Jazyky staré Itálie
7. stol. př. n. l. – 1. stol. n. l.
Mapa Římského impéria
Hispánie
Británie
Africa
Numidie
Itálie
Galie
Germánie
Noricum
Panonie
Moesia
Delos
Raetia
Mauretánie
Kyrenaika Egypt
Ilýrie Dalmácie
Dákie
Thrákie
Makedonie
Bithýnie,
Pontos
Kapadokie
SýrieLýkie
Kylikie
Arménie
Arábie
Judea
Mezopotámie
Neindoevropské jazyky
Z celkem třiceti doložených jazyků na území
staré Itálie patří sedm k původní a nejstarší
neindoevropské vrstvě:
• etruština, rétština, severopikénština,
kamunština (?), sikánština, ligurština (?)
a stará sardština
• punština (dostává se do Itálie v rámci
kolonizačních vln přes moře)
Indoevropské jazyky paleoitalické větve
Příchod Indoevropanů se klade na konec II.
tisíciletí př. n. l. v několika vlnách
• skupina latino-faliská:
latina, faliština, venetština, (sikulština)
• skupina osko-umberských resp. sabellských
jazyků: oština, umberština, sabinština,
(jihopikénština) a menší sabellské jazyky
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
vlevo: stéla z lokality
Penna Sant’Andrea
vpravo: fragment
jihopikénské stély s
nápisem (běží z
levého dolního konce
nahoru):
NIS: SAFINUM/
NERF:PERSUKANT:P
SAFINUM tj. Sabinum
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
Socha válečníka, zřejmě
posmrtný pomník slavné
osobnosti, byla
objevena v Capestranu.
Nápis:
MA KUPRÍ KORAM
OPSÚT ANINIS
RAKINEVIS POMP[ÚNE]Í.
„Mě, krásnou sochu, dal
udělat Aninis pro
Rakineve Pompia.“
Indoevropské jazyky - neitalické
Třetí skupinu tvoří indoevropské jazyky, které
vstoupily na italskou půdu zřejmě přes moře
v prvních stoletích I. tisíciletí př. n. l.
• mesapština a elymština
• řečtina (na počátku 1. tisíciletí př. n. l.)
• lepontština a galština
(od poloviny 1. tisíciletí př. n. l.)
Etruský abecedář z Marsiliana d’Albegna (670–640 př. Kr.)
Etruština: Faksimile slonovinové psací tabulky (8,5 × 5 cm)
z Marsiliana d’Albegna. Na horním okraji je vyryta zprava
doleva vzorová abecední sekvence. Na vnitřní plochu
tabulky potaženou voskem se psalo rydlem.
Etruský „kalamář“
z hrobky v Cerveteri
(pol. 7. stol. př. n. l.)
Této zvláštní nádobě
z bucchera se říká
„kalamář“. Dole u
dna nádoby je po
obvodu vyryta
abecední sekvence,
po obvodu těla
nádoby jsou vyryty
různé snad „cvičné“
slabiky.
Faksimile nápisu na etruském „kalamáři“. Konsonanty podle
abecedy jsou spojeny s vokály I, A, U, E. Přepis: ki ka ku ke / wi wa
wu we / zi za zu ze / hi ha hu he / thi tha thu the / mi ma mu me / ni
na nu ne / pi pa pu pe / ri ra ru re / si sa su se / khi kha khu khe / kwi
kwa kwu kwe / ti ta tu te.
Etruština: Vlevo: váza z bucchera ve tvaru kohouta, 7. - 6.
stol. př. n. l. z Viterba, s abecední sekvencí. Vpravo: amfora
z Formella poblíž Říma, datovaná 630 př. n. l., kolem hrdla
nádoby a ve střední části běží abecední sekvence.
Vlevo: etruský bronzový model ovčích jater, na němž jsou
vyryta zkrácená jména božstev. Velmi pravděpodobně se
jedná o pomůcku haruspika – etruského věštce.
Vpravo: faksimile
Etruština: etruská pohřební urna z Chiusi (Clusium) datace
150–100 př. n. l.
Rétština: vlevo: dedikační předměty s nápis (ohlazené
parohy) z lokality Magré – Rétové obětovali část úlovku
bohům.
Vpravo: rétská bronzová ex vota – symbolické sošky z
lokality San Zeno (Bolzano) (člověk/ryba?, kůň).
Severopikénština: náhrobní stéla z Novilary. Dekorována
loveckými a bojovými scénami, s nápisem v neznámém a
jinde nedoloženém jazyce, datace 500–450 př. n. l.
Indoevropské jazyky paleoitalické větve
skupina latino-faliská:
• latina
• faliština,
• venetština
• (sikulština)
Latina: zlatá spona z Praeneste, 670-630 př. n. l.,
okolnosti nálezu nejasné, nápis běží zprava doleva
Faksimile zlaté spony z Praeneste
MANIOS : MED : FHE : FHAKED : NVMASIOI
Manius me fecit Numerio. „Manios mě vyrobil pro Numeria.“
Latina: Fragment cippu z Fora Romana, nalezeného u
řečnické tribuny v r. 1899, z vejského tufu, výška 45-61 cm,
podstava: 47 × 52 cm, datace 580-570 př. n. l.
Latina: Duenův nápis, na trojdílné nádobce z hlíny,
nalezený v Římě u Quirinálu r. 1880, datovaný do 1.pol.
6.stol. př. n. l., obvod: 32,3cm, výška: cca 3,5 cm.
Překlad: Při bozích přísahá ten, kdo mě věnuje, není-li
k tobě dívka milá a /nevychází-li ti vstříc?/ smiř ji proudy
(vůně). Dobrý (člověk) mě vyrobil jako /dobrý dárek?/ pro
dobrého (člověka), ať mě zlý neukradne!
Iurat deos, qui me
dedicat, ni in te
(= erga te) comis virgo
sit ast te nisi /OPETOIT
ESIAI/ paca rivis.
Bonus me fecit in
/MANOM (M)EINOM
bono, ne me malus
tollito!
Faliština: faliská miska,kol. r. 500 př. n. l., nápis
zprava doleva FOIED VINO(M) PAFO CRA(S) CAREFO
tj.:hodie vinum bibam cras carebo. „Dnes budu víno
pít, zítra ho nebudu mít.“
Faliština: faliská olla, z Falerií, ze 7. stol. př. n. l.,
nápis zleva doprava.
Nápis LF č. 1: ceres : farmentom : loufir
uinom : - kadeuios : mamaz(e)xstosmedfifiqod
: praviosurnam : sociaipordedkarai : eqournelaa
( ) telafitaidupes : arcentelom huticilom :
pe:parai ( ) douiad.
Faliština: nádoba ze 7. stol. př. n. l., nápis zleva
doprava: jde o hříčku: propramom :
pramedumom (.) pramodpramedumom : pramod
: propramod : pramodumo(m)
Venetština: Ze svatyně venetské bohyně Reitia v Este pocházejí
votivní dary - bronzové psací tabulky (vlevo), a bronzová psací rydla
(vpravo). Na rydlech i tabulkách se setkáváme s krátkými dedikačními
nápisy. Vyobrazená tabulka pochází z přelomu 4. - 3. stol. př. n. l.
Venetský abecedář: nahoře: dedikační nápis; níže: sled konsonant a
kons. skupin venetské abecedy; následují 4 řádky po 16 políčkách, se
sledem písmen AKEO (tj. v jednom řádku jdou za sebou samá A, v
následujícím K atd.); vzhledem k tomu, že se jedná o sled vokálů,
považuje se K – za ligaturu vokálů V /u/ a I; dole: abecední sekvence.
Indoevropské jazyky paleoitalické větve
skupina osko-umberských resp.
sabellských jazyků:
• oština
• umberština
• sabinština (jihopikénština)
• menší sabellské jazyky
Umberština: umberská Iguvinská tabule I, (celkem
nalezeno 7 tabulí) datace 2./1. stol. př. n. l. Obsahuje
rituální předpisy pro kněze konající obřady: lustratio.
Umberština: umberská bronzová socha Marta, tzv. Mars z
Todi. 5./4. stol. př. n. l. Nápis vyrytý na sukničce pancíře
AHAL TRUTITIS DUNUM DEDE. „Ahal Trutitis dal darem.“
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
vlevo: stéla z
lokality Penna
Sant’Andrea
vpravo: fragment
jihopikénské stély s
nápisem:
NIS: SAFINUM/
NERF:PERSUKANT:P
SAFINUM tj.
Sabinum
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
Socha válečníka, zřejmě
posmrtný pomník
slavné osobnosti,
objevená v Capestranu.
Nápis:
MA KUPRÍ KORAM
OPSÚT ANINIS
RAKINEVIS
POMP[ÚNE]Í. „Mě,
krásnou sochu, dal
udělat Aninis pro
Rakineve Pompia.“
Oština: oská Iúvila - jedna z nejstarších stél s nápisem:
KLUVATIIUM PUMPERIAS PUSTM; KLUVATIIUM PUMPERIAS
PUSTM „Stéla Cluvatiů, o posledních Pumperiích“.
Oština: oská tabulka z Agnone, 250 př. n. l.
Oština: nápis na cippu z Abelly, je vytesán po obou
stranách částečně poškozené vápencové tabule
monumentálních rozměrů, kol. r. 200 př. n. l.
Oština: osko-latinský nápis na pálené cihle, ze Samnia;
nahoře oský nápis, dole latinský, uprostřed otisky stop
Vlevo: nádoba s presamnitským nápisem z Nocery z pol. 6. stol.
př. n. l.: BRUTIES ESUM. „Jsem Brutiova.“
Vpravo: faksimile paleoumberského nápisu z Tolfy ze 6. stol. př. n. l.:
SETUMS MIOM FACE „Vyrobil mě Septimius.”
Indoevropské jazyky - neitalické
Třetí skupinu tvoří indoevropské jazyky, které
vstoupily na italskou půdu zřejmě přes moře
v prvních stoletích I. tisíciletí př. n. l.
• mesapština a elymština
• řečtina (na počátku 1. tisíciletí př. n. l.)
• lepontština a galština (od poloviny 1. tisíciletí
př. n. l.)
Messapština: nápis z Lecce, ΘOTOR SOOLLES STABOS
„Thotor Soolles (syn) Staboa“, 3. stol. př. n. l.