26747 /■S* ST -'V' «* * Oblak v kalhotách TETRAPTYGH Knihovní' sírodisVo i.) v Ěrné, G rohová ?. Podle ruského originálu B. B. MajucoBCKiiií, ílo-uioe coSpaHne COTHHeiiHÍt b ^seHa^aTH TOMax, vydaného nakladatelstvím rocy^apcTBeimoe h3^íitča&ctbo „Xy-flo^íecTBeHnafl AHTepaTypa", MocKea 1940, uspořádal, přeložil a úvodem a poznámkami opatřil Jiří Taufer. Graficky upraviI,obálku a vazbu navrlil Oldřich Hlavsa. PROLOG TOBĚ, LILO Myšlenku vaši, jež v rozměklém mozku líně přemítá jak v lenošce obtloustlý lokaj v prázdni, budu zkrvaveným klůckem srdce dráždit já, já, drzý a jizlivý, a dosyta tropit si blázny. V mé duši není jediný šedý vlas, v ní rysy stařeckých něžnůstek nezaklety! Patře, jak ohromil svět svou silou můj hlas, jdu — krásný, dvaadvacetiletý. Něžní 1 Vy lásku vkládáte do houslí a not. Hrubián svou lásku položí na činely. Vy nedovedete však jak já sebe vyvrtnout, abyste dokořán jen samými ústy zeli! Přijďte jen učit se, vy, z budoárku batistová, důstojná důstojnice v andělské lize. Vy, která umíte rty klidně přelistovat jak kuchařka stránky v kuchařské knize. Chcete-li — divočet budu a k nahosti vonět a měnit se jako blankyt v nach — 9 chcete-li — budu já něžný zcela bezúhonně, ne muž, ale — oblak v kalhotách: i Nevěřím na krásu v květuplné Nizze! Nechť mé verše zase chválou oslaví muže, přelezené jako nemocnice, a ženy, otřepané jako přísloví. I Myslíte — že to delirium z malárie je.,.? Bylo to v Oděse kdesi. „Přijdu ve čtyři," — řekla Marie. Osm, devět, deset. A už večer do noci pad, od oken odešel prosincový, černý. Vítr mu smíchem řičí do vetchých zad přes lucerny. Mne dneska sotva kdo mohl by poznat: svíjí se, sténá hora žilnatá. čeho se téhleté hroudě zachtělo snad? Q, mnoho by chtěla hrouda ta! Vždyť nesejde na tom, že z bronzu jsi hromotluk, nebo že tvoje srdce — kov je ochlazený. 11 i Za nocí zachce se svůj vlastní zvuk skrýt hluboko do měkkosti ženy. : A hle, už hrbím se a s čelem na okně já, čahoun, tavím led, přitisknut na skla. Bude-li nebo ne a jaká? Velká či droboučká láska? Kde by se vzala v tom tílku láska velká? k Zřejmě jen drobná, {.tichá lástička. Řev automobilových klaksonů ji leká, : těší ji na koníčku rolnička. | Zase a zase [ a znovu můj zrak do poďobané tváře deště se vřízne. Tak čekám, rachotem městského příboje třísněn. Pak půlnoc s nožem kyvadla < čas dohnala a řízla tence. S hodin dvanáctá upadla ; jak se špalku hlava odsouzence. ; Déšť šedě skrápěl rám i a po skle stékaje, i tvář v grimasu zmnežil, | jak chtěl by se podobat chimérám, řvoucím s pařížské Matky Boží. Proklatá! Což ani toho není dost? Brzy se ústa křikem roztrhnou. Slyším: tiše, jak chorý s lůžka, bos sklouzl nerv. A tmou zprvu prochází se, nebolí, nejitří — ale už do skoku dá se, citlivý, znící. A teď i on a další tři třeští v divoké chumelenici. V dolním poschodí kus omítky spad. Nerv velký, maličký, mnohý! bláznivě skotačí, až se snad ff: podlamují nervům únavou nohy! V pokoji mokvá, mokvá noci mokřadí, zemdlené oko táhne do záhuby. Tu dveře skříply, jak by za zády hotel zadrkotal zimomřivč zuby. T3 Vesla jsi strohá jak „nate!" a mnouc rukavičky dámské, řekla jsi: „Víte, já brzy vdám se." Nu což, vdejte se. Budiž. Seberu síly. Vizte jen, jak jsem tich! Jako žíly umrlých. Pamatujete? Říkávala jste: „ Jack London, peníze, vášeň lásky, klid" — já tušil však, že vy jste Giocondou, která se má uloupit. A uloupili! Zas budu hrát své lásky hry, oblouk brv ohněm ozařuje znova. Nu což! Někdy i v domech vylidněných požáry bydlí tuláci bez domova! Dráždíte? „Méně než žebrák kopejek smaragdů svých pošetilostí máte." Pomněte! Zanikly Pompeje, když rozdráždili Vesuv, až vyvrhl svůj kráter! I Hej! ^ Pánové! ' rozjarení celí i zločiny, f svatokrádežemi, í , masakry — | vy to nejhrůznější jste i; uviděli ? Mou tvář, I když absolutní klid jsem j do jejího j masa skryl? í A cítím: pro mne : „já- \ znamená málo. \ Kdosi se z nitra ven prodírá mi. ! Haló! ' Kdo mluví? Mami? Mami! '' Váš syn je nemocen nádherným bolem | Mami! ; Ze srdce požár mu přeskočil do žil. \ Řekněte sestrám Ludě a Ole: i: nemá, kam hlavu by složil. j- Každé slovo '< i vtip, který ho nutká } ■ vzhůru se vyvzlykat k horoucím rtům - i . vrhá se ven jak nahá prostitutka | ; před hořící vykřičený dům. L | Lidé čichají — ; pečínky pach! ! icim! Přiklusali jacísi v mosazi! Na železe! Řekněte hasičům: Kam v těch holínkách? Na vznícené srdce se v něze leze. Já sám! V slzách oči vyvalím jak bečky k obočím Nechte mne, abych za žebra záchyt se. Vyskočím! Vyskočím! Vyskočím! Vysko' Pád. Nevyskočíš ze srdce! Na tváři puklina úst začala prohořívat. Tam spálený polibeček se před skokem zmítá. Mami! Já nemohu zpívat. V kostelíku srdce kůr plamenem chytá! Skácí jak děti přes hořící práh z lebky zuhelnatělé figurky slov a čísel. Takto děs vzhůru z Lusitanie vztah hořící ruce, by oblohy zachytly se. Třesoucím se lidem do tichosti bytů stooká záře z přístaviště letí. Poslední výkřik: Ty tu aspoň to, že hořím, vysténej do staletí! t6 II Slavte mne! Mně mezi velikány netřeba míst! Já nad vše, co stvořeno, píši nifál. Nikdy již pranic já nechci číst. Knihy? Go knihy! Já kdysi myslel — knihy dělají se tak: přijde básník, pootevře ústa — a už v inspiraci pěje dobrák poeta — moje úcta! A zatím tak bývá: dřív než se rozezpívá, dlouho verš nosí, až probolí do kostí, a v tůni srdce se mrská vrtošivá plotice obrazotvornosti. Však nežli básník své rýmy procvrliká a svaří svůj lektvar z lásek a slavíků — krčí se, svíjí ulice bezjazyká, nemá čím mluvit a dát se do křiku. My babylonské věže nad města v pýše zvedneme znova, ale bůh zahlazovat města nepřestal 17 a dál mate nám slova. Ulice trýzeň vlekla mlčky, křik z hltanu trčel a visel. Napuchlé taxíky, kostlivé bryčky hemžením v hrdle jí vzpříčily se. Křížem krážem jí udusaly hruď, hůře než souchotiny. Uzamklo město cestu tmou. A když pak — přece jen! — na náměstí vykašlala tlačenic sliny a shodila s hrdla patu chrámovou, zdálo se — v chóru chorálu archanděla oloupený bůh jde bleskem prát. A ulice přisedla a zakřičela: ,.Jde se žrát!" Kdejaký Krupp městům dýmem našminkoval rýhy hněvu do vrásek. V ústech však rozkládají se mrtvá slova, jen dvě žijí, tyjí: „pakáž" — a ještě jakési, zdá se — „špek". Básníci, stkaním a vzlykotem zmoklí, prchali od ulic s rukama ve kšticích : „ Jak bychom jimi vyzpívat mohli slečnu i lásku či rosu v kyticích?" A za básníky davy města civí: studenti, prostitutky, políři. Pánové! Zastavte se! Vždyť nejste žebráci vy, abyste ruku vztáhli po lyrickém halíři! My, hromotluci, co zmáčkli zem pod nohy, perme je, poslouchajíce sotva! Ty, kdož se lípnou jak bezplatné přílohy ke každé posteli pro dva! Což je lze pokorně prosit: „Pomoz, hynu!" Prosit, ať hymnu, ať oratorium stvoří! My sami jsme tvůrci v horoucím hymnu hluku fabrik a laboratoří. Co je mi do Fausta, jenž v nebeský krep féerií raket s Mefistofelem vzlétal! Já vím však -— uvnitř mé boty hřeb je hrůznější nežli fantasie Goetha! 18 *9 Jsem nejzlatoústější a každé slovo moje je narozeninami duše, je jmeninami těla— já pravím vám: nejmenší prášek živého je cennější nade vše, co dělal jsem a dělám. Slyšte! Předpovídá, zmítá se, sténá, slyšte dnešního křikoretého Zarathustru! My ■— s tvářemi jak prostěradla uválená, s ústy, přehrnutými jak zákruty lustrů. Město, toť leproserium — my galejníky tu, kde lepra se provalila zlatem a špínou ven. Však čistší jsme nežli jas benátského blankytu, jejž leštilo moře i slunce zároveň. Hanba, že neznali Ovídiove ni Homéři lidi jak my, v sazích, ba neštovicích ještě. Já vím — slunce pohaslo by, zhlédnouc v příšeří našich duší zlatá ryžoviště! Žíly a svalstvo jsou jistější modlitby! Že od času měli bychom milost vymodlívat si ? 1 Z nás každý, když hmátne, jak v hrsti záchyt by světů řemeny hnací! To v Moskvě, Kyjevě, Oděse, Petrohradě na Golgatu auditorií vedlo osud můj — leč jediný nenašel se, jenž by v řadě neřval: „Toho, toho ukřižuj!" Ale mne k vám, lidé, i k vám, co zranili jste, } mne pořád k vám cosi táhne a víže. Zda viděli jste, jak pes ruku bijícího líže? Já, koho vychechtalo dnešní pokolení jak kluzký příběh dlouhých anekdot — vidím, jak kdosi, nikým neviděný, kráčí.přes pahorky dob. ( Tam, kde sluch lidí trne v sterých zvucích, [ jak hladovějících davů krok ' v trnové koruně revolucí ; zabouří šestnáctý rok. Vám pak jsem tím, kdo jej ohlašoval, jsa vždy tam, kde je žal, 20 í 21 V a na každé kapce slzí znova sám sebe jsem křižoval. Již nelze promíjet viny něčí. Já vyplel jsem duše, kde něhu zašili. Toť tisíckrát těžší nežli ztečí vzít tisíceré Bastily! Když pak pohnete se vzpourou vítat spasitelův příchod, tehdy vám vyvléknu duši, zdupám, aby obrovitá byla! A jako prapor zrudlou krví dám! III Ach, načpak je to? Odkudpak je to? Ve světlém veselí v rozmáchlých špinavých pěstích mince! Přišly a v hlavě zoufalství porozvěšely myšlenky na blázince. jako na tonoucím dreadnoughtu v křeči dušení se skokem vrhají na příklopů rez — tak vlastním svým do křiku rozedraným okem rozlícený Burljuk lez. Napolo strhl si se zrudlých víček kůži, jak vylezl, zved se a probral — a s něhou, obdivuhodnou v tom tělnatém muži, uchopil mne a řekl: „Dobrá!" Dobrá, když na scéně před hledištěm zahalí duši žlutá halena. Dobrá, když uvržený do tlamy popraviŠtě vzkřikne: „Pijte kakao van Houtena!" 22 23 A tuhle vteřinu, bengálskou jak bouře — já ani za nic bych neměnil, ani na... Jak likérová sklenka z tabákového kouře sunula se alkoholická tvář Severjanina, Jak dovolujete si básníkem se zvát, vy, kdo jak křepelka šedě pětpenězí? Dneska je třeba se podívat boxerem, co světu v lebce vězí! Vy, starostliví jen, jste-li v tanci sliční a je-li půvabný váš pláč — hleďte, jak bavím se já, pouliční pasák a falešný hráč! Od vás, jejichž duch zamilovaností rozmokl, z nichž do staletí slzavá tekla stoka — odejdu já, vloživ jak monokl slunce do široce roztaženého oka. Nastrojím se do neuvěřitelného obleku a zemí půjdu žíhat a zažehovat lásku a povleku Napoleona jak mopsla na provázku. Celá země ulehne jak žena a v touze vzdát se — masem zaplane. Věci ožijí, jich ústa rozchlípená zašišlají: „Cinané! Činané!" Náhle i mraky a mlhy zářící oblohu podivuhodně rozvířily, jak by se to rozcházeli bílí dělníci, l co rozhořčenou stávku nebi vyhlásili. I Když se hrom rozběsnil a na mraky našed, strašnými nozdrami se vysmrkav, nebeská tvář jen vteřinu křivila se ; surovou grimasou železného Bismarcka. I l| A kdosi, | jenž zaplet se v nebes flór sněžný, vztah ruce do toho café tam — í jak ženou byl by, jak sám byl by něžný či jak byla by to děla lafeta. \ Vy myslíte snad, i že to slunce palce sune po lících kavárenských skel? | To zase střílet na povstalce generál Gallifet zavelel! 24 y 25 ^ Ruce ven, vydedenci, sevřete zas j bomby, kameny a nože pod čepelí. A chybí-li snad ruce některým z vás, vy jste tu, byste se bili i čely! Jděte, vy hladem vycenění, propocení, pokoření, prokyslí v zablešeném čpění! Jděte! My pondělky a úterky jak vínem krví na svátky přebarvíme! Ať zem, jež potvoří nás, ani nehlesá, však pod nožem stane se krotší! Ta země,* obtloustlá jak maitressa, kterou vymiloval Rothschild! Aby se vlajky třepetaly v horečce palby, jak na řádných slavnostech bývá ve zvyku, zatím co každý kandelábr nadzvedal by zkrvavené trupy kupčíků! Modlil se, spílal, řezal a slézal, aby se mohl v útroby něčí vdrápat — tak na nebi, rudý jak marseillaisa, zcípaje, škubal sebou západ. Nic nebude už. Jen šílenství straší. | i i Noc popadne ] a stiskne ! pěst. Vizte, zas nebe po Jidáši prodává za špinavou přehršli hvězd. Přišla. Jak Mamaj, když slavil hodokvas, ; na město sedla, sypouc saze. Ne, nijak nezlomíme vaz té noci, černé jak AzeF! j Choulím se, jdu a do krčmy zapadám, i Víno mně stéká na ubrus i do žil. j A vidím: | okrouhlé oči kdesi vzadu tam — | to vpila se do srdce očima matka boží. i Nač bys té hospodské sebrance naší svou pomalovanou svatozář dala ty? Hle, opět dávají přednost Barabáši před poplivaným kárancem z Golgaty! A možná naschvál já v lidské hromadě zdejší pražádnou novost nemám ve tvářích. Já však jsem možná ten nejkrásnější na světě ze všech synů tvých. Dopřej, brzkého skonu doby těm, co plesnivějí z veselí, — aby z dětí, jež dospějí jednou, 26 27 chlapci se otci stali, holčičky — otěhotněly. A učiň, ať šedinami králů tří skráň nově zrozených zkrásní — i přijdou oni a budou děti křtít pak jmény mých básní. ■ Snad jsem já, opěvující Anglii i krásu strojů a kol — v tom nejprostším ze všech evangelií ten třináctý apoštol. A můj hlas nestoudně huláká-li, aby den po dni minutami chvěl, tehdy snad Ježíš Kristus naklání se zdáli, aby k pomněnkám mé duše přivoněl. 28 IV Marie! Marie! Marie! Pusť mne, Marie! Já nemohu na ulicích. Nechceš ? čekáš, až tváře se v důlcích ztratí, až všemi ochutnán jako chléb křesný přijdu a bezzubě zašišlám ti, že jsem dnes ,.podivuhodně čestný". Marie, vidíš — už jsem se shrbil a ztich. Na ulicích lidé tuk cedí volaty čtyřpatrovými, vyvalí očka za skly, kam čtyřicetileté bloumání zatřelo vrásky, aby se rozhihňali, že mezi zuby mými zas! je zatvrdlá houska mé včerejší lásky. Dešť povzlykal chodníky. Trup ulic, buližníkem sbitý, bere ten mokrý šejdíř do drápů a líže. 29 I A na sivých řasách — ba! na řasách ledových střechýlů svítí slzy z očí — ba! ze sklopených očí okapů. čumák deště všechny chodce očenichal. Drožky rozvážely tukem blyštící se atlety. Praskali lidé, po krk přejedení, a sádlo se sáklo trhlinami břicha a s bryček v kalném proudu odtékaly zticha zároveň s ožmoulanou houskou rozžvýkané staré kotlety. Marie! Což do jejich ztučnělých uší lze všeptat slůvko s něhou? Pták žebrotou písní zraní, když zpívá nebo když hladem si pískne. A já, Marie, člověk jsem prostý, souchotinářskou nocí do špinavé ruky Přesni vychrchlaný. Marie, chceš takového ? Pusť mne, Marie! Křeč prstů železný chřtán zvonku stiskne! Marie! Zas zvířečtí pastviska ulice. Prsty tlačenic do krku promáčkly rány. Otevři! Bolí to! Pohleď ■— jehlice z dámských klobouků jsou v očích napíchány! Vpustila. Děťátko! Neboj se, že s býčích plecí mých se mokrá hora zpocených ženských těl sklání — to vleku já životem miliony čistých citů milostných a milion milionů špinavých milkování. Neboj se, že mne s tvých očí nepohoda nevěry smyje, že k tisícům hezounkých líček přilnu nanovo. „Zbožňovatelky Majakovského!" Ba vždyť je to dynastie careven nastolených na srdce bláznovo. Marie, těsněji! Ať v nahé bezostyšnosti či v cudném chvění žil — však v neodkvetlé nádheře svých úst ty dej mi kvést, já se srdcem se nikdy máje nedožil a v životě mém dosud sto dubnů jenom jest. Marie! Sonety básník zpívá Tianě, já však celý z masa, člověk celý, věz, o tvé tělo prostě prosím, jak prosí křesťané „chléb náš vezdejší dejž nám dnes". 3* ,Ji3!í'.ilh;.: " '' III] Go w ° W< er g. £ ÍL o< o < n p (d <í o >-d s" T) ^ 3 p ja ° 3 » 2 íi B o ^ n & er CT- o (t M p* —>■ p: B S (Kŕ" i-í [í M P s ^3 o o a^ H'' a 3 o n) < Sf f? ~ sa- EJ- M "S3 ■ tu- g: S 3 S ^ o S , <- o p ^ s. 'I ^3 4. B* y rt &i £r" o j; & S t-s Fk^sÍ-S ŕ> p H >rj ÍŤ ^ P. B'O n Q a B. - 3" O tí < O c B O tŕ C O flľ p CT a —' i-s< 07- ': F? n- p p^ s* M p w S* &■ p 3 c p » s ^ B < 1-i o < p CT O p* o a o íl < ^ _. S o 3 3 cr o a Ps p D. o *4 ,0 B, B. MABKOBCKlI OMAHO B UJTAHAX. VST * ^« vydM Gorkého knihy Áž dotanČím jednou počet let do konce života svého, bude se milion krvinek jak dlouhá stopa chvět až k domu otce mého. Vylezu zaneřáděný (já noclehárny příkopů vysušil!) a v celé té špíně sehnu se k němu a houknu mu do uší: — Poslyšte, pane.hospodine! Ze vás nemrzí pořád si máčet kdesi v oblačném kompotu svá očka ztučnělá! Víte co? Kolotoč zrobíme si na stromu poznání dobra a zla. Ty budeš všudypřítomný ve skříních, v šatníku a taková vína rozestavíme kolem stolu, že by se zachtělo křepčit v kvapíku i chmurnému Petru apoštolu. Do ráje zase nastěhujem Evičky, rozkaž — já ještě teď v noci rád půjdu a se všech rohů ty nejhezčí holčičky ti přitáhnu. Ráčíš, či neráčíš si přát? Nebo ti, štrapáci, nabídka není po chuti? V obočí chmuří se ti hněvivá vráska? Myslíš, že za tebou ten s párem perutí ví snad, co je to láska? 33 Jsem taky anděl; já byl jím -— s pohledy beránka v cukrové pěně, leč nechci už dávat dušinkám kobylím vázy z hlín sěvreských vykroužené. Tys, všemocný, vymyslel pár lidských rukou, tys uměl každému hlavu dát, pročpak jsi dopustil, že jinak nedá se než s mukou celovat, celovat, celovat? Já myslil, že jsi bůh všemohoucí, a zatím — tys břidil, bůžek malinký. Hle, jak se shýbám, chtěje vytáhnout si na tebe křivák z holínky. Křídlatí rošťáci, alou v rajský krám! Čepýřte pérečka, rozvřískejte hlásky! Já tebe, čpícího kadidlem, rozpárám odtud až do Aljašky! Pusťte! Mne nezadržíte! Má ústa ať lžou či pravdu praví-li, v mou duši nikdy se nevetřou zmatky. Pohleďte, zas hvězdy hlavy si srazily a nebe zkrvavily jak jatky. Hej, vy! Nebe! Smekněte čepici! Jájdu! Hlucho. Spí vesmír, položiv na tlapu s tisíci klíšťaty hvězd své obrovské ucho. (1914—1915) 34 35