© Jan Sýkora (FF UK)
Přednáška 1-3: Japonská společnost. Teoretická východiska
I. Období Meidži
 prvky výlučnosti již v předmodením období (nopř. mongolské nájezdy ve 13. stol.), ale
relativní izolovanost - „ostrovní komplex“ (島国根性)
Meidži = bezprecedentní společenská změna, Japonci bezprostředně konfrontováni se
„západní“ vyspělejší kulturou
reakce společnosti -文明開化 (civilizace a osvícení)
 šíření západní kultury – Meirokuša 明六社 (1873)
Hledání zdroje síly západní společnosti
a) v morální ronivě (Nakamura Masanao Nishimura Šigeki)
b) v organizaci společnost (jako Kató Hirojuki, Cuda Mamiči, Niši Amane)
vítězí pragmatický přístup (Fukuzawa Jukiči)
 1. fáze – snahy o překonání pocitu „zaostalosti“
- přechod k angličtině (Mori Arinori 森有礼, Nišimura Šigeki 西村茂樹)
- kultivace národa po stránce duchovní i fyzické (Cuda Mamiči 津田真道)
- změna genofondu Japonců (Takahaši Jošio 高橋義雄)
 2. fáze – formování koncepce nihondžinron
- od 80. let 19. století
- Šiga Šigetaka časopis Japonci – koncepce kokusui 国粋 (národní čistoty)
- Inoue Enrjó 井上円了 – odmítá nekritické uctívání Západu
- od poloviny 90. let – zdůraňována „japonskou“ = počátky nihondžinron
 3. fáze – teorie výlučnosti Japonců
- Kaneko Keitaró 金子堅太郎 – hodnocení modernizace
- Haga Jaiči 芳賀矢一 – 10 předností japonské kultury
 konec Meidži
první kritické hlasy - Kanbe Masao 神戸正雄, Nacume Sóseki 夏目漱石
II. Období Taišó + počátky období Šówa
 změny vnitřních i vnějších podmínek
 vstup Japonska mezi mocnosti
 Kajahara Kazan 茅原崋山 – kritika přeceňování japonských předností
 Noda Jošio – potřeba komplexního přístupu k hledání národní identity
 Tanizaki Džun´ičiró 谷崎潤一郎 – „velký obrat“ – hledání vlastních kořenů
 Naitó Konan 内藤湖南 – teorie národní kultury (日本文化論)
 Učimura Kanzó 内村鑑三 – charakteristika přístupu Japonců k víře
 role národního jazyka na formování národního charakteru
Haga Jaiči 芳賀矢一
Jamada Jošio 山田孝雄
 spojení mezi národním charakterem a přírodními podmínkami
Wacuji Tecuró 和 哲郎 - 『風土－人間学的考察』(Klima: Antropologická studie)
© Jan Sýkora (FF UK)
III. Poválečný vývoj
 poválečná situace
v Japonsku – hledání ztracené identity
v mezinárodním kontextu - hledání nového přístupu k Japonsku
 Ruth Benedict
The Chrysanthemum and the Sword
východiskem kulturní relativistmus („kulturní vzorce“)
„kulturu hanby“ （恥の文化） vs. „kultura hříchu“（罪文化）
nedostatek – nereálné předpoklady (homogenita národa, modelové chování)
 Doi Takeo 土居健郎
psychoanalytický přístup
koncept amae – specifická potřeba psychické závislosti
『 甘えの構造』1971 (angl. The Anathomy of Dependency, 1973)
 Nakane Chie 中根千枝
přístup sociální antropologie
specifická forma mezilidských vztahů – demonstrováno na fungování japonské firmy
『縦社会の人間関係』 1967 (angl. Japanese Society, 1970)
 Edwin Oldfather Reischauer
The Japanese 1977 (The Japanese Today : Change and Continuity, 1988)
přechod od bipolárního přístupu k „polychromní“ metodě
počátky přechodu od nihondžinron k nihonron
 80. léta – nástup „revizionistů“
zdrojem japonských „úspěchů“ spíše organizace společnosti než národní/kulturní specifika
1979 - Ezra Vogel, Japan as Number One
1982 – Chalmer Johnson, MITI and the Japanese Miracle
1987 – Paul Kennedy, The Rise and Fall of Great Powers
1989 – Bill Emmott, The Sun Also Sets
1989 – Karel van Wolferen, The Enigma of Japanese Power
 od 90. let pokusy o syntetizující přístup
Hamaguchi Ešun 濱口恵俊 – koncepce kontextualismu 間人主義