Rozsáhlé skupiny, bilióny, které žily na planetách, trilióny
žijící v Sektorech, kvadrilióny žijící v celé Galaxii se staly ne pouhými
lidskými bytostmi, ale obrovskými silami, se kterými se dalo statisticky pracovat - na
základě toho Hari Seldon uviděl nevyhnutelnou budoucnost a mohl tak vytvořit svůj
Plán.
Ty samé základní poznatky o duší, které Seldona přivedly k
vytvoření Plánu, způsobily to, že při dialogu se Studentem nemusel První Mluvčí
používat slova.
Každá reakce na podnět, jakkoli slabý, byla dokonale zachycena ve
všech svých nepatrných obměnách a proudech, které běžely v mysli toho druhého.
První Mluvčí neuměl cítit obsah studentových emocí instinktivně tak, jako to uměl
Mezek - protože Mezek byl mutant se schopnostmi, které nikdy nemohly být zcela
pochopitelné pro obyčejného muže, a to ani pro příslušníka Druhé Nadace - ten je
na základě dlouhodobého tréninku musel odvodit.
Protože však je zcela nemožné vyjevit společnosti založené na
řeči metodu, kterou se příslušníci Druhé Nadace dorozumívali, nebudeme se nadále
celou touto záležitostí zabývat. Prvního Mluvčího představíme jako normálně
mluvícího a jestliže překlad není vždy zcela dokonalý, je to ten nejlepší, jaký
mohl být za daných podmínek udělán.
Není pravda, že by První Mluvčí řekl „Nejprve vám
musím povědět, proč tedy jste zde“ - místo toho se jen usmál a pozvedl prst
přesně takto.
První Mluvčí řekl: „Studoval jste pilně vědu o duši po
většinu svého života. Nasál jste do sebe vše, co vám vaši učitelé mohli dát. Je
už načase, abyste se vy a několik vám podobných začali připravovat na
Řečnictví.“
Neklid na druhé straně stolu.
„Ne - teď to musíte brát klidně. Doufal jste, že vás budeme
kvalifikovat. Měl jste strach, že nebudeme. Ve skutečnosti obojí, strach i naděje, je
slabost. Vy jste věděl, že vás budeme kvalifikovat, ale bránil jste se si to
připustit, protože kdybyste to udělal, stal byste se tak sebejistým, že jste se bál,
že byste byl nevhodný. To je ale nesmysl! Většinou je beznadějně hloupý ten, kdo si
není vědom toho, že je moudrý. Už to je součástí vaší kvalifikace, že jste
věděl, že budete kvalifikován.“
Uvolnění na druhé straně stolu.
„Tak. Nyní se cítíte lépe a vaše ostražitost zmizela. Budete se
lépe koncentrovat a lépe rozumět. Pamatujte si, abyste byl skutečně výkonný, není
nutné držet mysl pod dohledem, to, že se ovládáte, je pro inteligenční sondu
úplně stejné jako obnažené duševno. Spíše je možné si pěstovat nevinnost,
uvědomování si sebe a zároveň pocit neznalosti sebe samého, což není nic, co by se
muselo schovávat. Má mysl je k vám otevřená. A to platí pro nás pro oba.“
Pokračoval: „Není to nic snadného být Mluvčím. Především
není snadné být psychohistorikem a ani ten nejlepší psychohistorik nemusí být
kvalifikován na Mluvčího. Je v tom jistý rozdíl. Mluvčí nejen že musí znát
matematické pozadí Seldonova plánu, ale musí pro něj a jeho cíle hořet. Musí milovat
Plán, jako život a vzduch. Dokonce víc, musí to pro něj být živý přítel.
Víte, co to je?“
Ruka Prvního Mluvčího se jemně vznesla nad černou nablýskanou
kostkou ležící uprostřed stolu.
„Ne, nevím.“
„Už jste slyšel o Prvotním Zářiči?“ „Toto?“ Údiv.
„Očekával jste něco vznešenějšího a úctyhodnějšího? Je to
přirozené. Toto vytvořili Seldonovi vrstevníci v době Říše. Už téměř čtyři
sta let dokonale slouží našim potřebám, aniž by vyžadoval nějaké opravy či
úpravy. A je to štěstí, protože nikdo z Druhé Nadace na něj technicky nestačí.“
Jemně se usmál. „Ti z První Nadace jsou zřejmě schopni vytvořit jeho duplikát,
ale pochopitelně se o tom nikdy nesmí dozvědět.“
Stlačil páku na své straně stolu a místnost potemněla. Ale jen na
chvíli, protože dvě dlouhé stěny místnosti se začaly postupně oživovat, až
prudce vzplály životem. Nejprve byly celé perlově bílé, pak se na nich začaly
objevovat tu a tam tmavé plochy a z nich se nakonec vyklubaly černým inkoustem drobně
vytištěné rovnice. Některé z nich byly orámovány červenou linkou, která se vinula
v černi jako klikatící se potůček.
„Pojďte, chlapče a stoupněte si sem, před stěnu. Nebudete vrhat
žádný stín. Světlo vyzařované Zářičem je totiž zvláštní povahy. Abych vám
řekl pravdu, sám nevím, čím to je, pouze vím, že nebudete vrhat stín.“
Společně stáli ve světle. Každá ze stěn byla téměř deset
metrů dlouhá a tři metry vysoká. Písmo bylo malé a zhuštěné.
„Toto není celý Plán,“ řekl První Mluvčí. „Aby se nám
vešel na obě stěny, musela by být každá rovnice zmenšena na mikroskopickou velikost
- a to není možné. To, co nyní vidíte, je prozatím ta nejdůležitější část
Plánu. Už o tom něco víte, že?“
„Ano.“ „Poznáváte z toho něco?“
Vleklé ticho. Student ukázal prstem a jak to udělal, linka rovnice
se začala posunovat po stěně dolů, dokud ta jedna řada funkcí, kterou měl na mysli
- i když by se zdálo, že rychlé gesto prstu mohlo jen stěží nějakou funkci určit-
se nedostala do úrovně očí.
První Mluvčí se tiše zasmál. „Zjišťujete, že Prvotní
Zářič je s vaší myslí sladěn. Možná jste od této hračičky očekával větší
překvapení. Co byste řekl o rovnici, kterou jste si vybral?“
„To...“ Student se zajíknul, „to je Rigelliánský integrál,
který vychází z nestejnoměrného rozdělování na planetě, což pak indikuje vznik
dvou velkých ekonomických tříd, případně vznik sektoru s nestabilními
emocionálními vzorci...“
„A co to značí?“
„Představuje to vrcholné pnutí, protože zde máme“ - ukázal a vzorce se opět
posunuly - „konvergující řadu.“ „Dobře,“ řekl První Mluvčí. „A povězte
mi, co si o tom všem myslíte. Je to dokončené umělecké dílo, že?“
„Rozhodně.“
„Špatně! Není.“ A pak ostře: „To je to první, co se musíte
naučit znovu. Seldonův Plán není ani dokončený, ani správný. Je dokonalý pro ten
čas, ve kterém byl stvořen. Desítky generací pečlivě studovaly tyto vzorce,
pracovaly s nimi, rozkládaly je a zase skládaly dohromady. Udělaly však více než
toto. Po téměř čtyři sta uplynulých let konfrontovaly předpovědi a vzorce se
skutečností a z toho se učily. Zjisti1y toho víc, než Seldon kdy mohl vědět a
kdybychom si mohli s poznatky nahromaděnými za ta staletí zopakovat Seldonovu práci,
byla by udělána lépe. Je vám toto naprosto jasné?“
Student se zdál být trochu v šoku.
„Než obdržíte svoji hodnost Mluvčího,“ pokračoval První
Mluvčí, „budete muset vy sám vytvořit nějaký původní dodatek k Plánu. Není to
tak velké rouhačství. Každá z těch červených značek, které na stěně vidíte,
je příspěvkem někoho, kdo mezi námi žil až po Seldonovi. Proč...proč...“
Podíval se nahoru. „Tam!“
Celá stěna se na něj jakoby řítila.
„Toto,“ řekl, „je moje.“ Jemná červená linka ohraničovala
dvě stě čtverečních centimetrů, uvnitř kterých byly dvě dlouhé větve
výpočtů. Mezi nimi byla jedna řada červeně napsaných vzorců.
„Nezdá se,“ řekl První Mluvčí, „že by toho bylo moc. Je to
ta část Plánu, které jen tak nedosáhneme, pokud to půjde tak, jak až doposud.
Týká se to období sjednocení, kdy je Druhá Říše, která by měla vzniknout,
svírána rivalitou osobností, které ji mohou rozštěpit, jestliže boj bude
vyrovnaný, nebo ji sevřou do nehybnosti, jestliže boj vyrovnaný nebude. Obě tyto
možnosti jsou zde postupně zvažovány a i metoda, jak se tomu vyhnout, je zde
naznačena.
Přesto je toto pouze pravděpodobné a i třetí možnost může
existovat. Pravděpodobnost toho je poměrně nízká - dvacet celých šedesát čtyři
procent, ale i ty varianty, které měly
menší pravděpodobnost se už staly a pravděpodobnost celého Plánu
je vlastně pouze čtyřicet procent. Tato třetí možnost vychází z možného
kompromisu mezi dvěma, můžeme uvažovat i více osobami. Toto, jak jsem ukázal, by za
prvé zmrazilo Druhou Říši v neužitečném humusu a pak by to případně znamenalo
mnohem větší nebezpečí občanských válek, než kdyby k žádnému kompromisu nikdy
nedošlo. Naštěstí se tomuto také dá zabránit. A to byl můj příspěvek.“
„Jestli vás smím přerušit - jak se taková změna provádí?“
„Prostřednictvím Zářiče. Ve vašem případě napři'klad
zjistíte, že vaše matematické výpočty budou přísně
kontrolovány pěti různými komisemi a že se po vás bude chtít, abyste je bránil
proti předem připravenému nemilosrdnému útoku. Po dvou letech to, k čemu jste
dospěl, bude posuzováno znovu. Stalo se již víckrát, že zdánlivě dokonalá část
práce ukázala svoje chyby až po měsících či letech. Někdy přispěvatel sám
objeví trhliny. Jestliže po dvou letech projde i tím dalším zkoumáním, ne méně
podrobným, než bylo to první - a je lepší, když během mezidobí mladý vědec
vynese na světlo další detaily a podpůrné důkazy, příspěvek bude přiložen k
Plánu. Byl to vrchol mé kariéry a bude to i váš vrchol.
Prvotní Zářič může být nastaven na vaše vědomí a všechny
úpravy a dodatky mohou být zaneseny působením vašich myšlenek. Nic nebude
naznačovat, že ty úpravy a dodatky jsou vaše. Historie Plánu nezná žádné
personifikace. Je to společný výtvor nás všech. Rozumíte?“
„Ano!“ „To je tedy k tomuto.“ Velký krok směrem k Prvotnímu Zářiči a
stěny byly opět nepopsané, pouze ozářené obyčejným pokojovým osvětlením.
„Sedněte si ke stolu a já budu ještě povídat. Psychohistorikům jako takovým
stačí znát biostatistiku a neurochemickou matematiku. Někteří neznají nic jiného a
mají předpoklad být pouze dobrými statistickými techniky. Ale Mluvčí musí být
schopen hovořit o Plánu i bez matematiky. Jestliže ne o Plánu samotném, tedy aspoň o
jeho filosofii u jeho cílech.
Takže za prvé, jaký je cíl Plánu? Řekněte mi to, prosím, vašimi slovy, nebude
posuzována vaše uhlazenost vytříbenost, to vás ujišťuji.“
Byla to Studentova první šance a váhal, než skočil do napjatě
očekávajícího prostoru, který se před ním otvíral. Ostýchavě řekl: „Z toho,
co vím, věřím, že záměrem Plánu je vytvořit lidskou civilizaci založenou na
orientaci, která by byla zcela odlišná od všeho, co tu až dosud bylo. Orientaci,
která podle psychohistorických zjištění by nikdy nemohla vzniknout spontánně...“
„Dost!“ První Mluvčí byl neodbytný. „Nesmíte říci 'nikdy'.
To nevystihuje skutečnost. Psychohistorie vlastně předvídá pouze pravděpodobnosti.
Určitá událost může být zanedbatelně pravděpodobná, ale pravděpodobnost je vždy
větší než nula.“
„Ano, Mluvčí, pokud se mohu opravit, tedy, ví se, že
pravděpodobnost, že by žádaná orientace byla dosažena spontánně, je
minimální.“
„To už je lepší. A jaká je tedy ta orientace?“
„Je to ta, která míří k civilizaci založené na vědě o duši.
V celé známé historii lidstva měly navrch fyzikální technologie, prostřednictvím
kterých člověk ovládal okolní svět. Řízení sebe samých a společnosti bylo
ponecháno osudu nebo neurčitě tápajícím etickým systémům, které byly založeny
na momentálních vnuknutích a emocích. Výsledkem toho bylo, že nikdy neexistovala
žádná kultura, jejíž stabilita by byla větší než padesát pět procent, a to
pouze jako výsledek velikého lidského utrpení.“
„A proč by orientace, o které mluvíme, nemohla vzniknout
spontánně?“
„Protože většina lidských bytostí je duševně vybavena tak, že
se raději bude věnovat fyzikálním vědám, ze kterých má viditelný prospěch. Pouze
zanedbatelná menšina má vrozené předpoklady pro to, aby se zaplétala do spletitostí
vědy o duši s tím, že čím déle to trvá, tím menší a méně viditelný má z
toho prospěch. A navíc by takováto orientace mohla vést až ke vzniku benevolentní
diktatury toho duševně nejlepšího - je to vlastně další stupeň třídění
Člověka. Ta by byla nenáviděna a nemohla by se udržet bez použití násilí, které
by surově potlačilo zbytek Lidstva. Takovýto vývoj se nám příčí a musíme se mu
vyhnout.“
„Jaké je tedy řešení?“
„Řešením je Seldonův Plán. Budou nastoleny a udržovány takové
podmínky, že za tisíc let - dnes již vlastně za šest set let, vznikne Druhá
Galaktická Říše, ve které lidstvo bude připraveno na vůdčí postavení vědy o
duši. Za tu samou dobu dospěje Druhá Nadace k tomu, že bude mít připravenu
již v pořadí čtvrtou skupinu psychologů, kteří budou schopni ujmout se vedení.
Nebo, jak už jsem na to často myslel, První Nadace bude obstarávat fyzikálno v
jednotné politické Říši a Druhá Nadace duševno vládnoucí třídy.“
„Ach tak. Celkem uspokojivé. Myslíte, že jakákoli Druhá
Řeše, která by se v čase udaném Seldonem zformovala, může být považována za
naplnění jeho Plánu?“