Filozofický ústav AV
http://147.231.53.91/src/print.php?id=169&page
e-archiv CMS
LETOPIS J A R L O CII C V.
510
Non lattiit hoc episcopum, quod statím ad aures detulit imperatoris, cuius ille uerbis ni-mium ciedulus, prefatum ducem P[remyzlaum] tanquam lesae maiestatis et ledendae perso-nae reuru ducatu Boemiae abhulicauit, et pro eo episcopiun cum uexillis, sicuti mos est, solernpmter inuestitum iu Boemiam reinisit, in-super et oniue debitum dimísit. Fama huius facti aducntum eius longe ante precesserat, cum ecce Boemi uostri maiores natu, ut ipsi oculata fide perspeximus, ducem suum uanis seducebant spebus iurantes et ŕilios suos dantcs obsides, quod eum nullo modo desererent, uulla necessitate dimitterent. Verum ubi nuuciatus est ad-uentus episeopi, pľocedimt quidem cum duce suo facturi ŕidem uerbis suis. Sed cum uenissent ad locum na [Berou] '), iu quo multorum reuelandae fuerant cogitationes, illico [cum episcopus esset na Zdice] '•), transľugiunt ad episcopum unus post unum, incipientes a sfinioribus,;' Et dux quidem P[ľQmyzlaus] fugae presidio saluatus est, at episcopus magno preccdentium ac coinitan-tium tripudio deductus est Pragani. Quam post quatuor mensium obsidionem tandem in quinto recepit, scilicet imminente festo domnicae na-tiuitatis, et presente domno Kain, Oloniucensi e}Jiscopo, pro quo bac de causa missurn fuerat, ut castrenses uinculo anathematis inuodatos ab-solueret, sicut et fecit. Qvi etiam ordinationem fecit clericorum in cboro Prageusi sabbatlio quatuor temporum 3), sed melius fuerat, si non ťecisset, quia ecclesiam Christi misit in errorem per sacerdotes et leuitas, quos omnes sine imposi-tione manus ordinauit. Super hoc articulo magister Arnoldus legatione fungens predicti ducis et episcopi consuluit papám felicis memoriae Celestinuin, qui pvecepit, sicut ille narrauit, or-dinatos non reordiuari, sed solumraodo inter oľdinandos stare ad ordinem et solam manus ámpositiouem recipere, quam minus accepurant. Ketulit hec ex ore domni apostolici et quamuis auctenticum super his non haberet, nichilomi-nus tamen creditum est ei, tam quam honesto uiro et íuleli nuncio.   Factum que est ita, sicut
To nebylo tajno biskupa; ihned k n$lm to donesl císařovým, kterýž slovům jeho přílišně důvěřuje, zmíněného knížete Přemysla jako pro uraženi velebnosti a pro obmýšlené Uraženi osoby své knlžetství ČesUébo odsoudil, a za něho biskupa s korouhvemi, jakož obyčej jest, slavně obdařeného do Čech nazpět poslal, nadto též jemu celý dluh odpustil. Pověst o této události příchod jeho daleko byla předstihla, když tu české naše panstvo, jakož na vlastni oči jsme spatřili, knížete svého planými svedlo nadějemi přisahajíc a syny své dávajíc v nikojmi, že jej žádným spůsobem neopustí a v žádné potřebě neostaví. Však když oznámen jest příchod biskupův, šli sice s knížetem svým, aby dostáli slovům daným. Ale když přišli k místu jednomu nad Berounkou, kde mnohých mělo býti odkryto smýšlení jejich, přešli ihned k biskupovi, jenž byl ve Zdicích, a to jeden po druhém, načavše od starších. A však kníže Přemysl útěkem spasil se, biskup pak s velikým napřed jdoucích i provázejících jej plesáním přiveden jest do Prahy. Ji po čtyrměsíčuim obléhaní posléze v měsíci pátém doby], totiž krátce před svátkem narozeni páně, u přítomnosti pana Kaina, olomúckého biskupa, pro něhož z té příčiny posláno bylo, aby Hradčairain poutem klatby stí-xeným rozhřešení dal, což také i učinil. Ten také světit) jal se klenky v kůru Pražském v sobotu o suchých dnech, ale lépe by bylo bývalo, kdyby tak byl nečinil, poněvadž v církvi boží spftsobil zmatek skrze knězi a levity, které vesměs bez vložení rukou vysvětil. O tomto kuse mistr Arnold jako vyslanec řečeného knížete a biskupa radil se s papežem šťastné paměti Ce-lestinem, který poručil, jakož onen vypravoval, aby vysvěceni nebyli znovu svěceni, nýbrž pouze aby mezi těmi, kteří býti měli svěceni, stáli k svěceni a toliko ruky vložení aby přijali, jehož nebyli obdrželi. Přinesl to z úst pána apoštolského, a ač listu na to neměl, předce se mu uvěřilo, jako poctivému muži a věrnému poslu. Stalo se jakož byl pravil, rukou pana Ľnglberta, olomúckého biskupa, který po řečeném Kainovi ne-
') i)« Berou nadepsáno jest nad slovy mul loni m renelaiidae. — u) cum — Zdice  připsáno toutéž ťiiUou |i<> straně, ale se znamením, jakoby  se slova la   položití  mula  za  slovo  locnin, coi,  se  ovšem   méně hodí. :i) 18 ľ ros.