobra o sobě ●pozn.: míra instrumentálního dobra může být evidencí pro vyšší míru dobra o sobě. > teorie dobra ●co jsou dobré důsledky? dobré důsledky ? ? ? > teorie dobra ●co jsou dobré důsledky? dobré důsledky blaho ? ? > hédonismus ●blaho je jediným faktorem určujícím kvalitu důsledků. ●jediným faktorem určujícím míru blaha je míra fyzické rozkoše ●formy: ●psychologický h. ●etický h. blaho rozkoš jak určit míru blaha? ●kvantitativní hédonismus (Bentham) ●délka krát míra rozkoše ●rozkoš mínus bolest ●všechny formy rozkoše jsou stejně hodnotné: námitka ●spokojená želva ● ●existují kvalitativní rozdíly mezi rozkošemi ● ●Benthamův hédonismus je prasečí filozofie ● jak určit míru blaha? ●kvalitativní hédonismus (Mill) ●některé rozkoše jsou hodnotnější - kvalita ●rozkoše těla x rozkoše intelektu ●přátelství ●láska ●umění ●objevy ●kreativita ●kdo posoudí míru? ● Výhody hédonismu ●Demokratická koncepce – mnoho způsobů, jak být šťastný –Srov. Elitářské koncepce Platóna a Aristotela ●Osobní volba, individuální autorita, nevměšování ●Vnitřní hodnota blahobytu je evidentní – základní přesvědčení Problémy hédonismu ●Paradox hédonismu –Pokud štěstí je jediným vnitřním dobrem, pak bychom se měli usilovně snažit štěstí získat –Problém: ti, kteří se o to snaží, zřídka uspějí – –Snaha přímo nalézt štěstí je iracionální a marná. Štěstí obvykle spočívá v seriózním a autentickém naplňování jiných cílů. –Hédonismus musí reformulovat cíle lidského jednání. ●Zlovolná potěšení –Některým lidem dělá dobře způsobovat jiným utrpení. Když štěstí pochází ze zlé vůle, jistě nezvyšuje hodnotu života –Odpověď: nesmíme si plést morální hodnocení činu s hodnocením užitku pro činitele. ●Zlovolné potěšení je nemorální, ale činiteli zjevně prospívá ●Potěšení zlých jedinců nám vadí právě proto, že chápeme, že jim prospívá na úkor jiných. Problémy hédonismu ●Přehlížení důležitosti autonomie –Chceme svobodně rozhodovat o vlastním životě, odmítáme manipulaci –Život bez autonomie nemůže být dobrý ●Aldoux Huxley – The Brave New World - svět bez válek, chudoby a strasti za cenu ztráty autonomie. Občané redukováni na spokojené živočichy, kteří slepě následují svou vládu. ●Od lékařů požadujeme pravdu, i když je krutá; odmítáme tišící léky navzdory bolesti ●Přelet nad kukaččím hnízdem - lobotomie ●Trajektorie života –Srovnejme životy, které začínají štěstím a úspěchem a končí strastí a samotou (Delmore Schwartz, Georg Cantor) a životy opačné (Jane Eyre, Oliver Twist) –Životy druhého typu jsou lepší –Kromě množství štěstí záleží také na jeho trajektorii > teorie mentálních stavů ●pokud jsou různé druhy rozkoše s různou hodnotou, nelze blaho definovat obecněji pomocí hodnotných mentálních stavů? ● ●Teorie mentálních stavů blaho hodnotné mentální stavy „Co nevíš, to tě nebolí“ námitky ●1. ●případ podváděného manžela a podnikatele, který se to nikdy nedozví ●„Může tě bolet i to, co nevíš“ – objektivita blaha ● ●2. ●stroj na zážitky Robert Nozick > Preferenční teorie blaha ●blaho znamená dosáhnout toho, co od života očekávám ●člověk si nemusí být vědom, že jeho preference jsou uspokojeny (x teorie mentálních stavů) blaho uspokojení preferencí které preference? ●řada mých preferencí je založena na chybných závěrech či hodnotách – – „Chci mít miliardu facebookových přátel.“ – ●aktuální x ideální preference ●ty, které by člověk měl, kdyby byl plně racionální, informovaný a nepředpojatý ● ●proč omezovat preference na ideální? ●ideální preference odhalují skutečné hodnoty objektivní teorie blaha ●blaho = dosažení objektivních hodnot ●preference, mentální stavy a rozkoš jsou irelevantní ●(uznání, kreativita, zdraví, vědomosti, přátelství, svoboda, respekt) ●proč jsou hodnotné zrovna tyto jevy? ●dokonalosti námitka ●Dobrý Will Hunting ●můj život by mohl být hodnotnější, kdyby obsahoval něco, o co osobně vůbec nestojím ● ●jsou hodnoty, o které nikdo nestojí, které nejsou nikým preferovány? ● ●souběžnost hodnot a preferencí lze zaručit jen tak, že do pojmu hodnot preference zabudujeme. shrnutí kvalita důsledků blaho ? ? rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty celkový pohled ●čí míru blaha máme brát v potaz? –jen vlastní ●nevylučuje alutruistické činy –všech ● ●jsou všechny osoby stejně důležité? –Jak se liší morální hledisko od racionálního? ● ●NORMA – maximalizace dobrých důsledků z nestranného, objektivního, neosobního hlediska. interpersonální sčítání ●blahobyt lze sčítat: ● ●čin A – lepší pro Janu (10 PH) ●čin B – lepší pro Petru (8 PH) a pro Lucii (8PH) ● ● ● ● ● ● ● ●T. Scanlon – blahobyt bychom neměli sčítat. Jana Petra Lucie problémy celkového pohledu ●interpersonální srovnání blaha ● ●kolik je jeden hedon? ●kolik steaků by se vyrovnalo jedné opeře? ●lze srovnávat bolesti? mentální stavy? preference? problémy celkového pohledu ●Odpudivý závěr (D. Parfit) ● populace A populace B 0 h. problémy celkového pohledu ●teorie průměrné míry blaha 0 h. populace A populace B Distributivní morální faktory rovnost, vina, zásluhy ●Je blaho jediným relevantním faktorem? ● ●Welfarismus – ano ●Egalitarianismus – ne – záleží také na distribuci blaha –A dostane 90 hedonů –B dostane 10 hedonů –x –A dostane 50 hedonů –B dostane 50 hedonů – ● Rovnost instrumentalita rovnosti mezní užitek množství zdrojů problémy ●Srovnání relativní hodnoty množství blaha a rovnosti jeho distribuce ● ●co když rovnost znamená snížení celkové míry blaha? ● –Sedm rodin pobírá soc. dávky 5000, •tři rodiny 10000. Kvůli rovnosti je •třem bohatším rodinám odebráno 5000. ● ● ●Status ekonomicky nejslabších ● –Parfit: princip rovnosti  princip vážené dobročinnosti – –čím nižší ekonomický status lidé mají, tím větší hodnotu bude mít skutek, který zvýší jejich blaho –distribuce nikoli rovná, ale s akcentem na nejchudší vrstvy – Libertarianismus (R. Nozick) ●redistribuce bohatství je ●v rozporu s lidskou svobodou a ●inherentně nespravedlivá. ●rovnost se musí týkat příležitosti! ● –princip rovnosti při získávání zdrojů –princip rovnosti při převodu vlastnictví –princip rovnosti při nápravě daně=otroctví ●Principy spravedlnosti – J. Rawls ● ●Problémy pro Nozicka ●nezohledňuje štěstí a nahodilost ●charita a pomoc chudým ● ●práva založena na racionální dohodě ●princip rovnosti ●princip rozdílu  ●rovnost mezi generacemi? ●Parfit – non-identity problem ● Naše generace čin B čin A generace G generace G´ M ≠ N Vina a zásluhy –Příklad: exploze, Alena a Petr těžce zranění, můžeme pomoci jen jednomu. Komu máme pomoci? –Dodatek: Petr explozi způsobil. – ●Je z morálního hlediska jedno komu pomůžeme? ● –Alternativa: můžeme pomoci oběma stejně. Máme to učinit? – ●Welfarismus: ano – zvýšení celkového blaha ●Retributivismus: ne - pomoc Petrovi by byla nemorální – zaslouží si trpět Spravedlnost ●Čin je spravedlivý, pokud odráží přítomnost či absenci morálně relevantních rozdílů (zájmů, viny, zásluh) mezi jedinci, kterých se dotýká shrnutí kvalita důsledků blaho rovnost vina rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty zásluhy distributivní morální faktory Konsekvencialismus Morální povaha činu ●Důsledky činu jsou relevantním morálním faktorem. ●Teorie dobra/hodnot kvalita důsledků blaho rovnost vina zásluhy mravnost činu Konsekvencialismus ●Morální povaha činu je dána JEN kvalitou jeho důsledků ● ●Jedinec má povinnost vykonat ten a jedině ten skutek, který má z možných alternativ nejlepší důsledky Utilitarismus ●různé druhy konsekvencialismu ●U = kons + welfarismus ●různé druhy utilitarismu kvalita důsledků blaho rovnost vina zásluhy mravnost činu Kritika utilitarismu 1. Neadekvátnost welfarismu –nezohledňuje distributivní principy 2. Neznáme budoucnost –vedlejší důsledky –dlouhodobé důsledky –nekonečný řetězec důsledků – –NELZE POZNAT DŮSLEDKY NAŠICH ČINŮ odpověď ●problém pro všechny přijatelné koncepce ●není paralyzující ●subjektivní a objektivní teorie správnosti důsledků ● –Petr, motivován soucitem, dal žebrákovi 50 Kč na polévku. Žebrák má v úmyslu si koupit polévku, ale pak podlehne pokušení, koupí si alkohol a po jeho požití zemře. 3. kalkulace důsledků –kalkulace důsledků v každém jednotlivém případě vede k nemožnosti konat odpověď: –odkaz na běžná pravidla morality odvoditelná z konsekvencialismu –odkaz na typy skutků: utilitarismus pravidel 4. Jsou důsledky skutečně jediným relevantním faktorem? DEONTOLOGIE DEONTOLOGIE Kritika konsekvencialismu ●Přílišná permisivnost – umožňuje činy v rozporu s intuitivní morálkou ● ●Transplantační dilema –Konsekvencialismus – ANO –Intuitivní morálka – NE – ●Některé činy jsou nepřípustné, i když mají celkově lepší důsledky Újma ●Kromě kvality důsledků existuje druhý normativní faktor – ÚJMA ●Nejde o alternativní nebo sekundární faktor ●Vznik újmy je omezením maximalizace dobrých důsledků ●DEONTOLOGIE – teorie, která přijímá, že maximalizace dobrých důsledků má jistá omezení. čin újma blaho blaho blaho ZÁKAZ !!!!!!!!!!! Zákaz ubližovat Normy v konsekvencialismu ●K může obsahovat jisté normy ●Pomáhat, nekrást, nezabíjet, neubližovat ● ●Normy mají jen instrumentální charakter ● ●Konsekvencialismus tedy umožňuje činy, které jsou intuitivně nepřijatelné ● ●Naše morální intuice jsou deontologické. Odpověď konsekvencialismu 1. realistický popis situace ●jaké jsou všechny realistické důsledky transplantace? – – – Odpověď konsekvencialismu ●Příklad transplantace lze upravit, aby skutečně bylo zřejmé, že nejlepší rozhodnutí je orgány transplantovat ● ●ALE ●v nerealistických scénářích naše intuice selhávají –Naše intuice jsou málo spolehlivé –Není již v rozporu s intuicí, že nejlepší volba je Pepu obětovat Další aspekty deontologie ●pravidla ●některé činy jsou inherentně správné/nesprávné ●akcent na prohibice – prostor pro vlastní projekty ●relativita povinností vůči subjektu Vyvážení morálních faktorů ●Deontologie musí specifikovat relativní hodnotu zákazu ubližování a maximalizace důsledků. ●Je sebemenší újma důvodem k odmítnutí jakkoli jinak dobrého skutku? – –Příklad: mučením teroristy mohu předejít milionům obětí jaderné války. Je mučení skutečně nepřípustné? Umírněná a absolutní D ●Absolutní deontologie ●Jakákoli újma vždy převažuje ●Je těžké žít morálně ●Nemorálnost nemusí vést k vině ● ●Umírněná deontologie ●Existuje omezení zákazu ubližovat ●Někdy kladné důsledky převažují nad zákazem ●Obtížné specifikovat, kde existuje bod zlomu. Deontologické teorie ●Deontologie ●omezení maximalizace blaha ●zákaz páchání újmy ● ●Problém: ●Každý čin v posledku vede k nějaké újmě! ●Mnoho dobrých skutků má špatné vedlejší účinky 2 teorie – 2 řešení 1. Teorie zaměřené na činitele (povinnosti) 2. Teorie zaměřené na oběť (práva) Teorie zaměřená na činitele Existují normy (povinnosti a dovolení), které nám poskytují jedinečné (subjekt-relativní) důvody konat. Moralita je v podstatě osobní záležitost – podstatné je mít čisté svědomí > > Varianta A – důraz na způsob vykonání činu Mravnost skutku je dána povahou vykonaného činu. Kategorický zákaz vykonávat určité skutky – způsobit smrt. činitel čin způsob provedení Specifikace kauzálního vztahu ●Způsobení x zanedbání (omission) ●Způsobení x umožnění (allowing) ●Způsobení x urychlení nevyhnutného ● ●Tradiční katolická distinkce: – –Konání zla x dovolení zla – –Je kategoricky zakázáno konat zlo, ale dovolit zlo je možné zdůvodnit, pokud tím lze předejít ještě horším důsledkům. Vysvětlení transplantace: ●Pepovy orgány je nepřípustné použít – transplantace je příkladem způsobení zla. Smrt pěti pacientů je příkladem umožnění zla. Problémy distinkce Rachels: distinkce v podstatě morálně irelevantní. Neintuitivní v případě problému tramvaje ●nepřehodit – umožnění ●přehodit - způsobení Varianta B – důraz na záměr Pro mravnost činu je důležitý záměr činitele. ●Záměr uškodit – nepřípustné ●Záměr neuškodit – v pořádku ● – > > činitel čin záměr uškodit Specifikace záměru ●Záměr x přesvědčení ●Záměr x přijetí rizika ●Záměr x způsobení škody ● princip dvojího účinku ●možnost zdůvodnit čin, který způsobuje vážnou újmu ●„Je možné přivodit předvídatelný negativní vedlejší účinek, který by nebylo dovoleno způsobit záměrně, ani jako prostředek dosažení dobrého cíle.“ ●Akvinský – Suma teologická – o sebeobraně. aplikace ● kritika principu ●z konsekvencialistických pozic ●Kagan: i voják, který se vrhne na granát s cílem zabít sám sebe, aby ochránil ostatní, jedná zdůvodnitelně. Teorie zaměřené na oběť ●Norma specifikována v pojmech práva objektu: ● –Každý má právo nebýt používán jako pouhý prostředek k maximalizaci dobrých důsledků bez vlastního souhlasu. Vysvětlení intuic ●Transplantace – Pepa byl použit jako prostředek – nepřípustné. ● ●Výhybka – Dělník nebyl použit jako prostředek. ● ●Srov. důraz na záměr: i kdybych chtěl dělníka zabít, bylo by mé přehození výhybky zdůvodnitelné – dělník nebyl prostředkem. ● ●Loop: Paradox omezení ●Je kategoricky zakázáno vykonávat zlé činy, i když by jejich vykonáním došlo k zamezení většího množství činů téhož typu. ●1 vražda zamezí 50 vraždám: Nemohu porušit omezení nezabíjet, i když tím předejdu 50 porušením omezení nezabíjet. ● ●JSME OMEZENI V OMEZOVÁNÍ ZLA Konsekvencialismus, nebo deontologie? ●Konsekvencialismus absolutizuje roli důsledků – umožňuje „intuitivně“ nepřijatelné činy, pokud maximalizují dobré důsledky ● ●Deontologie absolutizuje roli povinností/práv – neumožňuje „intuitivně“ přijatelné skutky, pokud porušují práva či povinnosti ●Kant: „Ať raději vymře celé lidstvo, než aby bylo spácháno bezpráví“ Kantova deontologická teorie I. Férovost a spravedlnost Úvod ●Příklad free-ridingu – černý pasažér, neplatič daní. ●Je nemorální, i když nikomu neublíží a sobě pomůže? ●Kant – free-rider porušuje pravidla, která jsou užitečná všem. Jedná nespravedlivě a neférově. ●Nejzazším cílem morálky není maximalizace štěstí, ale nastolení spravedlnosti. ● Principy spravedlnosti ●Free-riding je formou nekonzistence. –Aktér jako výjimka z pravidel. –Jiná pravidla pro aktéra, jiná pro ostatní – ●Dva populární testy spravedlnosti –Vyžadují zaujetí perspektivy druhého –1. Co kdyby se tak choval každý? –2. Zlaté pravidlo. Co kdyby se tak choval každý? ●Celý princip – kdyby každý jednal jako daný aktér, mělo by to katastrofální následky, a proto je čin nemorální ●Princip nefunguje vždy: –Krácení daní, porušování pravidel provozu – OK –Argument proti homosexualitě – KO ●Lidstvo by vymřelo, i kdyby všichni byli kněží a dodržovali celibát. –Aplikace záleží na popisu činu ●Kontradiktorické hodnocení. Zlaté pravidlo ●Jak by ses cítil, kdyby to někdo provedl tobě? –Apel na konzistenci jednání ●Problém – motivace závisí na preferencích –Masochisté mohou mučit druhé? –Mohou fanatici vraždit, zabíjet a zotročovat jen proto, že by se sami těmto principům podvolili? –Zlaté pravidlo umožňuje extrémismus. Princip zobecnitelnosti ●Kant navrhuje jako test spravedlnosti ●Čin je morálně zdůvodněný, pokud je jeho maxima zobecnitelná. ●Maxima – princip našeho jednání; intence (co chci dělat) + důvod (proč to chci dělat) –Např. dát 500 Kč na Unicef, abych pomohl dětem. –Každý si stanovuje vlastní maximy –Morálnost závisí výhradně na maximě v pozadí –Maximy máme pod kontrolou, důsledky ne. Princip zobecnitelnosti ●Rozlišení dobrých a špatných maxim –Formuluj maximu jasně. –Představ si svět, ve kterém se všichni chovají podle tvé maximy. –Zvaž, zda bys mohl realizovat svůj čin v takovém světě. ●Srovnej s utilitarismem pravidel! ●Je to test konzistence: mohu konat něco, co by nebylo možné vykonat, kdyby to konali všichni? –Aplikujme na free-riding či falešné sliby. Morálka a racionalita ●Když nejednáme podle zobecnitelné maximy, jsme v rozporu sami se sebou. –Nárokovat si výjimku je žít rozporně. –Nemorálnost je iracionální. ●Důležité – lze usvědčit nemorální lidi z jednání, které škodí i jim! ●Problém – amorální člověk –Řídí se morálními principy, jen když to je výhodné. –Nemusí páchat žádný epistemický prohřešek Morálka a racionalita ●2 formy racionálního jednání –dle hypotetického imperativu –dle kategorického imperativu ●HI – podmíněné povinnosti, lze se vyvázat –Amorální člověk splňuje tuto racionalitu ●KI – nezávislé na preferencích; platí pro všechny rozumné bytosti –Morální normy jsou KI; nejsilnější důvody jednání. –Nemorální člověk jedná proti nejlepším důvodům. Morálka a racionalita Argument: 1. racionalita ® konzistence 2. konzistence ® zobecnitelnost 3. zobecnitelnosti ® moralita 4. racionalita ® moralita 5. nemoralita ® iracionalita Platí tento argument? Klíčová premisa 3. Morálka a racionalita ●Platí, že zobecnitelné jednání je morální? ●Srovnej: –Zloděj chce vykrást banku, aby se obohatil. –Zloděj chce vykrást banku, aby ji zbankrotoval. –Člověk chce zastřelit pošťáka, aby mu nenajížděl na trávník. –Člověk chce vyhladit Židy, aby zbavil lidstvo čisté rasy. ●Existují zobecnitelné nemorální činy. Integrita ●Utilitaristé považují benevolenci za nejvyšší ctnost. ●Kant považuje integritu za nejvyšší ctnost. ●Integrita je život v souladu s principy, které si člověk sám volí. Forma konzistence. ●Problém – konzistentní může být i fanatik. ●Integrita nestačí, je nutné ji opřít o pevné morální principy. Absolutní morální povinnosti ●Podle Kanta jsou některé činy absolutně zakázány, např. lhaní; příklad šíleného zabijáka. ●Kant ale neposkytl argument. –Morální důvody jsou důležitější než jiné, ale musí být absolutní? –Morální normy mohou být v konfliktu, je nutné některé opustit. Absolutní morální povinnosti –Pro každý čin existuje mnoho maxim. Každá by musela být nezobecnitelná, aby byl čin zakázán. ●Požadavek bezvýjimečnosti lze v rámci Kantovy teorie rozvolnit –Např. maxima: řekni cokoli, co je nutné, abys zabránil svévolnému zabití nevinného člověka. ●Zobecnitelná maxima ● Kantova deontologická teorie II. Autonomie a respekt Úvod ●Je otroctví samo o sobě nemorální? ●R. M. Hare – What is wrong with slavery –Záleží na celkovém užitku –Pro mnohé nepřijatelný názor, porušuje autonomii ●Kant – musíme respektovat lidskou důstojnost, která jim inherentně náleží. ●Co je respekt a důstojnost? ●Kant formuloval několik principů. –Zobecnitelnost (spravedlnost) –Princip lidskosti (respekt a důstojnost) Princip lidskosti ●Vždy se chovej ke druhé osobě také jako k cíli a nikdy jen jako k prostředku. ●Lidskost – ne druhová příslušnost, racionalita a autonomie ●Prostředek – ignorování vlastních zájmů ●Cíl – uznání svéprávnosti ●Kant má za to, že lidskost nám dává důstojnost a vyžaduje respekt. Máme nekonečně vyšší hodnotu. Důležitost racionality a autonomie ●Hodnotu a důstojnost nám propůjčuje racionalita a autonomie ●Racionalita – zvažování zájmů, formulace maxim, zobecnění, konzistence, zvážení morálností – velké intelektuální úsilí ●Autonomie – zákonodárcem sám sobě, stanovení maxim, zodpovědnost, potlačení vášní, odolání pokušení. Nejsme věci. ●Máme nekonečnou hodnotu, vyšší než jiné věci. Důležitost racionality a autonomie ●Vysvětluje řadu přesvědčení –Nemorálnost fanatikových činů –Nemorálnost otroctví –Odmítání paternalismu –Důvěru v lidská práva –Přisuzování zodpovědnosti –Legitimita trestu (x podmiňování) Dobrá vůle a morální hodnota ●Kant odmítal utilitaristické hodnoty. ●Jediná hodnota – dobrá vůle ●Dvě složky –Rozpoznání povinnosti –Odhodlání vykonat povinnost pro ni samou. ●Pouze takové jednání si zaslouží chválu a má morální hodnotu. ●Příklad. Dva obchodníci, kteří nekradou. Dobrá vůle a morální hodnota ●Morální jednání je čistý produkt rozumu. ●Kant odmítá emocemi motivované činy. –Emoce jsou nespolehlivé –Koncepce elitářská, popírá rovnost ●Hume – rozum bez emocí nic nezmůže –Motivace = přesvědčení + přání ●Kant – motivovat může i čistý rozum –Můžeme konat navzdory přáním. Problémy principu lidskosti ●Vágnost ●Jak určit, co si lidé zaslouží ●Autonomie ●Role náhody ●Rozsah morální komunity Vágnost ●Kdy přesně porušujeme respekt? –Když člověk pronajímá své tělo jako kapesník, židli? –Když člověk nedává na charitu? –Závisí na přesné definice prostředku a cíle. Co si lidé zaslouží ●Kant předkládá princip, který ukazuje, co si zaslouží lidé, kteří páchají zlo. ●Lex talionis (oko za oko) – ke zločincům se máme chovat tak, jak se chovali oni ke své oběti. Co si lidé zaslouží ●Výhody principu lex talionis –Respektuje racionalitu a autonomii zločince –Umožňuje mu zaujmout perspektivu druhého –Je spravedlivý –Jasně vymezuje podobu trestu ●Problémy principu lex talionis –Nezáměrné jednání stejné jako záměrné –Zločiny bez obětí –Nemorální odplata –Nezločinné případy Autonomie 1. Buď jsou naše činy determinovány, nebo ne. 2. Pokud ano, nemáme nad nimi kontrolu a nejsme autonomní. 3. Pokud ne, jsou nahodilé a nejsme autonomní. Tedy nejsme nikdy autonomní. Ad 2 – geny, výchova, sociální vlivy Ad 3 – nevysvětlitelné, bezdůvodné jednání. Argument není zcela průkazný, ale vyžaduje dobrou odpověď. Náhoda v morálce ●I kdybychom byli autonomní, morální hodnocení našich činů nezáleží jen na naší volbě. Ovlivňují ji nahodilé faktory. ●Kant odmítá důsledky pro jejich nekontrolovatelnost. ●Protipříklady –Vystresovaný rodič nechtěně usmrtí dítě. –Pedantický člověk se nestane masovým vrahem. –Rozhodují náhodné okolnosti, nejen intence člověka. Rozsah morální komunity ●Kant – pouze racionální bytosti si zaslouží ohled. ●Co děti, postižení, zvířata, rostliny, ekosystémy? Lze zneužívat? ●2 důvody pro ohled –Kultivace charakteru kvůli interakcím s jinými racionálními bytostmi –Respekt vůči majitelům. Hodnocení Kantovy teorie ●Hlavní rozdíly vůči konsekvencialismu –Dobročinnost není ctnost, jen spravedlnost a integrita –Absolutní platnost morálních pravidel –Moralita nemůže záviset na faktorech mimo aktérovu kontrolu –Členství v morální komunitě garantuje jen racionalita, ne schopnost trpět. –Štěstí nemá hodnotu o sobě. Pouze dobrá vůle. William David Ross Pluralistická deontologická teorie Prima facie povinnosti ●Prima facie povinnost – charakteristika, kterou má nějaký čin, protože jde o čin morálně signifikantního typu (např. dodržení slibu), a kvůli které by tento čin byl povinností, pokud by zároveň nebyl činem jiného morálně signifikantního typu (např. lež, krádež) –Akt dodržení slibu může být zároveň aktem lži, nebo může vyžadovat akt krádeže. Základní povinnosti ●Založené na: ●1. předchozích činech –důvěryhodnost – založena na slibu –náprava – založena na vykonané újmě ●2. předchozích činech jiných –vděčnost ●3. možnosti distribuce užitků nehledě na nároky –spravedlnost ●4. existenci jiných bytostí a naší schopnosti zlepšit jejich stav –dobročinnost ●5. naší schopnosti zlepšit vlastní stav –sebezdokonalování ●6. naší schopnosti druhým uškodit –neubližování – Prima facie vs. aktuální ●Někdy je správné porušit slib –Prima facie povinnosti nemusí být aktuální ●Když porušíme pf povinnost, stále ji vnímáme jako povinnost (špatné svědomí, nutnost nápravy) ●Aktuální povinnosti závisí na celkové charakteristice činu (morálních kategorií, do kterých spadá). Etika ctnosti konsekvencialismus kvalita důsledků blaho rovnost vina rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty zásluhy distributivní morální faktory > > > činitel čin způsob provedení objekt záměr uškodit práva objektu DEONTOLOGICKÉ SUB-FAKTORY deontologie etika ctnosti činitel morální charakter ●Proč bych měl pomoci příteli? ● ●Konsekvencialismus – důsledky ●Deontologie – povinnost ●Etika ctnosti – pomoc je šlechetná, dobročinná ●Alternativní definice morálního problému ● ●K a D – jak mám jednat v situaci S ●EC: –Jak mám žít? –Jaký život je dobrý? –Jaké jsou správné rodinné a sociální vztahy? –Moralita bytí, nejen jednání Nástin vývoje ●Čínská filozofie (taoismus, konfucianismus) ●Platón ●Aristoteles (ctnost, praktická moudrost, hluboké štěstí) ●do osvícenství, pak útlum ●50. léta 20. století ●Anscombová ●MacIntyre ●Williams ●Footová, Slote současnost ●3 hlavní proudy: ●Eudaimonismus ●Teorie založené na morálním činiteli (agent-based) ●Etika péče Proč návrat EC? ●Potřeba změny v moderní morální filozofii ● ●Anscombová ●„Moderní morální filozofie – 1958“ ● ●Kritika etiky povinností ● ●Kritika hledání univerzálních pravidel ● ●Kritika opomíjení role charakteru, emocí, ctnosti, motivů jednání... ●Williams ● ●Morálka vs. etika ● ●Morálka jako deontologie – povinnost a vina ● ●Morálka vylučuje aspekt náhody (luck) ● ●Etika zahrnuje morálku + emoce, přátele, rodinu, společnost, spravedlnost – návrat k Aristotelovi a Platónovi ● ●MacIntyre ● ●Koncepce ctnosti založená na sociálních praktikách ●Jaký čin je správný x jak mám žít? ●Zaměření na život jako celek ●Zásadní role charakteru a ctnosti ●Ctnost: ●Stav bytí ●Vnitřní stav a způsob jednání ●Stabilita ●Částečná vrozenost ●Nutnost rozvíjet ●Ctnost x zvyk ●Ctnost x síla vůle Vymezení EC ●Ctnost otázkou stupně ●Aplikace správných motivů vyžaduje moudrost – phronesis ● ●Antiteoretičnost etiky ●Morální rozhodování není možné redukovat na jediný princip. Teorie EC EUDAIMONISMUS ●Eudaimonia – štěstí? vzkvétání? prosperita? ●Vychází z Aristotela – argument z funkce ●Věci mají své funkce, činy své účely ●Funkcím odpovídají kvality ●Člověk má sociální funkce a přirozené funkce ●Kvality spojené s těmito funkcemi jsou ctnosti ●Přirozeným cílem člověka je eudaimonia – spojena s naplněním sociálních funkcí i přirozené funkce – rozumnosti. ●Podmínka vyhýbání se extrémům. ●Poznámky: ●Ctnost v konsekvencialismu ●Racionalita a moralita ●Představitelé –Thomas Hurka –Philippa Footová –Rosalind Hursthouse ●TEORIE ZALOŽENÉ NA ČINITELI ●Michael Slote ●Teorie zaměřené na činitele (eudaimonismus) –Snaha definovat dobrý život –Správnost činu dána směřováním k hlubokému štěstí ●Teorie založené na činiteli –Správnost činu dána výhradně vnitřním životem morálních činitelů – čin musí vycházet ze správných motivů ●ETIKA PÉČE ●Annette Baier ●Muži smýšlí maskulinně –Povinnost –Spravedlnost –Autonomie – ●Ženy kladou důraz na: –Péči –Trpělivost –Schopnost vychovávat –Sebeobětování – Kritika EC z pozic D a K ●SOBECKOST TEORIE ●Morálka je primárně o zájmech jiných osob, nikoli vlastních. ●EC NENÍ NÁVOD K JEDNÁNÍ ●Etické teorie mají –Poskytnout rozhodovací proceduru –Být srozumitelné a aplikovatelné pro všechny – ●PŘÍLIŠ VELKÁ ROLE NÁHODY ●V EC nelze aplikovat vinu a chválu