Neindoevropské jazyky Z celkem třiceti doložených jazyků na území staré Itálie patří sedm k původní a nejstarší neindoevropské vrstvě: • etruština, rétština, severopikénština, kamunština (?), sikánština, ligurština (?) a stará sardština • punština (dostává se do Itálie v rámci kolonizačních vln přes moře) Indoevropské jazyky paleoitalické větve Příchod Indoevropanů se klade na konec II. tisíciletí př. Kr. v několika vlnách • skupina latino-faliská: latina, faliština, venetština, (sikulština) • skupina osko-umberských resp. sabellských jazyků: oština, umberština, sabinština, (jihopikénština) a menší sabellské jazyky Jihopikénské tj. sabinské nápisy vlevo: stéla z lokality Penna Sant’Andrea vpravo: fragment jihopikénské stély s nápisem (běží z pravého dolního konce nahoru): NIS: SAFINUM/ NERF:PERSUKANT:P SAFINUM tj. Sabinum Jihopikénské tj. sabinské nápisy Socha válečníka, zřejmě posmrtný pomník slavné osobnosti, byla objevena v Capestranu. Nápis: MA KUPRÍ KORAM OPSÚT ANINIS RAKINEVIS POMP[ÚNE]Í. „Mě, krásnou sochu, dal udělat Aninis pro Rakineve Pompia.“ Etruský abecedář z Marsiliana d’Albegna (670–640 př. Kr.) Vzorová a užitá abeceda Pod pojmem „vzorová abeceda“ rozumíme abecedu, kterou učí předávající strana tj. Řekové Etrusky, Etruskové pak další národy starověké Itálie). Pod pojmem „užitá abeceda“ rozumíme inventář znaků, které používá přejímající strana (tj. Řekové, Etruskové, Latinové atd.). Inventář fonémů předávajícího jazyka se většinou liší od inventáře fonémů přejímajícího jazyka, obsahuje tedy obvykle některé pro přejímající jazyk přebytečné, „mrtvé“ znaky, které se po určitou dobu ještě vyučují (ale nepoužívají se, tj. nejsou nápisně doloženy). Faksimile slonovinové psací tabulky (8,5 × 5 cm) z Marsiliana d’Albegna. Na horním okraji je vyryta zprava doleva vzorová abecední sekvence. Na vnitřní plochu tabulky potaženou voskem se psalo rydlem. Etruský „kalamář“ z hrobky v Cerveteri (pol. 7. stol. př. Kr.) Této zvláštní nádobě z bucchera se říká „kalamář“. Dole u dna nádoby je po obvodu vyryta abecední sekvence, po obvodu těla nádoby jsou vyryty různé snad „cvičné“ slabiky. Faksimile nápisu na etruském „kalamáři“. Konsonanty podle abecedy jsou spojeny s vokály I, A, U, E. Přepis: ki ka ku ke / wi wa wu we / zi za zu ze / hi ha hu he / thi tha thu the / mi ma mu me / ni na nu ne / pi pa pu pe / ri ra ru re / si sa su se / khi kha khu khe / kwi kwa kwu kwe / ti ta tu te. Vlevo: váza z bucchera ve tvaru kohouta, přelom 7. - 6. stol. př. Kr. z Viterba, s abecední sekvencí po obvodu nádoby. Vpravo: amfora z Formella poblíž Říma, datovaná 630 př. Kr. Kolem hrdla nádoby a ve střední části po obvodu běží abecední sekvence. Vlevo: nádoba s presamnitským nápisem z Nocery z pol. 6. stol. př. Kr.: BRUTIES ESUM. „Jsem Brutiova.“ Vpravo: faksimile paleoumberského nápisu z Tolfy ze 6. stol. př. Kr.: SETUMS MIOM FACE „Vyrobil mě Septimius.” Ze svatyně venetské bohyně Reitia v Este pocházejí votivní dary - jsou to jednak bronzové psací tabulky (vlevo), jednak bronzová psací rydla (vpravo). Na rydlech i tabulkách se setkáváme s krátkými dedikačními nápisy. Vyobrazená tabulka pochází z přelomu 4. - 3. stol. př. Kr. Venetský abecedář: nahoře: dedikační nápis; níže: sled konsonant a kons. skupin venetské abecedy; následují 4 řádky po 16 políčkách, se sledem písmen AKEO (tj. v jednom řádku jdou za sebou samá A, v následujícím K atd.); vzhledem k tomu, že se jedná o sled vokálů, považuje se K – za ligaturu vokálů V /u/ a I; dole: abecední sekvence. Archaické latinské nápisy • celkový počet všech nalezených latinských nápisů z území Itálie i z provincií převyšuje 200 000 (není konečný) • legendy vyražené na mincích studuje numismatika • texty na papyru se zabývá papyrologie • standardním souborem a edicí latinských nápisů je Corpus inscriptionum Latinarum, vol. I–XVII (zkr. CIL), který vychází v Berlíně od r. 1862 Archaické latinské nápisy • Poslední vydání nejstarších latinských nápisů CIL I2, addenda III (1986) uvádí celkem 3 709 nápisů z doby od 7. stol. př. Kr. do konce republiky (ad mortem Caesaris), tj. do r. 44 př. Kr. • Archaických nápisů ze 7.– 4. stol. př. Kr. se dochovalo jen velmi málo – cca 30, jen polovinu z nich však tvoří souvislé či delší nápisy, zbylé doklady jsou fragmentární nápisy na střepech keramiky. Mimoto je jejich datace často problematická, což platí i pro celou řadu mladších republikánských nápisů. Klasifikace latinských nápisů • tituli sepulcrales – náhrobní nápisy: převažující složka latinské nápisné dokumentace, jež se obsahově blíží čestným nápisům (viz např. Elogia Scipionů) • tituli honorarii – čestné nápisy: kromě nápisů pro zesnulé, jež náležejí také k náhrobním nápisům, bývají čestné nápisy věnovány žijícím osobám, k uctění jejich zásluh o stát, město apod. Náhrobní nápis Scipiona Barbata, z hrobky rodiny Scipionů, datovaný do 3. stol. Př. Kr., objeven v r. 1782. CORNELIVS LVCIVS SCIPIO BARBATVS GNAIVOD PATRE PROGNATVS FORTIS VIR SAPIENSQVE QVOIVS FORMA VIRTVTEI PARISVMA FVIT CONSOL CENSOR AIDILIS QVEI FVIT APVD VOS TAVRASIA CISAVNA SAMNIO CEPIT SVBIGIT OMNE LOVCANAM OPSIDESQVE ABDOVCIT Náhrobní nápis Scipiona Barbata Cornelius Lucius Scipio Barbatus, Gnaeo patre prognatus, fortis vir sapiensque, cuius forma virtuti parissima fuit; consul, censor, aedilis qui fuit apud vos. Taurasiam, Cisaunam Samnio cepit. Subigit omnem Lucaniam obsidesque abducit. „Lucius Cornelius Scipio Barbatus, syn Gnaeův, statečný a moudrý muž, jehož ztepilost zcela odpovídala jeho odvaze; byl u vás aedilem, konzulem, cenzorem; obsadil Taurasii a Cisaunu v Samniu; podrobil si celou Lukánii a odvedl rukojmí.“ Klasifikace latinských nápisů • tituli sacri – sakrální nápisy: týkají se kultu římských božstev a různých předpisů s tímto kultem souvisejících (viz např. Lex sacra ze Spoletia, 3.-2 stol. př. Kr.) HONCE . LOVCOM / NE QV[i]S VIOLATOD / NEQVE . EXVEHITO . NEQVE / EXFERTO . QVOD . LOVCI / SIET . NEQVE . CEDITO / NESEI . QVO . DIE . RES . DEINA / ANVA . FIET . EOD . DIE / QVOD . REI DINAI . CAVSA / [f]IAT . SEIQVIS VIOLASIT . IOVE . BOVID / PIACLVM . DATOD / SEIQVIS . SCIES / VIOLASIT . DOLO . MALO / IOVEI . BOVID . PIACLVM / DATOD . ET . A . CCC MOLTAI SUNTOD… Lex sacra ze Spoletia, 3.-2 stol. př. Kr. Hunc lucum ne quis violato, neque exvehito neque exferto, quod luci sit, neque caedito nisi eo die, quo res divina annua fiet. Si quis violaverit, Iovi bove piaculum dato. Si quis sciens violaverit dolo malo, Iovi bove piaculum dato et a(sses) CCC multae sunto… „Ať nikdo nepoškodí tento posvátný háj, ať z něj nic neodveze ani neodnese, ať v něm nekácí, jedině v den výroční náboženské slavnosti. Je stliže někdo toto nařízení poruší, ať obětuje Iovovi na usmířenou býka. Jestliže je někdo poruší vědomě se zlým úmyslem, ať obětuje Iovovi na usmířenou býka a zaplatí pokutu 300 assů.“ Klasifikace latinských nápisů • acta et leges – úřední nápisy: usnesení senátu, zákony (viz např. Senatusconsultum de Bacchanalibus) Senatusconsultum de Bacchanalibus, nal. v Jižní Itálii – Kalábrii v r. 1640, nápis je vyryt do bronzové desky, datace 186. př. Kr. Dnes k vidění v Kunsthistorickém muzeu ve Vídni. „O bakchanáliích se (otcové) rozhodli vyhlásit pro ty, kteří jsou spojenci, toto: „Nikdo z nich ať neslaví bakchanál. Ohlásí-li někdo, že je nutno bakchanál slavit, ti ať se dostaví do Říma k městskému prétorovi, a jakmile bude jejich žádost vyslechnuta, ať o těch věcech rozhodne náš senát, přičemž musí být přítomno, až se ta věc bude projednávat, nejméně 100 senátorů.“ De Bacchanalibus , qui foederati essent, ita exdicendum censuerunt. Nequis eorum Bacchanal habuisse vellet. Si qui essent, qui sibi dicerent necesse esse Bacchanal habere, ii ut ad pr(aetorem) urbanum Romam venirent, deque eis rebus, ubi eorum verba audita essent, ut senatus noster decerneret, dum ne minus senatoribus C adessent, cum ea res consuleretur. Klasifikace latinských nápisů • dedikační nápisy: týkají se jak sféry soukromého života (např. zlatá spona z Praeneste), tak života náboženského – pak jde o nápisy na darech věnovaných bohům (kultovní sošky, i nejrůznější běžné předměty) jako výraz vděčnosti a díků; časté jsou rovněž tzv. votivní nápisy neboli ex voto (tj. posuit = „věnoval podle slibu“); viz také zkratku V(otum) S(olvit) L(ibens) M(erito) Klasifikace latinských nápisů • tituli operum locorumque publicorum – nápisy na veřejných stavbách, které zvěčňují přímo na dané budově jméno osoby, která ji nechala postavit, dále mohou obsahovat údaje o době vzniku stavby, účelu stavby apod.; (viz nápis na Pantheonu v Římě) Nápis na Pantheonu v Římě M. AGRIPPA. L. F. COS. TERTIUM. FECIT. M(arcus) Agrippa, L(ucii) F(ilius), CO(n)S(ul) tertium, fecit. „Dal postavit M. Agrippa, Luciův syn, (když byl) potřetí konsulem.“ Klasifikace latinských nápisů • instrumentum domesticum – kratší soukromé nápisy na nejrůznějších materiálech, zvláště na předmětech denní potřeby; jde jednak o vlastnické nápisy, které uvádějí např. jméno majitele nádoby, často formou tzv. „mluvících předmětů“ (tituli loquentes), např. eco urna..., „já jsem nádoba“…, nebo pokyny pro toho, kdo nádobu používá, např.: bibe apod., jednak o značky výrobců, např. vyražené na cihlách nebo vodovodním potrubí, nápisy na zbraních, na vahách atd., (viz např. Duenův nápis) Specifika archaických nápisů z předliterárního období Pro nejstarší latinské nápisy je charakteristické, že se jedná převážně o texty náležející do soukromé sféry, vyryté na užitných či cenných předmětech, jejichž funkce nebo vlastnictví je nápisem upřesněno. Nápisy na užitných předmětech jsou typické pro nejstarší nápisy z řeckých kolonií, zatímco s nápisy na drahocenných předmětech se setkáváme v Etrurii a v oblastech jež byly etruskou kulturou ovlivněny. Zajímavé je, že na dvou ze čtyř dochovaných nejstarších latinských nápisů figurují ženy. Zlatá spona z Praeneste, 670-630 př. Kr., okolnosti nálezu nejasné, nápis běží zprava doleva, interpunkce : Faksimile zlaté spony z Praeneste MANIOS : MED : FHE : FHAKED : NVMASIOI Manius me fecit Numerio. „Manios mě vyrobil pro Numeria.“ Text má typickou strukturu nápisů na „mluvících předmětech“ MANIOS (agens v nom.) + MED (objekt – zájm. v akuz.) + FHE:FHAKED (sloveso redupl. perf.) + NVMASIOI (recipient v dat.) odpovídá antickým formulářovým zvyklostem. Manios je zde buď výrobce nebo dárce spony, Numerios příjemce. Na nápise vidíme dva archaické textové typy: podpis výrobce a dedikaci. Nápis z Caere (dn. Cerveteri) na fragmentech hliněné nádoby, datovaný 630-600 př. Kr. Na obrázku rekonstrukce nádoby – tmavší části jsou dochované střepy, nápis vlevo dole, scriptio continua. Faksimile nápisu z Caere: ECOVRNATITAVENDIAS / MAMAR---/---DFH---/ doplnění: MAMAR[cos] [me]D FH[eced] Ego urna Titae Vendiae, Mamercus me fecit. „Já (jsem) nádoba Tity Vendie, Mamercus mě vyrobil.“ Nápis Salvetod Tita z Gabií, datovaný 630-620 př. Kr., vyrytý dole po obvodu nádoby z červené hlíny, scriptio continua. Faksimie nápisu Salvetod Tita z Gabií SALVETODTITA tj. Salveto, Tita! „Buď zdráva, Tito!“ příp. „Na zdraví, Tito!“ Fragment cippu z Fora Romana, nalezeného poblíž řečnické tribuny (rostra) v r. 1899, z vejského tufu, výška 45- 61 cm, podstava: 47 × 52 cm, datace 580-570 př. Kr. Cippus z Fora, veritkální bústrofédon vlevo: strana A: QVOIHO.[...]SAKROS ESED SORD[... tj. qui…sacer erit… vpravo: strana B: ...][..]A.HAS RECEI.[...]EVAM QVOS:RE[... tj. …regi…quos vlevo: strana C: ...]M:KALATOREM:HAB [...]. OD:IOVXMENTA:KAPIA:DOTAV[...tj. calatorem habeat? iumenta capiat…; vpravo: strana D: M:ITE:RI[...].:QVOIHAVELOD: NEQV[... IODIOVESTOD tj. iusto; strana E: LOIVQVIOD..[... Cippus z Fora Romana Pro institucionálně-náboženský charakter, hovoří vertikální poloha stély s bústrofédickým nápisem, který jasně ukazuje na sakrální účel stély – stěží si lze představit jinou funkci v době, kdy byla znalost písma mezi obyvatelstvem nepochybně velmi nízká. Cippus z Fora můžeme pokládat za svědectví o exkluzivním užívání písma v dané době velmi malou skupinou vysoce postavených osob (kněží, úředníků), kteří si tuto znalost chrání pro sebe a využívají „magickou moc“ písma ke svým účelům. Duenův nápis, na trojdílné nádobce z hlíny, nalezený u v Římě u Quirinálu r. 1880, datovaný do 1.pol. 6.stol. př. Kr., obvod: 32,3cm, výška: cca 3,5 cm. Duenův nápis, nádobky velmi malých rozměrů zřejmě sloužily k uchovávání vzácných substancí (vonné masti, líčidla). Vyrytý nápis běží po obvodu nádobek, je napsaný ve scriptio continua zprava doleva a vzhůru nohama (čitelný při pohledu shora), text má zřejmě metrickou strukturu. iouesat deiuos qoi med mitat: nei ted endo cosmis uirco sied, as(t) ted noisi o(p)petoit esiai paca riuois, duenos med feced en manom einom duenoi, ne med malo(s) statod. Překlad: Při bozích přísahá ten, kdo mě věnuje, není-li k tobě dívka milá a /nevychází-li ti vstříc?/ smiř ji proudy (vůně). Dobrý (člověk) mě vyrobil jako /dobrý dárek?/ pro dobrého (člověka), ať mě zlý neukradne! Iurat deos, qui me dedicat, ni in te (= erga te) comis virgo sit ast te nisi /OPETOIT ESIAI/ paca rivis. Bonus me fecit in /MANOM (M)EINOM bono, ne me malus tollito! Duenův nápis z Říma Duenův nápis patří bezpochyby do zcela jiného ideového kontextu než nápis na cippu z Fora. Složitá syntaktická struktura, pravděpodobně metrický charakter a žertovně magický obsah z něho činí dokument srovnatelný s Nestorovým pohárem z Pithékússai a dává dokonce tušit, že zde máme co dělat s fenoménem, který je třeba zařadit již k rané literární tvorbě. Podstavec z Tiburu, nalezen v blízkosti dn. Tivoli v r. 1928; kamenný podstavec z tufu; výška: 68,5 cm, šířka: 38,5 cm, hloubka: 43 cm; datovaný 540-500 př. Kr. Podstavec z Tiburu Jedná se s největší pravděpodobností o podstavec pro votivní předmět nebo donarium (místo k uložení věcných darů božstvu). Vypracování i směr nápisu působí archaickým dojmem. Podstavec z Tiburu, text běží spirálovitě ve scriptio continua: HOIM/EDMITATKAVIO/S[--]/MONIOSQETIOS D/[o]NO /MPRO FILEO/D tj. klas. Huic me dedicat Gaius …monius Qetius donum pro filio.„Jemu (bohu) mě věnuje Gaius …monius Quetius jako dar (z vděčnosti) za syna.“