Tvořením nových slov vznikají nová pojmenování. Každé utvořené slovo analyzujeme na základě segmentace na morfy. Vztah slovotvorby k morfologii Slovotvorba zkoumá rozšiřování SZ slovotvornými (morfologickými prostředky). Podobně jako morf (koncovka –š) v kombinaci se slovesným kmenem přítomným nese význam 2.sg.ind.préz.akt., tak sufix –dl(o) v kombinaci se slovesným kmenem (minulým) nese níže uvedené významy. Z hlediska genetického zkoumáme původ slov (slovo utvořené je příbuzné se slovem základovým). Z hlediska funkčního zkoumáme funkce jednotlivých složek (nejmenších jazykových jednotek, tedy morfů). Význam nové pojmenovací jednotky odvozujeme z významu částí, z nichž je utvořena (jejich kombinatoriky). Vztah slovotvorby k lexikologii Rozlišujeme význam slovotvorný a význam lexikální. Např.: Mějme substantiv: divadlo, vozidlo, letadlo, čerpadlo, mýdlo, odpočivadlo, .... Vidíme, že a) všechna končí na dlo. Dále vidíme, že b) všechna můžeme b) vztáhnout ke slovesům: dívat se, vozit, létat, .... Intuitivně přicházíme na to, že jde o substantiva tvořená ze sloves. Podíváme-li se pozorně, tak uvidíme, že můžeme odlišit dva významy kombinací slovesný základ+sufix, a to a) jména označující místa se vztahem k činnosti označené základovým slovesem (divadlo, odpočívadlo) a b) jména označující prostředky se vztahem k činnosti označené základovým slovesem (vozidlo, letadlo, čerpadlo, mýdlo). Význam místa/prostředku označujeme jako význam strukturní/slovotvorný. Kromě tohoto významu má každá jednotka význam lexikální, který zužuje význam slovotvorný. Tak např. substantivem divadlo neoznačujeme libovolné místo, na němž se koná nějaká podívaná (např. místo, odkud se díváme na krajinu, označujeme slovem rozhledna, nikoli divadlo), podobně letadlo není označením libovolného prostředku k létání (slova helikopréra, vrtulník nemůžeme pojmenovat slovem letadlo). Strukturní význam se nekryje s lexikálním významem. Zúžením slovotvorného významu je význam lexikální. Naopak slovem odpočívadlo označíme jak podestu na schodišti, tak např. parkoviště u dálnice, místo k odpočinku na vysokohorské trase. Podobně pojmenování vozidlo lze užít k označení automobilu, autobusu, bicyklu, motocyklu atd. Strukturní a lexikální význam je stejný. Mějme např. substantiva sídlo, sedlo, sedadlo a sádlo. Na první pohled mají všechna stejné zakončení a mohli bychom je tudíž brát jako případy, jež zařadíme do jedné z výše uvedených skupin. Při bližším ohledání ovšem zjistíme, že snadnou práci budeme mít pouze v případě substantiva sedadlo (sed-at --> sed-a-dlo = místo/prostředek). Lze i ve všech ostatních případech substantiva vztáhnout ke slovesu sedět/sedat? Jednoduchá segmentace (se-dlo, sí-dlo, sá-dlo) není uspokojivá a v případě posledního je otázka, zda a pokud ano, pak jak, patří do skupiny substantiv příbuzných slovesu sedět/sedat. Zatímco u sedadlo je strukturní význam dobře patrný, u sedlo je problematický morfémový uzel. U substantiva sídlo je vztah ke slovesu sedět/sedat méně zřetelný (zřetelněji je patrný y výynamové souvislosti se slovesem usadit se). Zcela zastřený je u substantiva sádlo (to, že jde o sesedlý tuk zjišťuje uživatel jazyka až na základě etymologie, takže vidíme, že lexikální význam zcela převážil nad významem strukturním). Vztah slovotvorby k sémantice ONOMAZIOLOGIE (od významu k formě) např. z tohoto hlediska se v češtině pro vyjádření významu osoby rodu ženského, která má stejné povolání jako osoba rodu mužského, využívá slovotvorby: (student/student-k-a). SÉMAZIOLOGIE (od formy k významu) např. z tohoto hlediska je častou formou pro vyjádření významu osoby rodu ženského, která má stejné povolání jako osoba rodu mužského sufixy -k(a), -ic(e), -yn(ě), ... Pojem – pojmové kategorie substance, vlastnost, děj, okolnost a autosémantické SD báze – jména, vlastnosti, děje, okolnosti příznak -– jména, vlastnosti, děje, okolnosti Slovo značkové – význam nelze vysvětlit pomocí významu příbuzného slova. Slovo popisné – význam lze vysvětlit pomocí významu příbuzného slova. Motivace – vztah mezi základovým a odvozeným slovem na rovině významu (mýdlo je prostředek, jímž se myjeme.) Fundace vztah mezi základovým a odvozeným slovem na rovině formy (mýdlo je odvozeno od slovesa mýt, což je patrné z toho, že mají společnou část mý-(t)(-dl(o)). SLOVOTVORNÉ POSTUPY derivace/odvozování kompozice/skládání Způsoby odvozování: prefixace , deprefixace, reprefixace, sufixace, desufixace, resufixace, cirkumfixace, konverze Způsoby skládání: vlastní/nevlastní skládání Deriváty mají význam (1) názvů prostředků (1a) v abstraktním slova smyslu sudidlo (,to, podle čeho se soudí, měřítko‘), rozpočítadlo; etymologicky zastřené je pravidlo; (1b) v konkrétním širokém slova smyslu mýdlo (i mejdlo), lepidlo; často jsou v různé míře nepravidelně tvořené (viz výše) a mnohé jsou etymologicky zastřené jako trdlo ← třít, zrcadlo ← zřít. Vydělitelná je skupina názvů (1c) dopravních prostředků, např. letadlo, vozidlo, plavidlo. Nepoměrně méně jsou zastoupena substantiva s významem (2) místa k vykonávání děje: divadlo, odpočívadlo, stínadlo, čihadlo; etymologicky zastřené je močidlo, nepravidelně tvořená jsou sídlo, propadlo, hradlo, večeřadlo. Výjimkou je mokřadlo, možná odvozené od adjektiva mokrý.^69 Ojedinělý je význam (3) objektu děje prádlo^70 žrádlo a (4) výsledku děje, např. nepravidelně utvořené sádlo (vlastně tuková sedlina/usazenina), zavazadlo (původně zavazedlo, tedy to, co zavazí ,překáží‘,^71 dnes spojujeme spíše se slovesem zavázat), říkadlo a nepravidelně utvořené pořekadlo. Řídké a expresivně zabarvené jsou (5) názvy osob strašidlo, zlobidlo, vdávadlo, třeštidlo i většina metaforických užití názvu prostředku ve významu expresiva trdlo. Samostatnou skupinu tvoří (6) propria^72 jako názvy osad Kopidlo, (Mlýnské) Struhadlo, (Velké) Sedlo, název minerálního pramene Pravřídlo, hory v Krkonoších Struhadlo.