Filozofický ústav AV
http://147.231.53.91/src/print.php?id=169&page=460
e-archiv CMS
LETOPIS VINCENCIŮV.
442
ii58 subdimus omnium Mediolanensium, et in his gladiis omnia tela eorum imperial! potcstati sub-dita esse.
Imperator noro singulorum recipient gladios suis tradit ministris eos in gratiam suam reei-piens, Eorum archiepiscopus ad celebranda di-uina preparatur in ipso die natiuitatis beate Marie modo extraneo, modo Ambrosiano, quo soli ex antiquorum concessione apostolicorum utuntur Mediolanenses. Vbi cantovem eorum, uirum statuva procením, canum, uetustissimum, in albis, cappam chorálem de serico in humero portantem, baculum de aneto maximum rubri-catum cum minia ferentom, mirabiles in circuitu canentium gyrationes et saltus facere uidimus, cuius gestus plus quam eorum cantns ab omnibus ammirabantur. Domnus autem imperator imperiali diademate exornatus in medio tentorio suo tribunali residens, ubi hec íiebant diuina, qnod ei rex Anglie miscrat maximum et de opere mirabili, domnum Wl[adizlaum], regem Boemie, post tot labores et regales trihumphos coram tot tam Alainanniae, quam Italiae prin-cipibus; regio donat et exornat diademate. Et sic finitis diuinis omnibus Mediolanenses ad edes proprias, alii ad sua redeunt tentoria. De pace facta tam Mediolanenses quam alii exercitus maximo trihumphant gaudio.
Imperator Mediolanensibus sua conlata gratia exercitus suos uersus preposituram Moyce, que ad imperiálem spectat coronam, mouet et ibi ex iure antiquorum imperatorum regiam por-tat coronam, quanquam locus ille a Papiensibus esset combustus. Rex Boemie in infinuitate satis graui arreptas, in terrain suam post tot labores cum suis exercitibus ab imperatore licentiam querit redeundi, quem ipse in persona sua uisi-tans ei per Brixiam dat licentiam redeundi. Pre-ter alia munera eum mille donat marcis, quas a Mediolanensibus acceperat; Mediolanenses enim eum decern millibus marcarum placauerant. Dom-no Danieli, Pragensi episcopo, imperator secům in Italia remanendi querit licentiam, qui eodem tempore acutis tenebatur febribus; erat enim italice lingue peritus et in curia impera-toris acceptus et utilis, Quam quiclem obtinet uerumtamen contra eius uoluntatem. Ea nocte media predictus rex in terrain suam suas mouet
a chceme, aby s těmito meči všecky zbrainj jejich moci císařské byly poddány.
Císař však přijav od jednotlivých tnefo odevzdal je svým služebníkům a přijal je ilfj milost. Arcibiskup jejich připravoval se k sluj. bám božím, jež sloužil v ten deu blahoslavené panny Marie spůsobem cizím, spůsoheiú Ambro-sianským, jehož dle starých nadáni papeží jen Mediolanští užívají. Při tom viděli jsme jejich zpěváka, muže postavy vysoké, lysého, velmi starého v albě, kapi karovou z hedbáví ua plecích nesoucího, který velikou hni olšovou červeně natřenou v rukou držel a v kole zpívajících všelijak se točil a rozličné skoky činil, tak že se všichni více jeho pohybům než jeho zpěvu divili. A císař pán ozdoben jsa koninou císařskou a sedě na trfině u prostřed stanu, kde se služby boží konaly, obdaroval a ozdobil po tolika pracích a královských vítězstvích u přítomnosti tak mnohých knížat jak německých tak i vlašských pana Vladislava, krále českého, královskou korunou zvláště velkou a práce podivuhodné, již mu byl král anglický poslal. A po skončených službách božích vrátili se Mediolanští do svých příbytků, ostatní však k svým stanům. Z učiněného pak míru radovali se velice jak Mediolanští tak i jiná vojska.
Císař přijav Mediolanské na milost hnul se s vojskem svým k Monze, proboštství koruně císařské příslušejícímu, a tam, jak bylo právo starých císařův, posadil si korunu královskou na hlavu, ačkoli místo to bylo od Pavijskýck vypáleno. Král český jsa nemocí dosti těžkou postižen, žádal po takových namáháních na cisári dovoleni, aby se mohl se svými řadami vráti ti domů, a on jej sám osobně navštívil a dovolení mu dal k návratu přes llrcsciji. Mimo jiné dary udělil mu tisíc hřiven, jež byl od Mediolanských obdržel; nebo Mediolanští byli jej udobřili desíti tisíci hřiven. Panu Danielovi, biskupu pražskému, který byl toho Času pnul kou zimnicí zastížeu, vyžádal císař dovolení, aby s nim směl v Itálii zůstat): bylť on řeči vlašské známý a při dvoře císařském rád viděný a velice užitečný. Dovoleni to dáno, ač proti jeho vůli. O polovici téže noci hnul se řečený král se svým ležením, aby se vrátil do vlasti.
28.03.2018 13:34