Úvod do soukromé diplomatiky
Ra ě středověké soukro é listi se v vi ul podo ě jako papežské a ísařské listi z pozd ě
a ti ký h diplo ati ký h píse ostí. Jeji h práv í o sah a důkaz í hod ota v soudních sporech musí
být posuzována v návaznosti na jejich typu.
Již Hei ri h Bru er v 7 . lete h 9. století rozlišil dva základ í t p ra ě středověké soukro é
listi , které ěl podle ěj o a v házet z antických tradic:
– Zaprvé jde o listi , které dodateč ě v objektivní stylizaci (tj. gramaticky ve . oso ě za h ují již
v ko a é práv í akt . T to listi o v kle vz ikají péčí příje e e o jí pověře ého otáře a
oz ačuje e je lati ský ter í e notitia.
– Zadruhé jde o listiny, v i hž je práv í akt zaz a e á pří o v davatele e o jí pověře ý
otáře v subjektivním stylu (tj. gramaticky v . oso ě . Te to práv í akt vstupuje v platnost teprve
v o e tu sepsá í e o předá í listi , kterou oz ačuje e jako charta / carta.
V o ou případe h – o zvláště u notitií – se setkává e i se j é svědků, kteří představují doplňují í
ověřova í prostředek práv í h poříze í.
Bádá í po Bru erovi ukázalo, že a ti ký původ á ve skuteč osti pouze druhý t p, ted charta,
zatímco notitia je v áleze ra ého středověku.
Kd ž s tě ito píse ost i pra uje e jako s práv í i a histori ký i pra e , usí e ít a pa ěti
jeji h zásad í odliš ost: u notitie á e jistotu, že da ý práv í akt l realizová – teprve poté o ě
vznikl zápis; u charty ví e pouze, že vz ikl legál í doku e t, za ýšlejí í realizaci právního aktu,
eví e však jistě, zda te to akt skuteč ě l v ko á . V souvislosti s chartou řešilo diplo ati ké
bádání otázku, kdy a jak k realiza i práv ího aktu došlo. B l práv í akt tvoře také ritualizova ý
jed á í a ako e završe v dá í listi a její předá í příje i traditio chartae), jak se
do íval Bru er? Ne o lo předá í listi o í práv ě-ko stitutiv í o e te , takže ějaké
další práv í rituál již l ireleva t í traditio per chartam)? V d eš í do ě se práv í historikové a
diplo atikové převáž ě shodují spíše a to , že pozd ě a ti ká a ra ě středověká charta nebyla
strikt ě odlouče a od práv í h rituálů, které ěl ko stitutiv í harakter. V stave í a předá í listi
lo zřej ě je jed í z ví e ko stitutiv í h aktů, které se podílel a elku právního aktu.
Konstitutivní charakter charty v ra é středověku ted l do jisté ír o eze ý.
Pozd ě a ti ké soukro é chartae byly zapisovány do tzv. gesta municipalia, ted jaký hsi ěstský h
register e oli před hůd ů pozdější h ěstský h či ji ý h veřej ý h k ih. Tí si získal všeo e ou
platnost. Zápis v geste h pak platil jako všeo e ě uz áva ý důkaz í prostředek. Gesta municipalia
byla v pozd ě ří ský h ěste h vede a hlu oko do ra ého středověku, v Rave ě apř. až do 7.
století.
Jiným prvkem, který chartě propůjčoval veřej ý harakter, lo její sepsá í veřej ý i otáři – tzn.
ěstský i e o soukro ý i otáři, požívají í i veřej ou autoritu tabelliones . Tito veřej í otáři
půso ili v pozd ě ří ský h ěste h také dlouho do ra ého středověku. V Itálii ko tit uál ě, a právě
zde se z i h v vi ul středověký veřej ý otariát. Notáři zde i o ji é zajišťovali z alost základ í h
i stitutů ří ského práva a ří ského práv ího a úřed ího jaz ka.
Od chartae se přesuň e k notitiae, jeji hž vz ik je d es hledá až v ra é středověku a jsou
považová za jakýsi pře hod ý t p ezi pozd ě a ti kou chartou a soukromou listinou vrcholného
středověku. Jed alo se o sil ě redukova é a v ějškově z ela prosté zápis a jed otlivý h liste h
pergamenu, pojednávající o již realizova ý h práv í h akte h – ejčastěji do a í h ajetku ve
prospě h írkev í h i stitu í. Proto se ji v ě e ké ter i ologii říká Traditionsnotiz, český překlad
je tradič í záz a , pa ět í záz a e o akt. T to tradič í záz a ají vel i jed oduchou
strukturu: o sahují o v kle pro ulga i či pu lika i, kterou je záz a uvede v obecnou známost, a
poté ásleduje o jektiv ě st lizova ý ko te t, při ášejí í j é o do átora, případ ě dopl ě é
o údaje o jeho ide tifika i, oz ače í darova ého ajetku a příje e do a e. Na závěr o v kle
ásleduje výčet svědků.
Du hov í i stitu e, ted příje i přísluš ý h do a í, si sepsá í tradič ího zápisu pojišťoval své
ajetkopráv í árok . Sepsá í tradič ího záz a u však při ášelo jisté výhod i pro do átor : dík
to u ehrozilo, že do átor upad e v dané církevní instituci v zapo ě í, a aopak lo zajiště o, že
ude zahr ut do pravidel ý h odlite i hů či ka ov íků za spásu duše do rodi ů da é írkev í
instituce.
Zatí o do hová í tradič í h záz a ů v originálu je po ěr ě vzá é, a hází e ožství tě hto
záz a ů v tzv. tradič í h k ihá h. Od pozdější h kopiářů se t to k ih liší předevší ve dvou
ohlede h. Zaprvé do i h často l tradič í záz a zapisová pří o, tz . vů e ee istoval
originál záznamu, ale pouze zápis v k ize. Zadruhé tradič í k ih o sahoval i ji ou ež
diplomatickou materii – apř. růz é r ze e oriál í zápis často výslov ě arativ ího harakteru.
V diplomatickém bádání dosud probíhá diskuze, zda notitiae ěl práv í sílu. Část adatelů se
do ívá, že a o; i i ál ě v případě, že tradič í záz a o sahuje sez a svědků. Druhá část
diplomatiků však takový výklad strikt ě od ítá a zdůrazňuje, že notitia la pouhou pa ětí a práv í
akt a že práv í sílu ělo pouze svěde tví uvede ý h svědků, kteří však useli ýt oso ě
ko zultová i. Tak to zřej ě lo v í á o v do ě, kd l tradič í záz a v hotovová ; je že
v prů ěhu ásledují í h staletí středověku, v do ě vítězství zpečetě é soukro é listi , la
for ulová a teorie, že i ezpečetě ý tradič í záz a á důkaz í sílu, pokud uvádí ví e ež tři e o
alespoň dva žijí í svědk (teze pochází od významného kanonisty 2. poloviny 13. století, Viléma
Dura ta, je ž ji for uloval ve své pro es í příruč e Speculum iudiciale).
Notitiae jako specifický t p soukro ý h diplo ati ký h píse ostí se rozšířil ejví e ve
Vý hodofra ské říši, ej asovějšího rozšíře í došl v Bavorsku včet ě Vý hod í Mark , pozdějšího
Rakouska, ale l užívá také v Český h ze í h.
V již í Evropě, ať už v Itálii nebo na Pyre ejské poloostrově, ale také ve s íše ý h ger á skorománských
oblastech Alp nikdy neupadly do zapomenutí chartae stej ě jako zv k dávat sepisovat
listi veřej ý i otáři. Např. z opatství St. Galle ve d eš í vý hod í Švý arsku se do hoval
soubor asi 900 soukromých chartae z karolinské epochy.
Sever ě od Alp l i stitut klasi ké listi za hová předevší ve for ě ísařský h listi a
i portova ý h papežský h listi , postup ě se uplatňoval také v o lasti iskupské listi . Kd ž ale
v prů ěhu . a zej é a . století začalo do házet k re ep i ka o i kého a jeho prostřed i tví
ří ského práva, stala se pra e tradič í h záz a ů, resp. tradič í h k ih postup ě eudržitel ou a ve
střed í a středový hod í Evropě se začala šířit ová for a středověké charty, tzv. zpečetě á listi a,
ě e k Siegelurku de. Na rozdíl od starší charty e l ověřova í prostředke podpis e o
ějaké grafi ké z a e í ísto podpisu, jak to tře a lo ěž é u z í ě ý h st.-gallenských listin, ale
pečeť, která se krát e předtí stala hlav í ověřova í prostředke ísařský h listi .
Mezi tradič í záz a e a zpečetě ou listi ou však e istovala řada ezistupňů, jako apř.
zpečetě ý tradič í záz a , ě e k Siegelnotiz, případ ě tzv. hirograf. U ěj k ověře í došlo tak, že
listina byla na listu pergamenu napsána ve dvou z ě ích, mezi nimiž byla napsána velká písmena a
v to to ístě l perga e epravidel ě rozříz ut. O ě části si rozdělili příje e a v davatel a
v případě sporů ezi nimi e o jeho dědi i ohled ě pravosti přísluš é listi ohl ýt o ě části
přilože k so ě, čí ž lo jas é, zda se jed á o pravé origi ál téže píse osti.
Přestože ka o i ké právo připouštělo plat ost tradič ího záz a u s ví e ež tře i svědk , do házelo
ve 12. a 13. století k masivní produkci listi ý h falz, jeji hž íle lo upravit staré tradič í záz a
podle představ o zpečetě é ko stitutiv í listi ě, jak se v vi ul ve . století. Církev í i stitu e
přito ěkd pouze a ipuloval te t tradič í h záz a ů, ěkd v tvářel i faleš é pečeti k ížat a
šle hti ů před hozí h desetiletí a staletí. Studiu tě hto falz představuje důležitou o last
diplo ati kého ádá í. S ahou diplo atik je reko struovat e o částeč ě reko struovat histori ké
jádro tě hto falz a ož é z ě í či spíše o sah původ í h tradič í h záz a ů – jak to uvidíme na
příkladu ejstarší h diplo ati ký h pa átek z Če h a Morav .