„Res novae ac mirabiles gradatim apparent“ Měnící se společnost, informační společnost, změna rolí, filosofické otázky učící se společnosti: Co je vzdělanost? K čemu se učíme? Celoživotní učení, učení dospělých, různé formy přístupy Učící se společnost 2017 Michal Černý Fenomenologická pedagogika š Učení, výchova, vzdělání šUčení – učinění se něčím nebo učinění někoho něčím. Je spojeno s vědomým a záměrným plánem. V běžném kontextu se vztahuje k samotné aktivitě člověka ve světě. šVzdělávání – vzdálení se od původního, růst směrem k něčemu novému. Také obsahuje plán a záměr, opouštění prekonceptů a cestu k poznání. V běžném jazyce může být spojené s politikou, procesem, něčím řízeným autoritou. šVýchova jakoby oddělovala učení od mravní či osobnostní složky člověka. V literatuře se často spojuje právě s rozvojem charakteru vzdělávaného. Základní koncepty šNeexistují substance, ale jen jejich reflexe či percepce člověkem – fenomény šPřirozený svět – to, jak vypadá náš obraz vnějšího světa v naší mysli šProblém vnímání fenoménu – fenomén vždy vnímáme parciálně, podle našeho vnitřního rozpoložení a přirozeného světa šČas i prostor jsou primárně subjektivní veličiny šDůraz je kladen na jazyk a pochopení jeho významu a vztahu ke světu šČlověk je ve světě a je stavěn do různých situací Jan Patočka š Patočkova pozice šČlověk je zodpovědný za celek, profesi šPovinností člověka je usilovat o pravdu, učení je jednou z cest k pravdě šVzdělání předpokládá pravdu, stejně jako věda šPravda je otázkou komunikace, nelze jí vlastnit Klíčové body patočkovské pedagogiky šPéče o duši - návaznost na integrální andragogiku (Jochmann a Olomouc): šširokou oblast vzdělávání dospělých šoblast edukace šoblast péče šfunkcionální působení šZodpovědnost za veřejný prostor šVztah pravdy a veřejného prostoru – srov. informační válka šZodpovědnost za profesi a komunitu, ale také sám za sebe šKlíčové je hledání pravdy Klíčové body patočkovské pedagogiky šVýchodiskem je pobyt ve světe šUčení je utvářením přirozeného světa v naší mysli šFenomény se zjevují postupně – tedy i učíme se postupně šDůraz je kladen na reflektivní samostatné myšlení každého jedince šUčitel je průvodce, který klade otázky, ale nezjevuje fakta šKaždý student je si sám hledá odpovědi a je za ně zodpovědný (což ale neznamená, že neexistuje pravda) š Peter Jarvis š Sociologické východisko šVšechny sociální procesy jsou ovlivněné společností šPojem učící se společnost je podle něj nejasný a matoucí, lze ale říci, že je spojená s každodenním nekontrolovatelným učením. V ideálním případě obsahuje: šVizi svého demokratického vývoje šJe schopna jej plánovat a vnímat strategické dokumenty šJe reflektivní a pracuje s riziky šUčení se v ní stává součástí trhu šUčení je součástí žití – to jak vypadá učení je ovlivněno společností a naopak šTři významné změny v současné společnosti: šGlobalizace a znalostní společnost šRostoucí množství volného času šDlouhověkost šPotřeba péče o demokratickou společnost Peter Jarvis šExistenciální a fenomenologická andragogika či pedagogika (inspirovaná Martinem Buberem): šJá – Ty šJá – Ono šJá šUčení je odpověď na bytí ve světě a zažívání nesouladu při jeho poznávání – pedagogika nesouladu šProces učení je odpovědí na to, jak vnímáme svoji situaci ve světě a je sociálně senzitivní šUčení je vždy spojené s nějakým konkrétním sociálním konceptem š„Všechno učení začíná zkušeností“ Koncept nesouladu šČlověk očekává, jaký svět bude. Pokud je vše harmonické, zažívá soulad představ a zkušenosti. Takové zakoušení, ale nevede k učení. šPokud je mezi očekáváním a zkušeností nesoulad, musí se s ním člověk vyrovnat (a nebo ho ignorovat, pak se ale neučí), což vede k učení. šMíra nesouhlasu může být různá a pak stupňuje různé požadavky na způsob učení: šShoda – k žádnému učení nedochází šRozdílnost – typická adaptace, informální učení šOddělení – fáze vědomého učení šOdlišnost – zde je potřeba systematické vzdělání Epizodická zkušenost šČlověk žije ve světě (srov. Patočkův přirozený svět x fyzický svět) šEpizodická zkušenost – vnímáme po částech (klipovitě) a s těmito krátkými vjemy můžeme dále pracovat šZkušenost – subjektivní zakoušení objektivní skutečnosti šEpizodická – časově ohraničená šSám Jarvis ale neříká, jak krátká je epizodická zkušenost, kterou považuje za základní jednotku učení (právě ona se vztahuje k souladu a nesouladu) Učení šJervis rozlišuje čtyři základní procesy učení: šNedochází k učení šProbíhá nahodilé učení šDochází k nereflektivnímu učení šDochází k reflektivnímu učení š šCestou dolů se zvyšuje komplexita a vliv učení na člověka. Učení mění člověka podle Jervise uvnitř. Příklady procesů (zdroj) Učení (zdroj) šJe komplexní mnoha směrný fenomén šMůže být cyklické šPo zkušenosti nemusí následovat vědomá reflexe šMůže vést různými cestami šJervis představuje jeden z nejkomplexnější modelů učení vůbec Eugen Fink a výchovná dilemata š Šest antinomií výchovy š Výchova jako pomoc a výchova jako manipulace šMoc a bezmoc vychovatele šHranice a bezhraničnost výchovy šJedinečnost a obecnost výchovy šVýchova k profesi versus výchova k lidství (odborná kvalifikace versus obecně lidská vzdělanost, materiální versus formální vzdělávání) šMeze a možnosti výchovy (rozpor mezi tím, co lze na člověku formovat) š