Participium spojité § shoduje se s některým větným členem (podmětem, předmětem,…), po vypuštění participia věta dává smysl § participium prézentu aktiva: děj současný a aktivní § participium perfekta pasiva: děj předčasný a pasivní § participium perfekta deponentních sloves: děj předčasný a aktivní Překlad do češtiny § přídavným jménem slovesným § větou vztažnou § souřadně spojenými větami hlavními § vedlejšími větami příslovečnými časovými (když, až), důvodovými (protože), přípustkovými (i když, třebaže, ačkoliv), případně podmínkovými (jestliže), § různými předložkovými konstrukcemi Tē absentem accūsāvērunt. Obžalovali tě, když / třebaže jsi nebyl přítomen. Obžalovali tě v nepřítomnosti. Tē absentem accūsant. Žalují tě, když / třebaže nejsi přítomen. Žalují tě v nepřítomnosti. Tē absentem accūsābunt. Obžalují tě, když / třebaže nebudeš přítomen. Obžalují tě v nepřítomnosti. Rēx captus Rōmam adductus est. Když byl král zajat, byl doveden do Říma. Zajatý král byl doveden do Říma. Rēx captus Rōmam dūcitur. Poté, co byl král zajat, je veden do města. Zajatý král je veden do města. Rēx captus Rōmam addūcētur. Až bude král zajat, bude doveden do města. Zajatý král bude doveden do města. Ablativ absolutní § ablativ jména + ablativ participia prézentu aktiva nebo participia perfekta pasiva § jméno v ablativu není začleněno do hlavní věty jako podmět, předmět atd., při vypuštění participia věta nedává smysl § ekvivalent příslovečných vět Překlad do češtiny § vedlejšími větami příslovečnými časovými (když, až), důvodovými (protože), přípustkovými (i když, třebaže, ačkoliv), případně podmínkovými (jestliže), § různými předložkovými konstrukcemi (např. „za vlády králů“, „po vyhnání králů“), § souřadně spojenými větami hlavními. Při překladu pomocí vedlejší věty se latinské jméno v ablativu stane podmětem české vedlejší věty a participium v ablativu přísudkem. Podmínky použití ablativu absolutního Příslovečnou větu lze do latiny přeložit ablativem absolutním pouze za těchto podmínek: § Vyjadřuje děj současný a aktivní > participium prézentu aktiva. § Vyjadřuje děj předčasný a pasivní > participium perfekta pasiva. § Vyjadřuje děj předčasný a aktivní > participium perfekta deponentního slovesa, je-li v daném významu k dispozici. § Podmět věty vedlejší nemůže být členem věty hlavní, a to ani jako zájmeno nebo nevyjádřený podmět. Ablativ absolutní s participiem prézentu Participium prézentu vyjadřuje pouze současnost s dějem hlavního slovesa (nikoliv přítomnost!), čas v české větě se volí podle času hlavního slovesa: § Hlavní sloveso v přítomném čase > přítomný čas. § Hlavní sloveso v minulém čase > minulý čas. § Hlavní sloveso v budoucím čase > budoucí čas. přítomnost: Perīculō crēscente vīrēs crēscunt. Když roste nebezpečí, rostou síly. minulost: Perīculō crēscente vīrēs crēscēbant. Když rostlo nebezpečí, rostly síly. budoucnost: Perīculō crēscente vīrēs crēscent. Když poroste nebezpečí, porostou síly. Ablativ absolutní bez participia § spojení dvou jmen (substantiva, adjektiva, zájmena) § lze domyslet neexistující participium prézentu slovesa esse § často překlad předložkovými konstrukcemi Cicerōne cōnsule coniūrātiō Catilīnae patefacta est. Když byl Cicero konzulem, bylo odhaleno Catilinovo spiknutí. Za Ciceronova konzulátu bylo odhaleno Catilinovo spiknutí. Obvyklá spojení mē vīvō, mē vīvā „za mého života“ mē puerō „za mého dětství, když jsem byl chlapcem, když jsem byl malý“ mē puellā „za mého dětství, když jsem byla dívkou, když jsem byla malá“ nōbīs puerīs „za našeho dětství, když jsme byli dětmi“ tē invītō, tē invītā „proti tvé vůli“ Ablativ absolutní s participiem perfekta pasiva Participium perfekta vyjadřuje předčasnost před dějem hlavního slovesa (nikoliv minulost!), čas v české větě se volí tak, aby vyjadřoval předčasnost před dějem hlavního slovesa: § Hlavní sloveso v přítomném čase > minulý čas. § Hlavní sloveso v minulém čase > minulý čas. § Hlavní sloveso v budoucím čase > budoucí čas. Omnibus rēbus cōgnitīs mihi scrībit. Píše mi poté, co byly zjištěny tyto věci. Omnibus rēbus cōgnitīs mihi scrīpsit. Napsal mi poté, co byly zjištěny tyto věci. Omnibus rēbus cōgnitīs mihi scrībet. Napíše mi, až budou tyto věci zjištěny. Participium nedeponentních sloves vyjadřuje děj předčasný a pasivní, participium deponentních sloves vyjadřuje děj předčasný a aktivní.