Filosofie a film Meze ilustrace 02.05.2015 Jakub Čapek Ústav filosofie a religionistiky FFUK jakub.capek@ff.cuni.cz Téma o Nikoli filosofie filmu o Ani film jako filosofie o Nýbrž: filosofie prostřednictvím filmu • •Thomas E. Wartenberg, O možnosti kinematografické filosofie - Tři způsoby kinematografické filosofie 1.Ilustrování filosofické pozice či teorie •obrázková vs. interpretativní ilustrace 2.Filosofické myšlenkové experimenty ve filmu 3.Avantgardní, experimentální filmy • • Plán výkladu 1.Film jako ilustrace filosofických teorií •Woody Allen, Hannah and her Sisters (1986) •Téma: specifika filmové ilustrace (posuny dané médiem, autorským přístupem…) •2. Film jako myšlenkový experiment •Dr. House – Both Sides Now (Series 5, Episode 24) •Téma: filosofická obhajoba myšlenkových experimentů; rozdělení mysli a identita osoby •3. Filosofický problém osobní identity •Základní otázky a pojmy •4. Osobní identita ve filmu •The Prestige (C. Nolan, 2006): mezi ilustrací a myšlenkovým experimentem 1. Film jako ilustrace filosofických teorií •Motivy existenciální filosofie ve filmu W. Allena • •Woody Allen, Hanna and Her Sisters (1986) -Strach ze smrti: 27:51 – 29:57 -Úkost: 46:49 – 49:04 -„Skok víry“: 1:09:48 – 1:11:48 • •Ilustrace pojmu či pojmového rozlišení • strach vs. úzkost (Heidegger, Bytí a čas, Kierkegaard, Pojem úzkost) • skok víry (Kierkegaard) •Předvedení filosofického sporu • Heidegger vs. Sarte •vztah k vlastní smrti je určující pro náš život („bytí k smrti“), či obecně pro pojem „smysl“ (Heidegger) •kritika „humanizace smrti“, smrt nás netýká (Sartre… Epikúros) • •Posuny při ilustraci • nadsázka (úzkost) • parodie (skok víry, smrt), ironie (blízká SK a jeho posunům fil. žánrů) • stylizace, citace •mezititulky (narážky na němý film) •existenciální či psychoanalytické (Manhattan, 1979) zpracování vlastních pocitů (osamění, strachu) již je součást sebechápaní postav. •filosofie existence (či psychoanalýza) není prostředkem popisu, ale jeho předmětem (např. jako intelektuální móda, projev sekularizace aj.). •Posuny (při ilustraci) neústí do nějaké teze, nevracejí se k filosofii, film zůstává filmem. • • 2. Film jako myšlenkový experiment. Parfit •Derek Parfit, Why Our Identity Is Not What Matters, in: Reasons and Persons, Oxford 1986, kap. 10 – 12 (též in R. Martin, J. Barresi, Personal Identity, London 2003, str. 115-143). •Myšlenkové experimenty („puzzling cases“) oJednoduchý teletransport (Startrek) oTeletransport s odbočkou („branch-line case“) oRozdělená mysl a jednota vědomí (hemisféry), Dr. House 5/24 oDvojčata, trojčata a transplantace oddělných hemisfér do jiných těl o Lze se z fiktivních příběhů něčemu naučit? •Wittgenstein (i Quine): nikoli. Důležitá je analýza pojmů (např. totožnost). •Wittgenstein: „Naše pojmy poskytují takříkajíc lešení pro fakta. Pokud si představujete, že fakta jsou jinak, … není uplatnění jistých pojmů představitelné.“ (D. Parfit, 142, pozn. 1); tj. na jinak uspořádaná fakta bychom museli uplatnit jiné pojmy. • •Parfit: „Ale tyto případy probouzejí ve většině z nás silná přesvědčení. A tato přesvědčení se netýkají slov, nýbrž nás samotných.“ (116) • •Za pomocí těchto příběhů: „Odkrýváme naše přesvědčení týkající se povahy osobní identity napříč časem.“ (116) Kritéria osobní identity • •fyzické (tělesné) kritérium: nepřetržitá existence dostatečné části mozku •psychologické kritérium: různé typy duševní kontinuity • •obě tato kritéria jsou redukcionistická, neboť •podle nich faktum osobní identity napříč časem „spočívá právě v tom, že nastávají nějaká elementárnější fakta“ (119) •a tato fakta mohou být popsána, aniž bychom předpokládali identitu osoby (a mohou být popsána „neosobním způsobem“) Ne-redukcionistické pojetí identity •„osobní identita napříč časem nespočívá pouze ve fyzické a/nebo psychologické kontinuitě. Předpokládá nějaký další fakt.“ (119) • •varianty ne-redukcionismu •jsme odděleně, tj. na těle a mozku nezávisle existující entita (např. čistě mentální entity, jakou je – v Parfitově pojetí - karteziánské čisté ego) •nejsme odděleně existující entitou, nicméně „osobní identita je další fakt, který nespočívá ve fyzické a/nebo psychologické kontinuitě“ („Further Fact View“) Čím lze vysvětlit jednotu vědomí? •Ne-redukcionistický postoj: musí existovat „osoba“, která má různé zkušenosti a sjednocuje je • •Redukcionistický postoj •můžeme popsat duševní život v neosobních pojmech: „Mohli bychom popsat co bylo v kterých okamžicích myšleno a pociťováno a pozorováno a vykonáno, a jak byly tyto různé události mezi sebou propojeny. Osoby by zde byly zmíněny pouze v popisech obsahů mnoha myšlenek, tužeb, vzpomínek atd. Není třeba tvrdit, že osoby jsou těmi, kdo myslí kterékoli z těchto myšlenek“ (126/127). Rozdělená mysl a Dr. House •„Faktem je, že lidé s oddělenými hemisférami mají dva oddělené proudy vědomí… Každý z těchto dvou proudu vykazuje jednotu vědomí.“ (122) -operativní přerušení spojení mezi oběma hemisférami mozku (corpus callosum), jímž lze omezit silné epileptické záchvaty na jednu hemisféru; vytvoření „dvou oddělených sfér vědomí“ (Sperry, Eccles – Brain and Conscious Experience). -specializace hemisfér, možnost dvou nespojitých zrakových zkušeností •Dr. House – Both Sides Now (Series 5, Episode 24) •Intro •3:08-3:30 •8:43-9:45 •11:10-12:53 •28:48-30:00 • •Dr. House – Both Sides Now (Series 5, Episode 24) •ilustrace rozdělené funkce hemisfér •zvláštního případu jejich odděleného (na sobě nezávislého) řízení těla •ilustrace o více rovinách •pacient Scott, Dr. House a dva paralelní případy (dvě hemisféry), Dr. House a bipolární porucha •Film na sebe vrství několik rovin příběhu, každá pojednává o „rozdělené mysli“ • •Filosofický argument založený na filmu? •proti Parfitovi: identita je tím, na čem (osobám ve filmu) záleží. •jednota osoby je praktická nutnost (K. Korsgaard – kritika Parfita) • 3. Filosofický problém osobní identity •„jedny věci slovou jednem co do počtu, druhé co do druhu, rodu a obdoby.“ (Aristotelés, Metafyzika, V/6, „Jedno“). •Numerická identita: totožnost věci (osoby, události) se sebou samou. •Kvalitativní identita: dvě či více (numericky) odlišných věcí se shodují v některé (některých) ze svých vlastností. •Identita v silnějším smyslu: numerická identita (Aristotelés, Metafyzika 1016b35: „Co je totiž jednem co do počtu, je jím také co do druhu, ale ne všechno, co je jednem co do druhu, je také co do počtu“ (př. Kříž) •Nerozlišitelnost identických věcí, vs. identita nerozlišitelných věcí (Leibniz) • • Pojmy: numerická a kvalitativní identita •Identita •synchronní •diachronní • •„Jinou příležitostí, které se mysl často při srovnávání chápe, je sama jsoucnost věcí; když uvažujeme o nějaké věci jako o existující v nějakém určeném čase a místě, srovnáváme ji s ní samou, jak existuje v jiném čase, a podle toho pak tvoříme ideje identity a různosti.“ (J. Locke, Esej o lidském chápání, II/XXVII, §1). • •Téma: numerická identita napříč časem • Pojmy: identita a čas •nepřipouští stupně (nelze být více/méně tímtéž) • •hledání kritérií identity • •kvalitativní identita (podobnost) jako pomocné kritérium • •nepřerušená existence v čase •„tělesné kritérium“ (somatické, fyzické) – vztah fyzické kontinuity •„psychické kritérium“ (kontinuita mentálních stavů) Pojmy: numerická identita napříč časem •Různé typy jsoucen se mění či zůstávají identické v čase různým způsobem • -neživé věci: identita jako absence změny -artefakty (někdy): identita jako stejnost struktury a funkce -organismy: v látkové výměně s okolím si uchovávají formu (uspořádání) -vnímající a vědomé bytosti: jednota vědomí - • • Pojmy: individualita a změna •definice osoby •myslící inteligentní bytost je „schopná o sobě uvažovat jako o sobě samé, jako o téže myslící věci v různých dobách a na různých místech; a to činí pouze díky tomu vědomí, které je neoddělitelné od myšlení a – jak se mi zdá – které je pro ně podstatné. Je nemožné, aby kdokoli vnímal, aniž by přitom vnímal, že vskutku vnímá. Jakmile vidíme, slyšíme, čicháme, chutnáme, cítíme, hloubáme nebo něco chceme, víme, že tak činíme.“ (J. Locke, Esej, II/XXVII, §9). •pojetí identity osoby •„jen tak daleko, kam až může toto vědomí sahat zpět k nějaké minulé činnosti či myšlence, tak daleko sahá identita oné osoby; je to totéž vlastní já nyní, jakým bylo tehdy“ (§9). - • • Pojmy: osoba definovaná sebevědomím •J. Locke -osoba může mít „starost o sebe“ (§17, 25) -osoba je „inteligencí vybavený činitel, schopný pochopit zákon a zakoušet štěstí a neštěstí“ (§26). • •Christine Korsgaard •“Where I change myself, the sort of continuity needed for identity may be preserved, even if I become very different. Where I am changed by wholly external forces, it is not.” (Personal Identity and the Unity of Agency: A Kantian Response to Parfit) - • • Pojmy: osoba definovaná praktickým zájmem o sebe •“Teoretikové reidentifikace se ptají, co znamená, když řekneme, že osoba v čase t2 je toutéž osobou jako osoba v čase t1; teoretikové charakterizace se ptají, co znamená, když řekneme, že určitá charakteristika je charakteristikou dané osoby.” (Marya Schechtmann, The Constitutions of Selves, 1996, ). • •“Jaký soubor charakteristik identifikuje nějakou osobu jako zásadně tu osobu, jíž je, takže pokud by došlo ke změně těchto rysů, byla by podstatně jinou osobou, třebaže by mohla být rozlišena od jiných a re-identifikována jako táž?“ (A. O. Rorty, The Identities of Persons, Introduction). Otázky: reidentifikace a charakterizace •Je jedna z otázek „základní“? •může být soubor osobních rysů odpovědí na otázku po identitě? Abychom je mohli někomu připisovat, musíme předpokládat jiný druh identitu (numerickou). •a tedy indiv. charakterové rysy nejsou odpovědí na otázku osobní identity. •proti tomu •- soubor rysů může být výrazem aktivního sebe-sjednocování osoby. Pak všem „identitu“ spojujeme s aktivitou (starostí, praktickým zájmem). Není to kategoriální chyba? • • • • Otázky: reidentifikace a charakterizace •1. Sartre: „je třeba, aby princip identity nepředstavoval konstitutivní princip lidské reality a aby lidská realita nemusela být nutně tím, čím je, nýbrž mohla být tím, čím není.“ (Bytí a nicota, str. 100). •2. „bytí sebou“ (ipseita), nikoli identita (Heidegger, Ricoeur) •3. Proč upřednostňovat „jednotu“ osoby? Foucault, Strawson •„Neptejte se, kdo jsem, a nechtějte po mně, abych zůstával stejný: to je morálka občanů; nutí nás mít v pořádku doklady.“ („Ne me demandez pas qui je suis et ne me dites pas de rester le même : c'est une morale d'état civil ; elle régit nos papiers.“) • • • • • • • • Otázky: k čemu identita? 4. Osobní identita ve filmu The Prestige (Ch. Nolan, 2006) •dva iluzionisté Robert Angier, Alfred Borden, původně spolupracují •rozkol: tragédie, při níž manželka RA zemře během triku (za niž je možná zodpovědný AB) •stupňující se rivalita •klíčový trik: „The Transported Man“ (využívají dvojníka – RA – či dvojče – AB) •Kvalitativní identita (numericky odlišných osob) •ne zcela úplná (Borden 1 miluje Sáru, Borden 2 Olivii; dvojník RA je lepší herec, ale zároveň alkoholik). •Numerická identita •trik: 53:55 – 55:55; 59:54 – 10:01:10 (porušení kontinuity existence). •replikace: Teslův stroj 1:37:05-1:38:11. Problém: zázrak (magic) se stává realitou, a je třeba jej zastřít („dres up“) The Prestige (Ch. Nolan, 2006) •Jednota života (životů) •jeden život sdílený dvěma lidmi •1:38:11-1:40:00 („the part of me“) •1:53:40-54:45 („Go live your life in full. For both of us.“) •1:58:15-2:00:36 („I loved Sarah. He loved Olivia. We each had half a full life, really, which was enough for us.“) The Prestige (Ch. Nolan, 2006) •Nemožnost zastřít osobní rozdíly o odlišnost vzpomínek (Borden 1 neví, jaký uzel vázal při tragické nehodě Borden 2). Je možné sdílet vzpomínky, ale není možné mít tytéž vzpomínky. o emocionální vazby (partnerská láska - Sára, Olivie; otcovský vztah k Jessie) něčím, co osoby nemohou napodobit, ani o tom přesvědčit druhé. o v nenávisti a soupeření s RA jsou ochotni každý z AB zajít jinak daleko The Prestige (Ch. Nolan, 2006) •Identitu osoby tvoří •kontinuita tělesné existence •mentální souvislost (vzpomínky) •emocionální vztahy (vášně), a to způsobem, který •osoba sama nemůže volit •identita je spoluutvářena vztahovými emocemi (je meziosobní, tj. může zahrnovat péči o někoho či nenávist vůči někomu) •Hra s divákem (The Prestige) •divácké zklamání/uspokojení podle toho, který z obou AB přežije (zda ten, kdo pečoval o Jessie, či druhý AB) •Z hlediska diváka „záleží“ na tom, který z obou bratří přežije. The Prestige – Film a filosofie •Ilustrace •ve vztahu k základním pojmům diskuse (kvalitativní, numerická identita, reidentifikace, charakterizace) •ve vztahu k filosofickým pozicím: kontinuita těla, mysli, jednota života •Myšlenkový experiment •kvalitativně identický klon je nadbytečný a „zkazí“ kouzlo •„puzzling case“ vyvolávající otázky typu: kdo koho zabil? Závěr •Dvě teze D. Knight („Personal Identity“ in: Routledge Companion to Philosophy and Film, 2008, 611-619) •„what compells our engagement with the films mentionned is a combination of plotting, character action, and psychology, suspense, mystery, and action – in short, the sort of thing Aristotle meant when he talked about plot. So, against Wartenberg… it seems reasonable to admit that even if there is such a thing as an artistic thought experiment, it is different in structure from a philosophical thought experiment“ •ano, existuje rozdíl ve struktuře: filosofie zkoumá vymezenou (a ideálně právě jednu) otázku, film rozvíjí komplexní děj (meze ilustrace). •„Cinema restricts access to first-person experiences; so, at best, filmic examinations le us see how personal-identity issues might look from a third-person point of view.“ •Tvrzení, že filmy se omezují na zkoumání osobní identity z hlediska třetí osoby, lze odmítnout z řady pozic. Např. z pozice D. Parfita: právě film (The Prestige) může výborně zkoumat „ naše přesvědčení týkající se povahy osobní identity napříč časem“.