Úvahy Petra Koubského si přečtu vždycky rád. I tu, která byla v Kavárně pod názvem Rekviem za naše soukromí publikována 6. listopadu. S autorovými závěry lze bez problémů i souhlasit, ovšem za podmínky, že přijmeme jeden zamlčený předpoklad - lidská společnost má zůstat taková, jak ji známe dnes, musí vycházet ze stejných principů, úloha a postavení jednotlivce se nesmí změnit, společenství musí zakonzervovat své hodnoty, o kterých si myslí, že jsou základní. Proč by však nešlo uvažovat o společnosti - nebo možná lépe o společenském organismu - ve které soukromí nebude mít takovou váhu, jakou mu přiznáváme dnes? Možná, že moc čtu sci-fi literaturu. Ano, čtu nebo spíše četl jsem. Dnes již nemám takovou nutkavou potřebu číst o fantastických technologiích, strojích, cestách... Dnes se mi mnohdy zdá, že sci-fi prožívám. Ano, já vím, je to hloupost, když to prožívám, není to fikce, ale asi víte, co tím chci říci. Sci-fi technologie rychle opouštějí literární vymyšlené světy a objevují se ve velkém měřítku bezprostředně kolem nás. Přijímáme je, protože je nemůžeme odmítnout. Rozhodnutí o tom padlo už dávno a zdá se, že je nezvratné. V době, kdy člověk sám rozdělal oheň, a možná ještě dříve, už nebyla jiná volba. Strategická volba byla volbou přitakání technologiím a budování stále větší závislosti na jejich produktech.

A pravděpodobně nejde jenom o technologie. S tím, jak se člověk rozhodl pro oheň, zvolil i kruh lidí okolo něj. Vzdal se tmy a části svého soukromí. Potvrdil, že je kolektivní. Stále mu ještě zůstávala spousta soukromí, které si mohl v budoucích tisíciletích hájit nebo je po troškách publikovat. Zvolil druhou možnost. Snad jeden příklad. Ještě před desítkami let byl sex velmi soukromou záležitostí. Natolik soukromou, že i řeči o něm bylo vhodné pronášet jen v ústraní, nebo snad raději vůbec ne. Vždyť i taková prostá věc jako koupě kondomu byla pro mnohé problém. Vložit krabičku do košíku a jít s tím k pokladně, nebo snad dokonce přímo si o to říci, bylo totéž, jako kdyby kupující říkal prodavačce nahlas, že má penis a chystá se ho určitým způsobem použít. Dnes není problém vidět rady ohledně této záležitosti na billboardech. Nevzdali jsme se tak kusu soukromí, a to dokonce téměř nezávisle na moderních technologiích?

Je toto dobrovolné otevírání soukromí jen móda, projev úpadku společnosti, potřeba stále silnějších zážitků? Může to být cokoli z toho nebo i něco dalšího. Může to být i nutnost vyplývajícího z toho, jakou strategii člověk zvolil na samém začátku, nebo možná přesněji, jakou vůbec mohl zvolit, aby byl člověkem. Nikdy nebyl vybaven tak, aby byl solitérem. Přežíval jen v kolektivu, ve společenství, které vytvářelo stále těsnější a propletenější vazby mezi jednotlivci, samozřejmě na úkor jejich soukromí. Zpátky ke sci-fi. Nelze to pochopit i tak, že éra diskrétních individuí tvořících společnost jednou skončí a na cestě nastoupené už kdysi dávno, na cestě postupného vzdávání se soukromí vznikne společenství? Společenský organismus, ve kterém jeho součásti nebudou mít důvod cokoli skrývat před jinými součástmi? Příšerná vize? Možná ano. Oč příšernější než ta, která nám nabízí zachování privátní sféry, avšak za cenu, že řízení všeho důležitého, rozhodování o podstatném přejde na inteligentní stroje a člověk se stane jejich otrokem (samozřejmě v domnění, že je zbaven nepříjemné práce), nebo spíše neodpovědným dítětem, o které je třeba se starat? Nemůžeme se vzdát svých technologií, aniž bychom současně nepřišli o volnost, kterou nám poskytují. Nemůžeme přijmout dětské řešení: Je moc aut? Tak je odstraňte a nestavte jim už cesty. Nejde přece o auta, ale o servis, který nám zajišťují. Tedy odstranit auto ano, ale až budeme vědět, co jiného nám poskytne jejich služby, čím je nahradit. S technologiemi sice ztrácíme soukromí, ale jsme svobodnější ve smyslu bezprostřední nezávislosti na přírodních silách a v důsledcích toho i svobodnější ve svém rozhodování.

Člověk ne-individuum už nebude ten člověk, jakým se zatím cítíme. Ale snaha zachránit soukromé individuum nezachrání člověka jako svobodně se rozhodující bytost. Jestliže se nemůžeme vzdát technologií, chceme raději vzdát svobodu? Nebo soukromí?

Autor: Josef Krob

Autor působí na katedře filozofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde přednáší systematickou filozofii a filozofické otázky přírodních věd

Připravují Josef Chuchma, Viliam Buchert a Tereza Boehmová