průběh rituálu
lÍruktS ifU íakľt0 T* S,OUŽÍ SP°le&nSkému řádu. Biologie a st uk ura )sou uvedeny do správného vztahu spuštěním uspořádané-
TftETl KAPITOLA
liminarita a communitas
FORMA A RYSY RITUÁLŮ PŘECHODU
V této kapitole bych se chtěl podrobněji věnovat tématu, které jsem otevřel v jiné práci,1 popsat jeho různé podoby a zvážit jeho důsledky pro studium kultury a společnosti. Tímto tématem je v prvé řadě povaha a charakteristika „liminární či prahové fáze" rituálů přechodu, jak ji nazval Arnold van Gennep.2 Van Gennep sám definoval rites de passage jako „rituály, jež provázejí každou změnu místa, stavu, společenského postavení a věku". Abych zdůraznil kontrast mezi „stavem"1 á" „přechodem", používám slovo „stav" i místo jiných van Gennepo-vých výrazů. Tento pojem zahrnuje více než „postavení" či „úřad" a týká se jakéhokoli druhu ustáleného nebo vracejícího se postavení, které je kulturně uznáváno. Van Gennep ukázal, že všechny rituály přechodu se skládají ze tří fází: odloučení^ pomezí (či Uměnu, což v latině znamená „práh") a přijetu První fáze (odloučení) sestává ze symbolického chování, které představuje vytržení jedince nebo skupi-. ny z__dnvějšího pevného místa. YC.společenské struktuře nebo ,ze souboru kulturních postavení („stavu") anebo z obou. Během přechodného „iiminárního" období jsou vlastnosti subjektu rituálu („přecházejícího") nejasné. Prochází kulturní oblastí, která nemá žád-ne"'atříbuty minulého ani nadcházejícího stavu. Ve třetí fázi
Victor W. Turner, The forest of symbols (fthaca, N. Y.: Cornell University Press, 1967), s. 93-113.
Arnold van Gennep, The rites of passage, (angl. překlad Monica B. Vizedom a Gabrielle L. Caffee) (London: Roudedge and Kegan Paul, 1909), Ečes. Přechodově rituály, přel, Helena Beguivi-nová (Praha: Nakladatelství" Udové noviny, 1996)1.
95
pi í
m
P.!
I
ml
průběh rituálu
(znovuzačlenění nebo přijetO je přechod završen. Subjekt rituálu, jedinec nebo skupina, se .anQm.nacházf v relativně stálém stavu a diky tomu má práva a povinnosti vůči ostatním lidem náležejícím k jasně definovaným a „strukturálním" typům. Očekává se, že člověk, jenž prošel rituálem, bude jednat v souladu s určitými obyčeji danými normami a etickými pravidly, jež nositele společenského postavení vážou do systému společenských pozic.
Liminarita 1
Rysy liminarity nebo liminární osoby (.člověka na prahu") jsou nutně ^nejasné, protože toto postavení a tato osoba se vymykají nebo vypadávají ze sítě klasifikací, které za normálních okolností stavy a postavení umisťují v kulturním prostom. Liminární bytosti nejsou, ani tady ani tam, nacházejí se mezi postaveními určenými a uspořádanými zákony, zvyklostmi, konvencemi a obřady. Jejich nejasné a neurčité rysy jsou v mnoha společnostech," jež rítualizují společenské a kulturní přechody, vyjádřeny rozličnými symboly. Liminarita je tedy často. _přirovnávána ke smrti, k pobytu v lůně, k neviditelnosti, temnotě, bi-sexualitě, k divočině nebo k zatmění Slunce či Měsíce.
Liminární bytosti, např. novicové při iniciaci nebo obřadech dospívání, mohou být znázorněni jako lidé, kterým nic nepatří. Mohou být přestrojeni za netvory, mít na sobě pouze kousek látky nebo být dokonce úplně nazí na znamení toho, že jako liminární osoby nemají žádné postavení, majetek, nemají odznaky moci, sekulární oděv, jenž by označoval hodnost nebo postavení, ani místo v příbuzenském systému. Krátce řečeno, nemají nic, co by je odlišovalo od ostatních noviců nebo zasvěcovaných." Chovají se většinou pasivně a pokorně, musí bezvýhradně poslouchat své učitele a bez stížností přijmout jakýkoli trest. Je to jako by jejich postavení bylo zredukováno .a rozmělněno do jednotného stavu, aby jejich pozice mohla být znovu vytvořena a aby novicové mohli být obdařeni novými silami,, djky nimž budou schopni se vypořádat se svým novým životním postavením.. Mezi novici- většinou, vznikne silné kamarádství a rovnostářství. Sekulární rozlišení hodností a postavení mizí nebo jsou hodnosti a postavení srovnány na stejnou úroveň. Stav pacientky a jejího manžela v horně měl některé z těchto rysů - pasivitu, ponížení a částečnou nahotu - v symbolickém prostředí, které představovalo zároveň hrob i dělohu. Při iniciacích, kde je dlouhé období odloučení, jako jsou
liminarita a communitas
např. obřady obřízky mnoha kmenových společností nebo zasvěcování do tajných společností,-se často-vyskytuje hojné množství liminárních symbolů.
CommunUas-JV-   >ď.' 'ŕ"' 1
Na liminárních jevech je pro naše účely zajímavé to, jak mís^p^óníp-. nosts posvátností_a j^no/ojiqsjjs^k^^^^ V těchto obřadech
se setkáváme s „okamžikem v čase a mimo čas" a uvnitř sekulární sociální struktury i mimo ni, který odhaluje, i když jen letmo,, určité uznání (když ne v jazyce, tak alespoň symbolické) zobecněného společenského pouta, jež mizí a musí být současně rozděleno na množství strukturálních svazků. Jsou to svazky seřazené podle kastových; třídních nebo hodnostních hierarchií nebo svazky dílčích protikladů ve společnostech, kde není stát, které tak milují političtí antropologové. Je to jako by tu existovaly dva hlavní „modejy" lidských vztahů, které stojí vedle sebe a střídají se. Podle prvního modelu je společnost strukturovaným, .diferencovaném a často hierarchickým Systémem poíiticko-právně-hospoďářských pozic, které mají různé druhy hodno-cěnTaTbzdělují Bdi podle kritéria „více" nebo „méně", pruhy model, který se rozpoznatelně vynořuje v liminárním období, představuje 'společnost jako nestnikturovahýnebo rudimentárně strukturovaný a relativně nediferencovaný comitatus, skupinu nebo dokonce společenství jedinců, jež jsou si rovni, kteří se společně podřizují-ofegcné autoritě starších z hlediska rituálu. .'■'[.
Dávám přednost latinskému výrazu „c^mmunitas" před slovem „společenství", abych tuto fprmu odlišil. od, společenských vztahů, z „oblasti běžného života". Rozlišování mezi strukturou a communitas není jednoduše totéž jako známé dělení na „sekulární" a „sakrální", ani např. na politiku a náboženství. Určité ustálené úřady v kmenových společnostech mají mnoho náboženských rysů, dokonce každé společenské postavení má nějaké posvátné vlastnosti. Ale tyto, „posvátnou" slQŽku.lidé zastávající tyto pozice získávají během rites.depossage, jejichž prostřednictvím se jejich postavení změnilo. Něco z posvätností přechodného ponížení a absence formy přechází na osoby zastávající vyšší postavení nebo úřady a mírní jejich pýchu. Není to jednoduše, jak přesvědčivě tvrdil Fortes,3 záležitost přidělení obecného znamení
3 Meyer Fortes, Ritual and office, in Max Gluckman (red.), Essays on the ritual of the social relations (Manchester: Manchester University Press, 1962), s. 86. \ ,
96
97
průběh rituálu
platnosti strukturálním pozicím ve společnosti. Jedná se spíše o rozpoznání nezbytného a druhového lidského svazku, bez něhož nemůže žádná společnost existovat. Liminarita znamená, že vyšší postavení neexistuje bez nižšího a ten, kdo zastává vyšší pozici, musí zažít jaké ío jě být ponížený. Tato myšlenka stála bez pochyby v pozadf rozhodnutí prince Philipa poslat svého syna, následovníka britského trůnu, na nějaký čas do školy v australské buši, aby poznal „obyčejný život".
Dialektika vývojového cyklu
Z toho všeho usuzuji, že pro jednotlivce i skupiny je společenský život druhem dialektického procesu, který zahrnuje po sobě následující prožitky vyššího i nižšího postavení, communitas i struktury, stejnóro-dosti i odlišnosti, rovnosti i nerovnosti. Přechod pd nižšího k vyššímu postavení vede přes prázdné místo, kde neexistuje žádný status. V"přu5ehu "tohoto procesu se protiklady navzájem formují a jsou na sobě vzájemně závislé. A protože se každá kmenová společnost skládá z mnoha různých rolí, skupin a kategorií, jež mají všechny svůj vlastní vývojový cyklus, v každém libovolném okamžiku, kdy jsou mnohá postavení ustálena, probíhají i četné přechody mezi postaveními. Jinými slovy, v^ životě každého, čloyěka se střídají prožitky struktury a communitas, stavy a přechody.
U M IN ARITA- 0 B ŘAD U UVEDENÍ DO FUNKCE
Pro dokreslení uvedu jeden krátký příklad rite depassage zambijských Ndembuů, jenž se týká nejvyššiho postavení v kmeni, totiž staršího náčelníka zvaného Kanongeša. TentP příklad také rozšíří naše znalosti o tom, jak Ndembuové používají a vysvětlují své rituální symboly. Postavení staršího či hlavního náčelníka Ndembuů je stejně jako v mnoha dalších afrických společnostech paradoxní, jelikož představuje zároveň vrchol staikturované politicko-právní hierarchie i celou společnost jako nestrukturovaný útvar. Náčelník ztělesňuje také symbolicky území kmene a všechny jeho zdroje. Jeho úrodnost a nepřítomnost sucha, hladu, nemocí a záplav hmyzu jsou spjaty s jeho úřadem a jeho tělesným i morálním stavem. Mezi Ndembuy byla rituální síla staršího náčelníka omezená a spojená s mocí staršího vůdce autochtonního kmene lidu Mbwela, který se po dlouhém boji podřídil přemožitelům
98
; l
I
liminarita a communitas
z kmene Lunda vedeným prvním Kanongešou. Vůdci jménem Kafwa-na z kmene Humbu, což je odnož ,Mbwelů, byla svěřena důležitá pravomoc. Bylo to právo předávat a pravidelně léčit nejvyšší symbol postavení náčelníka mezi kmeny lundského původu, náramek lukanu vyrobený z lidských pohlavních orgánů a šlach máčený v krvi obětí otroků a otrokyň při každém uvádění do funkce. Rituální označení Kafwany bylo Čiwikankanu, ten, kdo si obléká nebo nasazuje lukanu. Označoval se také Mama jaKanongeša, „matka Kanongeši", protože symbolicky porodil každého držitele této funkce. Kafwana prý také naučil každého nového Kanongešu připravovat čarodějné léky, díky nimž se ho jeho nepřátele a poddaní báli. Tento fakt může svědčit o slabé politické centralizaci.
-Lukanu původně předávaný vůdcem všech Lundu, Mwantijanv-wou vládnoucím v Katarize mnoho mil na severu Kafwana rituálně ošetřil a po dobu mezivládí ho schoval. Mystická síla lukanu, a tedy kanongešovství, pocházela současně od Mwantíjanvwy, politického zdroje, a Kafwany, zdroje rituálního. Její užití pro blaho země a lidí bylo v rukou po sobě jdoucích jednotlivých lidí zastávajících funkci náčelníka. Její zdroj v Mwantijanvwovi symbolizoval historickou jednotu národa Ndembuů a jejich politické rozdělení do podnáčelnických celků pod vládou^Kanorigeši. Pravidelné ošetřování lukanu Kafwanou symbolizovalo zem, jejímž původním „vlastníkem" byl Kafwana, a celé společenství, které na ní žilo. Prosby, které k ní každý den; při úsvitu a při západu slunce Kanongeša pronášel, se týkaly úrodnosti a stálého zdraví a síly země, jejích rostlinných a živočišných zdrojů a lidí, krátce řečeno veřejného blaha. Lukanu ale měl i negativní aspekt; Kanongeša ho mohl použít ke kletbám. Pokud se jím dotkl půdy a pronesl určité zaříkadlo, prokletý Člověk nebo skupina se prý stali neplodnými,' jejich zem přestala být úrodná a jejich zvěř se stala neviditelnou. A konečně, lukanu spojoval Lundy a Mbwely a vytvářel tak společné ndembuské území a ndembuský lid.
Ve vztahu mezi Lundy a Mbwely i Kanongešou a Kafwanou můžeme vidět v Africe běžné dělení na politicky a vojensky silnější kmen a podrobený autochtónni lid, který je ale silný rituálně. Iowan Lewis píše, že strukturálně podřízení mají „moc nebo sílu slabých".4 Jeden velmi známý příklad z literatury můžeme najít ve Fortesbvě popisu
4 lowan lewis, Dualism in Somali notions of power (Journal of the Royal Antropologlcal Institute, vol. 93, part 1,1963), s. 111.
99
průběh rituálu
Tallensiů ze severní Ghany, kde přicházející Namoové autochtonním Talům přinesli náčelnictví a vysoce rozvinutý kult předků. Talové prý mají významnou rituální moc ve spojení se zemí a jeskyněmi. Při velkém svátku Golib, který se koná jednou za rok, spojení nácelnické a kněžské moci je symbolizováno mystickým Sňatkem náčelníka Ton-gů, vůdce Namooů s velkým knězem země, Golibdaanou, z talského kmene, zobrazovaných jako „manžel" a „manželka". U Ndembuů je, jak jsme viděli, Kafwana považován ve vztahu ke Kanongešovi za symbolicky ženskou postavu. Mohl bych uvést mnoho dalších příkladů tohoto druhu dichotomie, a to mluvím jen o Africe, zatímco tuto dichotomii nalezneme po celém světě. Chtěl bych zdůraznit, že existuje jistá  podobnost  mezi.....„slabostí"^, a......„pasivitou".. Jiminarity
v diachrônních přechodech mezi stavy a postaveními ..a. „strukturální" nebo synchronní podřízeností'některých osob,', skupin...a, společenských kategorií v politických, právních a hospodářských systémech. ^Liminární" a „podřízené" stavy se často pojí s rituální mocí.a celým společenstvím, které jé z této perspektivy nediferencované.
_ Abych se vrátil k ndembuským obřadům uvedení Kanongeši dó funkce, Iiminámí složka těchto obřadů začíná stavbou malého příbytku z listí asi míli od hlavní vesnice. Tato chýše se nazývá kafu nebo hafwi. Tento výraz Ňdembuově odvozují od ku-fwa „zemřít", protože zde muž zvolený za náčelníka umírá v obyčejnějším postavení. Ndem-buská liminarita se hemží obrazy smrti. Například tajné posvátné místo, kde jsou novicové obřezáváni, se nazývá ifvnlu nebo čifwilu, což jsou slova odvozená také od ku-fwa. Kafwana zavolá muže zvoleného za náčelníka oděného pouze v roztrhané bederní roušce a jeho rituální manželku, což je buď jeho nejstarší žena (mwadjí) nebo zvláštní otrokyne zvaná lukanu (po rituálním náramku), oděnou podobně, aby hned po západu slunce vstoupili do přístřešku kafa. Náčelník se při těchto obřadech také nazývá mwadji nebo lukanu. Dvojici přivedou do kafy, jakoby byla nemocná. Vevnitř musí sedět v pozici vyjadřující stud {nsoňtj nebo cudnost, zatímco je omývají léky smíšenými s vodou. Léky přinesou z Katukang'oňi, místa u řeky, kde předcházející náčelníci z jižní diaspory Lundu nějaký čas pobývali na cestě z Mwantijanvwova hlavního města, než se rozešli, aby si mezi sebe rozdělili své říše. Dřevo na tento oheň nesmí být nasekáno sekerou, ale musí se sebrat ze země. Znamená to, že bylo vytvořeno samotnou zemí a nikoli uměle. Znovu zde můžeme vidět spojení lund-ských předků a chtonických sil.
liminarita a communitas
Potom začíná rituál Kumukidjila, což znamená doslova „pronášet proti němu zlá nebo urážlivá-slova'Vmy. ho. můžeme nazvat „Spílání zvolenému náčelníku". Je zahájen, když Kafwana řízne náčelníka na spodní straně jeho levé paže, na kterou si náčelník navleče druhý den náramek lukanu, vtiskne do rány lék a přitiskne rohož na horní stranu paže. Náčelníka a jeho manželku potom hrubě přinutí, aby se ná rohož posadili. Manželka nesmí být těhotná, protože obřady, které budou následovat, údajně ničí plodnost. Navíc se náčelnický pár musí několik dní před rituálem zdržet pohlavního styku:
Kafwana pronese následující kázání:
,Mlč!Jsi lakomý a sobecký hlupák.'Jsi nerudný člověk'Nemiluješ své bližní, jen , se na ně zlobíš! lakota a zlodějstvi jsou vše, co máš! Přesto sem jsme tě povolali a říkáme, že se musíš stát náčelníkem. Odlož lakotu, zahoď zlost, vzdej se cizoložství, okamžitě s tím vším přestaň! Přislíbili jsme ti funkci náčelníka. Musíš jíst se svými bližními, musíš s nimi řádně žít. Nepřipravuj čarodějně lehy, abys mohl požírat své bližní v jejich chýších, to je zakázáno! Přáli jsme si za svého náčelníka pouze tebe a nikoho jiného. Ať tvá manželka připraví jídlo pro lidi, kteří přicházejí sem do hlavní vesnice. Nebuď sobec, nenechávej si náčelnictví jen pro sebe! Musíš se s lidmi smát, musíš přestat s čarodějnic-tvím, pokud jsi ho už náhodou dostal! Nesmíš zabíjet lidi! Nesmíš být k lidem neštědrý!
Ale ty, Náčelníku Kanongešo, Čifivanakenu {„synu, jenž se podobáš svému otci"] Mwantijanvwy, přitančil jsi k náčelnictví, protože tvůj předchůdce je mrtvý [tj. protože jsi ho zabil}. Ale dnes se rodíš jako nový náčelník. Musíš znát lidi, Ó Čifivanakenu. Pokud jsi býval lakomý a jídávat jsi maniokovou kaší sám, nebo své maso sám, dnes jsi náčelníkem! Musíš se vzdát svých sobeckých způsobů, musíš každého vítat, jsi náčelník! Musíš přestat s cizoložstvím a sváry. Nesmíš vynášet nespravedlivé rozsudky, které by ovlivnily jakýkoli právní případ týkající se tvého lidu, obzvlášť pokud jde o tvé vlastní děti. Musíš říct: „Pokud někdo spal s mou ženou, nebo mi ukřivdil, dnes nesmím jeho případ soudit nespravedlivě. V mém srdci nesmí zůstat zášť."
Po tomto kázání každý, kdo si myslí, že mu zvolený náčelník v minulosti ukřivdil, má právo mu spílat a plně vyjádřit svou zášť a zacházet při tom do takových podrobností, jak je mu libo. Zvolený náčelník musí po celou dobu tiše sedět se sklopenou hlavou, jako „vzor veškeré trpělivosti" a pokory. Kafwana mezitím náčelníka kropí lékem a sem tam do něj urážlivě vrazí hýžděmi (.kumubajišá) Mnoho informátorů mi řeklo, že „náčelník je v noci před uvedením do úřadu jako otrok (ndung'u)". Zabrání se mu ve spánku, což je částečně zkouška a částečně se to dělá proto, že údajně kdyby usnul, měl by zlé sny
100
101
průběh rituálu
o stínech zemřelých náčelníků, „kteří řeknou, že nemá právo se stát jejich následovníkem, nezabil je snad?" Kafwana, jeho pomocníci a další významní muži, například vůdcové vesnic, týrají náčelníka a jeho manželku, jíž je spfláno stejným způsobem, a nařídí jim, aby nasbírali dřevo na oheň a další manuální práce. Náčelník to musí všechno snášet a nesmí to mít žádnému z mužů v budoucnu za zlé.
RYSY LIMINÁRNÍCH BYTOSTÍ
j^áze znovupřijetí se v tomto případě skládá z veřejného uvedení Ka-hongeŠi do úřadu s veškerpu.okázalostLa.ohřadností. I když by to bylo velice zajímavé z hlediska zkoumání funkce náčelníka u Ndem-buů a také z pohledu významného proudu současné britské sociální antropologie, my se zde soustředíme na něco jiného. Zaměříme se na liminaritu a rituální moc slabých. Objevuje se   zde ve dvou aspektech. Za prvé se ukazuje, že Kafwana a další prostí Ndembupvé mají privilegium uplatňovat autoritu nad představitelem nejvyšší moci kmene. V liminaritě se pc^a^siaVa^Tlejvys^ífl^lS'čínihé je., nej,-, vyšší politická autorita znázorněna „jako otrok", což připomíná korunovací "papězě v západním křesťanství, kdy je povolán, aby byl „servus servorum Dei." Část rituálu má samozřejmě, jak Monica Wilso-nová říká, „profylaktickou funkci".5 Náčelník musí při obřadech prokázat sebekontrolu, aby se byl schopen ovládat tváří v ivář svodům moci. Úloha pokořeného náčelníka jé ale pouze extrémním příkladem stále se vracejícího tématu liminárních situací. Jedná se o motiv odkládání preliminárních a postliminárních atributů.
Nyní se podíváme na hlavní složky obřadu Kumukindjila. Náčelník a jeho manželka jsou oba oděni do roztrhaných bederních roušek a nazývali se stejně - mívadji. Tento výraz se používá také pro zasvěcované chlapce a pro první manželku muže v chronologickém pořadí sňatků. Je to znak anonymního stavu „zasvěcovaného". Bezpohlavnost a anonymita jsou typickými rysy liminarity. V mnoha typech iniciace, kde jsou novicové obou pohlaví, mají muži i ženy stejný oděv a nazývají se stejně. Platí to také pro mnohé křestní obřady v křesťanských a synkretických sektách v Africe, například v kultu Bwiti v Gabonu.6
5 Monica Wilsonova, Rituals of kinship among the Nyahyusa (London; Oxford University Press, 1957), s. 46-54.
James Fernandez, osobnl rozhovor. ■ •
102
PATA KAPITOLA
pokora a hierarchie:
liminarita zvýšení a převrácení statusu
RITUÁLY ZVÝŠENÍ A PŘEVRÁCENÍ STATUSU |
Van Gennep, otec formální procesuálni analýzy, při popisování tří fází přechodu z jednoho kulturně definovaného stavu nebo \ statusu do jiného užíval dva soubory termínů. Obzvláště ve vztahu k' rituálu používal posloupné termíny odloučení, pomezí a přijeti, a spolu s nimi termíny prelíminární (předprahové), liminámí (prahové) , a postliminární (poprahové). Když mluví ó prvním souboru termínů a aplikuje ho na údaje, klade van Gennep důraz na to, co bych já nazval „strukturální" aspekty přechodu. Způsob, jak zachází s idruhým souborem, naznačuje, že se především zajímá o jednotky času a prostoru, v nichž chování a symbolika jsou na okamžik zproštěny norem a hodnot, které řídí veřejný život osob zaujímajících pozice ve struktuře. Liminarita se zde dostává do popředí a van Gennep připojuje k přídavnému jménu „liminární" předpony, aby ukázal že, struktura se dostává na okraj zájmu. „Strukturou" mám stejně jako dříve ;na mysli „společenskou strukturu", jak tento termín používá většina britských sociálních antropologů, tj. více méně charakteristickou soustavu specializovaných vzájemně na sobě závislých institucí a institucionálního uspořádání pozic a/nebo účastníků, které v sobě zahrnují. Nemluvím o „struktuře" ve stejném smyslu jako Lěvi-Strauss, tj. nezabývám se logickými kategoriemi a formami vztahů mezi nimi. Ve skutečnosti se v liminární fázi rituálu často setkáváme se zjednodušením či dokonce vyloučením společenské struktury v britském slova smyslu
159
prubéh rituálu
pokora a hierarchie
a se zesílením struktury ve smyslu Léviho-Strausse. Shledáváme, že společenské vztahy se zjednodušují, zatímco mýtus a rituál jsou složitější. Porozumět tomu, proč se tak děje, je celkem snadné. Pokud se na liminaritu díváme jako na odstoupení od běžných způsobů společenského jednání, můžeme v ní spatřovat období podrobného přezkoumání ústředních hodnot a axiomů kultury, v níž se objevuje.
V této kapitole se zaměříme především na liminaritu jako na fázi a stav. V komplexních společnostech velkých měřítek se samotná li-minarlta  jako  výsledek  postupující  dělby - práce  často stává náboženským nebo kvazináboženským stavem a na základě této krys-talizace většinou znovu vstupuje do struktury a stává se doplňkem strukturálních rolí a pozic. Namísto chatrče pro odloučení máme církev. Navíc bych chtěl rozlišit dva hlavní typy liminarity, přestože jich bude v budoucnu bezpochyby objeveno víc. Za prvé máme liminaritu, která charakterizuje rituály zvýšení statusu, v nichž je subjekt rituálu či novic v institucionalizovaném systému postavení nezvratně vyzdvižen z nižší na vyšší pozici. Za druhé existuje liminarita, kterou často nacházíme v cyklických a kalendářních rituálech, většinou kolektivních, v nichž v daných kulturně definovaných bodech ročního cyklu skupiny a kategorie osob, jež obvykle ve společenské struktuře zaujímají pozice nízkého statusu, mají jasně přikázáno uplatňovat nad .osobami jim nadřazenými rituální moc. Nadřazení musejí ochotně přijímat své rituální ponížení. Tyto rituály můžeme nazvat rituály převrácení statusu. Mnohdy je doprovází drsné slovní i mimoslovní jednání, při němž podřízení spílají nadřazeným a fyzicky jim ubližují.
Při běžné variantě tohoto typu rituálu podřízení napodobují hodnost a styl nadřazených, někdy jdou dokonce tak daleko, že se uspořádají v hierarchii kopírující sekulární hierarchii těch takzvaně lepších. Krátce řečeno, mohli bychom proti sobě postavit liminaritu silných (a těch, co se stávají silnějšími) a těch, co jsou trvale slabí. Liminarita osob posouvajících se nahoru většinou zahrnuje jakožto nejvýznamnější kulturní složky ponižování nebo pokořování novice. Zároveň liminarita trvale strukturálně podřízených jako svůj klíčový společenský prvek obsahuje symbolické nebo předstírané vyzdvižení rituálních subjektů na významné mocenské posty. Ze silnějších se stávají slabší, slabší se chovají, jako by byli silní. Liminarita silných je společensky nestrukturovaná nebo strukturovaná jednoduchým způsobem, liminarita slabých představuje sen o strukturální nadřazenosti.
RITUÁLY ŽIVOTNÍCH KRIZÍ A KALENDÁŘNÍ RITUÁLY
, Nyní, když jsem takříkajíc vyložil karty na stůl, podložím svá tvrzení fakty a začnu tradičním antropologickým rozlišením mezi rituály životních krizí a kalendářními rituály, neboli rituály, ročních období. Rituály životních krizí jsou ty rituály, při nichž se rituální subjekt nebo subjekty pohybují, jak to formuloval Lloyd Warner, ze „stálého pla-centárního umístění v matčině děloze ke své smrti a konečnému ' stálému bodu jeho náhrobku a definitivnímu spočinutí v hrobě jakožto mrtvého organismu. Tento pohyb je přerušován množstvím kritických okamžiků přechodu, jež všechny společnosti ritualizují a veřejně vyjadřují vhodnými obřady, aby vštípili důležitost jednotlivce a skupiny všem žijícím členům společenství. Jsou to významná období narození, dospívání, sňatku a smrti".1 Já bych k nim ještě přidal rituály, které se vztahují k uvedení do vyššího nabytého postavení, ať už se jedná o politický úřad nebo členství v exkluzivním klubu nebo tajné společnosti. Tyto obřady mohou být buď individuální nebo kolektivní, ale většinou se provádějí pro jednotlivce. Kalendářní rituály se na druhou stranu skoro vždy týkají širší skupiny a celkem často zahrnují celou společnost. Obvykle se také provádějí v přesně určených okamžicích ročního hospodářského cyklu a svědčí o přechodu od nedostatku k hojnosti (jako o svátku první sklizně nebo dožínkách) nebo od hojnosti k nedostatku (když se například očekává zimní strádání, a podnikají se kroky k magické ochraně). Můžeme k nim také přičlenit všechny rites de passage provázející jakoukoli změnu kolektivního charakteru jednoho stavu na jiný, jako když celé kmeny jdou do války nebo celé společenství koná rituál na odvrácení následků hladomoru, sucha nebo moru. Rituály životních krizí a uvedení do funkce jsou téměř vždy rituály zvýšení statusu. Kalendářní rituály a rituály skupinové krize mohou někdy patřit k rituálům převrácení statusu.
V jiné práci2 jsem psal o symbolech liminarity, které jsou známkou strukturální neviditelnosti noviců procházejících rituály životní krize, jak jsou například odděleni od oblasti každodenního života, jak bývají pomalovaní barvami nebo je zakrývají masky, anebo je není možné slyšet, protože mají přikázáno mlčet. Výše jsem ukázal (str. 107), jak jsou podle Goffmanovy terminologie „srovnáni na stejnou úroveň"
1 Lloyd Warner, Tbe living and tbe dead (New Haven, Conn.: Yate University Press, 1959), s. 303.
2 Victor Turner, Tbe forest of symbols (Ithaca, K Y.: Comell University Press, 1967), s. 93-111.
160
r
161
průběh rituálu
nebo „svlékají"3 sekulární rozlišení postavení a majetkových práv. Dále jsou podrobeni zkouškám a utrpení, aby se naučili pokoře. Jeden příklad takového zacházení pro dokreslení postačí. Při obřadech obřízky chlapců kmene Tsonga popsaných Henrim Junodem chlapce „krutě zbijí pastevci... při sebemenší zámince",4 dále musejí snášet zimu, celou noc musejí spát na zádech nazí během štiplavě chladných nocí od června, do srpna, po dobu celé iniciace mají kategoricky zakázáno vypít jedinou kapku vody, musejí jíst mdlé nebo nechutné jídlo, „ze kterého se jim zpočátku dělá špatně", až zvrací, musí snášet krutý trest, kdy jim mezi oddělené prsty obou rukou vloží hůlky a silný muž uchopí oba konce hůlek, stiskne je k sobě a chudáky chlapce zdvihne, čímž jim zmáčkne a napůl rozdrtí prsty a konečně obřezaní musí být také připravení na to, že pokud se jim rána dobře nezahojí, mohou zemřít. Toto utrpení nemá chlapce pouze naučit odolnosti, poslušnosti ä mužnosti, jak předpokládal Junod. Rozmanité důkazy z jiných společností naznačují, že 'mají také společenský význam, který spočívá v tom, že je sníží na jakousi lidskou prima matéria zbavenou konkrétního tvaru a zredukovanou do stavu, který je sice stále společenský, ale nachází se níže než všechny přijímané formy statusu. Z toho vyplývá, že pokud má jedinec na žebříčku statusu postoupit výš, musí nejprve sestoupit ještě níž, než je jeho nejnižsí příčka*.
ZVÝŠENÍ STATUSU
Liminarita životní krize tedy uchazeče o vyšší postavení ve struktuře pokořuje a zobecňuje. Stejné procesy probíhají obzvláště barvitě v mnoha afrických rituálech uvedení do funkce. Budoucí náčelník nebo vůdce je nejprve oddělen od každodennosti a pak musí projít liminárními rituály, které ho hrubě ponižují, než je při znovuzačleňu-jících obřadech uveden s konečnou slávou na svůj stolec. Už jsem se zmiňoval o ndembuských obřadech uvedení do funkce (kapitola 3), kde jsou budoucí náčelník s. manželkou mnoha svými budoucími poddanými ponižováni a káráni během jednu noc trvajícího odloučení v malé chýši. Další africký příklad stejného druhu živě popisuje Du Chaillu ve vyprávění o volbě „krále v Gabonii". Potom, co vylíčí
'• Erwing Goffman, Asylums (Chicago: Aldine Publishing Company, 1962), s. 14.
4 Henri Junod, The life of a South African tribe (New Hyde Park, N. Y,: University Books, 1962),
—vol~ITsr82^85-.:'"
162
průběh rituálu
pokora a hierarchie
jit lépe, než výstřední nebo dočasně povolené jinak zakázané chování. Rituály převrácení statusu zahrnují oba tyto rysy. Tím, že z vysokého učiní nízké a z nízkého vysoké, znovu upevňují princip hierarchie. Tím, že nízko postavení napodobují, někdy až karikují, chování vysoko postavených a omezují iniciativu hrdých, podtrhují rozumnost každodenního kulturně předvídatelného vzájemného chování rozličných společenských tříd. Díky tomu je patřičné, že jsou rituály převrácení statusu často umístěny bud v pevných bodech v ročního cyklu nebo ve vztahu k pohyblivým svátkům, které se během omezeného období mění, protože pravidelnost struktury se odráží v časovém uspořádání. Dalo by se tvrdit, že rituály převrácení statusu se také objevují, když celému společenství hrozí nějaká pohroma. Na to lze ale přesvědčivě odpovědět tak, že se tyto vyvažující obřady konají právě proto, že.je ohrožena celá komunita. Věří se totiž, že určité dějinné nepravidelnosti pozměňují přirozenou rovnováhu mezi tím, co je pojímáno jako trvalé strukturální kategorie.
COMMUNITAS A STRUKTURA
V RITUÁLECH PŘEVRÁCENÍ STATUSU
Nyní se vrátíme k rituálům převrácení statusu. Nejenže znovu potvrzují řád struktury, obnovují také vztahy mezi konkrétními dějinnými jedinci zaujímajícími pozice v této struktuře. Všechny lidské společnosti se implicitně či explicitně vztahují ke dvěma protikladným společenským modelům. Jeden model vidí společnost jako strukturu právních, politických a ekonomických pozic, funkcí, statusů a rolí a jedince nejasně rozeznává za jeho společenskou úlohou. Druhý model chápe společnost jako communitas konkrétních nenapodobitelných jednotlivců, kteří, přestože se liší tělesným i duševním nadáním, jsou považováni za sobě rovné díky společnému lidství. První je modelem rozlišeného, kulturně strukturovaného, členěného a často hierarchického systému institucionálních pozic. Druhý představuje společnost jako nediferencovaný homogenní nikoli na statusy a role „rozčleněný" celek, v němž jedinci neodlučitelně stojí vedle sebe.
V průběhu společenského života jednání v souladu s jedním modelem se „odlučuje" od chování podle druhého. Hlavním cílem je ale jednat podle hodnot communitas i tehdy, když člověk hraje strukturální role, kde to, co dělá, je poldádáno za pouhý prostředek
168
1
TI j
k dosažení a udržení communitas. Z tohoto hlediska můžeme cyklus ročních období považovat za míru stupně odloučení struktury od communitas. Platí to především o vztahu mezi velmi vysoko a velmi nízko postavenými společenskými kategoriemi a skupinami, ale i o vztahu lidí zastávajících tato postavení a společenské pozice. Lidé používají moc svěřenou jejich úřadu, aby využívali a zneužívali osoby zaujíma-jící nižší pozice a zaměňují postavení s člověkem, jenž je zastává. Věří se, že rituály převrácení statusu umístěné bud do strategických bodů ročního cyklu nebo vyvolané neštěstími pokládanými za následek vážných společenských prohřešků znovu nastolují správný vzájemný vztah mezi společenskou strukturou a communitas.
AŠANTSKÝ OBŘAD APO
Pro ilustraci uvádím známý příklad z antropologické literatury týkající se obřadu Apo severních Ašantů z Ghany. Tento obřad, který Rattray pozoroval mezi národy Tekimanů, se odehrává během osmi dnů před tekimanským novým rokem začínajícím 18. dubna. Bosman, raný nizozemský historik guinejského pobřeží popisuje podle Rattrayových slov „nepochybně ten samý obřad"8 takto: mají „... osmidenní svátek provázený rozličným zpěvem, skákáním, tancem, veselím a radostí, během nějž je povoleno zesměšňovat a pomluvy jsou oslavovány tak, že lidé- mohou volně mluvit o všech chybách, ničemnostech a podvodech svých nadřízených i podřízených, aniž by byli potrestáni nebo alespoň přerušeni".'
Rattrayova pozorování plně dokládají Bosmanův popis. Výraz Apo odvozuje od kořene, který znamená „mluvit s někým hrubě nebo nevlídně", a zdůrazňuje, že jiný výraz pro tento obřad ahorohorua se patrně odvozuje od slovesa horo, „umýt", „očistit". To, že Ašanti nepochybně spojují otevřenou, hrubou mluvu s očištěním, dokládají slova starého vysokého kněze boha Ta Kese, jak je vyslechl a doslova zapsal Rattray:
Víš, že každý má sunsum (duši), která se může zranit nebo natlouct nebo onemocnět a tak způsobit, že onemocní tělo. Velmi často, přestože mohou být i jiné příčiny, např. čarodějnictví, je -nemoc způsobena zlem a nenávistí, které někdo nosí v hlavě vůči tobě. I ty můžeš mít vůči někomu v srdci nenávist
I
m
8 R. S. Rattray, Asbantt (Oxford: Claredon Press, 1923), s. 151. ' Willem Bosnian, Coast of Guiana (London, 1705), Dopis X.
169
průběh rituálu
pokora a hierarchie
kvůli něčemu, co ti udělal, a to také způsobuje, že se íyq/esunsum souží a onemocní. Naši předkové to věděli, a proto ustanovili čas jednou do roka, kdy každý muži žena, svobodný i otrok, mohou vyslovit, co mají v hlavě, říct svým bližním, có si o nich a jejich chování myslí, a to nejenom svým sousedům, ale i králi nebo náčelníkovi. Když to člověk volně vysloví, pocítí, že jeho sunsum vychladne a utiší se a sunsum jiných lidí, k nimž volně promluvil, se také utiší. Král Ašantů ti možná zabil děti a ty ho nenávidíš. Díky tomu je nemocný a ty jsi taky nemocný. Když mu smíš do očí říct, co si o něm myslíš, oběma vám to prospěje.™
Z této domorodé interpretace je okamžitě zřejmé, že srovnání na stejnou úroveň je jednou z hlavních funkcí obřadů Apo. Vysoce postavení se musí podvolit pokoření a ponížené osoby jsou povýšeny prostřednictvím privilegia mluvit na rovinu. Ale rituál obsahuje mnohem víc než jen toto. Strukturální rozlišení jak vertikální, tak horizontální je příčinou rozmíšek a frakcionářství a bojů v dyadických vztazích mezi osobami zaujímajícími pozice a těmi, kdo o ně usilují. V náboženských systémech, které jsou samy strukturované, většinou, prostřednictvím vsunutých členění solárního a lunárního roku a významných momentů klimatické změny, se hádky a rozpory neřeší ad hoc, jak přicházejí, ale genericky a souhrnně v pravidelně se objevujícím bodu rituálního cyklu. Obřad Apo se odehrává, jak Ašanti říkají, „když se ukonči] koloběh roku", nebo když „se kraje roku setkají". Zajišťuje ve svém důsledku uvolnění vší zášti, která se nahromadila ve strukturálních vztazích během uplynulého roku. Očistit strukturu otevřenou mluvou znamená oživit ducha communitas. Víra rozšířená v subsaharské Africe, že zášť živená v srdci nebo v hlavě, může fyzicky ublížit člověku, který ji nosí, i tomu, proti komu je namířená, zde slouží k tomu aby zajistila, že provinění jsou vyslovena a že provinilci netrestají osoby, které mluví o jejich prohřešcích. Protože je pravděpodobnější, že lidé vysokého postavení ubližují lidem postavení nižšího, než naopak, nepřekvapuje, že náčelníci a urození jsou považováni za hlavní cíle veřejných obvinění.
Paradoxně má rituál redukování struktury na communitas prostřednictvím očistné síly vzájemné upřímnosti za následek obnovení principů klasifikace a uspořádání, na nichž struktura spočívá. Například poslední den rituálu Apo těsně před začátkem nového roku se svatyně všech místních a některých národních ašantských bohů nesou v průvodu od svých místních chrámů k řece Tano a každou
*■ & Battray, Asbanti (Oxford: claredon Press, 1923), s. 153,
doprovázejí kněfí, kněžky a další náboženští úředníci. Tam se svatyně a začerněné stolce zesnulých kněží pokropí a očistí směsí vody a práškové bílé hlíny. Náčelník, politická hlava Tekimanů, není osobně přítomen. Královna Matka zde ale je, protože tato záležitost se týká bohů a kněží, kteří představují všeobecné-aspekty ašantské kultury a společnosti spíše než náčelnictví ve své užší strukturální podobě. Tuto všeobecnost vyjadřuje, motlitba kněžského mluvčího jednoho z bohů, kterou pronáší, když kropí svatyni Ta Kesiho, nejvyššího místního boha: „Prosíme tě o život, když jdou lovci do lesa, dovol jim zabít maso, nechť rodičky dětí rodí děti: život Jao Krámoví [náčelníkovi], život pro všechny lovce, život všem kněžím, vzali jsme apo tohoto roku a dáváme je do řeky."11 Stolce a všichni přítomní jsou pokropeni vodou a po očištění svatyň se všichni vrátí do vesnice a svatyně se znovu umístí do chrámů, jež jsou jejich domovem. Tento slavnostní obřad, který zakončuje divoký rituál, je ve skutečnosti velmi složitým projevem kosmologie tekimanských Ašantů, protože každý bůh představuje celou soustavu hodnot a myšlenek a pojí se s místem v mytickém cyklu. Navíc doprovod každého boha kopíruje družinu náčelníka a ztělesňuje ašantské pojetí strukturální hierarchie. Jakoby struktura omytá a očištěná pomocí communitas byla znovu, vystavena na odiv bělostná a zářivá, aby mohl začít nový cyklus strukturálního času.
Je důležité, že první rituál nového roku, který se koná další den, řídí náčelník a žádné ženy, dokonce ani královna Matka nesmí být přítomna. Obřady se konají uvnitř chrámu místního boha Ta Kesiho, náčelník se k němu o samotě modlí a potom obětuje ovci. To ostře kontrastuje s rituály předchozího dne, jichž se účastní příslušníci obou pohlaví, které se konají venku u řeky Tano významné pro všechny Ašanty, jejichž součástí není žádná krvavá oběť a z nichž je náčelník vyloučen. Communitas je slavnostní znamení, které zakončuje starý rok, struktura očištěná pomocí communitas a nasycená krví oběti se znovu rodí prvního dne nového roku. Zdá se, že to, co je v mnoha ohledech rituál převrácení, způsobuje nejen dočasné převrácení společenské hierarchie, ale také nejprve odděluje princip jednoty skupiny od principů hierarchie a rozčlenění a pak dramaticky ukazuje, že jednota Tekimanů, a více než jich - celého Ašantska, je hierarchická a členěná.
11 Tamtéž, s. 164-166.
170
171
r*"*n
Městská knihovna knih.    1 odd.
G 7469
Glc
ex.
Průběh rituálu
Victor Turner
Computer Press, 2004. Vydání první. Všechna práva vyhrazena.
Odpovědný redaktor: Silvie Sanža
Obálka: Tomáš Tůma
Vnitřní úprava: Jiří Matoušek, Petr Klíma
Překlad: Lucie Kučerová
Odborná korektura: doc. PhDr. Josef Kandert, CSc.
Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, nám. 28. dubna 48, 635 00 Brno, http://knihy.cpress.cz ISBN 80-722-6900-3 Prodejní kód: KF0001
Vydalo nakladatelství Computer Press jako svou 1475. publikaci
© Editions ALDINE DE GRUYTER, New York, __
Copyright © 1969 by Victor WT Turnér." Renewed 1997 by Edith Turner. Originally published by Aldine de Gruyter, a division of Walter de Gruyter, lne 200 Saw Mill River Road, Hawthorne, NY 10532, U.S-A.. Přeloženo z anglického originálu: . _
-Tb~ě~RituaTVtvčesš: Structure and Anti-Structure by Victor Turner ..jK-^íi*
OBSAH
Předmluva k paperbackovému vydání v Aldine de Gruyter - Roger d. abrahams
Předmluva
Úvod
První kapitola
ROVINY KLASIFIKACE V RITUÁLU ŽIVOTA A SMRTI
Morgan a náboženství
Výzkum rituálu ve střední Africe
Předběžný terénní výzkum ndembuského rituálu
Isoma
Důvody pro vykonáni Isomy Průběh
Ndembuský výklad symbolů Jméno „Isoma" Maska „Mvweng'i" Cíle Isomy
Příprava posvátného místa Sbírání léčivých prostředků
Horký a chladný lék: jámy smrti a života
Bílá a červená drůbež Léčebný proces Klasifikační struktura: triády Klasifikační struktura: dyády Klasifikace vzhledem k situaci
Roviny klasifikací
Poznávací proces a bytí v rituální symbolice
Druhá kapitola s .......$M
PARADOXNÍ VZTAH DVOJČAT VNDEMBUSKÉM RITUÁLU;
3 11
13
15
15 18 20
23
24
25
26
27
28
30
31
33 37
40
41
45
46
48
49 49
51:
Dvojčata.v.příbuzenských,vztazích;av^i^t6;!:i;|ta některé nříklady z Af m^ÉaĚ^^miSm
P1ĚĚ
některé příklady
Náplň ndembuskérjWS
. Vlastri5sn;i,Ui\líiičfe^^