Od kolébky k hrobu:
život a prostředí muslima,
muslimské reálie
Islám – JS 2017 (4. květen 2017 10:50 - 14:05)
Attila Kovács - Ústav religionistiky MUFF Brno
Literatura
 BOWEN, Donna Lee & EARLY, Evelyn A. (eds.), Everyday Life in
the Muslim Middle East, Indianapolis - Bloomington, Indiana
University Press, 2002.
 DENNY, Frederick M., Islám a muslimská obec, Praha, Prostor,
1998.
 İLKKARACAN, Pinar (ed.), Deconstructing Sexuality in the
Middle East, Burlington, Ashgate, 2008.
 MALECKÁ, Jana, Narození, svatba a pohřeb v sunnitském islámu,
Brno, Masarykova univerzita - Filozofická fakulta - Ústav
evropské etnologie, 2014.
 OSTŘANSKÝ, Bronislav (ed.), Smrt, hroby a záhrobí v islámu,
Praha, Academia, 2014.
 SMITH, Jane Idleman & HADDAD,YvonneYazbeck, The Islamic
Understanding of Death and Resurrection, NewYork, Oxford
University Press, 2002.
Islám jako životný styl
 Islám je ortopraktické náboženství je pro svoje
vyznavače životným stylem, muslimové se můžou
řídit náboženskými odporučeními a příkazy
(podobně jako v judaizmu).
 Cílem života a manifestaci důvěry k Bohu je:
„konaní dobra a odmetaní zla“
(al-amr bi 'l-macrúf wa 'n-nahj 'ani 'l-munkar).
 Muslimové by měli kráčet v tomto duchu
po „přímé cestě“ (as-sirát al-mustaqím).
 Proti dobru stojí zlo, které bude v souladu s Boží
spravedlivostí (cadl) na posledním soudu.
Narozeni
 Magické praktiky
před i kolem
narození, dávají
se různé amulety
a talismany jako
matce tak i dítěti.
Životní
zastávky
muslima
 Dítěti se do pravého ucha pošeptá výzva k modlitbě
(adhán) a pak do levého ucha začátek modlitby.
 Chlapcům se střihají vlasy a pod., zpravidla týden po
narození se dává jméno.
Obřízka
 Obecně rozšířený zvyk na Blízkém východě a v Africe
nejen mezi muslimy, navíc u některých muslimů
(např. Iránu) to tak rozšířené není. Zpravidla mezi
7-12 rokem. Je to symbolický akt plnoprávnosti a
členstva v komunitě. Někdy i u děvčat (v Africe).
Svatba a
manželství
 Na základě hadíthu
manželství je „půlka
náboženství“.
 Je to právní akt
uzavřený mezi dvěma
rodinami zpravidla
před qádím nebo
imámem místní
mešity nebo i jiným
veřejným činitelem.
 Určuje majetkové poměry a zavazuje k
vzájemnému respektovaní manžela a manželky.
Výkupné za nevěstu (arab. mahr, tur. kalim) je
„umrtveným“ majetkem nevěsty a ne její rodiny,
je to sociální pojistkou pro případ rozvodu.
 Za určitých podmínek je možné mít teoreticky
současně maximálně 4 manželky, ale každá by
mala mať zabezpečené „rovný díl“ ze svého muže.
Prakticky je to zakázané ve většině muslimských
zemí.
 Instituce dočasného manželství (na dobu určitou)
mutca existuje v šicítském islámu dodnes.
 Rozvod (taláq) je považované za „největší možné
zlo“ ale je povolený.
Irán, 19. stol.
Malajsie
Syrská svatba, utečenecký táborTurecko
Svatební výzdoba henou
Svatba
jordánského
prince
Hamzu a
princezny
Basmy.
 Rozvod (taláq)
Smrt a pohřeb
Průběh pochováváni (džináza):
 Pokud je to možné je nutné vyslovit vyznaní víry
(šaháda) před smrtí.
Mrtvy
(1) se umyje,
(2) zabalí se do pohřebného rubáše
(3) ponesou ho v průvodu do mešity, kde
(4) se nad ním koná modlitba za mrtvého a potom
(5) se pochová bez truhly s tváří otočený k Mekce.
 Obvykle se nestaví nad ním veliký pomník a nemělo
by se za něho příliš truchlit.
 V případě mučedníků je to mírně jinak.
Smuteční výzdoba, Gílán (Irán)
Smuteční pochod, Gáza
Modlitba nad mrtvými, Gáza
Kamenné stoly pro nebožtíky před mešitou, Ankara
Položení nebožtíka do hrobu, Irák, 13. stol.
Hřbitov, Fez
Hrob s dvojitým
datováním,Van (Turecko)
Osmanské ženské hroby, 16. stol., Istanbul
Hřbitov, Jeruzalém
Hřbitov, Rabát
Hřbitov Golestán-e šohadá, Isfahán
Žena, muž a
sexualita
v islámu
 Žena a muž jsou jsi
z náboženského
hlediska rovni, neplatí
to ale pro jich
společenské a právní
postavení. Jsou
podřízené mužům
(otec, bratr, manžel).
„Ženy vaše jsou pro vás
polem; vcházejte tedy na
pole své, odkud chcete, však
učiňte předtím něco pro
duše své a bojte se Boha a
vězte, že se s Ním setkáte!
Oznam tuto zvěst radostnou
věřícím!“ Korán (2:223)
Sexualita v prorocké tradici
 „... Prorok (mír s ním a požehnaní) zřekl:Tři věci
jsou pro moje oko nejmilejší z tohoto světa: dobré
vůně, něžný sex a modlitba.“
 „Když se manžel popívá na svou manželku a ta se
podívá na něho, Bůh se na nich zahladí s milostí;
když se chytí za ruku jejich hříchy odjedu od nich
mezi prsty; když se spolu milují stojí kolem nich
anděli od země až k obloze. Slast a touha jsou
krásné jako hory. Když manželka otěhotní její
odměna [od Boha] bude jako [odměna] za půst,
modlitbu a džihád [spolu].“
Sexualita jako součást
náboženské praxe (ibáda)
 Sexualita v isláme je chápaná v celku pragmaticky a
pozitivně (bez koncepce dědičného hříchu).
 Islám chápe bezdůvodnou absenci sexuálního života
(ílá), umrtvovaní těla nebo celibát negativně.
 V islámu sex je ideálny způsob komunikace mezi
manželem a manželkou, ale to jenom pokud podlíhá
určitým pravidlům.
 Může probíhat jenom v rámci „legitimního vztahu“.
 Sexuálny akt se začne s zbožným předsevzetím (níja)
a ve „jménu Božím“ (bismalláh).
 V sexuálním životu
se dává přednost
mužům.
 Sexuální svoboda
žen se limituje
absolutní
požadavkou jejich
poslušnosti a pokory.
 Žena by neměla
odmítat sexuální
styk, i když se svým
chováním by k němu
taky neměla muže ani
podněcovat.
 Ne však každý chápe
sexuální roli žen jako
pasívní: Abú ‘l-Hamíd
al-Ghazálí (z. 1111)
vidí ženu jako
„iniciátorku“ a muže
jako „oběť“ sexuálního
aktu.
 Žena v sebe skrývá
vlastnosti obsáhnuté
ve výrazu fitna, ktorou
se dá přeložit jako
pokušení, zvod,
zmatek ale též blud,
rozvrat a rozkol.
 Sexuální praxe
v islámském
pojímání se zakládá
na reciprocitě
muže a ženy a
na jejich (jak u žen
tak u mužů)
legitimním nároku
na vzájemné
sexuální uspokojeni
a naplnění
svých sexuálních
tužeb, např. pokud
jde o orgazmus.
 Sexuální zákaz platí
například během
ramadánského půstu
(sawm) nebo velké
poutě (hadždž) a
podobné zákazy
platí pro dobu
menstruace,
a šestinedělí.
 Před- a
mimomanželský
sexuální život,
nevěra apod. jsou
nepřípustné
a zakazované.
 Platí taky zákaz
homosexuálních
vztahů a to jako
mezi muži
(lútíja) tak i
mezi ženami
(siháqíja).
 Platí i zákaz jako
orálního tak i
análního aktu.
 Zakázané jsou taky různe formy onanie (istimnán),
sodomie (liwát) a bestiality (wahšíja).
 Jsou to však jenom teoretická pravidla, sexuální
chovaní a praxe muslimů se různí.
Tělo,
nahota a
zahalování
 Jak ženy tak i muži
by měli být vhodně
oblečeni.
 Za nahotu u mužů
platí vše mezi
pupkem a
kolenem, u žen
můžou být
nezakryté ruky,
chodidla a tvář.
 Platí to na
veřejnosti,
v případě
cizích
mužů a žen,
ne však
v rodině.
Platí výrazná
rodová
segregace.
 Cílem zahalovaní v islámu je aby ženy přestali být
vnímané na veřejnosti jako sexuální objekty, jako
i ochrana jejich soukromí, důstojnosti a cti.
 Může to ale být i nástrojem kontroly a omezování
žen ze strany mužů.
Islámské oblečení
 Typy oblečeni se liší jak v jednotlivých krajinách tak
i podle dogmatického typu či směru výkladu islámu
a to jako u žen tak i u mužů.
Mužské islámské oblečeni
 Takíja (arab.), tekke (tur.), topi (hind.) – „čepička“
Ženské islámské oblečení
abája (nebo podobné dlouhé šaty)
hidžáb („šatka“, pokrývka hlavy)
al-amíra (pokrývka hlavy a ramena)
niqáb
(závoj,
pokrývka
tváře)
haik (severafrická podoba závoje)
čádor („plášť“ iránských žen)
burqa (tradiční odev
afganských žen)
Burqini a sportovní oblečení
Palestinské venkovanky, Jeruzalém
Kurdky z východní Anatólie
Mladá Egypťanka na demonstraci, Káhira
Marocké ženy, Dár al-Bajdá (Casablanca)
Pilotky jordánské armády, Ammán
 Turecké demonstrantky,
Istanbul
 Americké muslimky, NewYork
 Islámský kalendář (podle hidžry, hidžrí) je lunární,
má 12 měsíců po 29 a 30 dnů, no existuje i solární
podoba této kalendáře (Irán a Afganistan).
2017 je v lunární hidžrí r. 1438 a solární hidžrí r. 1395
 Islámské měsíce jsounasledovné:
1. Muharram 2. Safar
3. Rabí al-awwal 4. Rabí ath-thání
5. Džumádá al-úlá 6. Džumádá al-áchira
7. Radžab 8. Ša'bán
9. Ramadán 10. Šawwál
11. Dhú'l-Ka'da 12. Dhú'l-Hidždža
Islámsky kalendář a reálie
muslimské svátky:
 1. Muharram – nový rok, odchod (hidžra)
Muhammada z Mekky do Jathribu (Medína)
 10. Muharram – cášúra: připomínka zavraždění
imáma Husajna u Karbalá
 12. Rabí al-awwal – mawlíd: narozeniny proroka
Muhammada
 27. Radžab – lajlat al-mir'ádž
(noc vystoupení M. do nebes),
 Ramadán
27. Ramadán – lajlat al-qadar
(noc osudu), v noc ve které se
vyplní přání a určuje se osud
všech lidí na příští rok.
 1.-3. Šawwál - cíd al-fitr (tur.
küçük bayran, malý svátek),
svátek ukončení půstu
 10. Dhú'l-Hidždža - cíd al-adhá
nebo cíd al-kabír (svátek oběti
nebo velký svátek, tur. büyük
bayran),ukončení hadždž .