Novokřtěnci – úvodní
hodina
JS 2017
Mgr. Jana Valtrová, Ph.D.
Požadavky na úspěšné ukončení
 Aktivní účast na hodinách
 Jeden písemný úkol – zpracování jedné
novokřtěnecké lokality na jižní Moravě do
podoby podrobného průvodce.
 Závěrečný test (min. 60%), 20 otázek
Písemný úkol – vypracování hesla týkajícího se vybrané
novokřtěnecké lokality na jižní Moravě. Heslo bude
obsahovat – název lokality a jeho jazykové varianty (v
novokřtěneckých kronikách je jméno obce uváděno
v němčině), charakteristiku a odhad velikosti obce (na
základě odborných studií, především archeologických,
pokud existují), rozvoj sídla. Dále pak reference
k pramenům a literatuře vztahující se přímo k danému
místu, zejména o proběhlých průzkumech a jejich
výsledcích. Bude také uvedeno, zda dnes v obci je či není
připomínána novokřtěnecká minulost, eventuálně v jaké
formě. Heslo v rozsahu 2-3 stran A4 bude procitováno
průběžným poznámkovým aparátem.
Prameny
Archivní prameny
Moravský zemský archiv Brno
Archivy v Bratislavě, Nitře, Praze, USA - soukromé sbírky…
Edice hutterských kronik:
 Josef Beck (ed.), Die Geschichts-Bücher der Wiedertäufer in
Oesterreich-Ungarn, Fontes Rerum Austriacarum, II.díl, 43. svazek,
Wien 1883.
 Rudolf Wolkan (ed.), Geschicht-Buch der Hutterischen Brüder, Wien
1923.
 A. J. F. Zieglschmid, Die älteste Chronik der Hutterischen Brüder,
Ithaca, New York 1943.
Archeologické památky
Literatura
Obecná
 Jaroslav Pánek, „Moravští novokřtěnci (Společenské a
politické postavení předbělohorských heretiků, sociálních
refomátorů a pacifistů)“, Český časopis historický 92,
1994, s. 242–255. v IS
 Josef Válka, Dějiny Moravy 2. Morava reformace,
renesance a baroka, Brno 1996. v IS
 Josef Macek, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha
2001.
 Richard van Dülmen, Kultura a každodenní život v raném
novověku (16.-18. století), sv. III, Praha: Argo 2006.
 Jaroslav Mezník, „Tolerance na Moravě v 16. století“, in:
Milan Machovec (ed.), Problém tolerance v dějinách a
perspektivě, Praha: Academia 1995.
 Jiří Pajer
 Claus-Peter Clasen, Anabaptism, A Social
History, 1525-1618, Ithaca and London: Cornell
University Press 1972.
 John A. Hostetler, Hutterite Society, Baltimore &
London: The JohnsHopkins University Press
1974.
 Jarold Knox-Zeman, The Anabaptists and the
Czech Brethren in Moravia, The Hague: Mouton
& Co. 1969.
 Werner O. Packull, Hutterite Beginnings, The
Johns Hopkins University Press 1999.
 James Stayer, Anabaptists and the Sword, 1976.
 Martin Rothkegel, Robert Friedmann, Harold S.
Bender…
Terminologie
Novokřtěnci – „nově pokřtění“
Habáni – termín ze slovenského prostředí, není obsažen v pramenech
týkajících se 16. a 17. století na Moravě. Odvozeno ze slova
„Habanerhaus“, které vzniklo patrně zkomolením slova Hawererhaus –
„dům vinohradských kopáčů“.
Toufaři – z německého taufen, křtít
Křtěnci
Bratři Němečtí
Bratři/Brüder
Anabaptisté
Wiedertäufer – něm. „znovu pokřtění“
Hutterer/Huterité/Hutterité – jde o označení jedné ze skupin, která
dosáhla u nás největšího počtu stoupenců a přežila v zámoří dodnes.
Hutterische Brüder
Mennonité, Amišové – novokřtěnci v Holandsku a posléze v Kanadě a
USA
Problém definice novokřtěnectví
Novokřtěnci – kdo označuje, kde, kdy, proč?
- velmi široký a ne vždy jednoznačný pojem
- problém badatelů – potřeba klasifikace, vytváření
hierarchií a genealogií
- otázka sebeprezentace novokřtěnců
Definice úzce souvisí také s otázkou původu
novokřtěnectví – odkud a z čeho vychází?
- Otázka stále aktuální a diskutovaná mezi badateli
Jak NEdefinovat novokřtěnce –
problém esencialistických definic
1) Všichni, kteří praktikovali křest dospělých
- není zcela trefné, praxe nového křtu se
týkala i jiných skupin (stoupenci
Sebastiána Francka, Davida Jorise,
antitrinitáři, Tomáš Müntzer…
2) Ztotožnění n. s tzv. Schwärmer (čes.
Blouznivci) – šlo spíše o proroky se sklony k
mystice
3) Novokřtěnectví jako „eschatologické
rebelství“ – nejčastější omyl. Byl zde jistý
eschatologický aspekt, avšak je třeba jej
odlišovat od milenaristického postoje jaký
zastával např. Tomáš Müntzer a münsterské
povstání. Často se v literatuře objevuje
názor, že hlavním původcem novokřtěnectví
byl právě Müntzer a jeho hnutí bylo pravým
výrazem milenaristického a revolučního
náboje novokřtěnectví, ale není to tak.
- Od münsterských se novokřtěnecké
skupiny liší především odmítáním jakékoli
formy násilí.
4) Novokřtěnci bývají také mylně označování
za „antitrinitáře“ – zejména v italském
prostředí, kde měli takové tendence, stejně
jako sociniáni v Polsku. Označení není
opodstatněné, protože to nebyl klíčový
prvek novokřtěnectví, věroučně se drželi
novozákonního pojetí, samozřejmě odmítali
svaté.
5) Termín anabaptisté se užívá také v
prostředí Anglie 16. století na různé
nonkonformní skupiny, v německém
prostředí se zase pro takové skupiny ujal
termín Schwärmer (Blouznivci).
Další definice novokřtěnectví
 Ztotožňování n. s „levým křídlem
reformace“ či s tzv. radikální reformací –
vychází z předpokladu, že kdokoli odmítl
spojení se světskou mocí, je „levičák“.
Problém je ten, že se opomíjejí jiné
aspekty, novokřtěnci za určitých podmínek
se světskou mocí spolupracovali.
 V okruhu mennonitských badatelů se
projevila snaha o zachycení jakési „esence
novokřtěnectví (Anabaptist Vision) – ta je
spatřována především v následování
(discipleship) po vzoru Kristových
učedníků a opírá se zejména o synoptická
evangelia. Robert Friedmann spatřuje
podobnost s františkány či valdenskými.
Klíčové rysy novokřtěnectví
 Důraz na život ve společenství
(metaforou je archa)
 Následování Krista v každodenních
činnostech, vzorem jsou evangelia
 Odmítání násilí ve všech formách –
účast na válce, odvody daní za účelem
vedení války, vlastní obrana
 Pouze některé skupiny praktikovaly
společné vlastnictví
Úskalí studia novokřtěnectví
 V případě historiografie:
 Hodnotící typologie a terminologie,
předpojatost badatelů, kteří přejímají diskurz
církve:
„Se všemi sektami všech dob sdíleli novokřtěnci
v jádře nepříliš křesťanskou škodolibost:
spaseni budeme jenom my a jenom my jsme
vyvoleni k tomu, abychom přihlíželi, kterak
všichni kolem nás budou svrženi do pekel.“
(Vít Vlnas, Novokřtěnci v Münsteru, Praha:
NLN 2002, s. 16).
„Mezi jejich (tj. novokřtěnců) inspirační zdroje
skutečně náležely mnohé středověké sekty,
kupříkladu valdenští či pauliciáni, zdá se však, že
tyto vlivy byly nepřímé a zprostředkované.“
(Vlnas, s. 11)
 Přejímání diskurzu pramenů, které jsou,
pocházejí-li z prostředí mimo novokřtěnecké
komunity, a priori negativní (tj. spojování
novokřtěnců s jinými „heretiky“, vytváření
genealogií atd.)
 Přejímání diskurzu novokřtěneckých pramenů –
zejména případ hutterských kronik
 V případě etnografického studia
současných novokřtěnců (hutteritů,
mennonitů a amišů) se lze setkat
 S idealizací jejich života údajně nezasaženého
problémovými jevy moderní doby
 S obrazem „venkovské idyly“
 S představou o tom, že komunita představuje
„zakonzervovanou“ minulost, neměnící se,
zatuhlou tradici
Možné přístupy ke studiu
 Historický
 Lokalizace skupin, rekonstrukce událostí v
kontextu, individuální historie, historie pojmů
a konceptů, ekonomika
 Přístupy: mikrohistorie, historická
antropologie, dějiny mentalit, každodennost…
 Sociálně-antropologický
 Uspořádání skupin, dynamika, šíření a zánik
komunit
 Kvalitativní a kvantitativní výzkum
 Kognitivně-psychologický, genetika…
Úskalí a předpoklady badatelské práce
 Problémem předpojatost badatele (pro/proti náboženská,
konfesijní, etnická – ovlivňuje metanarativ a tím i
formulaci výzkumných otázek (počátky novokřtěnectví
např. – jedno centrum, nebo více center, jak chápat
„novokřtěnectví“, proč je studovat?, možné záměry
(prokázat starý původ – legitimizovat praxi/věrouku
atp.), diskreditovat neoblíbenou skupinu…atd.
(genetika?) Metanarativ ovlivňuje práci vždy.
 Formulace výzkumné otázky – ovlivněna soudobým
badatelským diskurzem, širokým společenským
kontextem, zázemím badatele (Goshen College, Indiana,
USA např. – uchovávání a předávání identity),
ekonomickými faktory – kdo platí výzkum…
Možná východiska
 Mikrohistorie – studium problému/fenoménu v lokálním
kontextu, zato velmi detailně (Carlo Ginzburg, Sýr a
červi)
 Historická antropologie – zaměřena na konkrétní osoby a
jejich osudy, prožívání atd., v opozici k dějinám „ismů“
(Richard van Dühlmen)
 Sociální dějiny – vztahy mezi společenskými vrstvami
 Historická demografie, geografie… atd.
Předpoklady pro religionistické studium
 Kritická práce s prameny – jak
novokřtěneckými, tak jinými (berní listy,
soupisy obyvatel, matriky, záznamy
katolických farářů apod.)
 Kritická práce s literaturou (práce z
prostředí novokřtěnců, naopak
historiografické práce často poznamenané
negativními postoji)
Charakteristika náboženského života v
počátcích novokřtěnectví
 Odmítnutí církve – častá kritika pastorů a kněží, občas i
velmi ostré veřejné výstupy
 Kritika toho, že kněžská fce byla placená – odkaz k
biblické praxi, kazatelství není „zaměstnání“
 zpočátku bylo kázání umožněno všem, postupně pouze
vzdělaným
 malá účast v kostelích církve, snaha vymanit se z
církevního života
 Odpor ke kostelům jako takovým – chrámem Božím je
lidské srdce, nikoli stavba, žádná zvláštní úcta ani ke kříži
 Ojedinělé případy agresivních výstupů, snahy obsadit
kazatelnu i případy rozbitých kostelů v počátcích hnutí