K R A L J I N D R I C H I V .
Dil prvni
Historickd hra v peti jedndnich
KRAL yiNDKlCH IV., DlL I.
O S O B Y
K R A L JiNDftlCH I V .
TiNDfilCH, P R I N C W A L E S K f , 1 , , .
J A N z L A N K A S T R U , \synovekralom
H R A B £ W E S T M O R E L A N D
S I R W A L T E R B L U N T
T O M A S P E R C Y , hrahe z Worcestru
JiNoftiCH P E R C Y , hrabe z Northuniberlandu
JiNoftiCH P E R C Y , pfijmim H O T S P U R , jeho syn
E D M U N D M O R T I M E R , hrahe z Marchu
R I C H A R D S C R O O P , arcibiskup yorsk^
A R C H I B A L D hrabe D O U G L A S
O W E N G L E N D O W E R
S I R R I C H A R D V E R N O N
S I R J O H N F A L S T A F F
S I R M I C H A E L , pfltel arcibiskupa yorskeho
P O I N S
G A D S H I L L
P E T O
B A R D O L F
L A D Y P E R C Y O V A , chot Jindficha Hotspura a sestra Mortimerova
L A D Y M O R T I M E R O V A , dcef Owena Glendozvra a chot Mortimerova
P A N ! C I P E R N A , hostinskd v krcme v Eastcheapu
L O R D O V ^ , DUSTOJNfci, §ERIF, V I N A R N I K , S T O L B A , D V A KOlSrARI,
D O M O V N I K , SKLEPNfCI, POCESTNf, SLUHOV^ a D V O R A N E
DSjiStS V Anglicku
ysDNANl I, SC£NA 1.
J E D N A N T P R V N I
S C £ N A P R V N I
Londyn. — V krilovskem palaci.
{Vystoupi K R A L J I N D S I C H , J A N Z L A N K A S T R U ,
H R A B I W E S T M O R E L A N D , S I R W A L T E R B L U N T a jmi.)
K R A L JiNDfiiCH. Tak schvaceni a bledf starostmi
pfec nalezame &s, by gtvan;^ mfr
si vydechnul a hlasem trhan^m
zas jektal novy boj, jenz zapocft
mi na pobfezfch dalnS odiehlych.i
Jiz teto zem6 piida vyprahla
rty nepotffsnf krvf vlastnfch dftek;
jiz bfitkd* valka pole nezbrazdf
a nepodrti jeji kvfitiny
rot' nepfatelsk;fch zbrojna kopyta.
Ty o6i posupn6, jez nedavno
jak pov6tron6 nebes neklidnych,
a.& jedne latky jsou a pffrody,
se potkavaly vnitfnfm rozbrojem
a V divem shluku reze obcansk6,
ted V fadach sdruzen;fch a limfirnT^ch
se jednou cestou budou ubirat
a nebudou jiz Celit odporem
svfm znam^m, pokrevnym a spojenciim.
Hrot valky, v chatrne jak pochv2 nuz,
jiz neporani pana vlastniho.
Toz, pfdtel6, az k hrobu Kristovu
CO jeho vojfni a vazani
jft do boje za jeho svaty kfi2
hned vypravfme vojsko anglicke,
jez ur&no* jiz v lun6 matefsk^m
193
KRAL yiNDRlCH IV., DtL I.
hnat ony pohany ze svatych niv,
po jejich2 lanech kraCivaly kdys
ty bozske nohy, jez pro naSi spasu
pfed Ctrnacti sty lety pfibity
s na hofky kffz. — Lec tento zamSr nas
jest rok* jiz star, a tedy zbyteCno
vam fikati, ze pujdem; proto jsme
se nesesli. Vsak to nam povSzte
a mluvte, mily stryCe Westmorelande,
10 CO ujednala v&ra naSe rada
na zrychieni te piln6 vypravy.
WESTMORELAND. Muj krali, horlivS vzat v livahu
ten spSch a mnoh6 vyloh rozpodty*
se stanovily v(5era, kdyz tu vraz
15 vSe kfizfc z Walesu doslo poselstvi
zprav tSzkych pine, z kterych nejhorsf
je ta, ze bohatyrsky Mortimer,
sve muzstvo herefordshirske veda v boj
vstfic tlupam divokeho Glendovs^ra,
20 byl krutou rukou toho WelSe jat
a tisic jeho lidf pobito,
na jejichz tSlech taka ohavnost,
tak zvffeci a nectne ndsilf
od onfich M^elsskych 2enstin spdchano,
25 ze bez hanby to nelze povidat.
KRAL JINDSICH. TOZ zda se tedy, o torn boji zv&t
ze pferusila naSi vypravu
do Svate zemS.
WESTMORELAND. Vskutku, pane muj;
30 a jin6 v6ci k tomu pfispSly,
neb hor§i, nemilejSi noviny
nam pfisly od severu, a ty jsou:
V den Pozdvizeni kfize svat6ho
bojovnj^ Hotspur, mlad^ Harry Percy,
35 a statny Archibald, ten chrabry vzdy
a osvedceny Skot, se utkah
u Holmedonu,
kdez krvavou a tezkou hodinu
si pfipravili, jakz die hfimani'
40 jich del a podle jinych pfi'znaku
194
JEDNANI I, SCeNA 1.
zv5st vypravi; neb ten, kdo pfines j i ,
vsed na konS, kdyz vfavou vrcholil
ten hrdy boj a bylo nejisto,
kam nakloni se jeho vahadlo.*
KRAL JINDRICH. Zde drahy, \&m& cinny* pfitel na§
sir Walter Blunt, jenz s konS sesednul
ted pravS, kazdou prsti potfisnSn,
jez dsn nase mSsto sidelni
a Holmedon; a ten nam vitan6
a utSSene zpravy pfina§i.
Jet hrabfi Douglas v bitve porazen
a deset tisic Skotu udatnych
a s nimi dvaadvacet rytifu
sir Walter spatfil v krvi na kupach
tam na te holmedonske planing.
A mezi tSmi, ktere Hotspur jal,
jest Mordake,!" hrabe z Fifu, Douglasuv
syn nejstarsi; tez hrabg z Atholu
a Menteith, Angus, hrabfi Murraysky.
A nenf-li to kofist poctiva,
plen nadherny ? — Ha, stryde, nen£-li ?
WESTMORELAND. Ba vim vftSzstvi,
jakym se knize miize honosit.
KRAL JINDRICH. Tim zkormucujes mne, hffch zdvisti
mi vnukaje, ze lord Northumberland
byl takym zdatn^m synem obdafen,
jenz V listech slavy znf a ve hvozdu
jest mezi vsemi nejrovnejsi strom;
jenz milackem jest sladke Stestgny
a jejf p^chou; kdez, jak hledim ja
na jeho v6hlas, vidim, hanbou jen
a hyfenfm jak mlad^ Jindfich muj
si 6elo tfisnf. 0 k6z dokdzat
se dalo jen, ze skfitek nfijaky,
jen2 v noci obchazi, nam vymSnil
ty obe nase dftky v kolebkach^i
a moje Percy zval a jeho pak
Plantagenet! — T u jeho Jindficha
bych ja mSl za sveho a m6ho on.
Le<S pro tu chvili z mysli pusfme jej.
195
KRAL JINDRICH IV., DtL I.
Co tomu, stryce, ffkate, jak zpych
ten mlady Percy ? V§echny zajat6,
jez ukofistil v teto vyprave,
si podrzel a vzkazuje mi, ze
jen Mordake, hrabe z Fifu, bude muj.
WESTMORELAND. V tom vezi nauceni strycovo;
tot Worcester, hv&da vam vzdy neblaha,
jej nutka jezit se^^ a cepyfit
svuj mlady hfeblnek vam na likor.
KRAL JINDRICH. Ja poslal pron, by zodpovfdal se;
a protoz zatfm nutno odlozit
ten zbozny zamer jeruzalemsky.
Na pfisti stfedu chceme radu svou
mit ve Windsoru; lordum sdSlte to.
Vsak sam se opet rychle navratte,
neb fici vie a cinit nutno jest,
nez nynl pro hnev mozno vyslovit.
WESTMORELAND. Tak stane se, muj krali. (Odejdou.)
SCfiNA D R U H A
Londyn. — Komnata princova.
(Fyi/OM/)/JiNDfilCH, PRINC WALESKf, a FALSTAFF.)^*
FALSTAFF. Nu, Jindro, — jakypak je dennl Cas, hochu ?
PRINC JINDRICH. Tvuj vtip tak ztuCngP* pitfm stareho sektu, rozpfnanfm
se po veCefi a pospavanim na lavicich odpoledne, zes
vlastnS zapomnSl ptati se na to, co bys vlastne v6d6t chtSl.
Cozpak, u vsech certu, je tob6 do denniho Casu ? — Leda by
hodiny byly korbele sektu, minuty kapouni, cymbily jazyky
svodnic, cifemfky stfty vykri^enych domu a bozf slunce samo
svarna, rozpalena mladice v ohniv6 dykytS. Jinak nevlm, pro5
bys tak plytval slovy a ptal se na denni £as.
FALSTAFF. VSru, ted mi mluvis do duse,!^ Jindro, nebot my, kten
mfisce berem, obchazime pfi mSsfci a sedmi hvfizdach," a ne pod
Foebem, tim bludnym svarnym rytifem. — A prosfm tg, holoubku,
az budes kralem, a Buh Tvou Milost zachovej — cht61
jsem ffci Tve Velicenstvo, nebot milostnosti nebude na tobfi ani
zbla —
196
JEDNANI I , SC^NA 2.
PRINC JINDRICH. Jakze — ani zbla ?
FALSTAFF. Ba na mou duSi, ani tolik ne, co by ti statilo na modlitbu
pfed miskou smazenych vajec.
PRINC JiNDiiiCH. Nu tedy, co ? — Mluv, zkratka, zkratka!"
FALSTAFF. AZ tedy budel kralem, holoubku, nedopust, aby nas,
ktefi jsme pano§i krasavice^^ noci, nazyvali zlodSji krasy dne.
Budmez lovci Diany, kavaliry stinu, milacky luny. At nam pak
ffkajf, ze jsme lide zvedenf, jsouce vedeni jako mofe svou vznegenou
a cudnou velitelkou lunou, pod jejlz zagtitou — kradem!
PRINC JINDRICH. Dobfe mluvils a tak6 trefnS, nebot §t2stf nas,
rytffu luny, ma pffliv a odliv jako mofe, jsouc jako mofe ovladdno
mSsfcem. Tak na pffklad mSSec zlataku, co nejodvdznSji
ukraden;f v pondelf ve^er a co nejlehkova2n5ji utracenj^ v litery
rano, dobyt se zaklenfm „dej sem!" a probit s volanfm „pfines!"
— je ted na odpadu az k nejnifSfmu stupni lebfiku a za chvilku
na pfilivu az pod hfeb sibenice.
FALSTAFF. Pfisambuh, mluvfs pravdu, chlapCe. A ted mi fekni,
nenf-li ta naSe panf Senkyfka tam v krCmS tou nejroztomilejsl
lenuSkou na svgte.
PRINC JINDSICH. Jako med z Hybly, muj stary lamzelezo.i* —
A nenf-li v6zeiiska kazajka tou nejkrasnSjSf a nejtrvalejsi hazu-
kou?
FALSTAFF. Jakze, jakze, — ty tfeStile! Uz t i zase vlezlo do hlavy to
Spi^kovanf a ty nardzky ? Copak je, k certu, vaak do vSzeiisk6
kazajky ?
PRINC JINDSICH. A kyho dasa, colpak je mne do na§f pani senk^fky ?
FALSTAFF. VSak jsi s nf nejednou, jdfku, casto uctoval.
PRINC JINDSICH. Volal jsem tS kdy, abys zaplatil svuj fad ?
FALSTAFF. Ne, nikdy ne; jen co je slu§no, tys tam vsecko platil sdm.
PRINC JINDSICH. Ano, a jinde tez, pokud mi penfze staCily, a kde
nestafiily, uzil jsem sveho livSru.
FALSTAFF. Tak jest, a vyuzils ho tak, ze kdyby nebylo jasno, ze jsi
jasn^m dfidicem tninu... ale, prosfm tS, holoubku, zustanou
V Anglicku stat Sibenice, az budeS kralem ? A bude-Ii pak rekovnost
tak nedustojnS skli&vana jako dnes rezavymi svSraky stareho
kmotra — zdkona ? A i budes kralem, neve§ zlodgju.
PRINC JiNDfticn. Ne; - ty je budeS vSset.
FALSTAFF. J4 ? Tot pfekrdsne. Pfisambuh, ja budu neodvisly soudce.
PRINC JINDSICH. m soudfg kfivS; myslfm, ze vSSenf zlodSju dam
tobS na starost a bude z tebe vzacny, sibenicnf kat.
197
KRAL JINDRICH IV., DtL I.
FALSTAFF. Dobra, Jindro, dobra; a ostatnS se to uz nSjak tak hodi
k me povaze, asi tak, jako poklonkovani u dvora; to mi v6f.
PRINC JINDSICH. Aby t6 v nSjakou hodnost oblekU ?
FALSTAFF. Ano, aby mne aspoii oblekh, cehoz kat nema zapotrebi,
nebot ma pine truhly satu po obSSencfch. U vsech dablu, mnS
je dnes tak teskno jako staremu kocouru nebo ucloumanemu
medvedu.20
PRINC JINDRICH. Nebo staremu Ivu nebo loutnS seladonovS.
FALSTAFF. Bazet; — anebo jako rozvfestenym*! linkolnshirskym
dudam.
PRINC JIND&ICH. Cozpak abys se porovnal se zajicem^^ a svuj
smutek se zadumcivosti bahniteho pfikopu ?
FALSTAFF. Mas ta nejnechutnejSi podobenstvi na svStg a jsi vskutku
ten nejvtipnSjSi, nejlotrovstSjsi — libezny mlady princ. — Ale,
Jindro, prosim tS, nekormut mne uz svStskymi marnostmi. Kez
nam toho mily Buh dopfati racil, abychom se dozv6deli, ty i ja,
kde maji zasobu poctivych jmen na prodej. NSjaky plesnivy
lord z kralovske rady vypeskoval mne onehdy na ulici kvuli vam,
mlady pane; ale ja ho neposlouchal, a pfece mluvil velmi
moudfe; ale j a si ho nevSimal, a pfece mluvil moudfe, a k tomu
na ulici.
PRINC JINDSICH. TOS dobfe udSlal, nebot moudrost kfici na uUcfch^*
a nikdo j i nedba.
FALSTAFF. 0, ty vzdycky po fiertech dobfe citujes a vskutku dovedl
bys pokaziti svateho. Tys se tezce na mn6 prohfesil, Jindro!
Buh ti to odpust! Nez jsem th poznal, Jindro, byl jsem nevSdomy
jako nemluvnS a ted, mam-li pravdu fici, jsem o malo lep§f nez
nSkdo z prostopaSnfku. Musfm uz nechat toho nyndjSfho zivobytf;
a ja ho take necham. Pfisambuh, nenecham-li, at jsem
lotr! Ja nechci byt zatracen ani kvuli synu kterehokoliv krale
V kfestanstvu.
PRINC JINDRICH. Kdezpak zejtra ukradnem nfijaky mfiSec, Janku ?
FALSTAFF. I hromSi, kde chce2, chlapce; jsem pfi tom a nebudu-li,
nazvete mne lotrem a vysmSjte se mi.
PRINC JIND&ICH. Vidim, ze jsi na pfime cestg k napraveni. ModlfS
se a krades.
FALSTAFF. Inu, Jindro, vzdyt je to me povolanf, Jindro. Nikdo
nehfeSi, pracuje-li ve svem povolanf.
198
JEDNANI I , SCENA 2.
{Vystoupi PoiNS.)
Poins — Ted se dozvfme, ma-li Gadshill neco na muSce. 0,
kdyby lide dochazeli spasenf po sve zasluze, kterdzpak zumpa
V pekle byla by dost vytopena pro neho! To je ten nejnehoraznSjsi
lotr, jaky kdy vzkfikl Stuj! na poctiveho clovSka.
PRINC JINDRICH. Dobr6 jitro, Edousi.
POINS. Dobre jitro, mily Jindfichu. — Co fika monsieur SvSdomfCko
? Co fika sir John Sekt z Cukrovic ? Jene, jakpak se snagfte
dabel a ty o tvou dusi, kterous mu prodal o minuly Velk^
patek za sklenku madeirskeho a studene kapouni stehj^nko P^*
PRINC JINDI^ICH. Sir John dostoji slovu, — dabel dostane sv\lj dil;
nebot on jestg nikdy na pffslovl nezhfesil: — da certu, co jest
Certovo.
POINS. Jsi tedy zatracen, protoze stojis ve slovu dablu.
PRINC JINDRICH. Jinak by byl zatracen proto, 2e dabla o§idil.
POINS. Ale, ho2i, hoSi, zejtra iasn€ rano, ve Ctyfi hodiny u Gadshillu!
Pujdou tamtudy poutnici do Canterbury s bohatymi
obStnimi dary a pojedou tam kupci do Londyna s tucnymi
mSsci. Mam skrabosky pro vas vsechny: kon6 mate sami;
Gadshill pfenocuje dnes v Rochestru; ja objednal na zejtff veCefi
V Eastcheapu; muzeme to provesti tak bezpecne jako se vyspat.
Chcete-U jit, nacpu vim mSsce zlataky; nechcete-li, ziistaftte
doma a dejte se obSsit.
FALSTAFF. Poslechni, Edo, — ziistanu-li doma a nepujdu-li s vami,
dam vds obesit proto, ze jdete.
POINS. Tak! — Ty hroudo masa!
FALSTAFF. Jindro, nepujde§ s nami ?
PRINC JINDRICH. Ja na loupez? Ja byt zlodgjem? Ja ne; na mou
vSru ne.
FALSTAFF. Nenf poiSestnosti ani muznosti ani poctiveho kamaradstvi
v tob6; a take nepochazil z krve kralovskd, kdyi nemaS
odvahy sahnout po desiti bfdnych korunach.^^
PRINC JINDRICH. Dobfe tedy, jedenkrate v zivotS chci b^t ztfeS-
tencem.
FALSTAFF. Nu, to je moudra fee.
PRINC JINDRICH. Ne, at se dSje cokoliv, zilstanu doma.
FALSTAFF. Pfisambuh, stanu se tedy velezradcem, az ty bude§
kralem.
PRINC JINDRICH. Dllej, jak rozumfl
199
KRAL JINDRICH IV., DiL I .
POINS. Pane Johne, prosfm tS, nech mne s princem o samotS;
vyifcfm mu to dobrodruzstvf tak, ze piijde.
FALSTAFF. Biih ti dej ducha presvSdcivd vymluvnosti a jemu usi
udenlive, aby cokoli promluvfs, dojalo, a cokoHv on uslysf, nalezlo
vfry, aby se opravdovy princ pro obveseleni stal nepravym
zlodejem; nebof kormoutlive ziofady naSich Casu potfebuji
napravy. Mfijte se dobfe. V Eastcheapu na shledanou!
PRINC JINDRICH. Sbohem, ty pozdnf jaro! Sbohem, ty babf leto.
(Odqde Falstaff.)
POINS. TOZ muj dobry, Hbezny, medovy pane, pojdte s nami zejtra.
Mam za lubem zert, ktery nemohu provesti sam. Falstaff, Bardolf,
Peto a Gadshill pfepadnou ty lidi, na ktere jiz dfhame;
vy a ja pfi tom nebudem; i az budou mfti kofist v rukou, dejte
mi hlavu z plecf useknout, kdyz ja i vy zas neoloupfme je.
PRINC JINDRICH. Ale jak se od nich odloucSime, az vyjedem ?
POINS. Inu, vyjedeme dfiv nez oni nebo za nimi a urcime jim mfsto
k setkdni, kam arcif se nemusfme dostavit; potom provedou vSc
sami; ale jakmile budou hotovi, vyrazfme na n6 my.
PRINC JINDSICH. Dobfe — ale mozna, ie nas poznajf po naSich
konfch, Satech a mnohych jinych vgcech.
POINS. To to! NaSich koni neuvidi, pfivazu je v lese; sve Skrabosky
vymSnfme za jine, az od nich odjedem, a pak jsem si k tomu cili
opatfil rezn6 kukle, abychom zakryli sviij znamy vrchni sat.
PRINC JINDSICH. Ale nevim, nebude-U jich na nas pffliS mnoho ?
POINS. Kdezpak! O dvou z nich vfm, ze jsou tak ucinen6 skety,
jake kdy jen braly do zajecich; a bude-li se ten tfeti bit jen
o chvilku dele nez radno, af se nikdy nedotknu zbranS! Vrcholem
Sprymu budou ty nehorazne Ize, kterymi nas ten tufiny lotr bude
Castovat, a2 se u vecefe sejdeme: jak se bil aspoii se tficeti, jak
odrazel litoky, rozdaval rany a jak mu Slo jen o vlas o zivot.
A V tom, jak ho usvSdfifme ze Izi, jest ten zert.
PRINC JINDSICH. Dobfe, pujdu s tebou. Opatfi vSe, 6eho potfebl;
a dnes ve&r cekej na mne v Eastcheapu; budu tam ve&fet.
Na shledanou!
POINS. Na shledanou, pane muj! (Odejde.)
PRINC JINDSICH. Vsak vim, kdo jste, a na mzik ziiCastnfm
se vaSi bujne nevazanosti;
led V tom chci byt jen slunci podoben,
jez nfzkym, nakazlivym oblakem^*
da pfed svjtem svou krasu zastirat.
200
yEDNANt I , SC£NA 3.
by, az se uzdd mu byt sluncem zas,
jsouc postradano, obdiv budilo
tfm vStSf, trhajfc ty pdry zle,
jez jak se zdalo, jiz je rdousily.
Den kazdy v roce kdyby svatkem byl,
hra jako prace by se znudila;
led ob&s pfichdzi nam vftanS
a vzdcne pffhody nam lahodi.
Tak, az tu nevdzanost svrhnu zas
a splatfm dluh, jejz nesUboval jsem,
Cfm lepSf budu ne21i slovo me,
tfm vice pfedCfm lidske nadgje;
a jako tfpytn;f kov na tmave piidS
md ndprava, m6 viny skvfilejSf,
Ifp vynikne a zvdbf oii vfc
nei ta, jfz schdzf temn6 pozadi.
Tak hfeSit chci, by hffch byl umSlostf,
a ne5 se nada kdo, se vrdtfm k ctnosti. (Odejde.)
SCfiNA T f t E T l
Londyn. — KrAlovsky paldc."
(Vystoupi KRAL JiNDftiCH, NORTHUMBERLAND, WORCESTER,
HOTSPUR, SIR WALTER BLUNT a jraf.)
KRAL JiNDiiiCH. A i pflliS chladnd byla moje krev
a urm'rngna, vzkypgt neschopna
nad tSmi dkory; to znali jste
a Slapete mou trp61ivost v prach:
vSak budte jisti, napflstg chci bjrt,
CO jsem, toz mocn^, Skudcum^^ straSlivy,
a ne jak vede mne ma povaha,
jez jako olej byla povolnd
a mgkkd jako peff prachov6,
a proto one licty pozbyla,
ji2 hrdy vzddva pouze hrdemu.
WORCESTER. NaS rod, muj knfze, malo zaslouif,
by na nSm velkost cvidila svuj bid,
201
KRAL JINDRICH IV., DtL I.
a. k tomu velkost, ktera pomoci
tSch na§ich rukou znadhernela tak.
NORTHUMBERLAND. Muj pane —
KRAL JINDSICH. Worcestre, odejdi; neb vzdor
5 a nebezpedf vidim v odich tvych.
Jste, pane, smely, vzpurny pfesprilis
a nikdy nemiiz strpgt majestat
vzdor posupny na cele sluzebnem.
Vam volno jit; — az bude potfeba
10 nam vasich sluzeb nebo rady zas,
my poSlem pro vas. (Odejde Worcester.)
(K Northumberlandovi.)
Vy jste mluvit chtSl.
NORTHUMBERLAND. Tak jest, muj krali. — Oni zajatci,
15 jez Harry Percy v Holmedonu jal
a kterych jmenem VaSi Milosti
tam chtSno od nSho, — jak Percy di,
tak usilovnS neodepfeni,
jak Va§i Vysosti se doneslo.
20 Bud zavist,^* nebo vyklad nepravy
jsou tedy vinny tim, a ne muj syn.
HOTSPUR. Muj mocnafi, ja iadnych zajatych
jsem neodepfel. Ale vzpomfnam,
kdyz skonden boj a s hrdlem vyprahlym
25 tou fezi krvavou a klopotou
jsem bezdech, mdl;^ stal opfen o sviij med,
ie pfisel jakys pan, tak disfounkjr
jak zenich, svarn;^ tak a vyfintSn;
a jeho vous, jenz novS pfistfizen,
30 byl zrovna jako po inich strniStS;
a navonfin byl jdso mastickaf ;3''
a mezi prstem ukazovddkem
a palcem drzel s pizmem krabicku,
jiz kazdou chvfli k nosu pozvedal
35 a zase od nosu, jenz rozdurden,
kdyz blfzko pfislo to, se rozfrdel.^^
A on se pof ad jenom usmlval
a pozvatlaval; a kdyz vojfni
kol mrtv6 nosili, on surovych
40 a nezpiisobnych lal jim otrapu.
202
JEDNANI I , SCtNA 3.
2e nehezkou a brudnou mrtvolou
vzduch kazf Jeho Urozenosti.
A fedf svatecnf jak slecinka
se ptal mne to a to; a konecnd
tak mezi jinou fedf zadal pan
pro Vasi Milost moje zajate.
Tu ja, sve rany cftS ustydle
a netrpgliv, z duse roztrpden,^^
2e tak^ papouS na mne dotfra,
jsem fek, co fek, ja sam uz nevfm co,
5e dam ci nedam; — nebot rozzufil
mne tfm, ze vypadal tak dinand,
tak libd vondl, zvatlal o delech
a bubnech, ranach — Buh to naprav sam! —
jak dvornf komorna. — A povidal,
2e nejvzacnSjgfm lekem na svdtd
pro vnitfnf rany velrybf je tuk^*
a ze to velky zel, — jak uz to je —,
ze z litrob nasi zemd nevinne
se kope prozlukly ten sanytr,
jfmz mnohy urostly^* a dobry hoch
tak zbabdle byl zitf pozbaven.
A nebyt jenom oskliyych tech del,
it byval by se sam dal na vojnu.
A na tak nechutny^s a plosky zvast
jsem odvdtil, muj knfze, nepffmo,
jak uz jsem fek; a prosfm, byste jen
te jeho zprave nedal vstoupiti
jak obzalobd mezi lasku mou
a mezi Vasi jasnou Vznesenost.
BLUNT. Ta okolnost kdyz, dobry pane muj,
se uvazf, af Harry Percy fek
uz cokoliv a k take osobd
a na takovych mfstech, v tak^ das
a pfi vSem ostatnim, toz vse, co ddl,
muz bez lihony pochovano b;^t
a nikdy nepovstat mu na skodu
neb k jak6koliv jeho obvind,
kdyz to, co tenkrat fek, ted odvolal.
KRAL JINDRICH. VSak zajatych nam nevyddva pfec
203
KRAL yiNDRlCH IV., DtL I.
a klidky dSla si a v^hrady,
bych na svuj vlastnf naklad vykoupil
mu §vagra, ztfesten6ho Mortimera,'*
jenz, pfi me duSi, zradil svevolnS
tdch zivoty, jez vedl do boje
s tim kletym caroddjem Glendowrem,
jehozto dceru pry, jak slySime,
ted hrabd z Marchu pojal za zenu.
Mam tedy vyprazdnit sve pokladny
a ze zajeti zradce dobyvat ?
Mam velezradu sobS kupovat
a vyjedndvat o nepfatele,^'
kdyz sami sobd pfipravih zmar ?
Ne, hladem zhyii v te horske pustind,
neb za pfitele nikdy nebudu
mit nikoho, jenz pfimluvnymi rty
mne o jedin^ halef pozada,
by vyvaznul ten bufid Mortimer.
HOTSPUR. Ten bufic Mortimer!
On, mocny pane, nikdy neodpad
krom sudbou valky; jazyk jediny
to za vSecky ty rany dosvdddf,
ty rany jako \ista zejfci,
jez chrabfe utrzil, kdyz sam a sam
na rakositdm bfehu Severnu
hrud proti hrudi skoro hodinu
se mdfil vzdornS s velk^m Glendovyrem.
Tu potfikrate sobd oddechli
a potfikrate ifzeii hasili
die shody ze Severnu bystrych vod,
jenz ustraSen jich vzhledem krvav;ym
svym chvgjn;ym sitim plaSe problhal
a ukryl kuCeravou hlavu svou
V bfeh vydut;y, jeni krvi zbrocen byl
tdch bohatyrsk;fch soubojovnfku.
2et nikdy podld, shnila^^ ,iskodnost
sv6 dilo nezbarvila ranami
tak smrtelnymi; nikdy nebyl by
ctn^ Mortimer jich tolik snes a rdd.
204
JEDNANt I, SC£NA 3.
A protoz pomluva at nevinf
jej z odbojnictvf.
KRAL JINDSICH. LzeS to o n6m, IzeS!
On nikdy s Glendowrem se neutkal,
to fikdm ti; on byl by zrovna tak
si troufal potkati se s dablem sam
nez za soka mft Owena Glendowra.
Zda nestydfS se ? — Ale napffstd
mi, pane, o Mortimru nemluvte.
Co nejdffv poSlete mi zajate,
sic uslySfte o mnS nemile.
Vam volno, lorde Northumberlande,
jit s vaSfm synem. — A ty zajate
nam poSlete, sic o tom zvite zle.
(Odejdou krdl Jindrich, Blunt a druzina.)
HOTSPUR. A kdyby o nd zafval ddbel sdm,
jd nepoSlu je! — Za nfm pujdu hned
a feknu mu to. Srdci ulevfm,
at tfeba za to pfijdu o hlavu.
NORTHUMBERLAND. Jak — hndvem zpit ? Stuj, seckej okamzik.
I^lc uicc —
' (Fraf/^e WORCESTER.)
HOTSPUR. O Mortimru nemluvit!
Ha, — pfisambuh, ja mluvit o n6m chci!
I at ma duSe spasy nedojde,
kdyz s nfm se nespojfm. Ba pro nfiho
chci rozevffti vSechny zfly sv6
a knipdj za krupdjf vycedfm
svou drahocennou krev z nich do prachu,
bych pozved zdeptan6ho Mortimra
k td -^li, kde je nevdSdny ten kral,
ten vdSkuprazdn;^, mrzk^ Bolingbroke!
NORTHUMBERLAND. Bratfe, krdl zbldznil tveho synovce.
WORCESTER. Kdo 2dr ten vznftil, kdy2 jsem odelel ?
HOTSPUR. Chce vskutku mft m6 vSechny zajate!
A kdy2 jsem jeStS jednou nalehal,
by vykoupil mi bratra zeny m6,
tu V tvafi zbled a na mne obrdtil
zrak smrtelnf** a tfdsl se jak list
jiz pfi tom pouh6m slov6 „Mortimer".
205
KRAL JINDRICH IV., DiL I .
WORCESTER. Ja za zl6 mu to miti nemohu;
coi nebyl neboztikem Richardem
za nejblizSiho krvf prohMSen ?
NORTHUMBERLAND. Tak byl; ja slysel prohlaseni sam;
to tenkrate, kdy neStastny ten krdl
— Biih odpusf, dim jsme na nem zhfegili! —
se vydal na svou irskou vypravu,
jiz musel pferusit, a vrdtil se,
by svrzen byl a potom zavrazden.
WORCESTER. A v sirych listech svdta bezectni
a tupeni jsme pro tu jeho smrt.
HOTSPUR. Jen tile, prosfm: — tedy prohldsil
kral Richard meho svata Mortimra
za naslednfka ?
WORCESTER. Ano, prohldsil;
jd sdm to slysel.
HOTSPUR. Aj, toz za zle mft
to krdlovsk^mu stryci nemohu,
2e pMl si, aby hladem zahynul
na pust^ch horach; — ale vy, co vy?
Jiz na skrdn toho zapomnetlivce
jste vznesli korunu a ohavnd
te skvrnd vydani jste pro neho,
ze k vrazdd jste ho nabadaH vy —
zda chcete sndSet kletby cely svet,
ze muzi tomu ndhoncfmi jste,
jen sprostd podrudnymi nastroji
a pouty, zebffky, neb katy spfs ?
Ach, promiiite, ze nfzko sdhdm tak,
bych ukazal vdm stav a hodnotu,
V nfz drzf vds ten vychytraly krdl.
0 hanba, — md-li se v tdch n'kat dnech
neb V letopisech pffStfch vypravdt,
ze muii vaSf cti a velkosti
jich obou pro vec kfivou uzili,
jak — Buh to naprav! — ucinili jste,
kdyz libeznou tu ruzi, Richarda,
jste zradili a zasadili pak
ten trn, ten sipek, toho Bolingbroka ?
A jests vetsf hanba, ma se ffct.
206
JEDNANI I , SC^NA 3.
ze za bldzny vas mdl a odstrdil
a setfdsl vas ten, jenz pro sebe
se dal vam vrhnout v takou potupu ?
Ne — jestd zbyvd cas, kdy vykoupit
dest vypovdzenou a navratit 5
se opdt V dobrou povdst u sveta,
se pomstft za likornou pohrdu
a vysmdch toho krdle zpupneho,
jenz dychtf dnem i nocf zaplatit
vdm cely dluh, jfmz jest vdm povinen, lo
byf mdlo se to vaSf krvf stat.
A protoz dim...
WORCESTER. Dost, ani slova jiz.
A ted vdm tajnou knihu otevru
a nespokojenosti chdpave 15
vdc pfedtu nebezpecnou, hlubokou,
tak plnou lirazu a odvahy,
jak ndkdo pfes hucfcf bystrinu
by pfejft chtel po vrdtkem ostepu.
HOTSPUR. Kdyz spadne, dobrou noc — bud plav, neb zhyii. 20
Nuz, od vychodu v zapad poslete
sve nebezpecf, potkd-li je dest,
jdouc od severu k jihu, zadni boj.
0, krev se plamenndji rozproudf,
kdyz hondn lev, nez zajfc kdyz je stvan! 25
NORTHUMBERLAND. Ma velkych dinu videnf a to
jej pudf z mfry klidne rozvahy.
HOTSPUR. TO, pfisdmbiih, se zdd mi lehky skok
ai z blede luny strhnout lesklou dest
neb na dno mofsk6 ponofiti se, 30
jez olovnice nikdy nestihla,
a vytahnouti odtud za vlasy
dest utonulou, jen kdyz muze ten,
kdo zachranil j i , jejf hodnosti
ndst vsechny bez soka. — Vsak jddte mi 35
s tou vaSi vypomocf chuderskou!*"
WORCESTER. On utdpf se v shluku pfeludu;
tvar veci same ale nechape. —
Jen mzik mi, stryde, sluchu dopfejte.
HOTSPUR. Ach, promiiite. 40
207
KRAL JINDRICH IV., DtL I.
WORCESTER. Ty skotskd Slechtice,
jez zajal jste —
HOTSPUR. si vgechny podrzim.
On nedostane Skota jednoho,
s to pfisaham, a kdyby jeden Skot"
mSl spasit jeho du§i! — Ne a ne.
Ja podrzim je, pri te pravici!
WORCESTER. Vy odchylujete se od vSci,
a CO chci ffci, neposlouchdte.
10 Ty zajat6 si arcif nechate —
HOTSPUR. TO take chci; — tot jasno jako den.
On fek, ze nevykoupf Mortimra,
a o Mortimru mluvit branf mi;
v§ak ja si najdu ho, az bude spat,
15 a do uSi mu houknu: „Mortimer!"
Ba, naudim si Spacka hovofit
jen „Mortimer" a darem mu ho dam,
by neustale drazdil jeho zlud.
WORCESTER. Jen slovo, stryce; poslyste mne pfec.
20 HOTSPUR. VSech snah se slavnS odffkam krom te,
jak Itvat a skorpit toho Bolingbroka.
A toho rvdde, prince Waleskeho,
— tak nevfidSt, ze jeho otec sam
jej nemiluje, uvidel by rdd,
25 by potkala ho jakas nehoda, —
bych korbelfkem piva otravil.
WORCESTER. NUZ sbohem, stryde; promluvfme si,
az vfc vam bude milo poslouchat.
NORTHUMBERLAND. Jak posetil^ jsi to ztfeStdnec,
30 ze jako vosou bodnut upadas
V ten iensk;^ rozmar, ucho poutaje
jen ku vlastnfmu svemu jazyku!
HOTSPUR. Aj, hledte, mrskan jsem a bidovdn
a zahan, bodan jako mravenci,
35 kdyz o tom pletichafi doslechnu,
tom Bolingbrokovi. — To bylo v das,
kdy Richard jestd zil — jak — mor je schvat! —
to hnfzdo zvete v Glostershiru tam,
jei drzel ztfegtdny ten vevoda,
40 ten jeho ujec York P*^ — kde ponejprv
208
JEDNANt I, SCISNA 3.
jsem poklek pfed tfm krdlem lismdvu,
tfm Bolingbrokem — kdyz jste vy a on
se z Ravenspurgu spolu vraceli —
NORTHUMBERLAND. V berkleyskem zamku.
HOTSPUR. Ano, pravda, tam.
0, s jakou zdvofilosti pfesladlou
se todil ke mnd lilisny ten chrt!
„Az jeho utle stdsti dospdje —"
a „dobry Harry Percy, mily strydku", —
Cert vezmi take lotry! — Odpust Buh!
Ted, mily ujde, co ? — Jd hotov jsem.
WORCESTER. 0, nejste-li, jen znovu do toho; —
my muzem dekat.
HOTSPUR. Vdru, hotov jsem.
WORCESTER. Tak zas k tem vasim skotsk;fm zajatym. —
Hned bez vf kupneho je propustte
a z Douglasova syna uciiite
si sberatele vojska po Skotsku,
coz z ruzn^ch diivodu, jei pisemnd
vdm zaSlu, snadno se vdm povolf.
(K Northumberlandovi.)
Vy, mylorde, co bude ve Skotsku
vds syn tak zaujat, hledte potajf
se vplfzit V srdce toho ctdneho
a vSude mileneho preldta —
HOTSPUR. Arcibiskupa yorskeho, di ne ?
WORCESTER. Tak jest; — jenz snasf s velkou trpkostf
smrt sveho bratra Scroopa*^ v Bristolu.
Jd nemluvfm tak z pouhych domyslu,
CO mohlo by snad byt, led jen co vim,
ze povfdd se, kuje, umlouva
a ceka jen, by ve tvaf pohledlo
te pffhode, jez uvede to v din.
HOTSPUR. Jiz vdtfim; jak jsem ziv, to zdaff se!
NORTHUMBERLAND. Nez zvdf se zvedla, poustfS za nf psa.
HOTSPUR. Tot nemuze byt vdci krasndjsi!
A potom skotsky voj a yorsky lid
se spoji s Mortimrem ?
WORCESTER. Tak stane se.
HOTSPUR. TO vskutku nastrazeno vybornd.
209
KRAL JINDRICH IV., DiL 1.
WORCESTER. A nemaI6 nds nutl pffdiny
vse uspfsit a vojsko sebrati,
kdyz chceme svoje hlavy zachovat;
neb chovejme se klidnS, jak jen Ize, )
s kral mysli vzdy, ze jest nam zadluzen,
a soudi, 2e jsme nespokojeni,
az najde cas, kdy zaplatf nam v§e.
A jiz to vidite, jak zacfna
nas odcizovat zrakiim lasky sve.
10 HOTSPUR. Ba pravda, pravda; pomstime se mu.
WORCESTER. Ted sbohem, stryce; nejdgte v tom ddl,
nez V dopisech vdm cestu naznacim.
Co nevidSt, jak doba dozraje,
jd tajnS k lordu Mortimerovi
15 a ke Glendowrovi se vypravfm,
kde vy a Douglas, jak to zafidim,
se s na§im lidem KastnS sejdete;
i uchopime silnou naruci
sve stdsti, ted tak ve vsem nejiste.
20 NORTHUMBERLAND. Bud sbohem, bratfe mily; doufam v zdar.
HOTSPUR. NUZ sbohem, stryce. — 0 k6z na poli
uz ryk a skfek nam ku hfe hlaholi! (Odejdou.)
210
JEDNANI I I , SC£NA 1.
J E D N A N f D R U H f i
S C E N A P R V N i
Rochester. — Nadvofi v zajezdni hospode.
(Vystoupi KONAR S lucernou.)
PRVNI KO^JAR. Hej hoi Nejsou-li uz dtyfi hodiny,^ at visiml Viiz
na nebi stoji uz nad nov^m kominem a na kond neni jestd nalozeno.
— Hej, Stolbo!
STOLBA (uvnitf). Hned, hned.
PRVNI KofirAR. Prosim td, Tomsi, urovnej Ryzakovi*' sedlo a vpfedu
podstrd trochu koudele pod hrusku; ta ubohd mrcha se mi odf ela
na kohoutku az hanba.
{Vystoupi DRUH"^ KONAR.)
DRUHf KONAR. Hrach a boby jsou zde tak ztuchle jako mrsina
a potom nemaji ty ubohe herky dostat skrkavky. Ta hospoda je
obracena z ruby na rub od tech dob, co je stolba Rubin ne-
boztik.
PRVNI KO^irAR. Chuddk! Nesebral se od te chvi'le, co ovsu pfiskodilo;
to byla jeho smrt.
DRUHY KOT^AR. Jdfku, to je ta nejblechatdjsi hospoda na cele londynske
silnici; jsem kropenaty jako okatice.*'
PRVNf KO^AR. Jako okatice ? U vsech rohatych, zadny krdl v ce-
16m kfestanstvu nemuze byti lepe postipan, nez jd byl od prvniho
kuropdni.
DRUHTT KONAfi. Ani nadoby ndm nedaji; a musime s tim do krbu.
A z toho louhu*' se nalihne blech jako pulcu.
PRVNf Koi!rAfi. Hej, stolbo! — Uz pfece pojd a dej se obesit! Pojd!
DRUHY^ KOiNAfi. Vezu sunku a dva balidky*^ zazvoru; mam to
odevzdat v Charing-crossu.
PRVNf KOiiAR. I hrome, kruty v koSi mi skoro posly hladem. —
Hej, gtolbo! Mor na tebe! Cozpak nemds odi v hlave, ze nesly-
211
KRALIJINDRICH IV., DiL I .
sis ? Nebylo-li by zrovna tak zaslu2no ti rozbit kotrbu jako se
opit, at jsem nicema! Pojd a dej se obSsit. — Cozpak nenf
V tobS uz kusa poctivosti ?
{Vystoupi GADSHILL.)
5 GADSHILL. Dobre jitro, koiiafi! Kolik je iiodin ?
PRVNf KONAR. Myslfm, ze jsou asi dvS.
GADSHILL. Prosfm te, piijd mi lucernu, podivam se na sveho
valacha ve staji.
PRVNf KofjAR. Pomalu, pandcku; takove vtipy my zname dvakrat
10 lepe nez vy.
GADSHILL. Prosfm tS, pujd mi svou.
DRUH'^ KONAR. Az zftra, nenf-liz pravda ? — PiljC mi svou lucernu
— Povfdalil — Na mou du§i, drive ne, az td uvidfm na §ibe-
nici.
GADSHILL. Pffteli koiiafi, kdypak myslfte, ze dojedete do Lon-
15 dyna ?
DRUHY KO^^AR. Dost zahy, abychom si lehli pfi svfdce, za to ti
rudim. — Pojd, kmotfe Bedko, svolame pany; chtdji s ndk;^m
jet pohromadd, nebot maji u sebe drahe vdci. fOdejdou koiiafi.)
GADSHILL. Hola, — domovnlku!
20 DoMOVNfK (uvnitf). K sluzbam, — fekl poberta.
GADSHILL. TO je zrovna tak hezke jako „k sluzbam, fekl domovnik",
nebot ty se neliSfS od poberty nidfm vfce nez ten, kdo praci
dava, a ten, kdo pracuje. Ty nam Ifdfi pastd.
{Vystoupi DOMOVNIK.)
25 DoMOVNfK. Dobre jitro, pane Gadshille. Platf, co jsem vam vdera
povidal: mame tu ndjakeho statkafe z kentske pusty,** jenz ma
u sebe tfi sta hfiven ve zlatd. Slylel jsem, jak to vypravdl jednomu
ze spolednosti vdera pfi vedefi, nejakemu lidetnlmu, ktery
veze take hezk^ naklad buhvldeho. Jsou jiz vzhuru a porudili si
30 k snidani vejce na masle. Odjedou co nevidet.
GADSHILL. Brachu, nepotkajl-li ndkde derty^* svateho Mikulase,
dam ti svou hlavu.
DOMOVNIK. Ne, tu nechci; tu si, prosim td, zachovej katu; nebot
vim, ze obsluhujes svateho MikuMse tak oddand, jak jen ktery
35 licomerny chlap muze.
GADSHILL. CO mi to mluvls o katu ? Budu-li viset, ztloustnou tim
dvd Sibenice; nebot budu-li viset ja, bude stary sir John viset
212
JEDNANt I I , SC£NA_2.
se mnou a ty ho znaS, ie neni zidn:y^ chroust. Slys, jsou tu jeStd
jinf kabriidci, o kterych se ti ani nezda a ktefi pro kratochvili
naSemu femeslu poctu udinl, a kdyby se nam pfislo na kobylku,
kvuli vlastni dobre povesti vsechno zakfiduji. Ja sc nespolduji
se zddnymi peslmi lajdaky, se zadnymi SestigroSovymi obulkafi,
se zadnymi z tdch potrhlych bradatych pijanu mddenych tvafi,
ale se slechtou a urozenostmi,^! s purkmistry a velmozi, s takovymi,
ktefi ndco vydrzf, s takovymi, ktefi se raddji bijou, nez
mluvi, a raddji mluvi, nez pijou, a raddji pijou, nez se modh. —
Ale na mou dusi, to Ihu, nebot oni neustale kledi pfed svou
svatou patronkou, spofddanou obcl; nebo, lepe fedeno, kledi
na nf, protoze j i okradaji a svlekaji z kiize a do te se obouvajf
jako do vlastnfch bot.
DOMOVNIK. Coie, do obecnf kuze ? A nenatece jim do tdch bot,
ai bude jednou zle ?
GADSHILL. I kdez, — spravedlnost sama je nepromokavd namazala.
My krademe jako v hradu, bezpednd a jistd; mdme kapradf semfnko^^
— a chodfme neviditelni.
DOMOVNIK. Nu, na mou vdru, mysllm, ze mate vfce co ddkovat
noci nez kapradfmu semfnku za to, ze chodfte neviditelni.
GADSHILL. Zde ruku na to, ze dostanes podil z naseho vyddlku,
jako ze jsem poctiv^ chlap.
DOMOVNIK. Ne — splSe at pfijdu k svemu podilu tak jistd, jako ze
jsi prohnany zloddj.
GADSHILL. NO, nechme b;^! — Homo^' je jmeno spolecne Hdem
vsem. Rekni Stolbovi, aby vyvedl meho kond z mastale. Mdj se
dobfe, ty usmoleny darebo. (Odejdou.)
SCfiNA D R U H A
Silnice u Gadshillu.
{Vystoupi PRINC JINDRICH a POINS. Opoddl BARDOLF
a PETO.)
POINS. Honem, schovejte se, schovejte se. Odvedl jsem Falstaffovi
kond a on se Soumd jako naklizeny aksamit.''*
PRINC JINDRICH. Ustup. (Odstoupi oha.)
213
KRAL JINDRICH IV., DiL I.
{Vystoupi FALSTAFF.)
FALSTAFF. Poinse! Poinse! — Na sibenici s tebou! Poinse!
PRINC JINDRICH (vystoupi kupfedu). Ticho, ty vypaseny darebo!
Co tak povykujeS ?
FALSTAFF. Kde je Poins, Jindro ?
PRINC JINDRICH. Vysel si tam na vrsek; pujdu ho hledat.
(Odstoupi.)
FALSTAFF. Jsem neSfasten, ze musfm vychdzet na loupez ve spolednosti
toho zloddje. Ten zlosyn mi odvedl kone a uvazal ho nevimkde.
Pujdu-U jestd jen o dtyfi spravedlive stopy dal, padnu zdduchou.
Ech, — pfes to vsechno nepochybuji, ze pfece jen sejdu
ndjakou krasnou smrtf, ujdu-li jenom sibenici, az toho lotra
zabiju. Odffkaval jsem se jeho spolednosti v kazdou hodinu a
V kazdy das po celych tech dvaadvacet let, a pfece jsem odarovdn
spolednosti toho nidemy. Nenamlchal-U mi ten taskaf ndjakeho
lektvaru, abych se do ndho zamiloval, at visim; jinak to byt
nemuze; jd se napil odarovaneho lektvaru. — Poinse, — Jindro,
— mor na vds oba! — Bardolfe! — Peto! — Raddji hladem pojdu,
nez abych sel na loupez o krok ddl. A nenf-li to zrovna tak dobry
skutek se opit jako stati se poctivym dlovdkem a nechat tdch
taskafii byt, at jsem ten nejpodlejsf osemeta, ktery kdy jednfm
zubem pf ezvykoval. Osm loket hrbolate pudy jest mi zrovna tolik
jako sedmdesdt mil pdsky; a ti padousi se srdcem kamennym to
vddi velmi dobfe. Mor na to, kdyz ani zloddji nemohou byti
poctivi jeden k druhemu. (Hvizdne.)^ — Hvft! — Tjplavice
na vas na vsechny. Dejte mi kond, vy lotfi, — meho kond mi
dejte a na sibenici s vami!
PRINC JINDRICH (postoupi kupfedu). Tise, ty bachore! Lehni si
a pfitiskni ucho k zemi a dej pozor, neuslysfs-li kroky pocest-
nych.
FALSTAFF. Ma§ u sebe ndjake hevery, abys mne zase zved, az budu
lezet ? U vsech vsudy, neponesu sve vlastnf maso ani o krok dale
za vsechny penize v pokladnach tveho otce. Co k dertu myslite,
ze mne nechate se tak trmdcet jako kond ?
PRINC JINDRICH. Lzes! Ne jako kond; — jako bez kond.
FALSTAFF. Prosim td, dobry princi Jindnchu, pomoz mi k memu
koni, hodny krdlevidi!
PRINC JINDRICH. Fij, darebo! Mam jd byt tvym stolbou ?
FALSTAFF. Jdi se obdsit na svem naslednick6m podvazkovem fadu.*^
214
JEDNANf II, SC6NA 2.
Chytf-li mne, vSechny vas udam za to. A neddm-li slozit pfsnidky
na vds na vsechny a neddm-li je zpf vat nejsprostsf notou, at
seotravfm sklenici sektu. Jde-li to s iertem tak daleko, a k tomu
pdsky, — nendvidfm to.
{Vystoupi GADSHILL, BARDOLF a PETO S nim.)
GADSHILL. Stuj!
FALSTAFF. Vzdyt stojfm, a proti sve vuli.
POINS. 0, to je nas slfdid, zndm ho po hlase. — Co novdho, Bar-
dolfe?
BARDOLF. DO kukli, do kukli! SkraboSky na tvafe! Jedou tam s vrchu
s krdlovskymi pendzi; jde to do krdlovske komory.
FALSTAFF. Lies, nidemo! Jde to do kralovskd hospody.
GADSHILL. Stadi to, abychom si vSichni pomohli —
FALSTAFF. — na sibenici!
PRINC JINDSICH. Vy dtyfi, bra§i, je zastoupite v livoze; Eda
Poins a jd sejdeme trochu nize; uniknou-li vaSemu litoku, vrazi
na nas.
PETO. Kolik je jich asi ?
GADSHILL. Osm nebo deset.
FALSTAFF. Hrome, zdalipak oni neoloupi nds ?
PRINC JINDRICH. Coze, zbabdlcem, pane Johne Bfichopase ?
FALSTAFF. Arcit, Johnem z Gauntu,^' va§im vychrtlym dddem,
nejsem; ale sketou takd ne, Jindro.
PRINC JINDRICH. Dobra, to se teprv ukdie.
POINS. Sly§, Janku, tvuj knh stoji tam za plotem; budeS-li ho potfebovat,
najdi si ho tam. Bud zdrdv a statnd se drz.
FALSTAFF. Ted mu vdru nemohu nalupat, i kdybych mdl viset.
PRINC JINDSICH. Kde mdme kukly, Edwarde ?
POINS. Jen malo kroku odtud. Ted pryd! (Odejdou princ Jindrich
a Poins.)
FALSTAFF. A ted, panove, — smdlemu Stdstf pfeje; — a kazdy
k svemu dflu.
{Vystoupi POCESTNf.)
PRVNf POCESTN-^. Pojdte, sousede. Chlapec svede nale kond s vrchu
dolii; pujdem chvilku pesky a trochu si nohdm pohovfme.
LuPiCi. Stujte!
PocESTNf. Smiluj se nad nami, JezfSi!
FALSTAFF. Bijte, zabijte, dolii s nimi! Podfezte krky tdm nidemum!
215
KRAL yiNDRlCH IV.. DiL I .
Ach — vy zapekHt6 housenky; vy slaninou vykrmenf lotfi!
Oni nds nendvidf, nas jinochy! — Dolu s nimi; kuzi s tdla jim
stdhnSte!
PocESTNi. 0, po nas je veta i po naSich ddtech na vdky!
FALSTAFF. Na sibenici s vami, vy bachrfiddi. Je po vas veta ? Aj,
vy tucne straky! Chtdl bych, aby zde bylo vse, co jste nakradli.
Pry6, vepfi, prydl^s Coze, vy taskafi? — Mladi lide musi byt
zivi. Hnali byste nas rddi pfed porotu, neni-li pravda ?^^ Na
mou dusi, drive my proieneme vds.
(Odejdou Falstaff a druzi, ^enouce pfed sehou pocestne.)
{Vystoupi PRINC JiNDfiiCH a POINS V re&njch kuklich.)
PRINC JINDSICH. Zloddji svdzali poctive lidi. Ted bychom jd a ty
mohli oloupit zloddje a vrdtit se vesele do Londyna. Byla by
z toho fed na t^den, smich na mdsfc a dobry zert navzdy.
POINS. Ustupte; slySim je pfichdzet.
{Vraceji se LUPICI.)
FALSTAFF. Pojdte, mill panove, rozddlme se a potom na kond, nez
bude den. A nejsou-li princ a Poins udindne arciskety, nechodi
spravedlnost po zemi. V tom Poinsovi nenf vfce srdnatosti
nez V divoke kachnd.
PRINC JINDRICH. Penfze sem!
POINS. Lotrdci!
(Jak se deli, vyrazi princ Jindfich a Poins na ne. Falstaff utikd
po jednd neb dvou ranach a s nim ostatni zanechdvajice svou
kofist.)
PRINC JINDI^ICH. Tof snadny lov! Ted na kuii vesele!
T i zloddji se vsichni rozprchli
a zddSeni jsou tak, ze navzajem
se bojf setkati a druha druh
md za draba. — Pryd, mily Edwarde!
Falstaff se potf potem smrtelnym,
a kudy chodf, mastf sirou zem.
Ba, kdyby k smfchu tak to nebylo,
ze bych ho litoval.
POINS. Jak ten chlap fval!" (Odejdou.)
216
3EDNANI I I , SC£NA 3.
S C E N A T R E T I
Hrad Warkworth."
{Vystoupi HOTSPUR eta list.)
HOTSPUR. — Co mne se tyce, mylorde, byl bych rdd pfi tom, ji^ pro
Idsku, kterou chovdm k vasemu domu. — Byl by rad pfi tom, prod
tedy nenf ? — Pro lasku, kterou chovd k nasemu domu ? — Ale
tfm listem dokazuje, ze mu je vlastni stodola milejSi nezli nas
diim. Podfvejme se, co dal: — „Vec, kterou podnikdte, jest nebezpecnd!"
— Aj, tot se rozuml! Jest nebezpedno uhnat si rymu,
spat, pit; ale ndco vdm feknu, mylorde blazne: Z tdchto kopfiv
nebezpecf utrhneme si kvdt — bezpecnost. — „Vec, kterou podnikdte,
jest nebesspecnd; pfdtele, je£ jmenujete, nespolehlivi; sdm cas
nevhoden a vase cele spiknutipfilis lehke, ne£ aby zvd&ilo tak velk^
odpor." — Vy tak, vy tak ? — A jd zase vam, ze jste mdlky, zbabdl^
sketa a Izete. Jaky^ to hlupdk! Pfisambiih, nase spiknuti je
tak dobrd, jako ktere kdy zosnovdno; nasi pfatele vdrnf a stalf;
dobre spiknuti, dobfi pfatele a naddj, jak jen muze byt;*^ vybornd
spiknuti, znameniti pfdteld. Jak zmrzlickou dusi ma ten
chlap! Aj — mylord z Yorku schvaluje ten pldn a viibec vse, jak
md byt provedeno. Blesky bozi, kdybych ted toho lotra mdl v rukou,
rozbil bych mu lebku vdjifem'^ jeho zeny. Cozpak v tom
nenf muj otec, muj stryc a jd sam ? — Lord Edmund Mortimer,
mylord z Yorku a Owen Glendower ? A potom, neni tu Douglas ?
Coz nemdm od vSech listy, ze pfirazi ke mnd ve zbroji k devatemu
pfiStiho mdsice ? A nevytrhli ndktefi z nich do pole ? Jaky
to nekfestansk;^ nidema? Pohan! Ha, ted uvidite, jak v same
upfimnosti strachu a schlipleho srdce piijde ke krdli a prozradi
mu, CO kujeme. 0, na dva kusy bych se roztrhl a sepral se za to,
ze jsem takov^ krajdd sbirandho mleka chtdl pohnout k tak
slavndmu dinu! Kat ho sper! — At si jen krali povi — jsme
pfipraveni. Dnes vecer vytrhnu.
{Vystoupi LADY PERCYOVA.)
Nu coz, KatuSko ? Za dvd hodiny musfm od tebe.
LADY PERCYOVA. Miij dobr^ choti, prod tak stale sdm ?
Pro jakou vinu tdchto dtrnact dni
jsem byla zenou vypovdzenou
217
KRAL yiNDRlCH IV., DiL I .
z druzneho loze sveho Jindficha ?
Rci, drahy manieU, co here ti
chuf k jidlu, veselost a zMf sen ?
Proc oci stale k zemi upiraS
5 a plase sebou trhas, jsi-li sam ?
Prod V Hcich pozbyls krve bujare
a poklad muj, ma prava na tebe
jsi zadal klete zadumcivosti
a V prazdno hiedicimu dumani ?
10 Kdyzs lehce zdfimnul, ja td stfezila
a slysela jsem te, jak tlumene
jsi o zelezne valce hovofil,
jak bujneho jsi ofe pobadal
a volal „srdnatost!" a „do boje!",
15 jak mluvils o vypadech, listupech
a stanech, Skarpach, hradbach kolov;^ch
a srubech, naspech, puskach, houfnicich
a tarasnicich, lidu pobitem
a o vykupnem zajatych a vsem,
20 CO pfihodi se v bitvd urputne.
A duch tvuj V tobd tak byl valkou jat
a tak td v spani znepokojoval,
ze pot ti v kapkach vyvstal na dele
jak na zcefenem proudu bubliny.
25 A V tvafi tve se divny znadil ruch,
jak vidat jej, kdyz lide pfi velkem
a ndhlem chvatu«* zatajuji dech.
0 povdz, CO to vSechno znamena ?
Muj chot ma tdike dilo pfed sebou
30 a chci je znat, — sic nemiluje mne.
HOTSPUR. Hej!
{Vefde SLUHA.)
Odejel jiz Vilem'* s nakladem ?
SLUHA. Jiz pfed hodinou, Vase Milosti.
35 HOTSPUR. Pfived ty kond Butler od serifa.?
SLUHA. Jen jednoho, Milosti, pravd ted.
HOTSPUR. A ktery je to ? Hnddous,«« kusak, co ?
SLUHA. Tak, Milosti.
HOTSPUR. Ten hnddous bud muj tnin!
218
JEDNANI I I , SCSNA 3.
A ted hned do sedla. — O espdranceX^''
At Butler do parku jej vyvede. (Odejde sluha.)
LADY PERCYOVA. Tak pfece slys, muj choti.
HOTSPUR. Cos povidala, mila zenusko ?
LADY PERCYOVA. Cozpak tak mocf tebe undsf ?
HOTSPUR. Muj kuii, miladku, — ano tak, muj kun.
LADY PERCYOVA. 0, jdi mi, potfeStdna opice!
2et nemd tolik niznych vrtochii
ni kolcava,^^ co tebou zmita jich.
Jd chci to vdddt, co mds v umyslu,
chci, Jindfichu, a chci. Jd bojfm se,
ze Mortimer, miij bratr, chystd se
sv^ch dobyt prdv a poslal pro tebe,
bys na pomoc mu sel; — vsak pujdes-Ii —
HOTSPUR. — tu dalku pesky, utrmacim se.
LADY PERCYOVA. Pojd, pojd, muj papousku, a odpovdz
mi pffmo na otdzku, jiz se ptam.
Vdf, Jindfichu, ze malfk zlomfm ti,
kdyz doopravdy vse mi nepovis.
HOTSPUR. UZ jdi, ty zvatlalko! — Co laska mne ?
Jd nemiluji te, mnd po tobd
nic neni, Katusko. Ten svdta bdh
dnes neni k laskovani s loutkami
a k sermovdni rtoma. Krvave
jen nosy platf dnes a koruny,
jez rozbijem a v obeh dame ddl.
VSak u sta blesku, kdeze je miij kun
Co chtdla jsi mi fici, Katynko ?
Co na mnd chces ?
LADY PERCYOVA. Ty nemilujes mne ?
Ty opravdu mne tedy nemaS rad ?
Nu dobfe, nemiluj; neb kdyz to tak,
jd samu sebe nechci milovat.
Ty nemilujes mne ? Aj — fekni mi,
mluvfS-li pravdu nebo zertujes ?
HOTSPUR. Pojd, chces mne viddt jeti na koni ?
Az budu V sedle, chci ti pfisahat,
ze neskonale tebe miluji.
Vsak poslyS, KatuSko, to nechci jiz,
bys napfiste se dotazovala.
219
KRAL JINDRICH IV., DIL I.
kam jdu, a zkoumala mne prod a zad.
Kam musfm, musfm; a — bych skoncil to,
dnes ve&r musfm tebe opustit,
ma mila Kdto. — Vfm, Ie moudra jsi,
vSak pfece ani o vlas moudfejSf
nez chof Jindficha Percy; vdrna jsi,
vsak pfece zena jen a v mldenf —
ni jedna nenf mlcenlivSjSf,
neb v6ffm rad, ze nikdy nepovlS,
CO sama nevis. — Tolik tedy chci
ti duvgfovat, mila Katusko.
LADY PERCYOVA. Cos dSl ? — Jen tolik ?
HOTSPUR. Ani o vlas vfc.
Vsak slys, Katynko, at jdu kamkoliv,
ty piijdes tez. Dnes veCer jedu ja
a zejtra ty. Jsi spokojena ted ?
LADY PERCYOVA. Vzdyt musfm b ^ i , chtSjic nechtSjfc. (Odejdou.)
S C E N A C T V R T A
Eastcheap. — KrCma U kan^i hlavy.
(Vystoupi PRINC JINDFICH.)
PRINC JINDSICH. Prosfm t6, EdouSi, vylez uz z td tukem prosakle"^
jizby a pomoz mi se trochu zasmdt.
(Vyjde ?oms.)
POINS. Kdes byl, JindffSku ?
PRINC JINDJ^ICH. Ve spoleCnosti tfi nebo &tyf dvounohj/ch be&k™
a mezi tfemi nebo ctyfmi mandeli sudu. Natdhl jsem nejhlubSi
struny pffvStivosti.'i Chlapce, pil jsem na bratrstvf s hejnem'^
sklepnfku a umfm je vSechny volat kf estnfmi jmeny, jako: TomSi,
Dicku, Frantfku! Zaklfnajf se pfi spdse du§f, ie aSkoUv jsem
jenom Walesky princ, jsem pfece ucinSny krdl dvornosti,
a ffkajf mi bez obalu, ie nejsem nadutj^ janek jako Falstaff, ale
rozkoSnf 6lovi6ek, statny jondk, hodn^ hoch, — na mou vSru
mi tak ffkajf — i az budu kralem anglick]^m, ie mohu spolehati
na vSechny ostrd hochy v Eastcheapu. NotnS pit slove u nich
IfCit se garlatem" a odstavfS-li, volaji na tS: „Jen ddl!" — a kfief,
220
JEDNANI I I , SCSNA 4.
abys konec do dna vyklopil. Zkrdtka, pfiuSil jsem se ve CtvrthodinS
tolik, ze mohu pft po cely zivot s kazdym kotlafem'* jeho
vlastnim ndfeCfm. Povfdam ti, Edousi, pfisels o mnoho cti, zes
nebyl se mnou pfi te vyprave. Ale, cukrovy Edo, a k oslazeni
toho jmena tu md§ jeStS za krejcar cukru, ktery mi prdvS vtisknul
do ruky nSjaky podsklepnik, jeden z tSch, ktefi za cele zivobyti
nepromluvili jindho slova nez „osm gilinku a Sest pens"
a „md licta" s pronikavym „hned, pane, hned! — PfipiSte pintu
§panglsk6ho v MSsiSkove sini"'« nebo tak neco. — Nuze, Edwardku,
abychom si ukrdtili Cas, nez Falstaff pfijde, prosim tS,
poodejdi nCkam do vedlejSiho pokoje a ja sveho mileho sklepnicka
vyslechnu, proC mi ten cukr dal. A ty pofad volej „Frantiku",
aby mi nemohl odpovldat nic jineho nez „hned". Odstup,
a zkusime to.
POINS. Frantiku!
PRINC JINDSICH. ZnamenitS!
POINS. Frantiku! (Odejde Poins.)
(Vystoupi FRANTfK.)
FRANTIK. Hned, pane, hned! — Podivej se dolii do Granatov6ho
pokoje, Ralfe.
PRINC JINDRICH. Pojd sem, Frantfku.
FRANTIK. Milostpane?
PRINC JINDSICH. Jak dlouho musiS jestS slouzit, Frantiku ?
FRANTIK. Prosim, pfit let a jeStS jednou tolik, abych...
POINS (uvnitf). Frantfku!
FRANTIK. Hned, pane, hned!
PRINC JINDRICH. P6t let! Dobre nebe, dlouha to doba na cinkanf
cinovjrmi dzbdnky! Ale, Frantiku, mSl bys tu kuraz zahrati si
na zbabSlce viiCi smlouvS, vziti pfed ni hezky do zajeCich a ut6ci
FRANTfK. Ty miij Boze, — pane, chtfil bych pfisahat na vsechny
knihy'« v Anglicku, ze bych tu kurdz mfil.
POINS (uvnitf). Frantiku!
FRANTIK. Hned, pane, hned!
PRINC JINDFICH. Kolik je ti let, Frantiku ?
FRANTIK. PoCkejme, — ngkdy o svateho Michala" bude mi —
POINS (uvnitf), Frantiku!
FRANTIK. Hned, pane! — Prosim vds, poseckejte trochu, milostir^
pane.
221
KRAL JINDRICH IV., DILI.
PRINC JINDSICH. NU, ano, jenom poslyg, Frantiku, toho cukru,
cos mi dal, bylo za trojnik, neni-li pravda ?
FRANTIK. 0 boiiCku, — pane, pMl bych si, aby ho bylo za dva!
PRINC JINDFICH. Dam ti za nSj tisic liber; zadej je ode mne, kdy
5 budes chtit, a dostanes je.
POINS (uvnitf). Frantiku!
FRANTIK. Hned, hned!
PRINC JINDRICH. Hned, Frantiku? Ne, Frantiku; ale zftra, Frantiku;
nebo, Frantiku, ve ctvrtek; anebo vskutku, Frantiku, kdy
10 budes chtit. Ale, Frantfku! —
FRANTIK. Milostpane ?
PRINC JINDI^ICH. CO, chtSl bys okrasti toho v kozene kamizole,
s kfiifalov^rmi knofliky, bycf lebkou,'^ agatov;fm prstenem, tmavymi
puncochami, nitSnymi podvazky, s tim hladkym jazykem
15 a vypasenym brichem'* —
FRANTIK. 0 jeminaCku, pane, koho myslite ?
PRINC JINDFICH. Jak povidam, nenf nad vds hnSd^ mugkdt;^"
nebot hied, Frantiku, tva bfla platSna kazajka se ukoptl; v Berbersku,
brachu, nemuze to dojlti tak daleko.^^
20 FRANTIK. Coze, pane ?
POINS (uvnitf). Frantiku!
PRINC JINDRICH. Klid se, nicemo; coz neslySfS, jak tS volajf?
(Oba volaji ho najednou. Frantik stoji zara&en, neveda, kam.)
{Vystoupi vmksNiK.y^
25 ViNARNfK. Co tu stojlS jako sloup a neslySlg? Takove volani!
Hied si hostl tam v slni. (Odejde Frantik.)
Milostiv^ pane, stary pan John a piil tuctu jinych jsou u dvefi;
mam je sem vpustit ?
PRINC JINDFICH. Nech je chvilku stat a potom otevfi. (Odejde
30 vindrnik.)
Poinsi!
(Vrdti se POINS.)
POINS. Hned, pane, hned!
PRINC JINDRICH. Brachu, FalstaflF a ti druzf lupiCi jsou u dvefl;
35 chces, abychom byli vesell ?
POINS. Jako cvrckove, muj hochu! Ale slyste, byl to povedeny zert,
CO jste proved s tfm sklepnikem, nenf-li pravda ? Co dal ?8S
PRINC JINDRICH. Je mi ted do kazdeho zertu, kter^ kdy zertem
222
JEDNANI I I , SCSNAJ.
byl od starobylych dnu poctiveho otce Adama ai do mladistv6ho
vSku teto dneSni hodiny piilnoCnf.
{Vrdti se FRANTIK.)
Kolik je hodin, Frantiku ?
FRANTIK. Hned, pane, hned! (Odejde.)
PRINC JINDRICH. Zetpak ten chlap zna menS slov nez papouSek,
a pfece narodil se z zeny! Jeho cela snaha jest po schodech nahoru
a dolu; jeho cela vymluvnost kousek lictu! — Nu, ja jestS
nejsem naladSn jako Percy, ten Ohnivec severu, jenz pobije
ngjakych lest nebo sedm tuctu Skotu k snidani, umyje si race
a fekne k sve zene: „Fi — na to tiche zivobyti! Potfebuju praci!"
— „0 muj libezny Jindfichu," fekne ona, — „kolik jsi jich zabil
dnes?" „Napoj mou ryzku,"^* fekne on; a za hodinu potom
odpovi: „Asi ctrnact — maUCkost, maUCkost!" — Prosim te,
zavolej Falstaffa. Zahraju si na Percyho a ten ohyzdny Ipalek
masa bude pfedstavovati lady Mortimerovu, jeho zenu. Rivo,^^
flkd opilec. Zavolej sem ta zebra, zavolej ten luj.
{Vystoupi FALSTAFF, GADSHILL, BARDOLF a PETO. Za nimi
FRANTfK i vinem.)
POINS. Vltdm th, Janku; kdes byl?
FALSTAFF. Mor na viechny skety, jafku, a pomsta tez! — Ano tak,
i amen! Podej mi sklenku sektu, chlapce. — Nez bych vedl
takovy zivot dele, budu radeji plest puncocky a spravovat je a pfidSldvat
k nim chodidla. Mor na vsechny skety! — Sklenici sektu,
niCemo! — Cozpak uz nezbyla na svCtS troska ctnosti ?*« (Pije.)
PRINC JINDRICH. NevidSls nikdy titdna slunce, cituplneho titana
libat hroudu mdsla, jez rozplyvala se jeho sladkym dotknutlm ?*'
VidSls-li to, podivej se na tento — trapel.
FALSTAFF. I ty lotfe, — do toho sektu zde je pfimichdno vdpno*^!
Nic nez lotrovstvl uz nenajdes v tom prostopdsnem lidstvu. —
A pfece — horsf je sketa nez korbel sektu s vapnem; takova
ni&mna sketa! — Jdi po svych, stary Jene! — Zemfi, kdy
chcel. Neni-U muznosti, poctive muznosti zapomenuto na tvdfi
zeme — at jsem vykuchany slanecek. V celem Anglicku nezijou
tfi poctivi muzove neobeseni; a jeden z nich ztloustnul a stdrne.
Buh to zatfm napravl^* Jafku, nicemny to svet. Pfal bych si byti
tkalcem,9o dal bych se na zpivani zalmii nebo tak nSco. Mor
na vsechny skety, tot md fee.
223
KRAL yiNDRlCH IV., DtL I .
PRINC JINDRICH. N U CO, ty zoku, co to mumlal ?
FALSTAFF. Kralovsky syn! Jestlize tC nevystucham z tveho kralovstvi
dfevSnou kudlou" a nepozenu vsechny tve poddane pfed
tebou jako hejno divokych husi, at nemam, co jsem ziv, uz
chloupku na tvafi. Vy — a princ z Walesu!
PRINC JINDRICH. Aj, ty nehorazny sude,'^ o co jde ?
FALSTAFF. Nejste-li zbabSlec ? Na to mi odpovSzte. — A tam ten
Poins ?
POINS. U sta hromu, ty tuCny mSchu, nafknes-U mne zbabglcem,
pfisambuh, probodnu tS.
FALSTAFF. Ja te nafknout zbabSlcem! RadSji x€ dfive v pekle
uvidim, nez bych tS nafknul zbabelcem. — Ale dal bych za to
tisic liber, kdybych umSl tak mrstnS utikat jako ty. — Tys, jak
se sluli, rovny v plecfch — tohl na tom nezalezi, kdo vidi tvuj
hfbet. A tomu ty fikas kryt zada sv^m pfatelum ? Mor na takove
kryti zad. K tomu mi dejte takove, ktefi se mi tvdfi postavi. —
Sklenku sektu! — At jsem dareba, mSl-li jsem dnes krapet
V listech.
PRINC JINDRICH. O taskdfi, vzdyt sis tirx&t jestS ani \jsta neotfel,
cos pil naposled.
FALSTAFF. Ach — to je vSechno jedno! (Pije.) Mor na vSechny
skety! Tot md fed. (Pije.)
PRINC JINDSICH. CO vlastnS jest ?
FALSTAFF. CO vlastne jest! My Ctyfi, jak tu jsme, ukofistili dnes
k rdnu tisic liber sterlinkii.
PRINC JINDFICH. Kde jsou, Janku, kde jsou ?
FALSTAFF. Kde jsou! PryC jsou, vzali nam je. Sto na nds uboh6 Ctyfi.
PRINC JINDSICH. Jakze, sto, — ClovCCe ?
FALSTAFF. At jsem lotr, nebil-U jsem se na piil d61ky mece*^ aspoii
s tuctem z nich cel6 dvC hodiny. Usel jsem zdzrakem. Osmkrat
jsem bodnut do kabatce; Ctyfikrdt do kalhot; miij Stit je prosekdn
skrznaskrz; miij meC zezubatCn jako pila — ecce signuml^^
Nikdy jsem lepe nesekal do toho, co jsem muz; — vie mamo. —
Mor na vsechny skety! — At mluvi tito — a feknou-li vice neb
menC nez pravdu, jsou bfdnici a synove temnoty.
PRINC JINDRICH. Mluvte, hoSi; jak to bylo ?
GADSHILL. My ctyfi pfepadli jich asi tucet —
FALSTAFF. NejmfA sestnact, miij princi.
GADSHILL. A svdzali jsme je.
PETO. Ne, ne, svdzdni nebyli.
224
yEDNANt I I , SC£NA 4.
FALSTAFF. Ty lotfe, — byli svdzdni, vSichni, do jednoho; jinak at
jsem zid, hebrejsky^^ zid.
GADSHILL. Kdyz jsme dClili se, vypadlo na nas sest nebo sedm
jinych chlapil —
FALSTAFF. A odvdzali ostatni a potom pfisli ti druzi.
PRINC JINDRICH. CO — a vy jste se bill se vSemi ?
FALSTAFF. Se vsemi! Jd nevim, cemu fikate „se vsemi". Ale jestli
jsem se nebil s padesdti, at jsem otypka fedkviCky. Nebylo-li
jich dva nebo tfiapadesat na uboheho stareho Janka, at nejsem
dvounohy tvor!
PRINC JINDRICH. DCkujte Bohu, ze jste nCkoho z nich nezavraz-
dili.
FALSTAFF. Hm, to uz je po vsem dSkovani: dvCma z nich jsem
nasolil; dva jsem dozajista vyplatil — dva chlapy v reznych
kytlich. Neco ti povim, Jindro, — mluvim-li lez, naplij mi do
tvafe, nazvi mne konCm. V§ak znds miij stary stfeh; — zde jsem
stal a tak jsem vedl hrot. Ctyfi chlapi v reznych kytlich zenou se
po mne —
PRINC JINDRICH. Jakze, ctyfi ? Tys prdvC fekl, ze jen dva.
FALSTAFF. Ctyfi, Jindro; jd ti fek, ze Ctyfi.
POINS. Ano, ano, on fekl Ctyfi.
FALSTAFF. T i Ctyfi vyraziU vSichni v jednom siku horempadem
a obofili se na mne. Jd, me ani tve,»6 zachyt vsech jejich sedm
hrotii ve sviij stit — takhle!
PRINC JINDRICH. Sedm ? Vzdyt byli jen Ctyfi, prave ted.
FALSTAFF. V reznych kytlich ?
POINS. Ano, ctyfi, v reznych kytlich.
FALSTAFF. Sedm, pfi teto rukojeti, nebo jsem §ibal.
PRINC JINDRICH. Prosim tC, nech ho byt, vSak jich hnedle budeme
mit vie.
FALSTAFF. PoslouchdS mne, Jindro ?
PRINC JINDRICH. Ano, a ddvam pozor, Janku.
FALSTAFF. Jen ddvej; stoji to za poslechnuti. Tech devet v reznych
kytlich, o kterych jsem ti povidal —
PRINC JINDRICH. Tak, zas uz o dva vice.
FALSTAFF. — kdyz se jim hroty"' zlomily —
POINS. Spadly jim poctivice.
FALSTAFF. — zaCalo mi ustupovat; ale ja v patach za nimi nohou
i rukou; a co bys mziknul, sedmi z tCch jedenacti dal jsem za
vyuCenou.
225
KRAvyiNDRlCH I V . , DtL I .
PRINC JINDRICH. (3 hrozno! Jcdenact reinych chlapu se vyroji
2 dvou!
FALSTAFF. Ale co Cert nechtSl, tfi zlopovestni lotfi v zelenych
kamizolach pfiskocili zezadu a hnali se po mnfi; — nebot bylo
tak tma, Jindro, zes vlastni ruky vidSt nemohl.
PRINC JINDFICH. Ty Izi jsou jako otec, ktery je zplodil — ohromne
jako hory, zjevne — hmatnd. Jakze, ty jankovity mSchu, ty zabedneny
blazne, ty spinavy', nestydaty, mastny lojovy bochniku»8
-
FALSTAFF. Aj, tfestis, tfestiS ? Coz neni pravda pravdou ?
PRINC JiNofiicn. Ale jak jsi jen mohl rozeznat ty lidi v zelenych
kamizolach, kdyz byla takova tma, zes vlastni ruky nevidSl?
Honem, povez, jak — Co na to odpovfs ?
POINS. Ano, Janku, povSz jak, povSz co a jak.
FALSTAFF. Coze ? — Z pfinuceni ? Ne — a kdybych byl na skfipci,
na vsech mucidlech svSta, sluvka bych vam nefek z pfinuceni!
Vykladati vam co a jak z pfinuceni! I kdyby co a jak rostla tak
hojnC jako ostruziny, nefek bych nikomu na svSte co a jak z pfinuceni.
Takovy jsem ja.
PRINC JINDSICH. Nechci miti dele hffch ten na svSdomf; ten rudoIfcf
zbabSlec, ten povalovaC, ten lamac koiisk^ch hfbetu, ta
ohromnd hora masa —
FALSTAFF. PryC ode mne, ty hladovy chrouste, ty lihoff kuze, ty
uzeny hovSzf jazyku, ty bykovce, ty tresko! — (3 kez bych mSl
dechu, abych ti mohl fici vse, cemu jsi podoben! — Ty krejCovsky
lokte, ty pochvo, ty povleCko na smycec, ty huben;^
rapfre —
PRINC JIND^CH. Dobra, trochu si oddechni a pak zase do toho;
i az se unavis svymi nechutn^mi podobenstvfmi, slys, co ti povim
jd.
POINS. Pozor, Janku.
PRINC JINDFICH. My dva jsme vds videli, jak jste ctyfi napadli
Ctyfi; svdzali jste je a zmocnili jste se jejich penSz. — Ted sly§,
jak prostS znf, co vas porazf. — My dva jsme udefili na vds ctyfi
a slovem vzali jsme vdm vasi kofist a mdme j i ; ano, a muzeme
vam ji ukazat zde v domC. A, FalstafFe, vy jste odndSel sv6 bficho
tak mrstnC, s tak Cipernou obratnosti a fval jste o milost a jen
bCzel a fval, jak jsem kdy jen mlade byCe slyiel. Jakys to padouch,
zes mec svuj naschvdl otloukl a potom fek, ze se to
stalo V boji! Jaky uskok, jakou vytacku, jakou mysi diru^"" si
226
JEDNANt II, SC£NA 4.
muieS vymyslit, abys se ukryl pfed touto zjevnou, do oci bijici
hanbou ?
POINS. Ano, Jene, mluv; jakpak se vykroutis ted?
FALSTAFF. Pfisambuh, ja poznal vas tak dobfe jako ten, kdo vas
stvofil! Ano, slySte, mili pfdtele: MCl jsem jd zabit naslednika
trunu ? MCl jsem se vrhnout jd na opravdoveho krdlevice ? Aj,
ty mne zndl, ze jsem tak chrabry jako Herkules; ale poslouchdm
instinkt. Ani lev nedotkne se praveho krdlevice. Instinkt je'
velkd vCc a ja byl sketa z instinktu. Od te chvfle budu, co iiv,
mysleti vfce o sobe i o tobC; o sobe, ze jsemi"! lev, o tobC, zes
opravdov^ kralevic. Ale Buh mi svedkem, hosi, jsem rad, ze ty
penize mate. — Panf hostinska, zamknete dvefe; noc probouffme,!*^
zejtra se pomodlime. — Junaci, hosi, bratfi, zlatd srdce,
vSechna jmena nCzneho pfatelstvi vas obletujtez! Co, nebudeme
veself ? Nezahrajeme si komedii extempore ? —
PRINC JINDFICH. Budiz, a latkou bude, jak vzal jsi do zajecich.
FALSTAFF. Ach, o tom uz nemukej, JindfiSku, mas-li mne rdd.
(Vystoupi HOSTINSKA.)
HOSTINSKA. 0 bozfnku, — muj milostivy princi!
PRINC JINDAICH. NU, nu, milostivd pani hostinskd, co mi neses ?
HOSTINSKA. Ach, milostivy pane, je tam venku nCjaky vzneseni^
pdn ode dvora a chce s vdmi mluvit; povida, ze pfichdzi od
vaSeho otce.
PRINC JINDRICH. Nech ho stdt na dvofe^'^ a potom ho posli zpatky
k m6 matce.
FALSTAFF. Jaky je to clovek ?
HOSTINSKA. Stary muz.
FALSTAFF. Copak md usedld vdznost o pulnoci co delat mimo
postel ? — Mam ho odb^t ?
PRINC JINDRICH. Prosim te, uciii tak, Jene.
FALSTAFF. Na mou veru, poslu ho ke vsem certiim. (Odejde.)
PRINC JINDFICH. Ted, pani, vy; jen co je pravda, CistC jste se bili,
ty Peto, — ty Bardolfe tez. Take yy jste Ivi a utekli jste z instinktu;
vy nesdhnete na opravdoveho krdlevice; — ne, fi!
BARDOLF. Na mou dusi, jd utikal, jen ze jsem vidCl utikat druhe.
PRINC JINDSICH. A ted mi feknete ve vsi opravdovosti, jak se
Falstaffuv meC tak okfesal ?
PETO. Inu, on na nCm zuby vysekal svou vlastni dykou a potom
se zaklfnal, ze nebude pravdy v Anglicku.i"* nenamluvf-li vam.
227
KRAL JINDRICH IV., DIL I.
2e se to stalo v boji; a nas pfemluvil, abychom to udSlali po
nfim.
BARDOLF. Ano, a potom abychom se polechtah v nosech ostfici,!'^
by se rozlcrvacely; a tou krvi abychom si pomazali saty a prisahaH,
ie to je krev srdnatych muzu. A tu se mi pfihodilo, co se mi uz
nestalo sedm let — ja zrudnul studem nad temi jeho netvorn;ymi
uskoky.
PRINC JINDFICH. 0 taskafi, tys ukrad sklenku sektu pfed osmnacti
lety, byls pfi tom dopaden a od tCch dob jsi zrudl^ napofad, —
extempore. Byls opasan ohnCm a mecem, a pfece jsi utekl:
kterypak instinkt te k tomu ved f
BARDOLF. Milostivy pane, vidite tyto meteory ? Vidite tyto ohnivd
vypary "i^^^
PRINC JINDFICH. Vidim.
BARDOLF. CO myslite, ze znamenaji ?
PRINC JINDRICH. Horka jatra^*' a chladn^^ mCsec.
BARDOLF. Zlud, muj pane, kdyz se to dobfe vyiozi.
PRINC JINDFICH. Ne •— oprdtku, kdyi se to dobfe vyiozi. —
(Vraci se FALSTAFF.)
Zde pfichazi nas vyhubl^ Jan, zde pfichazi ta hola kost a kuze.
Nuz, CO ty moje libezna pychavko Jak davno tomu, Janku,
cos nevidel na vlastnf kolena.?
FALSTAFF. Na vlastni kolena ? — Kdyz jsem byl asi ve tvych letech,
Jindro, nebyl jsem kolem pasu silnfijsf nez orlf spar; byl
bych se provlekl prstenem kterdhokoliv konsela. Mor na to
vzdychani a zarmutek! — Nafoukne to ClovSka jako mechufinu.
— Pfinasim poCertech osklive noviny; byl tu pan John
Bracy od vaseho otce; rano musite ke dvoru. Ten ztfestSny
chlap tam na severu, Percy, a ten z Walesu, ktery dal Amamonu
vyprask a Luciperovi rohy nasadil a pfisahal dablu, svemu
pravemu panu a veliteli, na kfiz welsske halapartny^"* — ke vSem
certiim, jakpak mu fikaji —
POINS. C , Glendower.
FALSTAFF. Owen, Owen — ano ten; a jeho zef Mortimer a stary
Northumberland a ten kfepky Skot Skotu, Douglas, jenz vyjede
koiimo na strmou horu —
PRINC JINDRICH. Ten, kterf jeda v trysku, zabije z bambitky letfcfho
vrabce.
FALSTAFF. Tys to trefil.
228
JEDNANI I I , SCtNA 4.
PRINC JINDRICH. Ale on nikdy netrefil vrabce.
FALSTAFF. Ale ten chlapik je z dobre zvonoviny;!!" ten nikdy
neutika.
PRINC JINDRICH. Jakys to tedy nicema, kdyz ho velebfS proto, ie
ujizdll
FALSTAFF. Na koni, ty kukacko ;iii ale pesky se nehne ani na krok.
PRINC JINDRICH. Ano, Janku, z instinktu.
FALSTAFF. Davam ti za pravdu, ano, z instinktu. — Nuze, ten je
tam tei a potom nejaky Mordake ajeste na tisic chlapii s modrymi
Cepicemi.!!^ Worcester se odkradl dnes v noci; tvemu otci zesedivSl
vous pfi tech novinach; statky miizes ted kupovat tak za
babku jako zapachle makrely.
PRINC JINDRICH. Aj, tedy se podoba, pfijde-li horky cerven a ty
domacf rvacky potrvaji, ze budeme kupovat panenskou ctnost
na kopy jako podkovaky.
FALSTAFF. U vsech vsudy, chlapce, mas pravdu. V tom ohledu
Cekajf nas dobre obchody. — Ale fekni mi, Jindfichu, nemas
hrozny strach ? Kdyz jsi tak tim naslednikem triinu, zdali by
pak svSt moh sebrati proti tobe tfi horsich sokii, nez je ten satanal
Douglas, ten das Percy a ten dabel Glendower? Nemas
hrozny strach ? Neseda ti v iilach krev ?
PRINC JINDFICH. Ani dost malo, to mi vSf; schazi mi trochu
tvdho instinktu.
FALSTAFF. Nu, zitra tS Ceka notny vytopec, az se vratis k otci.
Ma§-li mne rad, nacvic se trochu v odpovfdanf.
PRINC JINDRICH. Pfedstavuj tedy ty meho otce a vyslychej mne,
jaky zivot vedu.
FALSTAFF. Mdm-li tak ? Dobra — ta iidle bude miij triin, ta dyka
m^m zezlem a ten polStaf mou korunou.
PRINC JINDRICH. Tviij triin mi platf za stolicku, tve zlate iezlo za
olovenou dyku a tva drahocenna, vzacna koruna za zalostnou
pokryvku tve lysiny!
FALSTAFF. Nuze, neuhasla-li v tobe posledni jiskra spasitelnosti,!!^
ted budeS dojat. — Podejte mi sklenku sektu, aby mi o6i zrudly
a vypadalo to, jako ze jsem plakal; nebof musfm mluvit v hlubokem
pohnuti a udSlam to po zpiisobu krale Cambysa v stare
komedii.ii*
PRINC JINDRICH. Nuze tedy, zde miij hold. (Ukloni se.)
FALSTAFF. A zde ma fee. — Odstupte, panstvo.
HOSTINSKA. 0 bozfnku, tohle je povedeny zert, na mou vgru!
229
KRAL yiNDRlCH IV., DtL I .
FALSTAFF. Jiz nepIaCte, 6 drahd krdlovno,
neb jsou tu marny slzy kanoucf.
HOSTINSKA. 0, ten otec, jak si dodava vaznosti!
FALSTAFF. Pro lasku bozi, lordi, odvedte
mou tesknou kralovnu, neb slzi tok
ji oci zaplavuje stavidla.
HOSTINSKA. 6 jeminacku, to je zrovna, jako to dSlajf ti potulni"^
herci, ktere vidavam!
FALSTAFF. Ticho, ty dobra konvice, ticho, ty pletimozku!"' —
Jindnchu, ja ne pouze se divim, kde traviS Cas, ale take v jake
jsi spoleCnosti; nebot jakkoliv hefmanek, cim vie je slapan, tim
rychlej roste, toz mladi, cim vie se mafi, tim dfive odkvetd. 2es
muj syn, na to mam CdsteCne slovo tve matky, CastecnC svou
vlastni domnCnku, ale hlavne ruci mi za to jisty taSkafsk^ tah
V tvem oku a ta pfihloupla svislost tveho dolejSiho rtu. Jsi-li tedy
miij syn, jak se to ukazuje, proc tedy, kdyzs muj syn, jini tak
ukazujl na tebe ? Ma-liz velebne slunce chodit za skolu a misat
ostruziny ? Otazka, jiz nechci se tazat. Ma-liz syn Anglie byt
zlodSjem a krasti mCsce ? Otazka, jiz musim se tazat. Jest jedna
vec, Jindfichu, o ktere jsi casto slychal a jez znama jest mnohym
V naSi zemi jmenem smiila. Tato smula, jak starobyll spisovatele
dosvCdcuji, usmoluje. A tak i spolecnost, kterou maS kolem
sebe; nebot, Jindfichu, ted nemluvim k tobC pfi vfnS, ale
V slzach, ne v blazenosti, ale v pohnuti, ne jenom slovy, ale tak6
bolesti. — A pfece jest jeden ctnostny muz, kterehoi jsem casto
pozoroval ve tve spolecnosti, ale neznam jeho jmeno.
PRINC JINDRICH. Jaky to muz, s dovolenim VaSi Milosti ?
FALSTAFF. Bodrf a statn;^ muz, jen co pravda, tSlnaty, veseleho
vzhledu, mileho oka a nadmiru uslechtileho chovani; a jak
myslim, jest mu asi padesat let nebo nanejvysi^' mu tahne k sedesatce.
A ted se pamatuji: jmeno jeho jest Falstaff. Je-li tento
muz oddan prostopasnosti, velice mne klame, nebot, Jindfichu,
vidim ctnost v jeho pohledu. Jestlize tedy strom se pozna po
ovoci, jakoze ovoce se pozna po stromu, tedy — pravfm to v plnd
duvCfe^!* — V tom Falstaffu jest ctnost. Toho si zachovej, ostatni
vyzen. A ted mi fekni, ty nicemny pobudo, kdes byl cel^ ten
mCsfc ?
PRINC JINDFICH. Mluvis jako kral! Ted postav se na me mfsto
a ja budu pfedstavovati sv6ho otce.
FALSTAFF. Mne sesadit ? Provedes-li tu hru jen zpola tak vdznS,
230
yEDNANt I I , SC£NA 4.
tak majestatnC, slovem i skutkem, jako ja, dej mne povesiti za
nohy jako cucaveho kralika nebo zajice u zvCfinafe.'^'
PRINC JINDRICH. Dobra, zde sedim.
FALSTAFF. A zde stojfm ja. — Ted sudte, pdnove.
PRINC JINDRICH. Nuze, Jindfichu, odkud pfichazis ?
FALSTAFF. Vzneleny pane, z Eastcheapu.
PRINC JINDFICH. Stesky, jez slySfm na tebe, jsou zalostne.
FALSTAFF. Hrom a peklo, mylorde, jsou vylhane! — Pockej, ja tC
tim mladym princem polechtam — to vCru udCIam.
PRINC JINDFICH. Ty klejeS, nezdarny chlapce ? Uz nikdy vie mi
nechod na oCi. DravC jsi unaSen od spasitelnosti. Sam dabel tC
stfha V podobC stareho tlusteho muze. — Takovy sud v podobC
lidske jest tvym spoleCnikem. Proc obcujeS s tou bednou vrtochu,
s tou mouCnou truhlou zvffeci surovosti, s tfm nadufenym
mCchem vodnatelnosti, s tou ohromnou beCkou sektu, s tfm drobem
vycpan;^m tlumokem, s tim pecenf m posvicenskym^*" volem
s nddivkou v bfiSe, s tou ctihodnou nefesti, s tou sedivou nepravostf,
s tim otcem zh;^ralstvf, s tou obstarlou marnivosti ? V cemze
je dobr^ nez v okouseni sektu a v popijeni ho ? V cem kal^ a
Cistotny!^^ nez v krajenf kapouna a v pojfdanf ho ? V cem obratny
nei v liskoku ? V & m liskocny nez v lotrovstvi ? V Cem lotrovsky^
nez ve vsem ? V Cem fadny nez v niCem ?
FALSTAFF. Rad bych, aby mi Vase Milost vylozila, co chce ffci.
Koho to mysli VaSe Milost ?
PRINC JINDRICH. Toho niCemndho, ohavneho sviidce mladeze,
Falstaffa, toho stareho belovouseho Satanase.
FALSTAFF. Muj pane, toho muze znam.
PRINC JINDSICH. TO vfm, ze znas.
FALSTAFF. Ale abych fekl, ze zndm v nCm vfce zla ne2 v sobC
sam6m — to ffkal bych vfce, nez vfm. 2e je star — tim vfc pro
nSho zel; — jeho bfly vlas to dosvedcuje. — Ale s odpuStCnfm
Vasf Milosti, ie byl by svudnikem, to naprosto popfram. Je-li
cukrovany sekt vCci hfisnou, tedy pomoz Buh v§em hfisnikum!
Je-li hffch byti star a vesel, tedy znam leckterSho stareho krcmdfe,
jenz neujde zatraceni. A je-li tloustka nenavisti hodna,
tedy jsou hubene krdvy faraonovy^^a k pomilovani. Ne, muj dobry
pane, — vyzerite Peta, vyzente Bardolfa, vyzeiite Poinse, ale
libezndho Johna Falstaffa, dobrosrdeCndho Johna Falstaffa,
vSrneho Johna Falstaffa, rekovneho Johna Falstaffa, tfm rekovnSjSfho,
protoze je star ten John Falstaff — toho nevyhanCjte
231
KRAL yiNDRlCH IV., DtL I .
ze spolednosti sveho Jindficha.i^s Vyhnat upfimneho Johna
znamena vyhnat cely svSt.
PRINC JINDSICH. Vyzenu ho, to udelam.
{Slyseti klepdnt na vrata. — Odejdou hostinskd, Frantik a Bardolf.
5 BARDOLF pfibehne zpatky.)
BARDOLF. 0 pane, pane, serif s nehoraznou strazi stoji u vrat.
FALSTAFF. Klid se, nicemo! — Dohrajme komedii. Mam jeste
mnoho na srdci ve prospech toho Falstaffa.
(Vrdti se HOSTINSKA.)
10 HOSTINSKA. 0 Boze! Milostivy pane, milostivy pane —
PRINC JINDRICH. Hej ho! Dabel jede na pometle.i^* Co se deje.?
HOSTINSKA. Serif a cela straz jsou u vrat; pfisli prohledati dum.
Mam je sem pustit ?
FALSTAFF. SlysiS, Jindfichu ? Nikdy nefikej o pravem zlaMku, ze je
15 padSlan. Tys vlastne blazen,!^* tfeba ses nezdal.
PRINC JINDRICH. A tys rozeny zbabelec, bez instinktu.
FALSTAFF. TO popiram.i^s Chces-H ty mne zapfit u serifa, dobra,
nechces-li, at vejde. Nebudu-h karu odsouzencu kraslit jako
kdo jiny, mor na me vychovani. Doufam, ze mne opratka uskrti
20 tak brzo jako nekoho jineho.
PRINC JINDFICH. Jdi, schovej se tady za caloun; — vy druzi jdete
nahoru. Ted, brasi, poctivou tvaf a dobre svddomi!
FALSTAFF. Kterezto obe jsem mival; ale to uz je davno, a proto se
schovam.
25 PRINC JINDRICH. Zavolejte serifa.
(Odejdou vsichni krome prince a Peta.)
{Vystoupi SERIF a KOISIAR.)
Nuz, mily serife, co zadate ?
SERIF. Zprv odpusfte, mylorde. Shluk a kfik
30 az k tomu domu jiste lidi stihal.
PRINC JINDRICH. Jaketo Udi ?
SERIF. Muj milostivy pane, jeden z nich
jest dobfe znam; — to hfmotny, tucny mui.
KoivTAfi. Tak tucn^ jako maslo.
35 PRINC JINDRICH. Ten clovdk, budte jisti, nenf zde;
neb ja ho pravd jinak zamestnal.
A, Serife, sve slovo davam ti,
232
JEDNANt I I , SC^NA 4.
ze zitra o polednach poslu jej,
by pfed tebou neb jinym kymkoliv
se zodpovidal z kazde obviny.
A tak vas prosim, opustte ten dum.
SERIF. Jdu, mylorde. — Dva pani ztratili
na tfi sta hfiven touto loupezi.
PRINC JINDRICH. Snad tomu tak; kdyz oloupil je on,
vSak za to zodpovi. Jiz budte zdrav.
SERIF. Muj milostivy pane, dobrou noc.
PRINC JINDRICH. Myslim, ze jest uz rano, neni-li ?
SERIF. Tak jest, muj pane, jde as na druhou. (Odejdou serifa koAaf.)
PRINC JINDRICH. Ten olejnaty taskaf je vsude znam jako chram
svateho Pavla. Jdi, zavolej ho.
PETO. Falstaffe! — Spi jako pafez za tou zastdnou a chrape jako
k M .
PRINC JINDRICH. Poslys, jak tezce oddychuje. Prohledej mu kapsy.
— Cos nasel ?
PETO. Nic nez papirky, muj pane.
PRINC JINDRICH. Jsem dychtiv, co v nich jest; cti to.
PETO (cte).
Item, kapoun 2 silinky 2 denary.^"
Item, omacka _ _ 4 denary.
Item, dva galony sektu 5 silinku 8 denaru.
Item, ancovicky a sekt
po vecefi 2 Silinky 6 denarii.
Item, chleb halefe.
PRINC JINDRICH. 0 hrozno! Jen za pul haldfe chleba k tomuto
nesnesitelnemu mnozstvi sektu! — Co je tam dale, uschovej;
pfecteme si to v pfihodnejsi cas. Nech ho tam spat az do bfleho
dne. Ja pujdu rano ke dvoru. Musime vsichni do valky a tobd se
dostane cestneho mista. Toho tudneho taskafe opatfim u pdchoty
a vim, ze bude pochod pul tfetiho sta kroku jeho smrt. Ty
penize vrati se i s uroky. Bud u mne zahy. A tak, dobre jitro,
Peto.
PETO. Dobre jitro, muj dobry princi. (Odejdou.)
233
KRAL JINDRICH IV., D I L I .
J E D N A N f T f t E T f
SCfiNA P R V N I
Bangor. — Dum arcijahnuv.
{Vystoupi HOTSPUR, WORCESTER, MORTIMER a GLENDOWER.)
5 MORTIMER. V6C mnohoslibna, pf ateld jsou jisti
a zadatek pin zdarne nadeje.
HOTSPUR. Je libo sednout, lorde Mortimre
a stryde Glendowre ? —
A ujce Worcestre... mor ai vezme to! —
10 ja mapu zapomnel.
GLENDOWER. Ne, tady jest.
Jen sedte, stryde Percy, sedte jen,
muj mily Hotspure; neb kdykoliv
tim jmenem o vas mluvi Lankaster,
15 hned v tvafi pobledne a s povzdechem
vam pfeje, byste uz byl v nebesich.
HOTSPUR. A v pekle vy, at slysi kdykoliv
jen jmenovati Owna Glendowra.
GLENDOWER. Ja proto karati jej nemohu;
20 neb o mem zrozeni byl nebes tyn
pin postav ohnivych a zazehu;i28
a zem se tfasla, kdyz jsem spatfil svdt,
V sve podstatd a pevnych stdzejich
jak zbabdla.
25 HOTSPUR. TO bylo by se dalo v tentyz das,
i kdyby vasi matce byla se
jen kodka okotila, vy pak sam
se nebyl tenkrat ani narodil.
GLENDOVreR. Dim, zem se tfasla pfi mdm zrozenf.
30 HOTSPUR. A ja zas dim, ze zemd nebyla
234
JEDNANI III, SCSNA 1.
md nalady, kdyz domnivate se,
ze z baznd pfed vami se zachvdla.
GLENDOWER. Dim, nebe bylo v jednom plameni
a zem se tfasla.
HOTSPUR. Tedy tfasla se,
ze viddla to nebe hofici,
ne ze strachu pfed vaSfm zrozenfm!
Jsouc neduziva, dasto pfiroda
se vyburaci vfenfm podivnym;
zem tdhotna jest dasto zrm'tana
a mudena jakymsi hryzenim
od uvdzndnych vdtru neklidnych
v svdm zivotd, jez usilujice
se rozepnouti, otfasaji zem,
tu starou mat, a vdze kaceji
a hrady omSene. Tfm neduhem
jsouc navstfvena, nase matka zem
se svfjela pfi vaSem zrozenf.
GLENDOWER. Od mnoha Udf, stryde, nesnes bych
ten odpor. Dovolte, bych fek vdm zas,
2e pfi mdm zrozenf byl nebes tyn
pin postav ohnivych, ze sbihaly
s hor kozy, stdda divnd budela
z lad ustrasenych. Tato znameni
muj vytkla zvldStni rdz a svddectvim
je cel^ pnibdh meho zivota,
2e nejsem z fady Udi obecnych.
Kde zije ten, jak obklideni zde
jsme mofem, ktere hndvnd litodf
na bfehy Walesu, Skotska, Anglie,
jenz moh by zvdt mne zakem, udit nine ?
A ieny zrozence mi ukazte, ^
jen2 mohl by na trudnych cestach vdd
mne stopovat neb driet se mnou krok
pfi hlub;fch v^zkumech.
HOTSPUR. Mnd tdz se zda,
ie nikdo Idpe welSsky^^* nemluvf.
Jdu k obddu.
MORTIMER. Dost, stryde Percy, rozzufite ho.
GLENDOWER. Jd umfm duchy volat z propasti.
235
K R A L yiNDRlCH I V . , DiL I .
HOTSPUR. TO umim take ja a kdokoliv;
jen pfijdou-li, kdyz zavolate je}
GLENDOWER. Ja, stryce, mohu tebe nauCit,
jak velet dablu.
HOTSPUR. A ja td, stryce, mohu naucit
se vysmat dablu pravdomluvnosti.
Mluv pravdivd a dablu vysmej se.^^" —
Moc mas-li k tomu, zavolej ho sem
a ja ti pifisaham, ze moc mam ja
jej smichem vypudit. 0, dokud ziv,
mluv pravdu jen a dablu vysmdj se!
MORTIMER. 0 dost, jiz dost te hadky zbytedne.
GLENDOWER. Jiz potfikrate Jindfich Bolingbroke
me celil moci, tfikrat hnal jsem jej
od bfehu pisciteho Severnu
a Wye domu zpdt, ze ukazal
mi bose paty^^i nepohodou Stvan.
HOTSPUR. AZ domu bos a nepohodou Stvan!
Jak, pfisamdabel, rymu nedostal ?
GLENDOWER. Dost, zde je mapa; mame rozddlit
svuj narok na tre podle umluvy ?
MORTIMER. Kndz arcijahen jiz jej rozddlil
v tfi velmi stejne casti. Anglicko
zde od Trentu a Severnu az sem
na jih a vychod pfideleno mne.
VSe k zapadu, toz od Severnu Wales
a vSechna zirna piida v kraji tom
jest Glendowrova; vam pak, mily stryce,
se vyhradily kraje ostatni,
jak na sever se tahnou od Trentu.
Tez naSe smlouva tfikrat opsana,
i az ji zpecetime vzajemne,
coz miize jeStd teto noci byt,
hned rano, stryde Percy, vy a ja
a vzacny mylord Worcester vytrhnem
vstfic otci vaSemu a skotskym vojskum,
jak bylo stanoveno, k Shrewsbury.
Muj tchan zde jestd neni pohotov,
a do dvou nedel take netfeba
nam jeho pomoci. (Ke Glendowrovi.)
236
yEDNANt I I I , S C £ N A 1.
Vy do tdch dob
svd many svolate a pfdtele
a vSechnu slechtu sveho okoli.
GLENDOWER. Cas kratSi, pdni, pfivede mne k vam
a se mnou vaSe chotd, od nichz ted
se bez loudeni odkrdst musite,
neb strhla by se slzi potopa
pfi sbohem dani vaSim manzelkam.
HOTSPUR. Mnd zda se, ze muj lidel na sever
zde od Burtonu^^^ vasim podilum
se nevyrovnd. Hie, jak feka ta
se bodi sem a odfezavd mi
od nejlepSi me piidy veskere
Idn^^ ohromny jak velky pulmdsfc.
Ddm V tdchto mistech f eku zahradit
a rovnd ladny, stfibropenny Trent
zde bude proudit novym fediStdm.
On nesmf zafezem tak hlubokym
se vinout zde a olupovat mne
o bohaty ten kout.
GLENDOWER. Ne vinout se? VSak bude, musi tak;
vzdyt pfece vidite, fe vine se.
MORTIMER. Tak jest, vSak pohledte, jak proryva
zas moje lizemi vam k vyhodd,
V kraj protdjSi se tahnai** o tolik,
CO na te druhe strand befe vdm.
WORCESTER. Jen maly naklad zastavi ho zde;
pak bude ziskdn severni ten kout
a feka zcela pfimo potede.
HOTSPUR. Chci tak to mit; to levny spravi groS.
GLENDOWER. A jd to nechci miti zmdndno.
HOTSPUR. 2e nechcete ?
GLENDOWER. Ne; a vy nesmite.
HOTSPUR. Kdo troufd si mi odporovat ?
GLENDOWER. Ja.
HOTSPUR. Toz hledte, abych nerozumdl vdm
a fekndte to welSsky.
GLENDOWER. Mylorde,
tak dobfe mluvim anglicky jak vy,
byv na anglickem dvofe vychovdn.
237
K R A L JINDRICH IV., DiL I .
kdez za mladosti k harfd slozil jsem
tak mnohou luznou pfsefi anglickou
a pfiozdobil jazyk puvabnd,!^^
dar, ktery u vas nikdy nevfdan.
HOTSPUR. A, bohudik, jsem tomu z duse rad. —
Spig kotetem chci byt a mriioukat
nez takj^m versotepcem. Raddji
bych slysel vrzat^^* svicen mosazny
neb suche kolo skfipat na ose
a tak by zuby nevyvstaly mi^^'
jak pfi tdch pitvofivych pisnidkach:
tot jako poklus herky kulhavd.
GLENDOWER. NUZ bud si, Trent vam tedy odvedem.
HOTSPUR. Ach, co mi po tom! Tfikrdt vdtsi Ian
dam zdarma zasluzndmu pfiteli;
led V obchodu, tu pozor! — budu se
o devitinu vlasu hastefit.
Jsou smlouvy hotovy — a pujdeme ?
GLENDOWER. Je krasne mdsidno a muzete
jet V noci. Jdu, bych pobid pisafe,
a take vasim zenam oznamim,
ze odjedete. Vdru bojim se,
ze moje dcera pfijde o rozum;
tak jest j i drahym jeji Mortimer. (Odejde.)
MORTIMER. Fi, stryde Percy, jak ho drazdite!
HOTSPUR. Mnd nelze jinak; casto zlobi mne,
ze zadne vypravovat o krtku
a mravenci; o snilku Merlinu
a jeho vdstbach, rybd bez ploutvf
a draku, nohu kfidel schlipen:^ch
a o pelichajicim havranu,
Ivu lezicim a kocce ve skoku^^^
a mnozstvi takych jinych slatanin,
jez jsou mi k nevife. Jen povazte —
dnes V noci devet hodin nejmend
mne drzel, jmena poditaje mi
vSech dablu, jsoucich jeho lokaji.
Ja ,hm' a ,tak', led sluvka ze vseho
jsem neposlouchal. 0, tak nudny je
jak usly kiiii, jak zena svarliva.
JEDNANI III, SC£NA 1.
ba horsi nezli koufem dpici dum.
0, raddj ndkde v mlynd vetrnem
bych od s^ra a desneku byl ziv,
nez na lahudkach pochutnaval si
kdes V letohradku nejrozkosnejsim,!^'
kdyz on by mi tam hudel do usi.
MORTIMER. Ba vdfte, jest to uctyhodn;^ muz,
knih znaly nadmiru a zasvdcen
do divnych taju; chrabry jako lev
a vlldn;^ k podivu a stddry jest
jak doly indicke.^*" Mam vam to ffci ?
On velice cti vasi povahu
a kroti se az nad svou pfirodu,
kdyz postavite se mu na odpor.
To, vdfte, dini, ale rudim vam,
2e neni zivouciho dloveka,
jenz byval by ho drazdil jako vy
a nevydal se nebezpedenstvf
a odvetd. Jen prosfm nediiite
to pfiliS dasto.
WORCESTER. Vskutku, mylorde,
jste pfiliS svehlav^f; a za ten das,
CO dlite zde, jste udinil az dost,
by trpdlivost pfekypela mu.
Tu vadu, pane, nutno odlozit,
neb ad se velkost ndkdy znadi v ni
a srdce, dobra krev — to nejdrazsi,
CO za ozdobu poskytuje vam —,
pfec dasto hndv zas jevi surovy
a nedostatek mravu, mirnosti,
pych, zpupnost, umindnost, pohrdu,
z nichz nejmensi kdyz na slechtici Ipl,
o lidska srdce pfipravuje ho
a zanechdvi skvmu na krdse
vSech ctnosti jinych, ubirajic jim,
co chvdly hodno.
HOTSPUR. Ted jsem poucen!
At 2ijou uhlazene zpusoby!
Hie, nase 2eny, — rozludme se hned.
238 239
K R A L yiNDRlCH I V . , DlL I .
{Vrdti se GLENDOWER a s nim vystoupi LADY MORTIMEROVA a LADY
PERCYOVA.)
MORTIMER. Tof k smrti mrzuto, ze neumf
ma zena anglicky ni welssky ja.
GLENDOWER. Ma dcera place, nechce rozloucit
se s vami, chce byt take vojakem,
chce do pole.
MORTIMER. Muj mily otce, jen
ji feknSte, ze s tetkou Percyovou
ji pfivedete brzo za nami.
(Glendower mluvi k ni welssky a ona rovneS tak mu odpovidd.)
GLENDOWER. Je zoufala; tot straka^*! svehlava
a slovo rozumne j i neplati.
(Lady Mortimerovd mluvi welssky.)
MORTIMER. Tvym ocim rozumim; tu neznou fee,
jiz ronis z techto tuni nebeskych,!*^
tu welstinu az pfilis dobfe znam;
a kdybych nestydSl se, v6f, ze hned
bych timtez hovorem ti odvetil.
(Lady Mortimerovd mluvi nan opet welssky.)
Tvym polibenim rozumim, ty mym
a to je procitdna rozmluva;
vsak vef, milacku, lenit nebudu,
nez naucim se tvemu nafeci,
neb jazyk tvuj tak cini libeznou
tu welsskou feC jak skvostne zpevanky,
jez k loutnS pdje luzna kralovna
kdes V letohradku rytmem carovnym.
GLENDOWER. Kdyz budete se rozplyvati tak,
tu, vdfte, zblazni se nam nadobro. (Lady mluvi opet welssky.)
MORTIMER. 0 v tom jsem udinena nevedomost!
GLENDOWER. Di, byste uleh zde na kypre siti
a V kiln j i slozil hlavu milenou
a chce vam zpivat milou plsnidku
a biizka snu vam vencit na ocich,
krev carujic vam sladkou linavou,
jez oddeluje bdenl od spani,
jak mezi dnem a noci byva to
V tu hodinu, nez nebes spfezenl
se na vychodd v zlaty dava bdh.
240
JEDNANI I I I , SC£NA 1.
MORTIMER. 0, z hloubi duSe rdd zde usednu
a budu jejf pisni naslouchat;
snad bude smlouva zatlm hotova.
GLENDOWER. Tak udiiite; a hudebnfci, j i i
vdm budou hrdti, na tislce mil
jsou odtud ve vzduchu, led v okamzik
zde budou. Sedndte a slouchejte.
HOTSPUR. Pojd, KatuSko, tys v ulehdni dokonala; pojd honem, honem,
abych ti slozil hlavu do kllna.
LADY PERCYOVA. Jdi, vrtohlave house!
(Glendower promluvi nekolik welssk^ch slov^*^ a hudba hraj'e.)
HOTSPUR. Ted chdpu to, ze dabel umi welssky,
a nenf divu, jest tak rozmamy.
Pfi svate Pannd, dobr^ hudebnlk!
LADY PERCYOVA. TO bys ty byl ucindnym mistrem hudby, nebot
v tobd kazda zilka hraje rozmarem. Led tise, vyzle,i** a poslouchej,
jak lady zpfvd welssky.
HOTSPUR. Raddj bych poslouchal Lady, svou fenu, jak vyje irsky."^
LADY PERCYOVA. Chces, abych ti utrhla hlavu ?
HOTSPUR. Ne.
LADY PERCYOVA. Tedy mid.
HOTSPUR. TO take ne; — tot vada ien!
LADY PERCYOVA. NU, pomoz ti Buh!
HOTSPUR. DO postele te Welsky.
LADY PERCYOVA. Cos to fekl ?
HOTSPUR. Ticho, zpivd. (Welsskd pisen lady Mortimerovd.)
HOTSPUR. Poslys, Katusko, rdd bych, abys mi take ndco zazpivala.
LADY PERCYOVA. Ja ne; — na mou vdru ne.
HOTSPUR. Ty ne, — ,na mou vdru ne'. Srdicko, ty se dusujes tak
sladce jako zena cukrdfova. ,Jd ne' a ,na mou vdru ne',,jak jsem
ziva' i ,at mi Biih milostiv' — ,tak jistd, jako ze je den'.
A k tomu doklddds sv6 pflsahy
tak hedvdbnd, jak nikdy nebyla
bys dostala se ddl nez do Finsbury.^"
Ty, KatuSko, si hezky zahromuj
jak prava ddma, z dobrych, plnych plic
a zanech ,vdrovani' a jak jsou
ty vSechny zdzvorkove"' pflsahy
titdmym hejskum nebo losdkum.
Pojd, zazplvej mi.
241
KRAL JINDRICH IV., DiL I .
LADY PERCYOVA. Ja nechci zpivat.
HOTSPUR. Dobfe ma§;i** vedlo by td to na krejdovstvi nebo na
cviceni dermdku ve zpdvu. — Az jen ty smlouvy budou hotovy,
do dvou hodin nato odjedu. A ty si pfijd za mnou, kdy chce§.
(Odejde.)
GLENDOWER. Jiz pojdte, pojdte, lorde Mortimre.
Vy jste tak liknav, jak je rozohndn
lord Percy k odchodu. Ted bude jiz
ta smlouva napsana; jen pecet schazi.
Hned potom na kun.
MORTIMER. Z cele duSe rad. (Odejdou.)
S C E N A DRUHA
Londyn. — Krdlovsky paMc.
{Vystoupi KRAL JINDSICH, PRINC WALESK"^ a JINI.)
KRAL JINDRICH. Ted lordi, dovolte, jet s princem Waleskym
ndm nutno promluviti v soukromi.
VSak budte nablizku, neb zakrdtko
vas budem tady potfebovati. (Odejdou lordove.)
Ja nevfm, zdali Buh to tak chce mit
pro ndjaky muj skutek neliby,
ze ve svych tajnych raddch z krve m6
mi pomstu uchystal a na mne bic;
vSak ty mi sveho ziti zpusobem
tu viru vnucujeS, zes vyhlednut
byl k pomstd horouci a za metlu,
jfz nebe tresce moje pfeciny.
Sic jinak, fekni mi, jak mohly by
tak nezffzend, nfzke zadosti,
tak nuzne, hold, mrzke, podle skutky,
tak plane zdbavy a spolecnost
tak surova, s niz cele spfezen jsi,
ba pfiroubovdn k nf, jak mohly by
tv6 krve provazeti velikost
a stejny byt s tvym srdcem knizecim ?
PRINC JINDRICH. Muj jasny pane, pfal bych si, bych moh
se zbavit provineni veSkerych
242
JEDNANI I I I , SCtNA 2.
tak cirou omluvou, jak zajiste
se mohu ocistiti od mnohych,
jez jsou mi podkladany. Tolik jen
mi prosim poshovte, bych — nehledd
k tdm bajkam smyslenym, jez dastokrat
sluch velikosti musi vyslechnout
od usmivavych lichometniku
a podlych klepafu — bych v ndkterych
tdch vdcech pravdivych, kde mladost md
na bludnd cesty zasla, vaSeho
mdl odpuStdnf za svou kajfcnost.
KRAL JiNDiiiCH. Biih odpust ti! — Led musfm, Jindfichu,
se diviti, jak ndklonnosti tvd
jdou ruzno od letu tvych pfedkii vsech.
Sve misto v radd ztratils vSetednd,
jez zaujima ted mladSi bratr tvuj,
a tdmdf odcizen jsi srdcim vSech
zde u dvora i princum krve me.
V CO doufal das, co cekal od tebe,
je zmafeno a duse kaiddho
j i i prorocky tvuj pfedpovida pad.
Svou pfitomnosti kdybych byval jd
tak plytval kdys, tak zevSediioval se
pfed lidskym zrakem, zlacindl se tak
a sprostou spolednosti vyvetral,
to mindni, jez na tnin zvedlo mne,
by bylo tomu verno ziistalo,
jenz drzel jej, a v klatbd neslavne
nane zanechalo jako dloveka,
jeni neznacil a nesliboval nic.
Jen zfidka vidan, nevysel jsem, bych
jak vlasatice dzas nebudil
tak, ze svym dftkdm ffkali: „Tot on!"
a jinf zas: „Kde — kde je Bolingbroke?"
A potom kde jen ktery nebes vddk
jsem sobd osvojil a takovou
se oddl pokorou, ze ze srdci
jsem lidem trhal"^ vdrnost, vykfiky
a slavnd pozdraveni z jejich tist
i pfed jich krdlem korunovan;fm.
243
KRAL JINDRICH IV., DiL I.
Tak zachoval jsem svoji osobu
vzdy svdzf, novou; svoji pfitomnost
jak roucho arciluiSzske budicf
vzdy obdiv, kdykoli je spatreno;
a tak muj zjev, ac zrfdka vidan^,
lecS povzdy nddherny, jak svatek byl
a vzacnosti te slavy nab^al.
Kral hopkujici kfepcil sem a tam
s mSlkymi saiky, s nerozvaznymi
a drchankovitymi hlavami,
jez rychle vzplaly, rychle shofely;
svou hodnost zfedil, velkost kralovskou
skotacivymi blazny promfsil,
sv6 velke jm6no jejich v^smdskiim
dal znesvdtit a v dustojnosti sve
si zadal tomu jmenu na tikor,
prostofekostem chlapcu smeje se
a za terd holobradku kaidemu
se vystavuje, jehoz lehky vtip
se mSfil s jeho. Uhc vefejnych
se tovarygem stal a vSedni pfizni
se V manstvi poddal tak, ze lidsky zrak,
jej hltaje co den a medem tfm
se pfesytiv, si podal osklivit
chuf sladkosti, jiz o malo jen vfc
nez malo pfiliS mnoho byva jiz.
Tak vfdan byl jak v cervnu kukaCka,
jen slySen, ale nedban; takovym
jen viddn zrakem, kter^ chor a tup
jsa ovsednelostf, jiz neschopen
jest kromobycejneho pohledu,
jimz dafen^^" slunci rovny majestat,
kdyz zfidka svitne o&'m obdivnym:
vsak tyto spfse podfimovaly
a vfdka klopily a pfed tvaff
mu spaly nebo takym pohledem
jej castovaly, jak;f mrzutec
na sveho protivnika vysila,
jsa jeho pfitomnosti syt a pin.
A na tom stupni, Jindnchu, jsi ty,
244
I T ' JEDNANI I I I , SC6NA 2.
neb mrzkym obcovanim ztratil jsi
svou pfednost knizeci a jedinych
jiz neni oci, jez by nenudil
tvuj zevsedndly zjev — krom odi mych,
jez pf aly si te jeStd vidSti
a nyni proti vlastnf vuli me
mi slepnou^^! poSetilou nSziiosti.
I PRINC JINDRICH. Chci nadal, tfikrat milostivy pane,
J^r byt vice svuj.
KRAL JINDFICH. Tak, do dneika jak jsi
/• pro cely svdt, byl Richard tenkrdt, kdyz
jsem k Ravenspurgu pfistal z Francie,
a jak byl tenkrat ja, jest Percy ted.
Nuz pfi mem zezle a me duSi, vdf,
on hodnejsf ma narok na ffsi
nez ty, jenzs naslednictvf pouhj^ stfn.
Onf bez prava, ba prava podoby
ndm pole v ffSi plni oruzi,
Iva ozbrojen^m deli sanicim,
a nejsa rokum dluzen vfc nez ty,
Sedivce lordy, vdzne biskupy
v boj vodi krvavy a zbrani tfesk.
Jak nesmrtelne cti si vydobyl
jen nad tim proslavenym Douglasem,
jenz rekovnymi diny, najezdy
a velkym jmenem v bitvdch prvenstvf
md mezi vojiny a nejvySSi
se vdlednickou sldvou honosi
po vSechndch zemich viry Kristovy.
Neb tfikrdt"^ tento Hotspur, v plenkach Mars,
ten ddtsky vojin, na svych v^pravach
byl pf emoh velikeho Douglasa
a jednou jal ho, svobodu mu dal
a udinil si z ndho pfitele,
by jicen tdzk^ch sporu vyplnil
a otfds mirem trunu naseho
a bezpednosti. — A co fekneS tomu ?
Percy a Douglas, arcibiskup yorsk;^,
Northumberland a hrabd Mortimer
jsou proti nam a pozvedli se jiz.
245
KRAL yiNDRlCH IV., DiL I .
Led proc ty zpravy tobd povidam ?
Prod mluvim tobd o svych odpurcfch,
ty Jindfichu, jenz z nepfatel mfcb vsech
jsi nejblizsi a nejhorlivdjsi pi^s
Ba mozno dost, ze z baznd otrocke
a pudu nizkeho neb svevole
sam V zoldu Percyho se postavis
V boj proti mnd, ze bude§ lisati
se k jeho patam, poklonkovat mu,
kdyz zamraci se, abys dokazal,
jak zvrhly jsi.
PRINC JINDFICH. Tak nemyslete, to se nestane.
Buh odpust tdm, kdo2 odvrdtili tak
mi dobrou vuli Vasi Milosti!
To v§e mi Percy hlavou nahradi
a jednou, ai se skondf slavny den,
vam smdle osvdddim, ze jsem vaS syn;
az cely sat miij bude krvavy
a skraboskou me tvafe bude krev,
jez smyta, splachne take hanbu mou.
To bude den — af pfijde kdykoliv —,
az toto dite cti a oslavy,
ten dacky Hotspur, rytif vdhlasny,
a nedbany vas Jindfich stfetnou se.
Kez ka2da dest, jiz nosf na pfflbe,
se zmnozila a to, co potupno,
na hlavd me se zdvojnasobilo,
neb doba nastane, kdy severni
ten jun sve slavne diny vymdnit
mi bude muset za me nesvary.
Ten Percy, otde, jest jen spravce muj,
jenz slavne diny pro mne hromadf,
a ja ho k pffsnym lidtiim povolam,
by vydal mi svou slavu veSkerou
az do nejmenli pocty doby sve,
sic vytrhnu mu lidet ze srdce.
To jmdnem Bozim tady slibuji,
a da-li mi to vykonati Biih,
at, prosim Vasi Milost, zhojf to
i stard rany vystfednostf mych.
246
JEDNANI I I I , SCeNA 3.
Kdyz ne, jest konec ziti koncem smluv;
a raddj zemru nastotisfckrat,
nez zruSfm toho slibu jeden hies!
KRAL JINDRICH. Sto tisic bufidil tfm umira;
mdjz velenf a svrchovanou moc.
{Vystoupi BLUNT.)
Co neseS, dobry Blunte ? — Zraky tve
jsou piny chvatu.
BLUNT. Tak je tdz ma vdc.
Lord Mortimeris* zvdst poslal ze Skotska,
ze Douglas s anglickymi bufidi
v den jedenact^ toho mdsice
se spojil u Shrewsbury. Mohutnd
a strasne vojsko, jakd — splni-li
se sliby, jez si dali — hrozilo
kdy ktere fiSi osemetnou hrou.
KRAL JINDRICH. Dnes vypravil se hrabd Westmoreland
a lord John z Lankastru, miij syn, je s nim,
neb zprava ta je stara jiz pdt dni.
Na pfisti stfedu Jindfich vytrhne
a ve dtvrtek my sami hneme sc.
Nas cil je Bridgenorth, ty pak, Jindfichu,
potahnes Glostershirem, takze kdyz
vse dobfe pujde,!*^ dvanacti dnu
nas hlavni voj se spoji v Bridgenorthu.
Jest plno price — k dilu bez prodlenf!
Cas vhodny chabne tam, kde dlovdk lenl. (Odejdou.)
S C f i N A T R E T I
KrCma U kanCi hlavy v Eastcheapu.
{Vystoupi FALSTAFF a BARDOLF.)
FALSTAFF. Bardolfe, nespadl jsem se mizernd od te posledni
mely P^^s Nechfadnu P — Nescvrkdm se P Bazet, kiize na mnd
visl jako voln^ zupan z obstaroznd panidky, jsem zvadly jako
ule2end kdoule.^" — Ano, dam se na pokani, a to hned, dokud
jsem jeStd svdtu podoben. Co nevidet zmalomyslnlm a nebude
247
KRAL yiNDRlCH I V . , DiL I .
pak sfly kati se. Jestlize jsem nezapomndl, jak vypada vnitfek
kostela, at jsem horCicnd semfnko, at jsem pivovarsk^ kuiili^* —
Vnitfek kostela! Spolecnost, nicemna spolecnost byla mou
zkazou.
BARDOLF. Sire Johne, vy jste tak zadumcivy, to uz nemuzete
ziistat dlouho ziv.
FALSTAFF. Ano — to je to! Pojd, zazpivej mi ndjakou oplzlou pisnicku,
obvesel mne. Byl jsem vzdy ctnosti oddan tak, jak toho
jen llechtic potfebuje; prave tak dost. Malo jsem klel, v kostky
nehral vie nez sedmkrat za tyden, do vykficeneho domu nevchdzel
nez jednou za ctvrt hodiny; vydluzene penize jsem splatil
celkem tfi neb ctyfikrat; dobfe jsem zil a v dobrd mife a ted
jsem ziv bez vseho fadu a bez vif mfry.^ss
BARDOLF. Bazet; jste tak tlusty, sire Johne, 2e vam zadna mira
stadit nemuze, zddna rozumna mira, sire Johne.
FALSTAFF. Jen ty si naprav svou tvaf a ja svuj zivot napravim.
Tys nase admiralska lod, nosiS lucernu, ne na zadi, ale na nose,
ty rytffi Hofici lampy!"»
BARDOLF. Aj, pane Johne, miij oblidej vdm pfece neubhzuje.
FALSTAFF. TO ne, dokonce ne. Ddla mi tak dobrou sluzbu jako
• mnohym lidem hlava umrlci nebo memento mori.^^^ Nepodivdm
se ti do tvafe, aniz bych nevzpomndl na oheii pekelny a na bohdce,
jenz odival se purpurem; nebot tam sedi on ve svem rouchu
a hofi, hoff."* Kdyby viibec bylo na tobd ndco ctnostneho,
pfisahal bych na tvou tvdf a md ph'saha by zndla: „Pfi tomto ohni,
ktery jest anddlem bozim." — Ale tys uz nadobro ztracen, a nebyti
te zafe v tvem obliceji, byl bys uz synem dire temnoty.
Kdyz jsi ondy v noci bdzel u Gadshillu do vrchu, abys mi chytil
kond, jestlize jsem nemyslil, zes bludice nebo ohniva koule,i*^
at uz penize pranic neplati. 0 tys vddna oslava, vdkozizny oheri
pfed svatky. Tys mi uspofil tisic hfiven na svice^'* a pochodnd,
kdyz jsem s tebou chodil v noci od krcmy do krcmy. Ale za ten
sekt, cos mi vypil, byl bych si mohl zrovna tak lacino nakoupit
svidek u nejdrazSiho svfdkafe v Evrope. Napajel jsem toho tveho
mlokai'5 ohndm v kazdou minutu za tdch celych dvaatficet let.
Biih mi to odplat!
BARDOLF. At jsem ddbliiv! Chtdl bych, aby ma tvdf vdm vjela
do bficha.
FALSTAFF. I pomoz Pdnbiih! To bych jistd shofel zdhou.
248
ySDNANl I I I , SC£NA 3.
{Vystoupi HOSTINSKA.)
Nu co, vy cep;^fiva pani kvodno,!** jestd jste mi nevypdtrala, kdo
mne tu u vds okradl ?
HOSTINSKA. Jakze, pane Johne, co to myslite, pane Johne ? Myslite,
ze pfechovdvdm ve svem domd zloddje ? Jd prohledala, jd
vyslychala a se mnou take miij manzeU*' muze za muzem,
kluka za klukem, celedina za celedinem; ani pazderka chloupku
se dosud v naSem domd neztratila.
FALSTAFF. Vy Izete, hospodskd; Bardolf tu byl oholen a ztratil
mnoh^ chloupek a ja to odpfisaham, ze mi byla kapsa vybrana.
Jddte, — vy lenskd, jddte.
HOSTINSKA. Kdoze? Jd? — Ne! To se na tebe podivdm. U vsech
vSudy, CO jsem fiva, to mi jestd nikdo v mem vlastnim domd
nefekl.
FALSTAFF. I jddte mi, vsak vds tuze dobfe zndm.
HOSTINSKA. Ne, pane Johne; vy mne nezndte, pane Johne. Jd
znam vas, pane Johne; vy jste mi dluzen penize, pane Johne,
a ted si hleddte spor, abyste mne o nd oSidil. Tucet kosil jsem
vdm koupila na to vase nahe tdlo.
FALSTAFF. Pytlovinu, serednou pytlovinu. Vsechny jsem je rozdal
pekafkdm a ty si z nich naddlaly moudnych sit.
HOSTINSKA. Jako ze jsem poctivd zena, holandske platynko to
bylo, loket po osmi iilincich. A kromd toho jste mi jestd dluzen,
pane Johne, za stravu a pitf a pujdene vdm penize, dtyfiadvacet
liber.
FALSTAFF. Ten zde byl take pfi tom; at si plati.
HOSTINSKA. Tenhle? Ach nastojte, to je chuddra; sam nemd, co
by za nehet vlezlo.
FALSTAFF. Jakze! Chuddra ? Podivejte se na jeho oblidej; kohopak
uz potom zvete bohdcem ? Dejte si do mincovny jeho nos, dejte
si do mincovny jeho tvdfe; ja nezaplatim ani halefe. Coze?
Chcete si ze mne uddlat zeleneho mladidka ? Coz si nemohu uz
ani ve vlastni hospode zdfimnout a nebyt pfitom okraden?
Ztratil se mi pecetni prsten po mem dddovi, stal nejmdnd dtyficet
hfiven.
HOSTINSKA. 0 jemindcku, sl^chala jsem prince fikat nevim koUkrat,
ze ten prsten byl mdddny.
FALSTAFF. Ej, coz! — Princ je janek a dareba. U sta hromii, kdyby
byl zde, namlatil"* bych mu jako psu, kdyby to fekl.
249
KRAL JINDRICH IV., DtL I.
{Vystoupi PRINC JINDRICH a PETO, vojensky si vykracujice.
Falstaffproti nim hraje na hUlkujako napislalu.)
Co jest, muj hochu ? Fouka tedy vltr z tehle strany, opravdu ?
Musfme se vlichni dati na pochod ?
5 BARDOLF. Ano, dva a dva jako trestanci v Ncw-Gatu.^'*
HOSTINSKA. Milostiv^ pane, prosim vas, vyslyste mne.
PRINC JINDFICH. Nu coz, panf Cipernd ? Co deld tviij muz ? Mam
ho rdd; je to poctivy Clovek.
HOSTINSKA. Muj dobry pane, slylte.
10 FALSTAFF. Prosim t6, nech j i b ^ a poslechni mne.
PRINC JINDRICH. CO chceS, Jene ?
FALSTAFF. Onehdy v noci jsem usnul tady za Calounem a nekdo
mi vybral kapsy. Ten zdejli diim se zvrhl na hampejz; kapsy zde
nejsou jisty.
15 PRINC JiNDiiicH. Co se ti ztratilo, Jene ?
FALSTAFF. UvCfis mi, Jindro ? T f i neb ctyfi bankovky po ctyficeti
librach a pecetni prsten po mem dedovi.
PRINC JINDFICH. Tretka za nCjakych osm denaru.
HOSTINSKA. To jsem mu tak6 fekla, milostivy pane, a fekla jsem
20 mu, it Va§e Milost to take povidala; a, milostivy pane, on mluvi
0 vas velmi hanebnd, takovf nadavacny ClovSk, jak uz je; a fekl,
ze vam namlati.
PRINC JINDSICH. Jakze! To pfece nefekl ?
HOSTINSKA. Kdyz to nefekl, af neni vCrnosti, poctivosti ani
25 zenskosti ve mnC.
FALSTAFF. V tobC neni vfce vCrnosti nez v duSene Svestce,^"' vfce
poctivosti nez v honSnd lisce, a co do zenskosti, pani Mariana,
2ena loupeznikova,!" by si mohla vuci tobC zahrat na policajtku.
1 jdi mi, jdi, ty jedno stvofeni.
30 HOSTINSKA. Jen dale, jake stvofeni, jak6 stvofeni ?
FALSTAFF. Jake stvofeni! — Inu stvofeni, ktere se dostane za pouhe
„zaplaf Buh"."2
HOSTINSKA. Jd nejsem stvofeni za pouhd „zaplaf Buh" — to chci,
abys vhd&l. Jsem zena pocestneho muze a krom tveho rytifstvi
tys padouch, ze mi tak fikdS.
35 FALSTAFF. A ty, krom sv6 zenskosti, jsi Selma, ze to zapfras.
HOSTINSKA. Jakd Selma, lotfe ?
FALSTAFF. Jakd Selma! Vydra.
PRINC JIND6ICH. Vydra, sire Johne!! ProC vydra?
250
JEDNANt III, SC£NA 3.
FALSTAFF. Inu, protoze nenf ani ryba, ani zvCfina; clovek nevi,
kam s nf.
HOSTINSKA. Tys ClovCk oSemetny, ze tak mluvfs. V5ak ty a kaldy
jin^ vf, kam se mnou, ty padouchu.
PRINC JINDFICH. MdS pravdu, hostinska; on ti prahanebnC na cti
utrha.
HOSTINSKA. A tak6 vdm, milostivy pane; onehdy fekl, ze jste mu
dluzen tisic liber Sterlinkii.
PRINC JiNoiiiCH. Brachu, jsem jd vam dluzen tisic liber sterlinku ?
FALSTAFF. Tisic liber, Jindro? Milion! Tvd Idska stoji za milion;
tys mi dluzen svou lasku.
HOSTINSKA. Ano, milostpane, on vdm nadal janku a fekl, it vam
namldti.
FALSTAFF. Rekl jsem to, Bardolfe ?
BARDOLF. Ano, sire Johne, to jste fek.
FALSTAFF. Tak jest — ale jen fekne-li mi on, ze muj prsten byl
mCdCny.
PRINC JINDRICH. Jd flkdm, ze je mfidCny. Opovdzfs se ted dostati
svemu slovu ?
FALSTAFF. TO mne zndl, Jindro, pokud jsi jen clovCk, opovazfm se;
ale pokud jsi princ, bojim se tC, jako se bojim fvani Ivicete.
PRINC JINDRICH. ProC ne Iva ?
FALSTAFF. Jen krale dluzno bdti se co Iva. A myslis ty, ze se budu
bdti tebe, jako se bojim tveho otce ? Ne — bojim-li se, af mi
praskne opasek.
PRINC JINDSICH. 0, kdyby prask, jak by ti bficho spadlo pfes kolenal
Ale, brachu, v tom tv6m tCle neni misteCka pro vCrnost,
pravdu a poCestnost; — je tak cele vyplnCno stfevy a brdnici.
Obvinovat pocestnou ienu, it t6 okradla! Aj, ty osemetny, nestydaty,
zatvrzely!'^ darebo, bylo-li v tve kapse nCco vie nez
krCmafskd liCty, zdpisky z povSstnych domu a za jeden halef
cukrdtek, abys lepe dychal, — bylo-li v tve kapse jeStC jinych pokladu
krom tCch, af jsem zlosyn. A pfece stojis na svem, a pfece
nechceS se ddt usvCdcit ? Nestydis se ?
FALSTAFF. Poslechni, Jindro! Ty vf§, jak Adam padl ve stavu nevinnosti.
A co md dSlat ubohy John Falstaff v tdchto dnech
zlotfil;^ch ? Ty vidiS, ze mdm na sobe vice masa nez jiny dlovdk,
a proto vice kfehkosti. Ty se tedy pfizndvds, zes to byl ty, jenz
vybral mi kapsu ?
PRINC JINDFICH. Tak se mi to uz ndjak zdd.
251
KRAL yiNDRlCH IV., DIL I.
FALSTAFF. Hostinska, ja ti odpoustim. Jdi a pHprav snidani;
miluj sveho manzela, dohledni k Celedi a vaz si svych hostl.
Mne naleznes povolnym ve v5em, co poctivd rozumno. Vidls,
jsem usmifen. A ted, prosim td, uz jdi. (Odejde hostinskd.)
5 Ted, Jindro, k novinkam ode dvora. Co s tou loupezi, chlapde, —
kterak se to urovnalo ?
PRINC JINDRICH. C , ty ma libezna hovdzino,"* musim byt stale
jeste tvym dobrym anddlem. Penize jsou vraceny.
FALSTAFF. 0, to vraceni se mi nelibl; je to dvojl prace.
10 PRINC JINDRICH. Jsem nynl s otcem za dobre a zmohu vSe.
FALSTAFF. Tedy pfedevsim — to bud tvuj prvni din — at mi oloupis
kralovskou pokladnici; a k tomu neumytyma rukama.^'^
BARDOLF. To udiiite, milostivf pane.
PRINC JINDRICH. Johne, opatfil jsem ti misto v pechotd.^'*
IS FALSTAFF. Pfal bych si, aby to bylo na koni. Kdezpak jen najdu
ndkoho, kdo umi dobfe krasti ? 6, co bych dal za hezkeho zloddje,
tak dvaadvacetiletdho nebo tak ndco. Jsem hanebnd v lizkych.
Nuze, aspoii Bohu dlky za ty bufice; — neubllzl nikomu
nti lidem poctivym. Chvallm si je za to, velebim si je.
20 PRINC JINDRICH. Bardolfe!
BARDOLF. Milosti ?
PRINC JINDRICH. Jdi a dome toto psanl lordu Janu z Lankastru,
mdmu bratru Janovi; a to zde jest pro lorda z Westmorelandu.
(Odejde Bardolf.)
25 Ted, Peto, na kufi, na kiiii, nebot jest
nam do obdda ujet tficet mil. (Odejde Peto.)
Ty, Johne, zitra pfijd do Templehallui"
o druhe s poledne, tam dozvls se,
jaka ti hodnost vyhrazena jest,
30 a na zbroj obdrzls tam penize.
Zem hofi; Percy na vySi tou chvili;
a ted bud my, neb on se k padu schyli. (Odejde.)
FALSTAFF. 0, vzacna slova! Bohatyrsky svdt!
Hej, hostinska, hned snidani mi stroj!
35 Kez krdma ta mym bubnem^'* byla v boj! (Odejde.)
252
JEDNANI IV, SCtNA 1.
J E D N A N f C T V R T E
SCfiNA P R V N l
Tabor povstaleck^ u Shrewsbury.
{Vystoupi HOTSPUR, WORCESTER a DOUGLAS.)
HOTSPUR. Tak jest, miij dackjr Skote! — Kdyby se
V tom krasnem vdku pravda nemdla
za pochlebenstvl, takou pochvalu
by Douglas bral, ze vojin jediny
tdch dob by nemdl taky raz co on,
jsa bernou mine! v svdtd veskerem.
V I BUh, ze pochlebovat neumim;
ja nenavidim hladke jazyky;
vSak lepsi misto nema v srdci mem
niiadny dlovdk, nez je mate vy.
Me slovo na to, pane; zkuste mne.
DOUGLAS. Tys kralem cti a v svdtd nedyse
tak silny muz, bych nevzdoroval mu.
HOTSPUR. Jen vzdorujte, a dobfe.
{Vystoupi POSEL J listem.)
Jaky list
mi neses ? — Mohu vam jen ddkovat.
PosEL. Ten dopis poslla vam otec vas.
HOTSPUR. List od ndho! — Prod nepfisel on sam ?
PosEL. On nemoh, pane, tezce churavf.
HOTSPUR. Ha! — Jak ma nyni na churavost kdy
V tak boufny das ? — Kdo likuje mu lid ?
Kdo veil vojsku, ktere tahne k nam ?
PosEL. To svdfil, pane, dopisu, ne mnd.
WORCESTER. Rci, prosim te, zda lezi v posteli ?
PosEL. On lezel, mylorde, jiz ctyfi dny.
253
KRAL yiNDRlCH IV., DtL I .
nez vyjel jsem, a pfi m6m odjezdu
se obavali o nSj lelcafi.
WORCESTER. K6Z Casii stav se dfiv byl urovnal,
nez touto nemoci byl navStiven!
Tak nikdy jako ted byt nemel zdrav!
HOTSPUR. Ted nemocen, ted chfadnout! Nemoc ta
nam saha na krev dfla naseho
a ndkazou jiz cpi sem v tabor naS.
Zde pile mi, ze vnitfnf choroba —
a ze mu skrze posly nebylo
tak rychle mo2no svolat pfdtely
a tak6 ze to nemSl za radno
tak nebezpeCnou a tak vaznou vdc
krom sobd svdfit dusi cizejsi.
VSak smdlou radu dava nam tu pfec,
jit kupfedu i v malem sdruzeni
a zkusit, jak nam stdsti pfiznivo;
neb, jak nam pise, nelze vahat ted,
an kral ma jistd zpravy o nasich
vsech umyslech. — Co tomu fikate
WORCESTER. Ta nemoc otcova nas ochromi.
HOTSPUR. Rez nebezpedny; ufat jeden lid.
A pfec ne tak: ie nyni schazi nam,
se horSim b^ti zda, nez shledame;
neb zdaz by dobfe bylo vsadit vSe,
dim bohati jsme, na jediny vrh ?
Tak velkou sazku svdfit rozmaru
pochybne chvile! — Vdru nebylo;
neb tim bychom se vedtli v samu hloub
a duSi naddje a dospdli
az na pokraj a meznfk nejzazsf
sv^ch osudu.
DOUGLAS. Tak vpravdd bylo by,
kdez ted ndm zbyva mila zaloha;
my smdle utraceti mdieme
V td naddji, ze nabudeme zas;
a V tom nam zije tdcha listupu.
HOTSPUR. Tof litulek a domov ochranny,
kdyz ddbel s nezdarem se zamradi
na naSe dilo v samem panenstvi.i'*
254
JEDNANt IV, SCSNA 1.
WORCESTER. Pfec jen bych rdd, by otec vdS byl zde
Sdm raz a jakost dila naseho
sil ddleni nam nedovoluji;
neb mnozi, nevddouce pfidiny,
prod nepfisel, se budou domnivat,
ze opatrnost, vdrnost, nelibost
nad nasim podnikem jej zdrzely.
A pomndte, jak vyklad takovy^
proud bojdcnych miiz jinam obratit
a naSe prdvo uvest v pochybnost;
neb jest vdm dobfe vddomo, ze nam,
kdoz odboj zvedli, nutno stfici se
vSech pfisn^ch setfenf a ucpati
kdektery otvor, kazdou Spehyrku,
jiz stfehlo by nds oko rozumu.
Ta ncpfitomnost otce vaSeho
jak odhrnovala by oponu,
a nevddoucfm zjevuje se strach,
o ndmz se dffv jim ani nezddlo.
HOTSPUR. Vy pfehanite; jd zas vykldddm
si jeho ncpfitomnost v prospdch ten:
ie ddvd lesk a vyssi mindni^*"
a vdtSf smdiost nasf velke vdci,
nez kdyby hrabd sam byl pfitomen;
neb lide musi domnivati se,
kdyz bez ndho se miizem pozvednout
a delit ffsi, s jeho pomoci
ie celou obratime na ruby.
Az dosud vsechno dobfe dopadd
a vSechny klouby nase cele jsou.
DOUGLAS. Jak jenom srdce muz si toho pfdt.
Nam V Skotsku slovo bazeii nezndmo.
{Vystoupi SIR RICHARD VERNON.)
HOTSPUR. Stryc Vernon! Z cele duse vitdm vds.
VERNON. Dej Buh, mylorde, aby noviny,
jez nesu, stdly za uvitanou.
Lord Westmoreland se sedmi tisici
jest na pochodu sem a s nim princ Jan.
255
K R A L yiNDRlCH IV., DIL I.
HOTSPUR. CO Skodf! - Dale ?
VERNON. Potom zvdddl jsem,
ze osobnS sam krdl vtrh do pole
a s velkou, silnou moci kvapl sem.
HOTSPUR. On bude vftan tdz. Kde jeho syn,
ten rychlonohy tfestil, Walesky princ,
a jeho druzi, jimiz cel^ svdt
byl stranou odstrden, by po svych sel P^^^
VERNON. JSOU vSichni ve zbrani a bojovni;
jak pstrosi pernati, kdyz tfepou vzduch,!*^
jak orli novd vysli z koupelej^^s
V svych zlatych krznech jako obrazy,
tak plni jarosti jak mdsic maj
a nadherni jak slunce dervnovd,
tak bujni jako mala kuzlata
a divoci jak mladi bykove.
Ja viddl mladistveho Jindficha,
jak siSak na Ibi, platy na stehnech
a V pygne zbroji jako kffdlaty
se Merkur v sedlo lehce vyhoup tak,
jak z oblaku by anddl dolu slet,
by poharcoval s bujnym Pegasem
a hrdou jizdou okouzloval svdt.
HOTSPUR. Nic dal, nic dal; jak slunce bfeznove,
ba huf, ta chvala zivi zimnici.
Af pfijdou, tahnou sem jak obdti
V svych okrasach a plamenozrake
je divce dymne vdlky^** pfinesem
CO zertvu horkou, krvacejfcf.
Mars ozbrojen;^ na svem oltafi
tu seddt bude v krvi po uSi.
Ja hofim, slysim-li, ze blizko tak
ten vzacny plen a jestd neni na§.
Kde jest muj kuii, by hromu klfnem nes
mne k hrudi toho prince Waleskdho!
Ha, srazit ma se Jindfich s Jindfichem,
of s ofem, sok az soka udola
a jeden klesne jako mrtvola.
0, ze jen tady neni Glendower!
VERNON. Mam vice novin; z Worcestru doslech jsem,
256
JEDNANf IV, S C £ N A 2.
jak jel jsem kolem, on ze nemuze
sva vojska sebrat do ctrnacti dnu.
DOUGLAS. Tof zprava nejhorsi, jiz doslecham.
WORCESTER. To, na mou vdru, mrazivy ma zvuk.
HOTSPUR. Jak cetna asi jest moc kralova ?
WORCESTER. Na tficet tisic.
HOTSPUR. Budsi dtyficet! —
Kdyz Glendower ni otec pfitomen,
af lid nas stadi na tak velky den.
Nuz, prohledndm si vojska, pfatele,
den soudny blizko, zemfem vesele.
DOUGLAS. Nic o smrti; z ni strach mne nezachvati,
neb do pul roku nemam se co bati. (Odejdou.)
S C E N A D R U H A
Silnice u Coventry.
(Vystoupi FALSTAFF a BARDOLF.)
FALSTAFF. Bardolfe, zajed mi napfed do Coventry a dej mi tam
nalit lahev sektu. Nase vojsko potahne skrz; chceme na noc do
Sutton-Colfieldu."5
BARDOLF. Radlte mi dat penize, setniku ?
FALSTAFF. Zaloz to, zaloz.
BARDOLF. Ta lahev ddla tolar.
FALSTAFF. A uddla-li ho, vezmi si ho od cesty, a uddla-li jich dvacet,
nech si je vsechny; za dobre razeni stojlm. ftekni memu
poruciku Petovi, aby mne odekaval na konci mesta.
BARDOLF. fteknu, setniku. Budte zdrav! (Odejde.)
FALSTAFF. Nestydlm-li se za sve vojaky, af jsem nasolen^ hnupl^**
Ja po dertech zneuzil toho krdlovskeho verbifstvi. Na mistd sto
a padesdti vojdkii sebral jsem tfi sta a ndkolik liber gferlinkii. Neodvedl
jsem nikoho nez fddne hospoddfe a svobodnicke synky;
doptdval jsem se jen po zenislch, ktefi jiz mdli v kostele dvd
ohldSky; po takovdm zbozl napolo vafenychi^' pecivdlu, ktefi
by zrovna tak rddi slyseU ddbla jako buben, po takovych, ktefi
se boji vystfelu z pusky vie nez jednou postfelena koroptev^**
neb zrandna divokd kachna. Sbiral jsem si jen same takove boziddrky,
ktefi nemaji srdce v tdle vdt§l nez Spendlikovd hlavidky —
257
KRAL JINDRICH IV., DIL I .
a ti se mi vSichni z vojny vyplatili! A ted sestdvA muj cely pluk
ze samych praporecniku, desatniku, zavodcfch a svobodnfku —
chlapu tak rozedranych jako Lazar na tSch malovanych platnech,
kde hltavf psi mu rany lizaji; z takovych, ktefi nikdy neCichli
k vojanCinS, ale jsou vyhnanf, zlodejsti sluhove, mladSi synove
mladSich bratru, odbojni sklepnici a zbankrotdli Itolbove: rakovina
pokojne zeme a dlouheho miru, desetkrat hanebnSji rozedrani
nez stary vojensky praporec. A takove mam, aby vyplnili
mista tCch, ktefi se z vojny vyplatili, a vypada to vsechno jako
sto a padesat otrhanych marnotratnych synu, ktefi se nedavno
vratili od paseni vepfu a od koryt mlata a pomejl.^** NCjaky ferina
potkal mne cestou a fekl mi, ze jsem okradl vsechny libenice
a naverboval obSsence. Lidske oko nevidSlo takovych hastrosu!
S t6mi nepotahnu skrz Coventry, to je jisto — ne; ti chlapi
tahnou rozkrodmo, jako by mSli zeleza; — a ja skutecnS jsem
jich vetSinu nabral z kriminalu. V cele me setninS neni vie
nez jedna a piil kosile; a ten piil kolile jsou dva ubrousky k sobS
sestehovand a pfehozene pfes ramena jako hlasatelsky plastik
bez rukavil; a ta koSile, abych pravdu fek, je ukradena hospodskemu
v Svatem Albanu nebo tomu krCmafi s Cerven;^m nosem
V Daventry.!* Ale, co na tom; na kazdem plotu najdou pradla
dost.
{Vystoupi PRINC JiNDiiiCH a WESTMORELAND.)
PRINC JINDRICH. Jak jest, nadmutf Janku ? Jak se dafi, zoku ?
FALSTAFF. A hie, Jindra! Jak se mas, ztfestSny chlapce? Co tS,
k Certu, pfivedlo do Warwickshiru ? — Ach — mylord Westmoreland
— prosim odpustte; ja myslel, ze Vase Vzacnost jest
uz ve Shrewsbury.
WESTMORELAND. Ba vCru, sire Johne, jest vfc nez cas, abych tam
byl a takd vy; ale ma vojska jsou jiz tam. Kral, tolik vam fici
mohu, nas vsechny uz netrpSlive ocekava; musime tahnout
celou noc.
FALSTAFF. Aj coz, o mne se nebojte; ja mam tak oci na vse strany
jako kocka, kdyz krade smetanu.
PRINC JINDI^ICH. Ba vSru, smetanu, nebot te jsi se uz tolik nakrad,
ze se z tebe udelala hrouda masla. — Ale fekni mi, Janku, kdo
jsou ti chlapi, co tahnou za tebou ?
FALSTAFF. JSOU moji, Jindro, moji.
PRINC JINDRICH. CO ziv jsem nevidCl tak zchdtralou chasu.
258
JBDNANI IV, SCSNA 3.
FALSTAFF. Jen mlC, jen mlc; dost dobfi k napichani; krmenicko
pro prach, krmenicko pro prach.isi Vyplni jamu zrovna tak
dobfe jako nCkdo lepSi; inu, brachu, smrtelnf lide, smrtelni lide.
WESTMORELAND. Ano, sire Johne, ale pfec jen se mi zda, ze jsou
nfijak az pfilis nuzni, vychrtli — zezebraceli. 5
FALSTAFF. CO do jejich nuzdctvf, nevfm vCru, odkud je majf,
a vychrtlost, jsem jist, nepochytili ode mne.
PRINC JINDI^ICH. TO ne, na to bych vzal jed, leda by se na tfi prsty
sadla na zebrech zvalo vychrtlosti. Ale, brachu, pospes si, Percy
jest uz V poH. 10
FALSTAFF. Krdl jest v taboru ?
WESTMORELAND. Jest, sire Johne, a bojim se, ze pfilil dlouho
otalfme.
FALSTAFF. Nuze,
kdo V boj jde posledni a k hodiim zahy, dost is
je chab;^ bojovnik, vsak Ciperny je host. (Odejdou.)
SCfiNA T R E T I
Povstalecky tabor u Shrewsbury.
{Vystoupi HOTSPUR, WORCESTER, DOUGLAS a VERNON.)
HOTSPUR. Dnes veCer udefime na nCho. 20
WORCESTER. TO nelze.
DOUGLAS. Davate mu vyhodu.
VERNON. Ni za mdk.
HOTSPUR. Tak ? — Coz pomoc necekd}
VERNON. My tez. 2s
HOTSPUR. Ma jistou, my vsak pochybnou.
WORCESTER. MCj rozum, stryce, nehni se tu noc.
VERNON. Te rady dbejte.
DOUGLAS. SpatnC radite;
z vds mluvi strach a srdce mrazivd. 30
VERNON. TOU hanou, Douglase, mne uletfte: —
jak ziv jseml — a ja troufam zivotem
to dotvrdit —, kdyz veli kupfedu
mi prava^^^ cest, tak malo se slabou
se radim bazni, jako, pane, vy 3s
neb kterykoli Skot, jenz dnes je ziv.
259
K R A L yiNDRlCH I V . , DtL I .
To af se zftra v bitvS ukaze,
kdo z nas se bojf.
DOUGLAS. Ano, nebo dnes.
VERNON. Je dobfe.
5 HOTSPUR. Ano, veCer, povfdam.
VERNON. Ne, ne, to nelze. Velmi divim se,
ze muzi valky zkuseni jak vy
to nevidite, jake pfekazky
jsou na zavadu naSi vypravfi.^^^
10 Cast jizdy meho stryce Vernona
jest jests na pochodu; jfzdectvo
vaseho ujce Worcestra teprv dnes
k nam dorazilo, takze jeho pych
a oheii spi a jeho srdnatost
15 od ostre jizdy zkrotla, ochabla,
ze jeden kuii sam sebe nenf piil.
HOTSPUR. To s jfzdou nepfatelskou rovnSz tak;
je schvacena a cestou zemdlena;
Cast lepsl u nas jiz si oddechla.
20 WORCESTER. Voj krdlovsky jest poctem vStsf nds,
jen probuh, stryce, dockej ostatnfch.
(Zazni polnice k vyjedndvdni.)
(VystoupiSIR WALTER BLUNT.)
BLUNT. Vzkaz milostivy nesu od krale,
25 pfdn bude-li mi sluch a setrnost.
HOTSPUR. Sir Walter Blunt bud vitdn; a dejz Biih,
by s nami jednoho byl smfsleni!
Z nas mnohy si vas vdzf, a i ten
jen proto vase velkd zdsluhy
30 vdm zdvidi a jmeno proslule,
ze nejste z naSich, ale proti ndm
ze stavite se jako nepfitel.
BLUNT. A nedejz Buh mi nikdy jinak stat
tak dlouho, dokud mimo zdkonnost
35 a pravy fad se obracite vy
na kfizmem pomazany majestdt.
Nez k memu likolu. — Krdl poslal mne,
by seznal vasich steskii povahu;
proc z prsou obecneho pokoje
260
yEDNANt I V , S C £ N A 3.
tak smSly odboj vyvolavdte
a uSfte vzdy vSrnou jemu zem
tak smSlym ukrutnostem. Jestli krdl
kdy vasich zasluh nSjak zapomnSl
— jez, sam jak uznavd, jsou pfemnohe —,
on chce, by vyfkli jste sve stiznosti
a vase pfanf rychle splni se
i s uroky a milost vrsitd
se dd i vdm i tSm, kdoz svedeni
k te vzpoufe byU vasim vnuknutim.
HOTSPUR. Jest laskav krdl; a kral, jak zndmo ndm,
vf Cas, kdy slibovat, kdy platit ma.
Muj otec, stryc a jd jsme dali mu
tu hodnost kralovskou, jiz nosi ted;
a kdyz mSl sotva Sestadvacet svych
a chory v lictS svSta, uboh;;^
a ponizeny, nikym nedbany
a nuzn;^ vyhnanec se domu krad,
miij otec uvital ho na bfehu,
a slySe ho se Bohem doklddat
a pfisahat, ze jenom pfichazi,
by stal se Lankasterskym vevodou,
sve Idno vzal a vyprosil si mi'r
— coz cinil nevinnosti slzami
a feCf horlivostf kypfcf —,
miij otec v sveho srdce dobrotS
a dojat soustrastf mu pffsahal,
ze da mu pomoc svou — a take dal.
Tu lordovd a ffsstf baroni
kdy2 znamenali, ze Northumberland
se k nSmu klonf, af byl velk^ kdo
neb maly, pfichazeli s poklonou
a vftali ho v mSstech, vesnicich
a tvrzich, cekali naii na mostech
a na lijezdech, dary nosili
a pfisahali mu, sv6 dSdice
mu za panoSe odevzddvah,
jej sledujice v zlatych^"* zastupech.
Tu hned, jak byvd to, kdyz velikost
ae pozndva, sel o stupinek vjl,
261
KRAL JINDRICH IV., DiL
nez kazal slib, jejz memu otci dal,
kdyz byla jestS chuda jeho krev^^^
na ravenspurskem nahem pobfezi.
A nyni, hie, jiz opravovati
chce jiste fady, pfisne ukazy,
jez pfilis tezce lezi na fiSi,
a kfici o zlofadech, dSla, jak
by plakal nad bedami vlasti sve,
a tvafi tou a celem licicfm
vSc spravedlivou dobyl srdci vsech,
jimz nadhazoval svoje udice.
Sel dale; — hlavy milostnikum vsem
dal srubat, ktere nepfitomny kral
zde V zemi ponechal co vladafe,
kdyz sam do irske valky vytahnul.
BLUNT. Jiz dost, to poslouchat jsem nepfiSel.
HOTSPUR. A tedy k vSci: za kraticky cas
on krale svrh a opSt zakratko
jej zbavil zivota a vzapeti
svou berni cele zemi ulozil.
Co hufe, sv6ho strjfce Mortimra^**
— jenz, kdyby kazdy, co mu patff, mSl,
by opravdu ted jeho kralem byl —
ve Walesu nechal jako rukojmi
a zajateho, nevykoupena.
Mne potupil v mych sfastnych vitSzstvich
a vyzvSdacstvim chtSl mne polapit,
z poradni sinS ujce vypudil
a ode dvora otce propustil
mi rozlicen, slib rusil za slibem
a kfivdy za kfivdou se dopouStSl,
az poslez donutil nas hledati
ten spolek bezpeCi, a pfedevsim
tez jeho pravo na trim vysetfit,
jez pfihs pochybnym se byti zda,
nez aby mohlo dlouho trvati.
BLUNT. Mam donest krali tuto odpovSd ?
HOTSPUR. Ne, sire Waltre; jdem se poradit.
Vy jdSte ke krali; at rukojmi
nam poSle bezpeCndho navratu
262
yEDNANt IV, SC£NA 4.
a casnS rano pfinese muj stryc
mu od nas vyfizeni. Budte zdrav!
BLUNT. Kez pfijali jste milost laskavou!
HOTSPUR. Jest mozno dost, ze pfijmem.
BLUNT. Dejz to Biih! (Odejdou.)
SCfiNA C T V R T A
York. — Arcibiskupsky palac.
{Vystoupi ARCIBISKUP YORSKY a SIR MICHAEL.)
ARCIBISKUP YORSK-^. Jen rychle, mily sire MichaeU;i"
to peCetfine psani doneste
na kfidlech spSchu lordu marsalkovi;
to dejte memu stryci Scroopovi
a druha tem, jimz svedCi nadpisy.
0, kdybyste jich tSzkou vahu znal,
vsak byste chvatal.
SIR MICHAEL. Tusim, mylorde,
jich obsah.
ARCIBISKUP YORSK"!?. Dosti mozno. Nazejtfi
jest, mily sire Michaeh, den,
kdy deset tisic muzii okusi
svou sudbu, nebot u Shrewsbury, pane,
jak bezpecna mne zprava dochazi,
kral s velkou moci rychle sebranou
se utka s lordem Harrym. Bojfm se,
an lord Northumberland jest nemocen,
jenz s vojskem svym byl prvni oporou,
a Glendower tam neni, kter^ tez
jim cennou vzpruhou byl a nepfijde,
jsa vSstbou zlekan — ano, bojim se,
ze Percy s lidem svym je pfilis slab,
ne2 aby s kralem hned se mCfit moh.
SIR MICHAEL. V tom, dobry pane, nic se nebojte;
jet Douglas tam a tez lord Mortimer.
ARCIBISKUP YORSK^. Ne, Mortimer tam neni.
SIR MICHAEL. VSak jest tam Vernon, Mordake, Harry Percy
263
KRAL JINDRICH IV., DIL I .
a mylord Worcester s mnozstvfm bujarych
a cackych vojinii a slechticu.
ARCIBISKUP YORSKY. Tak jest; lec krdl md vojsko vybrane
po cele zemi; Walesky princ je tam,
Jan z Lankastru, ctihodny Westmoreland,
Blunt bojovny a mnozstvi rovnych jim
a vzacnych muzu v zbrani proslulych.
SIR MICHAEL. Nic nepochybujte, ze statecny
je odpor ceka.
ARCIBISKUP YORSK^. MenS nedoufdm;
vsak nutno bati se, a nejhorsi
by pfedeSlo se, jenom pospSSte;
neb nebude-li Percy miti zdar,
krdl, drive nez sva vojska rozpusti,
nds hodld navStlviti, doslechnuv
o nasem spolku, a jen moudro jest
se proti nSmu silnS opevnit.
A proto speste. Jinym pratelum
psdt jeste musfm. Tedy budte zdrdv! (Odejdou.)
264
JEDNANI V, SC£NA 1.
J E D N A N I P A T £
S C E N A P R V N f
Kralovsky tabor u Shrewsbury.
{Vystoupi KRAL JINDSICH, PRINC WALESK^^, LORD JAN Z LANKASTRU,
SIR WALTER BLUNT a FALSTAFF.)
KRAL JINDSICH. Jak krvavS to slunce zaCfna
se jevit nad tim chlumem lesnatym!
Den bledne jeho rozjitfenostl.
PRINC JINDRICH. PolednP^^ vltr hldsnou polnicl
jest jeho limyslil a v lupenl
svym dutym hvizdem boufi zvSstuje
a vfavy piny den.
KRAL JINDRICH. TOZ V souladu
bud s porazenymi; neb rmutno zddt
se nic nemuze tCm, kdoz zvltSzl. (Zaznipolnice.)
{Vystoupi WORCESTER a VERNON.)
KRAL JINDRICH. NUZ jak, mylorde Worcestre! Zla to v6c,
ze vy a jd se potkdvame tak.
Vy oklamal jste nasi duvSru
a zpusobil, ze mekky miru sat
jsme odlozili, bychom vtSsnaU
sve stare lidy v ocel surovou.
TO zid je vec, mylorde, zid to vec.
Co tomu flkdte ? Ci nechcete
ten hrub^ uzel valky ohyzdnd
zas rozdrhnout a znovu zaboCit
V kruh poslusnosti, kde jste vydaval
tak pSkn^ a tak pfirozeny svit,
265
KRAL JINDRICH IV., DiL I .
a pfestati jiz meteorem b ^ ,
postraSnym divem, znamenim, jez zlo
a zhoubu vSSti nezrozenym dnum ?
WORCESTER. Muj knize, slySte!
s Co mne se tyCe, opravdu bych rad
sklon sv6ho ziti stravil v pokoji,
neb ujistuji vas, ze neshody
dne tohoto jsem nikdy nehledal.
KRAL JINDRICH. Vy nehledal jste j i — jak doslo k ni
10 FALSTAFF. Rebelie mu lezela na ceste a on j i zved.
PRINC JiNoiiiCH. Ticho, ty pastiko,^^ ticho!
WORCESTER. Zalibilo se VaSi Milosti
odvratit pfizen sveho pohledu
i ode mne i domu naseho.
15 A pfec vam, pane, musim vzpomenout,
ze z vaSich pf atel prvni byli jsme
a nejblizli. Svou berlu lifedni
jsem pro vas zlomil v dobfi Richarda
a dnem i noci jel vam tryskem vstfic
20 vdm ruku polibit, kdyz hodnosti
a vyznamem jste nebyl daleko
tak silen a tak Stasten jako jd.
Byl jsem to ja, muj bratr, jeho syn,
kdoz pfivedli vds domu, odvaznS
25 se na vzdor postavivse hrozbam dob.
Vy pfisahal jste ndm, to v Doncastru
jste pfisahal, ze nezamyslite
nic proti fisi, nezadaje vie
nez dSdictvi vdm nov6 pfipadle,
30 hrad Gaunt^ a lankasterskd vevodstvi;
a k tomu pfispSt vdm jsme slibili.
LeC V krdtkd dobfi Stfisti sprchalo
vam destfim na hlavu a velkosti
vds taka zaplavila potopa,
35 ze nasi pomoci a tim, ze krdl
byl vzddlen, pro zlofddy bujnych dob
a pro sva utrpeni zdanlivd
a ndsledkem t6z vfitru bouflivych,
jez krdle v irskych vdlkdch neblahych
40 tak dlouho zdrzely, az v Anglicku
266
JEDNANI V, SC£NA 1.
byl vsude povazovdn za mrtva —
ze z hejna tfichto vyhod lakavych
jste hbitfi sobfi pfilezitost vzal
a uchopil se vlddy otfizi,
svych doncasterskych pfisah^"! zapomnfil s
a nami vypiplan jste mfil se k ndm
jak nevdfifinicke mladfi kukacky
se k vrabci^M chova: hnfzdo zaleh ndm
a naSfm krmenfm vzrost velce tak,
2e ani nase Idska nesmela lo
vam pfijit na o6i pro samy strach,
by od vas pohlcena nebyla.
VSak naSe bezpeCnost nas nutila
vdm rufiim kfidlem z ofii odletfit
a zvednout odboj ten, v nfimz Celime 15
vdm takovymi jenom prostfedky,
jez proti sobfi sdm jste ukoval,
toi nevlidnostmi, tvdfi hrozivou
a vfry ruSenim a vfirnosti,
jiz slibil jste, kdyz podnik vdS byl mldd. 20
KRAL JINDRICH. TO vsechno jste si v cldnky sepsali
a vykfikovali to na trzich.
Mi z kazateien, aby vzpoury Sat
se jakous pfiknou latkou ovroubil,
je2 Idkala by oCi vrtkavfi 25
zmfin chtivych lidi, nuznych reptalu,
ji2 zevluji a nice sobfi mnou
nad kazdou zmatkuplnou novotou.^"^
A nikdy vzpoura nouzi nemfila
o take barvy pomijejfcf, 30
by natfela svou vfic, ni o chmurne
ty 2ebrdky, jiz hladovi jsou dob,
kdy vraldfini a spousta zavladnou.
PRINC JINDRICH. Tak mnoha duSe z obou nasich vojsk
to rozdvojeni draze zaplatf, 35
a2 srazime se v boji. Reknfite
jen svemu bratrovci, ze Walesky princ
ve chvale Percyovfi zajedno
je s cel^m svetem. Pfi mych nadfijfch^M
— ten podnik nynfijSi jen vyjfmdm —, 40
267
KRAL JINDRICH IV., DIL I .
0 stateCngjsim nevfm Slechtici,
vie jafe chrabrem, chrabfe bujarem,
vie odvazndm a smSlem, jenz ted" ziv,
by vSk naS zdobil ciny velkymi.
Ja sam, k sve hanbfi musim doznati,
jsem V ctnostech rytifskych byl nedbalcem
a za takeho, slySim, on mne ma;
lec zde pfed majestatem otcovym
dim tak: At velke jmeno sve i Cest
ma pfede mnou co vyhodu, ja chci,
by z obou stran se uSetfila krev,
s nim zkusiti sve StCsti v souboji.
KRAL JINDRICH. A my si, princi Walesky, troufame
tC dati V sazku tu, ac nesCetne
nas pochybnosti od ni zrazuji.
Ne, mily Worcestre, ne, my milujem
svuj narod vfele, milujem i ty,
kdoz svedeni jsou vaSim bratrovcem,
a chteji-li jen milost pfijmouti,
1 on i oni, vy, ba kdokoliv
mnC bude pfitel zas a jemu ja.
To rcete svemu bratrovci a vzkaz
mi pfineste, co hodla ucinit;
leC nechce-li se poddat, k sluzbe nam
jsou naSe moc^^ a straSna odplata,
a ty svuj likol splni. Jdfite jiz;
ted nechcem ruSeni byt odpovCdi;
naS vlidny dar at moudfe vziti hledi.
(Odejdou Worcester a Vernon.)
PRINC JINDRICH. Svuj zivot vsadfm, ze to nepfijmou.
Ten Douglas a ten Hotspur pospolu
si s celym svetem valCit troufajf.
KRAL JINDRICH. NUZ tedy kazdy vudce pfed sviij pluk;
jak odpovCdf, udeffme na nC;
a spravedlivou vSc nam ochraii Buh!
(Odejdou vsichni krome prince Waleskeho a Falstaffa.)
FALSTAFF. Jindro, uvidiS-li mne v bitvC lezet na zemi a obkroCfS
mne takhle,^*'* bude to pfatelska sluzba.
PRINC JINDRICH. Nikdo jiny nez kolos ti nemuze prokazati takovou
pfatelskou sluzbu. Hezky se pomodli a sbohem.
268
JEDNANI V, SC£NA 2.
FALSTAFF. Rad bych, aby uz to bylo pfed spanim, Jindro, a vSechno
V pofadku.
PRINC JINDSICH. Mlc; vSak jsi Bohu dluzen smrt. (Odejde.)
FALSTAFF. Ten dluh jestfi neproSel a nerad bych jej platil dfiv.
NaCpak bych se take vtfral^' nCkomu, kdo mne nevola? Nu,
toho nechme byt; vzdyt mne kupfedu pobodava cest. Je pravda;
ale jakzpak, jestli mne cest probodne,^^ az pujdu kupfedu ? Co
potom ? — Muze-li mi Cest pfidClat nohu ? Ne. — Nebo ruku ?
Ne. — Nebo ulevit, kdyz rana boli ? Ne. — Cest se tedy nevyzna
V ranhojiCstvi ? Nevyzna. — Co je Cest ? Slovo. — Co je slovo
Cest, CO je ta cest ? Vzduch. — Pekny liCet! — Kdo j i ma ? Ten,
kdo umfel ve stfedu. - Cftf j i ? Neciti. - SlySi j i ? NeslySf. Je
tedy smyslum nepffstupna ? — Ano, u mrtvych. Ale nezije-li
snad u zivych ? Ne. — Proc ? UtrhaCstvi toho nedopusti. Proto
ji nechci. — Cest jest pouze malovany nahrobni Stit a tim konci
muj katechismus. (Odejde.)
SCfiNA D R U H A
Povstalecky tabor.
{Vystoupi WORCESTER a VERNON.)
WORCESTER. Ne, sire Richarde, muj bratrovec
to nesmf zvCdeti, jak stCdr6 jest
a vlidne nabidnutl kralovo.
VERNON. Pfec nejllp, kdyz to zvf.
WORCESTER. Pak bCda nam!
Jet k nevffe, ba zhola nemozno,
by kral nam slib sve lasky dodrzel.
On bude stale podezfrat nas
a najde Cas, by ztrestal tento hffch
zas V jinych vinach. Podeziranf,
CO zivi budem, bude stooke;
neb zradC vCfl se jak USce jen,
jez sebekrotSf, sebelaskavej
at chovana i uzavfrana,
se vratf k Isti sve krve divoke.
Jak chcem se tvafme, smutne, vesele,
naS pohled zle se bude vykladat
269
KRAL JINDRICH IV., DlL I .
a budem krmeni jak v stdji brav,
Cim peClivfiji, tfm sv6 smrti bliz.
Via bratrovcovych zapomenou snad,
neb omiouva je mladost, horkd krev
a jmeno pfijate: vzdyt splaseny
to Hotspur, potfelteny Ohnivec.
Vse jeho viny na me hiavfi jsou
i jeho otce: my ho zavlekli,
a protoze se od nas nakazil,
CO pramen zla to zaplatime vSe.
Toz, mily stryce, Jindfich nikterak
af nezvi o nabidce kralovg.
VERNON. NUZ, vyfidte, co libo; pfisvgdCim.
Hie, tady pfichazi va§ bratrovec.
{Vystoupi HOTSPUR a DOUGLAS. Vpozadi
DflSTOJNfK.)
HOTSPUR. Muj stryc se vratil. — At se rukojmi,
lord Westmoreland, hned doprovodi zpfit. (Odejde dustojnik.)
Co, ujCe, noveho ?
WORCESTER. Kral bez prodleni k bitvfi stroji se.
DOUGLAS. TOZ vyzvgte ho lordem Westmorelandem.
HOTSPUR. Vy, lorde Douglase, to vyfidte.
DOUGLAS. TO v6ru ucinim, a velmi rad. (Odejde.)
WORCESTER. Kral nejevi ni zdani milosti.
HOTSPUR. Vy snad jste o ni prosil ? Biih vas chraii!
WORCESTER. Ja ve vsi mirnosti mu vylozil
na§ stesk a jeho vSrolomnosti,
coz napravil on tim, ze odpfisah,
ze byl by nfikdy kfivS pfisahal.
Nas bufici a zradci nazyva
a chce to jmeno nenavidfine
svou zpupnou zbrani zbicovati v nds.
{Vrdti se DOUGLAS.)
DOUGLAS. SV6 mece chopte, pani, do zbranfi!
Neb Cacke vyzvani jsem do hrdla
vrh krdli Jindfichu a Westmoreland,
jenz byl ndm rukojmim, je odnese,
coi musi krdle rychle vyzvednout.
270
JEDNANf V, S C S N A 2 .
WORCESTER. Princ Walesky, stryCe, vstoupil pfed
a zval vas na souboj.
HOTSPUR. 0 kez ten spor
ndm dvema pouze lezel na hlavdch
a nikdo v boji neufitil se
nez jd a Jindfich Monmouth! Mluvte jen,
jak vyzyval mne } — Zdali s pohrdou 1
VERNON. Ne, pfi me dusi, nikdy, co jsem ziv,
jsem neslySel tak skromne vyzvani,
leC by snad bratr bratra vybizel,
by pocvicil a poSermoval s nim.
On dal vam v§e, co muzi pfislusi,
rtem knizecim vas chvalou vyzdobil,
jak letopis vam scital zdsluhy,
vas jeste lepsfm cinfi chvdly sve
tim, ze ji lehkou vidfil vilcSi vam.
A CO mu po knizecku sluSelo,
on mluvil s uzardenfm o sobfi
a kdral svoji mladost nezdatnou
tak peknfi, jak by dvojfm duchem vlad,
toz poucuje, ucil sebe sam.
A na tom pfestal; ale dovolte
mi fici svfitu: Pfezije-li on
to dneSni zasti, nikdy Anghcko
tak vdekuplne fiaky nemfilo,
tak zneuznane v jeho bujnosti.
HOTSPUR. Ty, stryce, myslfm, zamilovdn jsi
do jeho blaznovstvi; jd neslysel,
ze kdy byl kralevic tak divoky
a rozmafily. Ale bud jak bud,
dnes do vecera pazi vojina
jej obemknu, ze pod mou dvornosti
se zachvfije. Nuz hurtem do zbranfi!
A druzi, vojfni a pfatele,
CO cinit mate, lepe uvazte
nez ja, jenz nemam daru jazyka,
bych vymluvnosti rozohnil vam krev.
{Vystoupi POSEL.)
POSEL. Zde psani pro vas, mylorde.
271
K R A L yiNDRlCH I V . , DiL I .
HOTSPUR. Ted nemam kdy je &'st. — (5 panove,
Cas zivota je kratky! Stravit pak
i tuto spetku podle, bylo by
az pfilis dlouhe, kdyby zivot jel
5 na hodinove rafii a jiz
se koncil udefenim hodiny.
A zijem-li, at slapem po kralich;
a umfem-li, tot bohatyrska smrt,
kdyz umiraji s nami knizata!
10 I svSdomi je klidne: krasnat zbroj,
kdyz V dlaii j i tiskne spravedliva vfic.
{Vystoupi imY POSEL.)
POSEL. Jiz vzhuru pane, kral se kvapem blizi.
HOTSPUR. Dik za to, ze mne z feci vyrusil,
15 neb V mluveni se nfijak nevyznam.
Jen jestfi to: Ciii kazdy muz, sec jest,
a ja zde tasim mec, jejz potfisnit
chci krvi nejlepsi, s niz setkati
se mohu v tento nebezpefin;^ den.
20 Ted Esperance a Percy — kupfedu!
At zazni vSechny^"' valky nastroje
a k hudbe te se vsichni obejmfim;
neb mnohy z nas, pfi nebesich a zemi,^!"
tak po druhe se loucit nebude.
25 (Polnice. — Obejmou se a odejdou.)
S C f i N A T R E T !
Plan mezi obema tabory.
{Vystoupi KRAL JINDRICH S VOJSKEM. — Hluk bitevni. — Potom
vystoupi DOUGLAS a SIR WALTER BLUNT.)
30 BLUNT. Kdos ty, ze neustale v bitvfi tak
mi stoupas v cestu ? Jakou hledas cest
na moji hlavfi ?
DOUGLAS. Vfiz, ze Douglas jsem
a V bitvfi honim tebe, protoze
35 mi fikaji, zes kral.
272
JEDNANI V, SCSNA 3.
BLUNT. A pravdu di.
DOUGLAS. Lord Stafford draze uz dnes zaplatil
tvou podobu; neb, krdli Jindfichu,
jej misto tebe skohl tento mefi
a skoll tebe tez, kdyz nevzdaS se.
BLUNT. Ja nebyl zrozen k poddavani se,
ty hrdy Skote; a ty nalezneS
zde krale, ktery pomstl Stafforda. (Bojuji. — Blunt padne.)
{Vystoupi HOTSPUR.)
HOTSPUR. (3 Douglase, tak u Holmedonu
se stfetnout s tebou, nikdy nad Skotem
bych nebyl zvitfizil.
DOUGLAS. VSe hotovo,
vSe vyhrano. Zde bezdech lefl kral.
HOTSPUR. Kde ?
DOUGLAS. Zde.
HOTSPUR. Ten, Douglase ? 0 ne, zndm jeho tvdf,
to statny rytlf byl a zval se Blunt;
jen podobnfi byl odfin jako krdl.
DOUGLAS. Jdi blazen s duSl tvou, at kamkoli!*"
Tu vydluzenou hodnost zaplatils
af pflliS draze. Profi jsi fek, zes krdl ?
HOTSPUR. Krdl vyslal mnoh6 v boj v svhm brnfini.212
DOUGLAS. Miij mefi mi svfidkem, jd mu pobiju
ta vSechna brnfini a povrazdim
mu celou satnici kus po kuse,
ai krdle dopadnu.
HOTSPUR. NUZ vzhuru, ddl!
A4 dosud k&iAf statnfi bojoval. (Odejdou.)
{Ryk bitevni. — Vystoupi FALSTAFF sdm.)
FALSTAFF. V londynskych krfimach jsem si ddval stfllet na dluh***
a tady se stfelby bojim; zde to filovfiku nakfldujou hned na
lebku. — Ouha, kdoipak jsi ty ? — Sir Walter Blunt! — Tady
md§ tu svou Cest! — V tom neni marnivosti! — Jsem rozpdlen
jako roztavene olovo a zrovna tak tfiiky. Buh mi uchran tfilo
olova; nepotfebuji vice vdhy nez sv6 vlastnf utroby. Zavedl jsem
ty sve otrhance tam, kde jim ndleiitfi nasolili. Z mych sto a pa-
273
KRAL JINDRICH IV., DiL I .
desdti zustali na zivu sotva tfi a ti se hodi pfed mestskS brdny,
aby tam zebrali az do smrti. Ale kdo tu pfichazi ?
(Vystoupi PRINC JiNDfilCH.)
PRINC JINDI^ICH. Jak, ty zde zahalis? — Svuj mec mi dej!
Tak mnohy Slechtic lezi utuhly
pod jasajicich soku kopyty
a dosud nepomstfina jeho smrt. —
Svuj meC mi zapujc.
FALSTAFF. Ach, Jindro, prosim t6, dovol mi, abych si chvilku
oddechnul. NejlitSjsi Turek^i* co ziv nevykonal takovfi skutky
rekovne jako ja dnes. Percymu dal jsem co proto; ten uz je
V bezpeCi.
PRINC JINDRICH. Ba vfiru jest, a ziv, by zabil tfi.
Svuj mec mi dej.
FALSTAFF. Ne, Buh svfidkem, Jindfichu, — je-li Percy ziv, ty miij
mec nedostanes; ale chces-li, vezmi si mou bambitku.
PRINC JINDRICH. Sem s ni! — Co, je v tom pouzdru ?
FALSTAFF. Ano, Jindfichu. — Je horko, je horko tim zde ukrotim
kdektereho sektafe v fiSi.
(Princ vytdhtie mu z pouzdra lahev sektu.)
PRINC JINDSICH. Jak — je nyni fias na zerty a sprymy ?
(Hodi lakvipo nem. — Odejde.)
FALSTAFF. Nuze, je-li Percy ziv, probodnu ho. Pfijde-H mi do cesty,
dobrd; — neucini-li to a pfijdu-li mu schvalnfi do cesty ja, at
udela ze mne sekaninu. Mnfi neni po chuti takovd Sklebici
se cest, jakou zde md sir Walter Blunt. Mnfi dejte zivot! Budu-li
jej moci uchovat, dobfe, nebudu-li, fiest pfijde sama sebou
a konec. (Odejde.)
S C f i N A C T V R T A
Jinde na bojisti.
(Ryk bitevni. — Vtoky. — Vystoupi KRAL JINDSICH, PRINC
JINDRICH, LORD JAN Z LANKASTRU a HRAB£ WESTMORELAND.)
KRAL JINDRICH. Jiz prosim, Jindfichu, jdi z bojiStfi,
ai pfilis krvacis. Lord z Lankastru
tfi doprovodi.
274
JEDNANI V, SC£NA 4.
LANKASTER. Nikdy, mylorde,
lefi krvacel bych t€i.
PRINC JINDFICH. VdS Majestdt
se vrat; sic vaSi nepfltomnostl
by zlekali se naSi pfdtele.
KRAL JINDRICH. Tak ucinim. — Mylorde Westmorelande,
vy doprovodite jej do stanu.
WESTMORELAND. NUZ pojdte, princi, jd vas povedu.
PRINC JINDRICH. Mne vest, mylorde ? — Toho netfeba.
Biih uchovej, by tak^^ lehky Srdm
Waleskeho prince zahnal z bojiStfi,
kde Slechta lezi v krvi zdupdna
a vrazdic jdsd odbojnickd zbraii!
LANKASTER. My pfilis dlouho odpocivame,
miij stryce Westmorelande, pojdte j i i ,
kam void povinnost; jiz probuh dal!
(Odejdou princ Jan a Westmoreland.)
PRINC JINDRICH. Tys, pfisambiih, mne zklamal,^!' Lankastre;
jd nemyslil, zes bohatyrsky tak.
Dfiv jako bratra jsem tfi miloval,
vSak, Jene, ted jak duSi svou tfi ctim.
KRAL JINDFICH. Jd vidfil ho se brdnit Percymu
a bujafej se bil, nez fiekal jsem
od nedorostleho tak hrdiny.
PRINC JINDRICH. Ten hoch ndm vsechnfim ohnfi doddvd. (Odejde.)
(Vystoupi DOUGLAS.)
DOUGLAS. Zas jiny krdl! — Jak hydfe hlav jich roste!
Vfiz, ze jsem Douglas, osudn^ vSem tfim,
y kdoi nosi tyto larvy. — Kdo jsi ty,
jenz pfedstavujes krdle osobu ?
KRAL JiNDftiCH. Kral sdm, jenz v srdci zeli, Douglase,
2es jeho stinii tolik potkal jiz,
lefi krdle nikoli. Mam synii dv6,
ti na bojiiti tebe hledaji
a Percyho; lefi vida, stastnfi tak
zes na mne pad, chci boj podniknout sdm;
a tak se braii.
DOUGLAS. Mdm strach, zes opfit jenom krdliiv stin,
a pfece vfiru vedes si CO krdl;
275
KRAL JINDRICH IV., DIL I .
vSak miij jsi dojista, af kdokoliv,
a tak tS pfemohu. (Bojuji. — Krdlje ohro£en.)
{Vrdti se PRINC JiNDiiiCH.)
PRINC JINDRICH. Ty mrzky Skote, hlavu pozvedni,
5 sic nikdy vice uz j i nevzpfimiS!
Duch reka Shirleye a Staffordiiv
a Bluntiiv jest v me pazi. Walesky princ
ti hrozi, ktery nikdy neslibi,
CO splatit nehodla. (Bojuji. — Douglas prchd.)
10 Jen vesele,
muj pane! — Jak se dari, Milosti ?
Sir Gawsey o posilu vzkazuje
a Clifton tez. Jdu ke Chftonovi.
KRAL JINDFICH. 0 stuj a chvili sobfi oddechni.
15 Tys pozbyt6 zas nabyl duvfiry
a dokdzal, ie o muj zivot dbaS,
tfm, zes tak rekovnfi mne obranil.
PRINC JINDFICH. 0 Boie, ti mi velmi kHvdili,
kdoz fikali, ie kdy jsem pfal vam smrt.
20 Kdyz tak, to moh jsem nechat nad vami
tu Douglasovu ruku rouhavou
a byla by vds usmrtila tak^"
jak vsechny jedovatfi lektvary
a uspofila synu zrddn^ fiin.
25 KRAL JINDRICH. Spfi§ za Cliftonem; a jd na pomoc
jdu siru Nikolaji Gawseymu.*** (Odejde.)
{Vystoupi HOTSPUR.)
HOTSPUR. Tys Jindfich Monmouth, nemylim-li se.
PRINC JINDFICH. Ty mluvfS, jak bych zapffti se chtfil.
30 HOTSPUR. Jsem Jindfich Percy.
PRINC JmoiiiCH. Tedy pfechrabr^
jest bufifi toho jmfina pfede mnou.
Jsem Walesk;f princ a, Percy, nemysli,
ze bude§ slavu se mnou sdilet ddl.
35 Dvfi hvfizdy jednou drahou nekrouzi,
dva V jednom Anghcku vlast nemohou,
ty, Percy, vedle prince Waleskfiho.
HOTSPUR. A nebudou; neb chvfle nadeSla,
276
JEDNANI V, SCSNA 4.
kdy padne jeden z nds. A dejz to Biih,
by tvoje jmeno bylo ve zbrani
tak velkfi nyni jako jmfino me!
PRINC JINDRICH. Ja zvfitSim je, nez odloufifme se,
a pocty, jez ti pufii na pfilbfi, s
ti skosim k ovfinfieni hlavy sv6.
HOTSPUR. TV6 vychloubavosti jiz nesnesu! (Bojuji.)
(Vystoupi FALSTAFF.)
FALSTAFF. Dobrd, Jindfichu! — Do toho, Jindro! — VSak ti to
nebude iddnd dfitskd hra, to mi vfif. lo
(Vrdti se DOUGLAS a pot^kd se s FALSTAFFEM, ktery padnejako mrtev.
— Douglas odejde. — HOTSPUR ranen klesd.)
HOTSPUR. 0 Jindfichu, tys o dny mladosti
mne oloupil! — Vsak spiSe oielim
ten kfehky zivot nez ty hrdfi cti, is
jichis na mnfi vydobyl; — to zraiiuje
mou mysl vie nez tfilo me tviij mefi.
Lefi mySlenky jsou ziti otroci
a iivot bldzen fiasu,^" fias pak sdm,
jeni shlizi cel^ svfit, se zastavi. 20
(3 moh bych vfistit, ale zemitd
a chladnd ruka smrti klade se
mi na jazyk. — Ne, Percy, ty jsi prach
a pokrm — (Zemfe.)
PRINC JINDRICH. — fiervu, Percy statefiny! 25
Bud sbohem, velkfi srdce! Zlotkana
ty ctiiddosti, jak jsi vychudla'^^
Kdyz V tomto tfile bydlel jeStfi duch,
tu tfisno bylo pro nfi krdlovstvf
a ted dva kroky nejbldnfijSf prstfi 30
mu dostafif. Ta zem, jez mrtvfiho
tfi nese, nemd mezi iivymi
tak ve vSem statefineho Slechtice.
Cit pro pfatelstvi kdybys jeStfi mfil,
tak vfelou soustrast bych ti nejevil; 3S
toi dovol, bych tvou zohavenou lie
svou Serpou zahalil a za tebe
si podfikoval sdm, ze vzdal jsem ti
277
KRAL JINDRICH IV., DiL I .
ten projev nSznosti. Nuz sbohem bud
a svoji chvalu vezmi do nebes!
Tva hana s tebou at spi v hrobfi tvfim,
vsalc etena nebud na tvem nahrobku.
(Spatfi Falstaffa na zemi.)
Aj, stary znamy! — Cozpak nemohlo
to vSechno maso v sobS udrzet
tu spetku ziti ? Jene ubohy,
bud sbohem tez. Mnohfiho lepSiho
bych Clovfika moh sndze ozelet.
0, tfizce bys mi schdzel, kdybych 2iv
chtfil byti marnostem tak jako dfiv!
Smrt neskolila zvfif tak tufinou dnes,
afi mnohy vzacnfijSi v te fezi kles.
Az bude cas, ddm vyvrhnout tvuj drob,
lez s chrabrym Percym v krvi do tfich dob. (Odejde.)
FALSTAFF (zvedaje se). Vyvrhnout! VyvrhneS-li mne dnes, dovoHm
ti, abys mne nalozil a zitra snfid. U vsech rohatych, byl
svrchovany cas se pfetvafovat, sic by mne byl ten rozfiertfiny
skotsky drak skotil na vfiky. — Pfetvafovat se ? Lhu; ja nejsem
pfetvafka. Byt mrtev je pfetvdfka, nebot pouhou pfetvafkou
filovfika jest ten, kdo nemd v sobfi iivot filovfici. Ale pfetvafovati
smrt, kdyz tfm clovek zachova zivot, znamend nebyt pfetvdfkou,
ale opravdovym a dokonalym obrazem zivota. Lepsi cdst
rekovnosti jest opatrnost, kterouzto lepsi fiasti jsem zachranil
svuj zivot. Hromsi! — Mdm strach pfed tim tfaskavym Percym,
tfeba byl mrtev. Co2 aby se pfetvafoval takfi on a vstal ? Na mou
vfiru, bojim se, ze ten by byl o nfico lepSi pfetvafkou! Proto si ho
ujistim; ano, a budu pfisahat, ze jsem ho usmrtil. Proc by nemohl
vstdti tak dobfe jako ja ? Nic mne nemuze trestati ze Izi nez
ofii^ii a nikdo mne nevidi. Tedy, brachu, (bodne jej) tu md§ jestfi
jednu ranu do stehna a tahni se mnou. ( Vezme Hotspura na zdda.)
(Vrdti se PRINC JINDRICH a JAN Z LANKASTRU.)
PRINC JINDFICH. Pojd, bratfe Jene, vfiru statefinfi
jsi posvfitil dnes panensky sviij mec.
LANKASTER. Stiij, zvolna! — Kohopak tu mame zde ?
Cos nefek, ze ten tlusty muz je mrtev ?
PRINC JINDRICH. Tak jest, ja vidfil jsem ho mrtveho
a bez dechu a krvacejfcf
278
JEDNANI V, SCENA 4.
jak lezel na zemi. — Jsi na iivu,
fii s nasim zrakem pfelud zahrdvd ?
Mluv, prosim tfi, my nechcem bez uSi
svym ofiim uvfifit. Jsi, fiim se zdaS ?
FALSTAFF. Ne, tot jisto, strasidlo nejsem, ale nejsem-U John Falstaff,
at jsem janek. Tuhle mate Percyho (shodi telo na zem). Chce-li
mne vdS otec nfijak vyznamenat, dobra; nechce-li, at si po druhe
zabije Percyho sdm. Doufam, ze mne udfilajf bud hrabfitem,
nebo vevodou, ujiStuji vds.
PRINC JINDI^ICH. Vzdyt Percyho jsem zabil sdm a tebe vidfil jsem
mrtva.
FALSTAFF. Ty zes ho zabil ? — Boze, boze, jak je ten svfit proIhany!
To uznavam, ze lezel jsem na zemi a bez dechu; a take
on. Ale vtom se vdm oba najednou zvednem a bijem se celou
dlouhou hodinu podle shrewsburske zvonice.^^^ Vfifi-U se mi,
dobrd, nevfifi-li, at padne hfich na hlavu tfim, kdoz maji odmfifiovat
hrdinstvi. Chci na to umfit, ze jsem mu zasadil zde
tu rdnu do stehna. Kdyby ten filovfik ozivnul a upfel to, pfisambuh,
dal bych mu polknout kus sv6 fiepele.
LANKASTER. CO ziv jsem neslysel tak divnou vfic.
PRINC JINDRICH. TO, bratfe Jene, podivny je brouk. —
Pojd, vloz sve bfimfi hezky na zdda,
a Izi-li muzeS vdfiku dojiti,
CO nejkrasnfiji ti ji pozlatlm. (Polnice.)
To k listupu se troubi; den je nd§.
Pojd, bratfe, bojistfim se ohlednem,
kdo z nasich pfdtel ziv, kdo mrtev jest.
(Odejdou princ Jindfich a Jan z Lankastru.)
FALSTAFF. Piijdu za nimi, jak se fika, pro svou odmfinu. Kdo se
mi odmfini, tomu se odmfiii Biih! Pfiberu-li na velikosti, ustanu
pfibirati na tfile; budu brati pro profiistfini.^^s zanechdm sektu
a budu uhlazenfi ziv, jak slusi velmozi. (Odejde.)
279
K R A L JINDRICH IV., DiL I .
S C f i N A P A T A
Jinde na bojiiti.
{Polnice. — Vystoupi KRAL JiNoftiCH, PRINC JINDRICH, LORD JAN
z LANKASTRU, HRAB6 WESTMORELAND S WORCESTREM a VERNONEM
jako zajatci.)
KRAL JINDFICH. Tak vzdycky vzpoura doSla odvety.
Zda, Worcestre zlovolny, jsme neskytli
svou milost, lasku, odpuStfini vsem ?
ProC prevrdtil jsi naSe navrhy
a bratrovcovy viry zneuf il ?
Tr6 rytifu nam padlo dneSnl den
a Cacky hrabfi, mnoh^ jin;^ s nim
by b ^ a l jeStfi v tuto chvili ziv,
ty kdybys jako duSe kfesfanska
od vojska k vojsku pravou zvfist byl nes.
WORCESTER. M 4 bezpecnost mne k tomu nutkala
a odevzdanfi beru osud sviij,
kdyi neodvratnfi na mne dopadd.
KRAL JiNDfiiCH. Odvedte na smrt Worcestra s Vernonem;
a s druh^mi, kdo2 provinili se,
chcem prodlet. (Odejdou Worcester a Vernon se strazi.)
Jake zpravy z bojiStfi ?
PRINC JINDRICH. Ten chrabry Skot, lord Douglas, uvidfiv,
ze Stfisti dne se zcela odvracl
a fiacky Percy zabit, veSkefl
pak jeho lide jati postrachem,
se na litfik dal za ostatnimi;
lefi spadnuv s navrSl, tak zranil se,
ze od sv;^ch stihatelii zajat byl.
V mfim stanu Douglas jest a prosim jen,
by VaSe Milost dovolila mi
s nim podle vlastni viile nalozit.
KRAL JINDRICH. Od srdce rdd.
PRINC JiNoiiiCH. Toz, bratfe Lankastre,
vdm tento fiestnf likol ndlezi.
Vy jdfite k Douglasovi; svoboden
a bez vykupneho at jde, kam chce,
neb chrabrost na nds^^* osvfidfiena dnes
280
JEDNANI V, SC£NA 5.
nds ufil tak;fch fiinii srdnatych
si vdfiti i v prsou nepfatel.
LANKASTER. Dik VaSim Ldskam za ten vzicnf likol,
jejz bez prodleni take vyfldim.
KRAL JINDJ^ICH. TOZ tedy jenom zb^vd, abychom
svfi vojsko rozdfilili. Synu Jene
a stryc miij Westmoreland, co nejrychlej
se vypravite k Yorku, abyste
tam utkali se s Northumberlandem
a Scroopem, preldtem, jiz pospolu,
jak slySime, jsou pilnfi ve zbroji.
Jd sdm a Jindfich tdhnem do Walesu
V boj s Glendowrem a Marchskym hrabfitem.
Ten odboj v zemi bude ukoncen,
kdyz postihne ho jeStfi taky den.
Ted ddle, kdyi tak Stastnfi zapocato,
a2 dobudeme vSeho, co ndm vzato. (Odejdou.)
281