Baltské jazyky v 19. a 20. st. Národní obrození Standardizace spisovného jazyka Lotyština v 19. století •Směrodatné kontexty pro pochopení situace: a)Původní Livonsko (tzn. dnešní Lotyšsko a Estonsko) je součástí Ruské říše. b)Mocenská a kulturní dominance místních Němců (tzv. die Baltisch-Deutschen). c)Vzestup zájmu o lidovou kulturu a zejména zpěvný folklor v Evropě. • Starolotyši •Jako „Starolotyše“ označujeme badatele lotyštiny a lotyšského folkloru z doby před vlastním národním obrozením (do 1. poloviny 19. st.). Většinou to byli baltští Němci, zpravidla kněží. •Die Lettisch-Literärische Gesellschaft – Lotyšská literární společnost, založena 1824. •Cíl sdružení: studium lotyšského jazyka a folkloru. •Sdružovala především baltské Němce (převážně kněze), později do ni vstupovali také etničtí Lotyši. •1828 – 1905 vydávala čtvrtletník Magazin der Lettisch-Literärischen Gesellschaft. Zde vycházela pojednání o lotyšském folkloru, dějinách a gramatice lotyštiny. „Latviešu Avīzes“ – „Lotyšské noviny“ Nejvlivnější lotyšské periodikum první poloviny 19. st. 1822 – 1915, Jēlgava Zakladatel: Carl Friedrich Watson – kněz v Kuronsku Jaunlatvieši – Mladolotyši •„Mladolotyši“ byly etničtí Lotyši, zakladatelé lotyšského národního obrození. •„Mladolotyši“ své aktivity započali v polovině 19. st. na univerzitě v Tartu, kde se začaly konat neformální lotyšské večery. Jaunlatvieši – Mladolotyši •Juris Alunāns (1832 – 1864), publicista, filolog, jeden z tvůrců spisovné lotyštiny •Připravil první lotyšskou sbírku básní (překladů): Dziesmiņas (Písníčky), 1856 •Navrhl dnešní tvary pro názvy měsíců, pojmenování států atd. • Jaunlatvieši – Mladolotyši •Krišjānis Barons (1835 – 1923): folklorista, publicista. Hlavní editor sbírky „Lotyšských písní“ (Latvju dainas) Jaunlatvieši – Mladolotyši •Založili obrozenecké lotyšské časopisy: • Mājas Viesis, 1856 – 1910 (Host domu) • Pēterburgas Avīzes 1862 – 1865 (Petěrburské noviny), deník •Tyto časopisy do značné míry přispěly k stabilizaci norem spisovné lotyštiny Jaunlatvieši – Mladolotyši •Iniciovali sbírání lotyšského folkloru, zejména lidových písní. • •Ústřední postava lotyšské folkloristiky: Krišjānis Barons. • •Výsledek: ohromné sbírky folkloru, čítající více než 200 000 textů. Skříň s písněmi Od r. 2001 památka UNESCO (Memory of the World) Skříň s písněmi: památka UNESCO Lotyšské národní obrození •Sbírka písní Latvju dainas •(1. vydání 1894 – 1915) •Knižní edice „skříně s písněmi“ Andrejs Pumpurs a národní epos Lāčplēsis (1888) Spisovná lotyština •Rīgas latviešu biedrība – Rižská lotyšská společnost, založena r. 1868 • Zinību komisija (1869) – Komise pro vědu: organizovala výzkum lotyšských dějin a kultury, popularizovala lotyšskou literaturu a jazyk • • Valodniecības nodaļa (1904) – Oddělení jazykovědy: výzkum lotyštiny, vytváření jazykových norem a nové terminologie. Toto oddělení vytvořilo pravidla moderní lotyšské ortografie. Spisovná lotyština •Kārlis Mīlenbahs (1853 – 1916). Jazykovědec. • •Zavedl moderní lotyšskou ortografii (1908), tzn. inicioval přechod z gotického písma na současné latinské. • •Spoluautor Lotyšské gramatiky pro školy (1907), lot. "Latviešu valodas mācība„ • •Připravil velký výkladový slovník lotyštiny – nejdůležitější lotyšské lexikologické dílo (vydáno Endzelinem až po smrti Milenbacha) Spisovná lotyština •Jānis Endzelīns (1873 – 1961). Nejznámější lotyšský a baltský jazykovědec •Založil Oddělení baltské filologie na Lotyšské univerzitě (1920, první ve světě). •„Lettische Grammatik“ (1922) – nejdůležitější dílo z lotyšské historické gramatiky. •Dokončil a vydal Mīlenbachův slovník. • Litevština v 19. a 20. století •Základní historický kontext: •Litevské velkoknížectví po roce 1795 připadlo Ruské říši. •Ve Východním Prusku se nachází tzv. Malá Litva, resp. Pruská Litva. •Po povstáních v letech 1831 a 1863 byl v Litvě zakázán tisk latinkou (až do roku 1904), což vedlo k rozšíření nelegálního tisku: knygnešystė, pašování knih z Malé Litvy. •Litevština se musela emancipovat jak vůči polštině, tak vůči ruštině. „Malá“ a „Velká“ Litva / Preussisch Lithauen Vznik nové litevské identity •Původní pojem „Litevec“ odkazoval na státní příslušnost k Litevskému velkoknížectví, nikoli na jazykovou příslušnost (srov. Adam Mickiewicz a počátek Pana Tadeáše: „Litwo ojczyzno moje“). Tato identita byla typická pro litevskou šlechtu, která většinou mluvila už jen polsky. •Oproti tomu se lingvocentrické pojetí litevskosti zakládalo na jazykovém vymezení: Litevec je pouze ten, který mluví litevsky. Nejznámějším prosazovatelem tohoto pohledu je Jonas Basanavičius. Vzor poskytovala česká jazyková emancipace v 19. století. •Litevské národní obrození je výsledkem konfliktu těchto dvou pojetí litevskosti. Zvítězil lingvocentrický tábor. •Litevské národní obrození je tedy primárně bojem o jazykovou emancipaci, a až potom o ekonomická a politická práva. •Jonas BASANAVIČIUS, 1851 – 1927 • •Doktor medicíny, folklorista, publicista • •Zakladatel časopisu Auszra (1883) a vůdčí osobnost litevského národního obrození. Časopis „Auszra“ (Jitřenka) 1883 – 1886, měsičník. Tiskl se v Tilžė na Malé Litvě a byl pašován přes hranici do Velké Litvy. První národně-obrozenecký litevský časopis. V prvním čísle Basanavičius formuloval základní myšlenky národního obrození: Posílení jazykové identity Litevců Boj o právo používat litevštinu ve veřejném životě (v školství, náboženství a tisku) Zkoumání dějin Litvy Zkoumání litevského folkloru Vincas Kudirka (1858 – 1899) Doktor medicíny, spisovatel, publicista, zakladatel a redaktor časopisu „Varpas“, autor litevské hymny, vůdčí osobnost litevského národního obrození Časopis „Varpas“ (Zvon), měsíčník Vycházel 1889-1905 v Tilžė a Ragainė na Malé Litvě, pašován do Velké Litvy nelegálně. Redaktorem Vincas Kudirka. Jeden z nejvlivnějších časopisů litevského národního obrození. První litevský politický časopis. Důležitá instituce pro standardizaci litevštiny. Kazimieras BŪGA (1879 – 1924) Nejvlivnější litevský jazykovědec 20. století Významný etymolog Iniciátor velkého Slovníku litevštiny Jeden z tvůrců spisovné litevštiny Jonas JABLONSKIS (1860 – 1930) Významný litevský lingvista Jeden ze zakladatelů současné spisovné litevštiny. Jeho gramatika Lietuviškos kalbos gramatika (Gramatika litevského jazyka, 1901) je první gramatikou standardizované spisovné litevštiny.