Zájmena Osobní zájmena § osobní zájmena pro 1. a 2. osobu sg. i pl. § pro 3. osobu sg. i pl.: ukazovací zájmeno is, ea, id § předložka cum se spojuje s ablativem: mēcum „se mnou“, tēcum „s tebou“, nōbīscum „s námi“, vōbīscum „s vámi“ 1. os. sg. já 2. os. sg. ty 1. os. pl. my 2. os. pl. vy nom. ego tū nōs vōs gen. meī tuī nostrī (nás), nostrum (z nás) vestrī (vás), vestrum (z vás) dat. mihi tibi nōbīs vōbīs ak. mē tē nōs vōs abl. mē tē nōbīs vōbīs Zvratné zájmeno § nemá tvar nominativu § vztahuje se k podmětu v 3. os. sg. i pl. § předložka cum se spojuje s ablativem: sēcum „s sebou“ nom. – gen. suī sebe dat. sibi ak. sē abl. sē Přivlastňovací zájmena § skloňování jako adjektivum 1. a 2. deklinace § přivlastňovací zájmena pro 1. a 2. osobu sg. i pl. 1. os. sg. meus, mea, meum můj 1. os. pl. noster, nostra, nostrum náš 2. os. sg. tuus, tua, tuum tvůj 2. os. pl. vester, vestra, vestrum váš § zvratné přivlastňovací zájmeno pro 3. os. sg. i pl. 3. os. sg. suus, sua, suum svůj 3. os. pl. suus, sua, suum svůj § přivlastňovací zájmena „jeho, její, jejich“: pomocí tvarů zájmena is, ea, id Ukazovací zájmena Zájmeno is, ea, id § „ten, ta, to“ § jako osobní nebo přivlastňovací zájmeno „on, ona, ono“. m. f. n. sg. nom. is ea id gen. e-ius dat. e-i ak. e-um e-am id abl. e-ō e-ā e-ō pl. nom. i-ī / e-ī / ī e-ae e-a gen. e-ōrum e-ārum e-ōrum dat. i-īs / e-īs / īs ak. e-ōs e-ās e-a abl. i-īs / e-īs / īs Tvary zájmena is, ea, id pro přivlastňování 3. osobě: m. f. n. 3. os. sg. eius jeho eius její eius jeho 3. os. pl. eōrum jejich eārum jejich eōrum jejich Zájmeno īdem, eadem, idem § „tentýž, tatáž, totéž“ § skloňuje se první část § hlásková změna -md- > -nd- m. f. n. sg. nom. ī-dem ea-dem i-dem gen. eius-dem dat. ei-dem ak. eun-dem ean-dem i-dem abl. eō-dem eā-dem eō-dem pl. nom. iī-dem / eī-dem / ī-dem eae-dem ea-dem gen. eōrun-dem eārun-dem eōrun-dem dat. iīs-dem / eīs-dem / īs-dem ak. eōs-dem eās-dem ea-dem abl. iīs-dem / eīs-dem / īs-dem Zájmeno hic, iste, ille § hic, haec, hoc „tento, tato, toto“ § iste, ista, istud „tenhle, tahle, tohle“ § ille, illa illud „onen, ona, ono“ m. f. n. sg. nom. hic haec hoc gen. hu-ius dat. hu-i-c ak. h-an-c h-an-c hoc abl. h-ō-c h-ā-c h-ō-c pl. nom. h-ī h-ae haec gen. h-ōrum h-ārum h-ōrum dat. h-īs ak. h-ōs h-ās haec abl. h-īs m. f. n. m. f. n. sg. nom. iste ista istud ille illa illud gen. ist-īus ill-īus dat. ist-ī ill-ī ak. ist-um ist-am istud ill-um ill-am illud abl. ist-ō ist-ā ist-ō ill-ō ill-ā ill-ō pl. nom. ist-ī ist-ae ist-a ill-ī ill-ae ill-a gen. ist-ōrum ist-ārum ist-ōrum ill-ōrum ill-ārum ill-ōrum dat. ist-īs ill-īs ak. ist-ōs ist-ās ist-a ill-ōs ill-ās ill-a abl. ist-īs ill-īs Zájmeno ipse, ipsa, ipsum § „sám“ ve smyslu „osobně, dokonce i, bez pomoci ostatních“ (nikoliv ve významu „opuštěn, osamocen“) m. f. n. sg. nom. ipse ipsa ipsum gen. ips-īus dat. ips-ī ak. ips-um ips-am ips-um abl. ips-ō ips-ā ips-ō pl. nom. ips-ī ips-ae ips-a gen. ips-ōrum ips-ārum ips-ōrum dat. ips-īs ak. ips-ōs ips-ās ips-a abl. ips-īs Tázací zájmena Substantivní: quis, quid § kdo?, co? § stojí samostatně nebo je určeno adjektivem nom. quis kdo? quid co? gen. cuius cuius reī dat. cui cui reī ak. quem quid abl. quō quā rē Adjektivní: quī, quae, quod § který, která, které?, jaký, jaká, jaké? § určuje jiné jméno (substantivum, zájmeno) m. f. n. sg. nom. quī (quis) který? quae která? quod které? gen. cuius dat. cui ak. quem quam quod abl. quō quā quō pl. nom. quī quae quae gen. quōrum quārum quōrum dat. quibus ak. quōs quās quae abl. quibus Předložka cum se připojuje za tvary ablativu (quōcum, quācum, quibuscum,…). Vztažná zájmena § quī, quae, quod „který, která, které“, „jenž, jež, jež“ m. f. n. sg. nom. quī quae quod gen. cuius dat. cui ak. quem quam quod abl. quō quā quō pl. nom. quī quae quae gen. quōrum quārum quōrum dat. quibus ak. quōs quās quae abl. quibus Vztažné věty § věty připojené pomocí vztažných zájmen a příslovcí (např. ubi „kde“, unde „odkud“) § české „to, co“: id quod / ea quae § pád vztažného zájmena podle funkce tohoto zájmena ve vedlejší větě § rod vztažného zájmena podle jména, ke kterému se vztahuje Vztažné zájmeno ve větě nom. sg.: Fēmina, quae (sc^^[1]. ea fēmina) venit, māter mea est. Žena, která (tj. ta žena) přichází, je moje matka. gen. sg.: Poētam, cuius (sc. eius poētae) librōs legimus, salūtāmus. Zdravíme básníka, jehož (tj. toho básníka) knihy čteme. dat. sg.: Puer, cui (sc. ei puerō) dōna damus, fīlius noster est. Chlapec, kterému (tj. tomu chlapci) dáváme dary, je náš syn. ak. sg.: Vir, quem (sc. eum virum) vidēs, pater meus est. Muž, kterého (tj. toho muže) vidíš, je můj otec. abl. sg.: Oppidum, in quō (sc. in eō oppidō) vīvimus, pulchrum est. Město, v němž (tj. v tom městě) žijeme, je krásné. nom. pl.: Discipulōs, quī (sc. iī discipulī) bene labōrābant, laudābāmus. Chválili jsme žáky, kteří (tj. ti žáci) dobře pracovali. gen. pl.: Mulierēs, quārum (sc. eārum mulierum) līberī in scholā sunt, in oppidum properant. Ženy, jejichž (tj. těch žen) děti jsou ve škole, spěchají do města. dat. pl.: Puerī, quibus (sc. iīs puerīs) fābulam narrāmus, tacent. Chlapci, kterým (tj. těm chlapcům) vyprávíme pohádku, jsou potichu. ak. pl.: Discipulōs, quōs (sc. eōs discipulōs) magistrī castīgābant, laudāmus. Chválíme žáky, které (tj. ty žáky) učitelé kárali. abl. pl.: Virī, quibuscum (sc. cum iīs virīs) venimus, amīcī nostrī sunt. Muži, se kterými (tj. s těmi muži) přicházíme, jsou naši přátelé. Záporná zájmena § nēmō „nikdo“, nihil „nic“ nom. nēmō nihil gen. nūllīus nūllīus reī dat. nēminī nūllī reī ak. nēminem nihil abl. nūllō nūllā rē Vyjádření záporu v latině § ve větě pouze jedna záporka nebo jedno záporné zájmeno, příslovce či zájmenné adjektivum § je-li ve větě zápor, místo dalšího záporného zájmena či adverbia jiný výraz (často bez n-) záporný výraz výraz používaný v záporné větě nūllus, a, um žádný nōn… ūllus, a, um žádný nēmō nikdo nōn… ūllus (homō) nikdo nihil nic nōn… ūlla rēs nic numquam nikdy nōn… umquam nikdy nusquam nikde nōn… usquam nikde ________________________________ [1] Sc. je zkratka místo scilicet a odpovídá české zkratce „tj.“