ústav AV
http://147.231.53.9 l/src/print.php?id=169&pagí
archiv CMS
LETOPIS VINCENCIŮV.
412
tres eins, quod inter tarn perfidos homines facere possunt, faciunt; exercitus ipsius Conradi ut leones fortiter irruunt et sic per medium hostiles exercitus eos uiriliter cedentes transeunt et plu-rimis ex parte sua amissis et plurimis ex ad-uersa parte occisis cum suiSj qui secum reman-serant, et cum domuo Ileinrico, episcopo Moravians!, sibi fidelissimo Pragam redeunt. Nec mirum, hoc etenim uarius belli euentus exposcit. Ihi quantam fidem erga ducem dominum suum comes Velizlaus habuerit et conies Casta et comes Smilo cum filiis suis et Ben[essius] ceteriqne nobi-les, alii morte, alii autem sanguinis effusione pu-gnando pro patria ostenderunt. Dux itaque W[ladi-zlaus] firmata predicta ciuitate fratreni quoque suum Thebaldum in ea cum domna Gertrude, uxore sua, cui maxime in hoc articulo coniidebat, cum quibusdam militibus ualde bellicosis pro tuenda ciuitate et principali throno, quodam saxo, quod etiam nunc in medio ciuitatis [est], pro quo non solum nunc, sed etiam ab antiquo multa millia militum bello corruerunt, Prage dimisit. Hein-ricum uero Püdisin pro colligendo exercitu misit, ipse autem ad regem Conradum cum comjte Velizlao, qui ei a puericia sua fidelis extiterat, et ibi pro honore suo fideliter uite sue non par-cens pugnauerat, quibusdam sibi adiunctis et cum Heinrico, Morauiensi episcopo, magni con-silii uiro, maxime tunc necessario, pro petendo contra hostes auxilio uiam arripit.
Interim Conradus ciuitatem Pragam obsi-dione, prout plus potest, cingit et earn habere desiderans diuersis bellicis machinis inuadit, Princeps uero Tebaldus, qui pro tuenda ciuitate remanserat, cum uiris fortissimis in eos diuersos insultus faciens more Catonis pugnando pro patria, plurimis hinc et hide morte cadentibus, earn ab hostibus, qui defensores eius esse debuc-runt, uiriliter defendebat. Rex autem Conradus peticioni domni ducis Wpadizlai] satisfaciens ad eius expellendos hostes collectis regalibus plurimis exercitibus uersus Pragam castra mouet regalia. Hie rumor fama uolante, qua nulla res uelocior esse potest, ad aures Conradi Moravi-ensis cito peruenit. Ipse uero, quod eum ultra i'acere oporteat inscius, sagittarios colligit et eis sagittas in ciuitatem mittentibus quidam nefarius, cui reuera melius erat, si natus non fuisset,
dislav a bratří jeho činili, co mezi takovými věrnými lidmi činiti se dalo: jali o lvové vrhli se statně mezi voje Knnratovy a tak prostředkem řad nepřátelských mužně je potírajíce prodli a ztrativše mnobé na straně své a pobivše jiné na straně protivné se svými, kteří při nich zňstali a s panem Jindřichem, biskupem moravským, vždy jim věrným, do Prahy se vrátili. Není také divno! nebť toho vyžadoval nejistý výsledek války. Tam, jak knížeti a pánu svému oddáni byli, župan Velíslav a župan Casta a župan Smil se svými syny a Beneš a ostatní pánové ukázali v boji pro vlast, jedni smrti, jiní prolitím krve. Kníže pak Vladislav opevnil zmíněný již hrad a zanechav v něm bratra svého Děpolda s paní Kedratou, manželkou svou, již v příčině té nejvíce důvěřoval, jakož i s některými udatnějšími rytíři k obraně liradn a knížecího trůnu, jakéhosi to kusu kamene, který i nyní u prostřed hradu stoji a za nějž nejen nyní ale již v dávných dobách tisícové a tisícové vojínů v boji bylo padlo, a opustil Prahu. Jindřicha poslal do Budí-šina sbírat vojsko, sám však přibrav k sobě některé věrné, odebral se ku králi Iímiratovi prošiti o pomoc sc županem Velislavem, jenž mn zachoval od dětinství věrnost a onde pro jeho čest nešetře života svého bojoval, jakož i s Jindřichem, biskupem moravským, mužem vetemoiidrým a tenkráte mn tuze potřebným.
Mezi tím sklíčil Kunrat hrad Pražský, jak jen mohl, obležením a chtěje se v drženi jeho dostatí, Činil na něj útok rozličnými přístroji válečnými. Ale kníže Děpolt, který byl zůstal k ochrane hradu, bojuje jako Kato pro vlast činil proti nim s nejudatnčjšimi muži rozličné výpady, a ač s obou síran přemnozí smrtí seäli, hájil jej mužně před těmi neprátely, kteří obhájci jeho měli býti. A král Kunrat vyslyšev prosbu pana knížete Vladislava a chtěje vytisknouti jeho neprátely sebral četné voje královské a táhl s nimi ku Praze. Zpráva o tom letem zvěsti, nad nějž nic nemůže býti rychlejšího, dostala se brzy k uším Kunrata moravského. Tento nevěda, co by mu dále bylo činiti, sebral střelce, a když ti šípy do hradu metali, jistý nešlechetník — jemuž by lépe bylo bývalo, kdyby se byl nenarodil — připevniv uměle oheň k svému šípu,