PŘÍLOHA 2
1. PAMĚTNÍ SPIS O ZPŮSOBU ŘEŠENÍ ČESKÉHO PROBLÉMU A O BUDOUCÍM USPOŘÁDANÍ  ČESKOMORAVSKÉHO PROSTORU
UCEL PAMĚTNÍHO SPISU
Protektorát Čechy a Morava byl zřízen za určité politické situace a dostal svůj dnešní právní a politický řád na základě této situace (14. 3. 1939]. Otázka, zda protektorát s říšským protektorem v Čele je přiměřený řešení českého problému a zda má být proto zachován či zda má ustoupit jiné struktuře, se nadhazuje z různých stran a je důvodem pro vypracování tohoto pamětního spisu. Tento pamětní spis má ve stručných rysech
A] ukázat povahu českého problému,
B] rozebrat formu dnešního jeho řešení,
C] zkoumat účelnost navržených změn a konečně
D] zaujmout k celkové otázce samostatné stanovisko. Na správném rozhodnutí závisí řešení českého problému.
Neseme tedy odpovědnost za budoucí staletí.
A. POVAHA   ČESKÉHO PROBLÉMU
Povaha českého problému vyplývá
1. — z pohledu na zeměpisnou a národnostní mapu,
2. — ze znalostí rasových poměrů a
3. — z dějinného osudu českého národa.
Český národ, patřící k západním Slovanům, leží nejen v německém politickém, ale také v německém národním životním prostoru. Jeho poloha v prostoru vylučuje jeho politickou samostatnost. Neschopnost Čechů natrvalo zorganizovat svůj stát je osudem, který je dán prostorem. Vel-koněmecká říše musí mít možnost politicky rozhodovat o tomto prostoru a jeho obyvatelích. Z toho vyplývá otázka osudu českého národa a státoprávní formy jeho přivtělení do říše. (... ) Vyžaduje-li poloha v prostoru, aby Čechy a Morava byly zahrnuty do říše, dovoluje rasový obraz Čechů provádět u větší části národa politiku asimilace, popřípadě politiku změny národnosti; minulost konečně ukazuje, že se po staletí osvědčila protektorátová forma začlenění Čech do staré říše. (...)
B. ROZBOR   SOUČASNÉHO   STÄTOPRÄVNlHO  A PO LITICKÉHO USPOŘÁDÁNI  ČECH A MORAVY
Zřízením protektorátu nenašel ještě státoprávní stav říšských zemí Čech a Moravy svou konečnou formu, nelze tím ještě považovat český problém za vyřešený. Naopak, byl zahájen teprve počátek procesu. Válka co nejsilněji zapůsobila na tento proces. Jednak ho urychluje tím, že si říše vydobyla za krátkou dobu dominujícího evropského a světového po-^ stavení, čímž odpadla jistá část zahraničně politických ohledů z března 1939; jednak ho brzdí, protože nutnost, aby se protektorát podílel na válečně důležitých výkonech (bitva o výrobu, výroba zbraní a střeliva, správný chod obchodu a dopravy] zakazuje po dobu války útok na češství, protože by popřípadě mohl být narušen klid v závodech.
Jako naprosto správné se ukázalo ustavení ústřední říšské státní moci, podřízené jedině vůdci, ( ... )
Přesto je nyní říšsky protektor nucen vykonávat -správní činnost v rámci státu quo. S tímto druhem vyčkávací politiky se nemůžeme natrvalo spokojit, musíme jednoho dne opustit pasivní postoj a přejít proti tomuto prostoru a proti českému národu v rámci celkového říšského plánování do' útoku. To podmiňuje změnu státoprávní struktury protektorátu, protože další nerušený chod současného správního aparátu říšského protektora sám ještě nevede k asimilaci či germanizaci Čechů.
C. STANOVISKO K ROŽNÝM STRANICKÝM A JINÝM PROJEKTOM
Různá stranická a říšská místa se nyní intenzívně zabývají budoucím uspořádáním českomoravského prostoru a řešením českého problému. Příčinou takových projektů jsou:
1. Plány jednotlivých gauleiterů na reformu a nové uspořádání jejich oblastí (sudetská župa, Dolní Dunaj, Horní Dunaj, Slezsko atd.).
2. Státoprávní úvahy některých říšských úřadů o reformě říše a o novém uspořádání budoucí říše (ministerstvo vnitra, štáb Hessúv).
3. Jisté hospodářské a finanční zájmy berlínských říšských rezortů (ministerstva hospodářství, financí, výživy, pošt a dopravy).
Skoro všechny projekty počítají s pokud možno nejrych-
68
69
lejším zrušením protektorátu a tím i úřadu říšského protektora, žádají rozdělení dnes uceleného území mezi tři nebo čtyři říšské župy a tím co nejrychlejší úplné začlenění do říšské správy. Slibují si od takového rozdělení Cechů mezi několik říšských žup — kromě zjednodušení správy — rychlé vyřešení problému české národnosti, tj. germanizaci v krátké lhůtě, prostřednictvím útočné síly, kterou župy mají.
Snahy vedení župy Dolní Dunaj směřují k odtržení Moravy a jejímu spojení s dnešní župou Dolní Dunaj, Brno by bylo hlavním městem župy, v Cechách vidí druh Českého „rezervátu". Od Dolního Dunaje do Slezska má být vytvořen německý koridor. Spekuluje se přitom také zejména s kmenovými rozdíly „moravských Slovanů". K tomu nutno konstatovat:
1. Rozhodnutí o řešení české otázky nesmí být závislé na zvláštních zájmech jednotlivých gauleiterů, i když se takové zájmy zdají v současné době sebeoprávněnější. Jde o nové uspořádání říše a v jeho průběhu o konečné řešení otázky Cechů, tedy o říšské, nikoliv o župní zájmy. Župní zájmy je třeba říšským podřídit. Zdůrazňování primátu říšských zájmů nevylučuje zapojení sil, usedlých v sousedících pohraničních oblastech, které se osvědčily v národnostním boji, nevylučuje ani přihlížení k potřebám místního hospodářství v těchto oblastech, hospodářství, které mělo odjakživa svá přirozená hlavní odbytiště v Čechách a na Moravě.
2. Názor, že by rozdělením uceleně usídleného národního tělesa mezi několik říšských žup bylo možno rychleji germanizovat Cechy — totální vysídlení považují i tyto projekty za neproveditelné — je mylný proto:
a) protože první reakcí na rozdělení by bylo posílení politického napětí mezi Čechy, vyšlehnutí odporu a nové jp.oZz'-tizování Čechů, žádoucí je však jejich odpolitizování a amortizace;
b) protože správní hranice nikdy nemohou rozbít jednotný národní celek a češství, které si je vědomo své jednoty, bohužel správním rozdělením existovat nepřestane. Dějiny to dokazují na případu Polska, které bylo třikrát dělením přičleněno ke třem různým státům. Politická regenerace polského národa však potom teprve začala;
c) protože proti českému národnímu celku, který ve skutečnosti zůstane jednotný, nebude stát jednotná říšská moc, ale větší počet župních úřadů nebo říšských místodržitelství,
která by podle dosavadních zkušeností různě postupovala a experimentovala. Německá síla by byla roztříštěna, vitální český národ by si snáze poradil s těmito dílčími německými silami;
d) protože takové oficiální „české dělení" by přineslo ostrou zahraničně politickou reakci a rušilo by velkoprostorovou politiku říše na jihovýchodě. K tomu ještě přistupuje to, že Češi nebyli přivtěleni na základě války, ale požádali o ochranu, což by snad mohlo od tohoto kroku odradit jiné národy jihovýchodu. Budiž ještě podotknuto, že vytvoření „českého rezervátu" v Čechách není konstruktivním řešením, protože tak vznikají nové správní problémy, protože se tato česká rezervace negermanizuje a tím se problém. konzervuje. Kromě toho se dá sotva podvázat rozmnožování Čechů v rezervaci a brzy by se začali znova stěhovat do sousedních pohraničních oblastí.
D. VLASTNÍ STANOVISKO
Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí. Jsou dvě možnosti jak toho dosáhnout:
I. Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy na území mimo hranice říše a osídlení uvolněného prostoru Němci.
Anebo
II. Bude-li větší část Čechů ponechána v Čechách a na Moravě, je třeba současně používat různých metod, sloužících germanizaci podle plánu na X let.
Taková germanizace předpokládá:
1. změnu národnosti rasově vhodných Čechů;
2. vysídlení rasově neodpovídajících Čechů a vrstvy inteligence nepřátelské říši, popřípadě zvláštní zacházení is ní a se všemi destruktivními živly ;iá a
3. nové osídlení takto uvolněného prostoru čerstvou německou krví.
ad I.
Totální vysídlení 7,2 miliónů Čechů považuji za neproveditelné,
a] protože není k dispozici prostor, kde by bylo možno opět je usídlit;
b) protože nejsou k dispozici němečtí lidé, kteří by mohli ihned zaplnit uprázdněný prostor;
70
71
c} protože vysoce civilizovaná, hospodářsky a dopravně technicky vysoce citlivá země v srdci Evropy nesnese, aby její funkce byla porušena, nesnese žádné vakuum;
dj protože lidé jsou říšským kapitálem a v nové říši nemůžeme postrádat pracovní sílu 7 miliónů Čechů;
e) protože je působení takového Soku na jiné národy jihovýchodu pravděpodobně nežádoucí.
ad II.
Germanizace lze však podle mého názoru dosáhnout třemi výše uvedenými možnostmi. Úspěšné asimilační pokusy dřívějších staletí, čímž vznikla výše popsaná rovnost rasové úrovně miliónů Cechů s Němci, a přitažlivá síla nové říše umožňují a způsobují, že se zdá pravděpodobným přivést několik miliónů Čechů ke skutečné změně národnosti.
Oddělit část českého národa, u níž lze změnit národnost, od rasově méněcenné části je úkolem vyšetřovacích komisí zvlášť zřízených pro tento účel. (Popřípadě v rámci veřejného zdravotnictví.) Přes systematicky prováděnou politickou neutralizaci a odpolitizování je třeba dospět nej-dříve k politické (duševní) a pak k národní asimilaci čes-kého národa, aby se konečně dosáhlo skutečné změny národnosti.
Tento proces bude muset probíhat jak na samotném území protektorátu, tak i ve vnitroněmeckém prostoru. Ve všech oblastech života národa je třeba uplatňovat pružně, rozmanitě a pestře plánovité a cílevědomé metody. Tady lze jen v hrubých obrysech naznačit některé z nich:
Dělnictvo:
. .Zvýšení životní úrovně- — Účast na sociálních vymoženostech národního socialismu (DAF, KDF — poskytování podstatných výhod při přiznání k němectví, vyloučení jakékoliv difamace) — Velkorysá výměna pracovišť se starou říší, včetně přestěhování rodin — Jako lákadlo zachovat jisté odstupňování mezí starou říší a protektorátem — Posílání služek do staré říše — rovněž číšníků, sluhů, hudebníků atd.
Rolnictvo:
Účast českých rolníků na výhodách německé, rolnictvu příznivé, agrární politiky — Dobrá tržní a cenová politika — Způsobilost vlastnit dědičný statek jen pro německé rol-
níky — [Sídliště německých branných rolníků* podél východních hranic).
> Buržoazie:
Hmotně podporovat obchod a řemesla — Úřednictvu poskytovat společenské výhody — Individuální možnosti — Povyšování — Udělování vyznamenání.,
Mládež: "~ Základní změna školního vzdělání — Vymýtit český dějinný mýtus — Výchova k říšské myšlence — Bez dokonalé znalosti" němčiny žádný postup — Nejdříve zrušení středních škol, potom i škol národních —. Už nikdy české vysoké školy, jen přechodně „Collegium bohemicum" při německé universitě v Praze — Nejdříve dvouletá povinnost pracovní ŕ služby, pak povinná vojenská služba — Přiznání cti, že se
mohou stát německými důstojníky.
Velkorysá pozemková politika, zřizování německých opěrných bodů a mostů německého území, především pronikání německého národního území ze severu až k předměstím Prahy.
Bo] proti českému jazyku, který se má stát, jako v 17. a 18. století, jen hovorovou řečí (nářečím) a má úplně zmizet jako řeč úřední.
Sňatková politika po předchozí rasové prohlídce. Při pokusech o asimilaci ve staré říši je nutno vyloučit pohraniční župy. Vedle stálého náboru pro němectví a poskytování výhod jako lákadla nutno použít i nejostřejších policejních-metod, včetně vypovězení ze země a zvláštního zacházení se všemi sabotéry.
Zásada „cukroví a biče"!
Používání všech těchto metod má naději na úspěch jen tehdy, když o jejich plánovaní, řízení a provádění rozhoduje jediná ústřední říšská moc s jediným mužem v Čele. Přímé podřízení „pána v Čechách" vůdci jasně ukazuje politický ráz úřadu a úkolu a brání, aby politický problém sklouzl na
* Branný rolník: (Wehrbauer). — Jde o ozbrojené rolníky, usazené na pomezí jazykové oblasti či zájmové sféry, kteří měli být hrází proti sousedním národům a opěrnými body k dalšímu pronikání (pozn, překl.).
72
73
problém správní. Jen tak se tento úkol vymkne rezortní ctižádosti a plurajismu ministerstev a jiných říšských i stranických míst. Cechoví vždy imponuje jedině bezprostřední nasazení ríšske moci. Se třemi či čtyřmi různými provincialismy se při své politické dovednosti a při své po staletí školené taktice snadno vypořádá zejména proto, že „matička Praha" zůstane rozhodna politickým mozkem českého národa. Proti tomuto základnímu zákonu by se proto také prohřešovalo každé rozdělení území protektorátu.
Dokud se v plánovaném procesu změny národnosti nedosáhne příslušných úspěchů, stavím se proto za:
1. ^Zachování .územní, celistvosti, dnešního,_území protektorátu. Úpravy hranic menšího rozsahu ve prospěch sousedních žup nebo z technických důvodů Jsou kdykoli možné (Plzeň, Moravská Ostrava, Jindřichův Hradec atd.j.
2. Zachování jediné ústřední vládní moci říše,v Praze s j e din p m mužem v čele, který je přímo podřízen vůdci a je vybaven všemi potřebnými phiými mocemi' pro germanizaci.
3. Postupné odbourání autonomie Cechů a opatrné, pone-náhlé odbourání s tím spojeného českého státního aparátu, počínaje nejvyššími úřady, ale se zachováním Českého úřednictva a zaměstnanců.
Je třeba zachovat toto těleso proto,
a] že s ohledem na nedostatek úředníků nejsme s to ob-l sadit 7950 obecních správ, 92 okresních hejtmanství a 2 zemské úřady německými orgány a protože budeme v budoucí ríši g ohledem na obrovské úkoly, které nám nastanou, nuceni dalekosáhle používat Čechů, ""
b J protože český správní aparát — i během války — dík německé pěsti, která ho řídila, vcelku vzato fungoval, bude fungovat i nadále a bude při české odpovědnosti zachovávat ve vlastním zájmu klid a pořádek;
c) protože stačí, obsadíme-li poměrně malým, ale dobře školeným sborem německých úředníků všechna důležitá klíčová místa na vyšších správních úřadech a místo abychom se zabývali drobnostmi, budeme udílet příkazy a vést, to znamená vládnout.
pomocný národ [stanovisko askari!), který by byl ve společenské klatbě a s .nímž by muselo být zakázáno uzavírat sňatek. Praktická proveditelnost totálního deklasování se považuje spíše za neproveditelnou a předpokládá je jen individuální, deklasování jako zvláštní metóda „zvláštního zacházení" podle D 11/2. Na základě vývodů tohoto pamětního spisu se totální deklasování nejeví ani nutné, ani žádoucí, protože řešení české otázky a tím konečné pacifikace staletého českomoravského ohniska v Evropě lze dosáhnout navrženou cestou.
Po uplynutí jistého přechodného období, během něhož musí být jednotně uveden do plného běhu proces změny národnosti, nestojí už nic v cestě rozdělení území dnešního protektorátu mezi říši nebo vytvoření nových říšských žup.*
Praha, dne 28. srpna 1940.
Frank v. r.
Moje stanovisko vychází z úmyslu germanizovat prostor a lidi v protektoráte. Nezabývá se proto otázkou absolutního „deklasování" českého národa z rasových důvodů v pouhý
74
75