Náboženská jinakost a její reprezentace Témata esejů Rozpis témat v Isu - převážně jde o české cestopisy doby pozdního středověku či renesance Témata hodiny • Význam rozdílnosti – klasifikace jako zdroj významů, politika „jiného“ • Hranice a skupiny – nacionalismus, komunalismus, náboženský fundamentalismus a utváření „jiného“ • Kultura a její definice – sdílené významy • Jazyk sdělení • Sémiotika označující a označované • Diskurz – vztah vědění a moci – příkladem Cortéz a možnosti manipulace s významy • stereotyp • Modely jinakosti – Smith, Todorov, Greenblatt Stručné dějiny „jiného“ Jinakost v antickém světě • Etnocentrismus starověkých Řeků, řecká kultura jako nadřazená všem ostatním (x případ Baktrie?) • „Barbary“ byli všichni ti, kterým nebylo rozumět, tj. ti, kteří neuměli řecky • Interpretatio graeca – „řecký překlad“, způsob výkladu prvků cizích kultur prostřednictvím srovnání a připodobnění s prvky a koncepty řecké kultury Např. Hérodotův výklad egyptského pantheonu – egyptská božstva jsou „přeložena“ do řecké sféry Kulturní překlad Řecko Řím Afrodíté Venuše Deméter Ceres Zeus Jupiter … Je zde „jinému“ přiznána odlišnost? Egypt Hathor Isis Amon / Ra Tři modely jinakosti podle Jonathana Smithe • Metonymický model: „jiné“ je/není stejné jako „my“ • Topografický model: „my“ jsme ve středu světa, „jiné“ je na jeho periferii • Lingvistický model – „jiné“ je nepochopitelné, nerozumíme mu. Metonymický model Čínské představy o Tibeťanech Metonymický model jinakosti • Odorikův popis lidí se psí hlavou • Důsledky: rozdílnost jako příčina dehumanizace – důsledky pro zacházení s „jiným“ • Nebo naopak asimilace – odlišnost není uznána Topografický model – „jiné“ na okrajích našeho světa Odsun „jiného“ na okraj - židovská ghetta (vs. raně středověké osídlení měst) - přesuny obyvatel jiného vyznání (např. Marie Terezie a její přesuny nekatolíků po habsburské monarchii - odsun německého obyvatelstva z poválečného Československa… Lingvistický model – „jiné“ je nesrozumitelné • Edward Said, Orientalismus: • Jestliže „jiné“ nemůže mluvit samo za sebe, začínáme mluvit za něj. By Cornelis Bloemaert (circa 1603–1692) - http://www.portraitindex.de/documents/obj/338026 43, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid= 442392 Jazyk a jeho funkce v procesu reprezentace • Tři přístupy - reflexivní – slovy popisujeme realitu - intencionální – slova odrážejí osobní záměry autora - konstruktivistický – slova dávají světu význam, „konstruují“ vztahy uvnitř kultury Teorie řečových aktů John Langshaw Austin Slova a řeč jako čin, jako projev, kterým řečník „něco dělá“ a pronáší je s určitým záměrem: Lokuce – obsah výpovědi („Už je pozdě.“) Ilokuce – záměr, s níž je pronesena (Měli bychom jít domů.) Perlokuce – konkrétní reakce na řeč (Skutečně odcházíme.) AUSTIN, John Langshaw. Jak udělat něco slovy. Praha : Filosofia, 2000. Skupiny, hranice, náboženství • Jak byste definovali kulturu? • Kultura – sdílené významy, sdílené konceptuální mapy světa • Definice jiného ve vztahu k „nám“ vychází z „našich“ kritérií – v konkrétním společenství je hranice vedena podle různých kritérií (genderové role např.) Středověké pojetí „náboženství“ jako kritérium jinakosti • Moderní pojetí „náboženství“ – „to, čemu lidé věří“ (případně to, co se píše v jejich knihách); náhled ovlivněný reformací a protestantským důrazem na text a obsahy víry • Středověké termíny: Lex – „zákon“, pravidla, podle kterých se chovají (lex Christi, Machometi, Iudei), Mongolové nemají lex, nanejvýš lex naturae. Úzká spojitost termínu lex s písemnou kodifikací. Spojitost „práva“ a „náboženství“ Secta – skupina, společenství (mnohost) Fides – víra, často ve smyslu „pravá“, „naše“, ale také ve spojení „lex et fides“ Religio – častěji až ve 14. stol. Ukázka – Putování k Mongolům, Carpini, s. 25. Hlavním kritériem středověkého hodnocení jinověrců je, co a jak dělají či nedělají stejně jako křesťané a ve vztahu ke svým bohům. Isidor Sevillský, Etymologiae VIII 1) De ecclesia et synagoga – alegorie křesťanství a židovství 2) De religione et fide – religio od „spojovat“, společenství, které spojuje věřící 3) De haeresi et schismate – stoici, epikurejci…, pojem sekta, a pověra 4) De haeresibus Iudaeorum – farizejci, esejci… 5) De haeresibus Christianorum - odpadlíci 6) De philosophis gentium – řečtí filosofové, ale také gymnosofisté 7) De poetis – římští básníci 8) De Sybillis 9) De magis 10) De paganis – pohané, národy uctívající „modly“ 11) De diis gentium – římští bohové Středověké kategorie jinověrců • Židé • Saracéni – vnímáni jako křesťanská hereze, ale právně zahrnuti do stejné kategorie jako židé • Heretikové, schizmatici • Modloslužebníci – idolatri, neznají zákon, nebo mají jen zákon přirozený • Nevěřící - infideles • Pohané – pagani (venkované) • Barbaři – obyvatelé Berberie, nebo severních oblastí Proces poznávání „jiného“ • Očekávání a představy o „jiném“ • „představované jiné“ – jinakost abstraktní, nedochází k reálnému kontaktu s „jiným“ • „zakoušené jiné“ – konkrétní setkání s odlišností, vyjednávání identit • Výrazové prostředky a schopnost popsat odlišnost a uchopit ji („…mají klobouky docela jiné než my, ale nejsem schopen to popsat tak, abyste tomu rozuměli.“) • Výklad odlišnosti – míra zájmu o emické termíny a jejich významy a naopak potřeba předkládat vlastní výklady („jiné“ mlčí, „my“ mluvíme za něj). Jan z Plano Carpini o obyvatelích Číny „… jsou pohani a mají své zvláštní písmo. Mají prý též svůj Starý a Nový Zákon, životopisy Otců, mnichy a budovy podobné kostelům. Říká se, že mají též mnoho svatých [jako my]. Modlí se k jedinému Bohu, uctívají Pána našeho Ježíše Krista a věří v život věčný, neznají však křest. Ctí a váží si našeho Písma, mají rádi křesťany a konají mnoho dobra. Zdá se, že to jsou dobří a ušlechtilí lidé.“ Vyjednávání identit Vztahy a identita jednotlivých účastníků se utváří v závislosti na kontextu: Vilém Rubruk v debatě u chána – mezi nestoriány, saracény a „tuini“ Ricoldus z Montecroce, Libellus ad nationes orientales „A věru tito křesťané [nestoriáni a jakobité] nejsou příliš vzdálení [od nás], protože mají úplný a neporušený zákon, tedy Starý a Nový zákon a vtělení Krista vyznávají upřímně, ale přesto bude níže zřejmé, jak mnoho jsou v pojetí vtělení vzdáleni od pravdy. Židé se jeví jako vzdálenější, jelikož ani nepřijali Nový zákon, ani nemají správné pochopení Starého zákona, nýbrž se drží samotné doslovnosti Zákona, jakoby Zákon sám o sobě byl svatý. Avšak více a dalece vzdálení [od nás] jsou saracéni, kteří nemají ani zákon, ani rozum: zákon mají ďábelský a smrtonosný, třeba v něm mnohé prospěšné je obsaženo. Nejvíce jsou však vzdáleni tataři a pohané, kteří nemají ani rozum, ani zákon, ani zákon přirozený, ani chrám ani půst, ani cokoli, co by jejich duchovní život spojovalo. Avšak pokud jde o přiblížení a obrácení, je vše naopak. Totiž, jak ověřuje zkušenost, Tataři jsou snadněji obráceni než saracéni, saracéni [snáze] než židé a židé [snadněji] než křesťané.“ Milníky středověkých vztahů křesťanů se židy • Úprava soužití s židovskými komunitami • Vyhlášení křížových výprav (1095) a rozvoj konceptu spravedlivé války • Vznik kazatelských řádů • Tažení proti heretikům • Iberský poloostrov • 4. lateránský koncil 1215 Základní východiska - náhled sv. Augustina na židy • Židé odmítli Boží poselství, jsou potrestáni vyhnanstvím a otroctvím, zatímco křesťané vzkvétají. • Naplňují biblické proroctví o tom, že nepřijetí evangelia židy je Boží vůle: „Lid, který není můj, povolám na svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.“ [Římanům 9,25] • Bůh jim dal zákon, proto jsou důležití. Drží se tohoto zákona a mají být za to uznáváni. • Nemají být zabíjeni a mohou provozovat svou víru • Podle proroctví jejich hromadný obrat ke křesťanství bude předzvěstí blížícího se konce věků [Ř,11] Proměny postojů vůči Židům • V rétorice Innocence III. se objevují obavy ze „znečištění“ kontaktem se Židy – zejména konzumace masa, mléka a vína, které sami Židé nepokládají za vhodné pro sebe • Do 12. století otázka tělesné čistoty/znečištění kontaktem s jinověrci a jejich produkty sotva přichází na přetřes • Toto se postupně mění, během středověku a na jeho konci narůstá obava ze znečištění, které vychází z kontaktu s tekutinami, jež přišly do styku se Židy, narůstá obava z tělesného kontaktu (otrávení vody, znesvěcení hostií, rituální vražda atd.) Freska v kapli sv. Kateřiny, Landau, Neměcko, 15. stol. Odlišení židů oděvem Obraz saracéna ve středověké literatuře • Rytířská epika, 12.-15. stol. • Píseň o Rolandovi – literární zpracování bitvy z roku 778 v průsmyku Roncevaux v Pyrenejích • Vévoda Arnošt • Alexandreida • Píseň o Cidovi • … Obraz islámu v rytířské epice • Islám jako falešné náboženství se svou vlastní trojicí bohů, idoly a kněžími – v tomto smyslu se ukazuje islám jako (falešný) odraz křesťanství • trojice bohů – Machomet, Tervagant a Apollón, ev. Jupiter • Mohamed nejen jako falešný prorok, ale vystupuje zde i jako bůh, který je uctíván • saracénská místa modlitby jako paralela ke křesťanským kostelům • chybí zde rozlišování mezi saracény a pohany • saracéni jako obři, ďábli nebo mající jinou deformitu jako třeba rohy • spojování saracénů s kouzly, magií • zápas a porážka saracéna křesťanským bojovníkem a jeho následná konverze ke křesťanství Teorie „blízkého jiného“ na příkladu vztahu k východním křesťanům • Jonathan Smith tvrdí, že nejproblematičtější „jiné“ je to, co je příliš „blízko“ (proximate Other), používá příměr parazita a jeho hostitele • Toto „jiné“ je příliš podobné „nám“, ale není totožné – proto budí největší odpor, můžeme být zaměněni za tyto „blízké jiné“ • Příklad nestoriánů • Je to v případě středověkých misionářských textů opravdu tak? Vadí „přílišná blízkost“ sama o sobě, nebo obavy ze spojení s konkrétní herezí? • Středověká teorie o pořadí obracení na víru Manuálník Václava Korandy mladšího (1424?-1519) Sborník náboženských polemik, z pozice představitele utrakvistické církve. Poukazem na různorodost východních církví obhajuje svou vlastní: „... v tomto širokém světě mnoho křesťanóv, nic nemajíce od papeže, avšak jsú dobří a věrní křesťané, majíce své vládaře duchovnie poctivé a kostely mnohem slavnějšie nežli v Římě. Toť Benátská kronika okazuje.“ Objevení Ameriky jako zlom v chápání „jiného“? • Za zlomový bod v evropském chápání „jiného“ je některými badateli pokládáno objevení Ameriky jako nového kontinentu, s nímž nikdo „nepočítal“ (biblická genealogie tří synů Noemových) • Jonathan Smith – objevování Asie nebylo objevením něčeho neočekávaného, ale „jen“ začleněním očekávaného (Góg a Magóg např. do předem stanoveného rámce světa a běhu dějin) • Skutečné „jiné“ je tak podle Smithe nalézáno až v Americe Jonathan Smith - Teorie monogeze znemožňovala existenci něčeho „zcela jiného“. Podle Smithe je objev totální jinakosti spojen s objevením Ameriky - Teorie monogeneze padá s objevením kontinentu, který nebyl předpokládán a nemá místo v biblickém obraze světa X Kolumbus, jeho užití Polova cestopisu – Kolumbus objevuje „Indii“, nikoli nový kontinent. Tzvetan Todorov, Dobytí Ameriky. Problém druhého. • 3 roviny vztahů k „jinému“, které jsou vzájemně nezávislé: • a) hodnocení - druhý je dobrý nebo špatný, mám ho rád/nemám ho rád - na základě toho, že se mi může rovnat • b) snaha sblížit se s druhým - buď přejímám hodnoty druhého, nebo naopak mu nutím svoje, nebo je zde lhostejnost. • c) rovina epistemická - identitu druhého znám nebo neznám Todorov se ptá, jak skloubit dva principy: • rovnost/nerovnost • rozdílnost/stejnost Je-li uznána rovnost - pak to vede snadno k asimilacionismu, neboť není uznána odlišnost, na druhou stranu, uznání odlišnost vedlo k ustanovení hierarchie – otrokářství, podřízení „jiného“. Středověký postoj zpočátku vycházel z názoru, že všechna rozdílnost je dílem Božím, které člověku nepřísluší soudit. I úspěch mongolského chána je dán Boží přízní, píše Rubruk. Svou roli sehrávala eschatologická očekávání, „jinému“ byla předurčena role (židé, Mongolové jako Góg a Magóg atd.) v křesťanském scénáři. Symbolické chápání světa ve středověku • Jevový svět nebyl vnímán stejně jako dnes, ale mnohem častěji jako „odkaz“ k hlubšímu významu, jako symbol a znak mající nějaký význam – epidemie, pohromy jak výraz Božího hněvu apod. • Vše nese skrytý význam, který zná jen Bůh • Úkolem člověka je pokusit se „číst“ svět vnějších jevů a „rozluštit“ poselství člověku • Jaké to má důsledky pro vztah k „jinému“? Naznačuje Umberto Eco Stephen Greenblatt – Podivuhodná vlastnictví - středověká tolerance „jiného“ je podle něj jen hypotetická, jelikož prý reálně nešlo o ovládnutí „jiného“, středověk nepřistoupil k „přijetí vlastnictví“ - objevení Ameriky je zároveň jejím přivlastněním – např. také pojmenováváním míst, zvířat, zemí termín z evropských jazyků - člověk jako „nový Adam“ - s „jiným“, které je zcela „jiné“ (nikoli očekávané jako v případě středověku), je možné také zacházet jinak než dosud (ospravedlnění otroctví a genocidy původních obyvatel, již popisují misionáři) Další moderní teorie jiného • Simone de Beauvoir (1908-1986), Druhé pohlaví, 1949. Gender jako sociální konstrukt, klíčové dílo feministické teorie „Žena je určována svým vztahem k muži, nikoliv muž svým vztahem k ní, žena je nepodstatná vzhledem k podstatnému. On je subjekt, on je Absolutno. Ona je to Druhé.“ Beauvoirová, Simone. 1966. Druhé pohlaví, Praha: Orbis, s. 10.