RANÁ DOBA BRONZOVÁ II
Petra Maříková Vlčková
Kultura starověkého Předního východu a Egypta KLBcA02
2018-05-16
TERMÍNY ZKOUŠEK
 5. 6. 2018, od 14.00 v učebně T218
 27. 6. 2018, od 9.00 v učebně T218
 Třetí termín, pokud bude potřeba - září
EBA II-III METALURGIE
 Hromadný nález: Kefar
Monash – měděné
předměty
 Sekyry, teslice, nože, dýky,
dláta, hlavice oštěpů,
měděné destičky
 Mezi Tel-Avivem a Haifou
 Význam:
 Lokální tvary
 Předměty ze Sýrie, Kypru,
Anatolie a Mesopotámie
 = doklad aktivit vojáků /
mužů vyslaných získat
kvalitní dřevo v okolí
RANÁ DOBA BRONZOVÁ V SEVERNÍ
LEVANTĚ / MEZOPOTÁMII
 Vyznění tzv. urucké expanze: zvýšení významu
místních tradic + vymizení babylonských vlivů
 Nová hmotná kultura: Ninive 5 – přítomný vliv
Sumeru v regionu
 3. tisíciletí: koncept Early Jezirah (EJ) 0-V:
snaha standardizovat chronologii lokalit S
Mezopotámie
 EB I a EB II: 3100-2600 BCE
 EB III: 2600-2450 BCE
 EB IV: 2450-2000 BCE
 Městské státy – svět městských států EBA II-III:
dominovány královskými paláci
 Písemné prameny z Elby: identifikace některých
městských států: Chábúr (Nagar, Šechna, Urgiš),
Eufrat (Mari, Tuttul, Emar, Karchemiš), SV
Mezopotámie (Aššur, Chamázi), Z Sýrie (Ebla,
Ugarit, Byblos)
 Povodí Chábúru: významné centrum tzv.
sekundární urbánní revoluce
ZÁNIK EBA III
 2300/2200 BC. Klimatické změny
(vrty v ledovcích, C-14 datované
jezerní sedimenty) – výrazný úbytek
srážek – rozpad systému městských
center (Ai, Megiddo, Bét-jerah
opuštěny) a opětovná ruralizace
společnosti a polonomádského
osídlení = EBA IV
 Teorie o příchodu nového etnika
(Amorejců) a jeho vlivu na rozvrat
systému – diskutované téma
 Vliv politiky: vzájemné války, nápor
Egypťanů
 Dnes: multifaktorový zánik:
klimatologické změny, socioekonomické
problémy, vzájemné
války a útoky nomádů – rozvrat
mnohých levantských států, nájezdy
Egypťanů
Beer Resisim
Dočasný kemp
 42 km S od Bejrůtu, Libanon
 Osídlení: od 9. tisíciletí (PPNB)
 Eg. prameny: kbn, Gubla (amarnský
archiv)
 Arch. výzkum: Pierre Montet (1921-
1924), Maurice Dunand (od 1925)
 Složitý vývoj města: chalkolitická a EBA
fáze: 3600-3100 BC
 Změna sídelní struktury a sociálního
uspořádání v Palestině během EB II-II =>
Egypt ustupuje (OK)+ zvýšení významu
Byblu jako hlavního obchodního partnera
 Chrám Paní Byblu (Baalat Gebel): tzv.
chrám obelisků
 Vystavěn kolem 2700 BC
 Část vybavení: předměty s egypstkými
nápisy, ztotožnění s Hathorou
BYBLOS
KRÁLOVSTVÍ MARI A EBLA
 2 politické útvary definující Z Sýrii během
3. tisíciletí: 2900-2350 BC (EDP III)
 Sumer (EDIII) si neustále udržuje vliv v této
oblasti
 Kontakty s Egyptem – předměty s
kartušemi Pepiho I. – Ebla, Mari, Byblos +/-
současník Sargona-Náramsína
 1. království Ebly- 3000-2300 BC
 Dominuje Syro-Palestině během EBA II-III
 Období archivů: 24.-23. stol BC (Mardikh
IIB1)
 koalice městských států (více než 60 měst)
v čele s Eblou – uspořádané podobně jako
současný Sumer
 Odhad populace: cca 40 000 obyvatel
 2. království Ebly (MBA):
 stejně mocné
 Rozvráceno: cca 1600 BC: Chetitié, Muršiliš
I.
 Tell Mardích, 55 km JZ od Aleppa =
jedno z nejvýznamnějších center S
Levanty ve 3. a 2. tisíciletí – NA
DÁLKOVÉ OBCHODNÍ TRASE
 Jazyk: eblaiština: jeden z nejstarších
semitských jazyků, společně s akkadštinou
 Topografie: centrální akropole a okolní
tzv. dolní město
 Město: celkem 3x zničeno (23., 20., 16.
stol.): 3 hlavní horizonty osídlení: 1.-3.
království Ebly
 Založeno: raná doba bronzová (EBA) cca
3500 BC, centrum širokého zemědělského
zázemí. Zapojení do dálkových tras
 Od 1964: Italská archeologická expedice
EBLA
 Existence rozsáhlého paláce: cca
2400-2300 BC. Dobit králem
Sargonem Akkadským a zničen
Náramsinem (2334 BC nebo
krátce poté)
 Palác: rezidenční, ceremoniální,
administrativní, výrobní a
skladovací funkce
 Královský archiv:
 původně asi 5000 tabulek (2000
celých tabulek, 5000 velkých
zlomků)
 Rozdělení archivu podle správy
paláce a státu
 Texty: hospodářský a
diplomatický charakter, královské
texty apod.
Královský palác G (EDIII) a královský
archiv z Ebly
MARI
 Tell Hariri, cca 120 km JV od
Dér-ez-Zoru, Z břeh Eufratu
 Výzkum: od 1930s
 André Parrot, Jean-Claude
Margueron, Pascal Butterlin
 Hegemonní stát: 2900-1759
BC
 1. království Mari: ED I-II
 2. království Mari: ED III
 Spory s Eblou
 Zánik: Sargon Akkadský
 Archiv z Mari: především 18.
stol. BC
QATNA – TELL EL-MISHRIFEH
 18 km SV od Homsu,
údolí řeky Orontés – na
trase dálkových cest
 Plocha: cca 25 ha
 Akropole: administrativní
a residenční centrum:
redistribuční centrum
 Přítomnost elit: šachtový
hrob Tomb IV
RANÁ DOBA BRONZOVÁ V ŠIRŠÍ
MEZOPOTÁMII
 Na území původně pod vlivem pozdního
Uruku a přednástupem EDP - několik
kulturních celků – 3100-2900 BC
 Dichotomie mezi archeologicky
definovanými kulturami a obdobími
(Džemdet Nasr, zakavkazská kultura /
Kura-Araxas, Ninive 5, EDP) X politickými
dějinami (první dynastie z Kiše, Uruku,
Uru, Lagaše apod.)
 Zdroje nerostného bohatství: Omán,
Dilmun (SV Arábie, Bahrajn): měď, dřevo
 Vůdčí oblastí: J Mezopotámie – oblast
pod vlivem menších městských států
Zakavkazská kultura –
Kura Araxes
Ebla
EBA
ED1
Ninive 5
Akkad
Sumer
RANÁ ZAKAVKAZSKÁ KULTURA /
KURA-ARAKS
 V Anatolie – povodí řek Kura
a Araks
 Polonomádské obyvatelstvo –
rozšíření kultury a jejích
projevů - regionální rozdíly
 Datace: cca 4000-3100 BC
 Obecně řazeno do EBA
 Minimum importů z
Mezopotámie a Palestiny
 Lokality: Sos Hoyuk (Eruzurm),
Kultupe 2
 Shrnutí: Paléorient 2014, vol.
40/2 – monotematické číslo
EBA Centrální Anatolie
 Mísení vlivů: J část: pozdní Urucká
kultura (skrze kolonie); S: lokální
skupiny
 Mísení prvků z okolních kultur
 Chronologie:
 Ca. 3100 BC: zánik uruckých kolonií
(J část)
 Vliv různých obchodních entit – EBA III:
3100-2500 BC
 Opuštění hlavních center – ruralizace
osídlení
 Rozptýlené vesnické osídlení
 2600/2500 BC: EBA II/III – nárůst J
Mezopotámského vlivu
 Hlavní centra: Karchemiš
 Zasahuje – osídlení tzv. horizontu
Ninive 5
Pulur (Sakyol),
vrstva X
KULTURA NINIVE 5
 Archeologicky definovaná kultura pro S
Mezopotámii (tzv. metalické zboží)
 Eponymní lokalita: Ninive
 Předměstí dnešního Mosulu, S
Mezopotámie
 Telly: Kouyunjik (Kuyuncuk), Tell Nabi Yunus
 Obrovská lokalita: 750 ha – 12 km
cihlových hradeb
 výzkumy: Carsten Niebuhr (lokalizace
1761-67), Paul-Émile Botta (1842), Austen
Henry Layard (1847), Max Mallowan a
Campbell Thompson (Prehistoric pit)
 Datace: cca 2900-2600 BC
 Chronologicky odpovídá Early Jezireh I a
II
 Předchozí kultura v oblasti: pozdní Uruk
 Keramika: souběžná s Early Transcaucasian
culture a Džemdet Nasr
 Petit, Lucas P. & Morandi Bonacossi,
Daniele (eds) 2017: Nineveh, the Great
City. Symbol of Beauty and Power, Papers
on Archaeology of the Leiden Museum of
Antiquities 13, Leiden (Sidestone Press).
KULTURA DŽEMDET NASR
 3100-2900 BC. J Mezopotámie
 Současná s ranou kulturou vrstvy Ninive 5 v Horní
Mezopotámii
 Eponymní lokalita: Tell Džemdet Nasr
 26 km SV od Kiše
 Výzkum: Stephen Langdon, Roger Matthews
 Lokality: Šuruppak, Nippur, Ur, Uruk atd.
 Charakteristiky: rodící se byrokracie, vzrůstající sociální nerovnost
 Náznaky politického uspořádání – aliance/konfederace
 Materiální kultura: bohatě zdobená monochromní i polychromní
keramika (geometrické a figurativní vzory) X jen malá část
keramické produkce: společensky zařazující prostředí elit
 Formativní doba klínového písma
 Nálezy keramiky: především v S části Babylonie X v J Babylonii
jen výjimečně; nálezy i v Ománu – obchod kvůli měděným dolům
RANĚ DYNASTICKÉ OBDOBÍ (ED)
 Termín: Henri Frankfort: podle Egypta
 Datace: 2900-2350 BC (střední chronologie), 2800-
2230 BC (krátká chronologie) = Sumer
 Vnitřní dělení: ED I-III (ED I, II, IIIa, IIIb). Nebo rané a
pozdní ED
 Závěr období: nejstarší pevná vláda – Sargon Akkadský,
tj.+/- 2334 BC – tzv. pre-sargonské období
 Synchronizace: ED I-III odpovídá EJ I-III v S
Mezopotámii
 Písemné prameny – nejsou příliš podrobné: Babylonie
(Ur, Fáro/Šuruppak, Abú Salábích, Lagaš), Mari,
Nabada/Tell Bejdar, Ebla – hmotná kultura,
archeologie hlavních center – kontinuita vývoje od
Uruku, přes Džemdet Nasr až po EDP
 Základní politické dělení: Akkad (na S: Abú Salabích
po okraj plání, ), Sumer (na J, Erudu-Nippur, sumerštiny)
 Základem politického uspořádání: městské státy
 Babylonie: cca 24
 Systém rozvrátil: král z Kiše Sargon
 Postupný proces centralizace
původně samostatných městských
států do větších územních celků:
městských spolků / lig: Kiš, Uruk,
Lagaš, Umma – vzájemné boje o
území
 Náboženská střediska: Uruk, Nippur
KRÁLOVSKÉ POHŘEBIŠTĚ Z URU
 Výzkum: Charles Leonard
Wooley, 1922-1934 (BM,
UPenn). Objev pohřebiště:
1926
 Pohřebiště: cca 2000 pohřbů
X 17 extrémně bohatých:
přízvisko „královské“
 Doba používání: minimálně
300 let v 2./2 3. tisíciletí BC
(ca. 2600-2450BC): ED III
 Hrobka královny Puabi, PG
800, cca 2350-2400 BC
 Tzv. velká pohřební jáma
(Great Death Pit): PG 1237
ZÁVĚR EDP
 Období konfliktů, neklidu
a zmatků – aliance
panovníků Uruku, Uru a
Lagaše – přijali titul „král
z Kiše“ X panovník z
Ummy
 X nástup na trůn: Sargon
Akkadský – 2334 BC –
nová éra – Akkadská říše
 Kontakty s okolními
zeměmi: Elam (tzv.
protoelamská kultura),
Omán (tzv. kultura Magan
– měď, dálkový obchod)
POZDNÍ 3. TISÍCILETÍ V MEZOPOTÁMII
 Výrazné zvýšení centralizace
moci:
 Vláda dynastie králů z Akkadu (S
Babylonie; 24.-22. stol. BC)
 Vláda dynastie králů z Uru (J
Babylonie, 21. stol. BC)
 Společné rysy:
 založeny vojenskými prostředky;
 úsilí o politické, správní i
náboženské (ideologické)
sjednocení prostoru
Mezopotámie;
 zánik: vnitřní opozice a vnější síly
(z V): Amorejci, Gutejci
STAROAKKADSKÉ OBDOBÍ
 Datace: 2350-2170 BC (střední
chronologie)
 Synchronizace: EBA IV v J Levantě, EBA
IVA a EJ IV v Sýrii, EBA IIIB v Turecku
 Akkad: oblast u soutoku Tigridu a Dijály.
Město Akkad: písemné prameny X není
archeologicky lokalizované,
pravděpodobně v oblasti Bagdádu
 Zakladatel: Sargon Akkadský
 Vnuk: Náram-Sín
 Vrchol moci: 24.-22.stol. BC
 Končí dočasně systém samostatných
městských států X centralizace státu,
zavedení nového typu daní
 Centrum vývoje: S Babylonie
 Neustálé války a potlačování rebelií
SARGON AKKADSKÝ
 Sargon Veliký, cca. 2334-2279 BC
 Nosič poháru krále z Kiše; získání
královského trůnu v Kiši
 Podrobení si Sumeru
 Boje v Levantě: podrobení Mari,
Jarmuth, Ebla: došel až k Taurusu:
zajištění dodávek dřeva a drahých
kovů
 Boje na V: Elam
 Založil nové hlavní město: Akkad –
archeologicky nenalezená lokalita
 Po smrti: období neklidu
 Odkaz: legendární ideální panovník
po dalších 2000 let.
NÁRAM-SÍN
 Vnuk Sargona, jeden z
nejvýznamnějších
akkadských panovníků
 Nový titul: „král čtyř stran
(světa)“ – sebeprezentace
panovníka
 Válečné výpravy: oblast
Perského zálivu a pohoří
Zagros (tzv. Vítězná stéla)
 Jeden z vrcholů užitého
umění: snaha po reálnosti
(měděná socha z Bassekti)
SITUACE PO ROZPADU AŘ
 Rychlý rozpad: Gutejci,
Amorejci, vnitřní neklid
 Vznik samostatných států v
Babylonii i mimo
 Gutejci, ca. 2175-2210 BC
 Churritské obyvatelstvo v S
Sýrii: stát „Urkiš a Navar“
 Mari
 Elam: stát Awan (Súzy)
 Období bezvládí: 40-120
let
 Místní vládci: např. Gudea
z Lagaše
TŘETÍ DYNASTIE Z URU (UR III)
 Tzv. novo-sumerské období
 Datace: cca 2112-2004 BC
 Vyhnání Gutejců
 Sjednotitel: Ur-Namma : kolem 2100 BC
 5 generací vládců, cca 70 let.
 Obrovské množství písemných materiálů (min.
40 000 textů): J polovina Babylonie
 Stát: územně menší X byrokraticky
centralizovanější
 Diplomatické styky s oblastmi na S a Z (Tuttul,
Ebla, Urši, Byblos)
 Hospodářský rozkvět Akkadu a Summeru
 Vysoká úroveň urbanizace, vysoká hustota
osídlení
 Vysoká úroveň architektury a užitého umění:
sochařství, produkce kamenných a kovových
předmětů, pečetní válečky…
 Rozpad: náhlý, nejasné příčiny
AMOREJCI A CHURRITÉ
 Cca 2300-2000 BC
 Amorejci: jeden z kmenů,
dnešní J Sýrie
 Písemné prameny: v
regionu od pozdního 3.
tisíciletí
 LBA: země Amurru
 Churrité
 Tzv. Transkavkazská
kultura (EBA)
 Postupně pronikají do S
Mezopotámie