Novokřtěnci v 17.-19. století Vypovězení novokřtěnců z Moravy  1620 bitva na Bílé hoře, české stavovské povstání poraženo, rekatolizace  Na podzim 1622 dekret kardinála Dietrichštejna vypovídající novokřtěnce z Moravy. Z cca 30 000 zůstalo 5000, do r. 1628 (Obnovené zřízení zemské)  Odchod do Uher (Slovensko) – Sobotiště, Velké Leváry, Kostolany. Představeným obce Andreas Ehrenpreis  V Uhrách – doba třicetileté války, plundrování dvorů, hladomor, „účeloví“ konvertité (zásobárny)  Společné vlastnictví rozpuštěno r. 1685  Nárůst perzekuce – nucené křty dětí (druhý křest v dospělosti), zvláště jezuité zde působili Obce na Slovensku Sobotiště Velké Leváry Trenčín … Odchod do Transylvánie  Sedmihradský kníže Gábor Bethlen pozval novokřtěnce vypovězené po Bílé hoře  1622 poselstvo do Nových Mlýnů, násilím uneseno 85 hutteritů  posléze se přidali další již dobrovolně – komunita v Alvinc v Transylvánii v letech 1622-1767  Za třicetileté války poskytovali pomoc slovenským komunitám, dařilo se jim do doby habsbursko-turecké války 1658-1661  Dvůr v Alvinc byl vypleněn, hutterité se skrývali, společné vlastnictví 1690 rozpuštěno  Záchranou bylo oživení skupiny připojením luteránů z Korutan, kteří byli přesídleni Marií Terezií v roce 1755 Marie Terezie a huterité Po skončení konfliktů s Pruskem (1740-1742, 1744-45 války slezské, válka sedmiletá 1756-1763) se soustředila na potírání novokřtěnců prostřednictvím jezuitů Na Slovensku – v roce 1759 chystala důkladné potírání novokřtěnců v Sobotišti, Velkých Levárech a Trenčíně - Působení jezuitů, děti pokřtěny, zůstaly jen ženy a děti, muži uprchli do lesů V Transylvánii 1755 přesídlení skupiny 270 korutanských luteránů do okolí Alvinc, setkání s hutterity (ani ne 50 lidí) a připojení luteránů – oživení obce 1762 – jezuita Delphini vyslán Marií Terezií do Transylvánie, Začal působit v Alvinc, založen dvůr v Kreuzu, část hutteritů utíkala tam - perzekuce, nucená katolizace, obec rozdělena a jedinci umisťováni zvlášť do okolních vesnic, děti do sirotčinců 1767 zorganizován útěk do Valašska, 67 osob přešlo průsmykem Karpat do Valašska. Zde krátký pobyt, potíží byly rusko-turecké konflikty, časté stěhování – odchod na bezpečnější půdu do Ruska 1770 – polní maršál hrabě Petr Alexandrovič Rumjancev pozval hutterity na své panství Hutterité v Rusku  V dubnu 1770 asi 60 lidí odešlo z Valašska, cesta náročná a nebezpečná  Dohoda s Rumjancevem o dvanácti bodech, usadili se ve Višence  Náboženská svoboda, svoboda obchodovat, žít pospolitě, výjimka z vojenské služby, přísah i účasti na soudech, osvobozeni od daní na tři roky, půjčka  Farmařili, řemesla, škola, mlýn  Starost o bratry v Uhrách a Transylvánii – sedm poselstev v letech 1771-1795, návštěvy i v Sobotišti Vnitřní problémy - Rozdílný původ osob v obci - Problémoví členové - rozporuplné působení Mathiase Hofera a Hanse Hofera - Změny – ztráta profese lékaře, za léta perzekuce nebyli vzděláni – neúspěšný pokus, který vedl ke zvýšenému konzervativismu - 1787 – další rusko-turecká válka - 1796 – Rumjancev zemřel, jeho synové se pokusili omezit práva huteritů  1800 – carský dokument umožňující přesun hutteritů na carskou půdu, uznání jejich práv (také zde mennonité a amišové)  1802 – stěhování z Višenky do Radiševa, cca 202 osob, narůstající konflikt mezi zastánci společného vlastnictví a odpůrci  Problémy ekonomické – půda je už neuživila  1819 společné vlastnictví opuštěno po zničujícím požáru  V následujících letech se snažili získat další pozemky, ale bezúspěšně  Pomoc mennonitského kazatele Johannese Corniese  1842 – stěhování do oblasti řeky Moločny, (Melitopol)  1842 založen Huttertal, učení se od mennonitů, organizace kolonií po jejich vzoru, růst ekonomiky  1859 obnoveno společné vlastnictví, Michael Waldner, Jakob Hofer a Darius Walther  Michael Waldner – „Schmied-Michel“ – Schmiedleut od r. 1868 samostatná skupina žijící jinde než v Huttertalu  Darius Walther – Dariusleut  Lehrerleut se ustanovila až v Americe  1874 – odchod do Ameriky, všichni hutterité v počtu 1265 lidí, z toho jen asi 400 se usadilo v koloniích, ostatní na vlastních farmách