Design vzdělávacího procesu Úvod do předmětu Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. V Brně 21. 2. 2017 KISK Organizace výuky •Docházka •Prezenční studenti: 3 absence •Kombinovaní studenti: přítomnost na 3 sobotních blocích • •Aktivity + výstupy z předmětu: –Aktivizace v hodinách – dílčí úkoly –Četba doporučené literatury –Kritická četba a esej - 1 odborný text z oblasti pedagogiky publikovaný v posledních 3 letech –Příprava a prezentace edukační jednotky zaměřené na vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie/Informační gramotnost v kontextech na střední škole pro různá prostředí a různé cílové skupiny – •Ukončení předmětu: KOLOKVIUM –Rozprava nad četbou a znalostní bází vzdělávacího obsahu předmětu –Prezentace připravené edukační jednotky – Poslání být učitelem (lektorem) •Co má společného učitelka v mateřské škole, s učitelem tělocviku, s pedagogem ve volnočasovém centru, s lektorem v rekvalifikačním kurzu, s profesorem na univerzitě, s učitelem v základní škole praktické? •Co vlastně tvoří podstatu učitelství? •Poslání – co si pod tím představujete, jak byste to vysvětlili, co je obsahem slova poslání? –Celoživotní učení –Dovednosti, které se mění –Vědomosti –Vzdělanost –Předávání tradic, kulturní historie • •Společná časová vývojová osa pedagogiky •ve světovém i českém kontextu Pohled do historie – zrcadla Pohled do historie – zrcadla •Starověk, středověk •Učitelství – vzdělávání – magie •Šíření elementárního školství – zkáznění dítěte •Žák – lat. discipulus – disciplína •Zkáznění – vytvoření univerzálního světa – vznik ideálu vzdělance •Vzdělání – osvojení literárních pramenů (kánon autorit), znalost trivia a kvadrivia – otevření cesty do světa univerzit (septem artes liberales), do mezinárodního společenství učenců • • • • •Novověk •Průvodní jev systematizace výchovy – povinná školní docházka •Dítě – zmenšenina dospělého •Vrcholem tohoto směru – Johann Friedrich Herbart (18./19. st.) –Výchova je v režii vychovatele –Předem jsou dány požadavky na výchovu, učitel je plně zodpovědný za formování osobnosti žáka –Dítě-žák se plně přizpůsobuje předem daným/vytyčeným požadavkům na „správnou“ výchovu • Pohled do historie – zrcadla •Respekt k jinakosti dítěte, k jeho zvláštnostem •Projevem dílo J. A. Komenského – široký teologicko - filozofický kontext vzdělanosti veškerého lidstva •J. J. Rousseau – spis Emil čili o výchově – dítě žije ve vlastním větě, který vyžaduje respekt a porozumění •Rozpor Rousseauova vnímání soudobého světa: umění a vědy ale také hluboký mravní úpadek •Výchova není indoktrinace – je třeba uznat všechny zvláštnosti dítěte jako jedince a jeho vnitřních potřeb •Do centra výchovy se staví dítě, jedinec •Respekt k osobnosti dítěte Pohled do historie – zrcadla John Dewey •Jeden z největších pedagogů 20. století (pragmatická pedagogika) •Základem pedagogiky je myšlenka podpory růstu dítěte - v kontextu změn ve výrobě a civilizačních proměn •Proces výchovy zahrnuje nejen intelektuální aktivity, ale i praktické dovednosti, návyky, utváření sociálních vztahů k druhým lidem • přizpůsobit školu životu, naplnit ji živou aktivitou žáků E. Dale – tzv. pyramida učení Odborná terminologie - výběr •Pedagogika (dle J. Průchy): Věda, která „se zabývá vším tím, co vytváří a determinuje nějaké edukační prostředí, procesy, jež se v těchto prostředích realizují, výsledky a efekty těchto procesů. •Didaktika: teorie vzdělávání, která se zabývá formami, postupy, cíli vyučování a interakcí učitel-žák •Vzdělávání: proces osvojování znalostí, dovedností a postojů •Vzdělání: souhrn znalostí, které získáváme pomocí vzdělávání (výsledek procesu vzdělávání) •Výchova: (nebo též edukace) cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život •Andragogika: věda o výchově a vzdělávání dospělých lidí, která respektuje zvláštnosti s tím spojené •Heutagogika: teorie založená na konceptu sebeurčujícího rozvoje, podporuje nezávislost v oblasti učení dospělých •Gerontagogika: nauka o vzdělávání starších (starých) lidí • • •Speciální pedagogika: disciplína zabývající se zákonitostmi rozvoje, péče, výchovy a vzdělávání lidí s nějakým druhem postižení či znevýhodnění, jejich socializací, a to od jejich narození do konce života. Jejím předmětem je zkoumání podstaty a zákonitostí výchovy a edukace jedinců se speciálními potřebami. •Sociální pedagogika: aplikované odvětví pedagogiky zabývající se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny mládeže a dospělých. •Inkluzivní vzdělávání: praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu). •Strategické dokumenty: zásadní dokumenty ovlivňující rozvoj či změny (reformy) v oblasti / oboru v delším časovém horizontu •Kurikulární reformy a dokumenty: obsahové a organizační předpisy na úrovni škol i státu, které jsou určeny především pro učitele ve školách k vedení a řízení učebního procesu •Edukační metody: systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáků směřujících k dosažení daných edukačních cílů •Edukační formy: uspořádání podmínek k funkční realizaci edukačního procesu • Odborná terminologie - výběr Zdroje •Základem je J. Průcha – jeho různé pedagogické i humanistické texty