Litevština a lotyština
Základní přehled specifických systémových rysů
(pokračování)
Prozódie
(opakování z minulé přednášky)
Litevština: prízvuk je pohyblivý; intonace dlouhé prízvučné slabiky je stoupavá nebo
klesavá; krátká prízvučná slabika intonaci nemá. V prozodické složce se tedy prolínají tři
aspekty:
1) Poloha prízvuku (je třeba znát, kde prízvuk bude)
2) Kvantita prízvučné slabiky (je dlouhá či krátká?)
3) Intonace prízvučné slabiky (žádná? stoupává? klesavá?)
Lotyština: přízvuk je fixní (na první slabice) a intonace prízvučné slabiky je trojího druhu:
tažená, klesavá nebo lomená; krátká prízvučná slabika intonaci nemá. V prozodické složce
se tedy prolínají dva aspekty:
1) Kvantita prízvučné slabiky (je dlouhá či krátká?)
2) Intonace prízvučné slabiky (tažená? stoupává? klesavá? žádná?)
Prozódie baltských jazyků
Odborné písemné zachycení
Litevština a lotyština zachycuje prozodické charakteristiky slov pouze v odborném zápisu,
tzn. v slovnících, gramatikách, odborných textech; v běžném textu prízvuk ani intonace se
neuvádí, je třeba je znát.
Litevský odborný zápis má dvě verze: zjednodušenou a plnou. V zjednodušené verzi se v
dotyčném slově vyznačí prízvuk a intonace, např. výras (muž) štas (prst) kavä (káva).
Tento způsob tedy uvádí prízvuk pro jeden konkrétní tvar a nepodává žádné další prozodické
charakteristiky slova (např. zda prízvuk v jiném pádu bude na jiné slabice resp. zda se bude
měnit intonace). Takto se v textu pro jasnost vyznačí slova, u kterých by mohlo dojít k
nepřesnému pochopení (tzv. homografie):
Čia kasa. -> Čia kasá. (Tady je pokladna.)
Čia kasa. -> Čia sa. (Tady se kope.)
Prozódie litevštiny
Odborné písemné zachycení
Litevština používá tyto prozodické grafémy:
gravis: označuje krátkou prízvučnou slabiku (ta má pouze prízvuk, intonaci nemá)
kavä (káva), kiškis (zajíc), gražús (hezký)
akut: označuje dlouhou prízvučnou slabiku s klesavou intonací
výras (muž), šáuti (střílet), béržas (bříza)
cirkumflex: označuje dlouhou prízvučnou slabiku se stoupávou intonací
štas (prst), kas (dítě), vaikq (děti, G.pl.)
Prozódie litevštiny
V plném odborném zápisu (zpravidla v slovnících a gramatikách) se v litevštině uvádí nejen
konkrétní poloha prízvuku a intonace dotyčného slova, ale také jeho přízvukové paradigma.
Tato informace vypovídá o dynamice prízvuku daného slova při ohýbání: zda prízvuk zůstane
stabilní či nikoli a pokud se jeho poloha bude měnit, pak podle jakého vzorce; přízvukové
paradigma také vypovídá o intonaci tzv. penultimy (předposlední slabiky ve slově).
Přízvuková paradigmata (lit. kirčiuoté) jsou čtyři a vyznačí se číslem v závorkách: (1), (2), (3),
(4).
(1) Prízvuk ani intonace se nemění + penultima má vždy klesavou intonaci (akut):
výras (1) - muž
výras, výro, výrui, výra,, výru, výre, výre (etc.)
(2) Přízvuk svou polohu při skloňování mění + penultima má vždy stoupavou intonaci
(cirkumflex) neboje krátká, tzn. bez intonace (gravis):
stas (2) - prst
stas, što, štui, šta_, pirštú, pirště, šte
Prozódie litevštiny
(3) Prízvuk svou polohu při skloňování mění + penultima má vždy klesavou intonaci (akut):
lángas(3) -okno:
lángas, lángo, lángui, lángq, lángu, langě, lánge
, , langáms, lángus, s, languosě,
Pokud prízvuk je na třetí (nebo další) slabice od konce, může mít jak akut, tak cirkumflex, to
se dodatečně vyznačí horním indexem. Plný systém symbolů pro třetí přízvukové paradigma
vypadá tedy takto:
(3) - přízvuk padne na penultimu a bude mít akut lángas (3) - langai (okno)
(3a
) - přízvuk padne na třetí slabiku od konce a bude mít akut žuolas (3a
) - ^žuoláms (dub)
(3b
) - přízvuk padne na třetí slabiku od konce a bude mít cirkumflex nebo gravis
s (3b
) - marj (mořské pobřeží)
(34a
) - přízvuk padne na čtvrtou slabiku od konce a bude mít akut s (34a
) áuksakalius
(zlatník).
(34b
) - přízvuk padne na čtvrtou slabiku od konce a bude mít cirkumflex nebo gravis
s(34 b
)- dalinj (oddíl)
Existuje několik málo slov dokonce s charakteristikou 35 b
a 36 b
, ale to jsou marginální tvary.
Prozódie litevštinv
(4) Prízvuk svou polohu při skloňování mění + penultima má vždy stoupavou intonaci
(cirkumflex):
kas (4) - dítě:
kas, ko, kui, kq, vaikú, vaikě, ke
vaika , vaik , vaikáms, vaikús, vaikais, vaikuosě, vai
Prozódie lotištiny
Lotyština má fixní prízvuk, proto není třeba zavádět přízvuková paradigmata: přízvuk polohu
nemění. Je však třeba vyznačit intonaci, která je v lotyštině fonologická. Lotyština používá
tyto prozodické grafémy:
označuje klesavou intonaci
označuje taženou intonaci
^ označuje lomenou intonaci
Pozor, mezi litevštinou a lotyštinou není intonační identita (u litevského akutu nebo
cirkumflexu se nelze domnívat, že bude také v ekvivalentním lotyšském tvaru a naopak).
vařde
vezis varna
aita
vilks
Další vybrané specifické rysy litevštiny a lotyštiny
Partitivnígenitiv (genitiv části): vyjadřuje neúplné množství nebo nemožnost kvantifikace
Duok man vyno. (Dej mi víno.)
Eik nupirk duonos. (Běž a kup chléb.)
Miške yra vilky. (V lese jsou vlci.)
Cik tav Tr naudas? (Kolik máš peněz?)
Memmin, dod mums maizes. (Maminko, dej nám chléb.)
Záporový genitiv: u tranzitivních sloves se v záporové větě akuzativ přechází na genitiv
Man Tr grämata - Man nav grämatas (Mám knihu - Nemám knihu.)
Mums Tr maize un údens - Mums nav maizes un nav pat údens (Máme chleba a vodu - Nemáme
chleba ani vodu.)
Jonas skaito knygq -Jonas neskaito knygos. (Jan čte knihu - Jan nečte knihu.)
Jonas mato Onq -Jonas nemato Onos. (Jan vidí Hanu - Jan nevidí Hanu.)
Další vybrané specifické rysy litevštiny a lotyštiny
Debitiv (slovesný způsob potřeby): vedle obvyklých slovesných způsobů (jako indikativ, kondicionál
či imperativ) má lotyština ještě debitiv. Ten vyjadřuje potřebu provést činnost, kterou označuje
dotyčné sloveso (např. „je třeba jet", „on musí pracovat" apod.).
Debitiv se tvoří prefixací částice jä- k formě 3. osoby prézentu. Podmět se označuje dativem.
Es braucu. - Man jäbrauc. (Jedu. - Musím jet, „mně je třeba jet")
Vinš brauc. - Vinám bija jäbrauc. (On jede. - On musel jet, „jemu bylo třeba jet")
Vina brauc. - Vinai busjäbrauc. (Ona jede. - Ona bude muset jet, „ji bude třeba jet")
Litevština debitiv nemá.