Heidelberský
KATECHISMUS
to jest
křesťanské učení
nově podle vydání herbornského z roku 1623 přeložené a biblickými doklady
tohoto vydání opatřené.
PŘEDMLUVA
I tento starý reformační katechismus má své dějiny. Jeho sepsáním pověřil kurfiřt Bedřich III. dva bohoslovce, Zachariáše Ursina (1534 - 1583) a Kašpara Oleviana (1536 -1587). Katechismus se původně jmenoval „Katechismus nebo křesťanské učení"; protože byl původně vydán v Heidelberku (19. ledna 1563), dostalo se mu jména Heidelberský katechismus, pod nímž je znám v celém světě. Původní řeč, v níž byl nejdříve vydán, byla němčina. Potom následovala další tři německá vydání, ale z nich byl přeložen ještě téhož roku do latiny a holandštiny. Již roku 1567 se dostal do Maďarska, o několik let později byl přeložen do angličtiny a francouzštiny a ještě v 16. století vyšel řecky. Následoval překlad do polštiny, do italštiny a již roku 1619 byl vydán česky. Titulní list tohoto vydání zní: Katechysmus Náboženstwj pravého Křesťanského Pro Djtky Křesťanské obogiho Pohlawí, Yazykem Cžeským vyložené od Kněze Jakuba Akanthydo Mitysa Welko-Polonskěho Pastýře Cýrkwe Boží v Sskramnice, Wytisstěné w Starém Městě Pražském v Pawla Sessya. Léta 1619. " Jemu však téhož roku předcházelo vydání mající text latinský a český. Další vydání vyšlo roku 1723 v emigraci, čtvrté bylo vydáno roku 1783 v Brně. Po tolerančním patentu byl katechismus vydáván častěji, hlavně péčí Heřmana z Tardy, Josefa Veselého, Lic. J. Hájka. Roku 1930 Dr. Viktor Hájek a Dr. J. B. Jeschke katechismus jazykově opravili a dvakrát jej vydal Dr. Hájek, čtyřikrát Českobratrské nakladatelství péčí Bohumila Procházky, katechety v Brně. Toto vydání je přinejmenším vydáním sedmnáctým. Liší se však od předcházejících tím, že bylo pořízeno jednak podle herbornského vydání z roku 1623, nej staršího to vydání, které mi bylo přístupné, za použití edice německé z roku 1934, která o sobě praví, že se opírá o první vydání z roku 1563. Zatím však v roce 1938 vyšlo nové kritické vydání katechismu, jehož však pro tento překlad již nemohlo býti použito. Tento český překlad je do otázky 30. v podstatě zpracován podle návrhu zvěčnělého profesora Husovy fakulty Slavomila Danka. Dále se tento překlad liší od starších připojenými biblickými doklady. Mnohá česká vydání měla doklady více méně libovolně volené a neodpovídající dokladům původním. Toto vydání však má zřetel k dokladům původním, i když je, žel, také ještě úplně nevyčerpáva. Proto si nemůže činit nárok, aby bylo nazváno vědeckým, i když se mu ze všech dosavadních českých vydání nejvíce přibližuje.
Tento katechismus je znám mnoha evangelickým generacím, protože mu bylo učeno od doby toleranční. Důvod jeho rozšířenosti tkví ve výraznosti, s jakou je zde tlumočeno svědectví Písma svatého. Protože vyjadřuje plně východisko reformace, přestal býti knihou výlučně konfesijní, neboť zvláštnosti kalvínskeho a reformovaného učení i zvláštnosti ostatních reformačních směrů nemohou již býti důvodem ke konfesijním třenicím. Kdo by k nim viděl popud v novém vydání tohoto katechismu, prozrazoval by jen, že theologicky ustrnul a že ztrácí čas i sílu, které nutno vynaložit na živé a stálé tvůrčí hodnoty, které byly společným majetkem celé reformace. Zdá-li se komu, že katechismus je neoblíbenou učebnicí dogmatických pouček, nechť nezapomíná, že bez řádného formulování biblických pravd se všechno učení ocitá na písku. I ti, kdo se pokoušeli napsat svůj katechismus, posléze dokázali, že se neobešli bez heidelberského vzoru. Hledá-li kdo alespoň částečnou pomůcku k vyučování tomuto katechismu, pak bych ho chtěl upozorniti na to, že v jednom vydání jsou otázky rozděleny na tři skupiny podle věku dětí. Do první skupiny pro děti nejmenší jsou vybírány otázky 1., 2., 4., 18., 21., 22., 23., 26., 29., 31., 32., 53., 59., 68., 71., 77., 92., 119. Pro větší děti otázky 3., 5., 6., 7., 8., 10., 13., 15., 19., 20., 24., 25., 33., 34., 35., 37., 38., 40., 41., 44., 45., 46., 50., 52., 54., 55., 57., 58., 60., 66., 69., 75., 81., 83., 86, 91., 93., 94., 96.,
103., 104., 105., 108., 110., 112., 113., 116., 118., 120., 121., 122., 123., 124., 125., 126., 127., 128., 129. Pro nejvyšší stupeň zbývají otázky ostatní.
Jsme Pánu Bohu vděčni, může-li tento dobrý katechismus opět vyjiti, aby konal dále svou věrnou a osvědčenou službu. Není ničím více a ničím méně než svědectvím vycházejícím z Písma svatého a současně jeho pečlivým výkladem. Je třeba stále více těch, kdož bez obav před těžkostmi vyučování se stanou milovníky Slova Božího a svědky o ospravedlnění samou toliko vírou v Ježíše Krista a vyznavači skutečnosti, že si je Pán Bůh milostivě vyvolil za svůj lid. Toť odkaz reformace. O tom svědčil a to vyznával veliký učitel Písma Augustin, tomu učil Mistr Jan Hus své studenty a posluchače v kapli betlémské, na tomto vyznání stála naše Jednota bratrská, znovu je mohutně vyjádřil Dr. Martin Luther a v tom pokračoval ženevský reformátor Jan Kalvín i curyšský svědek Huldrych Zwingli. Buďme jejich pokračovateli!
V Poděbradech, ve výročí vydání tolerančního patentu roku 1948
J. B. JESCHKE
1.
V čem jest jediné tvé potěšení v životě i v smrti?
Jediné mé potěšení jest vtom, že živ jsa i umíraje1 nejsem sám svůj, nýbrž tělem i duší2 jsem svého věrného spasitele Jezukrista3. On svou drahou krví dokonale zaplatil4 za všechny mé hříchy, mne vykoupil ze všeliké moci ďáblovy5 a tak mne zachovává6, že bez vůle Otce mého v nebesích ani vlas nemůže mi s hlavy spadnouti7, ano, také mně vše musí sloužiti k dobrému8. Proto mne též ujišťuje svým Duchem svatým o životě věčném9 a působí, že nadále jsem ze srdce ochoten a hotov jemu žiti10.
Kolik věcí je ti potřebí znát, abys takto potěšen mohl blahoslavene žít i zemřít?
Tři věci11 je mi potřebí znát, abych mohl blahoslavene žít i zemřít: za prvé, jak veliký jest můj hřích a má bída12, za druhé, jak se mi dostalo vykoupení13 ze všech mých hříchů a ze všeliké mé bídy, a za třetí, jak mám Bohu býti vděčný za takové vykoupení14.
1 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme (R 14,8).
2 Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji? (1 K 6,19)
3 Vy pak Kristovi, a Kristus Boží (1 K 3,23).
4 Vědouce, že ne těmi porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, vykoupeni jste z marného vašeho obcování podle ustanovení otců, ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista (1 P 1,18-19). Krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu (1 J 1,7b). A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa (1 J 2,2).
5 Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy (1 J 3,8b).
6 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil (J 6,39a).
7 Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou (Mt 10,30). Ale vlas s hlavy vaší nezahyne (L 21,18).
8 Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou (Ř 8,28).
9 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše (2 K 1,22). Bůhť jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého (2 K 5,5b). Znamenáni jste Duchem zaslíbení Svatým, kterýž jest závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy jeho (Ef l,13b-14). A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží (Ř 8,16).
10 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží (R 8,14).
11 Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, a aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma (L 24, 46b-47). A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho (1 K 6,11). Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošíjní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce. Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha, ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého, kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista Spasitele našeho, abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného (Tt 3,3-7).
12 Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává (J 9,41b). Kdybych byl nepřišel a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého (J 15,22).
13 Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista (J 17,3).
14 O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu (Ef 5,10).
První díl O BÍDĚ ČLOVĚKA
3.
Odkud poznáváš svou bídu?
Svou bídu poznávám ze zákona Božího. Nebo skrze zákon poznání hřícha (R 3,20).
4.
Co žádá na nás zákon Boží?
Zákon Boží na nás žádá, čemu učí souhrnem Kristus v evangeliu Matoušově v kapitole 22: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních všecken zákon záleží i proroci15."
5.
Můžeš to vše plnit dokonale?
Nemohu to vše dokonale plnit16, neboť z přirozenosti jsem nakloněn nenávidět Boha i svého bližního17.
6.
Stvořil tedy Bůh člověka tak zlého a převráceného?
Bůh nestvořil člověka tak zlého a převráceného, nýbrž dobrého18 a k obrazu svému19, to jest vskutku spravedlivého a svatého, aby vpravdě poznával svého stvořitele, jej srdečně miloval, chválil a oslavoval, a byl s ním živ ve věčném blahoslavenství20.
Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého (L 10,27b).
16 Není spravedlivého ani jednoho. Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží (Ř 3,10b a 23). Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není (1 J 1,8).
17 Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti (Ř 8,7). I my všickni žili jsme někdy v žádostech těla našeho, činivše to, což se líbilo tělu a mysli, a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní (Ef 2,3b).
18 A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré (Gn 1,3 la).
19 Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je (Gn l,26b-27).
20 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně (2 K 3,18). A oblékli toho nového, obnovujícího se k známosti jasné, podle obrazu toho, jenž jej stvořil (Ko 3,10). Vám náleží obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy (Ef 4,24).
7.
Z čeho je tedy takováto zkaženost člověka?
Takováto zkaženost člověka jest z pádu a neposlušenství Adama a Evy, prvních našich rodičů v ráji21. Zde byla naše přirozenost tak otrávena, že všichni býváme počati a rodíme se v hříších22.
Jsme však natolik zkaženi, že veskrze jsme neschopni čehokoli dobrého a nakloněni ke všemu zlému?
Jsme tak velice zkaženi23, leč bychom byli Duchem Božím znovu zrozeni24.
9.
Nečiní Bůh člověku bezpráví, žádá-li na něm ve svém zákoně, co konati nemůže?
Bůh nečiní člověku bezpráví, žádá-li na něm ve svém zákoně, co konati nemůže25, neboť jej stvořil takového, že to konati mohl. Ale člověk, naveden ďáblem26, oloupil27 svévolnou neposlušností sebe i své potomstvo o tyto dary.
21 Gn 3. A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili (Ř 5,12). A tak tedy, jakž skrze pád jeden všickni lidé přišli k odsouzení, tak i skrze ospravedlnění jednoho všickni lidé mohou přijíti k ospravedlnění života. Neb jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedliví učiněni budou mnozí (Ř 5,18-19).
22 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má (Ž 51,7). Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému (Gn 5,3a).
23 Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest (J 3,6). Viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas (Gn 6,5b). Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden (Jb 14,4). Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu. Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest (Jb 15,16 a 35). Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás (Iz 53,6).
24 Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království Božího (J 3,5b).
25 Vám náleží obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy. Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové (Ef 4,24b-25).
26 Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše (L 10,30b).
27 A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili (R 5,12).
10.
Míní Bůh takové neposlušenství a odpadnutí nechati bez trestu?
Bůh naprosto nemíní nechati bez trestu28 neposlušenství a odpadnutí, nýbrž hněvem zuří proti vrozeným i činěným hříchům a trestá je časně i věčně podle spravedlivého rozhodnutí, jak řekl: Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich29 (Dt 27,26).
11.
Cožpak není Bůh také milosrdný?
Bůh jest jistě milosrdný30, ale také spravedlivý31. A právě jeho spravedlnost požaduje, aby hřích proti samé Boží svrchovanosti byl potrestán věčným, to jest nejpřísnějším trestem na těle i na duši.
A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili (Ř 5,12). A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud (Žd 9,27).
29 Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil (Ga 3,10).
30 Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě (Ex 34,6b).
31 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne (Ex 20,5b). Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník (Ž 5,5). A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? (2 K 6,14).
Druhý díl O VYKOUPENÍ ČLOVĚKA
12.
Jak ujdeme trestu a dojdeme zase milosti, chce-li Bůh, aby se učinilo zadost jeho spravedlnosti?
Chce-li Bůh, aby se jeho spravedlnosti učinilo zadost32, ujdeme trestu a dojdeme zase milosti, učiníme-li spravedlnosti plně zadost buďto sami, anebo za nás někdo jiný33.
13.
Můžeme však učiniti zadost sami sebou?
Sami sebou nemůžeme pranic učiniti zadost. Naopak každodenně ještě rozmnožujeme
svůj dluh
34
14.
Může-li pak za nás učiniti zadost některé pouhé stvoření?
Žádné stvoření nemůže za nás učiniti zadost již proto, že Bůh nechce na jiném stvoření trestati, co člověk zavinil35. A pak žádné pouhé stvoření ani nemůže unésti břímě věčného Božího hněvu proti hříchu, aby jiné z něho vykoupilo36.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne (Ex 20,5b). Já neospravedlním bezbožného (Ex 23,7b).
33 Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle, aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha (Ř 8,3-4).
34 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní (Jb 9,13). An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho (Jb 15,15). A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim (Mt 6,12).
35 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla (Žd 2,14).
36 Budeš-li nepravosti šeťřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí? (Ž 130,3).
15.
Jakého si tedy musíme hledati prostředníka a vykupitele?
Musíme si hledati takového prostředníka a vykupitele, který je vskutku spravedlivý člověk, a přece mocnejší nad všechna stvoření, tedy spolu pravý Bůh37.
16.
Proč musí býti skutečný a spravedlivý člověk?
Skutečný člověk musí býti proto, že Boží spravedlnost požaduje, aby člověčenství, které zhřešilo, jí také zadost učinilo38. Spravedlivý pak musí býti, protože za jiné by nemohl dosti učiniti ten, kdo by sám byl hříšník39.
17.
Proč musí býti spolu pravý Bůh?
Spolu pravý Bůh musí býti, aby silou svého Božství byl s to unésti břímě hněvu Božího na svém člověčenství40 a nám získat a navrátit spravedlnost a život41.
Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých (1 K 15,21). Za dnů jeho spasen bude Juda, a Izrael bydliti bude bezpečně, a toť jest jméno jeho, kterýmž ho nazývati bude: Hospodin spravedlnost naše (Jr 23,6). Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho (Iz 53,9). Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm (2 K 5,21). Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného (Žd 7,16). Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel (Iz 7,14). Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle (Ř 8,3). V těch dnech a za času toho způsobím to, aby zrostl Davidovi výstřelek spravedlivý, kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi (Jr 33,15).
38 A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili. Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho pádem jednoho mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest (Ř 5,12 a 15).
39 Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen z strany Ducha (1 Pt 3,18). Nejpohrdanější zajisté a nej opovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili. Jestotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. Takte se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby poloze duši svou v oběť za hřích,viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo. Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese (Iz 53,3-4 a 10-11).
40 Z úzkosti a z soudu vyňat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého? (Iz 53,8). Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní (Sk 2,24). Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen z strany Ducha (1 Pt 3,18). Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16).
41 Ten život zjeven jest, a my jsme viděli jej, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, kterýž byl u Otce, a zjeven jest nám (1 J 1,2b). Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-liť jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás (1 J 4,12).
18.
Kdo však je takový prostředník, aby byl spolu pravý Bůh i skutečný a spravedlivý člověk?
Takový prostředník jest Pán náš, Ježíš Kristus42, který je nám darován jako dokonalé vykoupení a spravedlnost43.
19.
Odkud to víš o něm?
O tomto prostředníku vím ze svatého evangelia, které sám Bůh na počátku zjevil v ráji44, napotom je dával zvěstovati svatými praotci i proroky45, jakoby obrazy osvědčil obětmi a jinými obřady Zákona46, nakonec však naplnil v svém nejmilejším Synu47.
Aj, panna těhotná bude, a porodí syna, a nazůveš jméno jeho Emmanuel, jenž se vykládá: S námi Bůh (Mt 1,23). A v pravdě velikéť jest tajemství zbožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest ve slávu (1 Tm 3,16). Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově (L 2,11).
43 Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, ivykoupeníl (K 1,30).
44 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu (Gn 3,15).
45 Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého (Gn 22,18). Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové. Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj (Gn 49,10-11). Evangelium Boží, kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své vPísmích svatých (Ř 1,1b-2). Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého (Žd 1,1). Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocnú a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás, jakož i vy sami víte, toho, pravím, vydaného, z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste. Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní (Sk 2,22-24). Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho (Sk 10,43).
46 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal (J 5,46). Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou (Žd 10,7).
47 Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu (Ř 10,4). Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem (Ga 4,4). Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho (J 1,12). Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese (Iz 53,11). Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzřít' života, ale hněv Boží zůstává na něm (J 3,36). Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho (Ž 2,12). Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy. Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe. Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen, dobře pravíš. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se (Ř 11,17-20). Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli. Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili (Žd 4,2-3a). Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše (Žd 10,39).
20.
Jsou tedy v Kristu opět blahoslavení všichni lidé, když byli v Adamovi zbědováni?
V Kristu nejsou blahoslavení všichni, nýbrž jen ti, kteří jsou pravou vírou v něj vštípeni a přijímají všechna jeho dobrodiní.
21.
Co jest pravá víra?
Pravá víra jest netoliko jistotné poznání, z něhož mám za pravdu vše, co nám Bůh zjevil ve svém slově48, nýbrž i srdečná dověrnost49, kterou Duch svatý50 vzbuzuje ve mně evangeliem51, že nejen jiným, nýbrž i mně Bůh daroval odpuštění hříchů, věčnou spravedlnost a blaženost52, vše to z pouhé milosti, jedině pro zásluhu Kristovu53.
Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných. Pro ni zajisté svědectví došli předkové. Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno (Zd 11,1-3). Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se (Jk2,19).
49 A protož z víry jde dědictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás, (jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před obličejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly (Ř 4,16-17). Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista (Ř 5,1). Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá (Jk 1,6).
50 Nebo žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi (J 3,13). Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost (Ga 5,22). Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích (Mt 16,17b). Nebo vám jest to z milosti dáno pro Krista, abyste netoliko v něho věřili, ale také pro něj i trpěli (Fp 1,29).
51 Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu (Ř 1,16a). Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží (Ř 10,17).
52 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm (Žd 10,38). Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude (Abk 2,4). A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji (Mt 9,2). Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista (Ř 5,1). Aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své, z dobroty své k nám v Kristu Ježíši. Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží, ne z skutků, aby se někdo nechlubil (Ef 2,7-9).
53 Ale nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená Zákonem i Proroky, spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící. Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. Spravedliví pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši (Ř 3,21-24). Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků Zákona, protože nebude ospravedlněn z skutků Zákona žádný člověk (Ga 2,16).
22.
Čemu musí křesťan nezbytně věřit?
Křesťan musí nezbytně věřit všemu, co je nám v evangeliu zaslíbeno, čemu nás souhrnem učí články naší obecné nepochybné víry křesťanské54.
23.
Jak znějí články křesťanské víry?
Věřím v Boha Otce, Všemohoucího, stvořitele nebe i země.
I v Jezukrista, Syna jeho jednorozeného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie panny; trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel; třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce, Všemohoucího, odtud přijde soudit živých i mrtvých.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
24.
Kterak dělíme tyto články?
Články víry křesťanské dělíme na tři části. První učí o Bohu Otci a našem stvoření. Druhá o Bohu Synu a našem vykoupení. Třetí o Bohu Duchu svatém a našem posvěcení.
25.
Ježto jest jen jediná božská podstata55, proč mluvíme o trojí, o Otci, o Synu a o Duchu svatém?
Mluvíme o třech, protože se Bůh tak zjevil ve svém slově56, že tyto tři rozdílné osoby jsou jediný, pravý a věčný Bůh.
Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před obličejem učedlníků svých, kteréž nejsou psány v knize této. Ale toto psáno jest, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život věčný měli ve jménu jeho (J 20,30-31). Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám (Mt 28,19-20a).
55 Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest (Dt 6,4).
56 Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře (Iz 61,1). Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých (Ž 110,1). A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici a přicházejícího na něj. A aj, zavzněl hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo (Mt 3,16-17). Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Mt 28,19). Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou (1 J 5,7).
O BOHU OTCI
26.
Co věříš, když vyznáváš: Věřím v Boha Otce, Všemohoucího, stvořitele nebe i země?
Vyznávám-li: Věřím v Boha Otce, Všemohoucího, stvořitele nebe i země, věřím, že věčný Otec našeho Pána Ježíše Krista z ničeho stvořil nebe, zemi a což jest v nich57, i že to vše ještě udržuje a spravuje svou věčnou radou a prozřetelností58.
Věřím však také, že on jest pro Krista, Syna svého, i můj Bůh a Otec59, jemuž se cele dověřuji, a proto nepochybuji, že mi opatří vše, co vskutku potřebuji pro tělo i duši60. Také v dobré mi změní vše to zlé, co na mne sesílá v tomto údolí světa61, poněvadž on všemohoucí Bůh tak učiniti může62, avšak i učiniti chce, ježto je věrný Otec63.
27.
Copak jest to prozřetelnost Boží?
Boží prozřetelnost je všemohoucí a všudypřítomná jeho moc64, v které Bůh jakoby svou rukou až dosud udržuje nebe i zemi i všecka stvoření a tak je spravuje65, že listí a tráva, déšť i sucho, úroda i neúroda léta, pokrm a nápoj66, zdraví a nemoc67, bohatství i chudoba68 a všecko vůbec nám přichází nikoli náhodně, nýbrž z jeho otcovské ruky.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi (Gn 1,1). Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich (Ž 33,6).
58 Ž 104. Zdaliž neprodávají dvou vrabců za malý peníz? a jeden z nich nepadá na zem bez vůle Otce vašeho (Mt 10,29). Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech (Žd 1,3). Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí (Z 115,3).
59 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho (J 1,12). Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče (Ř 8,15). Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali. A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče. A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista (Ga 4,5-7). Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista v sebe, podle dobře libé vůle své (Ef 1,5).
60 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý (Ž 55,23). Nepečujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tělo vaše, čím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv? Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? (Mt 6,25b-26). Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali (L 12,22b).
61 Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou (Ř 8,28).
62 Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej (Ř 10,12).
63 Nebo který z vás jest člověk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu? A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu? (Mt 7,9-10).
64 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. Nebojím živi jsme, a hýbeme se, i trváme (Sk 17,25 a 28a).
65 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své (Žd 1,3a).
66 Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám (Jr 5,24b). Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše (Sk 14,17).
67 Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm (J 9,3).
68 Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin (Př 22,2).
28.
Co z toho máme, poznáváme-li Boží stvoření a jeho prozřetelnost?
Poznáváme-li Boží stvoření a jeho prozřetelnost, máme býti ve všech protivenstvích trpěliví , ve štěstí vděčni a do budoucna o svém věrném Bohu a Otci té dobré naděje , že nás od jeho lásky neodloučí žádný tvor72, protože všecko tvorstvo je tak v jeho ruce, že bez jeho vůle se nemůže ani hnout, natož kam vrtnout73.
A ne toliko nadějí, ale také chlubíme se souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí, a trpělivost zkušení, zkušení pak naději (Ř 5,3-4). Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost (Jk 1,3). Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo (Jb 1,21b).
70 Kdyžkoli jisti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Hospodina Boha svého za zemi výbornou, kterouž dal tobě (Dt 8,10). Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši, aby se tak dálo od vás (1 Te 5,18).
71 A nadějeť nezahanbuje. Nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám. Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel (Ř 5,5-6).
72 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem (Ř 8,38-39).
73 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buď, toliko na něj nevztahuj ruky své (Jb 1,12a). Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu (Jb 2,6). Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme (Sk 17,28). Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho (Př 21,1).
O BOHU SYNU
29.
Proč je Syn Boží nazván Ježíš, to jest Vysvoboditel?
Syn Boží je nazván Ježíš, to jest Vysvoboditel, že nás vysvobozuje z našich hříchů74. U jiného nesmíme jakékoli vysvobození hledati a také je nenalezneme75.
30.
Věří v jediného Vysvoboditele Ježíše ti, kteří hledají své blahoslavenství a spásu u svatých, u sebe samých nebo kdekoli jinde?
Kdož své blahoslavenství a spasení hledají u svatých, u sebe samých nebo kdekoli jinde, nevěří v jediného Vysvoboditele Ježíše, byť se jím i honosili76, nýbrž vlastně ho popírají. Buď totiž Ježíš není dokonalý spasitel, anebo ti, kdož pravou věrou tohoto spasitele přijímají, mají u něho vše, co potřebují k svému vysvobození77.
31.
Proč je nazván Kristem, to jest Pomazaným?
Kristem, to jest Pomazaným, jest nazván proto, že je Bohem Otcem řízen a Duchem svatým78 pomazán, aby byl naším nejvyšším prorokem a učitelem79, který nám dokonale zjevil80 skrytý úradek a Boží vůli o našem spasení.
Porodiť pak syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich (Mt 1,21). A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně (Žd 7,25).
75 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti (Sk 4,12).
76 Zdali Pavel ukřižován jest za vás? Anebo zdali jste ve jménu Pavlovu pokřtěni byli? Kdo se chlubí, v Pánu se chlub (1 K 1,13b a 31b). Odcizili jste se Krista, kteřížkoli v Zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti (Ga 5,4).
77 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího (Žd 12,2). Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje (Iz 9,6). Poněvadž se zalíbilo Otci, aby v něm všecka plnost přebývala, a skrze něho aby smíňl s sebou všecko, v pokoj úvodě skrze krev kříže jeho, skrze něj, pravím, buďto ty věci, kteréž jsou na zemi, buď ty, kteréž jsou na nebi (Ko 1,19-20). A vy v něm jste doplněni, kterýžto jest hlava všeho knížatstva i mocnosti (Ko 2,10). A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost (J 1,16).
78 Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé (Ž 45,8 a Žd 1,9).
79 Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete (Dt 18,15 a Sk 3,22).
80 Boha žádný nikdy neviděl, ale jednorozený Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť jest nám vypravil (J 1,18). Všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám (J 15,15b).
Dále, aby byl naším jediným nej vyšším knězem81, který nás vykoupil jedinou obětí svého těla a neustále nás před Otcem zastupuje svou přímluvou82.
Konečně, aby byl naším věčným králem, který nám panuje svým slovem a duchem, chrání nám získané vykoupení a zachovávaje83.
32.
Proč však ty se nazýváš křesťanem?
Křesťanem se nazývám, že věrou jsem Kristovým údem84 a mám podíl na jeho
85 86 ° 87
pomazání , abych také já vyznával jeho jméno , vydával se mu v živou oběť díku , bojoval v tomto životě svobodným svědomím proti hříchu a ďáblu a potom panoval s ním věčně nade vším tvorstvem88.
33.
Proč se jmenuje jednorozeným Synem Božím, když přece jsme i my syny Božími?
Jednorozeným, věčným, přirozeným Synem Božím je jedině Kristus89, my však jsme pro něho přijati z milosti za syny Boží90.
81 Ž 110. Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova (Žd 7,21b). Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží (Žd 10,12).
82 Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás (Ř 8,34). Čím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu. Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť již smíření spaseni budeme skrze život jeho (Ř 5,9-10).
83 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Siónem, horou svatou mou (Ž 2,6). A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce (L 1,33). A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). A jáť život věčný dávám jim, a nezahynout' na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé (J 10,28).
84 Nejprv tu v Antiochii učedlníci nazváni jsou křesťané (Sk 11,26). Nevíte-liž, že těla vaše jsou údové Kristovi? Což tedy vezma údy Kristovy, učiním je údy nevěstky? Odstup to (1 K 6,15).
85 Ale pomazání to, kteréž jste vzali od něho, v vás zůstává, a aniž potřebujete, aby kdo učil vás, ale jakž pomazání to učí vás o všech věcech, a pravéť jest a neoklamavatelné, a jakž naučilo vás, tak v něm zůstávejte (1 J 2,27). Tatoť pak bude smlouva má s nimi, praví Hospodin: Duch můj, kterýž jest v tobě, a slova má, kteráž jsem vložil v ústa tvá, neodejdouť od úst tvých, ani od úst semene tvého, ani od úst potomků semene tvého, praví Hospodin, od tohoto času až na věky (Iz 59,21). A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou (Sk 2,17 a JI 2,28).
86 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými (Mk 8,38). Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši (Ř 12,1). A jakž vzal knihy, ihned těch čtvero zvířat a těch čtyřmecítma starců padlo před Beránkem, majíce jeden každý z nich harfu a báně zlaté plné vůně, jenž jsou modlitby svatých (Zj 5,8). Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své (lPt 2,9).
87 Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, tak abyste povolovali jemu v žádostech jeho (Ř 6,12). A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemužto buď sláva a moc na věky věků. Amen (Zj 1,6).
88 Maje víru a dobré svědomí, kteréžto někteří potrativše, zhynuli u víře (1 Tm 1,19). A trpíme-liť, budeme také spolu s ním kralovati; pakli ho zapíráme, i onť nás zapře (2 Tm 2,12).
89 Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa (J 1,29b).
90 V těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil (Žd 1,1b-2). Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství,
34.
Proč ho nazýváš naším Pánem?
Naším Pánem ho nazývám, protože nás, tělo i duši, vysvobodil z hříchu a ze vší moci ďáblovy a vykoupil nás sobě za vlastnictví nikoli zlatem či stříbrem, nýbrž svou drahou krví91.
35.
Co znamená, že se počal z Ducha svatého a narodil se z Marie panny?
„Jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie panny" znamená, že věčný Syn Boží jest92 a zůstává93 pravý a věčný Bůh, který z těla a krve Marie panny94 na sebe vzal95 působením Ducha svatého pravou přirozenost lidskou, aby byl pravým semenem Davidovým96 a aby byl, s výjimkou hříchu97, stejný jako jeho bratří98.
v němžto voláme Abba, totiž Otče (Ř 8,15). Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista v sebe, podle dobře libé vůle své, k chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v milém Synu svém (Ef 1,5-6).
91 Vědouce, že ne těmi porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, vykoupeni jste z marného vašeho obcování podle ustanovení otců, ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista (1 Pt 1,18-19). Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své (1 Pt 2,9). Nebo koupeni jste za velikou mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem vaším i duchem vaším, kteréžto věci Boží jsou (1 K 6,20). Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští (1 K 7,23).
92 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh (J 1,1). A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého, slávou, kterouž jsem měl u tebe, prve nežli svět byl (J 17,5). Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podle Ducha posvěcení, skrze z mrtvých vstání,) totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem (Ř 1,4).
93 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení. Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky (Ř 9,4-5).
94 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem (Ga 4,4). A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy (J 1,14).
95 Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria snoubena byla Jozefovi, prve než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtěv jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti. Když pak on o tom přemyšloval, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: Jozefe synu Davidův, neboj se přijíti Marie manželky své; nebo což v ní jest počato, z Ducha svatého jest (Mt 1,18-20 a L 1,27-35).
96 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj (Ž 132,11). (Kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmích svatých,) o Synu jeho, (zplozeném z semene Davidova s strany těla (Ř 1,2-3).
97 Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu (Žd 4,15). Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl (Žd 7,26).
98 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn (Fp 2,7).
36.
Co máš ze svatého početí a narození Kristova?
Ze svatého početí a narození Kristova mám, že on, jako náš prostředník", svou
nevinností a dokonalou svatostí přikrývá100 před tváří Boží můj hřích, v němž jsem počat.
37.
Co znamená slovíčko „trpěl"?
Slovíčko „trpěl" znamená, že po celou dobu svého života na zemi, zvláště však na jeho konci, nesl Boží hněv proti hříchu všeho lidského pokolení101, aby svým utrpením, jedinou to obětí smíření102, vykoupil naše tělo i duši z věčného zatracení a aby nám získal Boží milost, spravedlnost a věčný život.
38.
Proč trpěl pod soudcem Pontským Pilátem?
Trpěl pod Pontským Pilátem, aby jako nevinný byl zatracen103 světským soudcem
a nás tím zprostil104 přísného Božího odsouzení, které mělo býti uvaleno na nás.
Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal. A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo (Žd 2,16-17).
100 Blahoslavený jest ten, jemuž odpuštěno přestoupení, a jehož hřích přikryt jest (Ž 32,1). Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, i vykoupení (1 K 1,30).
101 Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste (1 Pt 2,24). Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen z strany Ducha (1 Pt 3,18). A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcímbyl (Iz 53,12).
102 A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa (1 J 2,2). V tomť jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on miloval nás, a poslal Syna svého obět slitování za hříchy naše (1 J 4,10). Jehožto Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů, v shovívání Božím, k dokázání spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl a ospravedlňujícím toho, jenž jest z víry Ježíšovy (Ř 3,25-26).
103 Řekl [Pilát] k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete (L 23,14). I vyšel opět ven Pilát, a řekl jim: Aj, vyvedu jej vám ven, abyste poznali, žeť na něm žádné viny nenalézám (J 19,4).
104 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil (Ž 69,5). Iz 53. Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm (2 K 5,21). Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě) (Ga 3,13).
39.
Je více, že byl ukřižován, než kdyby býval umřel nějakou jinou smrtí?
Je více, že byl ukřižován, než kdyby býval umřel nějakou jinou smrtí. Tím jsem totiž ujištěn, že vzal na sebe zatracení, které bylo na mně, protože smrt na kříži byla Bohem zlořečena105.
40.
Proč musel Kristus podstoupit smrt?
Kristus musel podstoupit smrt, protože za naše hříchy nemohlo býti Boží spravedlnosti a pravdě106 zaplaceno jinak než smrtí Syna Božího107.
41.
Proč byl pohřben?
Byl pohřben, aby tím bylo dosvědčeno, že skutečně zemřel108.
42.
Jak to, že také my musíme zemříti, když již za nás umřel Kristus?
Také my musíme umříti, i když za nás umřel Kristus, protože naše smrt není výplatou za naše hříchy. Ona je pouze umíráním hříchů a vjitím do věčného života109.
Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlořečený jest před Bohem pověšený; protož neposkvrňuj země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví (Dt 21,23). Ale vykoupili' jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě) (Ga 3,13).
106 Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš (Gn2,17).
107 Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti a vysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svého podrobeni byli v službu (Žd 2,9 a 15). A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže (Fp 2,8).
108 A vložil [JoseJ] do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel (Mt 27,60). A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý..., z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího, ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo, a složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován (L 23,50-53). Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, (kterýž byl učedlník Ježíšův, ale tajný, pro strach Židovský,) aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, i sňal tělo Ježíšovo (J 19,38). A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složen jsa s dřeva, do hrobu jest položen (Sk 13,29).
109 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života (J 5,24). Mně zajisté Kristus i v životě i v smrti ziskem jest. Jest-li mi pak prospěšněji živu býti v těle pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil. K obémuť se k tomu nakloňuji, žádost maje umříti, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo, ale pozůstati ještě v těle potřebněji jest pro vás (Fp 1,21-24).
43.
Co dále máme z oběti a smrti Kristovy na kříži?
Z oběti a smrti Kristovy dále máme, že jeho mocí je náš starý člověk s ním ukřižován, zabit a pohřben110, aby již v nás nepanovaly žádosti těla111, nýbrž abychom se mu sami obětovali co oběť díkůčinění112.
44.
Proč následuje „sestoupil do pekel"?
„Sestoupil do pekel" následuje, abych byl ve svých nejtěžších zkouškách ujištěn o tom, že Kristus, můj Pán, mne vykoupil z pekelné úzkosti a trápení svou nevýslovnou úzkostí, bolestí a trápením, které na kříži i předtím vytrpěl také na své duši113.
45.
Co máme z Kristova zmrtvýchvstání?
Z Kristova zmrtvýchvstání máme především spravedlnost, na které nás mohl učiniti účastny114 a kterou nám svou smrtí vydobyl proto, že svým zmrtvýchvstáním přemohl smrt. Pak nový život115, k němuž jsme i nyní jeho mocí probuzeni. Konečně je nám zmrtvýchvstání Kristovo jistou zárukou našeho blahoslaveného zmrtvýchvstání116.
To vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu. Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu. Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem, věřímeť, že spolu s ním také živi budeme (Ř 6,6-8).
111 Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem. Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, tak abyste povolovali jemu v žádostech jeho (Ř 6,11-12).
112 Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši (Ř 12,1).
113 Takte se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby poloze duši svou v oběť za hřích,viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo (Iz 53,10). A pň hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? (Mt 27,46).
114 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich (1 K 15,17). A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství. Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? (1 K 15,54-55). Ale i pro nás, kterýmžto bude počteno za spravedlnost, věřícím v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých (Ř 4,24). Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýžto podle mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví neporušitelnému a neposkvrněnému a neuvadlému, kteréž se chová v nebesích, nám (1 Pt 1,3-4). Kteříž skrze něho věříte v Boha, jenž jej vzkřísil z mrtvých, a dal jemu slávu, tak aby víra vaše a naděje byla v Bohu (1 Pt 1,21).
115 Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili (Ř 6,4). Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. Protož mrtvěte údy své zemské, smilstvo, nečistotu, chlípnost, žádost zlou, i lakomství, jenž jest modlám sloužení (Ko 3,1 a 5). Když jsme my ještě mrtví byli v hříších, obživil nás spolu s Kristem, jehož milostí jste spaseni, a spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši (Ef 2,5-6).
116 Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? (1 K 15,12). Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás (Ř 8,11).
46.
Co znamená „vstoupil na nebesa"?
„Vstoupil na nebesa" znamená, že před očima svých učedlníků vyzdvižen jest ze země do nebe117 a je tam k našemu dobru118, dokud opět nepřijde, aby soudil živé i mrtvé119.
47.
Copak není Kristus u nás až do skonání světa, jak nám zaslíbil?
Kristus je u nás až do skonání světa, jak nám zaslíbil120, neboť jest pravý člověk a pravý Bůh.
Podle své lidské přirozenosti není nyní na zemi121, avšak podle svého božství, svrchovanosti, milosti a Ducha nikdy od nás neodstupuje122.
A to pověděv, ani na to hledí, vzhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich (Sk 1,9). Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských (Mt 26,64b). Mk 16. L 24.
118 Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše (Žd 4,14). Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho, že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova (Žd 7,15). Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení (Žd 9,11). Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás (Ř 8,34). Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko (Ef 4,10). Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí (Ko 3,1).
119 Tento Ježíš, kterýž vzhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe (Sk 1,11b). A tehdyť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tuť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou (Mt 24,30).
120 A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa (Mt 28,20b).
121 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete (Mt 26,11). Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, ajdu k Otci (J 16,28). Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, ať by byli jedno jako i my (J 17,11). A poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista. Kteréhož zajisté musí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků (Sk 3,20-21).
122A jáť prošiti budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude. Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám (J 14,16-18). Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám (J 16,13). A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa (Mt 28,20b). Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země? Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova (Ef 4,8b-12).
48.
Nerozdělují se tím však obě přirozenosti v Kristu, když člověčenství není všude tam, kde je Božství?
Obě přirozenosti v Kristu, Božství a člověčenství, se naprosto nerozdělují. Poněvadž totiž Božství je nepochopitelné a všude přítomné123, nutně z toho plyne, že je jak mimo člověčenství, které na se přijalo, tak je přesto i v něm a zůstává s ním osobně sjednoceno124.
49.
Co máme z Kristova vstoupení na nebesa?
Z Kristova vstoupení na nebesa máme především, že on jest před tváří Otcovou naším přímluvcem125. Dále pak, že své tělo máme v nebi jako jistý závdavek na to, že on, jako hlava, vezme též nás, své údy, vzhůru k sobě126. A konečně, že nám naopak jako závdavek sesílá127 svého Ducha, jehož mocí hledáme nikoli zemské, nýbrž vrchní věci, kdež Kristus na pravici Boží sedí128.
Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých, i jakýž mi tedy dům uděláte? praví Pán. Anebo jaké jest místo odpočívání mého? (Sk 7,49). Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme (Sk 17,28). Zdaž se ukryje kdo v skrýších, abych já ho neshlédl? dí Hospodin. Zdaliž nebe i země já nenaplňuji? dí Hospodin (Jr 23,24).
124 Nebo v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně (Ko 2,9). Nebo žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi (J 3,13). A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu (J 11,15). Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Pojďte, a vizte místo, kdež ležel Pán (Mt 28,6).
125 Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa (1 J 2,1-2). Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás (Ř 8,34).
126 V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám (J 14,2). Dí jí [Marii] Ježíš: Nedotýkej ž se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu (J 20,17). Když jsme my ještě mrtví byli v hříších, obživil nás spolu s Kristem, jehož milostí jste spaseni, a spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši (Ef 2,5-6).
127 A jáť prošiti budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky (J 14,16). Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám (J 16,7). Sk 2. Bůh jest, kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše (2 K l,21b-22). Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého (2 K 5,5).
128 Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí (Ko 3,1). Ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou přede mnou, úsilně chvátaje, k cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši (Fp 3,14).
50.
Proč je připojeno „sedí na pravici Boží"?
„Sedí na pravici Boží" je připojeno, ježto Kristus proto vstoupil na nebesa, aby zde
129 130
prokázal, že je hlavou křesťanské církve   , kterou Otec všecko spravuje
51.
Co máme z této slávy Kristovy, který jest naší hlavou?
Z této slávy Kristovy, který jest naší hlavou, máme především nebeské dary, které v nás, své údy, vlévá Duchem svým svatým131. Potom ochranu a zachování, které mně svou mocí poskytuje proti všem nepřátelům132.
52.
Proč se těšíš na příchod Kristův k soudu živých i mrtvých?
Na příchod Kristův k soudu živých i mrtvých se těším, protože ve všem soužení a pronásledování se vzpřímenou hlavou očekávám133 z nebe právě toho soudce, který se předem za mne vydal Božímu soudu a se mne sňal všecko prokletí, aby uvrhl134 do věčného zatracení všecky své i mé nepřátele, mne však přijal135 se všemi vyvolenými k sobě v nebeskou radost a slávu.
A kterak jest převýšená velikost moci jeho k nám věřícím podle působení mocnosti síly jeho, kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích, vysoce nade všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo, i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím. A všecko poddal pod nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, kterážto jest tělo jeho a plnost všecko ve všech naplňujícího (Ef 1,19-23). Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla (Ef 5,23). A onť jest hlava těla církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel (Ko 1,18).
130 A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu (J 5,22).
131 Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko (Ef 4,10).
132 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je (Ž 2,9). Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých (Ž 110,1-2). A jáť život věčný dávám jim, a nezahynout' na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé (J 10,28). Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem (Ef4,8).
133 A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav vašich,protože se přibližuje vykoupení vaše (L 21,28). My, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho (Ř 8,23b). Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje (Ř 8,33). Ale naše měšťanství jestiť v nebesích, odkudž i Spasitele očekáváme Pána Jezukrista (Fp 3,20). Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista (Tt 2,13).
134 Poněvadž spravedlivé jest u Boha, aby zase odplaceno bylo těm, kteříž vás sužují, soužením, vám pak, úzkost trpícím, aby dáno bylo odpočinutí s námi, při zjevení Pána Ježíše s nebe, s anděly moci jeho (2 Te 1,6-7). Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve (1 Te 4,16). Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho (Mt 25,41).
135 Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa (Mt 25,34).
O BOHU DUCHU SVATÉM
53.
Co věříš o Duchu svatém?
O Duchu svatém především věřím, že je stejně věčný Bůh s Otcem a Synem136. Pak, že je dán také mně137, aby mně pravou vírou dal138 podíl na Kristu a na všech jeho dobrodiních, potěšoval mne a zůstával při mně až na věky139.
54.
Co věříš o svaté církvi obecné?
O svaté církvi obecné věřím, že Syn Boží140 ze všeho pokolení lidského141 od počátku až do konce světa142 svým Duchem a Slovem143 sobě shromažďuje, chrání a zachovává144
136 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami (Gn 1,2). Přistupte ke mně, slyšte to: Nemluvíval jsem z počátku v skrytě; od toho času, v kterémž se to dálo, přítomen jsem byl. A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho (Iz 48,16). Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá? (1 K 3,16). Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji? (1 K 6,19). I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstivě ujal částku peněz za to pole? Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu (Sk 5,3-4).
137 Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Mt 28,19). Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest. Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše (2 K 1,21-22).
138 Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru (Ga 3,14). Vyvoleným podle předzvědění Boha Otce, v posvěcení Ducha svatého, ku poslušenství a skropení krví Ježíše Krista: Milost vám a pokoj rozmnožen buď (1 Pt 1,2). Ten pak, jenž se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním (1 K 6,17).
139 A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj, vzdělávajíce se, a chodíce v bázni Páně, a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého (Sk 9,31). A jáť prošiti budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky (J 14,16). Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterémužto z strany jich zajisté rouhání se děje, ale z strany vaší oslavován bývá (1 Pt4,14).
140 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce (J 10,11).
141 Rozmnožím také símě tvé jako hvězdy nebeské, a dám semeni tvému všecky země tyto, a požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země (Gn 26,4).
142 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou (Ž 71,18). Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde (1 K 11,26).
143 Tatoť pak bude smlouva má s nimi, praví Hospodin: Duch můj, kterýž jest v tobě, a slova má, kteráž jsem vložil v ústa tvá, neodejdouť od úst tvých, ani od úst semene tvého, ani od úst potomků semene tvého, praví Hospodin, od tohoto času až na věky (Iz 59,21). Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku (Ř 1,16). Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží (Ř 10,14 a 17). Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu (Ef 5,25b-26).
144 I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí (Mt 16,18). A jáť život věčný dávám jim, a nezahynout' na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. Já a Otec jedno jsme (J 10,28-30). Kterýžto [Kristus] i utvrdí vás až do konce bez úhony ke dni příští Pána našeho Jezukrista (1 K 1,8).
v jednotě pravé víry145 sbor vyvolený k věčnému životu146 a že já jeho živým údem jsem147
~~   -    o  , 148
a vecne zůstanu
55.
Co znamená obcování svatých?
Obcování svatých především znamená, že všickni věřící a každý jednotlivě mají jako údové obecenství s Kristem Pánem a podíl na všech jeho pokladech a darech149. Pak, že každý má věděti o své povinnosti k ostatním údům, aby jim ochotně a radostně sloužil150 svými dary k prospěchu a spasení.
56.
Co věříš o odpuštění hříchů?
O odpuštění hříchů věřím, že Bůh pro Kristovo zadostiučinění151 již nikdy nechce vzpomínati na všechny mé hříchy ani na hříšnou povahu, s kterou musím po celý svůj život zápasiti152. Naopak z milosti mi daruje spravedlnost Kristovu, abych již nikdy nemusel přijití před soud153.
145 A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce (Sk 2,46). Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef 4,3-5).
146 Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil (Ř 8,29-30). Aby v dokonání plnosti časů v jedno shromáždil všecko v Kristu, buďto nebeské věci, buďto zemské. V něm, pravím, v kterémžto i k losu připuštěni jsme, předzřízeni byvše, podle předuložení toho, jenž všecko působí podle rady vůle své, abychom tak byli k chvále slávy jeho my, kteříž jsme prve naději měli v Kristu. V kterémžto i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení vašeho, v němžto i uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení Svatým (Ef 1,10-13).
147 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeťpak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest (1 J 3,2). Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi (2 K 13,5).
148 Dítky, poslední hodina jest, a jakož jste slýchaly, že antikrist přijíti má, i nyníť antikristové jsou mnozí. Odkudž známe, že poslední hodina jest. Z násť jsou vyšli, ale nebyli z nás. Nebo byť byli z nás, byliť by zůstali s námi, ale vyšli z nás, aby zjeveni byli, že nejsou všickni z nás (1 J 2,18-19).
149 Což jsme viděli a slyšeli, to vám zvěstujeme, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i s Synem jeho Jezukristem (1 J 1,3). Věrnýť jest Bůh, skrze něhož povoláni jste k účastenství Syna jeho Jezukrista, Pána našeho (1 K 1,9). Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal? (Ř 8,32).
150 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus. Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme. A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás (1 K 12,12-13 a 21). Ten pak, jenž se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním (1 K 6,17). V nic neslušného se nevydává [láská], nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě (1 K 13,5-6). Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných. Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši, kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu (Fp 2,4-6).
151 A onťjest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa (1 J 2,2). Nebo Bůh byl v Kristu, smiřuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm (2 K 5,19 a 21).
152 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv
57.
Čím tě potěšuje těla z mrtvých vzkříšení?
Těla z mrtvých vzkříšení mne potěšuje tím, že nejen má duše bude po tomto životě přijata154 hned ke Kristu, své hlavě, nýbrž též toto mé tělo, vzkříšené Kristovou mocí, bude opět sjednoceno s mou duší a připodobněno slavnému tělu Kristovu155.
58.
Čím tě potěšuje článek o životě věčném?
Článek o životě věčném mne potěšuje tím, že ve svém srdci nyní zakouším156 počátek věčné radosti, abych po tomto životě měl dokonalé blahoslavenství, které oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo a abych v něm věčně velebil157 Boha.
59.
Co však teď z toho máš, když tomu všemu věříš?
Když tomu všemu věřím, jsem před Bohem spravedliv a dědic života věčného158.
zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více (Jr 31,34). Kterýž [Hospodin] odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé (Ž 103,3). Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedle nepravostí našich odplacuje nám. A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše (Ž 103,10 a 12). Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha (Ř 7,24-25). A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha. Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti. Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle (Ř 8,1-3).
153 Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího (J 3,18).
154 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji (L 23,43). Mně zajisté Kristus i v životě i v smrti ziskem jest. K obémuť se k tomu nakloňuji, žádost maje umřití, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo(Fp 1,21a 23).
155 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
54 A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství (1 K 15,53-54). Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha (Jb 19,25-26). Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest (1 J 3,2). Kterýž promění to tělo naše ponížené, tak aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podle mocnosti té, kteroužto on mocen jest i všecky věci podmaniti sobě (Fp 3,21).
156 Pročež i v tomto stánku vzdycháme, v příbytek náš, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce, jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme (2 K 5,2-3).
157 Ale kážeme, jakož psáno jest: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují (1 K 2,9).
158 Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímná v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude (Abk 2,4). Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude (Ř 1,17). Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzřít' života, ale hněv Boží zůstává na něm (J 3,36).
60.
Jak jsi spravedliv před Bohem?
Před Bohem jsem spravedliv jedině pravou vírou v Ježíše Krista159.
Mé svědomí mě obviňuje, že jsem těžce zhřešil proti všem Božím přikázáním a nikdy žádného z nich nezachoval160 a vždycky ještě jsem nakloněn161 ke všemu zlému. Bůh mně však přesto bez jakékoli mé zásluhy162, z pouhé milosti163, daruje164 a přičítá165 dokonalé zadostiučinění166, spravedlnost a svatost Kristovu, jako bych býval nikdy ani nespáchal, ani neměl žádného hříchu a jako bych sám splnil všechnu poslušnost, kterou vykonal167 za mne Kristus, jen když takové dobrodiní přijímám168 věřícím srdcem.
61.
Proč vyznáváš ospravedlnění jedině vírou?
Ospravedlnění jedině vírou vyznávám nikoli proto, že by se Bohu líbila jakost mé víry. Mou spravedlností před Bohem jest169 jedině zadostiučinění, spravedlnost a svatost Kristova. Já šije však jinak nemohu170 přivlastnit a přijmout než jedině vírou.
159 Ale nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená Zákonem i Proroky, spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící. Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. Spravedliví pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši, jehožto Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů (Ř 3,21-25). Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků Zákona (Ř 3,28). Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista (Ř 5,1). Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků Zákona, protože nebude ospravedlněn z skutků Zákona žádný člověk (Ga 2,16). Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží, ne z skutků, aby se někdo nechlubil (Ef 2,8-9). A v něm nalezen byl nemající své spravedlnosti, kteráž jest z Zákona, ale tu, kteráž jest z víry Kristovy, spravedlnost, kterážto jest z Boha a u víře záleží (Fp 3,9).
160 Což tedy? My převyšujeme pohany? Nikoli, nebo jsme již prve dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem, jakož psáno jest: Že není spravedlivého ani jednoho (Ř 3,9-10).
161 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých (Ř 7,23).
162 Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého (Tt 3,5).
163 Spravedliví pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši (Ř 3,24). Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží (Ef 2,8).
164 Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého (1 J 2,1).
165 Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu (Ř 4,4). Nebo Bůh byl v Kristu, smiřuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření (2 K 5,19).
166 A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa (1 J 2,2).
167 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm (2 K 5,21).
168 Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící (Ř 3,22). Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího (J 3,18).
169 Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, i vykoupení (1 K 1,30). Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného (1 K 2,2).
170 Kdož věří v Syna Božího, máť svědectví sám v sobě. Kdož pak nevěří Bohu, lhářem jej učinil; nebo neuvěřil tomu svědectví, kteréž vysvědčil Bůh o Synu svém (1 J 5,10).
62.
Proč však nemůžeme býti svými dobrými skutky před Bohem zcela nebo alespoň trochu spravedliví?
Svými dobrými skutky nemůžeme býti před Bohem spravedliví vůbec. Spravedlnost, která by před Božím soudem ostála, musí býti naprosto dokonalá a musí úplně odpovídat Božímu zákonu171. Avšak i naše nejlepší skutky v tomto životě jsou všechny nedokonalé a poskvrněné hříchy172.
63.
Nezasloužíme si však nic za své dobré skutky, když za ně Bůh chce dáti odměnu v tomto i budoucím životě?
Za své dobré skutky si nezasloužíme nic, protože Bůh tuto odměnu nedává za zásluhy, nýbrž z milosti173.
64.
Nepůsobí však takové učení u lidí bezstarostnost a bezbožnost?
Takové učení nepůsobí u lidí bezstarostnost a bezbožnost. Je totiž nemožné, aby nepřinášeli ovoce vděčnosti ti, kdož jsou pravou vírou vštípeni v Krista174.
65.
Odkud pochází taková víra, která jedině působí, že máme podíl na Kristu a na všem jeho dobrodiní?
Víru, která působí, že máme podíl na Kristu a na všem jeho dobrodiní, rodí v našich srdcích175 Duch svatý kázáním svatého evangelia a utvrzuje ji užíváním svatých svátostí176.
Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil (Ga 3,10). Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich; a řekne všecken lid: Amen (Dt 27,26).
172 Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás (Iz 64,6).
173 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme (L 17,10).
174 Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati (Mt 7,18).
175 Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží (Ef 2,8). Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království Božího (J 3,5). 176Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen (Mt 28,19-20). Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha svatého, k milování neošemetnému bratrstva, z čistého tedy srdce jedni druhé milujte snažně, znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, totiž skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky (1 Pt 1,22-23).
O SVATÝCH SVÁTOSTECH
66.
Co jsou svátosti?
Svátosti jsou viditelná svatá znamení a pečeti. Bůh je proto ustanovil, abychom jejich užíváním ještě lépe rozuměli zaslíbení evangelia a jako pečetí měli stvrzeno, že nám z milosti daruje pro jedinou oběť Kristovu, dokonanou na kříži, odpuštění hříchů a věčný život177.
67.
Jsou Slovo a svátosti k tomu, aby vedly naši víru k oběti Ježíše Krista na kříži, která je jediným zdrojem blahoslavenství?
Slovo a svátosti jsou k tomu, aby vedly naši víru k oběti Ježíše Krista na kříži, která je jediným zdrojem našeho blahoslavenství. Duch svatý totiž učí v evangeliu a svatými svátostmi to stvrzuje, že všecko naše blahoslavenství pramení v jediné oběti Kristově, kterou za nás přinesl na kříži178.
68.
Kolik svátostí ustanovil Kristus v Novém zákoně?
Kristus ustanovil v Novém zákoně dvě svátosti, křest svatý a svatou večeři Páně.
Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi (Gn 17,11). A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost (Ř 4,11). A obřeže Hospodin Bůh tvůj srdce tvé a srdce semene tvého, abys miloval Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, abys živ byl (Dt 30,6). Mluv Aronovi a synůmjeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest (Lv 6,25). Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval. Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje. Neboť nevsel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás (Žd 9,8-9 a 24). Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich (Ez 20,12). I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého (1 S 17,36). I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře, a dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle,dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest (Iz 6,6-
178 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? (R 6,3). Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli (Ga 3,27).
O KŘTU SVATÉM
69.
Jak ti křest svatý připomíná a jak tě ujišťuje o tom, že jediná oběť Kristova na kříži je tobě k prospěchu?
Křest svatý mi připomíná a ujišťuje mne takto o tom, že jediná oběť Kristova je mně k prospěchu: Kristus ustanovil vnější obmytí vodou a přitom zaslíbil, že jsem jeho krví a Duchem zproštěn nečistoty své duše, to jest všech hříchů, tak jistě, jako jsem jistě vnějšně obmyt vodou, která smývá špínu těla179.
70.
Co znamená býti obmyt krví a Duchem Kristovým?
Býti obmyt krví a Duchem Kristovým znamená, že pro krev Kristovu, kterou vylil180 za nás ve své oběti na kříži, máme od Boha z milosti odpuštění hříchů. Potom jsme též Duchem svatým obnoveni a posvěceni za údy Kristovy, takže čím dále tím více odumíráme hříchu a kráčíme181 životem bohulibě a bez trestu.
71.
Kde Kristus zaslíbil, že jsme jeho krví a Duchem obmyti tak jistě jako vodou křtu?
Obmytí krví a Duchem Kristus zaslíbil ustanovením křtu, které zní takto: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého182". „Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen183".
Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů (Mk 1,4). I chodil po vší krajině ležící při Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů (L 3,3).
180 (Ale přistoupili jste...) k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Ábelova (Žd 12,24). Vyvoleným podle předzvědění Boha Otce, v posvěcení Ducha svatého, ku poslušenství a kropení krví Ježíše Krista: Milost vám a pokoj rozmnožen buď (1 Pt 1,2). (Milost vám) od Ježíše Krista, jenž jest svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých, a kníže králů země, kterýžto zamiloval nás a umyl nás od hříchů našich krví svou (Zj 1,5). Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města (Zj 22,14). V ten den bude studnice otevřená domu Davidovu a obyvatelům Jeruzalémským, k obmytí hřícha i nečistoty (Za 13,1). A pokropím vás vodou čistou, a čisti budete; ode všech poskvrn vašich, i ode všech ukydaných bohů vašich očistím vás (Ez 36,25).
181 Kterýž mne [Jana] poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým (J 1,33b). Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království Božího (J 3,5). A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho (1 K 6,11). Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme (1 K 12,13). Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili (Ř 6,4). Pohřbeni jsouce s ním ve křtu, skrze kterýžto i spolu s ním z mrtvých vstali jste skrze víru, jíž jste došli z mocnosti Boží, kterýž vzkřísil jej z mrtvých (Ko 2,12).
182 Mt 28,19
183 Mk 16,16
Toto zaslíbení se v Písmu opakuje tam, kde Písmo jmenuje křest obmytím druhého narození184 a obmytím od hříchů185.
72.
Je však již vnější vylití vody obmytím od hříchů?
Vnější vylití vody ještě není obmyťín očišťuje jedině krev Ježíše Krista a Duch svatý
Vnější vylití vody ještě není obmytím od hříchů186, neboť od všech hříchů187 nás
73.
Proč pak Duch svatý nazývá křest obmytím druhého narození a obmytím od hříchů?
Duch svatý nazývá křest obmytím druhého narození a obmytím od hříchů ze závažného důvodu. Chce nás tím poučiti netoliko o tom, že naše hříchy jsou odstraněny188 krví a Duchem Kristovým právě tak jako vodou nečistota těla. Nadto však chce nás touto Božskou zástavou a znamením ujistiti, že jsme duchovně obmyti od svých hříchů tak, jako jsme tělesně obmyti189 vodou.
74.
Mají býti křtěna také nemluvňata?
Nemluvňata mají býti také křtěna. Patří190 totiž právě tak jako dospělí do Boží
smlouvy a jeho sboru. Vykoupení z hříchů191 krví Kristovou a Duch svatý, který působí víru,
Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého (Tt 3,5).
185 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně (Sk 22,16).
186 Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm (Mt 3,11). K čemužto připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špíny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista (1 Pt 3,21). Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu (Ef 5,25b-26).
187 Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho (J 1,6-7). A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho (1 K 6,11).
188 (Milost vám a pokoj) od Ježíše Krista, jenž jest svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých, a kníže králů země, kterýžto zamiloval nás a umyl nás od hříchů našich krví svou (Zj 1,5). Kdo jsou tito, kteříž oblečeni jsou v bílé roucho? A odkud přišli? I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž přišli z velikého soužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově (Zj 7,13b-14). A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho (1 K 6,11).
189 Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen (Mk 16,16). Totoť pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, tak aby slib Boží v nic obrátil (Ga 3,17).
190 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě (Gn 17,7).
191 Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jiti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské (Mt 19,14).
jim není přece zaslíben méně než dospělým. Proto i jim náleží, aby byla křtem, znamením to smlouvy, spojena s tělem křesťanské církve a oddělena193 od dětí těch, kdož jsou nevěřící. Ve Starém zákoně se tak dělo194 obřízkou, místo níž je v Novém zákoně ustanoven195 křest.
Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati. Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť piti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své (L l,13b-15). Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi (Ž 22,11). Klesl Bél, padl Nebo, modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku. Tím zajisté, což vy nosíváte, budou náramně obtížena až do ustání. Klesly, padly spolu, aniž budou moci retovati břemene, nýbrž i oni sami v zajetí odejdou. Slyšte mne, dome Jákobův, a všickni ostatkové domu Izraelova, kteréž pěstuji hned od života, kteréž nosím hned od narození: Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás učinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím. K komu mne připodobníte a přirovnáte, aneb podobna učiníte, abychom sobě podobní byli? (Iz 46,1-5). Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš (Sk 2,39).
193 Zdali může kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž Ducha svatého přijali jako i my? (Sk 10,47).
194 Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil (Gn 17,14)
195 V němžto i obřezáni jste obřezáním ne rukou učiněným, svlekše tělo hříchů v obřezání Kristovu, pohřbeni jsouce s ním ve křtu, skrze kterýžto i spolu s ním z mrtvých vstali jste skrze víru, jíž jste došli z mocnosti Boží, kterýž vzkřísil jej z mrtvých. A vás, ještě mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s ním obživil, odpustiv vám všecky hříchy (Ko 2,11-13).
O SVATÉ VEČEŘI PÁNĚ
75.
Jak ti svatá večeře Páně připomíná a jak tě ujišťuje o tom, že jsi účasten jediné oběti Kristovy na kříži a všech jeho darů?
Svatá večeře Páně mi připomíná a ujišťuje mne takto o tom, že jsem účasten jediné oběti Kristovy na kříži a všech jeho darů:
Kristus poručil mně a všem věřícím, abychom na jeho památku jedli lámaný chléb a pili z kalichu. Tím především zaslíbil, že jeho tělo bylo tak jistotně za mne na kříži obětováno a lámáno, jeho krev za mne vylita, jako jistotně očima vidím, že se mi chléb Páně láme a kalich podává.
Dále, že svým ukřižovaným tělem sytí a prolitou krví napájí samu duši mou k věčnému životu tak jistě, jako z kazatelovy ruky přijímám a tělesně požívám chléb a kalich Páně, které jsou mně podávány jako jistotná znamení těla a krve Kristovy.
76.
Co znamená jisti ukřižované tělo Kristovo a piti jeho prolitou krev?
Jisti ukřižované tělo Kristovo a piti jeho prolitou krev znamená, že věřícím srdcem nepřijímáme toliko celé utrpení a smrt Kristovu a že tím nedosahujeme196 pouze odpuštění hříchů a věčného života, nýbrž vedle toho též se takto stále více sjednocujeme197 Duchem svatým, který přebývá současně v Kristu i v nás, s jeho požehnaným tělem. Ač on sám je na
Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy (J 6,35b). A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nej poslednější (J 6,40). Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. Jáť jsem ten chléb života (J 6,47-48). Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť. Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jisti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa (J 6,50-51). Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jisti těla Syna člověka a piti krve jeho, nemáte života v sobě. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den (J 6,53b-54).
197 Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm (J 6,55-56).
nebi a my na zemi, jsme masem z jeho masa a kostí z jeho kosti . I my věčně žijeme z jednoho Ducha a jsme jím spravováni200 tak, jako údy našeho těla jednou duší.
77.
Kde Kristus zaslíbil, že věřící živí svým tělem a napájí svou krví tak, jako jistotně jedí z lámaného chleba a z kalicha pijí?
Kristus zaslíbil v ustanovení večeře Páně, že věřící jistotně sytí svým tělem a napájí svou krví. Zní takto201:
„ Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi202. To čiňte, kolikrátkoli piti budete, na mou památku203. Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde".
A to pověděv, ani na to hledí, vzhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich (Sk 1,9). Kteréhož [Ježíše Krista] zajisté musí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků (Sk 3,21). Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde (1 K 11,26).
199 Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich (Ef 3,17). Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chovaje, jakožto i Pán církev. Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho (Ef 5,29-30). Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi (Ef 5,32). Nevíte-liž, že těla vaše jsou údové Kristovi? Což tedy vezma údy Kristovy, učiním je údy nevěstky? Odstup to (1 K 6,15). Ten pak, jenž se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním (1 K 6,17). Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji? (1 K 6,19). Nebo kdož ostříhá přikázání jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám (1 J 3,24). Po tomtoť poznáváme, že v něm přebýváme, a on v nás, že z Ducha svého dal nám (1 J 4,13). Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme (J 14,23b).
200 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky (J 6,56-58). Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest. Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla. Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám. Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti. Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť (J 15,1-6). Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce (Ef 4,15-16).
201 1 K 11,23-26. A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů (Mt 26,26-28). A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá (Mk 14,22-24). A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá (L 22,19-20).
202 Vzal také Mojžíš krev a pokropil lidu a řekl: Aj, krev smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin při všech těchto věcech (Ex 24,8). Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal (Žd 9,20).
203 A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta (Ex 13,9).
Toto zaslíbení opakuje také svatý Pavel   , když praví:
„Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všichni zajisté jednoho chleba účastni jsme."
78.
Přepodstatňují se však chléb a víno v Kristovo tělo a krev?
Chléb a víno se nepřepodstatňují v Kristovo tělo a krev. Jako voda ve křtu se neproměňuje v Kristovu krev a není obmytím od hříchů, nýbrž jest toliko božským znamením krve a ujištěním o odpuštění, tak i chléb ve večeři Páně není tělem Kristovým205, ačkoliv podle povahy svátostí206 jej ze zvyku nazýváme tělem Kristovým.
Im 1 K 10,16-17
205 Ale pravímť vám, žeť nebudu piti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej piti budu s vámi nový v království Otce mého (Mt 26,29). Amen pravím vám, žeť již více nebudu piti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej piti budu nový v království Božím (Mk 14,25). Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme (1 K 10,16-17). Nebo kolikráťž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde. A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí (1 K 11,26-28).
206 Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, kteréž osťříhaťi budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského (Gn 17,10). Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil (Gn 17,14). Jemužto [Abrahamovi] řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm (Gn 17,19). Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili (Ex 12,27). I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jisti z něho (Ex 12,43). Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jisti z něho (Ex 12,48). A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta (Ex 13,9). Vzal také Mojžíš krev a pokropil lidu a řekl: Aj, krev smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin pň všech těchto věcech (Ex 24,8). A volka za hřích obětovati budeš na každý den na očištění, a krví za hřích pokropíš oltáře, čině očištění na něm, a pomažeš ho ku posvěcení jeho (Ex 29,36). Kozla pak toho, na něhož přišel los Azazel, postaví živého před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, a pustí ho na poušť k Azazel (Lv 16,10). Nebo duše všelikého těla ve krvi jest, j á pak oddal j sem vám j i k oltáři, k očišťování duší vašich. Nebo sama krev na duši očišťuje (Lv 17,11). Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého (Tt 3,5). K čemužto připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špíny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista (1 Pt 3,21). I vydal jemu smlouvu obřízky. A tak on zplodil Izáka, a obřezal jej osmého dne, a Izák zplodil Jákoba, a Jákob dvanácte patriarchů (Sk 7,8). A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně (Sk 22,16). I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře, a dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle,dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest (Iz 6,6-7). Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli, a všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, a všickni týž pokrm duchovní jedli, a všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus (1 K 10,1-4).
79.
Proč pak Kristus nazývá chléb svým tělem a kalich svou krví nebo také novou smlouvou ve své krvi a proč Pavel je nazývá společností těla a krve Ježíše Krista?
Kristus nazývá chléb svým tělem a kalich svou krví nebo též novou smlouvou ve své krvi z vážného důvodu.
Nechce nás totiž poučovati jen o tom, že jeho ukřižované tělo a vylitá krev jsou pravým pokrmem a nápojem našich duší pro život věčný207 tak, jako chlebem a vínem se udržuje život časný, nýbrž chce nás nadto tímto viditelným znamením a závdavkem ujistiti, že jsme působením Ducha svatého účastni jeho pravého těla a krve tak jistotně, jako ústy svého těla na jeho památku přijímáme208 tato pravá znamení pravdy a že všechno jeho utrpení a poslušnost j sou naším vlastním utrpením a poslušností tak jistotně, jako bychom to vše sami osobně vytrpěli a osobně učinili zadost.
80.
Čím se liší svatá večeře Páně od papežské mše?
Svatá večeře Páně se takto liší od papežské mše: Svatá večeře Páně jest nám svědectvím o tom, že máme dokonalé odpuštění všech svých hříchů jedinou obětí Krista Ježíše, kterou sám jednou dokonale přinesl209 na kříži a že Duchem svatým jsme jedno tělo210 s Kristem, který je nyní svým pravým tělem na pravici Otcově211 v nebi a tam chce býti ctěn212.
Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jisti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj (J 6,51 a 55).
208 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme (1 K 10,16-17).
209 Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za za hříchy lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav (Žd 7,27). Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl (Žd 9,12). Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí, (sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení (Žd 9,25-26 a 28). V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou (Žd 10,10). Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží (Žd 10,12). Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají (Žd 10,14). A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil (J 19,30). Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů (Mt 26,28). A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá (L 22,19-20).
210 Ten pak, jenž se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním (1 K 6,17). Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? (1 K 10,16). Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme (1 K 12,13).
211 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech (Žd 1,3). Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích (Žd 8,1).
212 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci. Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest. Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá,
Mše však učí, že utrpením Kristovým nemají odpuštění hříchů ani živí, ani mrtví, leč by Kristus ještě denně byl kněžími při mši obětován, a že Kristus je tělesně pod způsobami chleba a vína, a proto v nich má býti ctěn213. Mše tudíž v podstatě není nic jiného než zapření jediné oběti a utrpení Ježíše Krista a zlořečené modlářství.
81.
Kdo mají přistupovat ke stolu Páně?
Ke stolu Páně mají přistupovati, kdož se pro své hříchy sami sobě nelíbí, a přece se dověřují, že jim jsou odpuštěny a že jejich ostatní mdloba je přikryta Kristovým utrpením a jeho smrtí; a také touží po tom, aby jejich víra byla více a více posilována a jejich život byl lepší. Ti však, kdož nejsou ochotni k pokání, a pokrytci jedí a pijí sobě odsouzení214.
82.
Má však býti dovoleno, aby k večeři Páně přistupovali také ti, kteří svým vyznáním a životem dokazují, že jsou nevěřící a bezbožní?
Nesmí býti dovoleno, aby k večeři Páně přistupovali ti, kteří svým vyznáním a životem dokazují, že jsou nevěřící a bezbožní. Vždyť tím je potupována smlouva Boží a podněcuje se jeho hněv proti celému sboru. Proto je křesťanská církev povinna, aby takové podle řádu Kristova a jeho apoštolů vyloučila mocí klíčů, dokud by svůj život nepolepšili215.
aby se modlili jemu (J 4,21-23). Dí jí [Marii] Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu (J 20,17). A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou (L 24,52). On pak plnjsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. I řekl: Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží (Sk 7,55-56). Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí (Ko 3,1). Ale naše měšťanství jestiť v nebesích, odkudž i Spasitele očekáváme Pána Jezukrista (Fp 3,20). A očekávali Syna jeho s nebe, kteréhož jest vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše, kterýž vysvobodil nás od hněvu budoucího (1 Te 1,10).
213 In Can. Missae. Item. De consecrat. Distinc: 2.
214 Nebo nemůžete kalicha Páně piti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů (1 K 10,21). Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně (1 K 11,28-29).
215 A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jisti. Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení (1 K 11,20 a 34a). K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv (Iz 1,11). Sic jinak ten, kdož zabijí vola, zabil člověka; kdo zabijí hovádko, psa sťal; kdo obětuje obět suchou, krev svinskou obětoval; kdo kadí kadidlem, dary dával modle. To oni vyvolili na cestách svých, proto že, v ohavnostech svých duše jejich se kochá (Iz 66,3). Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Zápaly své přidejte k obětem svým, a jezte maso. Nebo jsem nemluvil s otci vašimi, aniž jsem přikázal jim v ten den, v kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, o zápalích a obětech (Jr 7,21 -22). Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá (Ž 50,16).
83.
Co je to moc klíčů?
Moc klíčů je kázání svatého evangelia a křesťanská kázeň vedoucí k pokání. Jimi se království nebeské věřícím otvírá, nevěřícím zavírá.
84.
Jak se kázáním svatého evangelia království nebeské otevírá a zavírá?
Království nebeské se kázáním svatého evangelia otevírá, když na rozkaz Kristův je všem věřícím a každému zvlášť zvěstováno a veřejně svědčeno, že jsou jim všecky jejich hříchy Bohem odpuštěny pro zásluhu Kristovu, jakmile pravou vírou přijímají zaslíbení evangelia.
A opět království nebeské se kázáním svatého evangelia zavírá, když je všem nevěřícím a pokrytcům zvěstováno a veřejně svědčeno, že na nich spočívá Boží hněv a věčné zatracení, pokud se neobrátí. Podle tohoto svědectví evangelia chce je Bůh souditi v tomto i budoucím životě216.
85.
Jak se křesťanskou kázní království nebeské zavírá a otevírá?
Království nebeské se křesťanskou kázní zavírá na rozkaz Kristův těm, kteří pod jménem křesťanů mají nekřesťanské učení a vedou nekřesťanský život. Byli-li několikrát bratrsky napomenuti, a nechtějí-li upustiti od svých bludů a neřestí, jsou oznámeni církvi anebo těm, kdož jsou k tomu církví ustanoveni. Jestliže se po napomenutí neobrátí, jsou vylučováni odepřením svatých svátostí z křesťanského sboru a Bohem z království Kristova.
Království nebeské se jim opětně otevírá a jsou přijímáni za údy Kristovy a církve, slíbí-li polepšení a skutečně je dokáží217.
Tedy řekl [Ježíš] jim [učedníkům] opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás. To pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou (J 20,21-23). A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi (Mt 16,19). 217 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého. Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo. Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán. Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi (Mt 18,15-18). A vy nadutí jste, a nermoutíte se raději, aby vyvržen byl z prostředku vás ten, kdož takový skutek spáchal (1 K 5,2). Pakli kdo neuposlechne skrze psaní řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, ať by se zastyděl. Avšak nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra (2 Te 3,14-15). Přichází-li kdo k vám, a tohoto učení nepřináší, nepřijímejte ho do domu, aniž ho pozdravujte. Nebo kdož takového pozdravuje, pnúčastňuje se skutkům jeho zlým (2 J 10,11).
Třetí díl
O VDĚČNOSTI
86.
Jsme-li Kristem z milosti vykoupeni ze své bídy bez jakékoli své zásluhy, proč máme konati dobré skutky?
Dobré skutky máme konati proto, abychom celým svým životem dokazovali218, že jsme Bohu vděčni za jeho dobrodiní a aby byl námi slaven219 za to, že nás Kristus svou krví vykoupil a poté obnovil svým Duchem svatým k svému obrazu.
Dále proto, abychom sami u sebe byli jisti220 svou vírou z jejího ovoce a abychom Kristu získávali221 svým bohulibým životem své bližní.
87.
Zdalipak budou spaseni ti, kteří se od svého nevděčného a nekajícího života neobrátí k Bohu?
Ti, kteří se od svého nevděčného a nekajícího života neobrátí k Bohu, nebudou vůbec spaseni. Neboť Písmo dí, že království Božího nedůjdou necudní, modláři, cizoložníci, zloději, lakomci, pijani, rouhači, rváči a ti, kdož jsou jim podobni222.
Aniž vydávejte údů svých za odění nepravosti kterémukoli hříchu, ale vydávejte se k sloužení Bohu, jakožto vstávše z mrtvých a jsouce živi, a údy své vydávejte za odění spravedlnosti Bohu (Ř 6,13). Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši. A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá (Ř 12,1-2). I vy, jakožto kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista (1 Pt 2,5). Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství (1 Pt 2,9-10). Nebo koupeni jste za velikou mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem vaším i duchem vaším, kteréžto věci Boží jsou (1 K 6,20).
219 Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích (Mt 5,16). Obcování vaše mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení (1 Pt 2,12).
220 O kterémžto spasení bedlivě přemyšlovali a je vystihati usilovali proroci, kteříž o té milosti, jenž se vám stati měla, prorokovali (1 Pt 1,10). Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese (Mt7,17). Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající (Ga 5,6). Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost (Ga 5,22).
221 Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost (1 Pt 3,1-2). A takť j eden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu (Ř 14,19).
222 Zdali nevíte, že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, však ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani samcoložníci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči, dědictví království Božího nedůjdou (1 K 6,9-10). Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím. Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané (Ef 5,5-6). My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstávat' v smrti (1 J 3,14).
88.
Kolik věcí je potřebí člověku k pravdivému pokání a obrácení?
Člověku je k pravdivému pokání a obrácení potřebí dvou věcí, umrtvení starého a vzkříšení nového člověka223.
89.
Co je umrtvení starého člověka?
Umrtvení starého člověka je srdečná lítost nad hříchy, čím dál tím větší nenávist proti nim a útěk od nich224.
90.
Co je vzkříšení nového člověka?
Vzkříšení nového člověka je srdečná radost v Bohu skrze Krista225 i ochota a láska k tomu, abychom podle vůle Boží žili226 ve všech dobrých skutcích.
Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili. Nebo poněvadž jsme v něj vštípeni připodobněním smrti jeho, tedy i vzkříšením jemu připodobněni budeme, to vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu (Ř 6,4-6). Totiž, složití ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících, obnoviti se pak duchem mysli vaší, a obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy (Ef 4,22-24). Protož mrtvěte údy své zemské, smilstvo, nečistotu, chlípnost, žádost zlou, i lakomství, jenž jest modlám sloužení. Pro kteréžto věci přichází hněv Boží na syny zpurné (Ko 3,5-6). Ale již nyní složtež i vy všecko to, hněv, prchlivost, zlobivost, zlořečení i mrzkomluvnost zapuďte od úst vašich. Nelžete jedni na druhé, když jste svlékli s sebe starého člověka s skutky jeho, a oblékli toho nového, obnovujícího se k známosti jasné, podle obrazu toho, jenž jej stvořil (Ko 3,8-10). Vyčisťtež tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání, jakož pak jste nenakvašeni. Neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus (1 K 5,7).
224 Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete (Ř 8,13). A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého (JI 2,13).
225 Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista (Ř 5,1). Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém (Ř 14,17). Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených (Iz 57,15).
226 Nebo že jest umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Bohu. Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem (Ř 6,10-11). S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne (Ga 2,20).
91.
Avšak jen které skutky jsou dobré?
Dobré skutky jsou jen ty, které plynou z pravé víry227, které jsou podle zákona
228 229
Božího a které jsou konány k jeho slávě . Nikoli však ty, které plynou z našeho zdání nebo z lidských ustanovení230.
92.
Jak zní zákon Páně?
Zákon Páně zní podle všech těchto slov, která mluví Bůh:
První přikázání
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby. Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
Druhé přikázání
Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne, a činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteří mne milují, a ostříhají přikázání mých.
Třetí přikázání
Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.
Čtvrté přikázání
Pomni na den sobotní, abys jej světil. Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž je v branách
227 A cožkoli není z víry, hřích jest (Ř 14,23b).
228 I řekl Samuel: Zdaliž libost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství stati, nežli tuk skopců přinášeli (1 S 15,22). Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili (Ef 2,10).
229 Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte (1 K 10,31).
230 Cožkoli já přikazuji vám, ostříhati budete, činíce to; nepřidáte k tomu, aniž co z toho ujmete (Dt 12,32). A řekl jsem synům jejich na též poušti: V ustanoveních otců svých nechoďte, a soudů jejich neostříhejte, a ukydanými bohy jejich se neposkvrňujte. Já jsem Hospodin Bůh váš, v ustanoveních mých choďte, a soudů mých ostříhejte, a čiňte je (Ez 20,18-19). Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá (Iz 29,13). Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská (Mt 15,9).
tvých. Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního a posvětil ho.
Páté přikázání
Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
Šesté přikázání
Nezabiješ.
Sedmé přikázání
Nesesmilníš.
Osmé přikázání
Nepokradeš.
Deváté přikázání Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.
Desáté přikázání
Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého. Ex 20 Dt 5
93.
Jak rozdělujeme tato přikázání?
Tato přikázání rozdělujeme na dvě desky231. První z nich nás ve čtyřech přikázáních učí, jak se máme chovati k Bohu, druhá v šesti přikázáních čím jsme povinni232 svému bližnímu.
231 Byl pak tam s Hospodinem [Mojžíš] čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov (Ex 34,28). Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných (Dt 4,13). Tedy udělal jsem truhlu z dříví setim, a vyhladiv dvě dsky kamenné, podobné prvním, vstoupil jsem na horu, nesa ty dvě dsky v rukou svých. I napsal na těch dskách, tak jakž prvé byl napsal, deset slov, kteráž mluvil k vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění onoho, a dal je Hospodin mně (Dt 10,3-4).
232 Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého (Mt 22,37b-39).
94.
Co žádá Pán v prvním přikázání?
Pán v prvním přikázání žádá, abych, nechtěje ztratiti spásu a blahoslavenství své duše,
233 234
odmítal všechno modlářství   , čarování, modlářské zažehnávání   , dovolávání se svatých
235 236
i jiných tvorů    a takovým věcem utíkal. Mám jediného pravého Boha správně poznávat ,
° 237 238 239
jedině jemu důvěřovat , mám ve vší pokoře a trpělivosti jen od něho vše dobré očekávat240, mám ho z celého srdce milovat241, jeho se bát242 a jeho ctít243. Také se mám spíše vzdát všech tvorů, než bych v nej menším co učinil proti jeho vůli244.
233 Zdali nevíte, že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, však ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani samcoložníci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči, dědictví království Božího nedůjdou (1 K 6,9-10). Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce (1 K 10,7 a 14).
234 Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady berte, poskvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš (Lv 19,31). Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheň, ani věštec, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník. Ani losník, ani zaklinač, ani hadač, ani černokněžník (Dt 18,10-11).
235 Tedy dí mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť jest psáno: Pánu Bohu svému klaněti se budeš a jemu samému sloužiti budeš (Mt 4,10). I padl jsem k nohám jeho, klaněti se jemu chtěje. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, jenž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj! Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví (Zj 19,10). A noci tam nebude, aniž budou potřebovati svíce, ani světla slunečného; nebo Pán Bůh je osvěcuje, a kralovati budou na věky věků. Bohu se klaněj (Zj 22,5 a 9b).
236 Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista (J 17,3).
237 Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho (Jr 17,5).
238 Podobně i mládenci, buďte poddáni starším. A všickni poddanost jedni druhým ukazujte, pokorou vnitř se ozdobte. Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost. Pokořtež se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil časem svým (1 Pt 5,5-6).
239 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení (Žd 10,36). Všelikou mocí zmocněni jsouce, podle síly slávy jeho, ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí (Ko 1,11). A ne toliko nadějí, ale také chlubíme se souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí, a trpělivost zkušení, zkušení pak naději (Ř 5,3-4). Nebo listové jeho (dí někdo) jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná (2 K 10,10). Všecko pak čiňte bez reptání a bez pochybování (Fp 2,14).
240 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země (Ž 104,27-30). Jáť jsem Hospodin..., kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko (Iz 45,6b-7). Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někamjinam zastínění (Jk 1,17).
241 Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své (Dt 6,5). I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své (Mt 22,37).
242 Abys se bál Hospodina Boha svého, ostříhaje všech ustanovení jeho a přikázaní jeho, kteráž já přikazuji tobě, ty i syn tvůj i vnuk tvůj, po všecky dny života svého, aby se prodlili dnové tvoji (Dt 6,2). Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky (Ž 111,10). Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni (Př 1,7). Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost (Př 9,10). A nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabiti; než bojte se raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni (Mt 10,28).
243 Tedy dí mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť jest psáno: Pánu Bohu svému klaněti se budeš a jemu samému sloužiti budeš (Mt 4,10). Hospodina Boha svého báti se budeš, jemu sloužiti, a jeho se přídržeti, a ve jménu jeho přisahati budeš (Dt 10,20).
244 Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylupiž je a vrz od sebe; nebť jest užitečněji tobě, aby raději zahynul jeden úd tvůj, nežli by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného. A pakli ruka tvá pravá horší tě, utniž ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul raději jeden úd tvůj, nežli by všecko tělo tvé uvrženo bylo do
95.
Kdy se člověk dopouští modlářství?
Člověk se dopouští modlářství, když místo nebo vedle jediného pravého Boha, který se zjevil ve svém Slově, vybájil nebo má někoho jiného, v němž by skládal svou naději245.
96.
Co chce Bůh ve druhém přikázání?
Bůh ve druhém přikázání chce, abychom ho nijak nezobrazovali246 ani nectili jinak, než nařídil247 ve svém Slově.
97.
Smíme se tedy věnovati výtvarnému umění?
Výtvarnému umění se věnovati můžeme, avšak Bůh nemůže a nesmí býti naprosto nijakým způsobem zobrazován. Stvořené bytosti mohou býti ovšem zobrazovány. Bůh však zakazuje tvořiti a míti jejich obrazy proto, abychom je uctívali a jemu jimi sloužili248.
pekelného ohně (Mt 5,29-30). Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden (Mt 10,37). Více sluší poslouchati Boha než lidí (Sk 5,29b).
245 Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím (Ef 5,5). Všickni zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil (1 Pa 16,26). Neboť mnozí chodí..., jichžto konec jest zahynutí, jejichžto bůh jest břicho, a sláva jejich v mrzkostech jejich, kteříž o zemské věci stojí (Fp 3,18a a 19). Ale tehdáž, neměvše známosti Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové (Ga 4,8). A že jste byli za onoho času bez Krista, odcizeni od společnosti Izraele, a cizí od úmluv zaslíbení, naděje nemající, a bez Boha na světě (Ef 2,12). Každý kdož zapírá Syna, nemať ani Otce (1 J 2,23). Každý, kdož přestupuje a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdož zůstává v učení Kristovu, tenť i Otce i Syna má (2 J 9). Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu, aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal (J 5,22-23).
246 Protož pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně), abyste neporušili cesty své, a neučinili sobě rytiny aneb podobenství nějakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy (Dt 4,15-16). K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? (Iz 40,18). Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v slávu podobenství obraza porušitelného člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů (Ř 1,23). Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben (Sk 17,29).
247 Nebo zpoura jest takový hřích jako čarodějnictví, a přestoupiti přikázaní jako modlářství a obrazové. Poněvadž jsi pak zavrhl řeč Hospodinovu, i on také zavrhl tě, abys nebyl králem (1 S 15,23). Vystříhej se, abys neuvázl v osidle, jda za nimi, když by již vyhlazeni byli od tváři tvé. Nevyptávej se na bohy jejich, říkaje: Jak jsou sloužili národové ti bohům svým, tak i já učiním (Dt 12,30). Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská (Mt 15,9).
248 Nebudeš se klaněti bohům jejich, ani jim sloužiti, aniž dělati budeš tak, jako oni dělají; ale z gruntu vyvrátíš je, a obrazy jejich na kusy stroskoceš (Ex 23,24). Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte (Ex 34,13). Vyžeňte všecky obyvatele země té od rván vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte (Nu 33,52). Ale raději toto jim učiňte: Oltáře jejich zbořte, modly jejich stroskotejte, háje také posekejte, a rytiny jejich ohněm spalte (Dt 7,5). Oltáře jejich zbořte, a obrazy jejich ztlucte, háje také jejich ohněm spalte a rytiny bohů jejich stroskotejte, a vyhlaďte jméno jejich z místa toho (Dt 12,3). Ani vyzdvihneš sobě modly, což v ohavnosti má Hospodin Bůh tvůj (Dt 16,22). On zkazil výsosti a stroskotal obrazy, a háje posekal, a ztloukl hada měděného, jehož byl udělal Mojžíš; nebo až do těch dnů synové Izraelští kadívali jemu, a nazval jej Nechustam (2 Kr 18,4).
98.
Nemůžeme však trpěti v chrámech obrazy ani proto, aby sloužily k poučení lidu?
Obrazy nemůžeme v chrámech trpěti ani proto, aby sloužily k poučení lidu, neboť nemáme býti moudřejší než Bůh, který chce, aby jeho křesťanstvo nebylo vyučováno němými modlami249, nýbrž živým kázáním jeho Slova250.
99.
Co chce třetí přikázání?
Třetí přikázání chce, abychom se Božímu jménu nerouhali ani je nezneužívali
251 252 253
klením , ani křivou přísahou , ale ani zbytečným přisaháním ; ani svým mlčením a přihlížením nemáme míti účast na takových hrozných hříších. Souhrnem řečeno: svatého jména Božího máme užívati jen s bázní a uctivostí254, aby bylo námi řádně vyznáváno255, vzýváno256 a velebeno každým naším slovem a skutkem257.
100.
Je rouhání Božímu jménu klením a přisaháním tak těžký hřích, že se Bůh hněvá na ty, kdož, pokud na nich jest, nejsou nápomocni, aby takovému počínání zabraňovali a zakazovali je?
Rouhání Božímu jménu klením a přisaháním je tak těžký hřích, že se Bůh hněvá na ty, kdož, pokud na nich jest, nejsou nápomocni, aby takovému počínání zabraňovali a zakazovali
Avšak ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost (Jr 10,8). Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé? Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha (Abk 2,18-19).
250 A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce, jenž svítí v temném místě, dobře činíte, až by se den rozednil a dennice vzešla v srdcích vašich (2 Pt 1,19). Všeliké zajisté Písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový (2 Tm 3,16-17).
2511 zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.) A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti (Lv 24,11-12).
252 Nepřisahejte křivě ve jméno mé, aniž kdo poskvrňuj jména Boha svého: Já jsem Hospodin (Lv 19,12).
253 Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest (Mt 5,37). Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení (Jk 5,12).
254 Skrze sebe přisáhl jsem, vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti, kteréž nepůjde na zpět: Že se mně skláněti bude všeliké koleno, a přisahati každý jazyk (Iz 45,23).
255 Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, jenž jest v nebesích (Mt 10,32).
256 Protož chtěl bych, aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti (1 Tm 2,8).
257 Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest (Ř 2, 24). Kteřížkoli podjhemjsou služebníci, ať mají pány své za hodné vší uctivosti, aby jméno Boží a učení jeho nebylo rouháno (1 Tm 6,1). Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí; učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu. A všecko, cožkoli činíte v slovu nebo v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho (Ko 3,16-17).
je , neboť mimo rouhání jeho jménu není většího hříchu, který by Boha více popouzel k hněvu. Proto rozkázal, aby byl trestán smrtí259.
101.
Kdy však je přísaha i ve jménu Božím bohulibá?
Přísaha i ve jménu Božím je bohulibá tehdy, když toho vyžadují úřady od občanů nebo jiná nutnost, aby tím k Boží cti byla zachována a podpořena věrnost i pravda, jakož i blaho bližního. Takové přisahání260 je založeno na Slově Božím, a proto je svatí Starého i Nového zákona právem užívali261.
102.
Smíme přisahati také při svatých nebo jiných bytostech?
Při svatých nebo při jiných bytostech přisahati nesmíme. Pravá přísaha se dovolává Boha, aby ráčil jako jediný zpytatel srdce vydati svědectví pravdě a aby mne potrestal,
262 263
přisahám-li křivě   . Tato čest však nepřísluší jiné bytosti
Zhřešil-li by člověk, tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem toho, což viděl neb slyšel, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou (Lv 5,1).
259 Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj. Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře (Lv 24,15-16).
260 Hospodina Boha svého báti se budeš, a jemu sloužiti, a ve jméno jeho přisahati (Dt 6,13). Hospodina Boha svého báti se budeš, jemu sloužiti, a jeho se přídržeti, a ve jménu jeho přisahati budeš (Dt 10,20). Slyštež to, dome Jákobův, kteříž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského připomínáte, však ne v pravdě, ani v spravedlnosti (Iz 48,1). Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou (Žd 6,16).
261 I řekl Abraham: A já přisáhnu (Gn 21,24). Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka (Gn 31,53). A učinil s nimi Jozue pokoj, a všel s nimi v smlouvu, aby jich při životu zanechal; také i knížata shromáždění přísahu jim učinili (Joz 9,15). Tedy řekla všecka knížata všemu shromáždění: My jsme jim přísahu učinili skrze Hospodina Boha Izraelského, protož nyní nemůžeme se jich dotknouti (Joz 9,19). A tak přisáhl David Saulovi (1 S 24,23a). Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhy. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného (2 S 3,35). I přisáhl král [David], řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí (1 Kr 1,29). Svědek mi jest zajisté Bůh, kterémužto sloužím duchem mým v evangelium Syna jeho, žeť bez přestání zmínku o vás činím (Ř 1,9). Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu (2 K 1,23).
262 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu (2 K 1,23).
263 Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo stolice Boží jest, ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého Krále jest. Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého (Mt 5, 34-36). Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení (Jk 5,12).
103.
Co chce Bůh ve čtvrtém přikázání?
Bůh ve čtvrtém přikázání především chce, aby bylo pečováno264 o službu Slova a jeho vyučování a abych já zvláště v neděli pilně chodil265 do shromáždění Božího, abych se učil266
267 268
Slovu Božímu, byl účasten svatých svátostí , abych Pána veřejně vzýval a dával křesťanské oběti269.
Pak chce, abych po všechny dny svého života odpočíval od svých zlých skutků, Pánu ponechal, aby ve mně působil svým Duchem, a tak abych v tomto životě začínal věčnou
104.
Co chce Bůh v pátém přikázání?
Bůh v pátém přikázání chce, abych se k svému otci a matce i ke všem svým nadřízeným choval se vší uctivostí, láskou a věrností a abych se podroboval271 jejich vedení
Z té příčiny zanechal jsem tebe v Krétě, abys to, čehož tam ještě potřebí, spravil a ustanovil po městech starší, jakož i já při tobě jsem zřídil (Tt 1,5). Ale musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení. Ne pijan vína, ne bitec, ani mrzkého zisku žádostivý, ale mírný, ne svárlivý, ne lakomec, kterýž by dům svůj dobře spravoval, a dítky své měl v poddanosti se vší šlechetností (1 Tm 3,2-4). Nebo kteříž by dobře přisluhovali, dobrého stupně sobě dobudou, a mnohé doufanlivosti u víře, kteráž jest v Kristu Ježíši (1 Tm 3,13). Předložení, kteříž dobře spravují, dvojí cti hodni jmíni buďte, zvláště ti, kteříž pracují v slovu Božím a v učení (1 Tm 5,17). Poněvadž jsme my vám duchovní věci rozsívali, tak-liž jest pak to veliká věc, jestliže bychom my vaše časné věci žali? (1 K 9,11). Zdaliž nevíte, že ti, kteříž o svatých věcech pracují, z svatých věcí jedí, a kteříž oltáři přistojí, s oltářem spolu díl mají? Tak jest i Pán nařídil těm, kteříž evangelium zvěstují, aby z evangelium živi byli (1 K 9,13-14). A což jsi slyšel ode mne před mnohými svědky, svěřujž to lidem věrným, kteříž by způsobní byli i jiné učiti (2 Tm 2,2). A že hned od dětinství svatá Písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši (2 Tm 3,15).
265 Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém (Ž 40,10-11). V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského (Ž 68,27). I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách. A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm spotěšením a sprostností srdce (Sk 2,42 a 46).
266 Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým (1 K 14,19). Proroci pak dva nebo tří ať mluví, a jiní nechť rozsuzují (1 K 14,29). Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali (1 K 14,31).
267 A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte (1 K 11,33).
268 Napomínámť pak, aby především činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, svaté žádosti a díků činění za všelijaké lidi, za krále i za všecky v moci postavené, abychom tichý a pokojný život vedli ve vší zbožnosti a šlechetnosti. Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem (1 Tm 2,1-3). Protož chtěl bych, aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti. Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne strojením a křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem, anebo perlami, anebo drahým rouchem (1 Tm 2,8-9). Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš? (1 K 14,16).
269 V každou neděli jeden každý z vás sám u sebe slož, schovaje podle možnosti, aby ne teprv, když k vám přijdu, sbírky se dály (1 K 16,2).
270 1 stane se, že od novměsíce do novměsíce, od soboty do soboty přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Hospodin (Iz 66,23).
271 Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu (Ef 5,22). Dítky poslouchejte rodičů svých v Pánu; neboť jest to spravedlivé. Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením,) (Ef 6,1-2). Služebníci, buďte poslušní pánů tělesných s bázní a s strachem, v sprostnosti srdce vašeho, jako Krista, ne na oko sloužíce, jako ti,
i trestání. K jejich nedostatkům mám býti trpělivý , ježto nás Bůh chce spravovati jejich rukou273.
105.
Co chce Bůh v šestém přikázání?
Bůh v šestém přikázání chce, abych svého bližního nehaněl, neměl ho v nenávisti, abych ho neurážel ani nezabíjel274. Chce, abych tak nečinil ani pomyšlením, ani slovy nebo přetvářkou, tím méně skutkem. Nemám tak činiti ani sám, ani prostřednictvím jiných, nýbrž
275
mám zavrhnouti všechnu chtivost pomsty; nemám také škoditi sám sobě a vydávati se svévolně v nebezpečí. Stát má také proto moc trestati smrtí, aby zabránil vraždě277.
jenž se lidem líbiti usilují, ale jako služebníci Kristovi, činíce vůli Boží z té duše, s dobrou myslí sloužíce, jakožto Pánu, a ne lidem (Ef 6,5-7). Ženy poddány buďte mužům svým tak, jakž sluší, v Pánu (Ko 3,18). Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu (Ko 3,20). Služebníci poslušní buďte ve všem pánů svých tělesných, ne na oko toliko sloužíce, jako ti, jenž se usilují lidem líbiti, ale v sprostnosti srdce, bojíce se Boha. A všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jakožto Pánu, a ne lidem, vědouce, že ode Pána vzíti máte odplatu věčného dědictví; nebo Pánu Kristu sloužíte (Ko 3,22-24). Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své (Př 1,8). Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost (Př 4,1). Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou (Př 15,20). Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách (Př 20,20). I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře (Ex 21,17). Ř 13
272 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará (Př 23,22). Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým (Gn 9,25b). Služebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým (1 Pt 2,18).
273 A vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek vašich, ale vychovávejte je v cvičení a v napomínání Páně (Ef 6,4). A vy páni též se tak mějte k nim, zanechajíce pohrůžky, vědouce, že i vy také máte Pána v nebesích, a přijímání osob není u něho (Ef 6,9). Muži milujte ženy své, a nemějtež se přísně k nim (Ko 3,19). Otcové nepopouzejte k hněvivosti dítek svých, aby sobě nezoufaly (Ko 3,21). Ř 13; Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu (Mt 22,21b).
274 Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude stati k soudu. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu stati. Kdož by pak řekl bratru svému: Ráchá, povinen bude před radou stati; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti (Mt 5,21-22). Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou (Mt 26,52). Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka (Gn 9,6).
275 Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši (Ef 4,26). Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán (Ř 12,19). Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře (Mt 5,25). Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění (Mt 18,35).
276 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho (Ř 13,14). Ačťkoli pak ty věci mají tvárnost moudrosti, v způsobu té nábožnosti pošmourné a v povrchní pokoře i v neodpouštění tělu, avšak nejsou v žádné platnosti, když přináležejí toliko k nasycení těla (Ko 2,23). (Kdo se rád v nebezpečí dává, zahyneť v něm [Jezus Sirach 3,27]). Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého (Mt 4,7b).
277 Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní (Gn 9,7). akli by kdo tak pyšně sobě počínal proti bližnímu svému, že by ho lstivě zabil, i od oltáře mého odtrhneš jej, aby umřel (Ex 21,14). Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou (Mt 26,52). [Vrchnost] Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí (Ř 13,4).
106.
Mluví však toto přikázání jen o zabíjení?
Toto přikázání nemluví jen o zabíjení, neboť Bůh zákazem vraždy nám chce dáti
278 279 280
poučení, že nenávidí její kořen, totiž závist , nenávist , hněv , pomstychtivost a že to vše před ním není než utajovaná vražda281.
107.
Stačí to, když svého bližního nezabíjíme?
Nestačí, když svého bližního nezabíjíme. Zatracuje-li Bůh závist, nenávist a hněv, žádá od nás, abychom svého bližního milovali jako sebe sama282, abychom se k němu chovali
283 284 285
trpělivě, pokojně a tiše    a prokazovali mu milosrdenství    a laskavost   . Pokud na nás je,
286 ° 287
máme předejiti   tomu, co by mu škodilo, a také svým nepřátelům máme dobře činiti
Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí (Jk 1,20). Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svarové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty (Ga 5,19-20).
279 Jsouce naplněni vší nepravostí, zlostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů (Ř 1,29).
280 Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, v temnostiť jest až posavad. Ale kdož nenávidí bratra svého, v temnosti jest, a v temnosti chodí, a neví, kam jde; nebo temnost oslepila oči jeho (1 J 2,9 a 11).
281 Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího (1 J 3,15).
282 A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci (Mt 7,12). Milovati budeš bližního svého jako sebe samého (Mt 22,39b).
283 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce (Ef 4,2). Bratří, byl-li by zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje každý sám k sobě, abys snad i ty nebyl pokoušín. Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův (Ga 6,1-2). Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou (Mt 5,9). Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce (Ř 12,18).
284 Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou (Mt 5,7). Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest (L 6,36).
285 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte (Ř 12,10).
286 Uzřel-li bys an osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zdaž se zdržíš, abys mu neměl pomoci? Nýbrž opravdově pomůžeš jemu, spolu s tím, kdož tě v nenávisti má (Ex 23,5).
287 Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše, abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé (Mt 5,44-45). A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu piti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho. Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé (R 12,20-21).
108.
Co praví sedmé přikázání?
Sedmé přikázání praví, že všecka necudnost je od Boha zatracena. Proto si ji máme ze srdce protiviti288 a žiti cudně289 a mravně290, ať ve svatém stavu manželském nebo mimo
-•291
nej .
109.
Zakazuje Bůh v tomto přikázání pouze cizoložství a podobné nestoudnosti?
Bůh nezakazuje v tomto přikázání pouze cizoložství a podobné nestoudnosti. Ježto naše tělo i duše jsou chrám Ducha svatého, chce, abychom střežili jejich čistotu a svatost.
292 293
Proto zakazuje všechny necudné skutky, posunky, slova , myšlenky, chtíče a vše, co by člověka dráždilo294.
110.
Co zakazuje Bůh v osmém přikázání?
295 296
V osmém přikázání zakazuje Bůh nejen krádež    a loupež   , které trestají státní úřady, nýbrž krádeží nazývá všecky zlé pokusy a záměry, jimiž zamýšlíme přivlastniti si
297 298
majetek svého bližního, ať mocí nebo zdánlivým právem   , (např. špatnou vahou ,
288 (Nebo všecky ty ohavnosti činili lidé země té, kteříž byli před vámi, čímž poskvrněna jest země.) Aby nevy vrátila vás země, proto že byste jí poškvrnili, jako vyvrátila národ, kterýž byl před vámi (Lv 18,27-28).
289 Jiné pak strašením k spasení přivozujte, jako z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poskvrněnou sukni (Ju 23).
290 Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva, a aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti, ne v libosti tělesných žádostí jako i pohané, kteříž Boha neznají (1 Te 4,3-5).
291 Poctivéť jest u všech lidí manželství a lože neposkvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh (Žd 13,4). 1 K 7.
292 Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté, a tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění (Ef 5,3-4). Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýžkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdož smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší. Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji? Nebo koupeni jste za velikou mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem vaším i duchem vaším, kteréžto věci Boží jsou (1 K 6,18-20).
293 Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš (Mt 5,26).
294 A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým (Ef 5,18). Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání (1 K 15,33).
295 Ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči, dědictví království Božího nedůjdou (1 K 6,10).
296 Psal jsem vám v listu, abyste se nesměšovali s smilníky. Ale ne všelikterak s smilníky tohoto světa, neb s lakomci, nebo s dráči, aneb s modláři, sic jinak musili byste z tohoto světa vyjiti (1 K 5,9-10).
297 I tázali se ho také i žoldnéři, řkouce: A my což činiti budeme? I řekl jim: Nižádného neutiskujte, ani podvodně čiňte, a dosti mějte na svých žoldích (L 3,14). A aby žádný neutiskal ani oklamával v jakémkoli jednání bratra svého, protože mstitel jest Pán všeho toho, jakož i předpověděli j sme vám a osvědčili (1 Te 4,6).
298 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu (Př 11,1). Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení (Př 16,11).
délkovou nebo prostorovou mírou299, zbožím, penězi, lichvou300) nebo jakýmkoli prostředkem, jejž Bůh zakázal. Dále zakazuje i všechno lakomství301 a zbytečné mrhání svými dary302.
111.
Co ti však Bůh v tomto přikázání přikazuje?
Bůh mi v tomto přikázání přikazuje, abych dbal prospěchu svého bližního, jak jen mohu, a činil mu tak, jak chci, aby bylo činěno mně303. Mám věrně pracovati, abych mohl v nouzi pomoci304 tomu, kdo by toho potřeboval.
112.
Co chce deváté přikázání?
Deváté přikázání chce, abych proti nikomu křivě nesvědčil305, slov nikoho nepřekrucoval306, nikoho nepomlouval a neutrhal mu307. Nemám napomáhati308, aby kdo byl neslyšen lehkomyslně zatracován. Naopak musím se varovat309 jakékoli lži jako vlastních skutků ďáblových310, protože vzbuzují hrozný hněv Boží. Při soudních a všech jiných
299 Takto praví Panovník Hospodin: Dostitě již, ó knížata Izraelská, nátisk a zhoubu odložte, a soud a spravedlnost konejte, sejměte těžké roboty vaše s lidu mého, praví Panovník Hospodin. Váhu spravedlivou aefi spravedlivou i bát spravedlivý míti budete (Ez 45,9-10). Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene, většího a menšího. Aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce, většího a menšího. Váhu celou a spravedlivou míti budeš, též míru celou a spravedlivou budeš míti, aby se prodlili dnové tvoji v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě (Dt 25,13-15).
300 Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky (Ž 15,5). Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým (L 6,35).
301 Ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči, dědictví království Božího nedůjdou (1 K 6,10).
302 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice (Př 5,16).
303 A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci (Mt7,12).
304 Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému (Ef 4,28).
305 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče (Př 19,5). Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluvitibude (Př 21,28).
306 Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého (Ž 15,3).
307 Bůh vydal je v převrácený smysl, aby činili to, což nesluší, jsouce naplněni vší nepravostí, zlostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů, utrhači, pomluvači, Boha nenávidící, hanliví, pyšní, chlubní, nalezači zlých věcí, rodičů neposlušní (Ř l,28b-30).
308 Nesuďtež, abyste nebyli souzeni. Nebo jakým soudem soudíte, takovýmž budete souzeni, a jakouž měrou měříte, takovouž bude vám zase odměřeno (Mt 7,1-2). Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno (L 6,37).
309 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu (Př 12,22). Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje (Př 13,5).
310 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži (J 8,44).
jednáních musím milovat pravdu, upřímně ji vypovídat a vyznávat311. Musím také podle svých schopností chránit a podporovat312 čest a dobrou pověst bližního.
113.
Co chce desáté přikázání?
Desáté přikázání chce, aby do našeho srdce již nikdy nevešla ani nej nepatrnější myšlenka nebo žádost, která by byla proti kterémukoli Božímu přikázání, nýbrž abychom si ustavičně z celého srdce protivili každý hřích a žádali si vší spravedlnosti313.
114.
Mohou však tato přikázání dokonale zachovávat ti, kdož jsou obráceni k Bohu?
Tato přikázání nemohou dokonale zachovávati ani ti, kdož jsou obráceni k Bohu. Vždyť i ti nejsvětější v tomto životě mají jen nepatrný počátek poslušnosti314, přece však natolik, že začínají žiti315 s vážným předsevzetím nejen podle některých, nýbrž podle všech přikázání Božích.
115.
Proč pak nám tedy Bůh dává zvěstovati takové přísné desatero, když je v tomto životě nemůže nikdo zachovávat?
Bůh nám dává zvěstovat takové přísné desatero proto, abychom předně po celý svůj život stále více poznávali316 svou hříšnou přirozenost a tím žádostivěji hledali317 odpuštění hříchů a spravedlnost Kristovu.
Potom proto, abychom bez přestání se snažili Boha prošiti o milost Ducha svatého, čím dál tím více se obnovovali k obrazu Božímu, pokud nedosáhneme318 po tomto životě cíle dokonalosti.
311 Neraduje se [láska] z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě (1 K 13,6). Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové (Ef 4,25).
312 A protož buďte stredmi a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů (1 Pt 4,8).
313 Což tedy díme? Ze Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš (Ř 7,7).
314 Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není (1 J 1,8). Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já j sem tělesný, prodaný hříchu. Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím (R 7,14-15). Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil (Kaz 7,20).
315 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka (R 7,22). Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen (Jk 2,10).
316 Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti (1 J 1,9). Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého (Ž 32,5).
317 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha (R 7,24-25).
O MODLITBĚ
116.
Proč je potřebí, aby se křesťané modlili?
Křesťanům je potřebí, aby se modlili, protože modlitba je nej důležitější projev vděčnosti, kterou od nás Bůh žádá319. Svou milost a Ducha svatého chce dáti toliko těm, kteří ho srdečným lkaním bez přestání o ně prosí a jemu za ně děkují320.
117.
Co patří k takové modlitbě, která by se Bohu líbila a byla od něho vyslyšena?
K takové modlitbě, která by se Bohu líbila a byla od něho vyslyšena, především patří,
321 322
abychom ze srdce volali toliko k jedinému pravému Bohu, který se nám zjevil ve svém Slově, za vše, za co nám rozkázal, abychom prosili323.
324 325
Pak k ní patří, abychom se před jeho velebností pokořovali   , poznávajíce s naprostou důkladností svou bídu a ničemnost.
Konečně k ní patří ona pevná jistota326, že ačkoli jsme toho nehodní, přece chce naši
327 328
modlitbu pro Krista Pána určitě vyslyšeti   , jak nám to zaslíbil ve svém Slově
318 Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všickni zajisté běží, ale jeden béře základ? Tak běžte, abyste základu dosáhli (1 K 9,24). Zda bych tak přišel k vzkříšení z mrtvých. Ne že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím, zda bych i dostihnouti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše. Bratří, jáť nemám za to, že bych již dosáhl. Ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou přede mnou, úsilně chvátaje, k cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši (Fp 3,11-14).
319 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; a vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti(Ž 50,14-15).
320 Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno (Mt 7,7). I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno. Poněvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí? (L 11,9 a 13). Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojniť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato (Mt 13,12). A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti (Ž 50,15).
321 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili j emu. Bůh duch j est, a ti, kteříž se j emu modlí, v duchu a v pravdě mušej í se modliti (J 4,23-24). Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě (Ž 145,18).
322 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest (J 4,22).
323 Ano také i Duch svatý pomočen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkaními nevypravitelnými (Ř 8,26). A totoť jest to smělé doufání, kteréž máme k němu, že začež bychom koli prosili podle vůle jeho, slyší nás (1 J 5,14).
324 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením (Ž 2,11). Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá (Ž 34,19). Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým (Iz 66,2).
325 Bože náš, zdali jich souditi nebudeš? V násť zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému, kteréž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom činiti měli, toliko na tě patří oči naše (2 Pa 20,12).
326 Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? (Ř 10,14). Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, vněmžto voláme Abba, totiž Otče (Ř 8,15). Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá (Jk 1,6).
327 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. Budete-li zač prošiti ve jménu mém, jáť učiním. Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte (J 14,13-15). Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a postavil, abyste šli a ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste koli prosili Otce
118.
Oč máme Boha podle jeho rozkazu prošiti?
Boha máme podle jeho rozkazu prošiti o všechny duchovní a tělesné potřeby. Kristus
Pán je shrnul v modlitbě, kterou nás sám naučil
329
119.
Jak zní modlitba Páně?
Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim. I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.
Mt 6,9-13 L 11,2-4
120.
Proč nám Kristus přikázal, abychom Boha oslovovali „Otče náš"?
Kristus nám přikázal oslovovati Boha „Otče náš", aby hned na začátku naší modlitby v nás vzbudil dětinskou bázeň a dověrnost k Bohu. Ty mají býti základem naší modlitby. Bůh se totiž v Kristu stal naším otcem a chce nám odepříti mnohem méně to, oč ve víře prosíme, než nás naši otcové odmítají pro pozemské věci330.
ve jménu mém, dal vám (J 15,16). A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž. Amen, amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám (J 16,23). Nyní tedy, ó Bože náš, vyslyš modlitbu služebníka svého, a pokorné prosby jeho, a zasvěť tvář svou nad svatyní svou spuštěnou, pro Pána. Nakloň, Bože můj, ucha svého a slyš, otevři oči své a viz zpuštění naše i města, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce, pokorně prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá (Da 9,17-18).
328 Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluče, bude otevříno (Mt 7,8). Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou (Ž 143,1).
329 šeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění (Jk 1,17). Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno (Mt 6,33).
330 Nebo který z vás jest člověk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu? A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu? (Mt 7,9-10). Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada? Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra? Poněvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí? (L 11,11-13).
121.
Proč je připojeno „kterýž jsi v nebesích"?
„Kterýž jsi v nebesích" je připojeno, abychom o nebeské velebnosti Boží nijak
pozemsky nesmýšleli331 a abychom od jeho všemohoucnosti očekávali vše, co potřebuje tělo
122.
i duše332
Jak zní a co znamená první prosba?
První prosba zní: „Posvěť se jméno tvé." To znamená: „Dej nám především, abychom
333 334
tě správně poznávali    a abychom dbali na tvou svatost, tebe chválili a velebili    pro všecky
331 Zdaliž jsem já Bůh jen z blízka? dí Hospodin. A nejsem Bůh i z daleka? Zdaž se ukryje kdo v skrýších, abych já ho neshlédl? dí Hospodin. Zdaliž nebe i země já nenaplňuji? dí Hospodin (Jr 23,23-24). Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných, aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás (Sk 17,24-25 a 27).
332 Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej (Ř 10,12).
333 Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista (J 17,3). A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích (Mt 16,17). Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána (Jk 1,5). Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé (Ž 119,105).
334 Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých (Ž 119,137). A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš. Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho! (Ř 11,22 a 33). Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, a veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém, že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, a jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své (L 1,46-54). Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému, a vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, o vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli, aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, na přísahu, kterouž jest prisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá, abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, v svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho (L 1,68-75). Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství. Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho. Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých (Ž 145,8-9 a 17). Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného (Ex 34,6-7). Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou. A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje. Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi. Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou. A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj (Ž 143,1-2, 5 a 10-12). Činíš milosrdenství nad tisíci, a odplácíš za nepravost otců do lůna synů jejich po nich, Bůh veliký, silný, mocný, jehož jméno Hospodin zástupů, veliký v radě a znamenitý v správě, poněvadž oči tvé otevřené jsou na všecky cesty synů lidských, abys odplatil jednomu každému podlé cest jeho, a podlé ovoce předsevzetí jeho (Jr 32,18-19). Ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas řkoucích: Oslavujte Hospodina zástupů, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na věky milosrdenství jeho, a obětujících díkčinění v domě Hospodinově, když zase přivedu zajaté země této jako na počátku, praví Hospodin. Takto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, aby nebývalo dne ani noci časem svým: Takéť smlouva má zrušena bude s Davidem
tvé skutky, v nichž se stkví tvá všemohoucnost, moudrost, dobrota, spravedlnost, milosrdenství a pravda.
Pak dej, abychom celým svým životem, myšlenkami, slovy i skutky dbali o to, aby tvé jméno naší vinou nebylo rouháno, nýbrž ctěno a velebeno335."
123.
Jak zní a co znamená druhá prosba?
Druhá prosba zní: „Přijď království tvé." To znamená: „Spravuj nás svým slovem
336 3 3 V
a Duchem, abychom se ti čím dále tím více poddávali . Udržuj a množ svou církev a kaz skutky ďáblovy a všechnu moc, která se proti tobě zvedá, a všecky zlé nápady, které se proti
338 339
tvému svatému slovu vymýšlejí , dokud nepřijde dokonalost tvého království, v němž ty budeš všecko ve všech340."
124.
Jak zní a co znamená třetí prosba?
Třetí prosba zní: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi." To znamená: „Dej nám, abychom se my i všickni lidé zřekli341 své vlastní vůle a abychom byli poslušní342 beze všeho odporování toliko tvé dobré vůle a aby každý vykonával343 svůj úřad a povolání tak ochotně a věrně jako andělé v nebi344."
služebníkem mým, aby neměl syna, kterýž by kraloval na stolici jeho, a s Levítskými kněžími, aby nebyli služebníky mými (Jr 33,11 a 20-21). Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostřihej přikázání (Mt 19,17b).
335 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe (Ž 71,8). Ne nám, Hospodine, ne nám, ale j měnu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou (Ž 115,1).
336 Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno (Mt 6,33). Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých (Ž 119,5). Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi (Ž 143,10).
337 Dobrotivě nakládej z milosti své s Siónem, vzdělej zdi Jeruzalémské (Ž 51,20). Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují (Ž 122,6).
338 Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel hned od počátku hřeší. Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy (1 J 3,8). Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo (Ř 16,20a).
339 A Duch i nevěsta řkou: Pojď. A kdož slyší, rciž: Přijď. A kdož žízní, přijdiž, a kdo chce, naber vody života darmo. Takť praví ten, kterýž svědectví vydává o těchto věcech: Jistěť přijdu brzo. Amen. Přijdiž tedy, Pane Ježíši (Zj 22,17 a 20). A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho (Ř 8,23).
340 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech (1 K 15,28).
341 Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne (Mt 16,24). Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě (Tt 2,11-12).
342 Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se (L 22,42).
343 Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem (1 K 7,24).
344 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho. Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho (Ž 103,20-21).
125.
Jak zní a co znamená čtvrtá prosba?
Čtvrtá prosba zní: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes." To znamená: „Rač nás opatřiti345 všemi tělesnými potřebami, abychom tím poznali, že jsi346 jediný původce všeho dobrého a že bez tvého požehnání nám neprospějí347 ani naše starosti a práce, ani tvé dary, abychom proto odvrátili svou důvěru od každého stvoření a důvěřovali jen tobě348."
126.
Jak zní a co znamená pátá prosba?
Pátá prosba zní: „Odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim." To znamená: „Nerač nám, ubohým hříšníkům, počítati349 pro krev Kristovu všech našich nepravostí ani to zlé, jež stále ještě na nás lpí, jako máme v sobě svědectví tvé milosti, takže je naším pevným úmyslem, abychom ze srdce odpouštěli350 svým bližním."
127.
Jak zní a co znamená šestá prosba?
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi (Z 104,27-28). Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný (Ž 145,15). Protož pravím vám: Nepečujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tělo vaše, čím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv? Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden? A o oděv proč pečujete? Poučte se na kvítí polním, kterak roste, nepracuje ani přede. A aj, pravím vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich. Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vám toho nečiní, ó malé víry? Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jisti? anebo: Co budeme piti? anebo: Čím se budeme odívati? Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete (Mt 6,25-32).
346 Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše (Sk 14,17). Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás (Sk 17,27).
347 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu (1 K 15,58). I ponížil tě a dopustil na tebe hlad, potom tě krmil mannou, kteréž jsi ty neznal, ani otcové tvoji, aby známé učinil tobě, že ne samým chlebem živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst Hospodinových, živ bude člověk (Dt 8,3). Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých. Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin (Ž 37,16-17).
348 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý (Ž 55,23). Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce (Ž 62,11).
349 Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne (Ž 51,3-4). A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý (Ž 143,2). Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa (1 J 2,1-2).
350 Nebo budete-li odpouštěti lidem viny jejich, odpustiť i vám nebeský Otec váš. Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich, aniž Otec váš odpustí vám hříchů vašich (Mt 6,14-15).
Šestá prosba zní: „Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého." To znamená: „Poněvadž j sme sami od sebe tak mdlí, že nemůžeme ani na okamžik ostáti351, a k tomu nás
352 353 354
ďábel , svět a naše vlastní tělo , naši to odvěcí nepřátelé, bez přestání pokoušejí, rač nás mocí svého Ducha svatého zachovávati a posilovati, abychom jim mohli pevně odpírati a abychom v tomto duchovním boji nepodlehli355, dokud nedojdeme konečně úplného vítězství356 "
128.
Jak končíš tuto modlitbu?
Tuto modlitbu končím slovy: „Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky." To znamená: „O to vše tě prosíme proto, že nám chceš a můžeš dáti357 vše dobré, poněvadž jsi náš král všech věcí mocný, a že tím ne my, nýbrž tvé svaté jméno má býti na věky velebeno358 "
129.
Co znamená slovíčko „Amen"?
Slovíčko „Amen" znamená: budiž to pravé a jisté. Neboť má modlitba je Bohem
vyslyšena mnohem jistěji, než ve svém srdci cítím, že si toho od něho žádám
359
Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti (J 15,5). Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prachjsme (Ž 103,14).
352 Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral (1 Pt 5,8). Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem, kteréž jsou vysoko (Ef 6,12).
353 Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí (J 15,19).
354 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých (Ř 7,23). Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili (Ga 5,17).
355 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno (Mt 26,41). Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas (Mk 13,33).
356 A vás tentýž Pán račiž rozmnožiti a rozhojniti v lásce, kterouž máte k sobě vespolek, i ke všechněm, jako i nás k vám, aby tak utvrzena byla srdce vaše neposkvrněná v svatosti, před Bohem a Otcem naším, ku příští Pána našeho Jezukrista, se všemi svatými jeho (1 Te 3,12-13). On pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž (1 Te 5,23).
357 Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben. Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Rekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej (Ř 10,11-12). Umíť Pán zbožné z pokušení vytrhnouti, nepravých pak ke dni soudu potrestaných dochovati (2 Pt 2,9).
358 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu (J 14,13). Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou (Ž 115,1). A očistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž hřešili proti mně, a odpustím všecky nepravosti jejich, kterýmiž hřešili proti mně, a jimiž zpronevěřovali se mně. A toť mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy země, kteříž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim učiním, a děsíce se, třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim způsobím (Jr 33,8-9).
359 Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, k slávě Bohu skrze nás (2 K 1,20). Ajsme-liť nevěrní, onť zůstává věrný; zapříti sám sebe nemůže (2 Tm 2,13).
Dodatek
Co je základem tohoto katechismu?
Základem tohoto katechismu je Slovo Boží v Písmu svatém, které nazýváme obecně Biblí.
Které jsou jeho hlavní dva díly?
Jeho hlavní dva díly jsou Starý a Nový zákon.
Kolik knih má celá Bible?
Celá Bible má 66 knih, z čehož připadá na Starý zákon 39, na Nový zákon 27 knih. Které j sou knihy Starého zákona?
Knihy Starého zákona jsou: 5 knih Mojžíšových, kniha Jozue, kniha Soudců, kniha Rut, 2 knihy Samuelovy, 2 knihy Královské, 2 knihy Paralipomenon, kniha Ezdrášova, kniha Nehemiášova, kniha Ester, kniha Jobova, kniha Žalmů, kniha Přísloví, kniha Kazatel, Píseň Šalamounova, proroctví Izaiáše, Jeremiáše, pláč Jeremiášův, Ezechiele, Daniele, Ozeáše, Joele, Amose, Abdiáše, Jonáše, Micheáše, Nahuma, Abakuka, Sofoniáše, Aggea, Zachariáše a Malachiáše.
Které j sou knihy Nového zákona?
Knihy Nového zákona jsou: Evangelium Matouše, Marka, Lukáše, Jana, Skutkové sv. apoštolů, epištoly Římanům, 2 Korintským, Galatským, Efezským, Filipenským, Kolossenským, 2 Tessalonicenským, 2 Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Židům, Jakubova, 2 Petrovy, 3 Janovy, Judova, Zjevení sv. Jana.
Spisovatelé: Zacharias Ursinus a Kašpar Olevian
Název díla: Katechismus nebo křesťanské učení
Vydalo: Českobratrské nakladatelství v Brně (Vlasta Procházková)
Přeložil: J. B. Jeschke
Léta Páně: 1949
Vytiskla: Tiskárna Stachý a spol., Brno - 2,701.712
Vydání: XVII. (naše čtvrté)
Cena: Brož. Kč 16 -