Teorie postindustriální společnosti – dokončení

…. Zatímco futurologové a sociologové 70. let 20. až počátků 21. st. reagovali na technologické
změny s opatrným optimismem založeným především na růstu znalostí, a to i když si nebyli zcela
jisti společenskými procesy, které tyto změny přinesou, někteří  z vědců o generaci mladších si
více všímají společenských negativ. Jako příklad nám může posloužit německý sociolog Ulrich Beck
(1944 – 2015), který  se zabývá analýzou důsledků globalizace.[1]

        Beck rozlišuje tři fáze moderny:  1. Klasickou industriální společnost 19. st. 2. Rizikovou
společnost, v níž je společenská produkce bohatství provázena produkcí rizik  (např. ekologických,
válek o suroviny včetně vody apod.) 3. Ta ústí do rizikové společnosti, v níž si lidé uvědomí tuto
skutečnost (= reflexivní modernizace),  začnou o ní uvažovat a hledat cesty, jak za dané situace
přežít. Zvláště když tato fáze je v důsledku globalizace a vzrůstající nerovnoměrnosti bohatství
vede ke ztrátě jistot i v životě v povolání.

      Beck vychází z podobné domněnky, jakou už vyjádřil Bell v souvislosti s dělením společnosti
na  sociální strukturu, politický řád a kulturu, ale nahrazuje kulturu spíše vědou. Zdůrazňuje, že
tyto součásti společnosti spolu špatně komunikují.  Navíc se společnost ocitá situaci, v níž
politická struktura slábne v důsledku globalizace hospodářství.  Vznikají tedy již zmíněná rizika,
za něž jsou odpovědni všichni a zároveň nikdo.

      Beck se v této souvislosti věnuje vědě, v níž tento proces probíhá ve velkém měřítku.
Rozdrobením vědy na jednotlivé úseky, jež si vzájemně nerozumějí, vzniká situace, že na jednu
otázku existuje více odpovědí, které jsou vzájemně nesouměřitelné[2]. To odpovídá postmoderní
situaci, v níž každý může věřit, čemu chce. Proti tomu staví Beck požadavek, aby věda hledala
především vzájemné souvislosti mezi jednotlivými problémy a poznatky. Podaří-li se to, vyjadřuje i
Beck velmi opatrný optimismus vzhledem k budoucnosti, kdy by globalizovaná politika mohla získat
převahu nad globalizovaným hospodářstvím a začít s ním rovnoprávně komunikovat.

________________________________

[1] Z jeho knih jsou pro sledované téma nejdůležitější  Riziková společnost – na cestě k jiné
moderně (německy 1986, česky 2004) nebo Vynalézání  politiky: k teorii reflexivní modernizace (
německy 1993, česky 2007).

[2] K tomu je dobré podívat se na knihy Thomase S. Kuhna Struktura vědeckých revolucí (česky 1997)
a zvláště Paula Feyerabenda Rozprava proti metodě (anglicky 1975, česky 2001).