ústav AV
http://147.231.53.9 l/src/print.php?id=169&pag
archiv CMS _
LETOPIS \
i-laum nuntios mittit precipiens, qui eos moncant, (juatimis terras, quas ab eo habent, fidei ei sub iuramento promisse memores, in pace teneant, nec illorum exulum ') práno consilio acquiescant. Domnum autem Ilcinricum, Morauiensem epi-scopum, in quo plurimum eius pendebat consilium) ad Ottonem, principem Olomucensis pro-iiineie, mittit, cuius consilio patriura ei principátům reddiderat et eum monet et fraterne rogat, quod taňte gratie eius non sit inmemor, quod nullo eius preucnicnte merito, sed sola eiua gratia ducem tanti ducatus eum constituit, et quod consilio domni Chonradi et eonim, qui ad eum de Boemia coniugerant, nulloinodo acquie-scat, sed pro honoře eius armis et uita tuendo, secundum quod debet, stot ndeliter. Quod si facere uelit, ei promíttit, quod quamdiu uiuet, pro honoře suo tuendo gladius suus, si opus esset, ei nou deerit. Ipse autem tauti presulis, tanti patris et aliorum prudentum uirorum šproto consilio more Roboam iuuenum audiens consilium supradictis uiris adhesit nefariis. Quid plura? princeps Chonradus inuisibiles guusos, uidelicet ducatum Boemie, mentě concipit et tantos aspirat obtinere honor es. Fortissimi undique parantur exercitus; dux Waladizlaus ne tantum ducatum, uidelicet Boemie, amittat, Conradus, ut eundem ducatum obtineat, quod nec pater eius mentě aspirare aušus est, sacrilego ausu contra dominům suum arma sumit. Eis introitus Boemie patuit, sed dum fore in medium Boemie perue-nissent, eos dux Waladizlaus ultra procedure non patitur, sed in monte, qui Vizoca dicitur, eis cum exercitibus plurimís occuritu).
Aduenit itaque VII Kal. Mai dies ilia, dies luctus et miserie, dies, in qua in Boemia plus quam r.iuile bellům ortům est, dies, in qua dux Waldizlaus cribrauit aihi fideles sicut triticum. Cum eteniin uexilla rosea, signa bellica, sibi inuieem iam de prope minareutur uictoriam, quidam nobiles perfidi, quia nondum fex eorum erat exinanita, in ipso congressu de exercitu predict! ducis W[ladizlai] effugiunt, signa condicta dantes et sese alta uoco esse iam per omnia uictos clamantes. Quid igiturV dux Wladizlaus et fra-
') e.xilium 1. — 2) V Ciislavslui od Kutné Hory Dějiny nár. Čes. I   3, str. 29.
NCENCIŮV. 411
které od nebo maji, v pokoji drželi a zlé rady těch uprchlíku nedbali. Pana Jindřicha, biskupa moravského, jehož rada velmi n ného vážila, poslal k Otovi, knížeti kraje Olomuckého, jemuž k radě jeho vrátil byl knižetstvi otcovské a napomínal jej a prosil bratrsky, aby nebyl takové milosti jeho nepamětliv a že ne pro nějakou jeho zásluhu ale z pouhé své milosti učinil jej knížetem takového knižetstvi, a aby se nijakž nedržel rady pana Kunrata a těch, kdo k němu z Čech utekli, nýbrž aby při ném stál věrně, zbraňmi a životem jej chráně, jak to býti má. A to kdyby učiniti chtěl, slíbil mu, že jak dlouho bude žiti, k ochráněni cd meč jeho nikdy mu nebude scb&zeti. Ten však opovrhuuv radou takového biskupa, takového otce a jiných ínužft moudrých výslech! jako Roboam radu lidi mladých a přidržel se nešlechetných mužů napřed zmíněných. Co více? knize Kunrat vštípil si do mysli neviditelné přeludy, totiž vévodstvl ěeské, a snažil se dosíci takovéto hodnosti. Přesiluá s obou stran vystrojovali vojska, kníže Vladislav aby takovéhoto knižetstvi t. j. Čech neztratil, Kunrat, aby knižetstvi toto obdržel, o něž nchá-zeti se ani otci jeho v mysli nepřipadlo, chopil se zlopověstuě zbrani proti pánu svému. Příchod do Čech stál jim otevřen, ale když skoro až do prostřed země přišli, nedal jim kníže Vladislav dáie tálmouti, ale na bore, která Vysoká sluje, postavil sc jim s přečetnými voji svými naproti.
I přišel tedy den 25 Dubna, den to smutku a bědováni, kterého vznikl v Čechách boj vice než občanský, den, kterého kuiže Vladislav přesil si své věrné jako pšenici. Neboť když mu ružové korouhve, znamení to jeho válečná, jižjiž blízké vítězství věštily, dali se někteři věrolomní pánové z vojska dotčeného knížete Vladislava v okamžiku útoku na útěk, dávajíce jistá Umluvená znamení a volajíce velkým hlasem, že již jsou docela přemoženi; neboť nebyl z ni cli kvas ještě docela vyčištěn. Co tedy? kníže Via-
řásnili med Suchdolem a Malešovem. Srov. Palackého