Jmenné tvary slovesné Participia Participium prézentu aktiva § tvoření od prézentního kmene sloves (u 3. a 4. konjugace je rozšířen o -ē-) + -ns, v gen. sg. -ntis, tj. indikativ imperfekta – -bam + -ns (laudā-bam > laudā-[DEL: bam :DEL] > laudā- > laudā-ns; legē-bam > legē-[DEL: bam :DEL] > legē- > legē-ns) § skloňuje se podle 3. deklinace (viz níže a v přehledu jmen) § vyjadřuje děj aktivní (i u deponentních sloves) a současný s dějem určitého slovesa ve větě § tvoří se i od deponentních sloves, aktivní význam § sloveso esse participium prézentu nemá, ale je participium absens, entis „nepřítomný“ a praesēns, entis „přítomný“ prézentní kmen participium nom. sg. participium gen. sg. 1. konjugace laudā- laudā-ns chválící lauda-nt-is 2. konjugace monē- monē-ns napomínající mone-nt-is 3. konjugace leg- leg-ē-ns čtoucí leg-e-nt-is 3. konjugace, typ capiō capi- capi-ē-ns chytající capi-e-nt-is 4. konjugace audi- audi-ē-ns slyšící audi-e-nt-is Skloňování jako jednovýchodné adjektivum 3. deklinace, ale v abl. sg. má -e (laudante), v gen. pl. má pravidelné -ium (laudantium) a v nom., ak., vok. pl. neuter pravidelné -ia (laudantia). Celé skloňování je uvedeno u adjektiv. Překlad participia prézentu aktiva, např. laudāns, antis: § přídavným jménem slovesným chválící § větou vztažnou (ten), který chválí / chválil / bude chválit § příslovečnou větou když chválí / chválil / bude chválit § přechodníkem přítomným chvále, -íc, -íce § souřadně spojenou hlavní větou (a) chválí / chválil / bude chválit Vyjadřuje současnost, překlad stejným časem, jaké má sloveso určité v dané větě, tj. minulým, přítomným nebo budoucím časem. Participium perfekta pasiva § tvoření od supina, od tzv. supinového kmene: laudāt-um > laudāt-[DEL: um :DEL] > laudāt- > laudāt- + -us, a, um § skloňování jako adjektiva 1. a 2. deklinace § vyjadřuje děj pasivní a předčasný před dějem věty hlavní § deponentní slovesa: tvar pasivní, význam aktivní slovesná řada supinum supinový kmen participium perfekta pasiva laudō, āre, āvī, ātum laudātum laudāt- laudātus, a, um moneō, ēre, uī, monitum monitum monit- monitus, a, um scrībō, ere, scrīpsī, scrīptum scrīptum scrīpt- scrīptus, a, um pellō, ere, pepulī, pulsum pulsum puls- pulsus, a, um agō, ere, ēgī, āctum āctum āct- āctus, a, um Překlad participia perfekta pasiva, např. laudātus, a, um: § pomocí vztažné věty: „(ten), který byl pochválen“; § přídavným jménem slovesným: „pochválený“; § přechodníkem: „byv pochválen“; § různými příslovečnými větami, např. „když byl pochválen“, „protože byl pochválen, „ačkoliv byl pochválen“. Konkrétní významový odstín se určuje na základě kontextu. Participium futura aktiva § supinový kmen + -ūrus, -ūra, -ūrum: laudāt-um > laudāt-[DEL: um :DEL] >laudāt- > laudāt- + -ūrus, -ūra, -ūrum § skloňování jako adjektiva 1. a 2. deklinace § vyjadřuje aktivní a následný děj, vyjadřuje záměr, rozhodnutí nebo vůli uskutečnit nějaký děj § tvoří se i od deponentních sloves, aktivní význam § tvoří se i od slovesa esse: futūrus, a, um „budoucí“ i většiny složenin, např. āfutūrus, a, um „hodlající chybět“, affutūrus, a, um „hodlající být přítomen“ slovesná řada supinum supinový kmen participium futura aktiva laudō, āre, āvī, ātum laudātum laudāt- laudāt-ūrus, laudāt-ūra, laudāt-ūrum moneō, ēre, uī, monitum monitum monit- monit-ūrus, monit-ūra, monit-ūrum scrībō, ere, scrīpsī, scrīptum scrīptum scrīpt- scrīpt-ūrus, scrīpt-ūra, scrīpt-ūrum pellō, ere, pepulī, pulsum pulsum puls- puls-ūrus, puls-ūra, puls-ūrum agō, ere, ēgī, āctum āctum āct- āct-ūrus, āct-ūra, āct-ūrum Překládá se zejména: § pomocí vztažné věty: „(ten), který hodlá / chce chválit“ § pomocí adjektiva slovesného: „hodlající / chtějící chválit“ puer laudāt-ūrus „chlapec hodlající chválit“ magistra hortāt-ūra „učitelka hodlající povzbuzovat“ Přehled participií participium prézentu aktiva participium perfekta pasiva participium futura aktiva laudāns, antis laudātus, a, um laudātūrus, ūra, ūrum ten, který chválí (chválil, bude chválit) ten, který pochválil ten, který hodlá / bude chválit hortāns, ants hortātus, a, um hortātūrus, ūra, ūrum ten, který povzbuzuje (povzbuzoval, povzbudí) ten, který povzbudil ten, který hodlá / bude povzbuzovat — (absēns, entis, praesēns, entis) — futūrus, ūra, ūrum — (nepřítomen, přítomen) — budoucí Infinitivy § tvoření uvedeno v přehledu slovesných tvarů § infinitiv prézentu vyjadřuje současnost, infinitiv perfekta předčasnost a infinitiv futura následnost vzhledem k ději slovesa ve větě řídící § infinitivy perfekta a futura aktiva se používají zejména v akuzativu a nominativu s infinitivem inf. préz. akt. inf. préz. pas. inf. pf. akt. inf. pf. pas. inf. fut. akt. inf. fut. pas. laudāre laudārī laudāvisse laudātum, am, um esse laudātūrum, am, um esse laudātum īrī chválit být chválen že (po)chválil(a, o) že byl(a, o) (po)chválen(a, o) že bude chválit že bude pochválen(a, o) — hortārī — hortātum, am, um esse hortātūrum, am, um esse — povzbuzovat že (po)vzbudil(a, o) že bude povzbuzovat esse — fuisse — futūrum, am, um esse — být že byl(a, o) že bude Supinum § zakončeno na -um, nesklonné § po slovesech pohybu k vyjádření účelu nebo cíle pohybu § překlad: infinitiv nebo vedlejší věta účelová Venimus tē salūtātum. Přicházíme tě pozdravit. Přicházíme, abychom tě pozdravili. Lēgātī vēnērunt pācem petītum. Legáti přišli žádat o mír. Legáti přišli, aby žádali o mír. Gerundium § prézentní kmen (u 3. a 4. konjugace je kmen rozšířen o -e-) + -nd- + koncovka příslušného pádu § skloňování: jako neutrum 2. deklinace § nemá nominativ, v akuzativu pouze po předložce § od nedeponentních i deponentních sloves, aktivní význam § substantivizované neutrum gerundiva v singuláru § překlad: obvykle podstatným jménem slovesným (např. „chválení“) nebo infinitivem (např. „chválit“) 1. konjugace 2. konjugace 3. konjugace 3. konjugace (capiō) 4. konjugace nom. — — — — — gen. laudand-ī chválení, chválit monend-ī napomínání, napomínat legend-ī čtení, číst capiend-ī chytání, chytat audiend-ī slyšení, slyšet dat. laudand-ō monend-ō legend-ō capiend-ō audiend-ō ak. (ad) laudand-um (ad) monend-um (ad) legend-um (ad) capiend-um (ad) audiend-um vok. — — — — — abl. laudand-ō monend-ō legend-ō capiend-ō audiend-ō Použití jednotlivých pádů Genitiv § po některých substantivech a adjektivech, např.: ārs, artis, f. umění ārs amandī umění milovat causa, ae, f. důvod causa querendī důvod si stěžovat cupiditās, ātis, f. touha cupiditās regnandī touha vládnout facultās, ātis, f. schopnost facultās dīcendī schopnost řečnit locus, ī, m. místo locus hiemandī místo k přezimování modus, ī, m. způsob modus pugnandī způsob boje necessitās, ātis, f. nutnost necessitās manendī nutnost zůstat occāsiō, ōnis, f. příležitost occāsiō bibendī příležitost k napití potestās, tis, f. moc potestās ēligendī moc / možnost si vybrat ratiō, ōnis, f. způsob, důvod ratiō vīvendī způsob života, důvod k životu spēs, eī, f. naděje spēs vincendī naděje zvítězit, naděje na vítězství studium, iī, n. snaha, úsilí studium discendī snaha se učit tempus, oris, n. čas tempus aggrediendī čas zaútočit cupidus, a, um toužící cupidus imperandī toužící vládnout perītus, a, um zkušený perītus dīcendī zkušený v řečnění § ve spojení s předložkami causā a grātiā: causā kvůli, za účelem ulcīscendī causā kvůli pomstě, za účelem pomsty grātiā kvůli, za účelem spoliandī grātiā kvůli loupení, za účelem loupení Dativ § méně často než ostatní pády § někdy synonymní s konstrukcí ad + akuzativ § po některých slovesech či spojeních slovesa se jménem operam dare + dat. „věnovat se čemu“ operam damus cantandō „věnujeme se zpěvu“ adesse + dat. „být přítomen čemu“ scrībendō adfuit „byl přítomen u psaní“ § se slovesem esse ve významu „být schopen, být s to“ Nōn sum solvendō. Nejsem schopen / s to platit. Akuzativ § pouze po předložkách § nejčastěji předložka ad, někdy např. i inter veniunt ad populandum přicházejí k plenění / aby plenili locus ad habitandum místo k bydlení idōneus ad nāvigandum vhodný k plavbě inter cēnandum mortuus est zemřel při jídle Ablativ § po předložkách, např. předložky in, dē, ā/ab optimus in dīcendō nejlepší v řečnění celeritās in respondendō pohotovost při odpovídání dē pingendō docet poučuje o kreslení abhorret ā scrībendō má odpor k psaní § bez předložky, vyjadřuje příčinu, způsob nebo prostředek, např.: legendō discimus učíme se čtením dēfessus sum ambulandō jsem unaven chůzí castra pugnandō cēpit tábor dobyl bojem Infinitiv prézentu místo nominativu a bezpředložkového akuzativu § infinitiv prézentu, ve větě má funkci podmětu nebo přímý předmětu Studēbant bene labōrāre (předmět). Snažili se dobře pracovat. Mentīrī turpe est (podmět). Je hanebné lhát.