21. 2. 2017

Divák v obraze – úvod

Smysl a podoba kurzu: texty – příkladové intepretace: „antologie“, seminární práce

Doporučená literatura (v příloze)


Témata:

21. 2. Úvod

28. 2. Vnímání (Maurice Merleau-Ponty: Svět vnímání)

7. 3. Styl, mistrovství a kritika (Denis Diderot: Salón 1765)

14.3. Formální analýza – znalectví a úskalí (Jaroslav Pěšina: Mistr Litoměřického oltáře)

21. 3. Ikonografie a ikonologie (Jarmila Vacková: Snoubenci Arnolfiniovi)

28. 3. Metafora (Ernst Gombrich: Meditace o houpacím koni)

4. 4. Zacházení s obrazy a „period eye“ (Michael Baxandall: Světlo a stín)

11.4. Výraz, patos, psychoanalýza (F. X. Šalda: Násilník snu, Srp: Ztracený ráj) I.

18.4. Výraz, patos, psychoanalýza (F. X. Šalda: Násilník snu, Srp: Ztracený ráj) II.

25.4. Manipulace a sugestivní implikace (Roland Barthes: Mytologie, Michel Foucault: Dvorné dámy;
Žantovská: Média jako divadlo. In: Vědomí, červen 2016, s. 30-37)

2.5. Vyprávění, nadinterpretace, kreace (Alberto Manguel: Obraz jako násilí. Picasso: Plačící žena,
1937)

9.5. Vizuální gramatika a vizuální gramotnost (Gunther Kress – Theo van Leeuwen: „Britové užívali
zbraně“ a „Evoluce“ a „Klářiny nohy“)

16.5. (zápočtový týden)


Kdo je divák?

KEMP, Wolfgang: Der Betrachter ist im Bild. Kunstwissenschaft und Rezeptionsästhetik. 1983.

Oko, tělo, kritik, znalec, ikonograf, psychoanalytik, sémiotik, manipulátor, fabulátor…

Obr. 1: Agesander, Polydoros, Athenodoros (?): sousoší Laokoóna / Laokoón a synové (Antifantés a
Thymbréus), kol. pol. 1.stol.–20. léta př. n. l., bílý mramor, (kopie bronzu z doby kolem 200 př.
n. l.), další úpravy v 16. století až 1960, Vatikánské muzeum, Vatikán.

Publius Vergilius Maro: Aeneis (29–19 př. n. l.): Kniha II, verše 210 až 224)

„Přímým oni pádem

k Laokoontu měří, a dvé jeho dříve rozenců

Zároveň objavše plazi pospol oplétali outlá

jich těla, uštknuli jich a po bídných pásli se oudech.

S braňmi samého potom na pomoc jim příspějecího

uchvacují, kruhy obvíjí hromnými a dvakrát

v půli chopí, dvakrát otočivše ohon krku vůkol

lupenatý, vysoko hlavy popnou vzhůru a šíje.

Ač rukama zkouší on rozdrhnouti ty uzly,

již talovem, černým i jedem maje vínek ukálen,

přehrozném spolu ku hvězdám pozdvihne volání,

jak bučení znívá, poraněn když žertvě ubíhá

býk, vyraziv toporu s šíje své ránu nejistou.“


Ernst Gombrich: Příběh umění, kpt. III:

„Helénistické umění (…) chtělo uchvacovat, a skutečně uchvacující bylo. (…)

způsob, jak tento dramatický zápas vyjádřit pohybem, výrazem a napětím, byl prubířským kamenem
umělcova výkonu. Zda si Láokoón takový úděl zasloužil či nezasloužil, o tom sochař patrně vůbec
neuvažoval.

Právě v této době a atmosféře začali boháči umělecká díla sbírat…“

J. J. Winclemann: „vrcholný estetický kánon“ (Brilliant: 308)

Gotthold Ephraim Lessing: jediný snesitelný vizuální prostředek k převyprávění starověkého mýtu a
zobrazení mužské bolesti (s. 51)

Archetyp: otcovská pieta


POSTUP PŘI PRÁCI NA INTERPRETACI

•       1. Základní fakta: autor, název, datum, technika, materiál, rozměry, současné uložení,
původní umístění (záměr, zadání).

•       2. Jednoduchý (ale podrobný) popis („slepý k metafoře“): od hlavního motivu (v centru?)
postupujeme k vedlejším / dalším plánům a detailům.

•       3. Ikonografie (sdílené, konvencí vázané symboly, atributy, řadící komunikační prostředky
ke konkrétnímu konceptu, např. k evangeliu, k antické mytologii nebo k psychoanalytické metaforice,
k literárnímu prameni)

•       4. Kontexty

–   3.1. autorský (případné autorské texty k dílu, autorská ikonografie)

–   3.2. stylový (příbuzné téma, motiv, zpracování, aluze, parodie apod.)

–   3.3. instituční (podrobněji záměr / úloha, okolnosti zadání etc.)

•       5. Recepce (dobová kritika, dosavadní interpretace v odborné literatuře)

•       6. Shrnutí předchozích bodů a interpretace sledující zadané téma (na základě nových
zjištění, nových kontextů se posunují významy)