2. Procesní translatologie strategie a metody překladu Jednotky překladu Jednotka překladu Pro překladatelskou praxi je důležité správné stanovení základní překladové jednotky v jednotlivých konkrétních překladových situacích. Základní jednotkou překladu rozumíme minimální jednotku originálu, která má svůj protějšek v textu překladu, přičemž její eventuální komponenty, pokud je posuzujeme samostatně, takovýto protějšek v textu překladu nemají. Jednotkou překladu může být element kterékoli jazykové roviny. Můžeme stanovit minimální překladové jednotky na úrovni: fonemů V rovině fonémů (grafémů) se překladatel pohybuje při transkripci a transliteraci (IQ – ай-кью, voucher – ваучер, William – Уильям...) morfémů Shoda na úrovni morfému se vyskytuje velmi zřídka, uvádíme ji pouze pro úplnost, neboť je to víceméně záležitost teoretické abstrakce, která nemá pro praktické využití valný význam: např. ruské překladové задне-скамеечник má stejnou morfematickou strukturu jako originálové anglické back-bench-er. slov Častější jsou případy, kdy jako překladová jednotka vystupuje slovo. Bývá to ve strukturně jednodušších větách typu Моя сестра живет в Москве. - My sister lives in Moscow. - Meine Schwester lebt in Moskau. - Moje sestra žije v Moskvě., kdy každému jednotlivému slovu ve výchozím jazyce odpovídá totožný slovní protějšek v jazyce cílovém. Při překladu na úrovni slov hrozí nebezpečí doslovnosti. syntagmat Překlad na úrovni syntagmat (slovních spojení) se uplatňuje především při překladu idiomatických a frazeologických slovních spojení, jejichž význam se nerovná souhrnu významů jejich jednotlivých komponentů, nýbrž vzniká teprve spojením těchto komponentů v jeden celek, srov. např.: операционный зал – odbavovací hala (letiště), first night - премьера, španělská vesnice - китайская грамота, španělské ptáčky - зразы, to come to the wrong shop обратиться не по адресу. (Komponentová struktura obou jazyků někdy může být shodná, např.: dirty money - грязные деньги/špinavé peníze nebo играть с огнем - hrál si s ohněm apod.). Dochází k tomu, tehdy, kdy idiomy vznikly překladem pomocí kalku. větných celků Na stejném principu je založen překlad na úrovni větných (výpovědních) celků, překládáme-li idiomata a frazeologismy větného charakteru, např.: Нет худа без добра. ~ Všechno zlé je k něčemu dobré- - Every dark cloud has a silver lining., Bez práce nejsou koláče. - Без труда не вынешь и рыбку из пруда., ustálené formulace typu příkazů a zákazů, výstrah, upozornění či doporučení: Не высовываться из окон -E pericoloso sporghersi., Тихий ход, дорожные работы. - Práce na silnici. ~ Slow, men at work. textu Převod na úrovni textu je obvyklým postupem při překládání poezie, při překládání neuměleckých a uměleckých prozaických textů se s ním setkáváme pouze výjimečně. Mezitextové operace při překládání (fáze překladatelovy práce, modely překladatelské práce, překladatelské postupy a transformace) 1) Fáze překladatelovy práce 1) POCHOPENÍ PŘEDLOHY – orientační čtení celého (?) textu, vymezení konkrétních problémů daného textu, pochopení složitějších pasáží... 2) INTERPRETACE PŘEDLOHY – zasazení významů do souvislostí, stanovení stylistického ladění textu, zařazení do žánru... 3) PŘESTYLIZOVÁNÍ PŘEDLOHY (EKVIVALENTOVÉ STÁDIUM, formulace překladu jakožto „sekundárního textu“) a) Máme text v jazyce, který známe, dovedeme text členit (syntakticky, morfologicky, slovně), obecně mu rozumíme po prvním přečtení; po­čet nesrozumitelných míst je nulový nebo zanedbatelný. b) Překládáme do mateřštiny, kde máme dobrou znalost i náležité aso­ciační zázemí (představa o frekvenci slov, jejich stylistických hod­notách, standardu apod.). c) Pro rozčleněný text v jazyce 1 hledáme a dosazujeme postupně ekviva­lenty v jazyce 2. V chápání a terminologii teorie komunikace lze tyto fáze shrnout do této formulace: Překladatel/tlumočník přijímá sdělení produkované vysílatelem (adresátem) ve výchozím jazyce (výchozím kódu) a dekódováním dospívá k jeho obsahu. Po kódování výrazovými prostředky cílového jazyka následuje reprodukce sdělení v cílovém jazyce (kódu cílového textu), které je určeno adresátovi (příjemci informace). 2) Překladatelské postupy Při dosazování ekvivalentů volí překladatel jeden ze čtyř překladatelských modelů (dosazení ekvivalentu; výběr z více možností; kompenzace; vytvoření ekvivalentu), přičemž stále musí myslet na čtenáře a na jeho možnosti, schopnosti, znalosti a zvyklosti. Porovnáním svých znalostí s předpokládanými znalost­mi čtenáře dostává tři případy: 1. je jasné mně, čtenáři bude patrně rovněž jasné; 2. je jasné mně, ale čtenáři nemusí být známo, nebude mu jasné; 3. není jasné mně, tím spíš nebude jasné ani čtenáři; je třeba zexplicitnit, doplnit, precizovat. Více viz Kufnerová, Překládání a čeština, kapitola Vlasty Strakové Lingvistický pohled na problematiku překládání (s. 11 - 19), povinná literatura Cílem veškerého překladatelského snažení je, aby čtenář přeložené­mu textu porozuměl, aby jej pochopil. Orientace na presupozice, tj. předpokládané znalosti, informova­nost, zkušenost, stupeň zainteresovanosti čtenáře překladu je tedy přední povinností překladatele. V celé řadě případů bude překlad jednotlivých informativních složek textu bez větších problémů. Pak však nastanou situace, kdy překladatel je nucen - v zájmu srozumitelnosti - dodávat, komentovat, modifikovat, zpřes­ňovat, domýšlet. Překladatelské postupy a) dosazení ekvivalentu b) výběr z více možností c) kompenzace d) vytvoření ekvivalentu a) Dosazení ekvivalentu - je to nejjednodušší typ mezitextové operace - ekvivalenty jsou dosazovány na základě paměti nebo ze slovníku - použitelné pouze pro triviální případy - typické je u standardizovaných a odborně informativních textů b) Výběr z více možností - tímto tématem se zabývá tzv. kontextová sémantika (Žádný typ kontaktu dvou jednotek, a tedy ani kontakt jazykových jednotek, nezůstává pro tyto jednotky bez dosahu: jejich sémantický profil se rozšiřuje, rozmývá či stírá, zpřesňuje či tříbí, tak jak to odpovídá jednotkám ve fungujícím dynamickém systému.); důležité zvlášť při překladu komponentů v kolokacích (ustálených slovních spojeních), srov. např. tvrdé dřevo > твёрдое де́рево, tvrdá voda > жёсткая вода́, tvrdý chléb > чёрствый хлеб - nutnost výběru se týká především (ne však výlučně) synonym - aktuální je také u homonymie, kolokací, frazeologismů - velké nároky na překladatele klade překlad substandardních jazykových prvků c) Kompenzace - překladatel nevolí hotové jednotky jako v prvním případě - občasné užití kompenzace je nutné především z důvodu různosti gramatických systémů jednotlivých jazyků (odlišné konstrukční a kombinatorické možnosti), výskytu bezekvivalentního lexika a různé stylistické platnosti zdánlivě totožných jednotek (např. těším se > жду тебя с нетерпением) - může jít i o náhradu expresivní jednotky na jiném místě „...Moderní překlad se snaží respektovat v cizím jazyce slovo za slovem, konstrukci za konstrukcí, figuru za figurou, jak je to jen možné (Mounin). Vlastní problematika překladu však," namítá K, Reissová, „začíná teprve tam, kde již respektování není možné" (K. Reissová). c) Vytvoření ekvivalentu - tvorba neologismů se nejčastěji uplatňuje při překladu umělecké literatury; překlad věcných textů neexistenci vhodného ekvivalentu častěji řeší opisem (tedy kompenzací) - v beletrii se pomocí neologismů většinou překládá jazyková hra, jazykové patologie (řečové vady), vymyšlené dialekty… - často se uplatňuje také při převodu vlastních jmen (tvorbu kalků lze v podstatě označit za vytváření neologismů) 3) Překladové transformace Mnozí teoretikové překladu (Peter Newmark; Vinay, Darbelnet; Anton Popovič; Dagmar Knittlová; Svetla Tomanova; Eva Vysloužilová) tyto překladatelské postupy rozvádějí podrobněji a nazývají je překladovými transformacemi. Překladové transformace (Eva Vysloužilová) Činnost každého překladatele by vždy měla provázet snaha o dosažení maximálni míry ekvivalence a adekvátnosti překladu, a to i v případech, kdy se formální a sémantický systém jazyků rozcházejí. Překladová operace, při níž se překládaná jednotka výchozího jazyka v cílovém jazyce změní ve formálně jinou jednotku (ve svůj transform) při zachování obecného invariantu obsahu, se nazývá překladovou transformací. Překladovými transformacemi tedy nazýváme určité přeměny, jimiž překladatel vytváří komunikativně rovnocenné, ekvivalentní jednotky v jazyce překladu. Překladové transformace Zjednodušená klasifikace dělí překladové transformace do tří základních skupin, a to na: 1. transformace lexikální (лексические трансформации), 2. transformace gramatické (грамматические трансформации) 3. transformace lexikálně-gramatické (лексико-грамматические трансформации) Lexikální transformace Transkripce (транскрипция) a transliterace (транслитерация) - způsoby převodu lexikální jednotky originálu cestou rekonstrukce její podoby pomocí písmen jazyka překladu. Při transkripci se reprodukuje zvuková podoba cizojazyčného slova (skateboarding - скейтбординг, совхоз - sovkhoz), při transliteraci jeho podoba grafická (boss - босс, Lincoln - Линкольн). V praxi často dochází ke směšování obou postupů. Lexikální transformace Kalkování (калькирование) - vytvoření nového slova nebo ustáleného slovního spojení v cílovém jazyce kopírováním struktury lexikální jednotky ve výchozím jazyce, tzn. zaměňováním morfémů (popř. slov ve slovních spojeních) jejich ekvivalenty (skyseraper - небоскреб/mrakodrap/Wolkenkratzer, mass culture - массовая культура, Кандидат наук - Candidate of Science). Někdy se při překladu užívá transkripce (transliterace) i kalkování zároveň (polokalk): petrodollar - нефтедоллар, miniskirt - мини-юбка apod. V jiných případech se jedna lexikální jednotka ve výchozím jazyce může do cílového jazyka buď kalkovat, nebo transkribovat (transliterovat), srov. např.: brain-drain: утечка мозгов/брейн-дрейн. Lexikálně-sémantické transformace Konkretizace (конкретизация) - záměna slova nebo slovního spojení se širším, obecnějším významem ve výchozím jazyce slovem nebo slovním spojením s užším, konkrétnějším významem v cílovém jazyce, např. konkretizace anglických sloves to say to tell - заметить, повторить, утверждать, сообщать, возразить, велеть… Generalizace (генерализация) - opačný postup než předchozí, tzn. záměna jednotky s užším, konkrétnějším významem ve VJ jednotkou s širším, obecnějším významem v CJ, např. ...Jane used to drive to market wilh her mother in this La Salle covertible they had. - ...Джейн ездила со своей матерью на рынок в их машине. Modulace (модулация) - záměna slova nebo slovního spojení výchozího jazyka jednotkou cílového jazyka, jejíž význam lze logicky vyvodit z významu výchozí jednotky (jde o jakousi „myšlenkovou elipsu"). Nejčastěji se setkáváme se vztahy příčiny a následku, srov. např.: Hes dead now. - Он умер. (Zemřel, z čehož vyplývá, že je mrtev.). Gramatické transformace - vznikají na úrovni větných konstrukcí, může jí to rozčlenění větné konstrukce nebo spojení několika konstrukcí v jednu Syntaktické kondenzace (komprese), rus. синтаксические конденсации, компрессии. Jde o „zhuštění“ ve formální rovině (v rovině výrazu). V překladu rj-čj překlad přechodníků. Záměny slovních tvarů (замены форм слова) – záměny gramatických kategorií čísla, pádu, slovesného času, vidu atp.: опыт – zkušenosti Větněčlenské záměny (замены членов предложения) - typickou záměnou tohoto druhu mezi ruštinou a češtinou je překlad ruského neshodného přívlastku českým shodným přívlastkem a naopak, subjektově-objektové záměny atd. Např.: срок платежа – platební lhůta, bumerangový efekt – эффект бумеранга. Záměny multiverbizačních pojmenováni univerbizačními a naopak (замены мультивербизационных наименований универбизационными и наоборот) - překlad víceslovného pojmenování jednoslovným pojmenováním a naopak, např.: растворяющее средство - rozpouštědlo. оказать поддержку podpořit, bojovat - вести борьбу. Změny gramatického statutu větných konstrukcí (заменыграмматического статуса предложений) – např. záměna trpných konstrukcí činnými, záměna vět se všeobecným podmětem určitými osobními konstrukcemi atd.: Приказ о проведении антитеррористическийопераций был издан министом оборон... - Ministr obrany vydal rozkaz... В суп кладут... - Do polévky dáme… Slovosledné transformace (замены порядко слов) - záměny slovosledu ve větách. Typickou ruskou slovoslednou konstrukcí, kterou musí překladatel do češtiny přetransformovat, je tzv. interpoziční slovosled neboli obmykání (обмыкание). Vyskytuje se v rámci shodného nebo (méně často) neshodného přívlastku: Северный альянс ведет борьбу с правящим в Афганистане движением Талибан. Severní aliance bojuje s hnutím Taliban vládnoucím v Afghánistánu.'...které vládne v Afghánistánu. Lexikálně-gramatické transformace Antonymický překlad (антонимический перевод) – Я вам серьезно говорю. - Nežertuji. Rozšíření informačního základu (расширение информационной основы) - Зимой Валерийосущерствил экспедицию в Кызылкум. – V zimě podnikl Valerij expedici do pouště Kyzylkum. Explikace, opisný překlad (экспликация, описательный перевод) - lexikální jednotka se zamění slovním spojením, které podrobněji nebo méně podrobně vysvětluje, objasňuje její význam: щи – ruská zelná polévka, smeták – человек, живущий и находящийпропитание на свалке. Kompenzace (компенсация) - způsob překladu, při němž se obsahové prvky v textu převádějí jinými prostředky, přičemž k tomu nemusí docházet na témž místě textu, na kterém se nachází daný prvek v originálu, jde v podstatě o jednu ze stylistických transformací, srov. např.: Убери винище. Только пьешь сегодня! - Dej pryč to víno. Pořád jen chlastáš! Celkové přehodnocení (целостное переосмысление) - překladová transformace, která se často uplatňuje při převodu frazeologismů a ustálených slovních spojení: крутиться как белка в колесе - být vjednom kole; как Швед под Полтавой - jako sedláci u Chlumce. Převod bezekvivalentního lеxika 1. transliterace a transkripce, např. агитпроп - agitprop (angl.), тюбетейка - tubetějka 2. kalkování, např. парк культуры и отдыха - Park of Culture and Rest 3. opisný, vysvětlující překlad, např. агитпункт - voter education centre, тюбетейка- tatarská nebo uzbecká kulatá vyšívaná čepička, кулебяка – druh slaného pirohu plněný masem, rybou nebo zelím 4. přibližný překlad, tzn. hledání nejbližšího domácího protějšku (substituce), např. Santa Claus - Дед Мороз, техникум - průmyslovka 5. vytvoření nového domácího výrazu, neologismu - postup, který se pro svou náročnost příliš nedoporučuje. Překlad bezekvivalentního lexika Bezekvivalentní lexikum – problematika přeložitelnosti x nepřeložitelnosti 1. bezekvivalentnost – neexistuje ekvivalent 2. neekvivalentnost – chybný, nesprávný překlad 3 stupně ekvivalence: 1. plná shoda – totožnost obsahová (obecně lidské reálie – matka, otec, názvy měsíců, dnů, ročních období, někdy i vědecká terminologie, savci, názvy zemí,…) je jich ohraničené množství 2. částečná shoda – největší množství – např. charakter (angl.) – xapaktep (ukr.) – v 1 významu se shoduje, inkluze. Křížení významů – slova v obou jazycích jsou mnohovýznamová, ale jenom v jednom, nebo dvou významech se shodují a ty další jsou odlišné, např. angl. table a rus. стол = shoda jakožto druh nábytku, avšak neshoda – паспортный стол = přepážka, диетический стол = dietní potrava, стол находок = ztráty a nálezy apod. Překlad BEL INKLUZE KŘÍŽENÍ VÝZNAMŮ PŘEKLAD BEL U částečné shody se ještě vyskytuje typ NEDIFERENCOVANÝ VÝZNAM – např. ruka, noha (někdy celá, někdy jenom část končetiny), sherry – angl. třešně i višně – nediferencované, wash – umývat x мыть = umývat se х стирать = mýt nádobí 3. absence shody – lexikální jednotky jednoho jazyka nemají ani částečný, ani úplný ekvivalent v jazyce druhém Postupy: a. transkripce a transliterace b. kalkování – spočívá v doslovném překladu morfémů původní jednotky c. opisný neboli vysvětlující překlad – forma sousloví, věty (angl. bull – (býk), ale i burzovní spekulant s cennými papíry; ruština dlouho používala opisný překlad, teď používá taky бык) d. překlad přibližný – hledáme nejbližší domácí protějšek – analogii, která se např. shoduje pouze v některých rysech, např. drugstore – čes. lékárna e. vytváření neologismů – helicopter – вертоліт Metodické přístupy a překladové strategie Viz přednáška č. 1 – Všeobecná teorie překladu, kapitola Druhy překladu. Rozšiřující nepovinný materiál: Zbyněk Fišer: Překlad jako kreativní proces, s. 128.