6.11.2004 Kavárna - strana 1 http://zpravy.idnes.cz/

Rekviem za naše soukromí

Důležitá část budoucnosti Evropy a celého západního světa momentálně sídlí a pracuje na jednom nizozemském fotbalovém stadionu. A nevypadá vůbec hezky.

V nizozemském Eindhovenu působí známý fotbalový klub PSV.
Nedávno si objednal od velké počítačové firmy, kterou tu z několika důvodů nebudu jmenovat, chytrou, pozoruhodnou a značně hrůzostrašnou věc. Zakázka zhruba zněla: nechceme na stadion pouštět výtržníky, udělejte to nějak.
Tak to tedy nějak udělali. Dnes je, jak známo, technicky možné skoro všechno. Cituji z tiskové zprávy dodavatele: "Řešení funguje tak, že obraz z bezpečnostních kamer je předáván do počítačové aplikace, která záběry porovnává s fotografiemi osob, jimž byl na základě předchozího nevhodného chování zakázán vstup na stadion. V případě, že je takový návštěvník odhalen, je upozorněna bezpečnostní služba a policie."
Vtip je ve využití biometriky, tedy počítačového vyhodnocení charakteristik lidského těla. Elektronické hlídače neoklamete tmavými brýlemi ani falešným plnovousem, protože měří vzdálenost mezi očima, tvar hlavy, proporce obličeje. Bezpečnostní manažer klubu k tomu říká: "Nasazení biometrických technik zvyšuje pravděpodobnost, že chuligáni budou identifikováni, přičemž normální návštěvníci budou ponecháni v klidu a vůbec nepocítí, že nějaké nové řešení bylo nainstalováno."

Vyberte si z menu

Takže existuje systém, který lze po adaptaci použít k identifikaci obličejů kdekoli, třeba na náměstí, v nákupním středisku, na stanici metra. Těžko si představit, že zůstane u fotbalu. Ochrana proti teroristům? Samozřejmě! A dál? Co třeba osoby s nepohodlnými politickými názory, ilegální přistěhovalci, účastníci technoparty, uživatelé měkkých drog, anarchisté, ekologové, flákači, všichni ti, kdo nejsou tak docela v lajně se zákonem, ale ani tak docela mimo ni? Stačí naplnit databázi... Časem to může být každý bezdomovec, každý Arab, každý, kdo vypadá, že pochází z Balkánu nebo z Ukrajiny, každý Rom. Anebo každý Žid, homosexuál, levičák, pravičák. Vyberte si z menu levým tlačítkem myši.
Ano, slyším námitky: Jak jinak ochránit celý stadion? Drsně na to odpovím: Když nejde chránit jinak než špehováním všech, než vývojem technologií zneužitelných proti komukoli, pak taková zábava ani nemá být. A kdo ji přesto chce, ať si nese riziko sám a za sebe.

Jsme Velký bratr

Jsem z vývoje digitálních bezpečnostních technologií znechucený. Mám strach. Nejde ani tolik o ten stadion - koneckonců, kdo se nechce dát porovnávat s databází, ať nechodí na fotbal - jde o to, že tolerance společnosti k podobným krokům stále roste. Není za tím žádné zákeřné spiknutí, žádní ďábelsky vychytralí politikové a magnáti, kteří nás chtějí mít pod palcem - a to je škoda. Kdyby to bylo spiknutí, bylo by to ještě docela dobré. Dá se s ním bojovat, odhalit jeho původce, pohnat je k soudu, napsat o nich do novin. Pravda je horší: jsme to my sami, kdo přičinlivě a nevratně likviduje své soukromí. Žádáme bezpečnost v absurdně vysoké míře, ale nechceme se pro ni vzdát rizikových aktivit. Kvůli zábavám a pohodlí odhazujeme klíčová občanská práva, nutíme vlastně politiky, aby se chovali, jako by to spiknutí existovalo. Tím vzniká poptávka - a zbytek spolehlivě obstarají tržní síly. Velký bratr není; Velký bratr jsme my sami.
Jedna z pravděpodobných vizí dalšího vývoje západní společnosti se jmenuje bezpečnostní stát; následovník sociálního státu. Vyznačuje se tím, že chrání své občany co nejúčinněji před riziky všeho druhu, přičemž hlavním z nich jsou pochopitelně občané sami. Taková ochrana není možná jiným způsobem než likvidací či omezením řady dnešních ústavních práv: monitorování telekomunikací, fyzické kontroly a prohlídky, sledování finančních transakcí.
Tento vývoj existoval již dříve, ale černé 11. září jej značně zrychlilo a posílilo.

Válka, jež nekončí

Představitelé Evropské unie letos schválili záměr přejít postupně na cestovní pasy vybavené biometrickou identifikací. Představte si opravdu maličký počítačový obvod - dnes se vyrábějí i takové, které vypadají jako plochý čtvereček o straně menší než milimetr. Takovou součástku lze všít do pasu, aniž se při běžném zacházení sebeméně poškodí. Do paměti čipu se uloží digitálně kódovaný otisk prstu nebo jiný charakteristický znak. Ten se pomocí elektronického podpisu zajistí proti počítačové manipulaci a záměně. Při kontrole dokladů použijí úřady snímač, kterým si načtou skutečný otisk prstu a elektronicky porovnají s tím, který je zakódován v pasu.
Primárním důvodem není vlastní obrana před teroristy, ale nátlak z druhé strany Atlantiku. Po událostech z 11. září 2001 vešel v USA v platnost zákon, podle nějž musí mít cestovní doklady s biometrickými identifikačními prvky každá země, jež bude chtít se Spojenými státy udržovat bezvízový styk.
Když nastane krize, je na místě dočasně omezit občanské i hospodářské svobody, budou nám říkat politici (ti chytřejší a upřímnější z nich - ti ostatní budou mlžit a lhát). Budou nám připomínat druhou světovou válku, kdy ve spojeneckých západních zemích vládla cenzura a centrálně řízené hospodářství, aby se pak vše zas vrátilo do původního stavu. To je pravda. Ale pozor: u dosavadních válek se poznalo, kdy skončily. Jedna z válčících stran složila zbraně a formálně uznala porážku. Válka s terorismem takový konec mít nebude, už jen proto, že živí sama sebe: teroristy vytváří rychleji než likviduje. Práv, jichž se vzdáme nyní, se vzdáme navždy. Není ani třeba být paranoidní a tvrdit, že právě o to západním vládám jde. Myslím, že opravdu nejde; ale logika věci k tomu sama nelítostně směřuje, necháme-li jí volný průchod.

Na sledování jsme si zvykli velmi rychle

Zvedněte někdy hlavu a přepočítejte si bezpečnostní kamery všude kolem sebe. Před pár lety se bouřlivě diskutovalo o jejich přípustnosti. Dnes jsme je přestali vnímat, jako si nevšímáte skvrn od žvýkačky na chodníku. Jsou na ulicích, v supermarketech, v úřadech, v nemocnicích. Kamerovými systémy jsou chráněna celá městská centra, ne ve vzdálené cizině, která se nás netýká, nýbrž u nás, tady, v České republice.
Kamery nenahradí strážníka na obchůzce. Neodstraní zločinnost, v nejlepším případě ji přesunou o pár ulic dál nebo do sousedního města. Přesně o to také jejich provozovatelům zpravidla jde, ať to je veřejná správa nebo soukromý podnik. Skuteční gauneři budou vždycky vědět, jak si poradit s tak jednoduchým bezpečnostním opatřením. Ale proč se má nechat natáčet na video bezúhonný občan?
Zvykli jsme si. Málokdo dnes vůbec ještě rozlišuje, zda je snímán v soukromém prostoru (kde na to má jeho majitel právo a my, co se nám to nelíbí, tam buď nepolezeme, nebo ano, ale pak nebudeme nadávat), nebo v prostoru veřejném - na ulici, na nádraží, kde už lze kameru pokládat za omezení občanských práv.
Analogový obrazový záznam, jaký se dnes většinou používá, je celkem neškodný, protože nikdo nemá čas prohlížet a vyhodnocovat ty tisíce hodin nezajímavého zrnitého obrazu. Až se však výstupy bezpečnostních videokamer napojí na počítače a na biometrické vyhodnocování - to bude jiná. Počítač takovou práci úžasně zefektivní.
Situace je stejná jako s odposlechy telefonů. Ani ta nejďábelštější tajná policie světa donedávna prostě nemohla odposlouchávat příliš mnoho osob, protože by musela najmout téměř stejné množství lidí na vyhodnocování zaznamenaného materiálu. Dnes však už nejsou telefony analogové; všechny telefonní hovory jsou tvořeny na své cestě od volajícího k volanému proudem jedniček a nul, se kterým si počítač snadno poradí - téměř v libovolné rychlosti, téměř v libovolném množství. Najednou je principálně možné odposlouchávat každého. Dřív bylo naše soukromí účinně chráněno technickou nemožností narušovat je ve větším rozsahu. Tato překážka padla. Dnes chrání důvěrnost našich hovorů už jen zákon podložený slábnoucí politickou vůlí.
Pokud budou bezpečnostní kamery digitální a napojené na počítač, pak bude teoreticky možné u každého obyvatele velkoměsta sestavit detailní mapu, kde všude se celý den pohyboval. K čemu by to bylo? Nebojte se, oni na něco přijdou. Třeba si na to najmou poradce z Eindhovenu. Třeba nás za pár let počítač nepustí do vchodu nákupního střediska, protože bude mít předem ověřeno, že u sebe nemáme dost peněz.

Dítě řešení zná

Hlavní argument těch, kdo jsou, abych tak řekl, pro Eindhoven, zpravidla zní: slušný člověk nemá co skrývat ani se čeho bát. Bezpečnostní systémy jsou zaměřeny proti zločincům. Nepoužít je znamená v dnešní době riskovat životy nevinných. Vezmete si to na triko? - budou se ptát. Připustíte další Manhattan, další Madrid, další Beslan? Příště to přece mohou být i vaše děti. Co je proti tomu pár obrázků v počítači?
Myslím, že to není správná argumentace, i když může být emocionálně velice působivá. Opravdové zločince žádná technická opatření nezastaví, nanejvýš je donutí "přezbrojit", posílit svoje diverzní dovednosti. Zato zkomplikují život většině normálních lidí.
Ale je tu i hlubší důvod než tento ryze praktický. Jak dlouho si ještě budeme zdůvodňovat čerta ďáblem? Jak dlouho budeme jedny civilizační problémy polovičatě napravovat vytvářením jiných? Máme ve městech příliš mnoho aut; malé dítě vám řekne, že se tedy musí zařídit, aby jich bylo méně; a ne stavět dálnice a tunely, aby těch aut mohlo být ještě víc. Máme teroristy; místo abychom hledali a řešili sociální kořeny jejich běsnění, vedeme proti nim válku a dostáváme je tím ještě hlouběji do situace, v níž nemají sebevražedným bojem co ztratit. Máme na světě sociální nerovnováhu děsivých rozměrů; stavíme plot kolem severu, místo abychom se snažili zlepšit situaci jihu. Jsou to vesměs jednodušší řešení, ale jsou špatná - nejen proto, že neobstojí morálně, ale hlavně proto, že nebudou fungovat.
Kamery a biometrika v Eindhovenu možná zachytí pár známých firem, ale pomohou vychovat jejich nástupce, protože na hrubý pytel přijde hrubá záplata a každá akce vyvolá reakci v opačném směru. Demokracie nesmí vycházet z předpokladu, že každý je potenciální zločinec, protože pak už to žádná demokracie není.

***

Petr Koubský

Narodil se roku 1961. Vystudoval kybernetiku na VŠCHT, do roku 1990 pracoval jako programátor, od té doby jako novinář a publicista. Zaměstnán je ve vydavatelství Softwarové noviny, s. r. o., jako šéfredaktor newslettru Inside, zároveň učí na katedře informačních technologií VŠE. Má rád hory, jazz, tuleně, červené víno, olivy a směr na jihovýchod odsud.

KRESBA: DANGLÁR

Autor: Petr Koubský, připravují Josef Chuchma, Viliam Buchert a Tereza Boehmová