Veronika Vanerová


Za vřelejší vztahy mezi všemi bytostmi: antispeciesismus

Dějiny speciesismu jsou podle členů hnutí „dlouhá historie nadvlády člověka nad všemi ostatními
druhy. Speciesismus je pro druh to, co je rasismus a sexismus pro rasu a pohlaví: ve prospěch
některých nehledět na zájmy jiných bytostí, pod záminkou skutečných či pouze domnělých odlišností,
jejichž odůvodnění ale nemají logický základ. Antispeciesismus je postoj, který se snaží toto
všeobecné přesvědčení vyvrátit a bojovat proti hlavním následkům speciesistického myšlení jako je
testování na zvířatech a jejich vykořisťování v potravinářském průmyslu.“ Jeho hlavním cílem je
odhalit speciesismus, jeho mechanismy a zvyklosti a navrhnout alternativní postoj:
antispeciesismus. Hlavním cílem tohoto hnutí za svobodu zvířat je boj proti speciesistickým
praktikám a proti ideologii, která je podporuje. „S určitostí víme, že zvířata trpí,“ říká Céline,
„tak proč stále děláme, jako bychom to nevěděli?“

Tento výrok přesně vystihuje hlavní myšlenky aktivistického hnutí. Podoba mezi člověkem a zvířetem
se projevuje ve stejné schopností fyzického utrpení, uvědomování si vlastních emocí a vůli žít.
Klíčovým předpokladem, který významným způsobem podporuje antispeciesistickou teorii, je, že
zvířata jsou schopna trpět. Pokud některá bytost trpí, neexistuje žádné morální ospravedlnění pro
ignoraci tohoto utrpení. Antispeciesisté se nespokojí jen s teoriemi o svém postoji, ale řídí se
jimi ve svém každodenním životě.


Životní styl antispeciesistů: aktivistické veganství

Nejíme maso, abychom nejedli zvířata.

Život antispeciesistického aktivisty se odehrává formou organizovaného odporu proti jakékoliv formě
omezování svobody. Jednou z hlavních zásad této resistence je odmítání stravy zahrnující pokrmy
z masa, která je považovaná za strůjce hromadného vyvražďování, které každý z nás více či méně
vědomě sponzoruje: všichni tak jednáme, jsme spolupachatelé, viníci, neboť jsme těmi, kdo těží
z hromadných poprav zvířat, která jíme.