Novokřtěnci v minulosti a
dnes
Každodenní život a strategie
předávání životního stylu
„Zlatá léta“ na Moravě
 1533-1554 postupný nárůst obcí, pokusy o vypovězení
(1536, 1546-47 atd.)
 1554-1565 kroniky označují za „dobrá léta“
 1565-1592 označováno za „zlaté období“
 1599 – mikulovské panství získal kardinál František z
Dietrichštejna – rekatolizace, působení kněží Kryštofa
Erharda a Kryštofa Fischera (soupis hutterských spisů)
 Následně „zlaté období“ končí válkami s Turky, Bočkajovo
povstání v Uhrách, Bílá hora
Sociální uspořádání, vztahy a
komunikace
 Jazykem tzv. „huttrish“ – dialekt němčiny
 Odloučení od okolní společnosti – zpočátku absolutní
nekomunikace s okolními (i vyloučenými), později
zmírněno
 Odloučení od členů rodiny, kteří nebyli součástí obce
(obavy z osamění)
 Členové se oslovovali bratr/sestra (i členové jedné
rodiny), dohromady tvoří „obec Boží“ (Gemein Gottes)
 Navenek vážné vystupování. Toto chování vnímáno
okolím ambivalentně („zbožný život“ jako známka
hereze, podezřívání z novokřtěnectví)
Instituce společného vlastnictví
 Zpočátku nebylo jednotně zavedeno, některé skupiny
ano (gabrielité), některé ne (švýcarští bratři, sobotníci…)
 Hutterité – osobní majetek vede ke sporům, nauku
rozvedl Petr Riedemann v druhé pol. 16. stol.
 Veškerý majetek byl v „osobním užívání“, ale nikoli
vlastnictví. Cokoli kdo potřeboval pro sebe, svou práci
apod., bylo „zapůjčeno“, po smrti se předávalo tomu,
kdo to potřeboval
 Problémy: ukrývání cenností, odchod člena ze
společenství
 Společné vlastnictví – široká definice zahrnující i „čas“ a
práci
Skutky apoštolů 2: 44-46
•Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno
společné.
•45Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho,
jak kdo potřeboval.
46Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech
lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným
srdcem.
47Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně
přidával k jejich společenství ty, které povolával ke
spáse.
Skutky apoštolů 4: 32-35
•Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo
neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli
všechno společné.
•33Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána
Ježíše a na všech spočívala veliká milost.
•34Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole
nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili,
•35skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo
každému, jak potřeboval.
Sídla a obydlí novokřtěnců
 O klasifikaci a velikosti viz Pajer:
 Malá – 50-100 Strážnice, Prušánky, Ladná
 Sídla se školou, cca 200 osob – Velké Bílovice, Vacenovice,
Tavíkovice, Strachotín
 Mimořádně velká sídla až 500 lidí – Nové Mlýny, Němčičky,
Přibice, Podivín
 Ve „zlatém období“ žili ve velkých komplexech
haushabenů – dlouhé domy uspořádané okolo dvora
 V přízemí domů dílny, prádelny, kuchyň a jiné společné
prostory, podkroví rozděleno na dvě patra – spodní
obydlené, horní sklad.
 Místnosti určené pro rodiny s malými dětmi cca do 3 let,
místnosti slouží jen k přespání, veškeré činnosti se
odehrávají ve společných prostorách
Novokřtěnci na titulu knihy Kryštofa
Erharda, 1589
 Bývalý novokřtěnecký
dům, zal. 1545, Staré
město, Břeclav, foto
1970.
 Velké Leváry, Slovensko,
po roce 1622, foto 1970
Vypovězení novokřtěnců z Moravy
 1620 bitva na Bílé hoře, české stavovské povstání
poraženo, rekatolizace
 Na podzim 1622 dekret kardinála Dietrichštejna
vypovídající novokřtěnce z Moravy. Ze 30 000 zůstalo
5000 do r. 1628 (Obnovené zřízení zemské) – úplné
vypovězení či rekatolizace
 Odchod do Uher – Sobotiště, Velké Leváry, Kostolany.
 V Uhrách – doba třicetileté války, plundrování dvorů,
hladomor, „účeloví“ konvertité (zásobárny)
 Společné vlastnictví rozpuštěno r. 1685
 Nárůst perzekuce – nucené křty dětí (druhý křest v
dospělosti)
Novokřtěnecká sídla, Sobotiště, Slovensko
Zaměstnání
 Zpočátku převládali řemeslníci (misie ve městech,
cechy), postupně zemědělství (sídla na venkově)
 Obchod – obživa obchodem (koupě a prodej) zakázána,
možno prodávat vlastní výrobky a nakupovat potřebnosti
 Zvláštní řády pro každé zaměstnání, dohlíželi tzv. Diener
der Notdurft – nákup surovin pro dílny či kuchyň
 Dílny propojeny – téměř „manufakturní“ způsob výroby
ve velkých sídlech
 Fajáns – jemná glazovaná keramika, užívány 4 barvy –
modrá, žlutá, zelená, fialová
Denní režim
 Pevné řády stanovované již od 16. stol., zachován např.
z roku 1569
 Příděly stravy podle náročnosti zaměstnání (maso 2x
týdně těžce pracující, určité profese pivo)
 Vaření ve společné kuchyni
 Děti od věku 3 let ve školkách, v minulosti ještě dříve
odděleny od matky
 Čas – je „společný“, život na zemi je přechodný stav,
význam je ve správném životě podle stanoveného řádu –
každý má své místo, každému je předepsáno, co má kdy
dělat, rozvrh se přizpůsobuje roční době
 Po skončení práce, před večeří se setkávají k bohoslužbě
 Zvon – svolává k jídlu, k práci, ale nikdy k bohoslužbě
Životní fáze
 Jména – příjmí původně podle povolání, emigrací se
zredukoval počet příjmení, biblická křestní jména
 Dětství – výchova směřuje k socializaci, která má za cíl
přípravu pro dospělý život a život po smrti, důraz je
kladen na poslušnost autoritám
 Náboženské školení již odmalička, školka od 3 let – důraz
na poslušnost, děti nejsou vázány na rodinu – kolektivní
výchova
 6-15 škola – německá, anglická a nedělní škola
 15 let – dospělost fyzická, poté již nepokládají za nutné
vzdělávat, jen nábožensky
 Postavení žen – nemohly kázat ani učit, podřízené
mužům
 Křtu předchází období „puberty“ – větší svoboda, práce v
sousední kolonii, vazby mezi vrstevníky, pokusy o
kontakt s okolním světem (např. film Ďáblovo hřiště),
hledání partnera
 Vztah ke vzdělání – světské není ceněno, dřívější zájem
o lékařství se dnes nepěstuje, využívají služeb okolních
center, eventuálně porodnic.
 Křest – okolo 20 let
 Svatba – u chlapců často následuje krátce po křtu. Věcné
pojetí svazku jako prostředku plození. Nevěsta odchází
do kolonie muže. V minulosti praxe „párování“, zrušeno v
Rusku.
 Rozvod, rozdělení – jeden z manželů se přidal k obci,
druhý ne, nový sňatek není možný dokud bývalá/ý žije
 Stáří – postupný odchod na odpočinek, podle náročnosti
zaměstnání, respekt, více volna, cestování do sousedních
kolonií – návštěvy
 Smrt a pohřeb – v dobách pronásledování problém
hřbitovů – hroby na vlastním pozemku, ve stodolách,
zahradách, na loukách.
 Smrt je vnímána jako konec pozemského zápasu
Psychologické aspekty socializace v
novokřtěnecké skupině
 Silná sounáležitost se skupinou, potřeba přijetí
 Opakované excesy (např. opilství) trestány vyloučením –
ze společné práce, ze společného jídla, sdílení,
potrestaný má mluvit jen s kazatelem
 Očekává se od dospělých tichá ochota a pracovitost
 Uspokojením je naplňování řádu a cesty ke spáse
 Spíše extrovertního založení, vnímaví, přátelští,
spolupracující, malá schopnost abstraktního myšlení
 Obecně méně duševních chorob, poměr opačný než u
běžné populace (u hutteritů více neurotické poruchy,
méně schizofrenie než u běžné populace)
Strategie předávání hutterského
způsobu života
 Malý význam rodiny oproti kolektivní péči
 Společné vlastnictví a sdílení práce i jejích produktů
 Velká míra zajištění – ekonomického i duchovního
 Převládají vztahy primárních skupin – do 100 členů
 Vysoká plodnost
 Téměř „beztřídní“ společnost – málo „prestižních“ voleb
 Hodnotový systém má integrační funkci a je absolutně
přijímaný
 Systematická výchova nové generace – socializace členů