Stylistika může být 1. osoba, ale vyhýbat se osobním a popularizačním výrokům Úvod Výzkumní otázka (v Úvodu jasně formulována) – v Závěru jejich zodpovězení Náčrt kapitol – kolik jich je, která kapitola řeší kterou z otázek. Zhodnocení zdrojů – kritický a objektivní i subjektivní přístup Terminologie (může být součástí Úvodu) pojednejte o japonské výrazy a jak je ponímáte a jak s nimi zacházíte: jak je chápete, jak je překládáte – pozor, neřiďte se překlady do angličtiny, ale přímo překládejte z japonštiny do češtiny/slovenštiny příliš mnoho odborných CIZÍCH termínů je na škodu – myslete na čtenáře! KAPITOLY, PODKAPITOLY, Části -každá kapitola, podkapitola (i výrazná část) by měla být uvedena „V této kapitole se věnuju/rozoberu/pojednám o... -každá kapitola by měla být na základě minimálně DVOU zdrojů – aby to nebyl jenom výtah z jedného zdroje! Vést čtenáře: CO budu psát, PROČ to píšu, PROČ TO TAK píšu, proč jsem zohlednil tento zdroj a nepoužil onen zdroj... Odkazování mezi kapitolami a vzájemná propojenost mezi částmi: Jak jsem už uvedl/bylo zmiňováno v kap... na straně... . Tomuto problému se podrobně(ji) věnuju v kapit... na straně... Závěr Jasné a přehledné zodpovězení otázek stanovených v Úvodu. Celkové shrnutí výsledků zjištěných v dizertaci. Grafická úprava: jeden font. Kurzíva u delších citací. Kto z pedagogov ma aku oblast Fotenie kníh odfotiť si tiráž aj použítú literatúru! Japonské mená Když uvádíte jména, je dobré uvádět je v 1. pádě, případně je syntakticky tak použít, abyste před nimi mohli použít skratku „jm.“ (jménem – slovensky „m.“), která umožní 1. pád i v syntakticky pádovém případě (např. „od mistra jm. Sen-no Rikjú“). Musíte myslet i na informační stránku textu, aby se čtenář dověděl, jak jméno zní v 1. pádě. Jestli mu to u prvního výskytu neozřejmíte, velmi těžce si neznámé jméno osloví. Navíc, je dobré skloňovat jen poslední – osobní – část jména, ne všechny části („s Murata Džukóem“‘ najlepšie je zachovať u všetkých (historických aj súčasných) pôvodný japonský menosled, a skloňovať len poslednú časť: rozhodne nie „od Fudžiwary –no Mičinagy“! PRACA S TEXTOM Pocitanie normostran. Pocet slov – dole sa ukazuje. Použite aj japonský zdroj Odseky - nie vynechanie riadkov. Vynechaný riadok je vyjadrovací prostriedok NADRADENÝ nad odsek. Odsekom vydeľujeme parciálnu-čiastkovú (dílčí) myšlienku, prípadne skupinu viet, tesne spolu súvisiacich. Vynechaným riadkom vydeľujeme mierny predel v súvise rozprávania. Ďalšou kategóriou je potom (oddeľovanie hviezdičkou, alebo v odbornom texte priamouž) kapitolovanie Čiarky Význam čiarky: Carmen v závere árie hádže do Josého kvet pretože si ju nevšíma a odchádza. = ?? Carmen v závere árie hádže do Josého kvet, pretože si ju nevšíma a odchádza. Carmen v závere árie hádže do Josého kvet, pretože si ju nevšíma, a odchádza. Značenie zdrojov: Akonáhle zdroj prvýkrát použijete, HNEĎ si ho uložte do ZOZNAMU LITERATÚRY. Buď do zátvoriek v texte, alebo ako poznámku pod čiarou (footnote) – ukáž, ako sa to robí. Pritom pozor či s pauzou alebo bez pauzy. Citácie a parafrázovanie citujete nebo parafrázujete? Citace musí být v uvozovkách nebo kurzivou. Parafráze má být součástí Vašeho autorského textu, s tím, že na závěr parafráze udáte zdroj. Parafrázi můžete uvést slovem jako „Jak píše XY, ...“ Typy bibliografie Štruktúra práce Úvod – čím sa chcete zaoberať prečo ako – formulujte svoje výskumné otázky, na ktoré budete hľadať odpoveď Jadro – rozdeliť na kapitolky podľa toho, ako potrebujete a považujete za vhodné. Buď podľa témy, alebo podľa svojich výskumných otázok. každá kapitola – začne sa úvodnými vetami, čo v nej chcete rozobrať. Skončí sa zhrnutím toho, čo ste v kapitole rozviedli.¨ Záver – můžete zhrnúť jednotlivé čiastkové (dílčí) podzávery z jednotlivých kapitol, ale hlavne - formulujete svoj celkový záver, čo ste zistili Anglicizmy -slovosled č/sl: théma – rhéma (východisko – jádro) angl: S-V-O „25 lidí zemřelo při havárii v Itálii v sobotu ráno“ – žurnalistické kopírování anglického slovosledu. Přirozenější: „V sobotu ráno v Itálii zemřelo při havárii 25 lidí“. S tímto souvisí i -používání pasíva Angličtina, aby mohla dát do zdůrazněné (rhématické – jádrové) polohy slovo, které by mělo být podmětem, často využívá pasívum, kterým toto slovo dá do polohy vzdálenější od začátku věty: Some lads beat the dog. – když se chce víc zdůraznit „some lads“, použije se pasívum: The dog was beaten by some lads. V č/s není třeba pasívum („Pes byl zbit nějakými kluky“) – u nás stačí změnit slovosled a zdůrazněné slovo dát do rhématu: Psa zbili (nějací) kluci. -svůj pokud se vztahuje k PODMĚTU věty: Já mám rád SVÉ kamarády x Mně se líbí MOJI kamarádi. -čárky V angličtině je prax čárek dost rozvolněná (rozdíl „spisovně britského“ a „amerického“ psaní čárek, pro jistotu vynechávání) V č/s čárka vyznačuje vedlejší větu z obou stran! (i když následuje „a“) Muž, který nepřišel, a žena, jež nepřišla, se nazývají... Nepřišel proto, že nechtěl, a neudělal to, aby šokoval, ale... -skondenzování věty slovesním podstatním jménem His not being there meant that he was not interested. ne „Jeho nebytí tam“ ale „To, že tam nebyl,...“ („Fakt/Skutečnost, že tam nebyl, ...“ je taky anglicizmus podle „The fact that he was not there...“).