Soluň: kostely sv. Sofie a sv. Demetria Václav Vlk 2018 Demetrios ze Soluně řecky Άγιος Δημήτριος της Θεσσαλονίκης; rusky Димитрий Солунский asi 270 Soluň – 26. října 306 Sirmium? Údajně voják, patron a ochránce Soluně. Sem byly ostatky převezeny během ohrožení Sirmia Avary a Slovany. V 5. století byl ke cti sv. Demetria postaven v Soluni kostel a jsou tam uchovávány jeho údajné ostatky. V Řecku mu zasvětili přes 200 kostelů. Z jeho hrobu prý vytékal léčivý olej. Křižáci ho uctívali jako svého patrona. A místy je ve světě uctíván podobně jako svatý Jiří. Byzantská ikona z 10. století – Metropolitan Muzeum of Art Mozaika z 12. století v Kyjevě Михайлівський Золотоверхий чоловічий монастир. Dnes Treťjakovská galerie v Moskvě Ikona z 15. století – Ruské státní muzeum v Sank-Petěrburgu Kostel sv. Demetria Stojí na severní straně agory. V roce 1988 zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO Na místě umučení nejprve svatyně z počátku 4. století. V 5. století ji prefekt Leontios, z vděku za uzdravení, nahradil trojlodní bazilikou (dle tradice 412-415). Po požáru byla v letech 629 až 634 přebudována na pětilodní. Obnovitelem je patriarcha Leo Hrobka je umístěna pod hexagonálním ciboriem v centrální lodi. Ciborium v severní lodi je novější. V roce 1493 byla po dobytí Turky bazilika přeměněna na mešitu Kasımiye Camii. Kenotaf z ciboria byl přenesen do římských lázní severozápadně od baziliky. Pro křesťanské bohoslužby byl chrám otevřen v roce 1912 po osvobození od Turků. Kostel byl vypálen v roce 1917, rekonstrukce trvala do roku 1949. Hagios Demetrios je pětilodní bazilikou s transeptem a galeriemi, zaklenutou otevřeným dřevěným krovem. V severozápadním rohu jsou připojeny pozůstatky římských lázní. Rekonstrukce zničeného chrámu Empory baziliky Svatého Demetria jsou symetricky rozdělené na tři části. Desítka sloupů na každé straně je narušena dvojicemi čtyřstranných pilířů. Hlavice sloupů jsou spoliované a rozdělené pravidelně na obou stranách podle stejného systému. Nad hlavicemi jsou vysoké abaky Mozaiky Pochází z období od 5. do 9. století. Jen část z nich přečkala požár. Některé byly zrestaurované, dvě jsou vystaveny v Bílé věži. Nedochované mozaiky ze stavu před rokem 1917 Mozaika sv. Demetrios s dětmi Mozaika sv. Demetrios mezi patriarchou Leem a biskupem sv. Sergios demetrios s deakonem Panna a sv. Theodor Kaple sv. Euthymia Malá třílodní bazilika, připojení k východní části jižního transeptu. Fresky v ní jsou příkladem umění z období dynastie Palailogovců ze 14. století. Panna a sv. Theodor Fresky z kaple sv. Euthymie Krypta Pozůstatky římských lázní Relikviář sv. Demetria Chrám sv. Sofie Současná bazilika byla postavena mezi lety 780 až 797 na místě staršího chrámu z 5. století, zničeného zemětřesením v 7. století. Na tomto místě stál ještě starší chrám. Současná stavba je tedy již třetí na tomto místě. Mezi lety 1204 až 1224 byl za doby křižácké nadvlády chrám přeměněn na katolickou katedrálu. V roce 1523 byl přeměněn na mešitu. Jako chrám pak obnoven v roce 1912 po osvobození. Stavba známá jako Hagia Sophia v Soluni vznikla po vzoru konstantinopolského chrámu Boží Moudrosti. Plán stavby je kombinací skoro čtvercového půdorysu řeckého kříže a trojlodní baziliky s otevřeným krovem, centrální prostor stavby je zaklenut kupolí podpíranou čtyřmi sloupy. Kostel orientovaný na východ je zakončen bemou s mozaikovou kompozicí Panny Marie s dítětem. Kromě zlaté mozaiky v apsidě je také klenba kupole pokryta mozaikami. Tato mozaiková výzdoba je ale dodnes nejasné datace Kostel je postaven z cihel, střídajícími se s bílým kamenem Věž v severozápadním rohu je z osmanské doby (minaret) Ze sochařské výzdoby se zachovaly pouze sloupy a hlavice na severní kolonádě. Na jižní straně byly po požáru v roce 1890 nahrazeny sádrovými kopiemi. „Větrem rozevláté“ hlavice pocházejí z konce 5. století. Kubické hlavice jsou stylově podobné hlavicím z kostela Hagios Polyeuctus v Konstantinopoli. Tam jsou datovány z let 524 – 527. Severní loď „Větrem rozevlátá“ hlavice Mozaiky Mozaiky z chrámu pocházejí ze tří období: Historickými postavami jsou císař Konstantin VI. a jeho matka císařovna Irena, kteří vládli společně v letech 780-788. Dolní část mozaiky trůnící Panny Platytery pochází z 9. století. Horní část pochází z 11. nebo 12. století. Nanebevstoupení v kopuli pochází z 9. století. Panna a andělé Vlevo: sv. Pavel a sv. Ondřej Vpravo: sv. Petr a Sv. Jan Apoštolové Malby Pocházejí z 11. století. Jsou na nich znázorněni mniší a místní svatí, např. sv. Theodora. Některé malby byly vytvořeny počátkem 20. století a mají napodobovat mramorové obložení. Podle pramenů byla v Hagia Sophia pochována řada významných církevních osobností. Řada hrobů byla nalezena archeology Literatura Millingen van, A. 1912: Byzantine Churhes in Constantinople. Macmillan and Co., 352 s. Krautheimer, R. 1986: Early Christian and Byzantine architecture. Yale University Press, 553 s. Kourkoutidou-Nikolaidou, E. – Tourta, A. 1997: Wandering in Byzantine Thessaloniki. Kapon Editions, 223 s. Ousterhout, R. 1999: Master Builders of Byzantium. Princeton University Press, 320 s. Rodley, L. 2005: Byzantine Art and Architecture. Cambridge University Press, 394 s. Agia Sophia (3D Video) https://www.youtube.com/watch?v=uLi_iX2NQJg