Parohová a kostená industria od paleolitu po stredovek Renáta Přichystalová Co je to artefakt? ARTEFAKT: základní pojem, od kterého se odvíjí archeologie jako věda ARTEFAKT: předmět, který člověk intencionálně pozměnil, aby mu sloužil k nějakému účelu Účel praktická funkce společenský význam symbolický smysl Dělení artefaktů podle materiálu na: kamenné, kovové, hliněné, dřevěné, kostěné, parohové, rohové ... kombinované z vícero materiálů Dán Christian Jürgensen Thomsen zavedl v r. 1936 za účelem klasifikace artefaktů umístěných ve sbírkách v Dánském národním muzeu v Kodani tzv. Třídobou periodizaci pravěkých dějin Dělení artefaktu podle manipulativnosti movité nemovité Dělení artefaktu podle předpokládaného účelu movité nemovité nástroj zbraň ozdoba dům hrobJ ohrazení artefakt jednoduchý kombinovaný složený nádoba, šídlo, jehla motyka, štít, opasek oděv, koňský postroj, vůz, artefakt je objekt, který při vědomém (intencionálním) procesu změnil některou ze svých vlastností (polohu, tvar, fyzikální či chemickou podstatu) ekofakt je výsledkem fyzikálních a jiných přírodních procesů probíhajících samovolně (mimoděk) při intencionálním procesu vzniku artefaktu naturfakt je předmět, který nevznikl jako důsledek intencionálního procesu a ani jím nebyl ovlivněn; je výsledkem pouze přírodních procesů (Šída 2012) Oběh suroviny v živé kultuře zvířata lov, chov sběr porážení zvířat Potraviny: maso, vnitřnosti, morek, krev Surovina: kůže, šlachy, kosti, zuby, paroh výroba paroh slonovina výroba kostěná a parohová industrie odpad odpad odpad Surovina použitá při výrobě KOST PAROH ROH ZUBOVINAZUB MAMUTOVINA SLONOVINA SKLOVINA ROH • je zrohovatělý/keratinizovaný kožní útvar upevněný na rohovém, bohatě prokrveném čelním výběžku rohového dobytku (ovce, koza, tur) • původ vzniku: keratinizovaná kůže, t.j., zrohovatělá vrchní vrstva pokožky (epidermis) Surovina použitá při výrobě • získávání materiálu z lebek rohových zvířat – ne za živa! až po usmrcení: po povaření ve vodě – úder o pevný předmět spodní částí ohybu rohu - tento se uvolní od čelního výběžku (který je na lebce) • materiál dobře opracovatelný, lehko podléhající dekompozici http://www.paleontologia.pl/forum/viewtopic.php?p=13841 Surovina použitá při výrobě KOST • kost je pojivová mineralizovaná tkáň – skládá se z kostních buněk (osteocytů) a z mineralizované základní hmoty kosti s obsahem kolagénových vláken (70 % anorg., napr. Ca) • je tvořena kompaktou (hutná k.) a spongiózou (houbovitá k.) • velmi dostupný materiál • značná pevnost a tvrdost • kosti → dlouhé, krátké, ploché, pneumatizované Surovina použitá při výrobě • Kosti vznikají z vaziva nebo chrupavky procesem zvaným osifikace (kostnatění). Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici (periosteum), růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky epifýzodiafyzární ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život. Surovina použitá při výrobě Surovina použitá při výrobě Surovina použitá při výrobě http://www.ifauna.cz/kone/ clanky/r/detail/4422/ jak-funguje-kun-cast-2/ http://www.profimedia.cz/fotografie/rust-kosti/0041304004/ http://www.arkada.wbl.sk/ 1rocnik.html PAROH • paroh – kostní výrůstky čelní kosti skládající se z anorganické složky (hydroxyapatitu) a organické složky (kolagen) • vyrůstá z pučnice – kostěný pahrbek na čelní kosti • je tvořen kompaktou a spongiózou • značná pevnost, tvrdost i pružnost Surovina použitá při výrobě Surovina použitá pri výrobe Jelení parohy: Jednotlivé části jeleního parohu a) očník – první výsada b) opěrák – druhá výsada c) nadočník – třetí výsada d) koruna – vrchol parohu Surovina použitá při výrobě http://myslivkyne.blog.cz/1109/popis-a-zpusob-zivota-danka-evropskeho-ii Surovina použitá při výrobě • Sklovina (email, enamelum, substancia adamantina, substancia vitrea) • Sklovina je bílá, průsvitná, velmi tvrdá hmota, skládající se z 95 % z anorganických solí (hlavně hydroxyapatit), zbylé 4 % voda a 1 % organické složky (enameliny, amelogeniny); neobsahuje buňky - jen minerální látky a trochu organické hmoty, je nejtvrdší tkání v těle, ale i jednou z nejkřehčích • Sklovina nemá schopnost regenerace; při opracovávání zubů sklovina odpadává • Zubovina (dentin, substancia eburnea) • Dentin je nažloutlý, matný materiál, skládající se ze 70 % z anorganických solí (hlavně hydroxyapatit), 20 % organických složek (kolagen, glykosaminoglykany) a 10 % vody; je pojivová mineralizovaná tkáň; zubovinu (dentin) chrání zubní sklovina (email) Surovina použitá při výrobě ZUB ZUB • sklovina • zubovina Surovina použitá při výrobě Surovina použitá pri výrobe MAMUTOVINA – SLONOVIVA • zahrnuje velké kly, zuby velryb (narval, vorvaň), hrochů, divočáků, mrožů, kly slonů a mamutů • kly – horní řezáky – jsou hlavně z dentinu, email je jen na špici • sklovina neobsahuje buňky - jen minerální látky (krystaly hydroxyapatitu) a trochu organické hmoty, je nejtvrdší tkání v těle, ale i jednou z nejkřehčích Zachovanie suroviny a artefaktov • jevy ovlivňující ztrátu kostěné a parohové suroviny: mechanické - fyzikální - chemické - biologické • průměrná délka existence KP v kulturní vrstvě: od několika měsíců po (max) několik roků • redukce kostí probíhá různě: podle druhu zvířat, podle věku, podle zdravotního stavu • počet zachovaných kostí jen v omezené míře reprezentuje pravěkou skutečnost jako kvantitativní tak i kvalitativní • horní hranice zachování kostí v sídl. kontextech sa pohybuje asi kolem 5 % • rohovina stejně jako kosti je druhotním produktem při chovu domácích zvířat, hlavně skotu • taky se používala surovina z ovce, kozy – převážně ze samců • zřejmě se i v pravěku měkčila v horké vodě nebo nad parou a natahovala se na kopyto, aby se formovala do potřebných tvarů – etnografické paralely Zpracovaní suroviny Zpracovaní rohoviny Zpracování kosti a parohu Zpracování suroviny • zpracování kosti bylo ideálním využitím odpadu • výhodou tohoto organického materiálu je značná tvrdost a relativně lehká opracovatelnost • surovina nemusela být získávána prospektorstvím, těžbou • na její zpracování nebyla potřebná vysoká míra poznání technologie (na rozdíl od metalurgie) Zpracování kosti a parohu dělíme na 3 pracovní etapy: 1) příprava suroviny 2) vlastní opracování do polotovaru 3) finální formování artefaktu – povrchová úprava, zdobení Zpracování suroviny 1) příprava suroviny • členění suroviny – z kosti je potřebné získat polotovar vhodných rozměrů (délka, šířka, výška) v příčném i podélném směru – tzv. metapodium technique; groove and splinter technique • polotovar vhodného tvaru dosáhneme to: • lámáním • nařezáním a ulomením • přeřezáním nebo • propilováním • štípáním, odštěpováním • tříštěním • opalováním Zpracování suroviny Zpracovánísuroviny Zpracování suroviny groove and splinter technique http://capra.group.shef.ac.uk/1/carsing.html http://www.afognak.org/heritage/arch/arch- intro.php?src=1999-2000 Zpracování suroviny 1) příprava suroviny • měkčení polotovaru • kosti jsou tvořeny hlavně fosforečnanem vápenatým - Ca3(PO4) a uhličitanem vápenatým – CaCO3 • asi 15 % tvoří organické látky (kolagen) • organické látky se vyloučí vařením • anorganické sa rozpustí v slabých přírodních kyselinách 1) příprava suroviny • měkčení polotovaru • Podstatou měkčení je proměna Ca3(PO4) , který je ve vodě nerozpustný, na sekundární ortofosforečnan vápenatý Ca(HPO4), který je ve vodě rozpustný • reakce je možná v slabých přírodních kyselinách – kys. octová, mléčná, uhličitá Zpracování suroviny 1) příprava suroviny • měkčení polotovaru • rozpustný sekundární ortofosforečnan vápenatý během vysychání ztrácí H2O, z ovzduší bere CO2 a vzdušní O2 • vznikne tak opět Ca3(PO4) a CaCO3 a kost je opět tvrdá a pevná • reakce je vratná Zpracování suroviny 1) příprava suroviny • experimenty při měkčení – příklad: paroh máčený v nádrži s rozdrcenými listy šťovíku změkl po týdnu do hloubky 3 mm a po 6 týdnech bylo možné parohovinu krájet nožem po vyjmutí z kyselého koupele paroh do 4 dní nabyl opět původní tvrdost Zpracování suroviny • experimenty ukázaly, že intenzita měkčení závisí od kyselosti roztoku • optimální sa zdá být při změkčování kosti (i parohu) kyselost roztoku kolem hodnoty 4 pH • při vyšších hodnotách pH (silné kyseliny) se narušuje struktura kosti a reakce přestává být vratnou Zpracování suroviny 2) vlastní opracování do polotovaru • opracování změkčeného polotovaru sa dělalo: - ořezáním - strouháním, škrábáním - dlabáním - štípáním - vrtáním - rytím, brousením • při delším opracovávání předmět musí být neustále odkládán do změkčující lázně Zpracování suroviny Zpracování suroviny 3) finální formování artefaktu – povrchová úprava, zdobení • brousení a hlazení – kamennými brousky různé jemnosti; leštění – kůží, textilem • tvorba výzdoby – rýhováním, žlábkováním, vrubořezem, kružítkovým rydlem • Vrubořez – ozdobní řezbářská technika; podstatou jsou trojúhelníkové klínové zářezy seřazené do pásů, rozet anebo svastik; charakter vrubořezové výzdoby je geometrický; nejčastěji se dělá nožem, který by měl být krátký a ostrý, je možné použít i dláto, nejlépe s do uhlu zbrouseným ostřím. Zpracování suroviny Zpracování suroviny Zpracování zubů/mamutoviny • Tato surovina se zpracovávala obdobným způsobem jako kost a paroh: 1) příprava suroviny 2)vlastní opracování do polotovaru 3)finální formování artefaktu – povrchová úprava, zdobení Traseologie/trasologie/use-wear analysis • mikroskopická analýza pracovních stop; zkoumá povrch artefaktů a hledá charakteristické stopy po výrobě, používání, poškození, reparaci umožňující určit způsob použití/funkci předmětu • Traseologie - archeologická metoda interpretace Traseologie jako archeologická metoda pomocí mikroskopické analýzy pracovních stop (lesků, striací a poškození hran) a reziduí na povrchu nástrojů umožňuje interpretaci pravděpodobné funkce/způsobu používání nástroje Základní práce: S. A. Semenov 1957: Pervobytvaja technika. Opyt izučenija drevnějšich orudij i izdělij po sledam raboty. Materialy i issledovanija po archeologii SSSR 54. Moskva. Věda o stopách na povrchu artefaktů Zpracování suroviny Stopy výroby: 1 – otlučení přímými údery 5 – oddělování nepřímými údery 6 – zářezy 7 – škrabání/ strouhání 9-12 – příčné řezání Věda o stopách na povrchu artefaktů Stereomikroskop (binokulár) tzv. low power Metalografický (inverzní) mikroskop tzv. high power Experiment Foto 2: distální vrchol poškozený - deformace po nárazu; nenese známky funkčního ohlazení; předmět nesloužil k perforaci ve smyslu šídla; stopy broušení v dist. části, úprava v prox. a med. části, využití artf. jako projektilu Foto 3: distální vrchol pozorovány známky funkčního poškození a ohlazení nárazu; na vrcholu patrny známky podélného broušení; funkce ve smyslu šídla podle Rašková – Zelinková 2009, 364-365, obr. 1 Háčky a udice Foto 1:Distální zahrocený vrchol nenese známky výraznějšího poškození; nesloužil k perforaci ve smyslu šídla; mediální prohnutá část artf. – výrazné vyhlazení až do lesku; v místě vyhlazení – difúzní mikrostriace, mikrojamky – stopy po kontaktu s jemným materiálem; funkce udice? podle Rašková – Zelinková 2009, 364, obr. 1 Důležité je také studium reziduí - zbytky anorganických nebo organických látek, které ulpěly na povrchu artefaktu studium fytolitů - Fytolity jsou mikroskopická tělíska, která se vytvářejí v listech, stoncích, kořenech, květech nebo plodech rostlin. Nejčastěji se jedná o inkrustace vznikající vně nebo uvnitř buněk hromaděním oxidu křemičitého (tzv. silikátové fytolity), šťavelanu vápenatého, případně uhličitanů. U mnoha čeledí byly nalezeny specifické typy fytolitů umožňující jejich determinaci. Podle charakteristických fytolitů lze někdy identifikovat rostlinu až na druhovou úroveň. zdroj: http://lape.prf.jcu.cz/specializace/fytolity/ http://lape.prf.jcu.cz/oblasti-zajmu/fytolity/ Věda o stopách na povrchu artefaktů V archeologii pomáhá fytolitová analýza při identifikaci přírodního prostředí a pěstovaných rostlin. Spolehlivá identifikace fytolitů není však zdaleka vždy jednoznačná a při interpretaci výsledků je na místě velká obezřetnost. Fytolity se (podobně jako pyl) využívají jako vůdčí fosilie odrážející změny podmínek v čase; indikují staré dietetické a kulturní praktiky; slouží jako forenzní nástroje kriminalistiky a mohou indikovat rozdílné typy depozičních prostředí. Věda o stopách na povrchu artefaktů Fytolit, čeleď lipnicovité  http://www.knochenarbeit.de/literatur/index.php?buchstabe =B&uebergabe=deutsch Knochenarbeit. Literatur – Archäozoologie, Taphonomie und Knochenhandwerk (Hans Christian Küchelmann)  http://www.wbrg.net/ The Worked Bone Research Group (WBRG) is an official Working Group of the International Council for Archaeozoology (ICAZ) since June 2000.  http://openlibrary.org/books/OL19691129M/Bones_as_tools Open Library Elektronické zdroje ke KPI: http://www.knochenarbeit.de/literatur/index.php?buchstabe=B&uebergabe=deutsch http://www.wbrg.net/ Výběrová literatura o kostěné a parohové industrii Kaván, J. 1981: Užití kosti a parohu v životě člověka od paleolitu až po středověk. Mikulov. Kokabi, M. – Schlenker, B. – Wahl, J. 1996: „Knochenarbeit“. Artefakte aus tierischen Rohstoffen im Wandel der Zeit. Bad Homburg. Neustupný, E. 1981: Zachování kostí z pravěkých sídlišť, Archeologické rozhledy XXXIII/2, 154-165. Sklenář, K. 2000: Archeologický slovník 4. Kostěné artefakty. Praha. Stewart, H. 1996: Stone, Bone, Antler & Shell. Artifacts of the Northwest Coast. Vancouver – Toronto – Seattle. Šefčíková, M. 2003: Experimentální výroba kostěných a parohových předmětů v pravěku, (Re)konstrukce a experiment v archeologii 4/2003, 109-115. Šída, P. 2012: Metody terénního výzkumu a vyhodnocení paleolitických a mezolitických situací. Hradec Králové. Osipowicz, G. 2005: Metody rozmiękczania kości i poroża w epoce kamienia w świetle doświadczeń archeologicznych oraz analiz traseologicznych. Toruń.