Náboženská jinakost a její reprezentace Sylabus kurzu • Jinakost jako sociálně antropologická kategorie • Identita, „my“ vs. „oni“ • „Jiné“ v dějinách evropského myšlení - středověká křesťanská konceptualizace jinověrců • Teorie „jiného“ a studium jinakosti v religionistice Studijní literatura Povinná • Thomas Hylland Eriksen, Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě, Praha – Kroměříž: Triton 2007, s. 12-63. • Stuart Hall (ed.), Representation: Cultural Representations and Signifying Practices, London: Sage Publications 1997, s. 15-64. (IS) • Tzvetan Todorov, Dobytí Ameriky: Problém druhého, Mladá fronta 1996, s. 217-236. (IS) Doporučená studijní literatura • Umberto Eco, O zrcadlech a jiné eseje: znak, reprezentace, iluze, obraz, Praha: Mladá fronta 2002. • Umberto Eco, Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty, Praha: Argo 2013. • Paul du Gay – Stuart Hall et al., Doing Cultural Studies: The Story of the Sony Walkman, London: Sage 1997. • Clifford Geertz, Interpretace kultur: Vybrané eseje, Praha: Slon 2000. • Stephen Greenblatt, Podivuhodní vlastnictví. Zázraky Nového světa, Praha: Karolinum 2004. • Stuart Hall – Paul du Gay (eds.), Questions of Cultural Identity, London – Thousand Oaks – New Delhi: Sage Publications 2005. • Hallam, Elizabeth – Street, Brian V. (eds.), Cultural Encouters. Representing ‘Otherness’, London – New York: Routledge 2000. • Adrian Holliday – Martin Hyde – John Kullman, Intercultural Communication: An Advanced Resource Book, London – New York: Routledge 2005. • Thomas Hylland Eriksen, Sociální a kulturní antropologie. Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál, Praha: Portál 2008. Požadavky na ukončení Do 15. 5. písemně odevzdaný komentář k četbě v rozsahu 2 stran A4: Tzvetan Todorov, Dobytí Ameriky: Problém druhého, Mladá fronta 1996, s. 217-236. Alterita má podle Todorova několik rovin. Jaké? O jakých možnostech postojů k „jiným“ Todorov píše a nakolik pokládáte jeho modely za použitelné? • Esej v rozsahu 6-7 normostran na zvolené téma, zpracovaný na základě odborné literatury a opatřený poznámkovým aparátem. Závěrečná rozprava nad pracemi ve třech termínech ve zkouškovém období. Esej • Téma – buď z nabídky, nebo vlastní. Půjde o analýzu konkrétní reprezentace náboženské jinakosti na základě buď a) písemných pramenů b) obrazových pramenů c) písemných i obrazových d) médií včetně internetu V eseji se pokusíte s ohledem na probrané teoretické modely analyzovat, jak je v daném případě jinakost utvářena, s jakým cílem, pro jaké publikum a co vypovídá o svých tvůrcích. Nabídka témat bude uveřejněna v Rozpisu témat v IS. „Jiné“ na hranicích lidskosti • Základním klasifikačním stupněm „jinakosti“ je otázka, zda „to jiné“ je lidská bytost, či nikoli • Mnohá označení pro vlastní kmen znamenají zkrátka „lidé“ (Hopiové, Čejeni, Lakotové, Navahové…) • Implikace takového zjištění mohou být různé • V kontextu křesťanské antropologie se s tímto pojily zásadní otázky: • Je „jiné“ člověkem, tj. potomkem Adama a Evy? • - genealogie lidského rodu • Jestliže je „jiné“ lidské, pak může být spaseno a měla by k němu směřovat křesťanská misie – „jiné“ tedy v perspektivě křesťanství nemůže být ignorováno • V jiných kulturách může být vztah k „jiným“ definován zcela odlišně Příklad středověkého širokého pojetí humanity Nejde o univerzálně sdílený názor, ale o jeden z více perspektiv: Augustinus, O obci Boží XVI, 8 • Ale není nutno věřit v existenci všech lidských odrůd, o kterých se povídá. Avšak ať se kdekoli narodí člověk, t.j. rozumný smrtelný živočich, měj si jakoukoliv tělesnou podobu či barvu nebo chůzi či hlas, vymykající se naší běžné smyslové zkušenosti, a měj si přirozenost jakkoli silnou a kdekoli a s jakoukoli vlastností: nikdo z věřících nebude na pochybách, že pochází z onoho prvostvořeného. ... • Neboť stvořitelem všech jest Bůh, který sám ví, kde a kdy má nebo měl co stvořit, věda, z jakých podobných či spíše rozličných částí setkati krásu vesmíru. Leč kdo nemůže spatřit celek je dotčen zdánlivou ohyzdností částí, protože neví, s čím je v souladu a vztahu. Teorie monogeneze Křesťanská antropologická teorie, podle které veškeré lidstvo pochází z jednoho rodu Noe a jeho tři synové – Šém, Chám a Jefet Lidstvo po potopě – potomstvo tří synů Noemových Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, (Genesis 7, 13) … „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“ Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. (Genesis 8, 16-18) Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země. I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“ (Genesis 9, 19-27) Šém a Jefet zakrývají Noeho, Norimberská kronika, 1494 Prokletí Kenaana a jeho výklady • Výklad epizody o Noem a jeho nahotě je nejasný, variant je celá řada (včetně kastrace nebo sexuálního kontaktu mezi Noem a Chámem, případně Chámem a jeho matkou – pak by Kenaan byl potomkem vzešlým z tohoto styku) • Prokletí Kenaana bylo od doby rozvoje otroctví vykládáno jako zdůvodnění a) černé pleti obyvatel Afriky (známka prokletí) b) jako legitimizace otroctví (zejm. v 18. a 19. stol.) • „Vzali nás do velkého chrámu, kde jsme si povšimli následujících věcí: za prvé, loď kostela byla veliká jakoby šlo o klášter, postavená z kamene, dlážděná a u hlavního vchodu měla bronzový monument vysoký jako stěžeň lodi a na vrcholu něj byl pták, který vypadal jako kohout, a další velká socha vysoká jako člověk. Uprostřed lodi kostela byla věžička, celá z kamene a měla dveře, kterými mohl člověk vstoupit, a k nim vedlo pár bronzových schůdků. A uvnitř byl malý obrázek, který, jak říkali, zobrazoval Naši Paní a před hlavními dveřmi kostela podél zdi bylo sedm malých zvonků. Zde se hlavní kapitán modlil a my s ním. Nevstoupili jsme do té kaple, protože je u nich zvykem, že tam mohou vstupovat pouze určití muži, kteří slouží v tom kostele a kterým říkají kafeři. Tito nosili jakési smotané šňůry přes levé rameno pod pravou paží, přesně jako kněží nosí štólu. Pokropili nás svěcenou vodou a dali nám bílou hlinku, kterou křesťané v těchto zemích užívají na čelo a na hruď, okolo krku a na paže. Všechny tyto obřady provedli kapitánovi a dali mu tu hlinku, kterou si ponechal a dal jim na srozuměnou, že ji použije později. A mnoho svatých tu bylo vymalováno různě a jejich zuby byly tak velké, že jim vystupovaly až na palec z úst. A každý svatý měl čtyři nebo pět paží a pod kostelem byla veliká zděná nádrž, jako mnoho jiných, které jsme na naší cestě viděli.“ (Pope 1989: 19- 21) Jiné, nebo stejné? Přistání Portugalců v Indii, 1498 Náboženská jinakost – orientalistická klasifikace? • Předpokládá existenci známého „my“, vůči němuž je „jiné“ kontrastováno, nutně jde tedy o etnocentrickou klasifikaci, v níž je definice „jiného“ spojena přímo s definicí „nás“ samotných • Koncept „náboženství“ jako klasifikační nástroj? • Náboženství – zobecněné křesťanství? „my“ (katoličtí?) křesťané • „Jiní“ – např. středověké obrazy islámu a muslimů (příběh umučení františkánů v indické Tháně) Odorik z Pordenone přenáší ostatky umučených bratří z Thány do Zaitúnu, 1322 (?) Freska v kostele sv. Františka, Udine, foto z archivu V. Liščáka Alternativní způsoby konceptualizace odlišnosti těžko uchopitelná odlišnost Mongolů: • Jan z Plano Carpini • Mongolové nemají „zákon“ (lat. lex) – pravidla kultovního života • Přesto věří v jednoho Boha, neuctívají ho „My“ a „oni“ - koncept „identity“ • Problém substančních definic identity • Jednou z užitečných konceptů je neesencialistický přístup tzv. circuit of culture • Identita není statická, ale vždy se znovu vytváří v procesu interakce s „druhým“ Stuart Hall, Paul du Gay – teorie identity pracující s tzv. kulturním okruhem (circuit of culture) • Identita – ke komu patříme, a ke komu ne • Produkce – význam je vytvářen každou akcí, činností • Konzumace – nese význam (co kdo jí/nejí, nákup konkrétního zboží, účast na koncertě, mši, pouti atd. • Regulace – normy sociálního života, řád • Reprezentace – jak vykládáme příběhy, jak se reprezentujeme (životopisy atd.)… Identita jako relačně a kontextuálně závislá • Z hlediska neesencialistického pojetí není identita nějakým souborem konkrétních rysů/znaků/charakteristik („hodnoty západní civilizace“), ale je vždy utvářena nově, relačně v dané situaci – např. člověk se stává „Brňákem“ při setkání s „Pražákem“, tato jeho identita ale postrádá smysl v kontaktu např. s Italem, kdy se prezentuje jako „z Česka“, v Indii se stává „Evropanem“… atd. • https://www.youtube.com/watch?v=jD8tjhVO1Tc • All that we share – video dánské TV