CONSEIL
DE L'EUROPE
COUNCIL
OF EUROPE
ČEŠTINA JAKO CIZÍ JAZYK
Úroveň A1
podle
„Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.
Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme“
Univerzita Palackého v Olomouci
Katedra bohemistiky Filozofické fakulty
J. Línek, K. Vlasáková
Vedení projektu: M. Hádková
Poskytovatel účelové podpory projektu:
CONSEIL
DE L'EUROPE
COUNCIL
OF EUROPE
OBSAH
Kapitola 1 Charakteristika úrovně A1 pro češtinu
Kapitola 2 Formulace komunikativních cílů a komponentů
Kapitola 3 Doporučená strategie učení se (a vyučování) pro úroveň A1
Kapitola 4 Sociokulturní kompetence na úrovni A1
Kapitola 5 Prezentace zvukové stránky češtiny absolutním začátečníkům
Kapitola 6 Seznam frází prezentovaných bez gramatiky
Kapitola 7 Kompenzační strategie
Kapitola 8 Interakční modely
Kapitola 9 Jazykové a nocionální funkce
(Jazykové funkce, Obecné pojmy, Specifické pojmy)
Kapitola 10 Poslech textů
Kapitola 11 Čtení textů
Kapitola 12 Psaní textů
Kapitola 13 Gramatické minimum
Kapitola 14 Vokabulář
Kapitola 15 Index komunikačních situací
Kapitola 16 Charakteristika kolektivu řešitelů
Seznam zkratek
1
CHARAKTERISTIKA ÚROVNĚ A1 PRO ČEŠTINU (KAPITOLA 1)
OBSAH:
1 A1 podle Společného evropského referenčního rámce
2 Místo gramatického minima na úrovni A1 v češtině
3 Čeština spisovná a nespisovná na úrovni A1
4 Uchazeč o úroveň A1
5 A1 jako prvotní a konečná úroveň ovládnutí jazyka
6 Základní komunikační situace pro úroveň A1
2
1 A1 PODLE SPOLEČNÉHO EVROPSKÉHO REFERENČNÍHO RÁMCE
Úroveň A1 (Breakthrough) je podle Společného evropského referenčního rámce (česky,
Olomouc 2002) charakterizována jako nejnižší úroveň generativního užívání jazyka. Studenti,
kteří dosáhnou této úrovně, se dokážou jednoduchým způsobem zapojit do interakce, umí
klást otázky týkající se jich samotných, toho, kde bydlí, lidí, které znají, věcí, které mají. Na
takové otázky mají umět též odpovídat. Měli by být jazykově vybaveni tak, aby dokázali
iniciovat jednoduché výroky v oblastech svých nejnaléhavějších komunikačních potřeb.
Předpokládá se, že budou schopni účastnit se komunikace o velmi známých tématech
a reagovat na ně. Srov. i Formulaci komunikativních cílů a komponentů (kapitola 2).
2 MÍSTO GRAMATICKÉHO MINIMA NA ÚROVNI A1 V ČEŠTINĚ
Vzhledem ke komunikačním cílům, kterých má být student na úrovni A1 podle Společného
evropského referenčního rámce schopen dosáhnout, nelze v případě vysoce flexivní češtiny
předpokládat, že jich bude moci dosáhnout zcela bez poučení o gramatice. Do předkládaného
popisu je tedy vtělen minimální soubor gramatických pravidel, která jsou nutná k dosažení
předepsaných cílů. Rezignace na flexi představuje v oblasti percepce významné komunikační
bariéry – lze předpokládat, že ani ten nejvstřícnější rodilý uživatel češtiny nerezignuje při
komunikaci s cizincem na flexi, tedy že se bude vyjadřovat jen v nominativech a infinitivech.
I obrácená situace je komunikačně zrádná – rodilý uživatel češtiny může porozumět sdělení
realizovanému jen v nominativech a infinitivech jen do určité míry. Reagovat bude ovšem
flexí proměněnými jazykovými prostředky, které budou pro jeho komunikačního partnera
realizujícího promluvu jen ve slovníkových tvarech zcela neuchopitelné.
Cílem úrovně A1 však není znalost gramatických pravidel, ale dovednost dorozumět se
v žádané situaci a roli. Jako cizince na úrovni A1 tedy neoznačíme studenta, který ví, jak se
tvoří akuzativ feminin, ale studenta, který např. umí požádat o vodu, kávu, radu, pomoc, který
je schopen říct, co potřebuje, poslouchá atd.
3 ČEŠTINA SPISOVNÁ A NESPISOVNÁ NA ÚROVNI A1
Pro úroveň A1 nepředpokládáme ovládnutí prvků obecné češtiny či jiného substandardního
útvaru. Důvodem je to, že jde o prvotní kontakt, který zdaleka nemůže pokrýt všechny
situace, v nichž se cizinec, který této úrovně dosáhl, může neplánovaně ocitnout. Použil-li by
(byť ojediněle) prvku obecné češtiny (příp. lokálního dialektu), mohlo by to mít nežádoucí
dopad na průběh komunikace, zejména s rodilým uživatelem češtiny. Ten totiž zpravidla
automaticky pokládá obecnou češtinu za nadstavbu češtiny spisovné. Domnívá se, že cizinec
ovládá bezpečně spisovný jazyk, a proto si může dovolit využívat i nespisovného. Takto se
ztrácí komunikační vstřícnost ostatních mluvčích užívajících v hovoru s cizincem na úrovni
A1 češtinu. Obvykle to konkrétně znamená zvýšení mluvního tempa a celkový přechod do
nespisovné češtiny, např. i využití slangismů, což je pro úroveň A1 již nepřijatelné. Zejména
úspěšnost poslechu s porozuměním zásadně ovlivňuje právě interaktivní citlivost produktora
(rodilého uživatele češtiny) – jeho ochota minimalizovat v promluvě orientované k cizinci
podíl nespisovných prvků. Mísení spisovných a nespisovných prvků, resp. celá promluva
realizovaná v obecné češtině, tvarově podstatně odlišné od češtiny spisovné, má především
3
pro cizince, jejichž mateřština je tzv. velmi vzdálená, fatálně nežádoucí důsledky. Na úrovni
A1 totiž nedokáží ovládat obojí tvary (spisovné i nespisovné) a není to ani žádoucí vzhledem
k jejich produkci. Nemohou ale většinou vůbec identifikovat vztahy (najít vazbu) mezi
ovládnutými prvky spisovného jazyka a jejich nespisovnými protějšky, jinými slovy,
nedokáží si převést sdělení ze substandardu do spisovného jazyka, a proto ani nemohou
dekódovat komunikát. Nerozumí tedy např. sdělením typu.: Za támhletěma domama si
vodbočte. Vod tý školy furt dál. Bejt tu dycky ten malej stůl, je to tu dobrý. Ten starej je vod
vedle. Čéče, dyk vo nic nejde. Od té šaliny deset metrů. Co s tym dělaš? Poďme do sklípka na
sklénku červeného. atd. Srov. i Kompenzační strategie (kapitola 7).
4 UCHAZEČ O ÚROVEŇ A1
Studenti, kteří hodlají dosáhnou této úrovně, se chtějí jednoduchým způsobem zapojit do
interakce, umět klást otázky týkající se jich samotných, toho, kde bydlí, lidí, které znají, věcí,
které mají. Na takové otázky chtějí umět též odpovídat. Přejí si být jazykově vybaveni tak,
aby dokázali iniciovat jednoduché výroky v oblastech svých nejnaléhavějších komunikačních
potřeb. Předpokládají, že budou schopni účastnit se komunikace o velmi známých tématech
a reagovat na ně.
Ony nejnaléhavější potřeby jsou tedy u úrovně A1 velmi rozmanité, protože se odvíjejí
od toho, proč se student vůbec začíná učit česky, jaké konkrétní komunikační situace u něj
můžeme předpokládat a pro jaké si přeje on sám být připraven. Např. zcela jiné komunikační
cíle bude mít cizinec, který chce na historickém území češtiny pracovat, např. na pozici
manuálně pracujícího dělníka, resp. na pozici manažera zahraniční firmy. Jiné cíle bude mít
také cizinec, který přijede do České republiky na výměnný studentský pobyt, přičemž studium
bude realizováno v jeho mateřštině, případně mediačním jazyce, nejčastěji v angličtině. Jiné
cíle bude mít i student, který se chce např. během letní školy jen pro zajímavost seznámit
s flexivním jazykem, případně s dalším flexivním jazykem.
Uchazeči o úroveň A1 se kromě těchto svých komunikačních cílů, které chtějí v češtině
naplnit, budou lišit ještě v mnoha dalších aspektech: v sociálním zázemí, věku, pohlaví atd.
Základním rozdílem je ale z hlediska definované úrovně vzdálenost mezi mateřštinou cizince
(příp. mediačním jazykem) a cílovou češtinou. Např. rozdíl mezi Slovanem a Neslovanem,
Neslovanem se znalostí středoevropské reality, mezi Američanem ovládajícím ruštinu a jiným
Američanem, pro něhož je čeština vůbec prvním cizím jazykem. Studenti se tedy budou při
svém prvotním kontaktu lišit rozsahem poučení o okolnostech fungování češtiny, které jim
musí být předáno, aby dosáhli úrovně A1. Při tvorbě tohoto přehledu jsme vycházeli
z předpokladu, že se všichni cizinci (přistupující k češtině jako absolutní začátečníci), tedy
ucházející se o dosažení úrovně A1, budou vyrovnávat s požadavky této úrovně s různou
rychlostí a v různých okolnostech. Odlišná bude jistě rychlost získávání komunikační
kompetence u Slovana, který se bude učit česky v České republice, a např. u Japonce, který
absolvuje stejný počet výukových jednotek češtiny pro cizince ve své vlasti.
5 A1 JAKO PRVOTNÍ A KONEČNÁ ÚROVEŇ OVLÁDNUTÍ JAZYKA
Při vytváření úrovně A1 pro češtinu jsme měli na paměti, že pro mnoho studentů to bude
úroveň konečná. Z nejrůznějších důvodů nechtějí nebo nepotřebují svou znalost dále rozvíjet.
Tomu faktu jsme také do určité míry přizpůsobili výběr komunikačních situací, se kterými by
4
se měl každý student na úrovni A1 umět vypořádat. Vzhledem k tomu, jak pestré složení
studentů lze očekávat (co do národnosti, zkušeností s jinými cizími jazyky, zkušeností
s flexivními jazyky, ale také co do věku, délky pobytu na historickém území, důvodů pro
studium češtiny atd.), nepředpokládáme, že zcela každý student zvládne veškerý navržený
jazykový materiál, ale předpokládáme naopak, že se student (s pomocí učitele) zaměří na
situace, v nichž bude potřebovat být komunikačně úspěšný. Podle svých možností tak bude
činit jen s minimálním repertoárem komunikačních prostředků, které mohl během předepsané
doby ovládnout (např. Neslovan bez zkušenosti se středoevropskou realitou), případně
s rozsáhlejším souborem (např. Polák).
Z hlediska kompetencí na historickém území se úroveň A1 zaměřuje na osoby s dočasným
pobytem v zemi, kde je daný jazyk obecně rozšířeným prostředkem komunikace, tedy
v našem případě na území České republiky. Předpokládáme tedy užití jazyka především
v komunikaci s rodilými mluvčími, jejichž vstřícnost a pomoc při komunikaci student A1
očekává. Přesto by měl student být schopen dorozumět se i s nerodilými mluvčími, zejména
s těmi, kteří dosáhli stejné úrovně.
6 ZÁKLADNÍ KOMUNIKAČNÍ SITUACE PRO ÚROVEŇ A1
Uživatel A1 by se měl umět pomocí češtiny vypořádat s požadavky, které na něj kladou
situace, v nichž se s největší pravděpodobností ocitne, a to:
• situace každodenního praktického života, např. nákup, objednávka v restauraci,
služby, pošta, ale také návštěva veřejných zařízení (muzea, kina, divadla, kluby, diskotéky
apod.)
• styk s úřední osobou, např. policistou, dopravním policistou, cizineckým policistou,
celníkem, úředníkem v bance
• návštěva zdravotního zařízení
• společenský styk – především ústní interakce, ale také krátký text na pohlednici;
student umí někoho pozvat a přijmout pozvání, být dobrým hostitelem i hostem
(důležitá sociokulturní kompetence – student se musí seznámit se základními
jazykovými i nejazykovými společenskými konvencemi, např. podání rukou, líbání,
gestikulace, způsoby oslovování)
• situace spojené s ubytováním
• situace spojené s veřejnou dopravou, mj. i porozumění základním informacím
v hlášení, dále porozumění jízdním řádům, nákup jízdenek atd.
• hledání cesty – požádat o potřebné informace, řídit se podle pokynů, jak se někam
dostat
• telefon – navázání a ukončení hovoru, vyžádat si určitou osobu k telefonu, požádat
a předat základní informace, nechat nebo přijmout vzkaz
Podrobně viz Formulace komunikativních cílů a komponentů (kapitola 2).
Na závěr můžeme shrnout, že cílem úrovně je získat komunikativní jazykovou kompetenci
(tedy lingvistickou, sociolingvistickou a pragmatickou) na určité úrovni charakterizované jako
A1. Tuto úroveň, stejně jako jiné úrovně, je třeba chápat jako komplex dovedností, v němž
nelze žádnou složku pominout.
5
FORMULACE KOMUNIKATIVNÍCH CÍLŮ A KOMPONENTŮ
(KAPITOLA 2)
OBSAH:
1 A1 – cílová ( příp. i konečná) úroveň znalosti češtiny pro cizince
2 Nejčastější komunikativní cíle uživatelů A1
2.1 Situace každodenního praktického života
2.2 Styk s úřední osobou
2.3 Návštěva zdravotního zařízení
2.4 Společenský styk
2.5 Situace spojené s ubytováním
2.6 Situace spojené s veřejnou dopravou
2.7 Pohyb po historickém území cílového jazyka
2.8 Telefonování
3 Stupně řečových dovedností budovaných na úrovni A1
3.1 Porozumění
3.1.1 Poslech
3.1.2 Čtení
3.2 Mluvení
3.2.1 Ústní interakce
3.2.2 Samostatný ústní projev
3.3 Psaní
6
1 A1 – CÍLOVÁ (PŘÍP. I KONEČNÁ) ÚROVEŇ ZNALOSTI ČEŠTINY PRO
CIZINCE
Úroveň A1 (Breakthrough) je podle Společného evropského referenčního rámce (česky,
Olomouc 2002) charakterizována jako nejnižší úroveň generativního užívání jazyka. Je
formulována jako první, ale i jako potenciálně konečná. Studenti, kteří dosáhnou této úrovně,
se dokážou jednoduchým způsobem zapojit do interakce, umí klást otázky týkající se jich
samotných, toho, kde bydlí, lidí, které znají, věcí, které mají. Na takové otázky mají umět též
odpovídat. Jsou jazykově vybaveni tak, aby dokázali iniciovat jednoduché výroky v oblastech
svých nejnaléhavějších komunikačních potřeb. Předpokládá se, že budou schopni účastnit se
komunikace o velmi známých tématech a reagovat na ně. Pokrývá-li úroveň A1 většinu
komunikativních situací, na něž se hodlá student v cizím jazyce připravit během výuky, je to
logicky i konečná úroveň, již chce rozvíjet jen neřízeně (mimo výuku, resp. bez učebnice),
a to formou osvojování si funkčních řečí pro další komunikační situace.
K takovému přístupu se může rozhodnout především student, který se bude pohybovat
v relativně omezeném a velmi přesně definovatelném souboru komunikačních situací a rolí,
a to i student s mateřštinou češtině velmi vzdálenou (např. manuálně pracující v tzv.
bezkontaktové profesi). Podobně i student s mateřštinou češtině blízkou může být na úrovni
A1 jazykově vybaven tak, že další soustavné poučení o fungování cílového jazyka již
nevyžaduje, protože předpokládá, že komunikaci zvládne – že bude podle svých představ
komunikačně úspěšný.
To jistě nemusí vždy znamenat absolutní gramatickou správnost a stylisticky adekvátně
zvolené lexikum, což následně vyžaduje toleranci a vstřícnost od příjemce (rodilého uživatele
češtiny), která je v A1 ale přímo zakotvena. Cílem úrovně však není primární znalost
gramatických pravidel, ale dovednost dorozumět se v žádané situaci a roli. Jako cizince na
úrovni A1 tedy neoznačíme studenta, který ví, jak se tvoří akuzativ feminin, ale studenta,
který např. umí požádat o vodu, kávu, radu, pomoc, který je schopen říct, co potřebuje,
poslouchá atd.
2 NEJČASTĚJŠÍ KOMUNIKATIVNÍ CÍLE UŽIVATELŮ A1
2.1 Situace každodenního praktického života
Např. nákup, objednávka v restauraci, služby, pošta, návštěva veřejných zařízení – muzeí, kin,
divadel, klubů, diskoték apod.
2.2 Styk s úřední osobou
Např. komunikace s policistou, dopravním policistou, cizineckým policistou, celníkem apod.
2.3 Návštěva zdravotního zařízení
2.4 Společenský styk
Především ústní interakce, ale také krátký text na pohlednici; student umí někoho pozvat
a přijmout pozvání, být dobrým hostitelem i hostem. Důležitá je i sociokulturní kompetence –
7
student se musí seznámit s základními jazykovými i nejazykovými společenskými
konvencemi, např. podání rukou, líbání, gestikulací, způsoby oslovování, s etiketou.
2.5 Situace spojené s ubytováním
2.6 Situace spojené s veřejnou dopravou
Patří sem i porozumění základním informacím v hlášení nádražního a staničního rozhlasu,
dále porozumění jízdním řádům, nákup jízdenek atd.
2.7 Pohyb po historickém území cílového jazyka
Patří sem dotaz na směr, žádost o potřebné informace při hledání cesty, dovednost řídit se
podle pokynů poskytnutých v cílovém jazyce.
2.8 Telefonování
Patří sem navázání a ukončení hovoru, žádost o telefonický kontakt s třetí osobou, žádost
o předání vzkazu třetí osobě, porozumění žádosti o zprostředkování telefonického kontaktu
s třetí osobou, přijetí vzkazu pro třetí osobu. Do této části zařazujeme i porozumění pokynům
hlasové pošty, záznamníkům, které však nepovažujeme za povinné na úrovni A1 zvládnout
(dle individuálních potřeb studenta).
3 STUPNĚ ŘEČOVÝCH DOVEDNOSTÍ BUDOVANÝCH NA ÚROVNI A1, KTERÉ
UMOŽNÍ CIZINCI ÚSPĚŠNĚ PROJÍT VÝŠE UVEDENÝMI KOMUNIKAČNÍMI
SITUACEMI A ROLEMI
3.1 Porozumění
3.1.1 Poslech
Student rozumí známým slovům, základním frázím, které se týkají jeho osoby, rodinného
společenství a úzkého okolí, např. pracovního kolektivu. Předpokladem je vstřícnost
komunikačního partnera – v češtině nejen pomalý a zřetelný projev, ale i realizace projevu ve
spisovné češtině. Srov. i Poslech textů (kapitola 10).
3.1.2 Čtení
Student rozumí známým označením, jménům, pojmenováním jevů a také elementárně
formulovaným větám s opakujícími se prefabrikáty, např. formuláře, vývěsky, plakáty, jízdní
řády. Dovede přečíst elementární sdělení ve formě krátké textové zprávy či elektronické
pošty, je-li formulováno jednoduše (vstřícnost komunikačního partnera), např. subjekt–
predikát–objekt, ale nikoli objekt–subjekt–predikát. Srov. i Čtení textů (kapitola 11).
3.2 Mluvení
Srov. i Interakční modely (kapitola 8).
8
3.2.1 Ústní interakce
Logicky jako poslech s porozuměním je i tato řečová dovednost v češtině pro cizince svázána
s interaktivní citlivostí (zejména rodilého) uživatele češtiny – promluvy ve spisovném jazyce.
Potřebná je též jeho ochota opakovat a reformulovat sdělení. Za těchto předpokladů se umí
cizinec na úrovni A1 jednoduchými cestami (gramaticky nekomplikovanými vyjádřeními)
domluvit. Dovede klást jednoduché otázky, které mu umožňují kontakt s rodilými (částečně
i nerodilými) uživateli jazyka na jeho historickém území, a to při společné činnosti. Jde např.
o otázky týkající se základních životních potřeb dočasného rezidenta.
3.2.2 Samostatný ústní projev
Jednoduchými formami student dokáže vyjádřit podstatné informace o sobě, svém rodinném,
pracovním aj. společenství.
3.3 Psaní
Student umí bezpečně vyplnit formuláře týkající se jeho osoby, osobních údajů, jména,
bydliště, národnosti, zdravotního stavu. Umí také jednoduchým způsobem napsat stručný text
– vzkazy o místě svého pobytu, o pobytu a pohybu třetí osoby. Dovede formulovat tzv. texty
na pohlednice (svátky, životní události, pozdravy z dovolené apod.). Vzhledem k frekvenci
používání elektronické pošty a mobilních telefonů (krátké textové zprávy) předpokládáme
tuto dovednost i s využitím těchto nových komunikačních kanálů. Srov. i Psaní (kapitola 12).
9
DOPORUČENÁ STRATEGIE UČENÍ SE (A VYUČOVÁNÍ)
PRO ÚROVEŇ A1 (KAPITOLA 3)
Člověk se rozhodne získat komunikační kompetenci v cizím jazyce, protože potřebuje pomocí
tohoto jazyka komunikovat v určitých situacích a přeje si být na ně připraven tak, aby je
dokázal bez problémů absolvovat a mohl v nich být komunikačně úspěšný. Ve většině
případů je uchazeč schopen vymezit, o jaké konkrétní komunikační situace a role má zájem.
K nim pak navíc přistupují automaticky komunikační situace, které logicky vyplývají
z plánovaného nebo již započatého pobytu cizince na historickém území cílového jazyka.
Z hlediska doporučení strategií učení je pak rozhodující osobnostní charakteristika uchazeče
o získání komunikační kompetence, nejlépe vymezené repertoárem komunikačních situací
a rolí.
Při stanovování konkrétních výukových úkolů pro uchazeče o získání cílové komunikační
úrovně A1 se jako užitečné jeví uvažovat o funkčním průniku vstupní a cílové komunikační
kompetence konkrétního uchazeče. Vyjdeme-li z předpokladu, že zájemce o tuto úroveň
přichází do kontaktu s češtinou zcela poprvé, že u něho nelze předpokládat zkušenost
s fungováním flexivního jazyka a ani zkušenost se středoevropskou realitou, stávají se
rozhodujícími tzv. vstupní předpoklady studenta – soubor veškerých znalostí o světě,
o fungování jazykových systémů, veškeré ovládnuté jazyky, zkušenosti s učením se cizím
jazykům, osobnostní charakteristika zahrnující věková specifika, vzdělanostní rozdíly, rozdíly
v temperamentu, typu paměti atd. Efektivní výuka by pak měla být zaměřena na „odlišné“
momenty získané srovnáním v oblasti všech součástí komunikační kompetence.
Cizince, kteří se chtějí nebo potřebují naučit česky, je pak možné diferencovat podle
nejrůznějších kritérií, např. na dospělé či nedospělé, na ty, kteří se potřebují naučit česky, aby
mohli v České republice pracovat, případně po určitou dobu žít (srov. vymezení
komunikačních situací) apod.
Z hlediska strategií učení je vhodné rozdělit studenty se stejným cílovým požadavkem,
v našem případě úroveň A1, podle vstupních předpokladů, např. s využitím tzv. vzdálenosti
studentovy mateřštiny a češtiny. Na základě tohoto rozdělení je možné lépe specifikovat
strategie učení pro jednotlivé skupiny:
• Neslovany s neindoevropskou mateřštinou, bez zkušenosti se středoevropskou realitou
• Neslovany s indoevropskou mateřštinou, bez zkušenosti s flexivním jazykem, ale se
znalostí středoevropské reality
• Neslovany s indoevropskou i neindoevropskou mateřštinou a s komunikační
kompetencí dosaženou na úrovni A1 v některém ze slovanských jazyků (se zkušeností se
středoevropskou realitou)
• Slovany (s mateřštinou češtině velmi blízkou a se znalostí středoevropské reality)
Uvedené skupiny se vydělují na základě vztahu k mluvnickému učivu, jehož místo ve výuce
cizinců musí být posuzováno ve vztahu k typologické charakteristice češtiny. Jakožto jazyk
s velmi silnou flexí (tvarovou rozmanitostí) kumuluje čeština významy na koncovkách slov,
např. ženě, ženy, ženám atd., a to navíc s významným dopadem na formu slova, srov.
slovníkové tvary a kontextově vázané tvary, např.: pracovat – nepracujeme, babička –
babičce, pes – psem, dobrý – dobří atd.V češtině není navíc ani pevný pořádek slov ve větě,
např. Kávu babičce dáš ty. Autem nepojedou s Petrem. Porozumění tedy není zajištěno
ovládnutím lexika (slovníkových tvarů), jako je tomu např. u převážně analytické angličtiny,
ale ovládnutím lexika spolu s minimem gramatických pravidel. Právě tato skutečnost je
10
významná pro úroveň A1 v češtině. Osvětlení těchto specifik lze považovat za klíč
k postupnému získávání dovednosti komunikovat v typologicky odlišném jazyce.
Předpokládáme-li, že bude cizinec nejen produktorem, ale i recipientem komunikátů, musí
ovládnout elementární poučení o gramatice – samozřejmě ve vztahu k jeho skutečným
komunikačním potřebám. Bez ovládnutí gramatického minima by nebyl schopen dekódovat
žádný komunikát a i jeho úspěšnost v roli produktora by byla vázána na vstřícné okolnosti
komunikování, např. přítomnost předmětu, o který jde, možnost doplňovat sdělení gesty atd.
Prezentace gramatiky na úrovni A1 se ale zásadním způsobem liší od způsobu, jakým jsou
s popisem českého jazyka seznamováni jeho rodilí uživatelé a také cizinci, kteří mají zájem
o ovládnutí vyšší úrovně (např. A2 atd.). Učitel musí respektovat prvotní kontakt s češtinou,
a nemůže tedy např. předpokládat tvoření forem podle analogií – využití vzorů. Gramatické
poučení je prezentováno na úrovni A1 tak, aby vycházelo ze slovníkového tvaru jako
odrazového můstku pro tvorbu tvaru vázaného situačním či větným kontextem. Tato metoda
práce totiž umožňuje i tzv. zpětnovazební postupy, kdy cizinec potřebuje dohledat ve slovníku
význam lexikální jednotky z komunikátu, ale má k dispozici jen kontextově vázanou formu
a musí nejdříve od ní vytvořit tvar slovníkový, např. z tvaru na podlaze, tedy ze spojení
předložky na (+L) s koncovkou -ě, dospějeme ke slovníkovému tvaru podlaha F (-a)
naučeným pravidlem, že zakončení -ze je výslednicí změny v důsledku potenciální kombinace
h+ě, která ale v češtině neexistuje atd.
K těmto úkonům potřebuje i cizinec na úrovni A1 zvládnout základní terminologii ke jmenné
a slovesné flexi a k syntaxi, a to podle individuálních předpokladů studenta (rozdíl mezi
Slovany a Neslovany), student by měl být s terminologií seznamován postupně, vždy
v souvislosti s rozvojem komunikačních dovedností – nikoli předem, srov. i Gramatické
minimum (kapitola 13), např. rod (m. – m. anim./m. inanim., f., nt.), substantivum,
adjektivum, verbum, pronomen, personále, posesivum, demonstrativum, interogativum,
singulár, plurál, nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál, numerále,
prézens, subjekt, predikát, préteritum, futurum atd.
Cílem výuky na úrovni A1 ale není ovládnutí tvarů, nejde např. o akuzativ, genitiv plurálu
atd. Cizinec je připravován ke zvládnutí určitých situací a rolí (viz Jazykové funkce v kapitole
9) a poučení gramatické je pouze instrumentální. Výuka by tedy měla být založena
na okamžitém užití tvaru v reálné komunikaci, což předpokládá vždy ovládnutí příslušných
forem tzv. tázacích slov:
A: Co si dáte? – B: Kávu, prosím.
A: Co si přejete, prosím? – B: Máte nějaký česko-anglický slovník?
A: Kde je kolega? – B: V kanceláři.
A: Jakou chceš kávu? – B: Černou s mlékem.
Výše uvedené rozdělení studentů na skupiny podle tzv. vzdálenosti výchozího jazyka
a češtiny se projevuje také v rychlosti a okolnostech postupného získávání příslušných
dovedností z oblasti mluvené i psané komunikace, zejména produkčních.
Ovládnutí zvukového plánu češtiny je tak spojeno s překonáním produkčních i percepčních
rozdílů mezi mateřštinou a češtinou. Úspěšnost ovládnutí produkce je v těchto souvislostech
u studenta na úrovni A1 poměřována přijatelností sdělení pro rodilého mluvčího – za chybu
považujeme jen to, co vede k nedorozumění.
Zvládnutí čtení a psaní je přímo závislé na vztahu grafického systému studentovy mateřštiny
a češtiny. Obecně lze konstatovat, že studenti, jejichž mateřský jazyk neužívá k zápisu
latinky, mají mnohem větší tendenci preferovat ovládnutí mluvené formy češtiny. Mnohdy
chtějí pro své záznamy používat fonetické transkripce na bázi své mateřštiny nebo
mediačního jazyka. Tento postup je ale kontraproduktivní – studenti si mnohem pomaleji
11
osvojují jazykovou složku komunikačních norem. Jsou komunikativně úspěšní jen jakožto
produktoři v ojedinělé komunikační situaci, pro niž jsou díky „znalosti“ příslušné funkční řeči
kompetentní. Tito studenti však nemohou dosáhnout úrovně A1.
Je nutné upozornit cizince na všechny okolnosti užívání a fungování češtiny, především na to,
co je podstatné pro porozumění komunikátu. Velmi často se totiž studenti setkávají
s flexivním jazykem poprvé a zjišťují, že postupy, kterých při samostatné přípravě využívali
při získávání jiných (neflexivních) jazyků, nejsou účinné. Student by měl dostat od učitele
doporučení, jak má při postupném získávání kompetence na úrovni A1 postupovat:
• Na počátku výuky potřebuje ovládnout třídění českých souhlásek (tzv. tvrdé, měkké,
obojetné) jako vodítko pro flexi substantiv.
• Nová slovíčka musí fixovat s gramatickou charakteristikou (rod substantiv, tvar 1. sg.
indikativu prézenta), musí upevňovat současně zvukový i grafický obraz slova.
• Je vhodné upozornit studenta na to, že koncovky slov mohou kumulovat i několik
významů.
• Při dekódování komunikátu by měl být student veden k tomu, aby vycházel od verba
finita. Nemůže spoléhat na ustálený pořádek slov.
• Je vhodné zařazovat sledování filmů (nahrávek) a trénovat vyhledávání informací,
a to bez porozumění celému komunikátu.
• Je vhodné trénovat kompenzační postupy, které cizinci, operujícímu s omezeným
repertoárem slovní zásoby a gramatiky, umožní ověřit správnost porozumění. Např.:
Cizinec: Kolik máte let?
Rodilý uživatel češtiny: Třiačtyřicet.
Cizinec: Kolik, prosím? Třicet…?
Rodilý uživatel češtiny: Ne, čtyřicet tři.
• Není vhodné číst na počátku výuky autentické texty – obsahují celou flexi, což brání
v porozumění především Neslovanům.
• Není vhodné číst texty určené dětem – obsahují speciální slovní zásobu, pro dospělé
nepoužitelnou a vzbuzující komický účin.
12
SOCIOKULTURNÍ KOMPETENCE NA ÚROVNI A1 (KAPITOLA 4)
OBSAH:
1 Sociální normy a výuka cizího jazyka
1.1 Sociální normy a uživatelé jazyka
1.2 Místo komunikace
1.2.1 Poučení o právních normách na historickém území češtiny
1.2.1.1 Komunikace s cizineckou policií, s policií
2 Komunikace v České republice (obecné poučení)
2.1 Tabuová témata
2.2 Neverbální komunikace
2.2.1 Postoje těla
2.2.2 Vzdálenost a zaujímání prostorových pozic
2.2.3 Tělesný kontakt
2.2.4 Gesta, pohyby hlavou, tzv. jazyk těla
2.2.5 Výrazy tváře (mimika)
2.2.6 Pohledy očí
2.3 Verbální projev (obecné poučení)
2.3.1 Hlasitost projevu
2.3.2 Funkční stratifikace češtiny a komunikační kompetence cizince
v češtině
3 Komunikace v krizové situaci (slovní obraty)
4 Každodenní sociální kontakt – mluvená komunikace
4.1 Pozdravy a zdvořilostní fráze
4.2 Představování
4.3 Tykání/vykání a oslovování
4.4 Telefonování
5 Psaná komunikace
5.1 Technika psaní
5.2 Zápis podle hláskování
13
5.3 Korespondence
5.3.1 Adresa
5.3.2 Úprava dopisů
5.3.2.1 Oslovení a závěrečné formule v dopisech
5.3.3 Blahopřání k narozeninám, svátku, promoci (úspěchu), výročí,
k narození dítěte
5.3.4 Vánoční přání, přání k novému roku, velikonoční přání, kondolence
5.3.5 Pozdrav z výletu, dovolené prázdnin
5.4 Vzkazy
5.4.1 Písemný vzkaz informující o autorovi
5.4.2 Písemný vzkaz pro třetí osobu
5.5 Krátké textové zprávy (SMS), elektronická pošta
6 Život v České republice
6.1 Rasová tolerance
6.2 Oblékání
6.3 Návštěva v české rodině
6.4 Oslavy narozenin, svátků, výročí svatby
6.5 Jídla
6.5.1 Stolování
6.6 Pozvání do restaurace, na oběd apod.
6.7 Spropitné
6.8 Ubytování v hotelích, ubytovnách a bydlení
6.9 Návštěva ordinace, zdravotnická zařízení, nemocnice, zdravotní
pojištění
6.10 Zdravotní rizika
6.11 Míry, váhy, velikosti
6.11.1 Udávání teploty
6.12 Čas a jeho rozdělní
6.13 Sporty a aktivity ve volném čase
14
6.14 Zvyky
6.15 Náboženství
6.16 Česká republika
6.16.1 Mapa České republiky, státní symboly, státní uspořádání
6.16.2 Počasí a podnebí v České republice
7 Závěrečná metodická doporučení
15
1 SOCIÁLNÍ NORMY A VÝUKA CIZÍHO JAZYKA
Vzájemný styk příslušníků určité sociální skupiny (národního společenství, pracovního
kolektivu, zájmové skupiny atd.) se řídí sociálními normami, které tvoří soubor
vymezitelných, všeobecně v daném prostředí přijímaných a též i vyžadovaných pravidel,
jejichž porušení může být i sankcionováno. V tomto souboru nacházíme tzv. komunikační
normy, organizující komunikační kontakty uvnitř příslušného společenství. Řídí chování
a užívání komunikačních prostředků v rovině obecné a podrobněji bývají rozdělovány na
normy chování v širokém smyslu a na normy užívání jazyka.
Z hlediska potřeb výuky cizích jazyků je výhodné definovat komunikační normy jako
významné principy řídící výběr komunikačních prostředků cílového jazyka a komunikačních
strategií rodilého i nerodilého uživatele se zřetelem ke konkrétním komunikačním činitelům.
Těmito činiteli jsou okolnosti, v nichž ke komunikaci dochází.
Úroveň A1 je vymezena jako prvotní kontakt s češtinou, a proto je vliv sociokulturní
kompetence na celkovou úspěšnost komunikace právě na této úrovni zásadní, protože rodilý
uživatel jazyka (v našem případě Čech, Češka) projevuje větší míru tolerance k prohřeškům
proti jazykové normě než proti normě chování. Chceme-li tedy zajistit cizinci bezpečný pohyb
po historickém území již od samého počátku jeho studia češtiny, kdy samozřejmě není jeho
jazyková komunikace bezchybná, je třeba, aby byl předem poučen o nejvýznamnějších
sociálních normách platných v České republice. Učitel češtiny, který je současně rodilým
uživatelem jazyka a zná jeho historické území, je bez větších obtíží schopen čerpat ze své
zkušenosti. Výhodné je, pokud využívá všech dostupných informačních prostředků, aby
představil českou realitu, např. filmu, literatury, internetu atd. Díky vizuální opoře a možnosti
charakterizovat předkládané komunikační události a situace jazykově dostupným komentářem
(např. v mediačním jazyce výuky), může student získávat potřebnou kompetenci již od
samotného začátku výuky, resp. dokonce před výukou jako takovou.
1.1 Sociální normy a uživatelé jazyka
Stejnojazyčnost mluvčích (oba jsou nositeli téže mateřštiny) není předmětem tohoto sylabu.
Zaměřuje se na tzv. nestejnojazyčné mluvčí (komunikační partneři nejsou nositeli téže
mateřštiny), konkrétně lze jejich vztah pro úroveň A1 vymezit takto:
• rodilý uživatel cílového jazyka a nerodilý uživatel téhož jazyka,
• jazyk v komunikačním kontaktu není mateřštinou ani jednoho z komunikačních
partnerů.
1.2 Místo komunikace
Komunikační normy souvisejí s určitým společenstvím mluvčích, proto je dále významné
i místo komunikace. V souvislosti s výukou cizího jazyka tak rozlišujeme mezi:
• komunikací na území cílového jazyka,
• komunikací v cílovém jazyce, ale mimo jeho historické území.
V tomto sylabu jsou vymezeny sociální normy, které provázejí komunikační kontakty
na historickém území češtiny, tedy v České republice, a to v širším středoevropském
kontextu. Toto vymezení vychází z předpokladu, že se uchazeč o získání komunikační
kompetence na úrovni A1 nesetkává poprvé jen s češtinou, ale i se středoevropskou
16
sociálněkulturní skutečností. V celé šíři je přehled určen klientům bez zkušenosti
s euroamerickou kulturou.
1.2.1 Poučení o právních normách na historickém území češtiny
Tyto informace jsou jistě nejvýznamnější pro bezpečnost a bezproblémový pohyb studenta
po České republice, resp. po EU, a to podle potřeb a požadavků konkrétního cizince. Patří
sem takové informace, jako jsou okolnosti pohybu cizince (vízum, pas), věková a jiná
omezení pro nákup a prodej určitých entit, řízení motorových vozidel, požívání alkoholu,
navazování intimních kontaktů atd. Součástí je i poučení o okolnostech výchovy dětí (povinné
zaškolení – povinná školní docházka, očkování), o okolnostech podnikání a práce v zemi
cílového jazyka, jakož i např. vymezení trestní odpovědnosti (např. otázky domácího násilí)
atd. Tato poučení je třeba nahlížet vzhledem k tomu, že nedodržení norem zákonem
stanovených a platných na teritoriu komunikace je sankcionováno – tedy zakládá střet cizince
se zákony České republiky, resp. např. s policií apod. Poučení by mělo být cizinci
prezentováno ve srozumitelném kódu (nejlépe v jeho mateřštině, v mediačním jazyce
užívaném při výuce – pokud ho cizinec dobře ovládá), aby byl odstraněn případný informační
šum.
1.2.1.1 Komunikace s cizineckou policií, s policií
Cizinec by měl být vybaven nejnutnější potřebnou slovní zásobou: pas, vízum, doklady,
řidičský průkaz, pojištění. Měl by být informován, při jakých situacích a kým může být
kontrolován.
2 KOMUNIKACE V ČESKÉ REPUBLICE (OBECNÉ POUČENÍ)
2.1 Tabuová témata
Není vhodné ptát se Čecha na jeho finanční příjem, majetek a v případě žen na věk. Pro
Čechy je typické, že se vyhýbají konfliktním tématům (častá neochota vyjádřit vlastní názor).
2.2 Neverbální komunikace
Cizinec, který se učí česky, by měl být poučen o neverbálních prvcích ovlivňujících průběh
komunikačních aktů na historickém území češtiny již na počátku výuky, protože tyto prvky
mnohdy rozhodujícím způsobem ovlivňují jeho komunikační úspěšnost, a to především v těch
každodenních situacích, pro něž není (zatím) dostatečně jazykově vybaven. Rodilí uživatelé
češtiny projevují větší toleranci k jazykové nedokonalosti než k porušení sociálních norem
v oblasti neverbálních projevů.
2.2.1 Postoje těla
Mělo by jít o seznámení s obecnými pravidly zdvořilostního kontaktu, především kontaktu
mezi mužem a ženou, mezi dospělým a dítětem, mezi podřízeným a nadřízeným apod.
K nejvýznamnějším a také nejvíce sledovaným zvyklostem na našem teritoriu patří tzv.
přednost ve dveřích, uvolňování místa ženám a starším ve veřejných dopravních prostředcích,
což se obejde zcela bez verbálního komentáře. Poučení by mělo respektovat typ
17
komunikačních kontaktů, které má cizinec absolvovat. Např. rozdíl mezi komunikačními
kontakty na úrovni diplomatického styku a v běžné, každodenní situaci.
2.2.2 Vzdálenost a zaujímání prostorových pozic
Proxemika (vzdálenost či blízkost jednotlivých účastníků komunikačního kontaktu) je dána
kulturními tradicemi, etnickými zvyklostmi i osobnostní charakteristikou komunikanta. Např.
příslušníci severoevropských kultur a mnozí Američané při konverzaci udržují poměrně
značný distanci. V českém prostředí není žádné omezení pro pobyt muže a ženy v uzavřeném
prostoru, např. ve výtahu, v kupé vlaku atd., což může být pro příslušníky některých
náboženství novinkou. Obecně lze konstatovat, že v České republice lidé stejného
společenského postavení udržují menší vzájemný odstup. Nesouhlas s postojem či sdělením
bývá druhému komunikačnímu partnerovi naznačen zvětšením odstupu. V poučení pro
cizince je výhodné popsat jednotlivé kontaktní zóny:
• Intimní zóna je tvořena prostorem našeho těla a jeho nejbližším okolím. V českém
prostředí do cca 45 cm. Je to prostor, kam mohou vstoupit jen ti, kterým nejvíce
důvěřujeme (rodiče, děti, milenci).
• Osobní zóna (45–120 cm) je odstup, který udržujeme při běžné komunikaci mezi
kolegy, sousedy atd. Poruší-li tuto ochrannou zónu osoba, s níž nejsme v intimním
kontaktu, obvykle opětovně odstup upravujeme na původní vzdálenost.
• Společenská zóna (120–370 cm) je vyhrazena obchodní a společenské komunikaci.
Čím větší je odstup, tím nabývá komunikace na formálnosti. Nejčastěji je udržována
mezi podřízenými a nadřízenými, např. v kanceláři atd.
• Veřejná zóna (nad 370 cm) je základní z hlediska osobní ochrany, protože umožňuje
kontrolovat situaci a podniknout obrannou reakci, zpravidla ukončení komunikačního
kontaktu. Je obvykle udržována nejen při veřejných vystoupeních (mluvčí –
obecenstvo), ale i od potenciálně problematického jedince (např. opilá osoba ve
veřejném dopravním prostředku, osoba potácející se na ulici apod.).
2.2.3 Tělesný kontakt
Haptiky (dotyková komunikace) se vzájemně liší podle kultur, a to poměrně významně, např.
Euroameričané se navzájem dotýkají mnohem méně než Afričané. Obyvatelé jižní a východní
Evropy a některých dalších částí světa se dotýkají mnohem více než Češi, jinde je naopak
výrazně méně kontaktů při každodenní komunikaci než u nás.
Korejci např. mohou považovat i některé funkční dotyky (např. dotyk ruky při vracení peněz
v obchodě) za příliš intimní. Podobně k tzv. bezkontaktním kulturám patří i Japonci
a obyvatelé severní Evropy, kteří mají tendenci udržovat větší odstup než Středoevropané.
Jihoevropané patří naopak k tzv. kontaktovým kulturám – dotýkají se navzájem více než Češi.
Liší se i hodnocení dotyků mezi mužem a ženou; v některých kulturách se v této souvislosti
udržuje větší odstup, a to v důsledku obavy z nařčení ze sexuálního obtěžování. Významný je
v oblasti těchto kontaktů i vliv náboženství – např. zakazující jakýkoli kontakt mezi mužem
a ženou na veřejnosti.
V České republice se předpokládají tzv. rituální dotyky: podání ruky a objetí. Češi se ale
v přátelském kontaktu objímají mnohem méně než např. Američané. Líbání na tvář je
rezervováno pro blízký přátelský styk.
Naopak podání ruky je očekávaný rituál. Lidé svou ochotou podat nebo nepodat někomu ruku
vyjadřují svůj názor na danou osobu. Nepodání ruky je silně degradující. „Podávání ruky“ je
řízeno konvencemi:
18
• Ruku nepodáváme vsedě, přes stůl a do kříže.
• Obvykle nepodáváme ruku v rukavici. Tu si smí ponechat jen dáma.
• Při podávání ruky mezi mužem a ženou muž vždy stojí.
• První podává ruku společensky nejvýznamnější osoba druhé společensky
nejvýznamnější osobě atd. Např. nejdříve podá ruku nejstarší žena atd.
• Ruku podáváme s úsměvem a lehkou úklonou hlavy, přitom se díváme
komunikačnímu partnerovi do očí. Stisk ruky by neměl trvat déle než jednu vteřinu.
2.2.4 Gesta, pohyby hlavou, tzv. jazyk těla
Gesta mívají často větší sílu než projev verbální – gesta bezradnosti, agrese, zoufalství, lásky
atd. Repertoár gest užívaných Čechy je např. ve srovnání s Italy chudší – gesta jsou navíc
méně výrazná. S obdobnou situací jako v České republice se setkáváme v Německu,
Rakousku a Polsku.
K nejvýznamnějším a nejčastějším gestům patří: výhružně zvednutý ukazovák, ukazovák
kolmo k ústům v žádosti o mlčení, nezájem vyjádřený mávnutím rukou, nedostatek informací
spojený s pokrčením rameny, souhlasné pokývnutí hlavou , vyjádření nesouhlasu zavrtěním
hlavy . Cizinec by měl být poučen i o vulgárních gestech, s nimiž se může setkat, např.
výhružně vztyčené předloktí s rukou zaťatou v pěst atd.
2.2.5 Výrazy tváře (mimika)
V českém prostředí jsou tyto projevy v nepříznakových situacích doprovodné (výjimečně
zástupné). V emočně vypjatých situacích (ohrožení, radost, údiv) jsou pak spíše umírněné.
Do mimických výrazů patří i instrumentální pohyby spjaté s kašlem a zíváním a tzv.
zdvořilostní úsměv.
2.2.6 Pohledy očí
Aktuálně komunikující partneři udržují oční kontakt. Je příznakové, pokud se očnímu
kontaktu některý z partnerů vyhýbá. Pro průběh komunikačního spojení má tato skutečnost
velký význam, a to z hlediska posuzování pravdivosti sdělovaného: nedívá se mi do očí,
a proto právě lže; dívá se na mě po očku, a proto nemá čisté svědomí atd.
2.3 Verbální projev (obecné poučení)
2.3.1 Hlasitost projevu
Češi nejsou na veřejnosti příliš hluční. Hlučná konverzace spojená s výraznou gestikulací je
na veřejnosti považována za příznakovou a přitahuje zájem okolí.
2.3.2 Funkční stratifikace češtiny a komunikační kompetence cizince v češtině
Studenti úrovně A1 by měli být schopni porozumět řeči, která je zřetelná, pečlivě
vyslovovaná a proložená dlouhými pomlkami.V češtině jakožto cizím azyle se v této
souvislosti objevuje otázka, jaký útvar národního jazyka má být cizinec schopen přijímat
(spisovnou češtinu, běžně mluvenou nebo obecnou, resp. lokální dialekt). Tento stav cizinci
ztěžuje situaci vždy, ale na úrovni A1 zcela fatálním způsobem. Nelze na jedné straně
předpokládat, že budou rodilí mluvčí v kontaktu s cizincem vždy užívat vytříbené spisovné
19
češtiny, ale nelze také uvažovat o obecné češtině jakožto běžně užívaném útvaru např. na
Moravě, především v jejích severních a jihovýchodních oblastech. Z těchto důvodů je třeba
posuzovat prezentaci jednotlivých útvarů češtiny uvážlivě a komplexně, a to zejména
v souvislosti s pozicí cizince v roli produktora – mluvčího. V této roli má být schopen navázat
základní společenskou komunikaci tak, že použije nejjednodušších způsobů vyjádření: umí
pozdravit, rozloučit se, představit se, poprosit o informaci či službu, poděkovat a omluvit se
(viz Jazykové funkce, kapitola 9). Vycházíme-li ze zkušenosti, že rodilý uživatel češtiny
usuzuje na rozsah cizincovy komunikační kompetence v češtině právě podle míry zastoupení
substandardních prvků, je jednoznačně výhodnější, je-li cizinec na úrovni A1 orientován
v oblasti produkce jen k češtině spisovné, a to v její hovorové formě. Důvodem je to, že jako
produktor realizuje cizinec svůj komunikační záměr mnohem „bezpečněji“, užívá-li i
v neoficiálním styku spisovného jazyka. Tímto způsobem totiž vysílá k rodilému mluvčímu
signál informující o stavu jeho znalosti jazyka. Užije-li cizinec nespisovného prvku, vede to
rodilého uživatele češtiny k přechodu do substandardu a ke zrychlení, což ale může pro
cizince představovat nepřekonatelnou jazykovou bariéru. Tyto potíže jsou typické především
pro Neslovany, jejichž mateřština není flexivní a kteří jsou nuceni vyrovnat se na počátku
studia češtiny s její tvarovou rozmanitostí, která jim např. výrazně ztěžuje možnost vyhledat
neznámé výrazy ve slovníku. Slované naopak tyto problémy nezažívají a velmi rychle se
vyrovnávají s českou diglosií.
Je vhodné upozornit cizince na výše uvedené skutečnosti tak, aby nebyl překvapen
neznámými tvary a podobami slov (mlíko, maj, nevěděj, dobrý lidi, s problémama, půjdem
atd.). Není ale žádoucí, aby je vzhledem k výše uvedenému ovládal na počátku studia češtiny
aktivně. Takový požadavek je kontraproduktivní, protože u některých studentů (Neslované
s neflexivní mateřštinou) může vyvolat mylný dojem o nejednoznačnosti české flexe,
a v důsledku toho i pocit, že není nutná. Cizinec by měl být vybaven již v úvodních hodinách
frází vymezující kód komunikace: Jsem cizinec/cizinka – mluvte prosím pomalu a spisovně,
neumím dobře česky. Nápomocnou může být i žádost o zapsání informace, protože v psané
podobě (ne v SMS a v elektronické poště) naprostá většina Čechů preferuje spisovný jazyk:
Nerozumím ti/vám – můžeš/můžete mi to prosím napsat?
3 KOMUNIKACE V KRIZOVÉ SITUACE (SLOVNÍ OBRATY)
Cizinec, který pobývá (nebo se k tomu chystá) na historickém území češtiny, by měl být
vybaven slovními spojeními, kterými upozorňuje na ohrožení své osoby, resp. na ohrožení
okolí. Patří sem: Pomoc, Pozor, Stůj/Stůjte, Oheň, Nebezpečí, Policie atd.
4 KAŽDODENNÍ SOCIÁLNÍ KONTAKT – MLUVENÁ KOMUNIKACE
4.1 Pozdravy a zdvořilostní fráze
Nejfrekventovanějším oficiálním pozdravem je dobrý den (při navazování kontaktu, vstupu
do místnosti, kupé ve vlaku, veřejných prostor, jako jsou čekárny, malé obchody a restaurace
apod.) a na shledanou (při ukončování kontaktu, opouštění místnosti apod.). Těchto pozdravů
lze užít kdykoli během dne. Večer (po setmění) se místo dobrý den užívá dobrý večer a místo
na shledanou pak dobrou noc. Lze ale slyšet i jiné oficiální pozdravy:
20
Ráno (od rozednění asi do deseti hodin dopoledne) lze jako úvodního pozdravu užít dobré
ráno nebo poněkud knižního dobré jitro.
Od deseti hodin dopoledne do dvanácti hodin (poledne) se také, ale poměrně zřídka, užívá
pozdravu dobré dopoledne, což je kolem dvanácté hodiny možné nahradit spojením dobré
poledne. Pro úroveň A1 není tento pozdrav nutné zvládnout.
Od asi jedné hodiny odpoledne až do setmění se často užívá pozdravu dobré odpoledne.Ani
aktivní znalost tohoto pozdravu nepovažujeme pro A1 za nutnou.
K nejfrekventovanějším neformálním pozdravům (mezi přáteli, kolegy, členy rodiny –
podmínkou je tykání) patří ahoj. Tohoto pozdravu se užívá při navazování i ukončování
kontaktu, a to podobně jako dalších neformálních pozdravů, k nimž patří v závislosti na
generaci: čau, nazdar.
Je obvyklé, že muž zdraví ženu, mladší osoba osobu starší a osoba společensky níže
postavená osobu společensky výše postavenou.
K základním zdvořilostním obratům řadíme prosím a děkuji/děkuju. Patří sem také pardon,
promiň/promiňte.
Je třeba, aby učitel vysvětlil uchazečům o úroveň A1 již během prvních hodin okolnosti
používání těchto obratů a jejich správnou zvukovou realizaci.
4.2 Představování
Představuje-li se osoba sama, činí tak zpravidla ihned po vstupním pozdravu slovy
Pardon/Promiňte, chtěla bych se vám představil/představila – jmenuji/jmenuju se .. a uvádí
své křestní jméno (to, kterým je oslovována), příjmení a též i titul, pokud si přeje, aby byl
v oslovování užíván. Cizinec by měl připojit informativní větu o stavu své komunikační
kompetenci v češtině, např. Jsem cizinec/cizinka a neumím česky/mluvím jen trochu česky
atd. Nikdy se nepředstavujeme v chůzi. Není běžné při představování jméno hláskovat.
Představujeme-li někoho třetí osobě, představujeme osobu společensky méně významnou
osobě společensky významnější atd. Jednoduše to lze učinit např. slovy: To je můj kamarád
Petr (směrem k významnější osobě) a to je paní profesorka Nováková (směrem k osobě méně
významné). Nově představení si vymění frázi, z níž lze identifikovat druh kontaktu. Uvede-li
představovaný příjmení (a příp. titul), přeje si oficiální kontakt, uvede-li křestní jméno,
navazuje kontakt méně formální, nejčastěji kombinaci vykání a oslovování křestním jménem.
Tato osobní identifikace je pak doprovázena v případě formálního kontaktu frází těší mě a
v případě kontaktu neformálního obvykle slovem ahoj. Oba případy bývají provázeny
podáním ruky.
Při představování muž zásadně stojí, žena může sedět i stát. Pokud se však představuje
výrazně staršímu člověku nebo jiné ženě, raději by měla povstat.
4.3 Tykání/Vykání a oslovování
V češtině se pomocí gramatických forem rozlišuje formální oslovování (vykání, užití 2. os.
pl.: vy máte, vy jste měl/měla) a neformální oslovování (tykání, užití 2. os. sg.: ty máš, ty jsi
měl/měla). Neznámým dospělým osobám (asi od věku patnácti let) je v České republice nutno
vykat. Tykání je projevem bližšího vztahu mezi dvěma osobami a jeho užívání je řízeno
konvencemi. Tykání nabízí společensky významnější osoba osobě společensky níže
postavené (žena muži, nadřízený podřízenému). Je vhodné si pamatovat, s kým si tykáme,
resp. s kým si netykáme.
Tykání je spojeno s užíváním křestního jména, které může mít nejrůznější domácké podoby.
Ty však může druhá osoba v neintimním kontaktu použít pouze, je-li k tomu vyzvána
nositelem jména. V České republice se užívá jednoho křestního jména. Při prvním kontaktu
21
nelze oslovit osobu křestním jménem, které má např. uvedeno na jmenovce. Kombinace
vykání a oslovování křestním jménem je již projevem bližšího vztahu obou osob. Používá se
např. mezi zákazníkem a kadeřnicí, lékař takto oslovuje svoji zdravotní sestru, učitel
středoškolského a vysokoškolského studenta. Někdy se tento typ spojení objevuje
u nepokrevních příbuzných (nevlastní dospělý syn – rodič, tchán – snacha) apod.
Podřízený zpravidla nikdy netyká nadřízenému, žáci a studenti nikdy netykají svým učitelům.
Musejí je oslovovat na základní škole pane učiteli/paní učitelko, na střední škole pane
profesore/paní profesorko, na vysoké škole nejčastěji akademickými tituly a vědeckými
hodnostmi pane doktore/paní doktorko, pane docente/paní docentko, pane profesore/paní
profesorko.
Členové rodiny si navzájem tykají. Výjimku někdy tvoří vykání mezi nepokrevně příbuznými
(tchýně – snacha).
V oficiálním styku oslovujeme dospělé osoby pane, paní. Oslovení slečno si lze dovolit jen
k velmi mladé dívce, případně pokud o toto oslovování žena sama požádá. Všechna uvedené
oslovení jsou spojena s vykáním. Pokud má osoba akademický titul, oslovujeme ji vždy
akademickým titulem v kombinaci s oslovením pane, paní. Oslovení slečno se v takové
kombinaci neužívá. Tituly přechylujeme: pane doktore – paní doktorko, pane inženýre – paní
inženýrko, pane magistře – paní magistro, pane profesore – paní profesorko atd.
4.4 Telefonování
Většina českých domácností je vybavena pevnou telefonní linkou, navíc více než polovina
Čechů (včetně dětí) vlastní mobilní telefon. Téměř polovina domácností je připojena
k internetu. Mladší generace běžně užívají elektronickou poštu a využívají další možnosti
nových komunikačních kanálů.
V souvislosti s telefonováním je vhodné informovat cizince–studenta úrovně A1
o nejfrekventovanějším výrazivu:
Ohlášení v telefonu (neuvádí se telefonní číslo): Prosím; jméno (firma), prosím atd.
Uvedení volajícího: Tady je ... (jméno a další potřebné informace)
Žádost o předání vzkazu: Mohu/můžu nechat vzkaz pro + A?
Nabídka přijetí vzkazu: Nechcete nechat vzkaz?
Telefonní záznamník, hlasové schránky apod.: Soukromé osoby, firmy, instituce využívají
nejrůznějších typů záznamníků – nahrané vzkazy se velmi liší a nelze je typizovat. Po úvodní
zprávě, která obvykle vyzývá k zanechání vzkazu, je zhruba minutový prostor pro jeho
nahrávku.
Cizinec by měl umět (nejen v telefonickém kontaktu) nadiktovat svoje jméno, adresu,
e-mailovou adresu, adresu internetových stránek, k čemuž potřebuje jazykovou výbavu.
Je třeba, aby uměl hláskovat:
Á, bé, cé, čé, dé, ďé, é, ef, gé, há, chá, í, jé, ká, el, em, en, eň, ó, pé, qé, er, eř, es, eš, té, ťé, ú,
vé, dvojité vé, iks, ypsilon, zet, žet.
Je vhodné, aby uměl označení diakritických znamének: dlouhé á – á s čárkou, ř je er
s háčkem, ů s kroužkem, slovní označení důležitých značek @ – zavináč atd.
Cizinec na úrovni A1 by měl umět vyhledat požadované telefonní číslo v telefonním
seznamu. K tomu potřebuje ovládnout české abecední řazení.
22
5 PSANÁ KOMUNIKACE
V psané komunikaci lze jen velmi omezeně využívat neverbálních prvků, a proto je velmi
těsně spjata s pravidly užívání jazyka – s dodržováním gramatických a stylistických norem.
Funkčnost psané komunikace je ovlivňována nejen vhodným výběrem jazykových
prostředků, ale i jejich uspořádáním. Z tohoto pohledu jsou komunikační normy blízké
stylovým (příp. žánrovým) normám, srov. i Psaní (kapitola 12).
Vymezení zákonitostí z oblasti psaného jazyka je pro úroveň A1 určeno rozsahem
produkčních dovedností spjatých s tímto modem. Pro zmíněnou úroveň předpokládáme
dovednost napsat stručný a jednoduchý text na pohlednici, například pozdrav z dovolené.
K ovládnutým dovednostem má dále patřit vyplnění formuláře obsahujícího osobní údaje,
například jméno, národnost, adresu, a to např. při přihlašování v hotelu apod. Z hlediska
správnosti užití jazykových prostředků lze předpokládat omezený repertoár základních
gramatických struktur (nejčastěji spojených s paměťovým ovládnutím). Je třeba věnovat
dostatečnou pozornost nejen ovládnutí potřebných struktur prefabrikátů, ale i nácviku
správných tvarů písmen, a to především u cizinců, jejichž mateřština neužívá latinky a kteří
mají tendenci preferovat pouze mluvenou podobu jazyka. Je totiž naprosto nežádoucí, pokud
cizinci zaznamenávají češtinu skrze fonetickou bázi své mateřštiny (jistý typ fonetické
transkripce), protože nemohou využívat výhod z oblasti psané komunikace: možnost uchovat
sdělení k dalšímu zpracování, např. vyhledání neznámého výraziva; jednodušší percepci
psaného textu (neobsahuje možná výslovnostní specifika rodilých uživatelů češtiny či
jinojazyčných cizinců komunikujících česky).
5.1 Technika psaní
Studenti A1 potřebují bezpečně ovládnout podobu písmen tiskacích a psacích (velkých
a malých).
5.2 Zápis podle hláskování
Cizinec by měl být schopen zaznamenat výraz podle hláskování a měl by ovládat českou
abecedu (abecední uspořádání slov v česko-cizojazyčné části překladových slovníků).
Konkrétně potřebuje ovládnout umístění jednotlivých hlásek (h, ch, i...), Měl by umět podle
diktátu zapsat elektronickou adresu třetí osoby, internetovou adresu atd. Výběr by měl
respektovat potřeby konkrétního cizince.
5.3 Korespondence (viz i kapitolu 12 Psaní)
5.3.1 Adresa
Cizinec by měl výběrově ovládnout výrazy adresát, odesílatel, podací lístek, poštovní
poukázka, poštovní průvodka. Výběr by měl být v souladu se skutečnou komunikační
potřebou konkrétního jedince. Každý student by se ovšem měl seznámit se způsobem zápisu
adresy; měl by vědět, jaké údaje a v jakém pořadí musí adresa obsahovat:
1) (Vážený) pan, (Vážená) paní, Slečna atd.
2) Titul, křestní jméno, příjmení
3) Instituce
4) Ulice a číslo domu
23
5) Obec
6) Směrovací číslo/PSČ
7) Stát
Je vhodné upozornit studenta na to, že pořadí je závazné. Např. uvede-li na prvním místě
instituci a na druhém adresáta, pak může dopis otevřít jiná osoba, než je adresát. Rozhodující
je i čitelnost písma.
5.3.2 Úprava dopisů
Z hlediska dojmu z odesílatele jako osobnosti je důležité upozornit studenta na to,
že v českém prostředí jsou dopisy psané rukou atd. vždy zaznamenávány na nelinkovaném
papíře. Použití linkovaného papíru (stejně jako ubíhající řádky) degradují odesílatele v očích
adresáta – rodilého uživatele češtiny.
Nepodaří-li se cizinci (např. Arabovi) dokonale zvládnout tvary tzv. psacího písma, měl by
preferovat tiskací podoby písmen.
5.3.2.1 Oslovení a závěrečné formule v dopisech
1) Oficiální dopisy: 2) Soukromé dopisy:
Vážená paní Milá…
Vážený pane Milý…
Vážení Milí…
S pozdravem + podpis Tvůj/Tvoje + podpis; Váš/Vaše + podpis
5.3.3 Blahopřání k narozeninám, svátku, promoci (úspěchu), výročí, k narození dítěte
Cizinec by měl umět napsat jednoduchým způsobem krátký blahopřejný text na pohlednici
nebo do dopisu, stejného textu lze užít i pro elektronickou poštu či krátkou textovou zprávu:
Narozeniny, popř. jmeniny:
Všechno nejlepší k Tvým/Vašim narozeninám/jmeninám přeje + podpis
Vše nejlepší k Tvému/Vašemu svátku přeje + podpis
Hodně štěstí, zdraví a lásky přeje + podpis
Promoce (úspěch obecně):
Blahopřeji/Blahopřeju (k Tvému/Vašemu úspěchu) + podpis
Narození dítěte:
Blahopřeji/Blahopřeju k narození Tvé/Vaší dcery//Tvého/Vašeho syna + podpis
5.3.4 Vánoční přání, přání k novému roku, velikonoční přání, kondolence
Vánoční blahopřání spojené s přáním k novému roku:
Veselé Vánoce a šťastný nový rok... přeje + podpis
Přání k novému roku:
PF … (rok) + podpis
Všechno nejlepší v novém roce přeje + podpis
24
Velikonoční přání:
Veselé Velikonoce přeje + podpis
Kondolence:
Upřímnou soustrast + podpis
5.3.5 Pozdrav z výletu, dovolené prázdnin
Posílám/Posíláme Ti/Vám pozdrav z + G (město/stát) + popis
Krásný pozdrav z výletu/ z dovolené/ z prázdnin posílá + podpis
Krásný pozdrav z (město/stát) posílá + podpis
5.4 Vzkazy
5.4.1 Písemný vzkaz informující o autorovi
Identifikace:
Jsem + jméno a příjmení / národnost / profese / adresa, bydliště / telefonní číslo / e-mail (viz
i kapitolu 9)
Aktuální přítomnost a blízká budoucnost:
Přijdu hned.
Přijdu za chvíli.
Jsem kde.(Jsem na poště. Jsem u lékaře. Jsem ve třídě číslo 330.)
Návrh (plán) setkání nebo např. telefonického kontaktu:
Sejdeme se kdy/kde. (Sejdeme se v pět na náměstí.)
Zavolám Ti/Vám kdy. (Zavolám ti v sedm večer.)
5.4.2 Písemný vzkaz pro třetí osobu
Cizinec by měl být schopen zaznamenat elementárním způsobem vzkaz pro třetí osobu, např.
Máš/Máte volat číslo…
Volal/Volala pan/paní…
5.5 Krátké textové zprávy (SMS), elektronická pošta
V krátkých textových zprávách (SMS, esemeska), které jsou na pomezí mezi psaným
a mluveným jazykem (viz zde i 2.3.2 a 5), se neužívá diakritických znamének, což může
výrazně ztěžovat přijímání takového textu. Výjimkou nejsou ani kontextová nedorozumění.
Častý je i zápis mluvených podob slova, zejména forem a tvarů běžných v obecné češtině.
V souvislosti s těmito problémy je vhodné doporučit cizinci užití elementárního výraziva
a případné ověření, zda bylo textu správně porozuměno. Tytéž okolnosti provázejí
v některých případech i elektronickou poštu a chatování na internetu.
25
6 ŽIVOT V ČESKÉ REPUBLICE
6.1 Rasová tolerance
Češi patří k národům bez rasových předsudků. Nicméně příslušníci jiných ras nebo nositelé
náboženských symbolů (muslimové, židé atd.) mohou poutat nežádoucí pozornost obyvatel,
zejména v oblastech s malou zkušeností s takovými kontakty. V naprosté většině však
v těchto případech nejde o projevy xenofobie či rasové nesnášenlivosti. Cizincům je ovšem
vždy nutné sdělit informaci o reálném stavu společnosti – tedy případně je upozornit na to,
kde a kdy se mohou setkat s projevy rasové nesnášenlivosti ze strany určitých skupin obyvatel
České republiky (hnutí skin heads) a jak v takových případech postupovat. Do této
problematiky patří také informace o vztazích mezi příslušníky majoritní společnosti
a minoritami.
Podobně je třeba upozorňovat na nebezpečí pouliční kriminality.
6.2 Oblékání
Některé situace vyžadují společenský oděv. Bývají to např. slavnostní večeře, plesy, divadelní
představení, významné oslavy firemní i rodinné, ale také např. vstupní pohovory, konkurzy
a přijímací zkoušky na střední a vysoké školy, závěrečné zkoušky a dílčí zkoušky na
univerzitách.
Společenským oděvem se většinou míní u mužů oblek s kravatou či motýlkem a u žen tzv.
malé společenské šaty; může to být i kombinace s kalhotami. U cizinců bývá zpravidla
akceptován i národní kroj.
K podobným speciálním situacím řadíme i pohřby. Smuteční hosté se obvykle oblékají
do černého, příp. alespoň do tmavých barev.
Oblečení, které se vymyká středoevropskému standardu, může přitahovat někdy nežádoucí
pozornost domácího obyvatelstva, především na vesnicích a v menších městech.
6.3 Návštěva v české rodině
Studenti úrovně A1 by měli být učitelem seznámeni s rituály, které zpravidla provázejí
návštěvu v české rodině.
Nejčastěji jsou návštěvy předem ohlášené. Nikdy nebereme na návštěvu domácí miláčky,
pokud si je hostitel výslovně nevyžádá. Je vhodné domluvit se, zda brát na návštěvu děti. Na
návštěvu do české rodiny přicházíme obvykle asi o deset minut později, než je smluvený čas.
Typickou návštěvní dobou je nedělní odpoledne, pokud není návštěva pozvána na oběd,
večeři, grilování nebo na víkend. Obvykle trvá návštěva kolem jedné až dvou hodin. Kratší
jsou návštěvy v rodinách s malými dětmi, resp. rodin s malými dětmi. Návštěvu zahajuje
hostitel (pozvání), ale ukončuje host s ohledem na hostitele.
Je obvyklé přinášet hostitelům drobné dárky, které jsou bezprostředně rozbaleny. Pro hostitele
je to nejčastěji víno, likér apod. (předáváme zabalené v ozdobném papíru), pro hostitelku
a příp. i další dospělou ženu v rodině květiny (lichý počet, kytice se předává bez papírového
obalu) a pro menší děti sladkosti nebo ovoce.
Při vstupu do bytu se v mnohých českých rodinách vyžaduje, aby se příchozí přezul do
domácí obuvi, kterou zpravidla hostitelé nabídnou (jde o speciální obuv užívanou jen hosty),
ale je možné přinést si i domácí obuv vlastní. Česká návštěva někdy zůstává bosa. Některé
české rodiny hodnotí dosti negativně neochotu hosta k přezutí.
26
Je zdvořilé ochutnat během návštěvy předkládané pokrmy a nápoje. Apriorní odmítnutí je
považováno za projev nezdvořilosti.
6.4 Oslavy narozenin, svátků, výročí svatby
Češi oslavují kromě narozenin (zpravidla s dortem a rodinnou oslavou) také jmeniny – jména
jsou uvedena u dnů v kalendáři. Jmeniny se oslavují méně významně. K nejvýznamnějším
narozeninám patří tzv. kulatiny (20, 30, 40..) a půlkulatiny (25, 35 …). Nejoslavovanějšími
kulatinami jsou padesátiny.
V některých rodinách neoslavují také výročí svatby – 25. tzv. stříbrná svatba, 50. tzv. zlatá
svatba atd.
Přání k Vánocům, blahopřání k svátku, narozeninám, svatbě, kondolence – viz tuto kapitolu
5.3.3 a 5.3.4.
6.5 Jídla
Student by měl získat informaci o obvyklých jídlech a též i o jejich skladbě (nejčastější druhy
masa, příloh, ovoce a zeleniny atd.) a také o době jejich podávání, např. to, že česká snídaně
je poměrně chudá a často se zcela vynechávaná, že klasický český oběd sestává z polévky,
hlavního jídla a dezertu a že se podává kolem poledne, že večeře nemá zpravidla pevný čas
podávání ani pevnou skladbu – může být teplá i studená, že si děti i dospělí berou do škol,
úřadů, dílen atd. doma připravené svačiny (nebo si je kupují v kantýnách přímo na pracovišti
nebo ve škole). Čas na svačinu je kolem desáté hodiny dopoledne.
K důležitým zvyklostem (jediná pevná tradice v oblasti pokrmů) patří tradiční vánoční jídla
(podávaná v naprosté většině českých rodin na Štědrý večer, tj. 24.12.) – rybí polévka, kapr
(obvykle smažený) s bramborovým salátem, vánočka a vánoční cukroví. Jídla v období
Velikonoc jsou méně tradiční – jen mazanec a barvená vajíčka vařená natvrdo
(na Velikonoční pondělí).
6.5.1 Stolování
Při formálním i neformálním stolování používají Češi příboru (v pravé ruce drží pravák lžíci
nebo nůž, vidličku drží v levé ruce). Když jíme salát, moučník apod., můžeme použít jen
vidličku, jen lžíci, lžičku, případně lžíci v pravé ruce a vidličku v levé ruce. Za nespolečenské
je považováno použít nože v pravé ruce a vidličky v levé ruce jen k rozporcování jídla, a pak
nůž odložit a jíst vidličkou v pravé ruce. Je-li na stole rozložena sada více příborů, odebírají
se při jednotlivých chodech vždy z vnějšku směrem k talíři.
Pečivo se nikdy neukusuje, ale láme se na malé kousky a ty se vkládají do úst.
Konzumace jídla a nápojů nemá být spojena se zvukovými efekty (srkání je dovoleno jen
v případě ústřic). Pochvalné hodnocení předložených pokrmů je očekáváno a vyjadřujeme je
jen verbálně. Není vhodné pokládat dotazy, z čeho bylo jídlo připraveno. Již před návštěvou
je vhodné taktním způsobem naznačit hostitelům stravovací specifika, např. náboženská.
K nejtypičtějším rituálům při stolování patří v České republice popřát dobrou chuť a umět
odpovědět tobě/vám taky nebo nápodobně. Toto přání je běžné i mezi neznámými
spolustolovníky, např. v restauraci nebo závodní stravovně.
Jíst začíná vždy žena nebo nejváženější osoba u stolu.
Není vhodné oddělovat od sebe pánskou a dámskou část osazenstva, např. k různým stolům.
27
6.6 Pozvání do restaurace, na oběd apod.
V českém prostředí bývá zpravidla považováno za automatické, že útratu platí osoba, která
do restaurace zve. Číšník se obvykle zeptá, zda si hosté přejí platit dohromady, nebo zvlášť.
6.7 Spropitné
V restauracích, kadeřnictvích, lázeňských zařízeních a podobných službách je zvykem dávat
spropitné, není to ovšem automatická povinnost hosta či zákazníka. V restauraci jde obvykle
o zaokrouhlení na nejbližší vyšší desítku, tedy o cca 10 Kč, a to při placení útraty vrchnímu.
V kadeřnictvích a podobných provozovnách je spropitné kolem 20–50 Kč, podle typu
provozovny. Spropitné se předává osobě, s níž byl zákazník v kontaktu, nikoli pokladní.
6.8 Ubytování v hotelích, ubytovnách a bydlení
Cizinec by měl ovládnout potřebnou slovní zásobu v závislosti na svých cílech. Měl by být
informován o druzích ubytování a cenách. V hotelích a ubytovnách ale předpokládáme, že
bude komunikace probíhat v cizincově mateřštině, resp. v mediačním jazyce.
Učitel by měl studenta seznámit s charakteristikou bytů podle počtu pokojů – vysvětlení
běžně užívaných zkratek a označení: garsoniéra/garsonka, jednopokojový byt (kuchyň a jeden
pokoj) atd., dvoupokojový byt a kuchyň (2+1).
Cizinec by měl být seznámen s označováním pater/poschodí: přízemí, první patro/poschodí
atd.
6.9 Návštěva ordinace, zdravotnická zařízení, nemocnice, zdravotní pojištění
Cizinec by měl být seznámen s aktuální zdravotní politikou České republiky (zdravotní
pojištění, možnost ošetření, pohotovostní služba, záchranná služba, okolnosti pobytu
v nemocnici nebo na klinice).
6.10 Zdravotní rizika
Studenti by měli dostat základní informace o výskytu přenosných a infekčních chorob v běžné
české populaci (TBC, hepatitidy, AIDS atd.). Měli by být informováni o povinném očkování
(zejména očkování proti tetanu a povinném očkování dětí) a výskytu některých dalších
onemocnění přenášených zvířaty (vzteklina, klíšťová encefalitida, lymská borilióza atd.)
Do této oblasti patří také např. informace o zdravotním ohrožení ve volné přírodě (zmije,
klíšťata).
6.11 Míry, váhy, velikosti
Cizinci je třeba poskytnout základní přehled užívaných jednotek (viz kapitolu 9):
Délkové jednotky: vzdálenosti se udávají v kilometrech, metrech a centimetrech atd.
Plošné míry: centimetr... čtvereční
Objemové míry: decilitr, litr, popř. metr krychlový, objednávka rozlévaného vína, limonád
atd. na decilitry (deci), popř. dvojka, tj. 2 dl, substantivum sedmička v těchto
souvislostech označuje 0,7 l (láhev)
Hmotnost (váha): gram, dekagram, kilogram
28
Komentuje-li se hmotnost člověka, užíváme výraziva silný, plnoštíhlý. Není vhodné
užívat výrazu tlustý, protože je považován za pejorativní. Štíhlý je pozitivní, zatímco
hubený může mít negativní konotace („příliš štíhlý“).
Velikosti: přehled nejčastěji užívaných velikostí oděvů a obuvi
6.11.1 Udávání teploty
V českém prostředí se užívá Celsiovy stupnice. Cizinec by měl získat informace o převodních
postupech z jiných stupnic a také základní údaje z oblasti tělesné teploty: 36,4 °C = normální
tělesná teplota; 37 °C = zvýšená teplota; více než 38 °C = horečka. Pro studenty ze zemí, kde
se uvádí teplota v jiné stupnici (např. ve stupních Fahrenheita), je vhodné uvést orientační
přepočty.
6.12 Čas a jeho rozdělní
Cizinec by měl být seznámen s tím, že týden v českém kalendáři začíná pondělím,
že v oficiálních situacích (jízdní řády, programy kin, divadel atd.) se v České republice
používá čtyřiadvacetihodinový systém. V neformálních situacích pak i dvanáctihodinový.
Student by měl být také upozorněn na běžné užívání spojení čtrnáct dní (vedle dva týdny).
Je třeba studenta seznámit s běžnou pracovní dobou u různých profesí podle konkrétních
potřeb, s otevírací doba obchodů, institucí, úřadů, provozoven, restaurací, s tím, kdy začínají
divadelní a filmová představení koncerty apod., s běžnými začátky vyučování na jednotlivých
stupních škol, s typem a délkou prázdnin s délkou dovolené podle profesí, s věkem odchodu
do důchodu atd. – vždy podle zájmu a potřeb studenta.
Učitel by měl cizince informovat o dodržování jízdních řádů, termínů schůzek, toleranci
ke zpoždění apod., s přechodech na letní/zimní čas apod.
Student by měl získat informace o hlavních svátcích (volných dnech v kalendáři): Vánoce,
Velikonoce atd.
6.13 Sporty a aktivity ve volném čase
Nejoblíbenějším letním kolektivním sportem aktivně provozovaným zejména muži je fotbal,
následuje tenis, oblíbený u mužů i žen. Mezi obecně populární a oblíbené sportovní aktivity
patří: turistika, cyklistika, golf, jezdectví, nejrůznější vodní sporty provozované na řekách
a rybnících. V zimě je nejpopulárnější lyžování, a to sjezd i běžky. Fotbal, tenis a lední hokej
patří k nejsledovanějším sportům na hřištích či v televizních přenosech.
Mladší generace Čechů pravidelně sportují, nejčastěji ale navštěvuji posilovny.
Velmi populární je v České republice víkendové chataření a chalupaření.
Návštěvy divadelních, filmových představení a koncertů klasické a vážné hudby jsou běžné
spíše jen u vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Mezi obecně populární ale patří návštěvy
koncertů tzv. populární hudby. Cizinci by mělo být vysvětleno, co je tzv. papučová kultura –
extrémní obliba sledování televizních programů.
6.14 Zvyky
V České republice jsou (lidové) zvyky živé především na vesnici, a to zejména na jižní
a jihovýchodní Moravě a na Valašsku. Je pouze několik tradic, které se stále dodržují na
celém území:
Vánoční zvyky: Mikuláš (chodí vpředvečer svého svátku, tj. 5.12), štědrovečerní večeře
v úzkém rodinném kruhu, ozdobený vánoční stromeček a rozbalování dárků 24.12. večer,
29
rodinné a přátelské návštěvy v období Vánoc, oslavy posledního dne v roce (silvestrovské
veselice s půlnočním přípitkem) bez speciálních půlnočních zvyků, novoroční oběd (nejčastěji
vepřové maso pro štěstí).
Velikonoční zvyky (pohyblivý katolický svátek): barvení vajec a výroba kraslic, pomlázka.
Je třeba věnovat velkou pozornost vysvětlení zvyků, které jsou stále živé na celém území
(mrskut a oblévání vodou) a které provázejí tzv. pomlázku, a to vzhledem k otázkám vztahů
mužů a žen, zejména cizinek.
Dušičky: Pietní vzpomínka (2.11.) na zemřelé, spojená obvykle s návštěvou hřbitova.
Zvyky kolem svatebních obřadů jsou velmi různé; nejobvyklejší jsou jen bílé šaty
pro nevěstu, ale ani to není předepsané. Svatby lze uzavírat na obecních úřadech nebo
v katolických kostelech.
6.15 Náboženství
Většina Čechů se nehlásí k žádnému náboženství. Nejvíce věřících tvoří křesťané,
a to především příslušníci římskokatolické církve, dále jsou to věřící církve československé
husitské, pravoslavní. Ostatní církve jsou ve společnosti zastoupeny minimálně. V České
republice neplatí žádná omezení v oblasti prezentace (nošení) náboženských symbolů.
Některé symboly (např. muslimské šátky) mohou ale přitahovat pozornost obyvatel,
a to zejména na vesnicích a v menších městech, kde jsou taková setkání řídká.
6.16 Česká republika
6.16.1 Mapa České republiky, státní symboly, státní uspořádání
Student úrovně A1 by měl být seznámen se základními částmi naší země: Čechy, Morava
a Slezsko. Měl by samozřejmě znát jméno hlavního města. Podle možností je vhodné také
prezentovat státní vlajku, hymnu a znak, případně podle zájmu i podrobnější informace
o státním uspořádání atd.
6.16.2 Počasí a podnebí v České republice
Vzhledem k tomu, že studenti úrovně A1 mohou pocházet z velmi různých geografických
i sociálních poměrů, může být též velmi různá jejich informovanost o podnebí, povětrnostních
podmínkách na našem území. Je tedy třeba (podle potřeby) seznámit je se základními
informacemi o mírném klimatickém pásu (střídání čtvera ročních období) a o průměrných
měsíčních teplotách (nástup zimy, sněžení, letní teploty).
7 ZÁVĚREČNÁ METODICKÁ DOPORUČENÍ
Student na úrovni A1 by měl být seznamován s těmi okolnostmi života české společnosti,
které jsou bezprostředně svázány s jeho pobytem na našem území. Kromě uvedených
doporučení se mohou objevit podle konkrétních potřeb cizince i oblasti velmi specifické, které
nelze beze zbytku anticipovat. Vyplývají přímo ze společenského, profesního a rodinného
zařazení cizince.
Sociální normy, které určují okolnosti existence na historickém území češtiny, nejsou svázány
s jazykem, ale se společenstvím jeho uživatelů. Nelze tedy předpokládat, že budou funkční
v každé komunikaci realizované prostřednictvím češtiny, zejména vně jejího historického
území.
30
PREZENTACE ZVUKOVÉ STRÁNKY ČEŠTINY ABSOLUTNÍM
ZAČÁTEČNÍKŮM (KAPITOLA 5)
OBSAH:
1 Úvod
2 České hlásky
2.1 Vokály
2.1.1 Výslovnost slabik (v grafice označovaných) di, ti, ni
2.1.2 Měkčící (v grafice označované) ě
2.1.3 Dva vokály uprostřed slova
2.1.4 Diftongy
2.1.5 Vokalizace prepozic
2.2 Konsonanty
2.2.1 Ráz
2.2.2 Asimilace znělosti a neutralizace znělosti
2.2.3 Zjednodušování konsonantických skupin
2.2.4 Zdvojené konsonanty
2.3 Slovní přízvuk
2.4 Kadence
2.5 Typické fonetické chyby u nerodilých mluvčích
3 Český fonetický plán na pozadí anglického
3.1 Výslovnost českých hlásek v porovnání s anglickými
3.1.1 Vokály
3.1.1.1 Krátké vokály
3.1.1.2 Dlouhé vokály
3.1.2 Diftongy
3.2 Konsonanty
3.2.1 Znělé konsonanty
3.2.2 Neznělé konsonanty
3.2.3 Výslovnost liter x a w
3.3 Další specifika české výslovnosti ve srovnání s angličtinou
3.3.1 Poloha českého přízvuku
3.3.2 Neexistence redukovaných vokálů a výskyt vokalické délky v češtině
31
3.3.3 Neutralizace znělostního protikladu
3.3.4 Znělostní asimilace v češtině
3.3.5 Nepřítomnost přídechu (aspirace) v češtině
3.3.6 Vztah zvukového plánu a grafické soustavy (pravopisu) v češtině
3.3.6.1 Shodná výslovnost i/y a í/ý
3.3.6.2 Výslovnost některých konsonantů před literami i, í, ě
3.3.6.3 Výslovnost hlásky zapsané literami ú/ů
4 Český fonetický plán na pozadí německého
4.1 Vokalický systém v češtině a němčině
4.2 České diftongy ve srovnání s německými
4.3 Ráz
4.4 Konsonantický systém češtiny v porovnání s němčinou
4.5 Asimilace znělosti a neutralizace znělostního protikladu
4.6 Prozódie v češtině a v němčině
5 Český fonetický plán na pozadí francouzského
5.1 Vokály
5.1.1 Kvalita českých vokálů ve srovnání s francouzskými
5.1.2 Délka vokálů v češtině a ve francouzštině
5.2 Konsonanty v češtině a francouzštině
5.2.1 České [r]
5.2.2 Konsonanty francouzskému uživateli neznámé
5.2.3 Hlásky ve francouzštině odlišně graficky zaznamenávané
5.2.4 Slabikotvorné konsonanty v češtině
5.2.5 Odlišná napjatost konsonantů v češtině a francouzštině
5.3 Jiné elementy fonologických inventářů
5.4 Neutralizace protikladu znělosti na konci slova
5.5 Přízvuk v češtině a francouzštině
5.6 Vazba pravopisu a výslovnosti
6 Český fonetický plán na pozadí španělského
6.1 Vokály
6.1.1 Krátké vokály
32
6.1.2 Dlouhé vokály
6.1.3 Diftongy
6.2 Konsonanty
6.2.1 Znělé konsonanty
6.2.2 Neznělé konsonanty
6.2.3 Výslovnost liter x a w
6.3 Další specifika české výslovnosti proti španělštině
6.3.1 Poloha českého přízvuku
6.3.2 Neutralizace znělostního protikladu
6.3.3 Znělostní asimilace v češtině
6.3.4 Výslovnost konsonantů b, f, v, m, d, t, n před i, í, ě
7 Český fonetický plán na pozadí portugalského
7.1 Vokály
7.1.1 Krátké vokály
7.1.2 Dlouhé vokály
7.1.3 Diftongy
7.2 Konsonanty
7.2.1 Znělé konsonanty
7.2.2 Neznělé konsonanty
7.2.3 Výslovnost liter x a w
7.3 Další specifika české výslovnosti
7.3.1 Poloha českého přízvuku
7.3.2 Neutralizace znělostního protikladu
7.3.3 Znělostní asimilace v češtině
8 Český fonetický plán na pozadí ruského
8.1 Vokály
8.1.1 Krátké vokály
8.1.2 Dlouhé vokály
8.1.3 Diftongy
8.2 Konsonanty
8.2.1 Znělé konsonanty
8.2.2 Neznělé konsonanty
8.2.3 Výslovnost liter x a w
33
8.3 Další specifika české výslovnosti
8.3.1 Poloha českého přízvuku
8.3.2 Hláska e
8.4 Vztah zvukového plánu a grafické soustavy (pravopisu) v češtině
8.4.1 Shodná výslovnost i/y a í/ý
8.4.2 Výslovnost konsonantů před literami i, í, ě
9 Český fonetický plán na pozadí polského
9.1 Vokály
9.1.1 Kvantita polských a českých vokálů
9.1.2 Kvalita
9.1.2.1 Výslovnost i/í a y/ý
9.1.3 Diftongy
9.2 Konsonanty
9.2.1 Hlásky [h] a [x]
9.2.2 Hláska [ř]
9.2.3 Hlásky [š], [č], [ž]
9.2.4 Výslovnost [ť], [ď]
9.2.5 Slabikotvorné [r], [l]
9.3 Hláskové skupiny
9.3.1 Skupiny [kv], [sv]
9.3.2 Skupiny bě, pě, vě; dě, tě, ně; mě a mně
9.3.3 Výslovnost zdvojených konsonantů
9.4 Přízvuk
34
1 ÚVOD
Fonologická kompetence zahrnuje podle Společného evropského referenčního rámce znalosti
a dovednosti vnímat a produkovat zvukové jednotky (fonémy) jazyka a jejich realizaci
v určitých kontextech (alofony), dále fonetické rysy, které odlišují fonémy, jako např. znělost,
labializace. Zvládnutí prozódie v češtině na úrovni A1 uvažujeme jen ve velmi omezené míře.
Student A1 si musí v cílovém jazyce osvojit přinejmenším takovou výslovnost, aby mu rodilí
mluvčí rozuměli. Sám potom rozumí pečlivé, zřetelně artikulované a pomalu vyslovované
řeči. Podle Společného evropského referenčního rámce „dokáže sledovat řeč, která je zřetelná,
pečlivě vyslovovaná, s dlouhými pomlkami, aby mohl(a) pochopit význam.“ Pro produkci na
úrovni A1 pak platí, že „výslovnost velmi omezeného repertoáru osvojených slov a frází
může být srozumitelná pro rodilé mluvčí, pokud vyvinou určité úsilí a pokud jsou zvyklí
na styk s danou jazykovou skupinou.“
Pro mnohé uživatele A1 bude nezvyklé těsné sepětí českého fonetického plánu s grafickým
systémem. Přesto je třeba vyvarovat se vydávání hlásek za litery a naopak, jak se děje
v mnohých učebnicích češtiny pro cizince.
Uživatelé úrovně A1 budou znát některé české hlásky, možná dokonce jejich většinu, ze své
mateřštiny, případně z mediačního jazyka (zde uvažujeme především o angličtině). Je tedy
třeba soustředit se zejména na odlišnosti výchozího a cílového jazyka.
35
2 ČESKÉ HLÁSKY
Při popisu českého fonetického systému vycházíme z postupů, které u nás představila mj.
Z. Palková.
2.1 Vokály
Čeština má 10 vokalických fonémů, a to 5 krátkých ([a], [e], [i], [o], [u]) a 5 dlouhých ([a:],
[e:], [i:], [o:], [u:]). Jejich zvuk je ovlivněn rozdílným místem artikulace – podle polohy
jazyka ve směru vertikálním rozlišujeme hlásky vysoké, středové a nízké, ve směru
horizontálním přední, centrální (střední) a zadní – a dále postavením rtů (hlásky zaokrouhlené
proti nezaokrouhleným). Těmto deseti fonémům odpovídá 14 grafémů: a, á, e, é, ě, i, í, y, ý, o,
ó, u, ú, ů (viz níže).
Rozdíl krátkých a dlouhých vokálů je v délce jejich trvání, jedná se tedy o opozici kvantity
(v některých jiných jazycích jde především o opozici kvality). Dlouhé vokály se vyslovují
delší dobu, v češtině v průměru dvakrát delší než v případě vokálů krátkých.
Krátké i dlouhé vokály se v češtině mohou vyskytovat ve všech slabikách: na začátku slova,
uprostřed i na jeho konci, dále ve slabikách přízvučných i nepřízvučných. Na dodržování
délky je třeba dbát zejména u národů, kde délka není fonologická (např. ve francouzštině),
nebo kde je ovlivněna přízvukem (např. v ruštině). Studenti si musejí uvědomit, že délka má
v češtině významotvornou funkci:
děkuji [ďekuji] proti děkují [ďekuji:]
byt [bit] proti bít/být [bi:t]
milá [mila:] proti Míla [mi:la] proti myla [mila]
mi/my [mi] proti mí [mi:]
spi [spi] a spí [spi:]
Poznámka: Přízvuk uvádíme pouze tehdy, není-li na první slabice, nebo pokud je předmětem
našeho zájmu.
V češtině neexistuje neutrální hláska [∂]. Je proto třeba dbát, aby studenti vokály
ve výslovnosti neredukovali. Další rozdíl proti některým jazykům (např. francouzštině)
spočívá v tom, že všechny vokály jsou v češtině ústní, tedy nenazální.
Studenti, kteří ze své mateřštiny znají „tvrdé“ [y] ve výslovnosti, si musejí uvědomit,
že v češtině je grafém i/í a y/ý vyslovován stejně jako [i], popř. [i:]. Setkají se tedy
s homofony jako:
bít a být (shodná výslovnost [bi:t])
mít a mýt [mi:t]
my a mi [mi]
pij a pyj [pij]
výt a vít/Vít [vi:t]
sýra (G sg.) a síra [si:ra]
Často také ve výslovnosti dochází k setření některých gramatických významů:
malí a malý [mali:]
šli a šly [šli]
psi (N pl.) a psy (A, I pl.) [psi]
36
V pravopisu je také třeba upozornit na realizaci [u:] dvojím grafémem ú a ů. První variantu
píšeme na začátku slov (únor, úkol, úředník), po prefixu (zúčastnit se, neúroda), na začátku
druhé části kompozita (trojúhelník), v citoslovcích (bú, hú) a v několika slovech přejatých
(túra, kúra, múza, ragú a ve slově ocún). Na úrovni A1 očekáváme, že se studenti setkají
především s psaním ú na začátku slov. Druhou variantu ů píšeme ve všech ostatních
případech, tedy uprostřed slov (sůl, stůl, dům, růže), na konci slov (dolů, domů,
i v koncovkách G a D pl. u substantiv: pomerančů, banánů, psů).
Hláska [o:] se v současné češtině vyskytuje pouze ve slovech cizího původu (emocionální
dloužení, např. [bo:že], nebereme na úrovni A1 v úvahu): póza, próza, móda, citron [citro:n].
V grafice často není délka označována, např. milion [milijo:n], setkáme se i s dubletním
grafickým záznamem, např. jod i jód. V domácích slovech se [o:] vyskytuje v citoslovcích.
I studenti na úrovni A1 patrně rychle zaznamenají úžení [e:] na [i:] v obecné češtině, např.
[mli:ko], [poli:fka], ale také [mali:ho]. Doporučujeme však, aby při produkci sami zůstali
u neúžené výslovnosti (viz Charakteristika úrovně A1 pro češtinu, tj. kapitola 2).
Tradičně se systém českých vokalických fonémů zobrazuje ve formě trojúhelníku, který
zachycuje polohu jazyka při artikulaci jednotlivých vokálů.
vysoké [i], [i:] [u], [u:]
středové [e], [e:] [o], [o:]
nízké [a], [a:]
přední střední (centrální) zadní
Popis českých vokálů
Poznámka: U vokálů i konsonantů uvádíme danou hlásku v příkladech, kdy se vyskytuje
v pozici na začátku slova, uprostřed slova i na jeho konci (pokud ji v češtině můžeme
ve všech třech místech nalézt).
[i] – vysoká přední nezaokrouhlená hláska, krátká; v písmu dva grafémy i a y
př. Itálie [ita:lije] angličtina [angličťina] šli [šli]
yzop [izop] myčka [mička] ženy [ženi]
[i:] – vysoká přední nezaokrouhlená hláska, dlouhá; dva grafémy í a ý
př. víno [vi:no] spí [spi:]
mýt [mi:t] malý [mali:]
[e] – středová přední nezaokrouhlená hláska, krátká; k záznamu slouží grafém e nebo ě
př. energie [energije] med [met] ne [ne]
město [mňesto] zdravě [zdravje]
[e:] – středová přední nezaokrouhlená hláska, dlouhá
př. éra [e:ra] léto [le:to] hezké [heske:]
[a] – nízká centrální nezaokrouhlená hláska, krátká
př. ahoj [ahoj] maso [maso] studentka [studentka]
[a:] – nízká centrální nezaokrouhlená hláska, dlouhá
př. árie [a:rije] máslo [ma:slo] dělá [ďela:]
[o] – středová zadní zaokrouhlená hláska, krátká
př. oko [oko] hospoda [hospoda] mléko [mle:ko]
[o:] – středová zadní zaokrouhlená hláska, dlouhá; v některých případech může být
zaznamenána grafémem o (citron [citro:n])
př. óda [o:da] móda [mo:da] haló [halo:]
[u] – vysoká zadní zaokrouhlená hláska, krátká
37
př. unie [unije] hudba [hudba] maminku [maminku]
[u:] – vysoká zadní zaokrouhlená hláska, dlouhá; grafémy ú a ů (viz výše)
př. úkol [u:kol] půl [pu:l] dolů [dolu:]
2.1.1 Výslovnost slabik (v grafice označovaných) di, ti, ni
Ve slovech původních vyslovujeme tyto slabiky měkce [ďi], [ťi], [ňi], např. dítě [ďi:ťe], tisíc
[ťisi:c], písnička [pi:sňička]. Ve slovech přejatých zůstává výslovnost tvrdá: disko [disko], tip
[tip], Makedonie [makedonije]. Odlišná výslovnost skupin di, ti, ni/dí, tí, ní proti dy, ty, ny/dý,
tý, ný v původních slovech liší význam:
díky [ďi:ki] X dýky [di:ki]
Kanaďani [kanaďaňi] – N pl. X Kanaďany [kanaďani] – A pl.
sytí [siťi:] X sytý [siti:]
oni [oňi] X ony [oni]
ti [ťi] X ty [ti]
tikat [ťikat] X tykat [tikat]
2.1.2 Měkčící (v grafice označované) ě
Měkčící ě má výslovnost jako krátké [e], ovšem mění se výslovnost předchozího konsonantu,
resp. se další konsonant vsouvá. Jedná se o skupiny bě [bje], pě [pje], vě [vje], mě [mňe], mně
[mňe], dě [ďe], tě [ťe], ně [ňe]. Výslovnost skupin bě, pě, vě, mě, mně, dě, tě, ně proti be, pe,
ve, me, mne, de, te, ne liší význam, např.
měch [mňex] X mech [mex]
měla [mňela] X mela [mela]
němá [ňema:] X nemá [nemá:]
běs [bjes] X bez [bes]
Výslovnost mě a mně je shodná: [mňe], např. město [mňesto], měla [mňela].
2.1.3 Dva vokály uprostřed slova
Následují-li v jednom slově (případně i na hranici slov) dva vokály, je vhodné při zvukové
realizaci mezi nimi užít ráz, a to především tehdy, jde-li o stejné vokály, např. samoobsluha
[samotobsluha]. (Pro ráz užíváme značky [t], viz níže.) V češtině jde vždy o spojení
heterosylabické. Pokud se setkají vokály, z nichž aspoň jeden je [i], popř. [i:], vkládá se mezi
ně [j], např.:
Francie [francije], fotografii [fotografiji], muzei [muzeji]
2.1.4 Diftongy
V domácích slovech se vyskytuje pouze diftong [oJ] psaný ou (např. mouka [moJka],
učitelkou [učitelkoJ]), v přejatých slovech dále diftongy au [aJ] (auto [auto]) a eu [eJ]
(pneumatika [pneJmatika]). V domácích slovech se au a eu jako diftong nevyslovuje, pokud
jde o spojení heterosylabické – srov. např. neumět [netumňet], naučit [natučit]. Ou se jako
diftong nevyslovuje na morfematickém švu, tedy je-li o součástí prefixu (např. poučit
[potučit]). S tímto jevem se však pravděpodobně studenti A1 nesetkají.
38
2.1.5 Vokalizace prepozic
Pro studenty bývá obtížná vokalizace prepozic, kdy se v písmu i ve výslovnosti střídají
neslabičné podoby k, v, s, z a slabičné ke, ve, se, ze. Vokalizovaná podoba se obvykle objevuje
před slovem, které začíná stejným konsonantem (např. ke kavárně, ve vinárně, se sestrou,
ze Zairu) nebo skupinou konsonantů (ve dvanáct, ve čtyři, ale v jednu, v pět). Pokud je ovšem
součástí této skupiny [l], [r] nebo [ř], zůstává prepozice obvykle v nevokalizované podobě,
např. v klidu, v Praze, s přáteli (ale ve tři kvůli obtížné výslovnosti).
2.2 Konsonanty
Výslovnost českých konsonantů se ve většině případů od ostatních indoevropských jazyků
příliš neliší, přesto se každý uživatel A1 setká s několika českými konsonanty, které se v jeho
mateřštině realizují odlišně, případně mají více variant, nebo vůbec neexistují. Právě těmto
je třeba věnovat větší pozornost. České konsonanty jsou charakterizovány místem a způsobem
artikulace, postavením měkkého patra a postavením hlasivek.
Čeština má 21pravých (tj. šumových) konsonantických hlásek, a to [p], [b], [t], [d], [ť], [ď],
[k], [g], [f], [v], [s], [z], [š], [ž], [x], [h], [c], [dz], [č], [dž] a [ř]. K jejich záznamu slouží 18
grafémů (pro hlásku [x] se ustálila v písmu spřežka ch, periferní fonémy [dz] a [dž] se
zachycují také pomocí spřežky dz, dž). Dále má čeština pět hlásek sonorních, a to tři nazály
([m], [n], [ň])) a likvidy [l] a [r]. V grafice je zaznamenáváme pěti literami, a to m, n, ň (popř.
ni, ně), l, r. Likvidy [l] a [r] mohou v češtině tvořit jádro slabiky, např. [pdno], [kck],
[zmczlina], ojediněle i nazála [m]: [ose], [sede]. U číslovek sedm a osm se můžeme setkat
s výslovností [sede, ose] i [sedum, osum].
Foném [j] patří mezi tzv. glidy (hlásky klouzavé), zaznamenává se grafémem j. V některých
případech se sice nepíše, ale vsouvá se pro snazší výslovnost (např. fotografie [fotografije],
srov. výše).
V cizích slovech najdeme dále grafémy x (např. xerox [kseroks], xylofon [ksilofo:n]; může mít
i výslovnost [gz]: existence [egzistence], exaktní [egzaktni:]), q (Quebec i Québec, výslovnost
[k], vyskytuje se zejména jako qu [kv]) a w (výslovnost vždy jako [v]: waltz [valc], watt [vat],
western [vestern], whiskey [viski]).
[b] – bilabiální explozíva znělá
př. břicho [břixo] líbí [li:bi:]
Hláska [b] bývá v písmu realizována jako b. Vzhledem k neutralizaci znělosti se
ve výslovnosti nemůže vyskytnout ve finální pozici. (Zde i u následujících konsonantů
máme na mysli výskyt znělých párových hlásek na konci slova, kdy v proudu řeči
nenásleduje další znělá hláska. Před znělou hláskou (a není-li mezi oběma slovy pauza)
zůstává znělá hláska znělou, např. soud začne [soud začne].)
Poznámka: U hlásek, kde neuvádíme jako distinktivní rys nazálnost, rozumíme, že se
jedná o hlásky nenazální, tedy ústní.
[p] – bilabiální explozíva neznělá
př. Praha [praha] papír [papi:r] sloup [sloup]
obsílka [opsi:lka] dub [dup]
V písmu může být hláska [p] realizována grafémem p nebo b.
[m] – bilabiální explozíva znělá, nazální; retozubné [ɱ ]
př. máslo [ma:slo] maminka [maminka] dům [du:m]
39
Hláska [m] bývá zachycena grafémem m. Výslovnost skupin v grafice označovaných mě
i mně je shodná: [mňe], např. město [mňesto], zapomněl [zapomňel]. Před retozubným
[v] a [f] se vyslovuje retozubné [ɱ ], např. tramvaj [traɱ vaj], symfonie [siɱ fonije].
[f] – labiodentální frikativa neznělá
př. fyzika [fizika] zastávka [zasta:fka] dřív [dři:f]
V grafice bývá realizována jako f nebo v (viz asimilaci znělosti a neutralizaci znělosti).
[v] – labiodentální frikativa znělá
př. vana [vana] neví [nevi:]
Vzhledem k neutralizaci znělosti se hláska [v] nemůže vyskytnout ve finální pozici, tam
bývá grafém v realizován hláskou [f], např. lev [lef].
[d] – alveolární přední explozíva znělá
př. dobrý [dobri:] hádat [ha:dat]
svatba [svadba]
Ani grafém d nemůže být ve finálních pozicích vyslovován jako [d], nýbrž jako [t].
Vlivem asimilace znělosti se můžeme setkat i s grafémem t (viz příklad). Skupina
v grafice značená di se vyslovuje měkce [ďi], podobně skupina dě [ďe] (viz výše).
[t] – alveolární přední explozíva neznělá
př. tatínek [tati:nek] otec [otec] prát [pra:t]
hádka [ha:tka] hlad [hlat]
Hláska [t] se v grafice označuje t nebo d (viz asimilace znělosti a neutralizace znělosti).
Skupinu v grafice označovanou ti vyslovujeme [ťi], tě potom [ťe].
[n] – alveolární přední explozíva znělá, nazální; [ŋ] – velární
př. nemocný [nemocni:] ona [ona] pán [pa:n]
Velární [ŋ] se realizuje pouze před [k] nebo [g], např. banka [baŋka], mango [maŋgo].
V češtině nejde o foném, ale o alofon (poziční variantu). [n] se v písmu zaznamenává
grafémem n. Skupina v písmu označovaná ni se vyslovuje měkce, tj. [ňi] (nikdo [ňigdo]),
podobně ně [ňe] (někdo [ňegdo]).
[c] – alveolární přední afrikáta neznělá; znělá varianta [dz]
př. cukr [cukr] ocet [ocet] tác [ta:c]
V grafice bývá [c] zachyceno grafémem c. V důsledku asimilačních procesů může být
grafém c realizován i jako znělá hláska [dz], např. leckdo [ledzgdo]. Užití [dz] vzniklého
v důsledku asimilace znělosti je obligatorní.
[s] – alveolární přední frikativa neznělá
př. sůl [su:l] pusa [pusa] pas [pas]
přezka [př°eska] vůz [vu:s]
Hláska [s] se píše s, popř. z (zde pak působí asimilační procesy). Skupina v písmu
označovaná sh se může realizovat [sx] (asimilace progresivní nebo neutralizace
znělostního protikladu) nebo [zh] (asimilace regresivní), např. na shledanou
[nasxledanou] i [nazhledanou]. První varianta je obvyklá v Čechách, druhá na Moravě.
[z] – alveolární přední frikativa znělá
př. zelený [zeleni:] zmrzlina [zmczlina]
sbor [zbor] prosba [prozba]
Vzhledem k změnám párových hlásek na konci slova se [z] nevyskytuje ve finální pozici.
V písmu je hláska [z] realizována grafémem z, v důsledku asimilace znělosti v jistých
případech také s.
[ř] – alveolární přední vibranta znělá; neznělá varianta [ř°]
př. řada [řada] kuře [kuře] keř [keř°]
K specifickým vlastnostem češtiny patří skutečnost, že užívá více než jednu vibrantu.
Hlásku [r] obvykle tvoří 1–3 výraznější kmity špičky jazyka, zatímco kmity při [ř] jsou
drobnější a je jich o 1–2 více, průchod výdechového proudu je více zúžen.
40
Neznělá varianta [ř°] se vyskytuje v sousedství neznělá hlásky, např. vařte [vař°te],
tři [tř°i] a na konci slova, např. keř [keř°]. Znělé [ř] stojí na začátku slova před vokálem,
mezi vokály a v sousedství znělého konsonantu, např. řeka [řeka], moře [moře], dřevo
[dřevo]. Výslovnostní rozdíl [ř] a [ř°] v češtině nerozlišuje význam. V grafice znělou
i neznělou variantu zapisujeme ř.
[r] – alveolární přední vibranta znělá (proti šumovému [ř] sonorní)
př. ruka [ruka] hory [hori] dar [dar]
V grafice bývá hláska [r] zaznamenávána grafémem r. Podrobněji k výslovnosti viz [ř].
[l] – alveolární přední laterála znělá
př. láska [la:ska] holka [holka] sál [sa:l]
V grafice zaznamenáváme hlásku [l] grafémem l.
[č] – alveolární zadní afrikáta neznělá; znělý protějšek [dž]
př. český [česki:] kočka [kočka] hráč [hra:č]
V písmu bývá tato hláska zachycena grafémem č. V důsledku asimilačních procesů se
setkáváme s jejím znělým protějškem [dž], např. léčba [lédžba]. Užití [dž] vzniklého
asimilací znělosti je v češtině obligatorní.
[š] – alveolární zadní frikativa neznělá
př. šála [ša:la] košík [koši:k] výš [vi:š]
Božka [boška] muž [muš]
Hláska [š] je obvykle zachycena grafémem š, v důsledku znělostní asimilace
a neutralizace znělosti i grafémem ž (viz příklady).
[ž] – alveolární zadní frikativa znělá
př. žena [žena] kůže [ku:že]
Hláska [ž] se v písmu realizuje grafémem ž. Ve finální pozici se hláska [ž] obvykle
nevyskytuje v důsledku neutralizace znělosti (např. nůž [nu:š]).
[ď] – palatální exploziva znělá
př. děti [ďeťi] vodit [voďit]
Hláska [ď] může být v písmu realizována grafémy ď nebo skupinami hlásek di [ďi] a dě
[ďe]. Finální ď bývá v důsledku neutralizace znělosti vyslovováno [ť], např. viď [viť].
[ť] – palatální explozíva neznělá
př. ticho [ťixo] taťka [taťka] trať [trať]
viďte [viťte] přijď [přiť]
Hláska [ť] je v písmu realizována grafémem ť, popř. skupinami ti [ťi] a tě [ťe].
V důsledku asimilace a neutralizace znělosti se můžeme setkat i s grafémem ď.
[ň] – palatální explozíva znělá, nazální
př. někdo [ňegdo] mňam [mňam] daň [daň]
Hláska [ň] bývá realizována grafémem ň nebo skupinami hlásek ni [ňi] a ně [ňe].
[j] – palatální aproximanta znělá
př. jih [jix] přijet [přijet] máj [ma:j]
České [j] se blíží svým tvořením i akustickou podobou vokálu [i]. V grafice ho
označujeme grafémem j. Pokud se v písmu setkají dva vokály, z nichž aspoň jeden je [i]
nebo [i:], vsouvá se mezi tyto dva vokály ve výslovnosti [j], např. Asie [a:zije], fotografii
[fotografiji], fotografií [fotografijí] apod.
[g] – velární explozíva znělá
př. guma [guma] magnet [magnet]
kdo [gdo] někdo [ňegdo]
Hláska [g] může být realizována grafémem g (v cizích slovech) nebo grafémem k,
kdy bývá v důsledku znělostí asimilace vyslovována [g]. Ve finálních pozicích se [g]
vzhledem k neutralizaci znělosti – až na výše uvedené výjimky (následuje znělý
konsonant a slova nejsou oddělena pauzou) – nevyskytuje.
41
[k] – velární explozíva neznělá
př. kuře [kuře] oko [oko] rohlík [rohli:k]
Hláska [k] se v písmu realizuje grafémem k. Ten ovšem může být v důsledku
asimilačních procesů vyslovován i [g] (viz výše).
[x] – velární frikativa neznělá; znělá varianta [ɣ ].
př. Chorvatsko [xorvacko] ucho [uxo] jich [jix]
shoda [sxoda] jih [jix]
Hlásky [x] a [h] jsou zařazovány jako párové, protože při použití v řeči podléhají stejným
změnám jako ostatní dvojice. Tvoří však pár „nepravý“. Skutečným znělým protějškem
hlásky [x] je znělá velární frikativa [ɣ ]. Její existence je však pouze fakultativní, její
použití na úrovni A1 považujeme za zbytečně zatěžující studenta. V grafice pro tyto
hlásky existuje diagraf ch (jediný v češtině).
[h] – laryngální frikativa znělá
př. hora [hora] ahoj [ahoj]
Tato hláska bývá zaznamenávána grafémem h. Pod vlivem okolních hlásek nebo na konci
slova může být realizována i jako hláska neznělá [x], např. druh [drux].
2.2.1 Ráz
Ráz [t], tedy tzv. tvrdý hlasový začátek, se chová jako neznělá hláska, tj. způsobuje asimilaci
znělosti. Jde o pevnější sevření hlasivek na začátku vokálu, čímž se z hlediska sluchové
percepce zřetelněji odděluje vokál od předcházející slabiky. V češtině se ráz používá před
vokálem na začátku slova nebo uvnitř slova po předponě a dále po pauze. Např. přišeltotec,
potučit, ktoknu. Výjimku tvoří cizí slova (vakuum).
2.2.2 Asimilace znělosti a neutralizace znělosti
Všechny nesonorní konsonanty v češtině se objevují ve dvojicích. Oba členové této dvojice
mají stejné místo i způsob artikulace, liší se pouze přítomností nebo nepřítomností tónu.
Takovéto typy hlásek označujeme jako párové. Jedná se o tyto dvojice:
neznělé p t ť k f s š x ř° c č
znělé b d ď g v z ž h ř dz dž
K neutralizaci znělosti dochází tehdy, když se neznělé hlásky vyskytnou na konci slov (pokud
v proudu řeči nenásleduje znělá hláska a obě nejsou odděleny pauzou). Taková neznělá hláska
se pak stává ve výslovnosti neznělou, např. led [let], muž [muš] apod. Vznikají tak homofony
jako:
led a let [let]
plod a plot [plot]
mág a mák [ma:k]
jih a jich [jix]
O asimilaci znělosti hovoříme v případech, kdy se v konsonantické skupině setká
konsonant/konsonanty znělý/znělé a neznělý/neznělé. V češtině převažuje asimilace
regresivní, to znamená, že poslední konsonant určuje znělost či neznělost celé skupiny. Tento
poslední konsonant je buď znělý (celá skupina se pak vyslovuje zněle, např. kde [gde], prosba
[prozba]), nebo neznělý, celá skupina se pak vyslovuje nezněle (rybka [ripka], kavka [kafka],
42
loďka [loťka]). Připomínáme, že ráz má vliv na asimilaci znělosti jako hláska neznělá (např.
v opravě [ftopravje]).
Progresivní asimilace (znělost skupiny se řídí prvním konsonantem) v češtině tak častá není,
např. na shledanou [nasxledanou], třít [tř°i:t] a dřít [dři:t]. Hláska [v] asimilaci nezpůsobuje,
srov. dva [dva] a tvá [tva:].
2.2.3 Zjednodušování konsonantických skupin
V češtině není vypouštění konsonantů ve skupinách časté. Uživatelé A1 se setkají především
s výslovností tvarů slovesa být: jsem [sem], jsi [si] apod. Dále např. dcera [cera], srdce [srce],
přijď [přiť]. Ostatní zjednodušování konsonantických skupin se uživatelů A1 pravděpodobně
nedotkne.
2.2.4 Zdvojené konsonanty
Ve spojení dvou foneticky stejných konsonantů vyslovujeme dva konsonanty uprostřed slova
tam, kde hrozí záměna významu, např. podat [podat] proti poddat (se) [poddat], racci [racci]
proti raci [raci].
Oba konsonanty vyslovujeme také v imperativních tvarech na -me (tj. 1. os. pl.), např.
uvědomme [uvjedomme]. Uvnitř slov doporučuje norma výslovnost zjednodušenou, např.
panna [pana], Anna [ana], měkký [mňeki:].
2.3 Slovní přízvuk
Umístění přízvuku ve slově se v různých jazycích liší. Čeština patří mezi tzv. jazyky
s pevným (stálým) slovním přízvukem. V češtině se přízvuk ustálil konkrétně na první slabice
slova (např. proti polštině, kde je vázán na předposlední slabiku, ve francouzštině zase
na slabiku poslední). Na to je třeba u uživatelů A1 dbát a upozornit je na případné neshody
s jejich mateřštinou. To platí zejména pro ty, jejichž mateřský jazyk disponuje tzv. volným
(pohyblivým) přízvukem, tj. přízvuk se může vyskytnout na kterékoliv slabice. V těchto
jazycích umístění přízvučné slabiky může rozlišovat význam, např. v ruštině mu'ka (mouka)
proti 'muka (muka, trápení), v angličtině 'black'bird (černý pták) proti 'blackbird (kos) nebo
'record (zápis, záznam) proti re'cord (zapsat, zaznamenat). Jazyky s melodickým přízvukem
jako vietnamština a čínština tvoří zcela zvláštní skupinu.
V češtině je třeba zdůraznit slovní přízvuk ve spojení prepozic se jménem, kdy se přízvuk
klade na prepozici, např. 'na židli, 'v testu. (Neslabičná prepozice je přízvukována
s následující slabikou.) Výjimku tvoří případy, kdy po předložce následuje nesklonné nebo
příliš dlouhé slovo, např. na významné pozici, na velmi významné pozici,
na nejnepřehlednějším úseku cesty.
Enklitika (příklonky) v češtině stálý přízvuk nemají, připojují se k předcházejícímu
přízvučnému výrazu. V češtině se jedná o „krátké“ tvary zájmen (např. mě, tě, se…),
neplnovýznamové složky slovesných tvarů jako tvary pomocného slovesa být a
kondicionálové bych, bys… Stálé příklonky se v češtině připojují zásadně za první přízvučný
celek věty (slovo, popř. sousloví, v učebnicích češtiny pro cizince od Lídy Holé tzv. „druhá
gramatická pozice“), např. ['ba:l sem se ho]. S proklitiky (předklonkami) se uživatelé A1
setkají zřídka, neboť je tvoří především navazovací částice, spojky atd., např. ['řekl → že
'přijde↓].
43
2.4 Kadence
Vyjadřuje ukončenost výpovědi. Má dvě základní varianty: kadenci klesavou a kadenci
stoupavě klesavou.
Klesavou kadenci bude uživatel A1 využívat pro výpovědi oznamovací, kadenci stoupavě
klesavou předpokládáme u studenta A1 pouze pro doplňovací otázky.
Antikadenci předpokládáme na úrovni A1 pro zjišťovací otázky. Je v podstatně jedno, zda si
student osvojí její stoupavou či stoupavě klesavou variantu, neboť tyto obměny jsou
regionálně podmíněné (stoupavě klesavá antikadence je obvyklejší v Čechách než na
Moravě).
Zvládnutí polokadence na této úrovni nepovažujeme za nutné, i když jazykově nadaní studenti
ji mohou snadno „odposlouchat“.
2.5 Typické fonetické chyby u nerodilých mluvčích
Většina výslovnostních potíží je vázána na konkrétní výchozí jazyk, student některé hlásky
či jevy ze své mateřštiny nezná, popř. je zvyklý na odlišnou zvukovou realizaci a tu pak
přenáší do češtiny.
U českých vokálů je třeba dbát na dodržování kvantity i kvality. Rozlišování krátkých
a dlouhých vokálů představuje problém především pro ty studenty, v jejichž mateřštině není
délka fonologická. Je třeba studenty také upozornit, že v češtině se délka neváže na slovní
přízvuk, tj. i nepřízvučné slabiky mohou být dlouhé.
Čeština také vokály neredukuje, a to v žádných pozicích, zvýšenou pozornost je třeba v tomto
směru věnovat především arabsky mluvícím studentům.
Z českých konsonantů činí problémy především ty, které studenti neznají ze své mateřštiny,
popř. jiného jazyka. U Evropanů jde především o [ř] a [x] a jinou výslovnost [r]. Národům,
které neznají [h] (např. Rusové, Francouzi), činí potíže i tato hláska.
U některých studentů (např. německých, ale také arabských) je třeba dát pozor na rozlišování
znělosti a neznělosti, a to nejen při produkci, ale i percepci, např. rozdíl [p] a [b]: pít [pi:t]
a bít/být [bi:t], pod/pot [pot] a bod/bot [bot].
U studentů z Dálného Východu se musí nacvičit rozlišování [r] a [l], např. loď [loť] a roď
[roť], rak [rak] a lak [lak].
U těchto studentů je také třeba věnovat zvýšenou pozornost rozlišování hlásek [b] a [v], dále
[v] a [h]. Problémy činí také hláska [j], kterou často vyslovují s průvodním vokálem (např.
*[jemenuju] nebo *[jumunuju] místo [jmenuju]).
U polských studentů je třeba nacvičit rozlišování [h] a [x], které často zaměňují i v písmu.
Hlásky [p], [t], [k] jsou v některých jazycích aspirované (např. němčina, angličtina). Studenti
přenášejí aspiraci do češtiny. Němci také často vyslovují počáteční v jako [f].
Bulharsky mluvící studenti mívají problémy se skupinami di, ti, ni a dy, ty, ny.
Studenti, kteří ze svého jazyka neznají neutralizaci znělosti (např. Francouzi, anglicky mluvící
studenti), budou mít tendenci vyslovovat podle grafické podoby znělé hlásky i na konci slov,
např. muž *[muž] místo [muš], had *[had] místo [hat] apod.
Upozorňujeme, že některé chyby ve výslovnosti se pak odrážejí i v písmu, např. u japonských
studentů záměna r a l, u polských h a ch apod.
Podrobný rozbor obvyklých chyb probíráme v rámci následujících podkapitol věnovaných
jednotlivých výchozím jazykům.
44
3 ČESKÝ FONETICKÝ PLÁN NA POZADÍ ANGLICKÉHO
Student s angličtinou jako rodným jazykem narazí při setkání s českou výslovností na několik
skupin obtíží. Tyto obtíže vyplývají z odlišnosti české a anglické soustavy hlásek
(nepřítomnost některých českých hlásek ve zvukovém plánu angličtiny), rozdílného typu
slovního přízvuku v obou jazycích (v češtině pevný proti volnému anglickému) a řadou
dalších jevů souvisejících s repertoárem fonologických distinktivních rysů a hláskovou
kombinatorikou v obou jazycích.
S některými odlišnostmi se anglicky hovořící student vyrovná poměrně snadno, jiné bude
zvládat postupně a bude třeba se k nim opakovaně a systematicky vracet. U studentů úrovně
A1 lze počítat pouze s minimálním využitím jazykovědné teorie, proto je (zejména při
počátečním kontaktu s cílovým jazykem) žádoucí seznamovat se s českou výslovností
srovnáním se zvuky ve slovech z mateřského jazyka. Nezbytné je též upozornit studenty na
vyšší míru spjatosti zvukového plánu a grafického systému v češtině (ve srovnání
s angličtinou).
Níže uvádíme popis české hláskové soustavy a jevů charakteristických pro českou výslovnost.
U hlásek je vždy uvedeno české slovo, v němž se daná hláska vyskytuje, a výraz anglický
obsahující stejný nebo podobný zvuk, případně zápis českého slova, který umožní studentovi
výslovnost české hlásky napodobit. (Předpokládáme standardní britskou výslovnost, tzv. RP
pronunciation).
3.1 Výslovnost českých hlásek v porovnání s anglickými
3.1.1 Vokály
3.1.1.1 Krátké vokály
[a] banka cut
[e] nese let
[i] klid hit
[o] kolo pot
[u] budu look
3.1.1.2 Dlouhé vokály
[a:] mám calm
[e:] léto fair (pouze nápodoba, v angličtině jde o část diftongu)
[i:] vím he, dream
[o:] skóre more
[u:] úplně true (o užívání diakritiky viz výše i níže)
3.1.2 Diftongy
[oJ] dlouho hope (pouze nápodoba, anglický diftong má jinou skladbu)
[aJ] auto out (pouze nápodoba, anglický diftong má jinou skladbu)
[eJ] pneumatika oh (pouze nápodoba, anglický diftong má jinou skladbu)
45
3.2 Konsonanty
3.2.1 Znělé konsonanty
[b] babička beach
[d] doma dear
[ď] ďábel jako v kombinaci dy před vokálem: Berdyaeff
[g] gól goat (g jako v gin jen v nezdomácnělých výpůjčkách)
[h] noha hear
[j] moje yes (jako j v juice jen v nezdomácnělých výpůjčkách)
[l] malý holy
[m] máma mother
[n] noc nose
[ň] daň jako kombinace ny před vokálem: Zhenya
[r] ruka rose (nikoli jako r zavřené slabice po vokálu – car)
[ř] vařím blízké tautosylabickému rzh – nutný nácvik
[v] voda vase
[z] zítra zoom
[ž] život jako zh či ge (neokluzívní výslovnost): Zhitomir, garage – nutný nácvik
3.2.2 Neznělé konsonanty
[c] cizinec jako ts: tsetse – pouze nápodoba, nutný nácvik
jiná výslovnost pouze v nezdomácnělých výpůjčkách
[č] český chip
[f] film film
[x] chodím kh jako ve slově khan – nutný nácvik
[k] kolik cool (jiná výslovnost, například jako v ceiling, vyloučena), bez aspirace
[p] prosím party – v češtině bez aspirace
[ř] třicet jako tautosylabická kombinace rsh – pouze nápodoba, nutný nácvik
[s] maso sad
[š] děláš shore
[t] tady talisman – v češtině bez aspirace
[ť] šťáva jako kombinace ty před vokálem: Katya
3.2.3 Výslovnost liter x a w
x maximu, existence výslovnost [ks] jako v anglickém slově taxi i [gz] jako v exist
[ig'zist]
w WC [ve: ce:] jen v přejatých slovech – výslovnost jako [v]
3.3 Další specifika české výslovnosti ve srovnání s angličtinou
3.3.1 Poloha slovního přízvuku
Slovní přízvuk je vždy na první slabice slova: cizí ['tsizi:], tedy ['cizi:], udělá ['udyela:], tedy
['uďela:]. Tomuto pravidlu se vymykají dvě výjimky:
a) Jednopísmenné předložky stojí před jménem a splývají s první slabikou jména (např. v, s,
z), např. v létě ['vle:tye], tedy ['vle:ťe].
46
b) Jednoslabičné předložky stojí také před jménem a vyslovují zároveň se jménem a jako
první slabika celku nesou slovní přízvuk (ze, u atd.): na nádraží ['nana:drazhi:], tedy
['nana:draži:].
c) V češtině existují slova, která v proudu řeči obvykle nenesou slovní přízvuk (proklitika,
enklitika, viz výše). Vyslovují se společně se sousedním slovem jako jeden celek: pan Horák
[pan'hora:k], děkuju ti ['dyekuyutyi], tedy ['ďekujuťi].
3.3.2 Neexistence redukovaných vokálů a výskyt vokalické délky v češtině
Fonologická platnost vokalické délky v češtině anglicky mluvícím studentům potíže působit
nebude, v angličtině existuje též (srov. např. hit a heat). Obtížně si ale budou zvykat na
skutečnost, že vokály se v nepřízvučných slabikách nejen neredukují, ale ani nezkracují.
Nepřízvučná slabika tedy může obsahovat dlouhý vokál – malá ['mala:]. Zde pomůže nácvik.
3.3.3 Neutralizace znělostního protikladu
Finální znělé konsonanty v českých slovech ztrácejí znělost (pokud mají neznělý protějšek
a pokud nedochází vlivem počátečního konsonantu v následujícím slově k asimilaci). I zde je
vhodný opakovaný nácvik.
mrkev [mrkef], pořád [porzha:t], tedy [pořa:t]
ALE nájem [na:yem] [na:jem], teď bude ['tedh 'bude] ['teď 'bude]
3.3.4 Znělostní asimilace v češtině
V případě střetu dvou konsonantů uprostřed slova nebo na hranici slov dochází v češtině
k (většinou regresivní) znělostní asimilaci (podrobněji viz výše). Zvládnout tento jev pomůže
praktický nácvik, např. obchod [opkhot], resp. [opxot], z Prahy [sprahi].
3.3.5 Nepřítomnost přídechu (aspirace) v češtině
Konsonanty, které jsou v angličtině aspirované, se v češtině vyslovují bez přídechu: pátek,
týden, konec.
3.3.6 Vztah zvukového plánu a grafické soustavy (pravopisu) v češtině
3.3.6.1 Shodná výslovnost i/y, í/ý
Litery i/y a í/ý označují v češtině krátkou a dlouhou variantu téže hlásky. Odlišnost mezi slovy
je tak často patrná pouze v psaném projevu:
bil – byl: v obou případech výslovnost [bil]
malí – malý: v obou případech výslovnost [mali:]
3.3.6.2 Výslovnost některých konsonantů před literami i, í, ě
Konsonanty t, d, n se před i, í, ě vyslovují měkce, jako litery ť, ď a ň: ticho [tyikho], resp.
[ťixo], paní [panyi:], tedy [paňi:], děkuji [dyekuyi] [ďekuji].
47
Před literou ě se mění též výslovnost konsonantů b, p, v, f, m takto:
pěkný [pyekni:] [pjekni:]
běh [byekh] [bjex]
věk [vyek] [vjek]
město [mnyesto] [mňesto]
Hlásky zapsané literami i, í, ě se však vyslovují jako [i], [i:], [e].
3.3.6.3 Výslovnost hlásky zapsané literami ú/ů
Litery ú/ů jsou zápisem téže hlásky. Ve výuce by měla být vysvětlena pravidla distribuce
těchto liter (viz výše).
48
4 ČESKÝ FONETICKÝ PLÁN NA POZADÍ NĚMECKÉHO
Německý vokalický systém je proti českému bohatší, neboť čítá 15 vokálů, některé v páru
dlouhý a krátký vokál, celkem tedy 23 vokálů, dále 3 diftongy. Konsonantický systém je proti
českému chudší, neboť čítá 11 konsonantů, z toho některé v páru znělá hláska proti neznělé,
zvučná proti nezvučné, celkem 18 hlásek s distinktivní funkcí.
4.1 Vokalický systém v češtině a němčině
[a], [a:] Praha – káva
Vyslovuje se jako v německém Bann – Bahn.
[e], [e:] pes – léto
V němčině se ve výslovnosti rozlišuje [e – e:] a [ä, ä:]; německé [e:] je napjatější, výslovnost
českých slov se podobá spíše [ä:], tedy [pess] a [lä:to]. Po přízvučné slabice a na konci slov
má německé e redukovanou výslovnost [∂] (např. bitte, Jacke), což má německý student
tendenci přenášet i do češtiny.
[i], [i:] pivo – pít
Německé [i:] je napjatější, české [i:] se více podobá německému otevřenému [I], např. Biene,
liegen.
[o], [o:] bota – próza
Německé [o:] je zavřené (např. Fohlen, Moos, Dom), česká výslovnost se více blíží
otevřenému [o:]. V nepřízvučných slabikách, zvláště následuje-li jen jeden konsonant,
vyslovují Němci [o] uzavřeně (Moral, Lokal), v češtině je [o] otevřené (morálka, lokálka).
[u], [u:] pusa – sůl
Vyslovuje se jako v německém Bulle – Buhle, otevřené [u, u:] se v češtině nerealizuje
(v němčině např. muss – Mus).
Německé [ü], [ü:], [ö], [ö:] čeština vůbec nezná.
4.2 České diftongy ve srovnání s německými
Němčina i čeština má tři diftongy, ovšem liší se kvalitou. Proti českému [oJ] (kousek), [aJ]
(auto) a [eJ] stojí v němčině [ao], ovšem graficky zaznamenávané au (Maus, Auto, laut), eu
[oø] (Beule, heute) a ei [ae] (Eis, heiss). Němečtí studenti proto mají potíže vyslovit diftongy,
kde se obě hlásky ponechávají původní kvalitu (vyslovují např. [oikaliptus], [aoto]).
4.3 Ráz
Ráz v němčině stojí na začátku slova nebo slabiky (teinetUhr, dastEssen, betunruhigen,
Tattort), v češtině užíváme rázu především tehdy, setkají-li se dva vokály, především stejné
kvality (např. potokraji), výjimky tvoří cizí slova (vakuum).
49
4.4 Konsonantický systém češtiny v porovnání s němčinou
[h] Německé počáteční [h] je méně znělé (srov. německé Haus), proto je třeba
u německých studentů dát pozor na výslovnost holka *[xolka], houska *[xouska].
Uprostřed slova odpovídá české [h] německé výslovnosti, např. stuha – Uhu;
problematické jsou zejména skupiny konsonantů s [h] jako ve slovech šplhat, trhat.
[x] V němčině je ve výslovnosti realizováno dvojím způsobem, jako přední měkké (ichLaut)
a zadní tvrdé (ach-Laut); čeština přední měkké [x] nemá, což působí německým
studentům potíže při výslovnosti po i a e (např. pih [pix], nehty [nexti]).
[l] Německé [l] je napjatější, často tedy zvyšuje následující vokál (srov. liegen – klídek,
Licht – list) – nutno procvičit.
[r] V němčině existuje dvojí [r, R]; čípkové [R] (Zäpfchen-R) bylo dlouho jediné
spisovné, jinde se ovšem setkáme s jazykovým [r], používá se hlavně na jihu
Německa, českému [r] odpovídá německé jazykové [r], často je nutno s německým
studentem výslovnost v češtině nacvičit.
[ř] Němčina tuto hlásku vůbec nezná.
[m] Výslovnost je v češtině i němčině stejná, srov. sama, maso – Amme.
[p, b] V němčině je aspirované [p’], přídech pak studenti přenášejí do češtiny; [b] je
v němčině méně zvučné než v češtině, srov. české brambora, bar – německé Braten,
Bar.
[f, v] Grafém v se v němčině na začátku slova vyslovuje vesměs jako [f], je tedy třeba dát
pozor na výslovnost počátečního v: venkov, víra (proti německému vereisen, Vieh).
[t, d] V němčině je aspirované, hlavně následuje-li vokál (Tag, Topf), což studenti přenášejí
do češtiny.
[š, ž] Němčina [ž] nemá, pouze v cizích slovech (Jury), Němci proto často vyslovují české
počáteční [ž] jako [š]: žampiony *[šampijo:ni], žába *[ša:ba].
[s, z] Německé [z] je méně znělé, např. Sonne, Sammstag; v němčině se grafém z na začátku
slova vyslovuje jako [c], srov. české zebra [zebra] – něm. Zebra [cebra].
[k, g] Na rozdíl od češtiny není německé [g] periferní, německý student však v češtině
používá často opačnou spodobu znělosti a vyslovuje např. kde *[kte] místo [gde];
v němčině je aspirované [k’].
[ď, ť, ň] Němčina tyto hlásky nezná, studenti tedy mají tendenci vyslovovat je tvrdě,
někdy i s [j], např. Sonja *[sonja] místo [soňa], dítě *[di:tje] místo [ďi:ťe].
Němčina nemá skupiny tří a více konsonantů v jedné slabice (až na výjimky jako spr-, str-,
spl-), proto působí potíže v češtině shluky konsonantů vyslovit.
4.5 Asimilace znělosti a neutralizace znělostního protikladu
Neutralizaci znělosti bude německý student znát ze své mateřštiny, např. Hand [hant].
V němčině se však mnohem častěji než v češtině vyskytuje progresivní asimilace znělosti,
což studenti přenášejí do češtiny.
4.6 Prozódie v češtině a němčině
V češtině leží přízvuk na první slabice (výjimky viz výše), v němčině téměř vždy na slovním
kmeni. Z toho plynou problémy Němců s přízvukováním v češtině, často mj. vyslovují
předpony jako nepřízvučné. Významný rozdíl mezi češtinou a němčinou spočívá také v tom,
že němčina nepřízvukuje předložky. Německá melodie věty je plastičtější než česká.
50
5 ČESKÝ FONETICKÝ PLÁN NA POZADÍ FRANCOUZSKÉHO
Studentovi češtiny s francouzštinou jako rodným jazykem bude činit potíže několik jevů,
které však většinou neplynou z rozdílů v inventáři fonémů, nýbrž z rozdílů v oblasti
dodržování znělosti souhlásek na konci slova, spojování úseků promluvy do větších celků,
z rozdílů v oblasti suprasegmentálních jevů aj.
Vokalický systém francouzštiny je komplikovanější než český (francouzský obsahuje podle
počtu dodržovaných fonologických protikladů až 16 členů), systém konsonantický je naopak
poněkud komplikovanější v češtině. Podrobnější výzkum na toto téma nemáme k dispozici.
Vycházíme proto jednak z vlastních zkušeností, z poznatků fonetiky francouzštiny a češtiny,
jak je představily M. Dohalská a O. Schulzová, a z učebnic češtiny pro francouzsky hovořící
studenty.
5.1 Vokály
5.1.1 Kvalita českých vokálů ve srovnání s francouzskými
Pominout lze problematiku nosových vokálů. Francouzský student bude upozorněn,
že v češtině nejsou a že slova jako banka, mamka je potřeba vyslovovat se zřetelným a plným
konsonantickým prvkem. Stejně tak se v češtině nerozlišuje dvojí témbr samohlásek [e], [o],
[a]. Otevřenost českých vokálů je středního stupně. Francouzský student bude mít někdy
tendenci, především pod vlivem pravopisu, tyto vokály rozlišovat jako otevřené nebo zavřené.
České vokály jsou mnohem uvolněnější. Francouzský student by neměl do jejich výslovnosti
vnášet své artikulační návyky. Čeština nemá sadu labializovaných vokálů a do české
výslovnosti by tedy nemělo pronikat především labializované francouzské [ü].
5.1.2 Délka vokálů v češtině a ve francouzštině
Problém kvantity vokálů je v češtině odlišný od francouzštiny. V současné francouzštině již
nemá délka funkční charakter (tzn. není sama schopna rozlišit význam slov), i když se zde
z důvodů rytmických zcela neopomíjí. V češtině je naproti tomu třeba rozdíly v kvantitě
samohlásek důsledně dodržovat. Studentovi k tomu napomáhá grafický záznam (a – á, e – é,
i/y – í/ý, o – ó, u – ú/ů) a je možno volit velké množství objasňujících příkladů (Líba – líbá –
libá).
5.2 Konsonanty v češtině a francouzštině
Výslovnost většiny izolovaných francouzských konsonantů se blíží výslovnosti české
a nebude činit větší potíže. Jde především o konsonanty [b], [d], [f], [k], [l], [m], [n], [p], [t],
[v] a [z].
5.2.1 České [r]
Upozornit je potřeba na české [r], které je v češtině alveolární na rozdíl od francouzštiny,
ve které se vyslovuje většinou jako dorzální. Alveolární [r] se však vyskytuje i v některých
stylových nebo regionálních variantách francouzštiny (tzv. r-roulé), takže studentovi nebude
zcela neznámé.
51
5.2.2 Konsonanty francouzskému uživateli neznámé
V češtině se oproti francouzštině vyskytují některé konsonanty navíc. Jde především
o konsonanty polozávěrové, jako jsou české [c] a [č], které se ve francouzštině vyskytují
pouze jako poziční varianty [ts] a [tš]. Konsonant [c] se vyslovuje [ts], jako ve francouzském
tsar, [č] jako ve francouzském match. Ani jedna z těchto hlásek by neměla činit potíže.
V češtině je navíc laryngální konsonant [h], který je ve francouzštině pouhým grafickým
znakem. V souvislosti s výslovností [h] je možno francouzsky hovořícího studenta upozornit
na výskyt této souhlásky také v některých francouzských nářečích nebo regionálních
variantách francouzštiny.
Nacvičit je potřeba velární konsonant [x] a vibrantu [ř], kterou francouzský hláskový inventář
vůbec nezná. Souhlásky [ť] a [ď] nacházíme ve francouzštině pouze jako poziční varianty
hlásek [t] a [d] v kombinaci s následujícím [i] nebo [j], např. ve fr. tiens, dieu, studentovi by
však neměly činit problémy.
5.2.3 Hlásky ve francouzštině odlišně graficky zaznamenávané
Některé české grafémy zastupují konsonanty, které se ve francouzštině zapisují jinak, avšak
vyskytují se v ní a jejich výslovnost činit problémy nebude. Konsonant [g] se vyslovuje jako
ve fr. gâteau. Konsonant [ň] jako ve fr. digne. Konsonant [ž] jako ve fr. jeudi. Konsonant [š]
jako ve fr. cheval. U [g], [ž] však v češtině dochází k neutralizaci znělosti na konci slova (viz
výše i níže).
5.2.4 Slabikotvorné konsonanty v češtině
Je potřeba upozornit na to, že na rozdíl od francouzštiny mohou být v češtině konsonanty
slabikotvorné, jako je české [l] nebo [r]. Slovo metr musíme v češtině vyslovit dvojslabičně
jako [metc], zatímco francouzské slovo quatre je jednoslabičné a navíc se v něm koncové [r]
vyslovuje značně oslabeně, případně úplně mizí. Také fr. quatre je možno za určitých
okolností (v poezii, při důraze) vyslovit dvojslabičně, avšak v takovém případě se na konci
slova vyskytuje ještě tzv. e caduc.
5.2.5 Odlišná napjatost konsonantů v češtině a francouzštině
České konsonanty se vyslovují s menší napjatostí a přesností než konsonanty francouzské.
Projevuje se to jednak v nerozlišování znělých a neznělých konsonantů na konci slova, ale
i v realizaci méně pevného závěru u nazál (upozornit lze na rozdíl mezi fr. l'homme a č. lom,
fr. dame a č. dám).
5.3 Jiné elementy fonologických inventářů
V češtině polosouhlásky (případně polosamohlásky) nejsou, nacházíme zde však naopak
dvojhlásky. Francouz musí plně vyslovovat dvojhlásky ve slovech louka, auto, neurolog (viz
výše). To by však mělo být vyřešeno upozorněním na fonetičtější pravopis češtiny.
5.4 Neutralizace protikladu znělosti na konci slova
V češtině i ve francouzštině se rozlišuje znělost konsonantů [t] – [d], [p] – [b], [s] – [z], [š] –
[ž], [k] – [g] jako například ve slovech rotný a rodný. Ve francouzštině se tento protiklad
uplatňuje i na konci slova na rozdíl od češtiny, kde se příznak znělosti ztrácí, pokud se na
52
konci slova ocitá konsonant znělý. Bez kontextu tedy nemůžeme ve výslovnosti rozlišit česká
slova plot a plod. Francouzsky hovořící student by měl být na tento rozdíl upozorněn, protože
bude mít tendenci rozlišování znělosti na konci slova přísně dodržovat.
5.5 Přízvuk v češtině a ve francouzštině
Samotné přízvukování by studentovi češtiny potíže činit nemělo, upozornit je však potřeba
na odlišné postavení přízvuku ve francouzštině a v češtině. Přízvuk je ve francouzštině
pravidelný a pevný a stojí na poslední slabice rytmické skupiny, jejíž délka je proměnlivá.
V češtině je přízvuk rovněž pravidelný a stojí na slabice první. Stejně jako ve francouzštině
přízvuk nenesou slova enklitická a proklitická.
5.6 Vazba pravopisu a výslovnosti
Situace je jednodušší v českém pravopise, který uplatňuje mnohem fonetičtější přístup než
etymologizující a komplikovaný pravopis francouzský. V češtině jsou hlásky zaznamenávány
většinou jediným grafickým znakem (s výjimkou např. znaků pro [i], [i:], které jsou v psaném
jazyce zaznamenávány grafémy i, í nebo y, ý). Přestože v této oblasti není potřeba očekávat
větší potíže, je nutno upozornit na výslovnost grafému ě, jako ve slovech zpěv, oběd,
na spřežku ch a dvojí zápis [u:] jako ú/ů (vše viz výše).
53
6 ČESKÝ FONETICKÝ PLÁN NA POZADÍ ŠPANĚLSKÉHO
Studenti se španělštinou jako rodným jazykem se při studiu češtiny budou ve výslovnosti
setkávat s obtížemi, které lze rozdělit do několika skupin.
V první řadě je třeba uvést odlišnosti v soustavě hlásek. V systému českých vokálů jde
zejména o protiklad dlouhých a krátkých vokálů, jejichž rozlišení poslechem může studentům
činit problémy, neboť španělština dlouhé vokály zcela postrádá.
V konsonantické soustavě češtiny se vyskytuje řada hlásek, které ve španělštině chybí
a jejichž zvládnutí bude vyžadovat kratší či delší nácvik (hlásky [ř], [h], [z], [ž] aj. – viz níže).
Potíže může dále působit slovní přízvuk, který je v češtině na první slabice slova, zatímco
ve španělštině bývá nejčastěji na slabice předposlední. Studenti mohou zpočátku zaměňovat
délku vokálu s přízvukem.
Problémy může vyvolávat také znělostní asimilace, neutralizace znělostního protikladu
a pochopitelně také jevy související se vztahem zvukového a grafického plánu češtiny (psaní
i/y, e/ě apod.).
Následuje srovnání vokalického a konsonantického systému v obou jazycích, přičemž u každé
české hlásky se pokoušíme nalézt jí odpovídající hlásku ve španělštině. V některých
případech jde o pouhou přibližnost, student si musí správnou výslovnost osvojit nácvikem.
U hlásek, které jsou španělským mluvčím zcela cizí ([ř], [h]), je stručně popsán způsob jejich
artikulace. Pozornost je poté věnována dalším specifikům české výslovnosti, která mohou při
studiu působit obtíže.
6.1 Vokály
6.1.1 Krátké vokály
[a] maminka sal
[e] letět leche
[i] pily frito
[o] kolo pollo
[u] budu futuro
České krátké vokály se vyslovují přibližně stejně jako španělské, jsou jen trochu
otevřenější – španělské vokály mají zejména v přízvučných slabikách tendenci
k zavřenosti (maminka – cama).
6.1.2 Dlouhé vokály
[a:] mám [ma:m]
[e:] léto [le:to]
[i:] bílý [bi:li:]
[o:] skóre [sko:re]
[u:] úkolů [u:kolu:]
Španělským mluvčím může činit problémy fonologická platnost vokalické délky, která
ve španělštině neexistuje: byt [bit] x být [bi:t]. Výslovnost dlouhých vokálů bude třeba
nacvičit, zejména v nepřízvučných slabikách: malá ['mala:].
54
6.1.3 Diftongy
[oJ] dlouho [dloJho]
[aJ] auto Aurelio
[eJ] pneumatika Ceuta
6.2 Konsonanty
6.2.1 Znělé konsonanty
[b] babička jako b na počátku slova po pauze: basta
[d] doma jako d na počátku slova po pauze: deseo
[ď] ďábel měkké, palatální d; přibližuje se výslovnosti ll: llamar – nutný nácvik
[g] gól jako g před a, o, u nebo před souhláskou: gato, grande
[h] noha laryngální hláska, znělý protějšek ch – nutný nácvik
[j] moje jako y: yo
[l] malý luna
[m] máma madre
[n] noc noche
[ň] daň jako ñ: niño
[r] ruka jako hláska mezi jednokmitovým r a vícekmitovým rr
[ř] vařit jako měkké, šumové r; přibližuje se výslovnosti rr v Argentině: tierra –
nutný nácvik
[v] voda labiodentální hláska, přibližuje se výslovnosti v nebo b uprostřed slova:
cueva, libro – nutný nácvik
[z] zítra znělý protějšek s – nutný nácvik
[ž] život „měkké z“, podobné výslovnosti ll a y v Argentině: calle [kaže], yo [žo]
– nutný nácvik
6.2.2 Neznělé konsonanty
[c] cizinec přibližně jako ts: tsé-tsé – nutný nácvik
[č] člověk jako ch: muchacho
[f] film café
[x] chodím jako j: jueves
[k] kolik kilo (v češtině se vždy píše jako k)
[p] prosím poco
[s] maso jako s v Latinské Americe: Asunción
[š] děláš měkké s, přibližně jako s v Kastilii, ale ještě měkčeji – nutný nácvik
[t] tady přibližně jako české t: tío
[ť] šťáva měkké, palatální t, podobně jako v kombinaci ti před vokálem, ale ještě
měkčeji: katiuska – nutný nácvik
6.2.3 Výslovnost liter x a w
x maximum výslovnost neznělá [ks] i znělá [gz]
w WC [ve: ce:] jen v přejatých slovech – výslovnost jako [v]
55
6.3 Další specifika české výslovnosti proti španělštině
6.3.1 Poloha slovního přízvuku
Slovní přízvuk je v češtině vždy na první slabice slova bez ohledu na její délku: máma
['ma:ma], mává ['ma:va:], malá ['mala:]. (O problematice jednoslabičných či jednoslabičných
prepozic i proklitik a enklitik viz výše).
6.3.2 Neutralizace znělostního protikladu
Finální znělé konsonanty v češtině ztrácejí znělost, pokud mají neznělý protějšek a pokud
nedochází vlivem počátečního konsonantu v následujícím slově k asimilaci, např.
obraz [obras], kov [kof], ekolog [ekolok]
ALE nájem [na:jem], vor [vor], obraz Brna ['obraz 'brna]
6.3.3 Znělostní asimilace v češtině
V případě střetu dvou konsonantů uprostřed slova nebo na hranici slov dochází v češtině
k znělostní asimilaci, která je zpravidla regresivní (tj. následující konsonant ovlivňuje
předchozí): otázka [ota:ska], kdo [gdo].
6.3.4 Výslovnost konsonantů b, p, v, f, m, d, t, n před literami i, í, ě
Konsonanty d, t, n se před literami i, í, ě vyslovují měkce jako [ď, ť, ň]: divadlo [ďivadlo],
platí [plaťi:], někdo [ňegdo]. Tvrdě se tyto konsonanty vyslovují před literou i ve slovech
cizího původu (např. diplomat, Tizian, technika) a v českých slovech, následují-li litery y/ý –
dým [di:m], tykat [tikat], ony [oni], nebo litera e: den [den], ten [ten], nemá [nema:].
Při výslovnosti konsonantů b, p, v, f před literou ě se vkládá hláska [j]: oběd [objet], zpěv
[spjef], věk [vjek], o alfě ['oalfje].
Při výslovnosti konsonantu m před literou ě se vkládá hláska [ň]: město [mňesto]. Stejnou
výslovnost má i skupina v grafice zaznamenaná mně.
56
7 ČESKÝ FONETICKÝ PLÁN NA POZADÍ PORTUGALSKÉHO
Studenti s portugalštinou jako rodným jazykem se při studiu češtiny budou ve výslovnosti
setkávat s obtížemi, které lze rozdělit do několika skupin.
V první řadě je třeba uvést odlišnosti v soustavě hlásek. V systému českých vokálů jde
zejména o protiklad dlouhých a krátkých samohlásek, jejichž rozlišení poslechem může
studentům činit problémy. Portugalské otevřené vokály jsou sice delší než redukované, avšak
fonologická platnost délky zde neexistuje. Problémem může být také tendence portugalských
mluvčích redukovat po vzoru mateřského jazyka české vokály v nepřízvučných pozicích.
V konsonantické soustavě češtiny se vyskytuje řada hlásek, které v portugalštině chybí
a jejichž zvládnutí bude vyžadovat kratší či delší nácvik (např. hlásky [ř], [h], [x]).
Potíže může dále působit slovní přízvuk, který je v češtině na první slabice slova, zatímco
v portugalštině bývá nejčastěji na slabice předposlední. Studenti mohou zpočátku zaměňovat
délku vokálu s přízvukem.
Problémy může vyvolávat také znělostní asimilace, neutralizace znělostního protikladu
a pochopitelně také jevy související se vztahem zvukového a grafického plánu češtiny (psaní
i/y, e/ě apod.).
Následuje srovnání vokalického a konsonantického systému v obou jazycích, přičemž u každé
české hlásky se pokoušíme nalézt odpovídající hlásku v portugalštině. V některých případech
jde o pouhou přibližnost, student si musí správnou výslovnost osvojit nácvikem. U hlásek,
které jsou portugalským mluvčím zcela cizí ([ř], [h]), je stručně popsán způsob jejich
artikulace. Pozornost je poté věnována dalším specifikům české výslovnosti, která mohou při
studiu působit obtíže.
7.1 Vokály
7.1.1 Krátké vokály
[a] maminka zhruba jako a v přízvučných slabikách: sal
[e] letět podobá se otevřenému e, to je však otevřenější: ela
[i] pily frito
[o] kolo podobá se otevřenému o, to je však otevřenější: obra
[u] budu futuro
Portugalský mluvčí může mít problémy s otevřenou výslovností českých vokálů, neboť
v portugalštině dochází k jejich silné redukci v nepřízvučné pozici (zejména u a, e, o).
7.1.2 Dlouhé vokály
[a:] mám [ma:m]
[e:] léto [le:to]
[i:] bílý [bi:li:]
[o:] skóre [sko:re]
[u:] úkolů [u:kolu:]
Portugalským mluvčím může činit problémy fonologická platnost vokalické délky, která
v portugalštině neexistuje: byt [bit] x být [bi:t]. Výslovnost dlouhých vokálů bude třeba
nacvičit, zejména v nepřízvučných slabikách: malá ['mala:].
57
7.1.3 Diftongy
[oJ] dlouho [dloJho]
[aJ] auto Aurélio
[eJ] pneumatika zhruba jako v céu (e je zde však otevřenější)
Je nutné si uvědomit, že dvojhláska ou v portugalštině sice existuje, ale vyslovuje se nejčastěji
jako zavřené [Õ].
7.2 Konsonanty
7.2.1 Znělé konsonanty
[b] babička bem
[d] doma dar
[ď] ďábel měkké, palatální d; podobné brazilské výslovnosti d před i: dia –
nutný nácvik
[g] gól jako g před a, o, u nebo před konsonantem: gato, grande
[h] noha laryngální hláska, znělý protějšek [x] – nutný nácvik
[j] moje přibližně jako i před vokálem: iogurte
[l] malý jako l na počátku slova: lua
[m] máma mãe
[n] noc noite
[ň] daň jako nh: sonho
[r] ruka jako hláska mezi jednokmitovým r a vícekmitovým alveolárním rr
[ř] vařit jako měkké, šumové r – nutný nácvik
[v] voda vida
[z] zítra jako z na začátku a uprostřed slova: zero, fazer
[ž] život jako j: janela
7.2.2 Neznělé konsonanty
[c] cizinec přibližně jako ts: tsé-tsé – nutný nácvik
[č] člověk měkké, zadní c – nutný nácvik
[f] film filme
[x] chodím velární hláska, neznělý protějšek [h], podobné výslovnosti
vícekmitového zadopatrového rr – nutný nácvik
[k] kolik karaté (v češtině se vždy píše jako k)
[p] prosím pouco
[s] maso jako s na začátku slova: sal
[š] děláš jako ch: chegar
[t] tady todo
[ť] šťáva měkké, palatální t; podobné brazilské výslovnosti t před i: tia – nutný
nácvik
7.2.3 Výslovnost liter x a w
x maximum výslovnost neznělá [ks] (jako ve slově táxi) i znělá [gz]
w WC [ve: ce:] jen v přejatých slovech – výslovnost jako [v]
58
7.3 Další specifika české výslovnosti
7.3.1 Poloha slovního přízvuku
Slovní přízvuk je v češtině vždy na první slabice slova bez ohledu na její délku: máma
['ma:ma], mává '[ma:va:], malá ['mala:]. Výjimky (prepozice, proklitika, enklitika) viz výše.
7.3.2 Neutralizace znělostního protikladu
Finální znělé konsonanty v češtině ztrácejí znělost, pokud mají neznělý protějšek a pokud
nedochází vlivem počátečního konsonantu v následujícím slově k asimilaci (podrobnosti
a příklady viz výše).
7.3.3 Znělostní asimilace v češtině
V případě střetu dvou konsonantů uprostřed slova nebo na hranici slov dochází v češtině
k znělostní asimilaci, která je zpravidla regresivní (tj. následující konsonant ovlivňuje
předchozí): otázka [ota:ska], kdo [gdo].
59
8 ČESKÝ FONETICKÝ PLÁN NA POZADÍ RUSKÉHO
Student, jehož rodným jazykem je ruština, se musí vyvarovat chyb vzniklých rozdíly mezi
hláskovými systémy ruštiny a češtiny. Ty se liší repertoárem českých hlásek (fonologická
délka vokálů, neexistence korelace tvrdosti a měkkosti konsonantů) a rozdílným typem
slovního přízvuku (v češtině pevný, v ruštině volný). Další odlišnosti se týkají především
změn v proudu řeči. Zpočátku se budou studenti potýkat také s jiným grafickým systémem,
než jaký znají ze své mateřštiny.
8.1 Vokály
8.1.1 Krátké vokály
[a] strana страна
[e] pero этот
[i] list жизнь
[o] bolet дом
[u] zub зуб
Samohlásková kvalita by neměla kolísat vzhledem k délce, souhláskovému okolí, ani pozici
ve slově. V žádném hláskovém okolí nevzniká u-glide nebo i-glide. Nevzniká samohlásková
redukce.
8.1.2 Dlouhé vokály
Délka vokálů patří k vlastnostem segmentárních elementů, není žádným způsobem vázána
na přízvuk a má fonologickou platnost. Poměr krátkých a dlouhých vokálů se pro češtinu
uvádí 1:2. V ruštině existuje délka pouze jako doprovodný rys přízvuku. Ruské přízvučné
vokály jsou delší než české krátké a současně kratší než dlouhé. Je nutné tomuto jevu věnovat
náležitou pozornost.
8.1.3 Diftongy
[oJ] pouze соус (pouze nápodoba, v ruštině se skupina hlásek vyslovuje
dvojslabičně)
[aJ] kauza паук (pouze nápodoba, v ruštině se skupina hlásek vyslovuje
dvojslabičně)
[eJ] eufonie v ruštině se cizí diftong eu vůbec nevyskytuje (евфония, эвкалипт)
8.2 Konsonanty
8.2.1 Znělé konsonanty
[b] banka банк
[d] deska доктор
[ď] děvče дядя
[g] guma голубой
[h] hora nutný nácvik, v ruštině se hláska podobná českému [h] nevyskytuje
[j] jaro район
60
[l] loket пол
[m] domek малый
[n] nemoc ночь
[ň] dlaň ладонь
[r] ryba рыба
[ř] září jako rž – pouze nápodoba, nutný nácvik
[v] právo вода
[z] pozor завтра
[ž] žena жена
8.2.2 Neznělé konsonanty
[c] cena цирк
[č] černý почти
[f] flétna флейта
[x] východ хитрий
[k] komár камень
[p] pošta почта
[ř] výkřik jako rž, rš – pouze nápodoba, nutný nácvik
[s] čest честь
[š] škola школа
[t] metro метро
[ť] ťapat тетрадь
Poznámka: Čeština nerozeznává tvrdé a měkké konsonanty ani jako fonémy, ani jako poziční
varianty.
8.3 Další specifika české výslovnosti
8.3.1 Slovní přízvuk
V češtině má přízvuk delimitativní funkci, je ustálený na první slabice, s pevně danými
výjimkami (přechod přízvuku na slabičnou předložku, neslabičné předložky, proklitika,
enklitika – viz výše). Přesun přízvuku na slabičnou předložku je v češtině závazný.
8.3.2 Hláska e
V češtině se za základní považuje výslovnost neměkčená. Protože v ruštině převažuje
výslovnost měkčená, výslovnost t, d, n + e vyžaduje nácvik.
teplo тепло
demokracie демократия
61
8.4 Vztah zvukového plánu a grafické soustavy (pravopisu) v češtině
8.4.1 Shodná výslovnost i/y, í/ý
V češtině neexistuje poziční varianta y/ý. Psané i/y, í/ý se vyslovuje jako [i/í]. Rusky mluvícím
studentům, zvyklým na dvojí [i/y], bude tato skutečnost činit velké potíže. V češtině se i/y, í/ý
objevuje pouze v psaném projevu.
vil – vyl: v obou případech výslovnost [vil]
noví – nový: v obou případech výslovnost [novi:]
8.4.2 Výslovnost konsonantů před literami i, í, ě
Konsonanty t, d, n se před i, í, ě vyslovují měkce, jako litery ť, ď a ň: stín [sťi:n], divadlo
[ďivadlo], něco [ňeco].
Před literou ě se, podobně jako v ruštině, mění výslovnost retnic, a sice takto:
pěna [pjena]
výběr [vi:bjer]
věřit [vjeřit]
měsíc [mňesi:c]
Kvalita vokálů se nemění.
62
9 ČESKÝ FONETICKÝ PLÁN NA POZADÍ POLSKÉHO
Student, jehož prvním jazykovým kódem je polština, zápasí v české výslovnosti i přes
společně slovanský původ obou jazyků s problémy několikerého rázu. V tomto krátkém
přehledu uvádíme několik základních výslovnostních rozdílů mezi polštinou a češtinou,
s nimiž se musí polsky mluvící student češtiny vypořádat.
9.1 Vokály
9.1.1 Kvantita polských a českých vokálů
Jedním z nejpodstatnějších rozdílů mezi polským a českým vokalickým systémem je
nepřítomnost dlouhých vokálů v polštině. Polský rodilý mluvčí, pro kterého jsou kvantitativní
rozdíly ve výslovnosti stejných hlásek (co do kvality) záležitostí úplně cizí, zpravidla naráží
na problémy s vnímáním dlouhých samohlásek, a následně s jejich správnou jejich produkcí.
Vzhledem k označování délky v českém pravopisu se zde objevují dodatečně pravopisné
problémy se správným označováním délky v psaném textu.
Proto je třeba při výuce výslovnosti češtiny studenta, jehož prvním jazykovým kódem je
polština, věnovat zvýšenou pozornost v první řadě percepci, rozlišování a následně správné
reprodukci českých dlouhých vokálů. Je nutno upozornit na skutečnost, že změna kvantity
hlásky ve slově může podstatně změnit jeho význam lexikální, jako např.
váhá – váha
syrový – sýrový
nebo gramatický, např.
kosti (G, D, L, V sg; N, A, V pl.) – kostí (I sg., G pl.)
9.1.2 Kvalita
Kvalitativně je výslovnost českých vokálů je přibližně stejná jako polských:
[a] banka bank
[e] letí leci
[i] jich ich
[o] kolo koło
[u] vnuk wnuk
Nicméně je třeba upozornit studenty na několik rozdílů (viz níže).
9.1.2.1 Výslovnost i/í a y/ý
Pokud jde o kvalitu (nikoli kvantitu), i/í a y/ý se vyslovují v češtině stejně [i/i:], zatímco
v polštině se jedná o dvě odlišně znějící hlásky (necháváme tady stranou spory v polské
jazykovědě, zda se jedná o dva zvláštní fonémy nebo pouze o kombinatorické varianty téhož).
V případě češtiny se zde jedná už pouze o rozdíl grafický, motivovaný historicky
a morfologicky.
63
České i/í oproti polštině nezměkčuje (kromě d, t, n) předcházející konsonanty. Nutný je
nácvik, například u slov pivo – pol. [p’ivo], č. [pivo], být (správně [bi:t], nikoli [b’i:t] nebo
[by:t] s fonetickou realizací polského y).
Zvlášť zřetelně se tento výslovnostní rozdíl projevuje u slov cizího původu, kde čeština
důsledně nezměkčuje přecházející konsonanty včetně t, d, n, kdežto v polštině u stejných slov
se vyskytuje buď změkčená souhláska + [i] nebo nezměněný konsonant + [y], např.
č. [komunizmus] – pol. [komun’izm]
č. [matematika] – pol. [matematyka]
č. [filologije] – pol. [filolog’e]
Nehledíme zde na četné pravopisné odlišnosti mezi polštinou a češtinou u slov cizího původu
jako například u zmíněného příkladu č. matematika – pol. matematyka, které je nutno také
studentům ukázat.
9.1.3 Diftongy
České diftongy cizího původu eu a au mají své obdoby v polštině. Výslovnost českého
diftongu ou nezpůsobuje polským rodilým mluvčím větší potíže. Je třeba si pouze u výuky
všímat, zda nedochází u studenta k nazalizaci ou. Může to být způsobeno tím, že český
diftong ou se mnohdy vyskytuje na stejných místech co polská nazalizovaná hláska
označovaná v textu písmenem ą.
9.2 Konsonanty
Inventář a výslovnost většiny českých a polských souhlásek jsou přibližně stejné. Přesto se
v češtině vyskytuje několik hlásek, které alespoň dnešní polština nezná. U jiných existují
fonologické polské obdoby, ale jejich výslovnost se, občas jemně, liší. V krátkém přehledu
níže uvádíme několik nápadných odlišnosti mezi polským a českým konsonantickým
systémem.
9.2.1 Hlásky [h] a [x]
Dnešní polština nerozlišuje fonologický protiklad [h] a [x]. Pro polsky mluvícího studenta je
zvlášť obtížné vyslovit znělé h. Měkké se podobá jedinému polskému [x]. Je nutný nácvik
znělého h s poukazem na sémantické rozdíly výrazů v závislosti na použití [h] a [x] jako např.
snacha – snaha
chlad – hlad
chodit – hodit
ducha (G sg. slova duch) – duha
9.2.2 Hláska [ř]
V současné polštině neexistuje vůbec. Je nutný nácvik výslovnosti. V psaném textu české ř
odpovídá většinou polské spřežce rz, která označuje foném, jež se v minulosti vyslovoval asi
stejně jako dnešní české ř.
64
9.2.3 Hlásky [š], [č], [ž]
Funkčně odpovídají polským fonémům označovaným písmeny sz,cz, ż, např. č. šiška – pol.
szyszka, č. čas – pol. czas, č. žába – pol. żaba. Avšak foneticky jsou české hlásky [š, č, ž]
měkčí než polské sz, cz, ż a tvrdší než polské ś, ć, ź. V mnoha příručkách češtiny pro Poláky
se doporučuje vyslovovat české š, č, ž jak polské sz, cz, ż (rz). Avšak podle nás je lepší pří
výuce začít od nápodobné výslovností pomocí polských měkkých ś, ć, ź, a následně klást
důraz na jejich tvrdší vyslovování.
9.2.4 Výslovnost [ť], [ď]
Artikulace měkkých [ť], [ď] činí studentům, jejichž prvním jazykovým kódem je polština,
problémy. Vyslovují je obvykle tvrději než rodilí čeští mluvčí. Výslovnost českého ť můžou
studenti cvičit na příkladě výslovnosti polského slova tik. Jinak je dobře upozornit studenty,
že místo artikulace [ť], [ď] je přibližně stejné jako u hlásky [ň], která se v polštině vyskytuje
a má stejnou výslovnost jako v češtině.
9.2.5 Slabikotvorné r, l
Nemají v polštině obdoby, je nutný nácvik. U výuky je třeba si všímat toho, zda student
nevyslovuje místo slabikotvorných r, l hlásky [r], [l] s průvodním polským [y].
Jak se zdá, kromě výše uvedeného, české souhlásky [r] a [j] se vyslovují s větší sílou.
9.3 Hláskové skupiny
9.3.1 Skupiny [kv], [sv]
U skupin kv, sv se v češtině zachovává znělá výslovnost [v], např. květ [kvjet], svět [svjet],
zatímco v polštině dochází k progresivní asimilaci a výslovnost celé skupiny je neznělá, např.
kwiat [kf’at], świat [śf’at].
9.3.2 Skupiny bě, pě, vě; dě, tě, ně, mě a mně
Oproti polštině se v češtině ve skupinách bě, pě, vě hlásky p, b, v vyslovují tvrdě, tedy [bje,
pje, vje], např. pěna [pjena], běhat [bjehat], větrat [vjetrat].
Ve skupinách dě, tě, ně se vyslovuje měkký konsonant + [e], např. útěcha [u:ťecha], dělo
[ďelo], koně [koňe].
Ve skupině mě a mně se ve výslovnosti mezi [m] a [e] vkládá [ň]. Celá skupina zní tehdy
[mňe], např. město [mňesto].
9.3.3 Výslovnost zdvojených souhlásek
Ve srovnání s polštinou se zdvojené konsonanty v češtině vyslovují pouze jako jeden zvuk,
zatímco v polštině se vyslovuje dvakrát tentýž konsonant, např.
panna: č.[pana] pol. [panna]
č. denní [deni:] pol. dzienny [dźenny]
č. měkký [mňeki:] pol. miękki [miękki]
65
9.4 Přízvuk
Čeština má přízvuk iniciální, zatímco polština na předposlední slabice. Je třeba ale dále
upozornit studenty, že se v polštině odlišně než v češtině u předložkových spojení přízvuk
vyskytuje na předložce, např. do Prahy ['doprahy] (nikoliv jako v polštině [do'prahy]),
na škole ['naškole] atd.
66
SEZNAM FRÁZÍ PREZENTOVANÝCH BEZ GRAMATIKY
(KAPITOLA 6)
OBSAH:
1 Co říkáme při setkání
1.1 Pozdravy a fráze při setkání (zdvořilé)
1.2 Pozdravy a fráze při setkání (důvěrné)
2 Co říkáme při loučení
2.1 Zdvořilé rozloučení
2.2 Důvěrné rozloučení
3 Odpověď na úvodní dotaz (Jak se máš/máte?)
4 Reakce při představování
5 Děkujeme
6 Reagujeme na poděkování
7 Souhlasíme
8 Ujišťujeme
9 Vyjadřujeme nesouhlas
10 Zjišťujeme souhlas
11 Něco víme nebo nevíme, nejsme si jistí
12 Zjišťujeme, co se děje
13 Výstraha, varování, výtka, zákaz
14 Zjišťujeme přání
15 Máme radost, jsme spokojeni
16 Nejsme dostatečně nadšeni
17 Něco nás mrzí
18 Jsme překvapení
67
19 Divíme se
20 Máme strach
21 Zjišťujeme obavy
22 Utěšujeme
23 Omlouváme se
24 Přijímáme omluvu
25 Přání
25.1 Přejeme k narozeninám, popř. jmeninám
25.2 Přejeme k celospolečenských svátkům
25.3 Přání obecně (k svatbě, narození dítěte, promoci…)
25.4 Přejeme brzké uzdravení
25.5 Kondolujeme
25.6 Přání při loučení
25.7 Přejeme dobrou chuť
25.8 Odpověď na některá přání
26 Vítáme návštěvu
27 Zjišťujeme názor
28 Žádáme o pomoc
29 Nabízíme pomoc
30 Upoutáváme pozornost
31 Nerozumíme
32 Nevíme, jak se něco řekne
33 Telefonní konverzace
34 Nápisy
35 Osobní otázky
68
36 Na policii, na hranicích
37 U lékaře
38 Čas
39 V obchodě, v restauraci
69
1 CO ŘÍKÁME PŘI SETKÁNÍ
1.1 Pozdravy a fráze při setkání (zdvořilé) – JF 4.2.1, JF 4.4.1
Dobré ráno.
Dobrý den.
Dobrý večer.
Jak se máte?
1.2 Pozdravy a fráze při setkání (důvěrné) – JF 4.3.1, JF 4.4.1
Ahoj.
Čau.
Nazdar.
Jak se máš?
2 CO ŘÍKÁME PŘI LOUČENÍ
2.1 Zdvořilé rozloučení – JF 4.2.2
Na shledanou.
Mějte se hezky.
Dobrou noc.
Hezký víkend.
2.2 Důvěrné rozloučení – JF 4.3.1, JF 4.3.2
Ahoj.
Čau.
Měj se (hezky).
Nazdar.
Hezký víkend.
3 ODPOVĚĎ NA ÚVODNÍ DOTAZ (JAK SE MÁŠ/MÁTE?) – JF 4.4.2–4.4.4
Dobře.
Dobře, děkuju. A ty/vy?
Prima.
Fajn.
Docela dobře.
Nic moc.
Ujde/Jde to.
Ani se neptej/neptejte.
Nestojí to za nic.
Špatně.
70
4 REAKCE PŘI PŘEDSTAVOVÁNÍ – JF 4.7
Těší mě.
Taky mě teší. (odpověď)
Mě taky. (odpověď)
5 DĚKUJEME – JF 2.13.5
Děkuju./Děkuji.
Děkuju mockrát.
Děkuju za tvůj/váš dopis/pohled/e–mail.
Díky. (neformální)
To je milé.
6 REAGUJEME NA PODĚKOVÁNÍ – JF 2.13.6
Není zač.
Prosím.
7 SOUHLASÍME – JF 1.5.1.1, JF 2.1, JF 2.10.3.1, JF 3.1.2.1, JF 3.3.1, JF 3.13.2.1,
JF 3.15.2.1
Ano.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
Budu rád/ráda.
Děkuju.
Dobře.
Fajn.
Hm.
Jasně.
Je to tak.
Jistě.
Máš/Máte pravdu.
Prima.
Samozřejmě.
Souhlasím.
Tak jo.
To je dobrý nápad.
To je fakt.
To je milé.
71
To je možné.
To je pravda.
Určitě.
8 UJIŠŤUJEME – JF 2.6.6
Fakt.
Je to tak.
Opravdu.
To je pravda.
Určitě.
9 VYJADŘUJEME NESOUHLAS – JF 1.5.1.2, JF 2.2, JF 2.10.3.2, JF 2.10.4, JF 3.1.2.2,
JF 3.3.2, JF 3.13.2.2, JF 3.14.2.2, JF 3.15.2.2
Ne.
Ne, děkuju.
Asi ne.
Bohužel (ne).
Myslím, že ne.
Nech/Nechte toho!
Nemáš/Nemáte pravdu.
Nesouhlasím.
Promiň/Promiňte, ale ne.
Přestaň!/Přestaňte!
Raději ne.
Tak to není.
To nejde.
To není možné.
To není pravda.
To nesmíš/nesmíte!
10 ZJIŠŤUJEME SOUHLAS – JF 2.3, JF 3.16, JF 5.5
Ano, nebo ne?
Ano?
Co říkáš/říkáte?
Co ty/vy na to?
Je/Není to tak?
Jo?
Jsi/Jste pro?
Nesouhlasíš?/Nesouhlasíte?
Souhlasíš?/Souhlasíte?
Tak co?
72
11 NĚCO VÍME NEBO NEVÍME, NEJSME SI JISTÍ – JF 2.4, JF 2.5, JF 2.6, OP 1.2,
OP 6.1.1
Asi ano.
Asi jo. (neformální)
Asi ne.
Asi.
Doufám.
Nezapomeň/Nezapomeňte (na to).
Pochybuju.
To doufám.
To si nemyslím.
To si pamatuju/nepamatuju.
To sotva.
To těžko.
To vím./To nevím.
Víš to?
Zapomněl/Zapomněla jsem (na to).
12 ZJIŠŤUJEME, CO SE DĚJE – JF 1.4.2, JF 2.12.11.2, OP 1.2
Co se stalo?
Nic se nestalo.
Co se děje?
Nic se neděje.
13 VÝSTRAHA, VAROVÁNÍ, VÝTKA, ZÁKAZ – JF 2.10.4, JF 2.13.3, JF 3.7
Hoří!
Mimo provoz.
Nech/Nechte toho!
Neklepat!
Nevstupovat!
Porucha.
Pozor!
Pozor, schod!
Pryč!
Přestaň!/Přestaňte!
To nejde!
To nesmíš!/To nesmíte!
To se nedělá!
Uteč/Utečte!
Ven!
Zákaz koupání./Koupání zakázáno.
73
Zákaz kouření./Kouření zakázáno.
Zákaz parkování./Parkování zakázáno.
Zákaz vjezdu./Vjezd zakázán.
Zákaz vstupu./Vstup zakázán.
14 ZJIŠŤUJEME PŘÁNÍ – JF 2.11.2.1, JF 3.5
Co si dáš/dáte? (v restauraci)
Co si přeješ/přejete?
Prosím?
15 MÁME RADOST, JSME SPOKOJENÍ – JF 2.12.1
Dobře.
Fajn.
Hurá!
Mám radost.
Prima.
Super.
16 NEJSME DOSTATEČNĚ NADŠENÍ – JF 2.12.2, JF 2.12.5
Hm.
Nic moc.
No jo. (neformální)
To je jedno.
Ujde to.
17 NĚCO NÁS MRZÍ – JF 2.12.6, JF 2.12.9, JF 4.9
Ach jo!
Mrzí mě to.
Škoda.
To je mi líto.
18 JSME PŘEKVAPENÍ – JF 2.12.7
Jé!
To je ale překvapení!
74
19 DIVÍME SE – JF 2.12.8
Ale!
Ano?
Fakt?
Jo? (neformální)
Opravdu?
20 MÁME STRACH – JF 2.12.11.1
Bojím se.
Mám strach.
21 ZJIŠŤUJEME OBAVY – JF 2.12.11.2
Co je ti/vám?
Co se děje?
Máš/Máte strach?
Bojíš/Bojíte se?
22 UTĚŠUJEME – JF 2.12.11.3
To bude v pořádku.
To nic není.
To nic.
23 OMLOUVÁME SE – JF 2.12.6, JF 2.13.1
Mrzí mě to.
Pardon.
Promiň./Promiňte.
To je mi líto.
24 PŘIJÍMÁME OMLUVU – JF 2.13.2
Nic se nestalo.
To nic.
V pořádku.
75
25 PŘÁNÍ – JF 2.11.1, JF 4.8, JF 4.10, JF 4.11, JF 5.11.4–5.11.7
25.1 Přejeme k narozeninám, popř. jmeninám – JF 4.8.1, JF 5.11.4
Hodně štěstí, zdraví a lásky.
Všechno nejlepší!
Všechno nejlepší k…
25.2 Přejeme k celospolečenským svátkům – JF 4.8.3, JF 5.11.5
Veselé Vánoce a šťastný nový rok!
Veselé Velikonoce!
25.3 Přání obecně (k svatbě, narození dítěte, promoci…) – JF 4.8.4, JF 5.11.5
Blahopřeju!
Blahopřeju (ti/vám) k…
25.4 Přejeme brzké uzdravení – JF 2.11.2, JF 4.8.2
Brzo se uzdrav/uzdravte.
25.5 Kondolujeme – JF 4.9, JF 5.11.7
Upřímnou soustrast.
25.6 Přání při loučení – JF 2.11.1, JF 4.2.2, JF 4.3.2
Hezký víkend.
Měj/Mějte se dobře.
Měj/Mějte se hezky.
Šťastnou cestu.
25.7 Přejeme dobrou chuť – JF 4.11.1, JF 4.11.2
Dobrou chuť!
25.8 Odpověď na některá přání (dle kontextu) – JF 4.11.2
Děkuju.
Nápodobně.
Tobě/Vám taky.
26 VÍTÁME NÁVŠTĚVU – JF 3.15.1, JF 4.12
Co budeš/budete pít?
Co si dáš/dáte?
Dál/Dále!
76
Odlož/Odložte si.
Pojď/Pojďte dál.
Posaď/Posaďte se.
Vítám/Vítáme tě/vás.
27 ZJIŠŤUJEME NÁZOR – JF 2.13.4, JF 5.5
Co myslíš/myslíte?
Co tomu říkáš/říkáte?
Co ty/vy na to?
Souhlasíš?/Souhlasíte?
Tak co?
28 ŽÁDÁME O POMOC – JF 3.12
Můžeš/Můžete nám pomoct?
Pomoc!
Pomoz/Pomozte mi/nám!
29 NABÍZÍME POMOC – JF 3.13
Chceš/Chcete pomoct?
Nechceš/Nechcete pomoct?
Pomůžu/Pomůžeme ti/vám, ano/jo?
30 UPOUTÁVÁME POZORNOST – JF 4.1, JF 4.5, JF 5.1
Haló. (neformální)
Hele. (neformální)
Pane!
Paní/Mladá paní!
Pardon.
Promiň./Promiňte.
Prosím tě/vás.
Slečno!
31 NEROZUMÍME – JF5.8, JF 6.1–6.4, JF 6.12–6.14
Co je to „…“?
Co tím myslíš/myslíte?
Co znamená „…“?
77
Co(že)? (neformální)
Jak se to píše?
Jak to myslíš/myslíte?
Ještě jednou, prosím.
Můžeš/Můžete (mi) to napsat?
Napiš/Napište (mi) to (prosím).
Nerozumím.
Opakuj/Opakujte to, prosím.
Pardon.
Pomalu, prosím.
Prosím?
32 NEVÍME, JAK SE NĚCO ŘEKNE – JF 6.10, JF 6.11
Jak je česky „…“?
Jak se řekne česky „…“?
Nevím, jak je „…“ česky.
Nevím, jak je to česky.
Nevím, jak se to řekne česky.
33 TELEFONNÍ KONVERZACE – JF 5.10
Prosím?
Haló?
Ano?
Slyšíš/Slyšíte mě?
Jsi/Jste tam?
Slyším tě/vás.
Jsem tady.
Slyším tě/vás špatně.
Nic neslyším!
Moment.
Přepojím/Spojím vás.
Předám.
Není tady.
Bohužel tady není.
Mám/Můžu něco vyřídit?
Chceš/Chcete nechat vzkaz?
Můžeš/Můžete zavolat později?
Můžu nechat vzkaz?
Zavolám později.
Po zaznění signálu zanechte prosím vzkaz.
Nezavěšujte prosím. (Jste v pořadí.)
Volané číslo neexistuje.
Volaný účastník není dostupný.
Děkujeme za zavolání.
78
34 NÁPISY – JF 2.10.1, OP 1.4
Neklepat!
Nevstupovat!
Otevřeno.
Pozor, schod!
Pozor!
Vyprodáno.
Zákaz koupání./Koupání zakázáno.
Zákaz kouření./Kouření zakázáno.
Zákaz parkování./Parkování zakázáno.
Zákaz vjezdu./Vjezd zakázán.
Zákaz vstupu./Vstup zakázán.
Zavřeno.
35 OSOBNÍ OTÁZKY – OP 2.5.10, OP 5.1.11.1, SP 1.10.1, SP 1.12
Jak se jmenuješ/jmenujete?
Odkud jsi/jste?
Jak jsi/jste starý/stará?
Jaká je tvoje/vaše adresa?
Kde bydlíš/bydlíte?
Kdy ses/jste se narodil/narodila?
Kde ses/jste se narodil/narodila?
Kde pracuješ/pracujete?
Co děláš/děláte?
Jakého jsi/jste náboženství?
36 NA POLICII, NA HRANICÍCH – SP 5.13
Máte doklady?
Máte něco k proclení?
Máte pojištění?
Máte vízum?
Váš pas, prosím.
37 U LÉKAŘE – SP 7.2, SP 7.4
Co je ti/vám?
Co tě/vás bolí?
Další, prosím.
79
Jak se cítíš/cítíte?
Jak ti/vám je?
Kdo je na řadě?
Máš/Máte pojištění?
38 ČAS – OP 3.1, 3.3.1, 3.3.2, 3.3.3, 3.4
Máš/Máte čas?
Který je dnes den?
Co je dnes za den?
Kolikátého je dnes?
Jaké je dnes datum?
Kolik je hodin?
V kolik hodin?
Kdy?
39 V OBCHODĚ, V RESTAURACI – OP 5.1.2.1, SP 9.2
Otevřeno.
Zavřeno.
Vyprodáno.
Co si dáte? (jen v restauraci)
Prosím?
Co si přejte?
Jen se dívám, děkuju.
Dám/dáme si…
Vezmu si…
Chtěl/Chtěla bych…
Jaká je to velikost?
Jakou máte velikost?
Jakou potřebujete velikost?
Jídelní lístek, prosím.
Něco k pití?
Ještě něco?
Je to všechno?
Platit, prosím.
Dohromady nebo zvlášť?
Účet, prosím.
To je dobré, děkuju. (spropitné)
To je v pořádku, děkuju. (spropitné)
80
KOMPENZAČNÍ STRATEGIE (KAPITOLA 7)
OBSAH:
1 Úroveň A1 v češtině a kompenzační strategie
2 Deficit komunikačních prostředků
2.1 Ústní interakce
2.1.1 Cizinec A1 v roli produktora
2.1.2 Cizinec v roli receptora – korekční signály k rodilému uživateli
češtiny
2.2 Poslech hlášení a pokynů
2.3 Čtení
2.4 Psaní
3 Metodická doporučení
81
1 ÚROVEŇ A1 V ČEŠTINĚ A KOMPENZAČNÍ STRATEGIE
Nelze absolutně předvídat všechny komunikační potřeby, všechny situace, v nichž se může
uživatel, který dosáhl úrovně A1, ocitnout. Je tedy nutné předpokládat, že se bude jistě
nacházet v situaci, na niž připravován nebyl, kdy se nedokáže vyjádřit (ústně nebo písemně)
či nebude rozumět psanému nebo mluvenému komunikátu. Důležité je, aby byl takový stav
dočasného neporozumění připraven, aby uměl situaci řešit a i přes vzniklé překážky mohl být
komunikačně úspěšný.
Je pochopitelně nutné očekávat i to, že může komunikace selhat i v probraných
komunikačních situacích se zvládnutými jazykovými prostředky. Student např. pod vlivem
vypjaté situace, neznámého prostředí, šumu, nezvyklých okolností nedokáže rychle
zareagovat, vybavit si příslušný výraz, nerozumí svému komunikačnímu partnerovi, který má
např. vadu řeči, ledabylou výslovnost, mluví dialektem nebo obecnou češtinou či příliš rychle.
Problémem může být i přijímání defektního textu, např. ne zcela čitelný rukopis, krátké
textové zprávy bez diakritiky, nezvyklé jazykové prostředky v psané podobě (obecná čeština)
atd.
Z těchto důvodů je třeba studenty na úrovni A1 připravit tak, aby situaci zvládli a dosáhli
svého komunikačního záměru. S většinou těchto kompenzačních strategií se studenti
pravděpodobně už setkali při studiu jiného cizího jazyka.
Pro úroveň A1 není ve Společném evropském referenčním rámci deskriptor k dispozici,
nicméně předpokládáme, že student flexivního jazyka tuto kompetenci potřebuje.
2 DEFICIT KOMUNIKAČNÍCH PROSTŘEDKŮ
2.1 Ústní interakce
2.1.1 Cizinec A1 v roli produktora
V ústní interakci se uživatel na úrovni A1 bude patrně často potýkat s vlastním deficitem
v oblasti slovní zásoby. Je-li předmět komunikace přítomen, může si pomoci předvedením
věcného předmětu komunikace nebo gestem. („Potřebuju opravit tohle.“ = ucho u kabelky).
Může se také zeptat svého komunikačního partnera v cizím jazyce („Jak se řekne česky
headache?“ – viz kapitolu 9 Jazykové funkce 5.2, 6.10, 6.11). Pokud pochybuje, že se mu
celou myšlenku podaří vyjádřit česky, zeptá se pravděpodobně „Mluvíte
anglicky/německy…?“ Bude také postupně vymezovat lexikální jednotku ze širšího spektra:
„Promiňte…“, „Ne, …“, dále „Ne, chci říct…“ a „Ne, myslím…“
Některé věci může cizinec i velmi jednoduše popsat, zejména pomocí fyzických vlastností
(„Je to jídlo. Nevím, jak se to řekne česky. Je to velké a zelené, uvnitř červené.“ – meloun)
U uživatele jazyka na úrovni A1 jde tedy o to, aby se jednoduchým jazykem vyjádřil přibližně
a obecně. Je však třeba upozornit cizince na nečekaná komunikační úskalí, která se mohou
objevit v důsledku analogií s jeho mateřštinou – tzv. zrádná slova (faux amis).
2.1.2 CIZINEC V ROLI RECEPTORA
Korekční signály k rodilému uživateli češtiny (k mluvčímu s rozsáhlejší kompetencí
v češtině) viz i Interakční modely (kapitola 8).
82
Student s dosaženou úrovní A1 je při interakci s rodilým i nerodilým uživatelem jazyka
závislý na výrazně pomalejším mluvním tempu mluvčího a na opakování, zpřesňování, resp.
reformulacích sdělovaného, a to ze strany produktora. V tomto smyslu by měl být jazykově
méně zdatný účastník (cizinec) vybaven takovými jazykovými prostředky, které mu umožní
chopit se řídící role a zřetelněji vymezit rozsah své komunikační kompetence tak, aby mohl
bezpečně projít celou situací a nebyla ohrožena základní funkce komunikace – přenos
informací. Významným zjednodušením je přitom také např. přítomný předmět komunikace
(vizuální opora, užití jiných kódů, matematických značek apod.). Pro studenta na úrovni A1 je
nejdůležitějším předpokladem porozumění to, že jeho komunikační partner bude využívat jen
prostředků spisovné češtiny, nikoli substandardu.
Student na úrovni A1 by proto měl umět vrátit komunikaci do modelu, na který je zvyklý –
musí umět mluvčího zastavit, požádat o zopakování informace, o zvolnění tempa, vysvětlení
neznámého výrazu, nahrazení synonymem, o spisovné vyjadřování. Pokud si není jistý, zda
rozuměl správně, ujišťuje se a snaží se přiblížit komunikaci opět modelu, na který je zvyklý.
Např. v restauraci očekává po pozdravu otázku „Přejete si?“ nebo „Co si dáte?“ Číšník se
však může zeptat velmi různým způsobem, např.: „Tak co to bude, vašnosti?“ Student
vzhledem k situaci správně odhadne význam, ale může se ujistit, že mu byla položena
očekávaná otázka – může se zeptat: „(Myslíte), co si dáme?“ nebo „(Myslíte), co si
přejeme?“ a dodat „Jsem cizinec/cizinka a nerozumím dobře česky.“
Korekčními signály, které by měl student A1 ovládat, jsou především:
Moment, prosím, (teď) nerozumím. – Můžete to zopakovat?
Můžete to hláskovat?
Mluvte prosím pomalu – (já) jsem cizinec/cizinka.
Můžete mi to, prosím, napsat (číslicí atd.) – (já) jsem cizinec/cizinka.
Co znamená „…“?
2.2 Poslech hlášení a pokynů
Student na úrovni A1 je schopen porozumět pouze pokynům, které dostává pomalu
a s pečlivou výslovností. Je tedy zřejmé, že např. hlášení nádražního rozhlasu ve většině
případů tyto podmínky nebudou splňovat. Student by měl být schopen navázat kontakt
s jiným účastníkem téže situace a ověřit si získané údaje.
Promiňte, nerozuměl jsem hlášení. – Kdy pojede vlak?/Jaké je to nástupiště? atd.
2.3 Čtení
Jakožto čtenář rozpozná student známé výrazy, jména a fráze. Na úrovni A1 lze předpokládat
jen částečné využití slovníků (viz jedenáctou kapitolu Čtení). Rozhodující je ovládnutí
alespoň elementárního gramatického poučení. Pokud student není s to vytvořit tzv. slovníkový
tvar (noha od noze apod.), je odkázán jen na pomoc jiného mluvčího, který je s ním
v kontaktu, nejraději ústním. Problémem totiž může být identifikace jazykového prostředku
vytrženého z kontextu. Student by měl být veden k tomu, aby v neznámé větě nejprve
vyhledal verbum a určil predikát a subjekt. Doplnění slovesa by měl identifikovat
s přihlédnutím k tomu, že v češtině není pevný pořádek: subjekt–predikát–objekt.
Je-li cizinec A1 příjemcem defektního textu (krátké textové zprávy bez diakritiky, ne zcela
čitelný rukopis atd.), měl by ověřit správnost svého porozumění dodatečným dotazem.
83
2.4 Psaní
Podobně jak u čtení předpokládáme, že student může pracovat se slovníkem, ale jen
v omezené míře. Vhodný je slovník, který u substantiv uvádí rod, u verb 1. os. sg. Na úrovni
A1 se jedná jen o užívání slovníku dvojjazyčného, nikoliv jednojazyčného. Vzhledem
k minimálnímu rozsahu písemných textů, které se od studenta A1 očekávají (přání, vyjádření
soustrasti, krátké a jednoduché vzkazy, vyplnění formulářů), předpokládáme, že bude pouze
„kopírovat“ předem naučené fráze, případně je mírně obměňovat (Blahopřeju k ukončení
studia. → Blahopřeju k narození dítěte/úspěchu/svatbě…).
Je nutné upozornit cizince na nebezpečí plynoucí z výhradního užívání slovníkových forem
(bez flexe). Tato vyjádření mohou vyvolávat nejen komické situace, ale i zcela bránit
porozumění.
3 METODICKÁ DOPORUČENÍ
Cílem kompenzačních strategií je vybavit cizince tak, aby prošel i situací, v níž bude vystaven
neporozumění, kdy bude pociťovat deficit v oblasti své komunikační kompetence. Je třeba,
aby byl se uměl chopit řídící role a zastavit průběh komunikačního spojení, které přesahuje
jeho jazykovou výbavu. Vzhledem k velmi omezenému repertoáru gramatických pravidel, jež
u úrovně A1 předpokládáme, je žádoucí, aby uměl zaznamenat neznámý výraz pro další
konzultaci s rodilým uživatelem.
84
INTERAKČNÍ MODELY (KAPITOLA 8)
OBSAH:
0 Úvod
1 Interakční modely a sociokulturní zakotvení mluvčích
2 Korekční signály k rodilému uživateli češtiny
3 Anticipované komunikační situace pro A1
3.1 Prvotní kontakt se známými i neznámými lidmi
3.2 Pozvání a přijetí/odmítnutí pozvání
3.3 Osvětlení komunikačních možností (dotaz na komunikační kód)
3.4 Dotaz na cestu (podobně otázky na určení času, data)
3.5 Udávání osobních údajů (na policii, v hotelu, na celnici)
3.6 Nakupování (základní potraviny, jízdenky, vstupenky, pošta,
oděvy, služby)
3.7 Objednávání jídla a pití v restauraci, žádost o cizojazyčný
jídelníček
3.8 Návštěva lékaře (základní fráze)
3.9 Telefonování (základní fráze)
4 Metodická doporučení
85
0 ÚVOD
Jazykové funkce se většinou nevyskytují izolovaně, ale v určitém sledu, a to často sledu
pravidelném, který bývá označován jako model. Pokud dojde k interakci založené na
uplatnění komunikačních modelů, vytvoří se tzv. interakční model, který má předvídatelnou
podobu, neboť je založen na konvenčních pravidlech. Ta jsou samozřejmě v přímé vazbě
na sociokulturní aspekty. Např. odmítnutí bude obvykle doprovázet omluva a/nebo komentář,
vysvětlení. („Pojďme večer do kina!“ – „Ne, je mi líto, ale mám práci.“)
1 INTERAKČNÍ MODELY A SOCIOKULTURNÍ ZAKOTVENÍ MLUVČÍCH
Cizinci z podobného prostředí (Evropané) tedy mohou využívat znalosti průběhu jistých jim
známých komunikačních situací, podoby rolí – např. nakupování v supermarketu ve srovnání
se smlouváním na orientálních tržištích. Uchazeči o úroveň A1, kteří pocházejí z výrazně
kulturně odlišného prostředí, jsou znevýhodněni neznalostí průběhu komunikační události,
což jejich pozici značně komplikuje. Rozdíly ovšem nalezneme i mezi jednotlivými
evropskými státy. Je například nemyslitelné, abyste v Británii na otázku „Jak se máš?“
odpověděli jinak než víceméně pozitivně („Dobře.“ nebo „Fajn.“), zatímco u nás odpověď
„Super!“ nebo „Fantasticky!“ může působit dojmem vychloubačnosti, nadřazenosti,
netaktnosti, afektu či nezájmu o druhého. V České republice navazujeme dotazem, jak se
někomu daří, kontakt, zatímco v Británii a zejména v Americe jde pouze o jakési rozšíření
pozdravu, tazatel často ani neprojevuje skutečný zájem o životní situaci komunikačního
partnera – rozumí se jaksi samo sebou, že si nebude stěžovat, zejména nejsou-li oba účastníci
komunikace blízkými přáteli.
Interakční modely jsou samozřejmě značně proměnné, což je logickým důsledkem pozic obou
komunikačních partnerů. K rozmanitosti na historickém území češtiny navíc přispívá její
teritoriální rozrůzněnost (obecná čeština, spisovná čeština, lokální dialekty atd.).
Studenti se tedy nemohou učit modely (prefabrikáty) nazpaměť, neboť jejich realizace
podléhá proměnným faktorům. Přesto se v komunikačních situacích vyskytují určité
zákonitosti, téměř ustálené přímé indikátory jednotlivých druhů komunikativních funkcí, které
by měly být předmětem nácviku ve vyučovacích hodinách.
2 KOREKČNÍ SIGNÁLY K RODILÉMU UŽIVATELI ČEŠTINY (K MLUVČÍMU
S ROZSÁHLEJŠÍ KOMPETENCÍ V ČEŠTINĚ)
Student s dosaženou úrovní A1 je při interakci s rodilým i nerodilým uživatelem jazyka
závislý na výrazně pomalejším mluvním tempu mluvčího a na opakování, zpřesňování, resp.
reformulacích sdělovaného, a to ze strany produktora. V tomto smyslu by měl být jazykově
méně zdatný účastník (cizinec) vybaven takovými jazykovými prostředky, které mu umožní
chopit se řídící role a zřetelněji vymezit rozsah své komunikační kompetence tak, aby mohl
bezpečně projít celou situací a nebyla ohrožena základní funkce komunikace – přenos
informací. Významným zjednodušením je přitom také např. přítomný předmět komunikace
(vizuální opora, užití jiných kódů, matematických značek apod.). Pro studenta na úrovni A1 je
nejdůležitějším předpokladem porozumění to, že jeho komunikační partner bude využívat jen
prostředků spisovné češtiny, nikoli substandardu.
86
Student na úrovni A1 by proto měl umět vrátit komunikaci do modelu, na který je zvyklý –
musí umět mluvčího zastavit, požádat o zopakování informace, o zvolnění tempa, vysvětlení
neznámého výrazu, nahrazení synonymem, o spisovné vyjadřování. Pokud si není jistý, zda
rozuměl správně, ujišťuje se a snaží se přiblížit komunikaci opět modelu, na který je zvyklý.
Např. v restauraci očekává po pozdravu otázku „Přejete si?“ nebo „Co si dáte?“ Číšník se
však může zeptat velmi různým způsobem, např.: „Tak co to bude, vašnosti?“ Student
vzhledem k situaci správně odhadne význam, ale může se ujistit, že mu byla položena
očekávaná otázka – může se zeptat: „(Myslíte), co si dáme?“ nebo „(Myslíte), co si
přejeme?“ a dodat „Jsem cizinec/cizinka a nerozumím dobře česky.“
Korekčními signály, které by měl student A1 ovládat, jsou především:
Moment, prosím,( teď) nerozumím. – Můžete to opakovat?
Můžete to hláskovat?
Mluvte, prosím, pomalu – (já) jsem cizinec/cizinka.
Můžete mi to, prosím, napsat (číslicí atd.) – (já) jsem cizinec/cizinka.
Co znamená „…“?
Viz i kapitolu 7 Kompenzační strategie.
3 ANTICIPOVANÉ KOMUNIKAČNÍ SITUACE PRO A1
V souvislosti se získáváním komunikační kompetence v češtině jakožto cizím jazyce je
základním vodítkem anticipace nejfrekventovanějších komunikačních situací, do nichž se
uchazeč na úrovni A1 dostane a kterými by měl umět projít – tedy být komunikačně úspěšný.
Představení těchto komunikačních situací jakožto celku je závislé na sociokulturním
zakotvení uchazeče. Detailněji (celý průběh komunikačního kontaktu včetně mimojazykových
okolností) by měly být představovány studentovi, který nezná středoevropskou realitu.
3.1 Prvotní kontakt se známými i neznámými lidmi (pozdravy, představení)
Aktivně i pasivně, viz též Sociokulturní kompetenci (kapitola 4).
- Dobrý den.
- Dobrý den. Já jsem Kateřina Krásná, těší mě. A vy? Jak se jmenujete?
- Těší mě./Taky mě těší./Mě taky. Já jsem Paul Dicks./Jmenuju se Paul Dicks.
- Odkud jste?
- Jsem z Anglie./Jsem Angličan.
Očekávat lze dotaz na jméno, národnost, zaměstnání, důvod pobytu v republice, délku pobytu,
zdvořilostní fráze typu „Jak se máte?“ či „Jak se vám tady líbí?“ atd., pořadí otázek je velmi
variabilní. Totéž by měli studenti zvládnout i v neformální variantě.
3.2 Pozvání a přijetí/odmítnutí pozvání
- vlastní pozvání: Můžu tě/vás pozvat na večeři?
- Přijetí pozvání: Děkuju/Děkujeme za pozvání. Rád/Ráda/Rádi, děkuju/děkujeme.
Těším/Těšíme se.
87
- odmítnutí pozvání: Je mi to moc líto, ale nemám čas/mám práci. Bohužel se mi to nehodí.
Je mi líto, ale nemůžu přijít. Je mi líto, ale nejde to.
- upřesnění detailů (při přijetí pozvání): Hodí se ti/vám to v sedm večer? Čekám tě/vás
v sedm večer, ano? Sejdeme se na náměstí v sedm, souhlasíš/souhlasíte?
3.3 Osvětlení komunikačních možností (dotaz na komunikační kód)
- Jsem cizinec/cizinka.
- Mluv/Mluvte prosím pomalu.
- Promiňte, nerozumím.
- Mluvíš/Mluvíte anglicky/rusky/německy…?
3.4 Dotaz na cestu (podobně otázky na určení času, data)
- upoutání pozornosti: Promiňte. Dobrý den. Prosím, mladá paní,…
- konkrétní dotaz: Kde je banka? Kde je prosím nádraží?
- popis cesty: Půjdete rovně a zahnete doprava. Pojedete metrem na stanici Staroměstská.
- dotaz na vzdálenost: Je to daleko? Jak je to daleko?
- poděkování a rozloučení: Děkuju a na shledanou.
3.5 Udávání osobních údajů (na policii, v hotelu, na celnici)
- navázaní kontaktu (pozdravy)
- žádost o doklady: Váš pas, prosím. Vaše doklady. Váš řidičský průkaz, prosím.
- dotazy na osobní údaje: Jak se jmenujete? Odkud jste? Jaké je číslo vašeho pasu? Kdy
a kde jste se narodil/narodila? …
- přání šťastné cesty, rozloučení: Šťastnou cestu. Hezký pobyt v naší republice. Mějte se
u nás hezky a na shledanou.
U zajišťování ubytování lze očekávat dotaz na cenu, počet míst a počet nocí apod. Na celnici
předpokládáme „Máte něco k proclení?“ atd.
3.6 Nakupování (základní potraviny, jízdenky, vstupenky, pošta, oděvy, služby)
- navázání kontaktu (pozdravy)
- dotaz na přání zákazníka: Co si přejete? Přejete si? Prosím?
- výběr zboží/služeb: Prosím jednu pohlednici číslo 5. Vezmu si dvě kila jablek a tři
banány. Chtěl/Chtěla bych deset deka kuřecí šunky. Potřebuju opravit hodinky. Můžete
mi opravit auto? Chtěla bych ostříhat a obarvit.
- zpřesnění požadavku: Jakou velikost potřebujete? Jakou chcete barvu? Jaký materiál si
přejete? Prosím o číslo větší/menší. Nemáte jinou barvu? Chtěl/Chtěla bych červený,
bez vzoru…
- zjištění ceny: Kolik to stojí? Můžete to napsat?
- obdržení/předání platby: Tři koruny prosím. Máte drobné? Můžu platit kartou?
- obdržení/předání zboží: Tady prosím. Děkuji. Je to všechno? Ještě něco?
- rozloučení (pozdravy)
Při nákupu vstupenky očekáváme např. dotaz na řadu nebo slevu („Student?“), při koupi
jízdenky zase dotaz „Kam?“, „Zpáteční nebo jednoduchou?“ atd., na poště „Expres,
88
doporučeně nebo obyčejně?“ apod. – viz příslušné kapitoly v kapitole 9 (Jazykové
a nocionální funkce).
3.7 Objednávání jídla a pití v restauraci, žádost o cizojazyčný jídelníček (viz
i nakupování)
- navázání kontaktu (pozdravy): Dobrý den/večer.
- dotaz na přání: Co si dáte? Prosím? Přejete si?
- žádost o cizojazyčný lístek: Máte anglický, německý, ruský… jídelní lístek?
- objednáváme: Dám/Dáme si dvakrát zeleninovou polévku, jednou smažený sýr a jednou
ovocné knedlíky.
- Něco k pití? Co si dáte k pití?
- platba: Platit prosím. Účet, prosím. Dohromady, nebo zvlášť?
- dáváme spropitné: To je dobré. To je v pořádku. Zaokrouhlená částka, např. Tři sta/Tři
sta padesát.
- rozloučení: Děkuju./Děkujeme. Na shledanou.
3.8 Návštěva lékaře (základní fráze)
- v čekárně: Další, prosím! Kdo je na řadě?
- dokumenty: Máte pojištění/pas? Mám zdravotní pojištění (průkaz).
- dotaz na potíže: Co je vám? Co vás bolí? Jak se cítíte?
- popsání potíží: Mám horečku, kašel…
- Bolí mě tady (vizuální opora). Bolí mě břicho…
- lékař navrhuje léčbu: Potřebujete… Musíte… Dám vám… Napíšu vám…
3.9 Telefonování (základní fráze)
- ohlášení volaného: Prosím? Haló? Vodičkovi.
- představení volajícího: Dobrý den. Tady Zdeněk Vodička.
- žádáme někoho k telefonu: Můžu mluvit s panem inženýrem? Prosím pana Hakla. To je
Jakub Vlk?
- volaný je přítomen: Ano, to jsem já. Moment, zavolám ho. Přepojím vás. Předám.
- volaný není přítomen: Není tady. Bohužel. Chcete nechat vzkaz? Mám něco vyřídit?
- pokud volaný není přítomen: Můžu nechat vzkaz? Zavolám později.
- omyl: To je omyl, promiňte.
- rozloučení: Děkuju a na shledanou.
Model může být rozšířen o dotaz, zda se slyšíme, volající může kontrolovat, zda se dovolal
na správné číslo atd., dále pochopitelně o důvod, proč voláme – zveme volaného na večírek,
ptáme se, jak se mu daří, organizujeme schůzi apod.
4 METODICKÁ DOPORUČENÍ
Vzhledem k velké rozmanitosti průběhu komunikačních situací je třeba orientovat studenta
podle jistých pragmatických aspektů, a to v tomto sledu:
89
1) Obecné zákonitosti průběhu určité interakce v určitém prostředí – obecné znalosti
sociokulturního charakteru jako nakupování, objednávání v restauraci atd. Zde je třeba
zejména upozornit na rozdíly, a to i v rámci Evropy, kde lze očekávat větší či menší shodu.
(Např. v českých barech a hospodách vyčkáme příchodu číšníka, zatímco v Anglii si musíme
objednat u pultu a hned zaplatit.)
2) Obecné zákonitosti vyplývající ze vzájemného vztahu partnerů komunikace (interakce
muž/žena, dítě/dospělý, starší/mladší atd.), které vyplývají z komunikačních norem platných
na daném území – v případě češtiny pro cizince předpokládáme jen historické území tohoto
jazyka (středoevropskou situaci), nikoli češtinu v pozici mediačního jazyka mimo toto území.
3) Konkrétní realizace komunikativního záměru mluvčího (viz v kapitole 9 Jazykové funkce)
– např. potřeba nakoupit jídlo, omluvit se, představit se.
Chce-li být mluvčí komunikačně úspěšný, musí tyto pragmatické respekty v komunikaci
respektovat. Jedině tak je adresát (zpravidla rodilý mluvčí) může správně interpretovat
a přijmout.
Vzhledem k proměnným okolnostem není možné v popisu úrovně A1 vytvořit takový
interakční model pro jednotlivé komunikační situace, aby vždy fungoval stoprocentně a/nebo
beze změny pořadí jednotlivých etap. Proto jsme se ve výše uvedených modelech omezili
na poměrně široké předvedení jednotlivých okruhů a kroků v daných komunikačních
situacích.
90
JAZYKOVÉ A NOCIONÁLNÍ FUNKCE (KAPITOLA 9)
JAZYKOVÉ FUNKCE
OBSAH:
0 Úvod
1 Sdělování a hledání faktických informací
1.1 Identifikace
1.2 Referování, popis, vyprávění
1.2.1 Vlastní referování, popis, vyprávění
1.3 Rektifikace
1.3.1 Oprava výrazu
1.3.2 Oprava kladné věty
1.3.3 Oprava záporné věty
1.4 Otázky
1.4.1 Zjišťovací otázka
1.4.2 Doplňovací otázka
1.5 Odpovědi na otázky
1.5.1 Odpověď na zjišťovací otázku
1.5.1.1 Kladná odpověď
1.5.1.2 Záporná odpověď
1.5.2 Odpověď na doplňovací otázku
2 Vyjadřování postojů
2.1 Souhlas
2.1.1 Souhlas obecně
2.1.2 Souhlas s kladným tvrzením
2.1.3 Souhlas se záporným tvrzením
2.2 Nesouhlas
2.2.1 Nesouhlas obecně
2.2.2 Nesouhlas s kladným tvrzením
2.2.3 Nesouhlas se záporným tvrzením
91
2.3 Zjišťování souhlasu nebo nesouhlasu
2.4 Znalost
2.4.1 Konstatování znalosti či neznalosti osoby, věci nebo faktu
2.4.2 Dotaz na znalost osoby, věci, faktu
2.5 Pamatování si a zapomínání
2.5.1 Konstatování, že si někdo něco pamatuje nebo nepamatuje
2.5.2 Zjišťování, zda si někdo něco pamatuje nebo nepamatuje
2.6 Jistotní modalita
2.6.1 Vysoký stupeň jistoty
2.6.2 Vysoký stupeň pochybností
2.6.3 Střední stupeň jistoty
2.6.4 Nízký stupeň jistoty
2.6.5 Zjišťování stupně jistoty
2.6.6 Ujišťování o platnosti tvrzení
2.6.7 Tvrzení bez záruky
2.7 Možnostní modalita
2.7.1 Možnost/Nemožnost
2.7.2 Schopnost
2.7.3 Zjišťování možnosti a schopnosti
2.8 Nutnostní modalita
2.8.1 Nutnost
2.8.2 Zjišťování nutnosti
2.9 Záměr
2.9.1 Vyjadřování záměru
2.9.2 Zjišťování záměru
2.10 Dovolení a zákaz
2.10.1 Vlastní dovolení nebo zákaz
2.10.2 Zjišťování dovolení nebo zákazu
2.10.3 Dovolení a zamítnutí jako reakce
2.10.3.1 Dovolení
2.10.3.2 Zákaz
2.10.4 Protest, ohrazení
2.11 Přání
2.11.1 Přání adresátovi
92
2.11.2 Vlastní přání mluvčího
2.11.2.1 Zjišťování přání adresáta
2.12 Emocionální postoje
2.12.1 Potěšení, radost, nadšení
2.12.2 Nedostatek nadšení
2.12.3 Obliba, chuť, sympatie
2.12.4 Spokojenost
2.12.5 Lhostejnost
2.12.6 Soucit, lítost
2.12.7 Překvapení
2.12.8 Údiv
2.12.9 Smutek
2.12.10 Naděje
2.12.11 Obavy
2.12.11.1 Vyjadřování obavy
2.12.11.2 Zjišťování obav
2.12.11.3 Utěšení obav
2.13 Morální postoje
2.13.1 Omluva
2.13.2 Přijetí omluvy
2.13.3 Výtka
2.13.4 Zjišťování cizího názoru
2.13.5 Vděčnost
2.13.6 Reakce na poděkování
3 Ovlivňování průběhu věcí a děje
3.1 Návrh, podnět
3.1.1 Vlastní návrh/podnět
3.1.2 Reakce na návrh/podnět
3.1.2.1 Souhlasné reakce
3.1.2.2 Odmítavé reakce
3.2 Prosba, žádost
3.3 Reakce na žádost či prosbu
3.3.1 Souhlasné reakce
3.3.2 Odmítavé reakce
3.4 Rozkaz, příkaz
3.5 Připomínka
3.6 Výhrůžka
93
3.7 Výstraha
3.8 Povzbuzení
3.9 Návod, pokyn, instrukce
3.10 Žádost o radu
3.11 Rada, doporučení
3.12 Žádost o pomoc
3.13 Nabídka pomoci
3.13.1 Vlastní nabídka pomoci
3.13.2 Reakce na nabídku pomoci
3.13.2.1 Souhlasné reakce
3.13.2.2 Odmítavé reakce
3.14 Nabídka, pozvání
3.14.1 Vlastní nabídka, pozvání
3.14.2 Reakce na nabídku, pozvání
3.14.2.1 Souhlasné reakce
3.14.2.2 Odmítavé reakce
3.15 Nabídka, pohoštění
3.15.1 Vlastní nabídka pohoštění
3.15.2 Reakce na nabídku pohoštění
3.15.2.1 Souhlasné reakce
3.15.2.2 Odmítavé reakce
3.16 Zjišťování, zda nabídka byla přijata
3.17 Žádost o pohoštění
4 Společenský styk
4.1 Upoutání pozornosti
4.2 Zdvořilé pozdravy
4.2.1 Při zahájení kontaktu
4.2.2 Při ukončení kontaktu
4.3 Důvěrné pozdravy
4.3.1 Při zahájení i ukončení kontaktu
94
4.3.2 Pouze při ukončení kontaktu
4.4 Navázání kontaktu při pozdravu
4.4.1 Úvodní dotaz
4.4.2 Kladná odpověď
4.4.3 Neutrální odpověď
4.4.4 Záporná odpověď
4.5 Oslovení
4.5.1 Důvěrné oslovení, spojeno s tykáním
4.5.2 Zdvořilé oslovení, spojeno s vykáním
4.5.3 Důvěrný písemný styk
4.6 Představování
4.6.1 Důvěrné, neformální
4.6.2 Zdvořilé, formální
4.7 Reakce při představování – formální i neformální styk
4.7.1 Reakce na představení
4.7.2 Odpověď
4.8 Gratulace, blahopřání
4.8.1 Přání – narozeniny, svátek
4.8.2 Přání brzkého uzdravení
4.8.3 Přání k svátkům
4.8.4 Gratulace
4.9 Lítost, soustrast
4.10 Přípitek
4.11 Přání dobré chuti
4.11.1 Přání dobré chuti
4.11.2 Odpověď
4.12 Uvítání
5 Strukturace projevu
5.1 Začátek projevu
5.1.1 Oslovení jednotlivých účastníků konverzace
5.1.2 Upoutání pozornosti, navázání kontaktu
5.2 Váhání, hledání výrazu
95
5.3 Oprava vlastního sdělení
5.4 Vyjádření názoru
5.5 Dotaz na názor jiné osoby
5.6 Přiřazování myšlenek, členů
5.7 Dáváme najevo, že něčí řeč sledujeme, že rozumíme
5.8 Dáváme najevo, že nerozumíme
5.9 Přerušení
5.10 Telefonní konverzace
5.10.1 Ohlášení druhé osoby v telefonu
5.10.1.1 Oficiální ohlášení
5.10.1.2 Soukromé ohlášení
5.10.2 Ohlášení volajícího
5.10.3 Kontrolní dotaz
5.10.4 Kontrolujeme, zda se slyšíme
5.10.4.1 Dotaz, zda se slyšíme
5.10.4.2 Odpověď
5.10.5 Žádáme osobu v telefonu
5.10.6 Žádáme volajícího o strpení
5.10.7 Volaný není přítomen
5.10.8 Reakce na nepřítomnost volaného
5.10.9 Rozloučení
5.10.10 Komunikace se záznamníkem a mechanickým operátorem
5.10.11 Omyl
5.11 Soukromá korespondence
5.11.1 Úvodní formule
5.11.2 Text pohlednice, krátký pozdrav
5.11.3 Ukončení textu
5.11.4 Přání – narozeniny, svátek
5.11.5 Přání k svátkům
5.11.6 Gratulace
5.11.7 Soustrast
5.11.8 Závěrečná formule
6 Korekce při komunikaci
6.1 Dáváme najevo, že nerozumíme
6.2 Žádáme o zopakování věty
96
6.3 Žádáme o potvrzení informace
6.4 Ptáme se na význam výrazu
6.5 Ptáme se na smysl formulace
6.6 Ptáme se na způsob psaní určitého slova/slovního spojení
6.7 Žádáme o hláskování slova, slovního spojení
6.8 Odpověď na žádost o hláskování nebo o způsob psaní
6.9 Žádáme někoho, aby nám určité slovo napsal
6.10 Sdělujeme, že určité slovo neznáme v češtině
6.11 Žádáme o pomoc při hledání vhodného slova/slovního spojení
6.12 Žádáme někoho, aby mluvil pomaleji
6.13 Opakujeme to, co jsme už řekli
6.14 Ptáme se, zda nám bylo rozuměno
97
0 ÚVOD
Náplní následující kapitoly je systematický popis jazykových funkcí pro úroveň A1, výčet
jazykových prostředků, které student bude mít k dispozici k dosažení zamýšlených
komunikačních cílů. Jazykové funkce tak či onak vždy souvisejí s modalitou v širším slova
smyslu, tedy se zaujímáním postojů (ke druhému mluvčímu, obsahu sdělení, ke kontextu
komunikace apod.). Nerodilý mluvčí v komunikační situaci zaujme určitý postoj a bude
potřebovat odpovídající jazykový materiál, aby svůj postoj náležitě jazykově demonstroval.
Jazykové prostředky jsou utříděny do šesti oddílů, stejně jako v českém popisu prahové
úrovně (Prahová úroveň – čeština jako cizí jazyk, 2001), a oddíly nesou stejné názvy jako
v Prahové úrovni. Neznamená to však, že vznikly pouhou redukcí jazykového materiálu
Prahové úrovně. Strukturace oddílů v obou popisech se liší a jazykové prostředky pro úroveň
A1 byly vybrány zcela samostatně. Při jejich výběru bylo vždy přihlíženo k požadavkům
limitovaného rozsahu slovní zásoby, omezeného množství tvarů a přirozeného vyjadřování.
Následující popis jazykových funkcí respektuje požadavek minimální gramatičnosti úrovně
A1 a zároveň umožňuje uživatelům (pedagogům, autorům učebních materiálů atd.)
„individualizovat“ jazykové prostředky tak, aby co nejlépe vyhovovaly potřebám studentů.
Jazykové funkce mají univerzální charakter, jsou určeny všem studentům bez ohledu na to,
jak jsou profesně, kulturně či jinak zaměřeni. Individualizace v této kapitole se týká
především množství jazykového materiálu, počtu variant uplatnění každé jazykové funkce,
které studenti zvládnou. Většinu jazykových funkcí lze totiž i při omezeném množství
výraziva a gramatických znalostí realizovat několika způsoby.
Orientovat se v materiálu kapitoly Jazykové funkce uživateli pomůže jednak Obsah, jednak
následujících několik poznámek a vysvětlivek:
1)
To je pravda.
Každá jazyková funkce je opatřena nadpisem a číselným označením (např. 1.3.3 Oprava
záporné věty).
Položky v levém sloupci označené ( ) představují základní varianty pro realizaci dané
jazykové funkce. Často je jich u jedné funkce několik. Je třeba si uvědomit, že student na
úrovni A1 se bude komunikace v českém jazyce účastnit aktivně i pasivně. Jako produktor
si mnohdy může vystačit s jednou variantou pro jednu jazykovou funkci. Jeho komunikačními
partnery však budou především jazykově neškolení rodilí mluvčí, a tak by měl alespoň
rozumět jedné nebo několika variantám alternativním. Znalost jazykových prostředků
označených ( ) pokládáme pro úroveň A1 za nezbytnou.
98
2)
To je fakt.
Položky v levém sloupci bez označení považujeme za doplňkové varianty. Vždy půjde
o běžné, často užívané jazykové prostředky, ale jejich znalost (aktivní či pasivní)
nepokládáme pro úroveň A1 za zcela nezbytnou.
3)
abeceda*
Značka (*) u položek odkazuje ke kapitole 4 Sociokulturní kompetence, kde uživatel popisu
najde vysvětlení daného pojmu či problému.
4)
Jak se to vyslovuje?
Položky psané běžným typem písma a bez doplnění vpravo jsou fráze. Užívají se jako
prefabrikáty, které přímo (bez obměňování jazykového materiálu) slouží k uskutečnění dané
jazykové funkce.
5)
Co je to + výraz (otázka) Co je to „babičce“?
Je-li v položce gramatický popis, je uveden kurzívou. Položky obsahující gramatickou
(metajazykovou) složku jsou doplněny konkrétní ukázkou, uvedenou vpravo.
6)
Myslím, že + tvrzení Myslím, že nemáte pravdu.
(Kdy přijede Petr?) ⇒ Myslím, že v pět.
Konkrétní užití položky (vpravo) je někdy třeba zasadit do kontextu, aby bylo patrné, jaký má
položka význam. Kontextové věty umisťujeme do závorek, píšeme je kurzívou a oddělujeme
je od vlastní položky značkou (⇒).
99
JAZYKOVÉ FUNKCE
1 SDĚLOVÁNÍ A HLEDÁNÍ FAKTICKÝCH INFORMACÍ
1.1 Identifikace
s příslušnými gesty:
To (ne).
Toto (ne)./Ne toto.
Tohle (ne)./Ne tohle. Tohle NE, TAMTO.
Tamto (ne)./Ne tamto. Ne TOHLE, TAMTO.
to + být + PRON pers. To jsem já. To jsme my. To jsou oni.
věta s PRON pers. JÁ jsem tam byla. ONA to neviděla.
To je + N To je banka.
(N1) + být + N2 Petr je student. Je student.
Rodiče jsou lékaři. Jsou lékaři.
Srov. i OP 8.1
1.2 Referování, popis, vyprávění
1.2.1 Vlastní referování, popis, vyprávění
indikativ Kniha je hezká. Byli jsme v kině.
Půjdeme do banky. Budeme tančit.
1.3 Rektifikace
1.3.1 Oprava výrazu
důraz na opravující výraz To je BANKA Byli jsme V KINĚ.
Ne, to je ŠKOLA.
ne + výraz1, ale + výraz2 Ne CUKR, ale SŮL.
1.3.2 Oprava kladné věty
(To je Olomouc. Petr odjel.)
Ne.
záporná věta (To je Olomouc.) ⇒ Není (to Olomouc).
(Petr odjel.) ⇒ Νeodjel.
ne + záporná věta (To je Olomouc.) ⇒ Ne, není. Ne, (to) není
(Olomouc).
(Petr odjel.) ⇒ Ne, (Petr) neodjel.
Srov. i JF 5.3
100
1.3.3 Oprava záporné věty
(Eva není doma. Nepřijeli.)
Ale ano./Ale jo.
kladná věta (Eva není doma.) ⇒ Je (doma).
ale ano/ale jo + kladná věta (Eva není doma.) ⇒ Ale ano, je (doma).
(Nepřijeli.) ⇒ Ale jo, přijeli.
Srov. i JF 5.3
1.4 Otázky
1.4.1 Zjišťovací otázka
tázací věta Máš hlad? Přišli všichni včas?
tvrzení + že (otázka) Je Angličan, že? Není doma, že? Škoda, že?
1.4.2 Doplňovací otázka
Situace: Co se děje?
Co se stalo?
Činnost: co + dělat (otázka) Co děláš? Co dělá Katka?
Osoba: Kdo je to?
Věc, zvíře, jev: Co je to?
Specifické určení z určité třídy entit: který Která banka je dobrá? Který je dnes den?
(Ta kniha je dobrá.) ⇒ Která kniha?
Kvalita někoho nebo něčeho: jaký Jaký je ten učitel? Jaká je ta kniha?
Posese: Čí je to?
Čí...? Čí je ta učebnice? Čí bratr přijede?
(Přijede babička) ⇒ Čí babička?
Okolnosti:
(Místo): Kde ...? Kde je moje pero?
(Marie se učí.) ⇒ Kde?
(Cíl): Kam...? Kam jde Petr?
(Petr odjel.) ⇒ Kam?
(Směr): Kudy...? Kudy se dostanu na náměstí?
(Pojedeš na náměstí.) ⇒ Kudy?
(Výchozí bod nebo původ): Odkud...? Odkud jste?
(Přijelo auto.) ⇒ Odkud?
(Čas): Kdy...? Kdy přijdeš?
(Přijde Tomáš.) ⇒ Kdy?
V kolik hodin...? V kolik hodin začíná koncert?
(Pojedu domů.) ⇒ V kolik hodin?
(Délka trvání děje): Jak dlouho...? Jak dlouho spíš?
(Učím se slovíčka.) ⇒ Jak dlouho?
(Frekvence děje): Jak často...? Jak často hraješ na piano?
(Hraju na piano.) ⇒ Jak často?
(Způsob): Jak...? Jak jsi to udělal?
(Otevřel jsem to.) ⇒ Jak?
101
(Míra): Jak moc...? Jak moc to bolí?
(Bolí to.) ⇒ Jak moc?
(Kvantita): Kolik...? Kolik to stojí?
(Stojí to moc.) ⇒ Kolik?
(Příčina, důvod): Proč...? Proč jsi to řekl?
(Nejedu na výlet.) ⇒ Proč?
Další doplňující otázky srov. i OP 2 a 3.
1.5 Odpovědi na otázky
1.5.1 Odpověď na zjišťovací otázku
1.5.1.1 Kladná odpověď
Ano.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
kladná věta (Jsi studentka?) ⇒ Jsem (studentka).
(Máš hlad?) ⇒ Mám (hlad).
ano/jo/no + kladná věta (Jsi studentka?) ⇒ Jo, jsem (studentka).
(Máš hlad?) ⇒ No, mám (hlad).
Srov. i JF 2.1
1.5.1.2 Záporná odpověď
Ne.
záporná věta (Jsi studentka?) ⇒ Nejsem (studentka)
(Máš hlad?) ⇒ Nemám (hlad).
ne + záporná věta (Jsi studentka?) ⇒ Ne, nejsem (studentka).
(Máš hlad?) ⇒ Ne, nemám (hlad).
Srov. i JF 2.2
1.5.2 Odpověď na doplňovací otázku
(Co se děje? Co děláte? Kdo je to? )
tvrzení (Co se děje?) ⇒ Prší.
(Co děláš?) ⇒ Jím.
(Kdo je to?) ⇒ (To je) pan Novák.
(Co je to?) ⇒ (To je) počítač.
(Kdo dnes chybí?) ⇒ (Dnes chybí) Petr.
(Jaká je ta kniha?) ⇒ (Ta kniha je) zajímavá.
(Čí je ta učebnice?) ⇒ (To je) moje
(učebnice). (Ta učebnice je) moje.
(Kde bydlíš?) ⇒ (Bydlím) nahoře.
(Kudy pojedeme?) ⇒ (Pojedeme) rovně.
(Odkud jsou?) ⇒ (Jsou) z Olomouce.
(Kdy přijedeš?) ⇒ (Přijedu) v pondělí.
(Jak dlouho jedeme?) ⇒ (Jedeme) jednu
102
hodinu.
(Jak často vaříš?) ⇒ (Vařím) jednou za
týden.
(Jak rychle půjdeme?) ⇒ Ne(půjdeme)
rychle.
(Kolik to stojí?) ⇒ (Stojí to) 50 korun.
(Jak moc to bolí?) ⇒ (Bolí to) hodně.
(Proč to říkáš?) ⇒ Protože je to pravda.
103
2 VYJADŘOVÁNÍ POSTOJŮ
2.1 Souhlas
2.1.1 Souhlas obecně
Ano.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
To je pravda.
To je fakt.
Máš/Máte pravdu.
Souhlasím.
2.1.2 Souhlas s kladným tvrzením
ano + kladné tvrzení (To je Čech.) ⇒ Ano, to je Čech.
jo/no + kladné tvrzení (neformální) (Jsou doma.) ⇒ Jo, jsou doma.
Jistě.
Jasně. (neformální)
Souhlasím.
2.1.3 Souhlas se záporným tvrzením
ne + záporné tvrzení (Nejsou v kině.) ⇒ Ne, nejsou v kině.
ano + záporné tvrzení (Nemáme čas.) ⇒ Ano, nemáme čas.
jo + záporné tvrzení (neformální) (Nejsi Američan.) ⇒ Jo, nejsem Američan.
Jasně, že ne. (neformální)
Souhlasím.
2.2 Nesouhlas
2.2.1 Nesouhlas obecně
Ne.
To není pravda.
Nesouhlasím.
Nemáš/Nemáte pravdu.
Tak to není.
2.2.2 Nesouhlas s kladným tvrzením
záporné tvrzení (Petr má slovník.) ⇒ Nemá (slovník).
ne + záporné tvrzení (Koupím si kolo.) ⇒ Ne, nekoupíš (si kolo).
104
2.2.3 Nesouhlas se záporným tvrzením
kladné tvrzení (Nejsem student.) ⇒ Jsi student.
Ale ano + kladné tvrzení (Nemáte hlad.) ⇒ Ale ano, máme hlad.
Ale jo + kladné tvrzení (neformální) (Nestuduje v Praze.) ⇒ Ale jo, studuje
v Praze.
2.3 Zjišťování souhlasu nebo nesouhlasu
Ano, nebo ne?
Je/Není to tak?
Souhlasíš?/Souhlasíte?
Nesouhlasíš?/Nesouhlasíte?
2.4 Znalost
2.4.1 Konstatování znalosti či neznalosti osoby, věci nebo faktu
znát/neznat + A Znám dobře Olomouc. Neznám ty studenty.
vědět/nevědět + obsahová věta Vím, že je to pravda. Věděl, kde máš byt.
Nevíš, co to je. Nevěděli, že prší.
To vím./To nevím. (V sobotu jedeme na výlet.) ⇒ To vím.
(Petr má problémy.) ⇒ To nevím.
2.4.2 Dotaz na znalost osoby, věci nebo faktu
Víš to?
znát + A Znáš Brno? Znáš Janu?
vědět + obsahová věta (otázka) Víš, že umím česky? Víš, kde je Karel?
2.5 Pamatování si a zapomínání
2.5.1 Konstatování, že si někdo něco pamatuje nebo nepamatuje
To si pamatuju/nepamatuju.
pamatovat/nepamatovat si + A Petr si to nepamatuje.
Martinu si pamatujeme.
pamatovat/nepamatovat si + obsahová věta Pamatuju si, že máš sestru.
Nepamatuje si, kde bydlíš.
Nepamatoval si, kdy přijedeme.
Zapomněl/Zapomněla jsem (na to).
Srov. i OP 6.1.1
2.5.2 Zjišťování, zda si někdo něco pamatuje nebo nepamatuje
viz JF 2.5.1 (otázky) Pamatuješ si to?
Pamatuješ si Petra?
Pamatujete si, kde je to parkoviště?
Pamatuješ si, že mám sestru?
105
2.6 Jistotní modalita
2.6.1 Vysoký stupeň jistoty
indikativ Dnes je středa. David přijel včera.
určitě + tvrzení Určitě se vrátí.
jistě + tvrzení Jistě jsi unavený.
Srov. i JF 2.1
2.6.2 Vysoký stupeň pochybností
To si nemyslím. (Zítra bude pršet.) ⇒ To si nemyslím.
To těžko. (Bude to v pořádku.) ⇒ To těžko.
To sotva. (Vrátí se.) ⇒ To sotva.
Srov. i JF 2.2
2.6.3 Střední stupeň jistoty
Asi. (Bude sněžit.) ⇒ Asi.
Asi ano./Asi jo. (neformální) (Bude sněžit.) ⇒ Asi ano.
Asi ne. (Paul není Angličan.) ⇒ Asi ne.
Myslím./Nemyslím. (Je Jana doma?) ⇒ Myslím.
(Přijede Tomáš?) ⇒ Nemyslím.
asi + tvrzení Asi přišla Anna. Petr asi nevyhraje.
Myslím, že + tvrzení Myslím, že není ve škole.
(Kde je Jana?) ⇒ Myslím, že ve škole.
2.6.4 Nízký stupeň jistoty
možná + tvrzení Možná ještě přijdeme. Jitku možná nezná.
Doufám, že + obsahová věta Doufám, že se vrátí.
Doufám. (Uděláš tu zkoušku?) ⇒ Doufám.
2.6.5 Zjišťování stupně jistoty
Myslíš/Myslíte, že + obsahová věta
(otázka)
Myslíte, že je to Karel?
Jsi/Jste si jistý/jistá, že
+ obsahová věta (otázka)
Jste si jistý, že je to Karel?
opravdu + tvrzení (otázka) Opravdu zavolá?
Víš/Víte určitě/jistě, že + obsahová věta
(otázka)
Víš určitě, že přijdou?
Víte jistě, že vyučování zítra nebude?
2.6.6 Ujišťování o platnosti tvrzení
Opravdu. (Určitě včera pršelo?) ⇒ Opravdu.
opravdu + tvrzení Opravdu jsme tam byli včas.
Fakt. (neformální) (Petr měl problémy?) ⇒ Fakt.
fakt + tvrzení (neformální) Fakt tam byl i Karel.
106
2.6.7 Tvrzení bez záruky
prý + tvrzení Prý tam budou zítra.
Bude tam prý i Karel.
2.7 Možnostní modalita
2.7.1 Možnost/Nemožnost
moct/nemoct + inf. Můžeme jít domů. Nemůžu se vrátit.
nemuset + inf. Nemusíme o tom mluvit teď.
Je to možné.
Není to možné.
je možné + inf. Je možné to ještě zkusit.
není možné + inf. Není možné dál čekat.
jde + inf. Jde s tím ještě něco udělat.
2.7.2 Schopnost
Umím česky (anglicky atd.).
umět + inf. Petr už umí mluvit.
umět + A Už umíme akuzativ.
moct + inf. To můžu udělat já.
2.7.3 Zjišťování možnosti a schopnosti
Umíš/Umíte česky (anglicky atd.)?
umět + inf. (otázka) Umíš už číst?
umět + A (otázka) Umíš ty fráze?
moct + inf. (otázka) Můžete nám to ukázat?
je možné + inf. (otázka) Je možné to ještě zkusit?
2.8 Nutnostní modalita
2.8.1 Nutnost
muset + inf. Musíme tam jít dnes. Musíte brát ten lék.
mít + inf. Měl jsem se vrátit v pět.
2.8.2 Zjišťování nutnosti
viz JF 2.8.1 otázka Musíme tam jít dnes? Musím přijít taky zítra?
Máme se vrátit?
107
2.9 Záměr
2.9.1 Vyjadřování záměru
tvrzení (Vf s futurálním nebo prézentním
významem)
Zítra pojedu do Plzně. Zítra jedu do Plzně.
Budu cestovat.
chtít + inf. Chceme mu všechno říct.
Chci udělat zkoušky.
Chtěla jsem tam jít.
chtěl/chtěla bych + inf. Chtěla bych jít na procházku.
2.9.2 Zjišťování záměru
co + chtít + dělat (otázka) Co chceš dělat? Co jste chtěli dělat?
Co budeš/budete dělat?
Jaký máš/máte plán?
Srov. i JF 3.1.1
2.10 Dovolení a zákaz
2.10.1 Vlastní dovolení nebo zákaz
moct + inf. Můžete čekat tady.
nemoct+ inf. Zítra nemůžete přijít.
nesmět+ inf. Tady nesmíte stát.
Kouření zakázáno./Zákaz kouření.
Koupání zakázáno./Zákaz koupání.
Vstup zakázán./Zákaz vstupu.
Vjezd zakázán./Zákaz vjezdu.
Parkování zakázáno./Zákaz parkování.
záporný inf. Neklepat. Nevstupovat.
Srov. i JF 3.4, 3.7
2.10.2 Zjišťování dovolení nebo zákazu
otázky s V v JF 2.10.1 Můžu tady kouřit? Můžu tady počkat?
Smím si zapálit? Nesmíme mluvit nahlas?
Mohli jste tam plavat? Budu tu moct spát?
2.10.3 Dovolení a zamítnutí jako reakce
2.10.3.1 Dovolení
(Můžu otevřít okno?)
Ano.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
(Ano/Jo/No,) můžeš/můžete (+ inf.) Ano, můžeš. Ano, můžete tady parkovat.
Samozřejmě, (že ano).
108
Jistě.
Určitě.
Jasně. (neformální)
2.10.3.2 Zákaz
Ne.
Ne, nemůžeš/nemůžete (+ inf.) Ne, nemůžeš tady zůstat.
Ne, nesmíš/nesmíte (+ inf.) Ne, nesmíte tady telefonovat.
Bohužel ne.
2.10.4 Protest, ohrazení
To nesmíš!/To nesmíte!
Přestaň!/Přestaňte!
Nech toho!/Nechte toho!
2.11 Přání
2.11.1 Přání adresátovi
Měj/Mějte se hezky.
Měj/Mějte se dobře.
Brzo se uzdrav/uzdravte.
(přát) + A (Přeju) hodně štěstí. (Přeju) všechno nejlepší.
(Přeju) hezký víkend.
2.11.2 Vlastní přání mluvčího
chci + inf. (strohé) Chci jet s tebou.
chci + A (strohé) Chci pět pomerančů.
chtěl bych/chtěla bych + inf. Chtěl bych jet s tebou.
chtěl bych/chtěla bych + A Chtěla bych pět pomerančů, prosím.
přeju si + inf. Přeju si spát.
dám si + A (v restauraci) Dám si guláš.
vezmu si + A Vezmu si koláč.
prosím + A Pizzu, prosím. Prosím kávu.
2.11.2.1 Zjišťování přání adresáta
Co si přeješ/přejete?
Co si dáš/dáte? (pohoštění, restaurace)
Prosím?
Srov. i JF 3.15
2.12 Emocionální postoje
Srov. i OP 6.1.2
109
2.12.1 Potěšení, radost, nadšení
(To je) dobře. (Bude hezky.) ⇒ Dobře.
(To je) fajn. (neformální) (Zítra je volno.) ⇒ Fajn.
(To je) prima. (neformální) (Dostal jsi dopis.) ⇒ To je prima.
(To je) super. (neformální) (Dnes končíme.) ⇒ Super.
Hurá! (Vyhráli jsme.) ⇒ Hurá!
Mám radost. (Všechno je v pořádku.) ⇒ Mám radost.
Mám radost, že + obsahová věta Mám radost, že jsi tady.
Jsem rád/ráda, že + obsahová věta Jsem ráda, že tě vidím.
2.12.2 Nedostatek nadšení
Hm. (Venku je teplo.) ⇒ Hm.
Ujde to. (Líbí se ti to?) ⇒ Ujde to.
Nic moc. (Jaký byl ten film?) ⇒ Nic moc.
To je jedno. (Venku je hezky.) ⇒ To je jedno.
No jo. (neformální) (Líbí se ti to?) ⇒ No jo.
2.12.3 Obliba, chuť, sympatie
mít/nemít rád/ráda + A Mám rád velká města. Mám rád Markétu.
Nemám rád maso.
mít/nemít rád/ráda + A (otázka) Máš rád kávu?
líbit/nelíbit se + mi + N Líbí se mi Praha. Nelíbí se mi opera.
líbit/nelíbit se + ti/vám + N (otázka) Líbí se ti opera?
N + být hezký Olomouc je hezká. Opera je hezká.
Eva je hezká.
N + být hezký (otázka) Je Brno hezké?
chutnat/nechutnat + mi + N (jídlo a pití) Chutná mi sýr. Sýr mi chutná.
Chutnají mi knedlíky.
Nechutnal mi salát. Salát mi nechutnal.
chutnat/nechutnat + ti/vám + N (jídlo a
pití) (otázka)
Chutná ti zmrzlina?
Ta polévka vám nechutná?
2.12.4 Spokojenost
(To je) fajn. (Karel už přijel.) ⇒ Fajn.
(To je) dobře. (K obědu bude kuře.) ⇒ To je dobře.
být + spokojený/spokojená (Káva je dobrá?) ⇒ Jsem spokojená.
Srov. i JF 2.12.1
2.12.5 Lhostejnost
To je jedno. (Ten svetr je červený.) ⇒ To je jedno.
(Který svetr chceš?) ⇒ To je jedno.
Srov. i JF 2.12.2
110
2.12.6 Soucit, lítost
(To je) škoda. (Jitka nepřijde.) ⇒ Škoda.
To je mi líto. (Muzeum je zavřené.) ⇒ To je mi líto.
Viz JF 5.11.7
2.12.7 Překvapení
Jé! (To je pro tebe.) ⇒ Jé!
To je (ale) překvapení! (Tady máte dárek.) ⇒ To je ale překvapení!
2.12.8 Údiv
Opravdu? (Přijdu hned.) ⇒ Opravdu?
Ano?/Jo? (neformální) (Je otevřeno.) ⇒ Jo?
Ale! (Nikdo tu není.) ⇒ Ale!
Fakt? (neformální) (Tomáš je doma.) ⇒ Fakt?
2.12.9 Smutek
To je škoda. (Prohráli jsme.) ⇒ To je škoda.
Ach jo! (Dnes divadlo nehraje.) ⇒ Ach jo!
(To je) škoda, že + obsahová věta To je škoda, že nikam nejedeme
To mě mrzí. (Ten dopis jsem nedostal.) ⇒ To mě mrzí.
Mrzí mě, že + obsahová věta Mrzí mě, že nikdo nepřišel.
Srov. i JF 2.13.1
2.12.10 Naděje
Doufám. (Věra přijde?) ⇒ Doufám.
Doufám, že + obsahová věta Doufám, že přijdete.
2.12.11 Obavy
2.12.11.1 Vyjadřování obavy
Bojím se.
bát se + G Bojím se toho testu.
Mám strach.
mít strach + z + G Mám z té cesty strach.
Bojím se, že + obsahová věta Bojím se, že bude pršet.
Mám strach, že + obsahová věta Mám strach, že nikdo nepřijde.
2.12.11.2 Zjišťování obav
Bojíš/Bojíte se?
Máš/Máte strach?
Co se děje?
111
Co je ti/vám?
Srov. i JF 2.12.11.1
2.12.11.3 Utěšení obav
To nic (není).
To bude v pořádku.
Neboj/Nebojte se.
2.13 Morální postoje
2.13.1 Omluva
Promiň./Promiňte.
Pardon.
To je mi líto.
Mrzí mě to.
Promiň/Promiňte, že + obsahová věta Promiňte, že jsme nepřišli.
2.13.2 Přijetí omluvy
To nic.
(To je) v pořádku.
Nic se nestalo.
2.13.3 Výtka
To nejde!
To se nedělá!
(Je) škoda, že + obsahová věta Je škoda, že jsi nepřišel.
Srov. i JF 2.10.4
2.13.4 Zjišťování cizího názoru
Tak co?
Co myslíš/myslíte?
Co ty/vy na to?
Co tomu říkáš/říkáte?
Srov. i JF 3.16, 5.5
2.13.5 Vděčnost
Děkuju./Děkuji.
Díky. (neformální)
Děkuju mockrát.
2.13.6 Reakce na poděkování
Není zač.
Prosím.
112
3 OVLIVŇOVÁNÍ PRŮBĚHU VĚCÍ A DĚJE
3.1 Návrh, podnět
3.1.1 Vlastní návrh/podnět
Chceš/Nechceš, Chcete/Nechcete + inf.
(zjišťovací otázka)
Chceš si dát víno?
Nechcete jít domů?
zjišťovací otázka kladná/záporná (Vf s
futurálním významem)
Zahrajeme si šachy?
Nedáme si pivo?
oznamovací věta (Vf s futurálním
významem) + ano?/jo?
Jdeme tam, jo?
Koupíme ovoce, ano?
pojď/pojďme/pojďte + inf. Pojď plavat. Pojďme hrát tenis.
pojď/pojďme/pojďte + na + A Pojďme na kávu.
pojď/pojďme/pojďte + kam Pojďte do kina.
Mám nápad. (+ komentář) Mám nápad. Jdeme do kina.
3.1.2 Reakce na návrh/podnět
3.1.2.1 Souhlasné reakce
Ano.
Dobře.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
Hm. (neformální)
Fajn. (neformální)
Prima. (neformální)
Tak jo. (neformální)
To je dobrý nápad. (+ komentář)
Srov. i JF 2.1
3.1.2.2 Odmítavé reakce
Ne.
Ne, děkuju.
Bohužel (ne).
Promiň/Promiňte, ale ne.
Teď nemůžu/nemůžeme.
To nejde. (+ komentář)
3.2 Prosba, žádost
moct + inf. (otázka) Můžeš přijít ráno?
prosím (tě/vás) + imperativ Prosím tě, dej mi tu knihu.
Prosím vás, zavřete to okno.
Přijďte v šest, prosím.
113
3.3 Reakce na žádost či prosbu
3.3.1 Souhlasné reakce
Prosím.
Dobře.
Ano.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
Jasně. (neformální)
Jistě.
3.3.2 Odmítavé reakce
Ne. (strohé odmítnutí)
Je mi líto.
Promiň/Promiňte, ale nemůžu.
Promiň/Promiňte, ale nejde to.
Bohužel... Bohužel nemůžu. Bohužel to nejde.
3.4 Rozkaz, příkaz
musíš/musíte + inf. Musíš se tam vrátit. Zítra musíš přijít včas.
inf. (strohý příkaz) Zhasnout světla!
2. os. imperativu Zavři dveře. Zítra přijďte brzo.
2. os. prézentu/futura, indikativ Dnes napíšeš ten dopis.
Budete chodit včas.
3.5 Připomínka
2. os. imperativu Nebuď tam dlouho. Knihy vraťte včas.
nezapomeň/nezapomeňte + na A/inf. Nezapomeň na boty.
Nezapomeňte kupit máslo.
3.6 Výhrůžka
2. os. imperativu + nebo + věta Odejdi, nebo zavolám policii.
Dejte mi to, nebo si budu stěžovat.
2. os. imperativu + nebo – Prodej to, nebo –
3.7 Výstraha
Pozor!
pozor + komentář Pozor, je tam tma.
pozor + N Pozor, schod.
opatrně + komentář Opatrně, ta cesta je špatná.
114
3.8 Povzbuzení
neboj se/nebojte se + komentář Neboj se. Nic se nestane.
no tak + komentář No tak. To není nebezpečné.
(no) tak + 2. os. imperativu Tak tam běž. No tak už začněte.
Neboj se/Nebojte se a + 2. os. imperativu Neboj se a vezmi si to.
3.9 Návod, pokyn, instrukce
2. os. indikativu prézentu Baterii dáš sem. Zahnete doleva a zastavíte.
2. os. opisného futura Budete chodit na procházky.
1. os. pl. indikativu prézentu Vaříme asi 7 minut.
2. os. imperativu Lék berte dvakrát denně.
3.10 Žádost o radu
Myslíš/Myslíte, že + věta obsahová
(zjišťovací otázka)
Myslíš, že mám počkat?
Myslíte, že to je dobré auto?
Prosím,... (otázka) Prosím, kde je muzeum?
mám/máme + inf. (zjišťovací otázka) Mám tam jít? Máme se vrátit?
tázací slovo + mám/máme+ inf. (doplňovací
otázka)
Kde mám koupit zeleninu?
Kam máme jet?
3.11 Rada, doporučení
Proč + neg. tvar 2. os. Vf (otázka) Proč nejdeš k lékaři?
Proč nejedete do Prahy?
Být tebou/vámi + věta (Vf s futurálním
významem)
Být tebou, jdu k lékaři.
Být vámi, jedu do Prahy.
3.12 Žádost o pomoc
Pomoc!
Můžeš/Můžete mi/nám pomoct?
Pomůžeš/Pomůžete mi/nám, prosím?
Pomoz/Pomozte mi/nám, prosím.
Pomoz/Pomozte mi/nám + inf. Pomoz nám vybrat dárek.
Pomozte mi zaparkovat.
3.13 Nabídka pomoci
3.13.1 Vlastní nabídka pomoci
Chceš/Chcete pomoct?
Nechceš/Nechcete pomoct?
Pomůžu/Pomůžeme ti/vám, ano/jo?
115
3.13.2 Reakce na nabídku pomoci
3.13.2.1 Souhlasné reakce
Ano.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
Fajn.
Dobře.
Děkuju.
Ano, děkuju.
To je milé.
Budu rád/ráda.
Srov. i JF 3.1.2.1
3.13.2.2 Odmítavé reakce
Ne, děkuju.
Myslím, že ne.
3.14 Nabídka, pozvání
3.14.1 Vlastní nabídka, pozvání
Chceš/Chcete + inf. (otázka) Chceš jet se mnou? Chcete nás doprovodit?
Nechceš/Nechcete + inf. (otázka) Nechceš jít do kina? Nechcete zajít k nám?
zjišťovací otázka s 2. os. préz. Nepojedeš se mnou do Prahy?
Jdete k nám na čaj?
Pojď/Pojďte se mnou/s námi + na A Pojďte s námi na koncert.
Pojď/Pojďte se mnou/s námi + kam Pojď se mnou do divadla.
Pojeď/Pojeďte se mnou/s námi+ na A Pojeďte s námi na večeři.
Pojeď/Pojeďte se mnou/s námi + kam Pojeď s námi do Brna.
Zvu/Zveme tě/vás + na A Zvu tě na pivo.
Zvu/Zveme tě/vás + kam Zveme vás do Olomouce.
3.14.2 Reakce na nabídku, pozvání
3.14.2.1 Souhlasné reakce – viz JF 3.13.2.1
3.14.2.2 Odmítavé reakce
Ne. (strohé odmítnutí)
Asi ne.
Ne, děkuju.
Myslím, že ne.
To nejde.
Srov. i JF 3.13.2.2
116
3.15 Nabídka, pohoštění
3.15.1 Vlastní nabídka pohoštění
A (otázka) Kávu?
Dáš si/Dáte si + A (otázka) Dáš si pivo?
Nedáš si/Nedáte si + A (otázka) Nedáte si dezert?
Chceš/Chcete + A (otázka) Chcete červené víno?
Nechceš/Nechcete + A (otázka) Nechceš večeři?
Prosím + N Prosím, černá káva.
A co + A (reakce po odmítnutí) A co vodu?
Srov. i JF 4.12
3.15.2 Reakce na nabídku pohoštění
3.15.2.1 Souhlasné reakce
Ano.
Děkuju.
Jo. (neformální)
No. (neformální)
Rád/Ráda, děkuju.
Prima! (neformální)
Srov. i JF 3.13.2.1
3.15.2.2 Odmítavé reakce
Ne, děkuju.
Teď ne, děkuju.
Později.
Srov. i JF 3.14.2.2
3.16 Zjišťování, zda nabídka byla přijata
Ano?
Jo? (neformální)
Co myslíš/myslíte?
Souhlasíš?/Souhlasíte?
Jsi/Jste pro? (neformální)
Co ty/vy na to? (neformální)
Co říkáš/říkáte?
Tak co? (neformální)
Srov. i JF 5.5
3.17 Žádost o pohoštění
Můžu/Můžeme dostat + A, prosím? Můžu dostat kávu, prosím?
Chtěl/Chtěla bych + A Chtěla bych bílé víno.
117
4 SPOLEČENSKÝ STYK
4.1 Upoutání pozornosti
Promiň./Promiňte.
Pardon.
Haló. (neformální)
Hele. (neformální)
Srov. i JF 5.1
4.2 Zdvořilé pozdravy
4.2.1 Při zahájení kontaktu
Dobré ráno.
Dobré dopoledne.
Dobré poledne.
Dobrý den.
Dobré odpoledne.
Dobrý večer.
4.2.2 Při ukončení kontaktu
Na shledanou.
Dobrou noc.
Mějte se hezky.
Hezký víkend.
4.3 Důvěrné pozdravy
4.3.1 Při zahájení i ukončení kontaktu
Ahoj.
Čau.
Nazdar.
4.3.2 Pouze při ukončení kontaktu
Měj se (hezky).
Hezký víkend.
Ahoj + kdy Ahoj zítra.
118
4.4 Navázání kontaktu při pozdravu
4.4.1 Úvodní dotaz
pozdrav + jak se máš/máte? Ahoj, Jano, jak se máš?
4.4.2 Kladná odpověď
Děkuju, (mám se) dobře. A ty/vy?
Dobře. (A ty/vy?)
Docela dobře.
Fajn.
Prima.
4.4.3 Neutrální odpověď
Nic moc.
Ujde/Jde to.
4.4.4 Záporná odpověď
Špatně.
4.5 Oslovení
4.5.1 Důvěrné oslovení, spojeno s tykáním
jen u omezeného repertoáru jmen (podle studentovy potřeby)
Voc křestního jména Karle! Evo!
4.5.2 Zdvořilé oslovení, spojeno s vykáním
jen u omezeného repertoáru jmen (podle studentovy potřeby)
paní!
slečno!
pane!
Voc křestního jména (nadřízený vůči
podřízenému, kolegové)
Karle, prosím vás, pojďte sem.
paní/slečno/pane + Voc příjmení Pane Pokorný!
paní/mladá paní/slečno/pane (kontakt
s neznámou osobou)
Haló, mladá paní, máte tu klíče!
paní/pane + Voc titulu nebo funkce (neužití
titulu pociťováno jako nezdvořilé)*
Pane doktore! Paní ředitelko!
4.5.3 Důvěrný písemný styk
Ahoj + Voc Ahoj Petře, …
Milý/Milá + Voc křestního jména Milý Karle, …
Milý/Milá + Voc jiného oslovení Milá maminko, …
119
4.6 Představování
4.6.1 Důvěrné, neformální
(Voc křestního jména) + to(to) je + jméno Evo, to je David. Davide, to je Eva.
Znáte se? To je + jméno Znáte se? To je Marcela a to je Michal.
Chtěl/Chtěla bych ti představit + jméno Petře, chtěla bych ti představit Martina.
4.6.2 Zdvořilé, formální
Voc + můžu vám představit + A? Paní Novotná, můžu vám představit Jarmilu
Vlasákovou?
(Voc +) chtěl/chtěla bych vám představit +
jméno
Paní ředitelko, chtěla bych vám představit
Pavla Krále.
4.7 Reakce při představování – formální i neformální styk
4.7.1 Reakce na představení
Těší mě.
4.7.2 Odpověď
Těší mě.
Taky mě těší.
Mě taky.
4.8 Gratulace, blahopřání
písemné gratulace a přání srov. i JF 5.11
4.8.1 Přání – narozeniny, svátek
Všechno nejlepší!
Přeju/Přejeme všechno nejlepší k + D Přejeme všechno nejlepší k narozeninám.
Hodně štěstí, zdraví a lásky přeje/přejí +
jméno (písemné přání)
Hodně štěstí, zdraví a lásky přeje Kateřina
4.8.2 Přání brzkého uzdravení
Brzo se uzdrav/uzdravte!
4.8.3 Přání k svátkům
Veselé Vánoce a šťastný nový rok!
Veselé Velikonoce!
120
4.8.4 Gratulace
Blahopřeju!/Blahopřejeme!
Blahopřeju/Blahopřejeme (ti/vám) k + D Blahopřejeme ti k ukončení studia.
Blahopřejeme k narození dítěte.
4.9 Lítost, soustrast
Je mi/nám to líto.
Upřímnou soustrast. (jen při úmrtí)
Srov. i JF 2.12.6, 2.12.9
4.10 Přípitek
Na zdraví!
Na + A Na náš úspěch!
4.11 Přání dobré chuti
4.11.1 Přání dobré chuti
Dobrou chuť!
4.11.2 Odpověď
Dobrou chuť!
Nápodobně.
Tobě/Vám taky.
4.12 Uvítání
Vítám/Vítáme tě/vás.
Dál/Dále!
Pojď/Pojďte dál.
Odlož/Odložte si.
Posaď/Posaďte se.
Co si dáš/dáte?
Co budeš/budete pít?
Něco k pití?
Srov. i JF 3.15.1
121
5 STRUKTURACE PROJEVU
5.1 Začátek projevu
5.1.1 Oslovení jednotlivých účastníků konverzace
jen u omezeného repertoáru jmen (podle studentovy potřeby)
paní/slečno/pane + Voc titulu nebo příjmení
(formální)*
Pane profesore! Paní ředitelko!
Slečno Krásná!
Voc křestního jména (neformální) Elo! Františku! Romane!
Srov. i JF 4.5.2
5.1.2 Upoutání pozornosti, navázání kontaktu
Promiň./Promiňte.
Pardon.
Prosím tě/vás.
Viz JF 4.1
5.2 Váhání, hledání výrazu
… ehm …
… moment …
Jak se řekne + výraz/fráze/věta Jak se řekne „cash“?
Viz JF 6.10, 6.11
5.3 Oprava vlastního sdělení
Ne, … Přijedu v pátek. Ne, v sobotu.
Promiň/Promiňte, … Test píšeme ve středu. Promiňte, ve čtvrtek.
Ne, chci říct … Včera jsem hodně psal. Ne, chci říct: spal.
Ne, myslím … Včera jsem viděla Martinu. Ne, myslím
Martu.
5.4 Vyjádření názoru
Myslím, že + tvrzení Myslím, že nemáte pravdu.
(Kdy přijede Petr?) ⇒ Myslím, že v pět.
5.5 Dotaz na názor jiné osoby
Co myslíš/myslíte?
Souhlasíš?/Souhlasíte?
Co (tomu) říkáš/říkáte?
Co ty/vy na to?
Srov. i JF 2.3
122
5.6 Přiřazování myšlenek, členů
… a … Miloš studuje politologii a Filip (studuje)
angličtinu.
…(a) potom/pak … Rodiče přišli v pět (hodin) a pak přijela
babička.
…, ale … Ten čokoládový dort je dobrý, ale ten
banánový je lepší.
..., (pauza) ... Přišel v šest, chvíli četl, zase odešel.
5.7 Dáváme najevo, že něčí řeč sledujeme, že rozumíme
Ano.
Hm. (souhlasná intonace, pokývání
hlavou)
Jo. (neformální)
No. (neformální)
Rozumím.
5.8 Dáváme najevo, že nerozumíme
Promiň/Promiňte, nerozumím.
Prosím?
Pomalu, prosím.
Můžeš/Můžete to opakovat?
Co(že)? (neformální)
Ještě jednou, prosím.
Viz JF 6.1, 6.2, 6.12
5.9 Přerušení
Promiň/Promiňte, …
Moment, …
Můžu něco říct?
Chtěl/Chtěla bych něco říct.
5.10 Telefonní konverzace
5.10.1 Ohlášení druhé osoby v telefonu
5.10.1.1 Oficiální ohlášení
jméno firmy/instituce + pozdrav Hotel Golfi, dobrý den.
jméno firmy/instituce + prosím Univerzita Palackého, prosím.
5.10.1.2 Soukromé ohlášení
(jméno +) příjmení + prosím Vacovská, prosím. Petr Žák, prosím.
Prosím?
123
Haló?
Ano?
5.10.2 Ohlášení volajícího
tady + (jméno +) příjmení Tady David Livingstone.
(jméno +) příjmení Svoboda.
5.10.3 Kontrolní dotaz
Je to + jméno/název firmy/instituce/číslo
(otázka)
Je to restaurace Na Kovárně?
Je to číslo 325 614 121?
5.10.4 Kontrolujeme, zda se slyšíme
5.10.4.1 Dotaz, zda se slyšíme
Haló, jsi/jste tam?
Haló, slyšíš/slyšíte mě?
5.10.4.2 Odpověď
Ano, jsem tady.
Ano, slyším tě/vás.
Slyším tě/vás špatně.
Nic neslyším!
5.10.5 Žádáme osobu v telefonu
prosím + A Prosím pana Hrušku.
Můžete mi dát/zavolat + A (otázka) Můžete mi prosím dát paní Kovalčíkovou?
Můžu mluvit s + I (otázka) Můžu mluvit s panem ředitelem?
5.10.6 Žádáme volajícího o strpení
Moment (prosím).
zavolám (+ A) Hned ji zavolám. Zavolám. Zavolám ho.
Přepojím vás./Spojím vás.
Předám.
5.10.7 Volaný není přítomen
Není tady.
Bohužel tady není.
Můžeš/Můžete zavolat později/časový
údaj (otázka)
Můžete zavolat zítra dopoledne?
Chceš/Chcete nechat vzkaz?
Mám/Můžu něco vyřídit?
124
5.10.8 Reakce na nepřítomnost volaného
Zavolám později/časový údaj. Zavolám zítra, děkuju.
Můžu nechat vzkaz?
5.10.9 Rozloučení
(Děkuju,) na shledanou.
Měj se hezky. (neformální)
Ahoj. (neformální)
5.10.10 Komunikace se záznamníkem a mechanickým operátorem
Dovolali jste se kam/na číslo … Dovolali jste se na Univerzitu Palackého.
Dovolali jste se na číslo 607642975.
Po zaznění signálu zanechte prosím vzkaz.
Nezavěšujte prosím. (Jste v pořadí.)
Volané číslo neexistuje.
Volaný účastník není dostupný.
Pro komunikaci v L (jazyk) stiskněte A (číslo). Pro komunikaci v češtině stiskněte jedničku.
Děkujeme za zavolání. (Na shledanou.)
5.10.11 Omyl
Promiňte, to je omyl.
Máte špatné číslo.
5.11 Soukromá korespondence
5.11.1 Úvodní formule
Ahoj + Voc křestního jména Ahoj Rudo, …
Milý/Milá + Voc křestního jména Milý Petře, … Milá Katko, …
Milý/Milá + Voc jiného oslovení Milá teto, … Milý tatínku, …
Milý pane/Milá paní/slečno + Voc titulu/
příjmení*
Milá paní učitelko, …
Milá slečno Karlová, …
5.11.2 Text pohlednice, krátký pozdrav
Děkuju za Tvůj/Váš dopis/pohled/e-mail.
Posílám/Posíláme Ti/Vám pozdrav z + G Posílám Ti pozdrav z Německa.
Doufám, že se máš/máte dobře.
5.11.3 Ukončení textu
Těším se na Tebe/Vás.
Těším se/Čekám na Tvůj/Váš dopis.
Pozdravuj + A/kde Pozdravuj Ondřeje. Pozdravuj doma.
125
5.11.4 Přání – narozeniny, svátek
Přeju/Přejeme všechno nejlepší.
Přeju/Přejeme všechno nejlepší k + D Přejeme všechno nejlepší k narozeninám.
Hodně štěstí, zdraví a lásky přeje/přejí +
jméno
Hodně štěstí, zdraví a lásky přejí Peterkovi.
5.11.5 Přání k svátkům
Veselé Vánoce a šťastný nový rok!
Veselé Velikonoce!
PF + rok PF 2004
5.11.6 Gratulace
Blahopřeju/Blahopřejeme!
Blahopřeju/Blahopřejeme (Ti/Vám) k + D Blahopřejeme Ti k ukončení studia.
Blahopřejeme k narození dítěte.
5.11.7 Soustrast
Upřímnou soustrast.
5.11.8 Závěrečná formule
Tvůj/Tvoje + jméno Tvůj Honza / Tvoje Lenka
Váš/Vaše + jméno Váš Adam / Vaše Marie
Ahoj, jméno Ahoj, Petra
Měj/Mějte se hezky, jméno Měj se hezky, Pavel
126
6 KOREKCE PŘI KOMUNIKACI
6.1 Dáváme najevo, že nerozumíme
Prosím?
Co(že)?
Co, prosím?
Pardon?
Nerozumím.
6.2 Žádáme o zopakování věty
Můžeš(můžete to opakovat?
Ještě jednou, prosím.
Srov. i JF 5.8
6.3 Žádáme o potvrzení informace
Prosím?
Můžeš/Můžete to opakovat?
opakujeme nejistou část výpovědi (Michal přijede zíta.) ⇒ Zítra?
6.4 Ptáme se na význam výrazu
Co znamená + výraz (otázka) Co znamená „stůl“?
Co je to + výraz (otázka) Co je to „babičce“?
6.5 Ptáme se na smysl formulace
Jak to myslíš/myslíte?
Co tím myslíš/myslíte?
6.6 Ptáme se na způsob psaní určitého slova/slovního spojení
Jak se píše + výraz (otázka) Jak se píše „babičce“?
Jak se to píše?
6.7 Žádáme o hláskování slova, slovního spojení
Jak se hláskuje + výraz (otázka) Jak se hláskuje „nejlepší“?
Jak se to hláskuje?
6.8 Odpověď na žádost o hláskování nebo o způsob psaní
Píše se to + výraz (pečlivě vyslovit) Píše se to Praha.
Píše se to + hláskovat výraz Píše se to: pé – er – (krátké) a – há – (krátké) a.
127
abeceda*
6.9 Žádáme někoho, aby nám určité slovo napsal
Můžeš/Můžete (mi) to napsat?
6.10 Sdělujeme, že určité slovo neznáme v češtině
Nevím, jak se to řekne česky.
Nevím, jak je to česky.
Nevím, jak je „table“ česky.
6.11 Žádáme o pomoc při hledání vhodného slova/slovního spojení
Jak se řekne česky + výraz Jak se řekne česky „table“?
Jak je česky + výraz Jak je česky „sexual harassment“?
Srov. i JF 5.2
6.12 Žádáme někoho, aby mluvil pomaleji
Pomalu, prosím.
6.13 Opakujeme to, co jsme už řekli
Ještě jednou: (opakujeme)
6.14 Ptáme se, zda nám bylo rozuměno
Rozumíš/Rozumíte?
128
OBECNÉ POJMY
OBSAH:
0 Úvod
1 Existování
1.1 Existence
1.2 Výskyt
1.3 Přítomnost a nepřítomnost
1.3.1 Přítomnost
1.3.2 Nepřítomnost
1.4 Dosažitelnost
1.5 Procesy, změny
2 Prostor
2.1 Poloha
2.1.1 Místo
2.1.2 Stav
2.1.3 Světové strany
2.2 Relativní poloha
2.3 Vzdálenost
2.4 Pohyb
2.4.1 Druhy pohybu
2.4.2 Způsoby, prostředky
2.4.3 Substantiva spojená s pohybem
2.4.3.1 Pohyb obecně
2.4.3.2 Osoby
2.4.4 Adverbia
2.5 Směr
2.5.1 Obecně
2.5.2 Směr sem/tam
2.5.3 Směr zpět
2.5.4 Směr dovnitř/ven
2.5.5 Směr dopředu/dozadu
129
2.5.6 Směr nahoru/dolů
2.5.7 Směr doprava/doleva
2.5.8 Směr doprostřed
2.5.9 Východisko
2.5.10 Původ
2.5.11 Dráha
2.6 Pohyb předmětem
2.6.1 Obecně
2.6.2 Způsob pohybu předmětem
3 Čas
3.1 Obecně
3.2 Časové úseky
3.3
3.2.1 Obecně
3.2.2 Roční období
3.2.3 Názvy měsíců
3.2.4 Názvy dnů
3.2.5 Denní doby
3.2.6 Doby podle činnosti
3.2.7 Svátky
3.3 Orientace v čase
3.3.1 Hodiny
3.3.2 Dny
3.3.3 Datum
3.4 Časové okolnosti: Kdy
3.5 Přesnost
3.6 Rychlost
3.7 Množství času
3.7.1 Jak dlouho
3.7.2 Odkdy
3.7.3 Dokdy
3.7.4 Za jak dlouho
3.8 Perspektiva
3.9 Předčasnost
3.10 Souběžnost
130
3.11 Následnost
3.12 Pořadí
3.12 Fáze
3.13.1 Začátek
3.13.2 Trvání
3.13.3 Konec
3.14 Frekvence
3.14.1 Otázka na frekvenci
3.14.2 Stálý výskyt
3.14.3 Pravidelnost
3.14.4 Vysoká frekvence
3.14.5 Obvyklost
3.14.6 Počítaný výskyt
3.14.7 Občasnost
3.14.8 Řídkost, ojedinělost
3.14.9 Nevýskyt
3.15 Časový horizont
3.15.1 Blízký
3.15.2 Daleký
3.16 Průběh a omezenost děje
3.16.1 Opakovanost, pravidelnost
3.16.2 Limitnost děje
4 Kvantita
4.1 Počet
4.1.1 Počitatelnost
4.1.2 Pořadí
4.1.3 Násobnost
4.1.4 Druhovost
4.1.5 Zlomky
4.1.6 Číslovka a počítaný předmět
4.1.7 Výrazy užívané při výpočtech
4.2 Množství
4.2.1 Nepočitatelnost
4.3 Stupeň
131
4.3.1 Komparativ
4.3.2 Stupeň vlastnosti u komparativu
4.3.3 Superlativ
4.3.4 Přesnost, přibližnost
4.3.5 Restriktivnost
4.3.6 Stupeň množství
5 Vlastnosti
5.1 Fyzické vlastnosti
5.1.1 Dotaz na vlastnosti
5.1.2 Rozměry a míry
5.1.2.1 Velikost
5.1.2.1.1 Délka
5.1.2.1.2 Šířka
5.1.2.1.3 Výška, hloubka
5.1.2.1.4 Tloušťka
5.1.2.1.5 Vzdálenost
5.1.2.2 Délkové míry
5.1.2.3 Váha, hmotnost
5.1.2.4 Objem
5.1.2.5 Přibližnost
5.1.2.6 Plocha, prostor
5.1.2.7 Teplota
5.1.3 Vlhkost
5.1.4 Viditelnost
5.1.5 Slyšitelnost, hluk
5.1.6 Chuť
5.1.7 Vůně
5.1.8 Povaha materiálu
5.1.9 Barva
5.1.10 Vzor
5.1.11 Věk, stáří
5.1.11.1 Věk/stáří lidí
5.1.11.1.1 Fáze lidského života
5.1.11.2 Stáří věcí
5.1.12 Fyzický stav
5.1.12.1 Fyzický stav člověka/zvířete
5.1.12.2 Fyzický stav věci
5.1.12.3 Přístupnost, dosažitelnost
5.1.12.4 Čistota
5.1.12.5 Materiál, látka
5.1.12.6 Pravost, ryzost
5.1.12.7 Naplněnost
5.2 Hodnocení
5.2.1 Hodnota, cena
132
5.2.2 Vlastnosti
5.2.2.1 Obecně
5.2.2.2 Estetické vlastnosti
5.2.3 Správnost, pravdivost, vhodnost
5.2.4 Úspěšnost
5.2.5 Důležitost
5.2.6 Normálnost, obtížnost
5.2.7 Obtížnost
5.2.8 Stupeň vlastnosti
6 Mentální procesy
6.1 Reflexe
6.1.1 Myšlení, vědění
6.1.2 City, pocity
6.2 Exprese
7 Relace
7.1 Prostorová relace
7.2 Časová relace
7.3 Vzájemnost participantů
7.4 Stejnost, odlišnost, podobnost
7.5 Posesivní relace
7.6 Zahrnutí, vyloučení
7.7 Logické relace
7.7.1 Slučování
7.7.2 Vylučování
7.7.3 Odporování
7.7.4 Exemplifikace a výčty
7.8 Příčinné relace
7.8.1 Příčina, důvod
7.8.2 Účel
7.8.3 Podmínka
8 Deixe
8.1 Zájmena
133
8.1.1 Osobní zájmena pro osoby (bezrodá)
8.1.2 Osobní zájmena pro osoby, věci a stavy (rodová)
8.1.3 Reflexivní zájmeno
8.1.4 Demonstrativa
8.1.5 Tázací zájmena
8.1.6 Posesivní zájmena
8.1.7 Relativní zájmena
8.1.8 Neurčitá zájmena
8.2 Zájmenné číslovky
8.3 Zájmenná adverbia
8.4 Totalizátory
8.5 Zobecňující substantiva
8.6 Zástupná slovesa
8.7 Prostorová deixe
8.8 Časová deixe
134
0 ÚVOD
Následující kapitola uvádí výčet jazykových prostředků, jimiž se na úrovni A1 označují
pojmy obecného rázu. Tyto pojmy, stejně jako jazykové funkce, mají univerzální charakter.
Užije je každý nerodilý mluvčí, bez ohledu na ráz komunikační situace. Obecné pojmy jsou
opět rozčleněny do stejného počtu oddílů jako v české Prahové úrovni a oddíly nesou tytéž
názvy. Strukturace oddílů a jazykový materiál v nich obsažený jsou pak výsledkem zcela
samostatného výběru a popisu.
Zatímco jazykové funkce jsou odpovědí na otázku „jak“ nebo „čím“ komunikovat v určitém
kontextu, obecné pojmy reflektují, třebaže jen v obecné rovině, „o čem“ se komunikuje.
Obecné pojmy lze v češtině vyjádřit množstvím jazykových prostředků, z nichž pro úroveň
A1 přichází v úvahu jen omezené množství. Volili jsme ty prostředky, které jsou z
gramatického hlediska co nejjednodušší a přitom často užívané a přirozené.
Uživatel popisu úrovně A1 se v kapitole snadno zorientuje prostřednictvím Obsahu (viz níže).
Do textu kapitoly je rovněž včleněn srozumitelný odkazový aparát. Doporučujeme uživateli,
aby si přečetl několik následujících poznámek, které mu napoví, jak s kapitolou pracovat.
1)
kde Kde bydlíš?
Každý obecný pojem je opatřen nadpisem a číselným označením (např. 8.3 Zájmenná
adverbia). Jednotlivé položky (varianty realizace daného obecného pojmu) jsou uspořádány
do dvou sloupců, přičemž vlevo je uvedena varianta pojmu a vpravo její kontextové začlenění
(nejčastěji věta nebo několik vět). Kontext se uvádí tehdy, má-li daná varianta své jedinečné
místo ve větném slovosledu nebo je-li pravidelně užívána s nějakým gramatickým tvarem
(například se záporným tvarem slovesa).
2)
někdy
Pokud položka (varianta obecného pojmu) nemá pevné místo ve slovosledu a/nebo plní více
syntaktických funkcí, ukázku kontextového začlenění neuvádíme.
3)
a Dám si kávu a zmrzlinu.
Je-li před položkou vlevo uvedena značka ( ), jedná se o variantu obecného pojmu, kterou
pokládáme za základní. Na úrovni A1 předpokládáme aktivní znalost nejméně jedné varianty
a pasivní znalost všech variant označených ( ) u daného obecného pojmu. Stejný systém
značení základních a nezákladních variant najdeme i v kapitolách JF a SP.
135
4)
třeba Chci jet na výlet, třeba do Polska.
Položky v levém sloupci bez označení považujeme za doplňkové varianty. Vždy půjde
o běžné, často užívané jazykové prostředky, ale jejich znalost (aktivní či pasivní)
nepokládáme pro úroveň A1 za zcela nezbytnou.
5)
čtvrt na + A Je čtvrt na pět.
Gramatický popis a metajazykové komentáře u položky vlevo jsou uvedeny vždy kurzívou.
V případě, že se varianta obecného pojmu užívá s nějakou gramatickou formou (například
s konkrétním pádem jména), uvádíme vždy příklad.
6)
do + G (Dokdy tu budete?) ⇒ Do pátku do šesti
hodin.
U některých variant obecných pojmů jsme pokládali za vhodné uvést vpravo minimální
kontext, který napoví, jaké má daná varianta komunikační využití. Kontextová výpověď je
psána kurzívou a vložena do závorek, od příkladové věty ji odděluje značka (⇒).
7)
Na jak dlouho jsi/jste tady?
I v kapitole Obecné pojmy se objeví útvary (větné i nevětné výpovědi), které budou užívány
samostatně (nikoli jako součást věty či souvětí) a budou prezentovány jako fráze
k jednotlivým komunikačním situacím. U frází nebude vpravo uveden kontext.
8)
S/M/L/XL/XXL* (Jaká je to velikost?) ⇒ Je to XL.
Objeví-li se u položky vlevo značka (*), je to odkaz ke čtvrté kapitole Sociokulturní
kompetence, kde uživatel najde vysvětlení daného pojmu či problému.
9)
základní číslovky + S # jedno auto/dva studenti/pět korun
Značka (#) u položky vlevo je odkaz ke třinácté kapitole Gramatické minimum. Značka se
objevuje tam, kde je výklad varianty obecného pojmu spojen s poměrně obtížným
gramatickým jevem.
136
OBECNÉ POJMY
1 EXISTENCE
1.1 Existování
být V České republice jsou lesy.
mít + A Máme problémy. Česká republika nemá moře.
existovat Ten dům existuje.
1.2 Výskyt
být Zítra bude koncert.
Co se stalo? Co se stalo? ⇒ (Přijela Jitka.)
Nic se nestalo.
Co se děje? Co se děje? ⇒ (Hoří.)
Nic se neděje.
1.3 Přítomnost a nepřítomnost
1.3.1 Přítomnost
být kde Jste v Praze? Tatínek není doma.
tady Jste už tady? Petr je tady.
Srov. i OP 2.1.1, 2.5.2
1.3.2 Nepřítomnost
nebýt kde Včera nebyli doma.
pryč Všichni hosti jsou pryč.
Srov. i OP 2.1.1, 2.5.2
1.4 Dosažitelnost
N + být Není čas. Maso bude.
mít + A Rohlíky máme. Nemáme peníze.
N + už + nebýt Knedlíky už nejsou.
už + nemít + A Chleba už nemáme.
hotový Večeře je hotová.
(Je) vyprodáno.
Srov. i OP 5.1.12.2
137
1.5 Procesy, změny
být teď ADJ/S v N Petr je teď hodný. Petra je teď učitelka.
narodit se (kde, kdy) Narodila jsem se 25. února 1980 v Praze.
žít Babička žije.
zemřít (kde, kdy) Strýc Ivan zemřel v listopadu.
změna (+ G) Pozor, změna programu. Bude změna.
být jiný Ostrava je dnes jiná. Pavel byl včera jiný.
138
2 PROSTOR
2.1 Poloha
2.1.1 Místo
kde
někde Musíš někde bydlet. Někde pivo nemají.
nikde (+ záporný tvar V) Tu knihu nikde nekoupíš.
všude
tady
tam
pryč
doma
v/ve + L Studuju v Olomouci.
na + L Dana studuje na Univerzitě Palackého.
u + G Bydlím u rodičů. Byla jsem u Zdeňka.
Srov. i OP 2.2
2.1.2 Stav
být kde Jiří je teď v Moskvě.
záporný tvar V pohybu Tento spoj v sobotu nejezdí.
Dneska večer nikam nejdu. (= Jsem doma.)
stát kde Moje auto stojí před školou.
ležet kde Andrea musí celý týden ležet v posteli.
sedět kde Paní Koutná sedí tady.
zůstat kde V pondělí zůstanu doma.
Zůstaň (tady) ještě chvíli.
2.1.3 Světové strany
sever
severní
na severu (+ G) Ostrava je na severu.
Na severu Čech je chladno.
na sever od (+ G) Pojedeme na sever od Prahy.
jih
jižní
na jihu (+ G) Na jihu Evropy leží Itálie.
východ
východní
na východě (+ G) Na východě má Česká republika hranici
s Německem.
na východ od (+ G) Bydlím na východ od Pardubic.
západ
západní
139
na západě (+ G) Plzeň je na západě České republiky.
na západ od (+ G) Plzeň je na západ od Prahy.
2.2 Relativní poloha
dole
nahoře
naproti
vedle
vpředu/vepředu
vzadu
vevnitř
venku
uprostřed
napravo/vpravo
nalevo/vlevo
na rohu
centrum
v centru
na začátku
na konci
před + I Auto stojí před školou.
za + I Zahrada je za domem.
nad + I Nad městem svítí slunce.
pod + I Pes spí pod stolem.
mezi + I Poděbrady leží mezi Kolínem a Nymburkem.
vedle + G Bohdan si sedl vedle Katky.
naproti + D Knihovna je naproti univerzitě.
uprostřed + G Učitel stál uprostřed třídy.
vpravo od + G Bydlíme vpravo od tramvajové zastávky.
vlevo od + G Vlevo od Petra sedí dva Poláci.
na rohu + G Na rohu naší ulice je obchod.
na začátku + G Poštu najdeš na začátku naší ulice.
na konci + G Na konci cesty stál malý dům.
Srov. i OP 2.1.1
2.3 Vzdálenost
Jak daleko je N (otázka) Jak daleko je Praha?
Jak daleko je (odkud) kam (otázka) Jak daleko je (z Poděbrad) do Prahy?
blízko
daleko
blízko + G Lhota je blízko Poděbrad.
daleko od + G Vackovi bydlí daleko od nás.
číslo + jednotka délky Je to (odtud) asi dvacet kilometrů.
Srov. i OP 5.1.2.1.5
140
2.4 Pohyb
2.4.1 Druhy pohybu
jít/chodit #
přijít
odejít
jet/jezdit #
přijet
odjet
přestupovat
vystupovat
nastupovat
běžet/běhat
letět
přiletět
odletět
plavat
vstávat
zastavovat
cestovat
tancovat
lyžovat
bruslit
padat
spěchat
2.4.2 Způsoby, prostředky
jít/chodit pěšky Do školy chodíme pěšky.
jet/jezdit autem
jet/jezdit vlakem
jet/jezdit rychlíkem
jet/jezdit autobusem
jet/jezdit metrem
jet/jezdit tramvají
jet/jezdit trolejbusem
letět + I Do Paříže letím letadlem.
jet/jezdit na + L Petr přijel na kole.
Bojím se jezdit na motorce.
cestovat + I Rád cestuju autem.
Srov. i SP 5.1–5.6
2.4.3 Substantiva spojená s pohybem
2.4.3.1 Pohyb obecně
odjezd
141
příjezd
přílet
odlet
vchod
východ
vjezd
přechod
podchod
přejezd
podjezd
pohyb
chůze
jízda
let
běh
plavba
2.4.3.2 Osoby
chodec/chodkyně
řidič/řidička
cyklista/cyklistka
turista/turistka
plavec/plavkyně
2.4.4 Adverbia
pomalu
rychle
2.5 Směr (s příslušnými V pohybu)
Srov. i OP 2.4.1
2.5.1 Obecně
Kam jdeš/jdete?
Kam jedeš/jedete?
kam Kam jedete v létě?
někam Někam jsem to dal.
nikam (+ záporný tvar V) Nechci nikam jít.
2.5.2 Směr sem/tam
sem Pojď sem.
tam Nejdeme tam.
pryč Jana jde pryč.
přijít Přišli přátelé.
přijet Vlak už přijel.
142
odejít Martin někam odešel.
odjet Martina odjela domů.
Pozor, uteč/utečte!
V pohybu + do + G Musím jít do obchodu.
V pohybu + od + G Autobus odjíždí od školy.
V pohybu + na + A Jdeme na zmrzlinu.
V pohybu + z + G Vlak odjede z druhého nástupiště.
V pohybu + k + D Potřebuju jít k lékaři.
2.5.3 Směr zpět
zpět/zpátky Musíte jít zpátky. Už jsem zpátky.
vrátit se/vracet se Vrátím se za hodinu. Vracíme se v pátek.
2.5.4 Směr dovnitř/ven
vchod Hledám vchod do metra.
východ Tady je východ.
V pohybu + domů Jdu domů
V pohybu + dovnitř Dáme věci dovnitř.
V pohybu + ven Nechci jít ven.
V pohybu + na + A Jedeme na výstaviště.
V pohybu + do + G Jedeme do Prahy.
V pohybu + z + G Jedeme z výstaviště. Jedeme z Prahy.
Srov. i SP 5.1
2.5.5 Směr dopředu/dozadu
V pohybu + rovně Jeďte pořád rovně.
V pohybu + dopředu Běž dopředu.
V pohybu + dozadu Jděte dozadu.
V pohybu + před + A Pojedeme až před ten modrý dům.
V pohybu + za + A Musíte jet za město.
2.5.6 Směr nahoru/dolů
V pohybu + nahoru Musíme jít nahoru.
V pohybu + dolů Bež dolů, Jirka na tebe čeká.
N + stoupat Teplota rychle stoupá.
N + klesat Voda v řece klesá.
2.5.7 Směr doprava/doleva
V pohybu + doprava Půjdete doprava.
V pohybu + doleva Teď pojedeme doleva?
V pohybu + vlevo Pavel jel vlevo.
V pohybu + vpravo Chcete jít vpravo?
zahnout vlevo/vpravo/doleva/doprava Půjdete rovně a zahnete vlevo.
143
2.5.8 Směr doprostřed
V pohybu + doprostřed Tu láhev vína dáme doprostřed.
2.5.9 Východisko
odkud + V pohybu Odkud jedete?
V pohybu + z + G Ten vlak jede z Ostravy.
V pohybu + od + G Přicházíte od divadla?
V pohybu + zleva Auto přijede zleva.
V pohybu + zprava Petr přichází zprava.
V pohybu + zepředu Lidé vycházejí zepředu.
V pohybu + zezadu Zezadu vyjelo kolo.
2.5.10 Původ
Odkud jsi/jste?
být z + G Jsem z Prahy.
Srov. i SP 1.8, 1.9
2.5.11 Dráha
kudy + jít/jet (otázka) Kudy musím jít? Kudy pojedeme?
jít/jet + první/druhou ulicí doleva/doprava Půjdete druhou ulicí doleva.
V pohybu + kolem + G Nechci jet kolem školy.
V pohybu + přes + A Půjdeme přes most.
V pohybu + po + L Pojedete po dálnici D1.
V pohybu + tudy Jede tudy tramvaj číslo 5?
2.6 Pohyb předmětem
2.6.1 Obecně
hýbat/pohybovat + I Můžete hýbat rukou?
2.6.2 Způsob pohybu předmětem
nést + A Číšník nese kávu
přinést + A Přineseme si jídlo.
odnést + A Odneste to pryč!
poslat + A Chtěl bych poslat fax do Austrálie.
vrátit + A+ kam Musím vrátit knihy do knihovny.
dát + kam Teď dáme na stůl jídlo.
vézt + A Vezu pana ředitele na letiště.
vést + A Vedu dítě do školy.
přivést + A Přivedeš svou sestru?
přivézt + A Kamila přivezla knihy.
odvést + A Jana odvedla toho psa.
odvézt + A Odvezeme Jirku na nádraží.
144
3 ČAS
3.1 Obecně
Máš/Máte čas?
čas
mít čas Mám dnes čas. Kdy mají čas?
doba
3.2 Časové úseky
3.2.1 Obecně
chvíle/chvilka
moment
okamžik
hodina
minuta
sekunda/vteřina
čtvrt hodiny
tři čtvrtě hodiny
půl hodiny
den
noc
týden
víkend
čtrnáct dní*
měsíc
rok
3.2.2 Roční období
jaro
léto
podzim
zima
3.2.3 Názvy měsíců
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
srpen
145
září
říjen
listopad
prosinec
Srov. i OP 3.3.3, 3.4
3.2.4 Názvy dnů
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
Viz OP 3.3.2, srov. i OP 3.4
3.2.5 Denní doby
ráno
dopoledne
poledne
odpoledne
večer
noc
půlnoc
Srov. i OP 3.4, 3.5
3.2.6 Doby podle činnosti
pracovní den
pracovní doba
úřední hodiny
ordinační hodiny
konzultační hodiny
školní rok
semestr
volno
dovolená
prázdniny
(státní) svátek
Srov. i OP 3.2.7
3.2.7 Svátky
Nový rok
Velikonoce
Vánoce
146
Štědrý den
Silvestr
3.3 Orientace v čase
3.3.1 Hodiny
Kolik je hodin?
hodina Je jedna hodina, jedna minuta.
Jsou dvě (hodiny).
minuta
sekunda/vteřina
čtvrt na + A Je čtvrt na pět.
tři čtvrtě na + A Je tři čtvrtě na osm.
půl + G Bylo půl desáté.
udávání času digitálně 23:55 (dvacet tři padesát pět)
3.3.2 Dny
den
Který je dnes den? (Který je dnes den?) ⇒ Je sobota.
Co je dnes za den? (Co je dnes za den?) ⇒ Je pondělí.
Srov. i OP 3.2.4, 3.2.6 a 3.2.7
3.3.3 Datum
datum
Kolikátého je (dnes)? (Kolikátého je dnes?) ⇒ Je sedmého (ledna).
Jaké je (dnes) datum? (Jaké je dnes datum?) ⇒ Dnes je třetího
(ledna).
Kdy… (otázka) Kdy se to stalo? Kdy přijedete?
být + N/G Je první únor. Je prvního února.
písemně 27.11.2003
3.4 Časové okolnosti: Kdy
kdy
V kolik hodin?
někdy
nikdy
teď
hned
dnes/dneska (neformální)
včera
předevčírem
zítra
pozítří
letos
147
loni
předtím
potom/pak
dříve/dřív
později
za + A (3.2.1) Vrátíme se za hodinu/týden/rok.
před + I (3.2.1) Odjeli před hodinou/týdnem/rokem.
v + L (časový údaj) V lednu. V noci. V roce 1954.
v + A (časový údaj) V pondělí. V poledne.
o dovolené
o prázdninách
o víkendu
o půlnoci
o Vánocích/na Vánoce
o Velikonocích/na Velikonoce
na Silvestra
na Nový rok
na jaře
na podzim
v létě
v zimě
G (konkrétní datum) Osmnáctého června.
minulý Minulý rok. Minulou sobotu. Minulé pondělí.
příští Příští týden.
tento/tuto/toto + A (3.2.1) Tento víkend. Tuto sobotu. Toto pondělí.
Srov. i OP 3.5
3.5 Přesnost
včas Musíme přijít včas
přesně Vlak nejede přesně.
Odjíždím přesně ve čtyři (hodiny).
asi Přijedu asi ve čtyři (hodiny).
brzo Jsme tady moc brzo.
pozdě Jdu pozdě.
3.6 Rychlost
pomalu Mluvte pomalu. Vlak jede pomalu.
pomalý Vlak je pomalý.
rychle Jíme rychle.
rychlý Petr je rychlý.
3.7 Množství času
3.7.1 Jak dlouho
jak dlouho Jak dlouho se učíš česky?
Jak dlouho jede vlak z Prahy?
148
A (časový údaj) (Jak dlouho tu jsi?) ⇒ Dva roky./Chvilku.
Dlouho./Ne dlouho. (Jak dlouho tu čekáš?) ⇒ Dlouho.
kolik + G (časový úsek) Kolik roků jsi tu? Kolik hodin čekáte?
Kolik máš času?
mít + A (slovní zásoba viz 3.2.1) (Kolik máš času?) ⇒ Mám chvilku.
3.7.2 Odkdy
odkdy Odkdy jste v České republice?
od + G (Odkdy pracuješ?) ⇒ Od pátku.
od kolika hodin Od kolika hodin nespíte?
Srov. i OP 3.2, 3.3
3.7.3 Dokdy
dokdy Dokdy je otevřená lékárna?
do + G (Dokdy tu budete?) ⇒ Do pátku do šesti
hodin.
do kolika hodin Do kolika hodin pracuješ?
Srov. i OP 3.2, 3.3
3.7.4 Za jak dlouho
za jak dlouho Za jak dlouho se vrátíte?
za + A (3.2.1) Za hodinu se vrátím.
Za chvilku budeme ve škole.
kdy Kdy přijedete?
brzo
pozdě
Srov. i OP 3.4
3.8 Perspektiva
Jak dlouho + Vf s futurálním významem
(otázka)
Jak dlouho tady budeš?
V s futurálním významem + A (3.2.1) Budu studovat rok.
V s futurálním významem od G do G Pojedeme tam od osmi do devíti (hodin).
Na jak dlouho jsi/jste tady?
Jsem tady na + A (3.2.1) Jsem tady na rok.
Jsem tady od + G do + G Jsem tady od ledna do června.
3.9 Předčasnost
už (kladné V; préteritum) Už jsme jedli. Ten film jsem už viděl.
3.10 Souběžnost
když Když studuju, neposlouchám rádio.
149
3.11 Následnost
pak Teď nemám čas, ale pak ti zavolám.
potom Co budeš dělat potom?
za + A (3.2.1) Budu u vás za půl hodiny.
3.12 Pořadí
nejdříve Nejdříve musím na poštu.
potom/pak Potom chci do lékárny. Pak si dáme oběd.
nakonec Nakonec koupím rohlíky.
3.13 Fáze
3.13.1 Začátek
začátek (+G) Kdy je začátek koncertu?
Začátek je v 8 (hodin).
začít + inf./N Začal jsem hrát fotbal. Koncert začne brzo.
začínat + inf./N Kdy začíná kurs? Začínáme studovat češtinu.
3.13.2 Trvání
N + trvat (+ jak dlouho) Film trvá (dvě hodiny).
N + pokračovat Musíme pokračovat. Film pokračuje.
dále/dál Jeďte dál. Budete číst dál?
pořád Pořád spí. Pořád mě bolí hlava
ještě Marcela ještě spí.
3.13.3 Konec
konec (+G) Kdy je konec filmu?
N + končit Film končí v devět. Musíme končit.
přestat + inf. Přestalo pršet. Přestaň kouřit!
3.14 Frekvence
3.14.1 Otázka na frekvenci
jak často Jak často chodíš do kina?
kolikrát Kolikrát jsi tam byl?
3.14.2 Stálý výskyt
vždycky Jsem vždycky sama. Vždycky si dám kávu.
pořád Je tam pořád otevřeno.
150
3.14.3 Pravidelnost
každý + A (časový bod/časový úsek) Každý den se učím. Každou středu tančíme.
pravidelně Chodím pravidelně plavat.
3.14.4 Vysoká frekvence
často Často je mi zima.
3.14.5 Obvyklost
obvykle Obvykle pivo nepiju.
normálně Normálně jím v poledne.
3.14.6 Počítaný výskyt
násobná číslovka Pojedu tam třikrát.
násobná číslovka + za + A (3.2.1) Domů jezdím dvakrát za rok.
několikrát Viděl jsem Janu několikrát.
mockrát V Praze jsem byl mockrát.
3.14.7 Občasnost
někdy Někdy mám strach.
občas Občas hraju tenis.
sem tam (neformální) Sem tam se potkáme.
3.14.8 Řídkost, ojedinělost
skoro (nikdy) + záporný tvar V Víno skoro nepiju.
(Jak často plaveš?) ⇒ Skoro nikdy.
jednou za čas Jednou za čas jdeme tančit.
3.14.9 Nevýskyt
nikdy (+ záporný tvar V) Nikdy nejezdím vlakem.
Nikdy jsem ho neviděl.
3.15 Časový horizont
3.15.1 Blízký
už + časové určení Zkouška je už v pátek. Pojedeme tam už zítra.
3.15.2 Daleký
až + časové určení Sejdeme se až za týden.
Budu to mít až ve čtvrtek.
teprve + časové určení Bude to hotové teprve ve středu.
151
3.16 Průběh a omezenost děje
Viz výklad gramatiky v kapitole 13.
3.16.1 Opakovanost, pravidelnost
jezdit # (+ ADV frekvence) Často jezdím domů. Jezdíme do práce.
chodit # (+ ADV frekvence) Občas chodím k Janě. Chodíme pěšky.
3.16.2 Limitnost děje
jet # (+ ADV času) Zítra jedou do Ostravy.
jít # (+ ADV času) V pátek jdeme do divadla.
152
4 KVANTITA
4.1 Počet – Výklad shody v oddílu Morfologie
4.1.1 Počitatelnost
gramatické číslo – singulár/plurál nová kniha/nové knihy
kolik + G pl. Kolik máš kamarádů? Nevím, kolik je hodin.
nic V kuchyni není nic.
základní číslovky + S # jedno auto/dva studenti/pět korun
sto sto studentů
tisíc tisíc korun
oba/obě (+ jméno ve stejném pádu) Půjdeme tam oba. Bydlí tu oba bratři.
pár + G pl. Koupila si pár bot. Znám tu pár lidí.
několik + G pl. Několik studentů nepřišlo.
moc + G pl. Je tam moc chyb.
mnoho + G pl. Čekají mnoho dní.
hodně + G pl. Hodně lidí pracuje tady.
dost + G pl. Neznám dost lidí.
každý (+ S sg.) – totalizátor, se jménem i
bez něj
Každý to umí. Každý člověk umí mluvit.
všichni (+ S sg.) – totalizátor, se jménem i bez
něj
Všichni přijdete zítra. Všichni studenti se učí.
žádný (+ S) + záporný tvar V Žádný dům tam nestojí. Žádný tu není.
nikdo + záporný tvar V Nikdo tu nebydlí.
málo + G pl. Mám málo židlí.
přibližná jednotka objemu + G pl. krabička zápalek, sáček bonbonů
4.1.2 Pořadí
řadové číslovky (+ S) Desátá řada, pane. Jste první.
kolikátý (+ S) Kolikátý jste? Kolikátý je to den?
další (+ S) Další, prosím. Další den je sobota.
být na řadě Jste na řadě, pane.
ještě jeden/jedna/jedno (+ S) Ještě jednu polévku, prosím.
poslední (+ S) To je můj poslední den tady. Jsi poslední.
4.1.3 Násobnost
násobné číslovky typu dvakrát Zkusil jsem volat třikrát.
jednou
ani jednou Nečetl jsem to ani jednou.
kolikrát Kolikrát jsi viděl ten film?
několikrát Už jsem to psal několikrát.
153
4.1.4 Druhovost
základní číslovka + druh + G Kupte dva druhy sýra.
4.1.5 Zlomky
půl/půlka (+ G) Dejte mi půlku (chleba).
čtvrt/čtvrtka (+G) Vezmu si čtvrtku (zelí).
čtvrt/půl/tři čtvrtě + kila/litru (+ G) Dejte mi půl kila jablek. Vezmu si čtvrt kila.
kus/kousek (+ G) Chci ten kousek. Vezmu si kousek šunky.
celý (+ S) Snědli celý dort. Chcete celý, pane?
Srov. i OP 5.1.2.4 a 5.1.2.7
4.1.6 Číslovka a počítaný předmět
jeden/jedna/jedno + N sg. jeden den, jedna žena, jedno auto
dva/dvě, tři, čtyři + N pl. dva domy, dvě školy, tři muži, čtyři auta
pět + G pl. (+ Vf v 3. os. sg. n.) pět studentů, pět cizinek (stálo venku)
uvádění ceny v celých a zlomkových
jednotkách měny (3,50 Kč)
Stojí to tři padesát. Stojí to tři koruny padesát.
Stojí to tři koruny padesát haléřů.
totéž v eurech (3,50 ) Stojí to tři padesát. Stojí to tři eura padesát.
Stojí to tři eura padesát centů.
Srov. i OP 4.1.1
4.1.7 Výrazy užívané při výpočtech
číslo Tisíc je velké číslo.
čtení desetinných čísel, jednotky v G 0,5 kg – nula celá pět (kilogramu)
1,2 m – jedna celá dva (metru)
2,88 – dvě celé osmdesát osm
5,13 – pět celých třináct
procento třicet procent
počítat/spočítat Můžeš spočítat sklenice?
a Tři a dvě je pět.
plus Sedm plus šest je třináct.
minus Deset minus dvě je osm.
krát Tři krát dvě je šest.
děleno + I Osm děleno osmi je jedna.
je Sedm plus nula je sedm.
to dělá (dohromady) Tak, to dělá 100 korun, pane.
za + A Pronájem stojí 500 Kč za den.
Vstupné za jednoho je 80 Kč.
To je tričko za 100 korun.
4.2 Množství
4.2.1 Nepočitatelnost
kolik + G sg. Kolik máme benzínu?
154
moc + G sg. Nemáme moc času.
mnoho + G sg. V řece je mnoho vody.
hodně + G sg. Chceš hodně polévky?
dost + G sg. Není tu dost piva.
spousta + G sg. Je tu spousta vína.
kus/kousek + G sg. Dám si kousek šunky.
přibližné jednotky objemu + G sg. Kupte balíček rýže.
trocha + G sg. Nalila nám trochu čaje.
málo + G sg. V kuchyni je málo chleba.
nic Ve sklenici není nic.
žádný + S V láhvi není žádné víno.
Srov. i OP 5.1.2.5
4.3 Stupeň
4.3.1 Komparativ (limitovaný počet ADJ a ADV) #
komparativ ADJ Koupil jsem si lepší auto.
komparativ ADJ + než Praha je větší než Olomouc.
komparativ ADV Je mi už lépe/líp.
komparativ ADV + než Tady je dráž než tam.
4.3.2 Stupeň vlastnosti u komparativu
trochu + komparativ ADJ/ADV To auto je trochu dražší.
Mluv trochu pomaleji.
o moc + komparativ ADJ/ADV Jste o moc starší než já.
Můžete spát o moc déle.
4.3.3 Superlativ (limitovaný počet ADJ a ADV) #
superlativ ADJ/ADV Ten student je nejlepší. Učí se nejrychleji.
superlativ ADJ/ADV + z + G Jana je nejmladší z nás. Čteš nejlépe z nich.
superlativ ADJ/ADV + adverbiale místa To je nejrychlejší auto v Praze.
Zpíváš tu nejlépe.
4.3.4 Přesnost, přibližnost
přesně Potřebuju přesně dvacet lidí.
právě Je nás právě osm.
méně/míň než Mám méně knih než ty.
více/víc než Přišlo více než sto lidí.
dost (+ G) Mám tu dost židlí.
asi Známe tu asi deset studentů.
skoro Je mi skoro třicet let.
155
4.3.5 Restriktivnost
jen/jenom Potřebujeme jen deset korun.
už Známe už moc lidí.
ještě Mám ještě tři jablka.
maximálně Budete čekat maximálně tři dny.
minimálně Musíte znát minimálně tisíc slov.
4.3.6 Stupeň množství
příliš + mnoho/málo (+ G) příliš mnoho/málo práce
moc málo (+ G) moc málo přátel
velmi + mnoho/málo (+ G) velmi mnoho/málo času
docela + hodně/málo (+ G) docela hodně/málo peněz
156
5 VLASTNOSTI
5.1 Fyzické vlastnosti
5.1.1 Dotaz na vlastnosti
jaký Jaké je to pero? Jakou máš knihu?
5.1.2 Rozměry a míry
5.1.2.1 Velikost
velikost
velikost (+ číslovka)* Jakou velikost potřebujete?
Prosím velikost třicet šest.
Jaká je to velikost?
Jakou máš/máte velikost?
S/M/L/XL/XXL* (Jaká je to velikost?) ⇒ Je to XL.
číslo (+ číslovka) Chtěla bych tyhle boty, číslo pět.
čtyřka, pětka, …* Tyhle sandály mi jsou malé, potřebuju
sedmičku.
Chci tyhle boty. Máte pětku?
velký, větší
malý, menší
měřit kolik Kolik měříš? Měřím metr osmdesát.
5.1.2.1.1 Délka
dlouhý
krátký
5.1.2.1.2 Šířka
široký
úzký
5.1.2.1.3 Výška, hloubka
vysoký
nízký
velký
malý
hluboký
5.1.2.1.4 Tloušťka
silný* Ta zeď je silná.
157
tlustý* (pejorativní o člověku) Jsem teď trochu tlustá.
plnoštíhlý* (o člověku) Chtěla bych kabát pro plnoštíhlou ženu.
štíhlý* (o člověku) Moje kamarádka je štíhlá.
hubený* (o člověku) Tomáš je moc hubený.
tenký Máte nějakou tenkou knihu?
5.1.2.1.5 Vzdálenost
daleko (od + G) Jak daleko je koupaliště?
Jak daleko jsou Poděbrady od Prahy?
blízko (+ G) Pojď, už jsme blízko!
Svatý Kopeček je blízko Olomouce.
číslovka + délková míra Nymburk je od Poděbrad osm kilometrů.
kolik + délková míra (otázka) Kolik kilometrů je to z Lysé do Nymburka?
Srov. i OP 2.3
5.1.2.2 Délkové míry
milimetr (= mm)
centimetr (= cm)
metr (= m) (+ G) Chtěla bych dva metry té zelené látky.
kilometr (= km)
5.1.2.3 Váha, hmotnost
těžký
lehký
gram (= g) (+ G) Jezte gram vitamínu C každý den.
deka(gram) (= dkg) (+ G) Prosím deset deka šunky.
kilo(gram) (= kg) (+ G) Dvě kila brambor, prosím.
metrák (= q, 100 kg) (+ G) (neformální) Potřebuju metrák brambor.
tuna (= t) (+ G) Koupím si tunu uhlí.
vážit kolik Kolik váží ten kufr? Kufr váží 5 kilo.
5.1.2.4 Objem
velký
malý
místo Je tu dost míst
litr (= l) (+ G) Vezmu si litr červeného vína.
půl litru (+ G)
deci(litr) (= dl) Dvě deci bílého vína, prosím.
metr krychlový (= m3
) (+ G) Každý rok platím 300 metrů krychlových
vody.
dvojka (= 0,2 l) (nápoje) Dvojku bílého vína, prosím.
sedmička (= 0,7 l) (nápoje) Dáme si sedmičku červeného.
vejít se někam Vejdou se do kufru ještě moje knihy?
Srov. i OP 4.2.1
158
5.1.2.5 Přibližnost
asi Poděbrady leží asi dvacet kilometrů od Prahy.
Přišlo asi patnáct studentů.
málo + G Čokolády jím velmi málo.
trochu + G Můžu si dát ještě trochu omáčky?
hodně + G Jím hodně zeleniny.
hrnek + G Vypila jsem celý hrnek čaje.
šálek + G Šálek kávy, prosím!
sklenice + G Můžu dostat sklenici vody?
láhev + G Koupíme láhev mléka.
flaška (+ G) (neformální) Mám doma flašku brandy.
velké/malé pivo
kus/kousek + G Dej mi prosím kus chleba.
Jeden kousek dortu mi stačí.
lžíce + G lžíce másla
špetka + G špetka soli
balení + G balení toaletního papíru
krabička + G krabička zápalek
sáček + G sáček bonbonů
5.1.2.6 Plocha, prostor
velký
malý
místo V kuchyni je málo místa.
metr čtvereční (= m2
) + G Ten byt má 50 metrů čtverečních.
Srov. i OP 4.2.1
5.1.2.7 Teplota
teplota
mít teplotu* Jakou máte teplotu?
teploměr
měřit/změřit (si) teplotu Měřil jste si teplotu?
vysoká/nízká teplota
horečka*
mít horečku*
studený
teplý
horký
být (+ D) chladno Je mi chladno.
být (+ D) zima Včera byla hrozná zima.
být (+ D) teplo Zítra asi bude teplo.
být (+ D) horko Není ti horko?
mráz
mrznout
vařit se
stupeň (Celsia)* Kolik je stupňů?
159
Dnes je venku jen pět stupňů.
Je na nule.
pod nulou/minus Je pět (stupňů) pod nulou.
Je minus pět (stupňů). Je pod nulou.
nad nulou/plus Je šest (stupňů) nad nulou.
Je plus šest (stupňů).
uvádění teploty ve zlomcích stupňů (36,7°C) třicet šest (celých) sedm
5.1.3 Vlhkost
mokrý
suchý
vlhký (prádlo apod.)
Je mokro.
Je sucho.
5.1.4 Viditelnost
vidět + A/jak Vidíš Sněžku? Vidíte špatně?
světlo
tma
mlha
5.1.5 Slyšitelnost, hluk
slyšet + A/jak Slyším telefon. Špatně tě slyším.
nahlas Mluvte nahlas, prosím.
ticho Ticho, prosím! Bylo tam ticho.
tichý
potichu
pst*
hlučný
hluk
dát nahlas/potichu + A Můžeš dát tu televizi nahlas?
ztišit + A Můžeš tu hudbu ztišit?
křičet Dítě křičí.
5.1.6 Chuť
N + mi/ti/vám + chutnat/nechutnat Ten dort mi nechutná. Chutnal vám oběd?
Chutná mi to.
(být/nebýt) dobrý Ta káva je dobrá.
slaný
sladký
hořký
kyselý
160
5.1.7 Vůně
vonět (jak) V kuchyni voní koláče.
Ten dort hezky voní.
smrdět (jak) To mléko už smrdí.
Ta chodba strašně smrdí.
5.1.8 Povaha materiálu
tvrdý
měkký
hrubý
hladký
pevný
křehký
5.1.9 Barva
barva Jakou barvu kalhot si přejete?
bílý
žlutý
růžový
oranžový
červený
fialový
modrý
zelený
hnědý
šedý/šedivý (o vlasech)
blond (neskl., o vlasech)
zrzavý (o vlasech)
černý
zlatý
stříbrný
tmavý
světlý
světle- + barva Koupím si světlemodrý svetr.
tmavo- + barva Máte tmavohnědý klobouk?
(barva) + metalíza Auto má modrou metalízu.
5.1.10 Vzor
vzor Přejete si košili se vzorem?
bez vzoru Chci ponožky bez vzoru.
vzorovaný
barevný, jednobarevný, dvoubarevný…
květovaný
puntíkovaný
pruhovaný
kostkovaný
161
5.1.11 Věk, stáří
5.1.11.1 Věk/stáří lidí
věk
starý
mladý
starší (+ než N) Petr je starší muž. Petr je starší než Ivan.
mladší (+ než N) Bydlí tu mladší žena.
Ivana je mladší než Klára.
Jak jsi/jste starý/stará?
Kolik je ti/vám let? Kolik ti/vám je?
být + mi + kolik Bude mi dvacet. Bylo mi padesát. Je mi sedm.
mít + kolik (let) (neformální) Mám osmnáct. Jitka má třicet.
jeden rok, dva/tři/čtyři roky, pět…
roků/let
Jeho synovi jsou dva (roky).
Je mu dvacet šest (let).
jeden měsíc, dva/tři/čtyři měsíce, pět
měsíců
Naše Lenka už má šest měsíců.
malý (o dětech) František je malý kluk.
5.1.11.1.1 Fáze lidského života
miminko
dítě – děti (pl.)
chlapec/kluk
dívka/holka
mladistvý Mladistvým alkohol neprodáváme.
dospělý/dospělá
důchodce/důchodkyně
5.1.11.2 Stáří věcí
nový Vezmu si ten nový svetr.
starý Ta televize je moc stará.
moderní/nemoderní Máte moderní byt.
5.1.12 Fyzický stav
5.1.12.1 Fyzický stav člověka/zvířete
(být) v pořádku Jarmila je v pořádku.
žít/nežít Pan Novák ještě žije.
Babička bohužel už nežije.
živý
mrtvý
zdravý
nemocný
být + D + dobře Je mi dobře.
být + D + špatně Není ti špatně?
162
být + D + lépe/líp Už je mi líp.
být + D + hůře/hůř Pavle je dnes hůř.
5.1.12.2 Fyzický stav věci
celý
v pořádku Auto není v pořádku.
rozbít + A Rozbil jsem sklenici.
rozbít se Televize se rozbila.
rozbitý
N + jít/nejít Nejde video.
N + fungovat/nefungovat Pračka nefunguje.
N + jet/nejet, jezdit/nejezdit Tento expres v neděli nejezdí.
Výtah nejede.
mimo provoz
porucha
opravit + A Můžete mi opravit hodinky?
čerstvý
prošlý
zkažený
5.1.12.3 Přístupnost, dosažitelnost
(být/mít) otevřeno Dnes máme otevřeno do pěti (hodin).
(být/mít) zavřeno V pondělí je v muzeu zavřeno.
N + otvírat Kdy otvírá banka?
N + zavírat Supermarket zavírá v deset večer.
(být/mít) obsazeno Promiňte, je obsazeno.
(být/mít) volno Máte tu volno?
(být/mít) vyprodáno Už je vyprodáno.
být/nebýt tady Ano, pan Holý je tady.
být/nebýt pryč Promiň, sestra je pryč.
Srov. i SP 9.2
5.1.12.4 Čistota
mýt/umýt (si) + A Kdo dnes myje nádobí? Musíš si umýt ruce.
mýt/umýt se Myju se každý den. Kde se můžu umýt?
sprchovat se Budeš se sprchovat?
čistit/vyčistit (si) + A Zuby si čistím ráno a večer.
uklidit/uklízet (+ A) Musím uklidit pokoj. Dnes budeme uklízet.
prát + A Musím dnes prát trička.
čistý
špinavý
uklizený
pořádek/nepořádek
pračka
myčka
163
čistírna
prádelna
koupelna
Srov. i SP 2.6
5.1.12.5 Materiál, látka
materiál Jaký je to materiál?
Z čeho to je?
být z + G Ta bunda je z kůže.
To je + N To je pravé stříbro.
zlato
zlatý
stříbro
stříbrný
dřevo
dřevěný
papír
papírový
kov
kovový
plech
plechový
sklo
skleněný
porcelán
porcelánový
keramika
keramický
beton
betonový
kůže
kožený
plast
plastový
látka (= textil) Ten ubrus je z látky.
bavlna
bavlněný
vlna
vlněný
voda
led
vzduch
plyn
5.1.12.6 Pravost, ryzost
pravý pravé zlato
164
umělý umělá kůže
přírodní přírodní materiál
5.1.12.7 Naplněnost
prázdný
poloprázdný
plný
5.2 Hodnocení
5.2.1 Hodnota, cena
drahý
levný
zadarmo/zdarma
Kolik to stojí?
stát kolik Tento svetr stojí šest set třicet korun.
koupit/kupovat + A Petra si koupila šaty.
prodat/prodávat + A Karel prodává auto.
cena
vstupné
sleva
Srov. i SP 9.7
5.2.2 Vlastnosti
5.2.2.1 Obecně
dobrý, lepší, nejlepší
prima (neformální)
fajn (neformální)
výborný
dobře
špatný, horší, nejhorší
nic moc (neformální)
špatně
zajímavý
5.2.2.2 Estetické vlastnosti
hezký
krásný
líbit/nelíbit se mi/ti/vám + N Líbí se mi Praha. Ta kniha se mi nelíbí.
ošklivý
165
5.2.3 Správnost, pravdivost, vhodnost
dobrý
dobře
výborný
výborně
špatný
špatně
správný
správně
vhodný/nevhodný (+ pro + A) Ten dům není vhodný pro velkou rodinu.
To je/není pravda.
To je/není chyba.
mít pravdu Máš pravdu.
chyba
N + hodí/nehodí se mi/ti/vám To se mi nehodí. Hodí se vám pátek?
Souhlasím./Nesouhlasím.
dobrý na + A Mrkev je dobrá na oči.
špatný na + A Káva je špatná na žaludek.
Srov. i JF 2.1 a 2.2
5.2.4 Úspěšnost
Jak to jde?
Jde to.
udělat/neudělat + A Neudělala jsem zkoušku.
vyhrát/prohrát (+ A) Jana včera vyhrála. Prohráli jsme zápas.
štěstí
smůla
úspěch
5.2.5 Důležitost
důležitý
hlavní
zbytečný
5.2.6 Normálnost, obvyklost
normální
obyčejný
typický
zvláštní
speciální
5.2.7 Obtížnost
těžký
166
lehký
problém
5.2.8 Stupeň vlastnosti
Výrazy determinující kvalitativní adjektiva a adverbia
moc moc hezký film, moc rychle
velmi velmi starý muž, velmi krásně
hodně hodně vysoký strom, hodně pomalu
docela docela dobré jídlo, docela pěkně
dost dost drahá lednička, dost hloupě
moc + záporný tvar V Není moc dobrá. Nejede moc rychle.
příliš příliš vysoký stůl, příliš rychle
úplně úplně nový koberec, úplně špatně
167
6 MENTÁLNÍ PROCESY
6.1 Reflexe
6.1.1 Myšlení, vědění
vědět/nevědět to Petr to neví.
vědět/nevědět + obsahová věta Vím, kde máš byt. Víme, že má pravdu.
znát/neznat + A Petr zná Alenu.
pamatovat/nepamatovat si + A Nepamatuju si Kamilu.
Nezapomeň/Nezapomeňte (na to).
Zapomněl/Zapomněla jsem (na to).
myslet/nemyslet na + A Myslel na dobrou večeři. Na co myslíš?
myslet + že + obsahová věta Myslím, že bude zima.
nápad To je dobrý nápad.
věřit/nevěřit + mi/ti/vám (+ že + obsahová
věta)
Nevěříme vám.
Věříš, že to bude dobré?
Doufám, že + obsahová věta Doufám, že přijdete.
rozumět/nerozumět (tomu) Rozumíš? Nerozumíme tomu.
chytrý
hloupý
inteligentní
inteligence
Srov. i JF 2.4, 2.5 a 2.6
6.1.2 City, pocity
láska
milovat + A Petr miluje Alenu.
mít/nemít rád/ráda + A Nemám ráda pivo.
líbit/nelíbit se mi/ti/vám + N Líbí se mi ta kniha. To město se mi nelíbí.
nesnášet + A Černou kávu nesnáším.
mít radost z + G Jitka má radost z dárku.
mít radost, že + obsahová věta Máme radost, že jste tady.
být rád/ráda, že + obsahová věta Jsme rádi, že neprší.
šťastný
nešťastný
smutný
veselý
smát se Zuzana se směje.
plakat Proč malý Petr pláče?
bát se + G Bojím se zkoušky.
bát se, že + obsahová věta Bojíme se, že přijdeme pozdě.
mít strach z + G To dítě má strach z vody.
mít strach, že + obsahová věta Mám strach, že se něco stane.
nervózní Učitel je nervózní.
168
zlobit se (na + A) David se zlobí. Zlobím se na tebe.
radost
smutek
smích
pláč
Srov. i JF 2.12
6.2 Exprese
jazyk
mluvit jak Mluvíš česky? David mluví rychle.
mluvit (s + I) (o + L) Alena mluví s Petrem o počasí.
říct/říkat to + D Řekla mu to.
říct/říkat (+ D) + obsahová věta Říkali nám, že přijedou.
ptát/zeptat se (+ G) (na + A) (kde) Ptal se Jitky na cestu. Zeptám se ve škole.
psát/napsat (+ D) (+ A) (kam) Petr mi napsal dopis. Píšeš domů?
Prosím tě/vás + tázací věta Prosím vás, kde je kino?
Prosím tě, jmenuješ se Tomáš?
děkovat + D Děkuju ti.
telefonovat (+ D/kam) Musím telefonovat domů.
zavolat/volat (+ D/kam) Zavoláš mi?
mailovat (+ D/kam) (neformální) Často mailuju do Prahy.
otázka
odpověď
zpráva
dopis
e-mail
sms
Srov. i SP 6.3
169
7 RELACE
7.1 Prostorové relace
Viz OP 2
7.2 Časové relace
Viz OP 3
7.3 Vzájemnost participantů
referenční pronomen se u V s A Petr a Alena se často navštěvují.
Jana a Tomáš se hádali.
7.4 Stejnost, odlišnost, podobnost
stejný Ty kabáty jsou stejné.
To je stejný učitel jako včera.
jiný Jaroslav je jiný.
To je jiná žena.
podobný To auto je podobné.
Máme podobný dům.
komparace dějů vyjádřených V:
stejně Píšu stejně.
jinak Vypadá jinak.
podobně Mluví podobně.
jako + N Zpívá jako Jitka.
Srov. i JF 1.1
7.5 Posesivní relace
posesivní zájmena – Viz OP 8.1.6 To je můj otec.
reflexivní posesivní zájmeno Znám své město.
čí Čí je ta kniha?
G To je kniha Jany.
mít + A Petr má nové auto.
7.6 Zahrnutí, vyloučení
dohromady* Platíte dohromady?
zvlášť* Budete platit zvlášť?
ještě Půjde ještě Milena.
taky Přijel taky Petr.
sám Jedu tam sám.
spolu Petr a Eva přišli spolu.
170
7.7 Logické relace
7.7.1 Slučování
a # Dám si kávu a zmrzlinu.
(ani) ani # (záporný tvar V) Neumím (ani) česky ani anglicky.
a taky # Mám ráda film, divadlo a taky sport.
7.7.2 Vylučování
nebo # Chceš pivo, nebo víno?
7.7.3 Odporování
ale # Pivo je dobré, ale teplé.
Jedu do Prahy, ale nebudu tam spát.
7.7.4 Exemplifikace a výčty
ale ne Přijel Petr a Jitka, ale ne Honza.
například Mám rád hory, například Krkonoše.
třeba Chci jet na výlet, třeba do Polska.
7.8 Příčinné relace
7.8.1 Příčina, důvod
proč Proč nemáš čas?
protože Nemám čas, protože musím studovat.
7.8.2 Účel
proč Proč tam jdeš?
Vf + inf. Jdu tam koupit kazetu.
7.8.3 Podmínka
když + Vf s futurálním významem Když bude sníh, budeme lyžovat.
171
8 DEIXE
8.1 Zájmena
8.1.1 Osobní zájmena pro osoby (bezrodá)
já, ty/vy, my, vy # Já tady nebydlím. Jede s námi do Prahy.
Já jsem jela do Prahy. (já = Eva)
Já jsem jel do Prahy. (já = Adam)
8.1.2 Osobní zájmena pro osoby, věci a stavy (rodová)
on, ona, ono, oni, ony, ona # Ona je cizinka. Oni tam nepracují.
8.1.3 Reflexivní zájmeno
se Mám tu knihu s sebou.
8.1.4 Demonstrativa
ten, ta, to # Nechci tu knihu.
tento, tato, toto Tento pátek jedu do Prahy.
tenhle, tahle, tohle Tahle košile je drahá.
tamten, tamta, tamto Tamto auto je hezké.
8.1.5 Tázací zájmena
kdo # Kdo je to?
co # Co je to?
který # Který svetr chceš?
jaký # Jakou polévku si dáš?
čí # Čí je to auto?
Srov. i JF 1.4.1
8.1.6 Posesivní zájmena
můj, tvůj, svůj, jeho její, náš, váš, jejich # Můj bratr je učitel. Moje sestra je prodavačka.
Jejich rodiče bydlí v Brně.
8.1.7 Relativní zájmena
kdo Nevím, čí je to pes.
co Vím, co udělám.
který Věděl jsem, která učitelka je dobrá.
jaký Věděla jsem, jaký dárek koupím.
čí Nevím, čí je to bratr.
172
8.1.8 Neurčitá zájmena
někdo # Někdo tu byl.
něco Potřebuješ něco?
nějaký Hledám nějaký byt.
některý Některé dny nepracuju.
8.2 Zájmenné číslovky
kolik Kolik máš bratrů.
několik Koupil několik časopisů.
8.3 Zájmenná adverbia
kde Kde bydlíš?
tady
někde
nikde (záporný tvar V) Nikde nepracuju.
kam Kam jdeš?
tam
sem
nikam (záporný tvar V) Nejdeme nikam.
odkud Odkud jsi?
kudy
kdy Kdy bude oběd?
teď
někdy
nikdy (záporný tvar V) Hana nikdy nesportuje.
potom/pak
předtím
odkdy Odkdy jste v České republice?
dokdy Dokdy jste v České republice?
Srov. i OP 2.11
8.4 Totalizátory
Viz OP 4.1.1, 4.2
8.5 Zobecňující substantiva
člověk Člověk tu musí pořád číst.
lidé Lidé to nemají rádi.
„oni", 3. os. pl. Říkali to v televizi.
věc To je divná věc.
problém Máme velký problém.
173
8.6 Zástupná slovesa
dělat/udělat + A (Prodám televizi.) ⇒ To nesmíš udělat.
8.7 Prostorová deixe
Viz OP 2.1
8.8 Časová deixe
Viz OP 3.4
174
SPECIFICKÉ POJMY
OBSAH:
0 Úvod
1 Osobní údaje
1.1 Jméno
1.2 Adresa
1.3 Telefonní číslo
1.4 Datum a místo narození
1.5 Věk
1.6 Pohlaví
1.7 Stav
1.8 Národnost
1.9 Původ
1.10 Zaměstnání
1.10.1 Obecně
1.10.2 Názvy povolání
1.10.3 Názvy pracovišť
1.10.4 Pracovní činnosti
1.11 Rodinné vztahy
1.12 Náboženství
1.13 Záliby
1.14 Charakter a povaha
1.15 Tělesný vzhled
2 Dům, domácnost, okolí
2.1 Typy ubytování
2.2 Prostory
175
2.3 Zařízení bytu
2.4 Náklady na byt
2.5 Služby
2.6 Úklid
2.7 Okolí
2.8 Fauna
2.9 Flóra
3 Každodenní život
3.1 Doma
3.2 V práci
3.3 Příjem
3.4 Vzdělání
4 Volný čas, zábava
4.1 Obecně
4.2 Zájmy a koníčky
4.3 Média
4.3.1 Tisk
4.3.2 Rozhlas
4.3.3 Televize a video
4.3.4 Internet, počítač
4.4 Reprodukce hudby
4.5 Kino, divadlo, koncert, představení
4.6 Výstavy, muzea
4.7 Četba
4.8 Sport
5 Cestování
5.1 Veřejná doprava obecně
176
5.1.1 Pohyb
5.1.2 Dopravní prostředky
5.1.3 Na nádraží
5.2 Letecká doprava
5.3 Železniční doprava
5.4 Lodní doprava
5.5 Taxislužba
5.6 Soukromá doprava
5.7 Silniční provoz
5.8 Účastníci silničního provozu
5.9 Silniční kontrola
5.10 Prázdniny, dovolená
5.11 Ubytování
5.12 Zavazadla
5.13 Vstup do země a její opuštění
5.14 Nedobrovolné opuštění země
5.15 Cestovní doklady
6 Vztahy s lidmi
6.1 Druhy vztahů
6.2 Pozvání, návštěva
6.3 Korespondence
6.4 Členství v organizacích
6.5 Vláda a politika
6.6 Zločin a právo
6.7 Válka a mír
6.8 Problémy a specifické rysy společnosti
177
7 Zdraví
7.1 Části těla
7.2 Fyzický stav
7.3 Osobní hygiena
7.4 Zdravotní potíže
7.5 Zdravotnické služby
7.6 Zdravotní pojištění
8 Vzdělání
8.1 Škola, vzdělání
8.2 Vyučovací předměty
8.3 Kvalifikace, zkoušky
9 Nákupy
9.1 Druhy obchodů
9.2 Nakupování
9.3 Potraviny
9.4 Oblečení, móda
9.5 Kuchyňské potřeby
9.6 Kouření
9.7 Placení
10 Jídlo a pití
10.1 Jídlo a pití
10.1.1 Pojmy spojené obecně s jídlem a pitím
10.1.2 Ovoce a zelenina
10.1.3 Koření a přísady do jídel
10.1.4 Hlavní jídla a přílohy
10.1.4.1 Hlavní jídla
10.1.4.2 Přílohy
10.1.5 Pečivo a potraviny konzumované s pečivem
178
10.1.6 Sladká jídla
10.1.7 Maso a uzeniny
10.1.8 Teplé a studené nápoje
10.1.9 Základní způsoby přípravy jídla a pití
10.2 Stravování mimo domov
11 Služby
11.1 Pošta
11.2 Telefon
11.3 Fax, e-mail, internet
11.4 Banka
11.5 Policie
11.6 Diplomatické služby
11.7 Zdravotnická zařízení
11.8 Autoservis
11.9 Benzinová stanice
11.10 Další služby
12 Hledání cesty a místa
12.1 Hledáme cestu a místo
13 Jazyk
13.1 Komunikace v jazyce
14 Počasí
14.1 Počasí a podnebí
179
0 ÚVOD
Do této kapitoly jsou zařazeny pojmy, které jsou spojeny s nejběžnějšími typy konkrétních
situací, v nichž člověk užívá jazyk jako komunikační nástroj. I v této kapitole odpovídá počet
oddílů a jejich názvy Prahové úrovni, strukturace oddílů a vlastní jazykový materiál jsou opět
výsledkem nezávislého popisu vycházejícího z charakteru úrovně A1 (minimální míra
gramatičnosti, přirozenost, omezená slovní zásoba).
Specifické pojmy reflektují konkrétní „obsah“ komunikace, „témata“, o nichž se
v konkrétních komunikačních situacích hovoří. Ve srovnání s jazykovými funkcemi
a obecnými pojmy nejsou univerzální v tom smyslu, že by všechny sloužily stejnou měrou
všem nerodilým mluvčím. Bude velmi záležet na věku, pohlaví, kulturním zázemí,
zaměstnání a zájmech studenta, zda tu či onu variantu realizace specifického pojmu bude
považovat za potřebnou, nebo nikoli. Míra „individualizace“ jazykových prostředků se
u specifických pojmů projeví velice výrazně. Platí také, že velká část specifických pojmů
bude realizována prostřednictvím jednoslovného výrazu, který ve větné syntaxi může plnit
různé funkce a jeho užití tedy není možné demonstrovat na jediné kontextové ukázce. Mnohé
varianty specifického pojmu budou proto ponechány bez příkladové věty v pravém sloupci.
Při orientaci v kapitole by měly uživateli popisu A1 napomoci opět Obsah, systém odkazů
a následující poznámky:
1)
přítel/přítelkyně
Každý ze specifických pojmů je opatřen nadpisem a číselným označením (např. 1.1 Jméno)
Varianty vlevo označené značkou ( ) jsou pokládány za základní a předpokládá se alespoň
jejich pasivní znalost.
2)
druh/družka
Položky v levém sloupci bez označení považujeme za doplňkové varianty. Vždy půjde
o běžné, často užívané jazykové prostředky, ale jejich znalost (aktivní či pasivní)
nepokládáme pro úroveň A1 za zcela nezbytnou.
3)
být + N Jsem sociální demokrat.
Gramatické popisy a metajazyk jsou psány kurzívou. Obsahuje-li položka obecně popsanou
gramatickou část (zde například nominativ jména), je její užití vždy demonstrováno
na příkladu.
180
4)
zout se* Zuj se tady.
Je-li vlevo u položky značka (*), jde o odkaz ke čtvrté kapitole Sociokulturní kompetence,
v níž je o jevu takto označeném pojednáváno.
5)
Jak je venku?
I specifické pojmy mohou být realizovány prostřednictvím frází (pojímaných stejně jako u JF
a OP). V takovém případě je pouze vlevo uvedena daná fráze. Kontext vpravo se neuvádí.
181
SPECIFICKÉ POJMY
1 OSOBNÍ ÚDAJE
1.1 Jméno
jméno
křestní jméno
příjmení
rodné příjmení
rozená
titul*
pan
paní
slečna
Jak se jmenuješ/jmenujete?
jmenovat se + jak Jmenuju se Niall Smith.
Moje matka se jmenuje Ivana.
Jak se to píše?
Píše se to … Píše se to es – em – měkké i – té – há.
abeceda*
podpis
podepiš/podepište se (kde) Podepište se dole. Tady se podepiš.
1.2 Adresa
bydlet kde Kde bydlíte? Bydlím v Brně.
adresa
kontaktní adresa
u koho u pana Nováka
trvalé bydliště
přechodné bydliště
náměstí
ulice
třída
číslo (domu)
číslo popisné (č.p.)
PSČ (poštovní směrovací číslo)
poštovní přihrádka (P.O.Box)
město
vesnice
obec
stát/země
být z + G Jsem z Prahy, ale moje maminka je
182
z Olomouce.
e-mail
(www) stránka
zavináč (@)
tečka (.)
Srov. i SP 6.3
1.3 Telefonní číslo
telefon
telefonní číslo
telefon domů/do práce/na kolej
mobil/mobilní telefon
telefonní seznam
pevná linka
záznamník
předvolba
klapka
operátor
Srov. i JF 5.10
1.4 Datum a místo narození
narodit se (kdy, kde) Narodila jsem se 25. února 1980 v Praze.
datum narození
místo narození
Narodil/Narodila jsem se ... Narodila jsem se 21. září 1984 v Praze.
Kdy ses narodil/narodila?
Kdy jste se narodil/narodila?
žít
zemřít (kdy, kde) Karel Čapek zemřel v roce 1938.
číslo pasu
rodné číslo
1.5 Věk
Viz OP 5.1.11
1.6 Pohlaví
pohlaví
mužské
ženské
muž
žena
chlapec/kluk
dívka/holka
gay/homosexuál
lesbička
183
1.7 Stav
(rodinný) stav
svobodný/svobodná
ženatý
vdaná
rozvedený/rozvedená
vdovec/vdova
dítě/děti
1.8 Národnost
národnost: česká, anglická, německá,
americká, francouzská… atd. dle původu
studenta
státní příslušnost: Česká republika, Velká
Británie, USA/Spojené státy (americké),
Německo, Francie atd. dle původu
studenta
cizinec/cizinka
Viz SP 1.9
1.9 Původ
být z + G (stát/město) Jsem z Ruska. Ondřej je z Prahy.
být + N (národnost) Jsem Češka. Kevin je Kanaďan.
1.10 Zaměstnání
1.10.1 Obecně
Kde pracuješ/pracujete?
Co děláš/děláte?
práce
zaměstnání
zaměstnavatel/zaměstnavatelka
zaměstnanec/zaměstnankyně
povolání
být + N (profese) Jsem učitel. Matthew je lektor.
pracovat jako + N Pracuju jako učitelka.
(být) nezaměstnaný/nezaměstnaná Už jsem dva měsíce nezaměstnaný.
(být) v důchodu Moji prarodiče už jsou v důchodu.
(být) v domácnosti Moje maminka je v domácnosti.
(být) na mateřské (dovolené) Teď jsem na mateřské dovolené.
Viz SP 1.10.4; Vzdělání viz SP 8.1
184
1.10.2 Názvy povolání
dle studentovy profese
(auto)mechanik
architekt/architektka
číšník/číšnice
dělník/dělnice
doktor/doktorka
ekonom/ekonomka
herec/herečka
holič/holička
informatik/informatička
inženýr/inženýrka
kadeřník/kadeřnice
kuchař/kuchařka
lékař/lékařka
lektor/lektorka
malíř/malířka
manažer/manažerka
novinář/novinářka
podnikatel/podnikatelka
policista/policistka
politik/politička
poslanec/poslankyně
právník/právnička
prodavač/prodavačka
programátor/programátorka
průvodce/průvodkyně
průvodčí
překladatel/překladatelka
redaktor/redaktorka
ředitel/ředitelka
řidič/řidička
sekretářka
sochař/sochařka
spisovatel/spisovatelka
student/studentka
tlumočník/tlumočnice
učitel/učitelka
umělec/umělkyně
úředník/úřednice
zdravotní sestra
zedník/zednice
zpěvák/zpěvačka
Srov. i SP 6.5
185
1.10.3 Názvy pracovišť
škola
univerzita
nemocnice
obchod – Srov. i SP 9.1, 9.2
banka
pošta
restaurace
nádraží
kadeřnictví
holičství
firma
továrna
úřad
1.10.4 Pracovní činnosti
dle studentovy profese
pracovat + kde Pracuju ve škole.
pracovat jako + N Jan pracuje jako dělník.
dělat + kde (neformální) Otec dělá v továrně.
studovat + A/kde Zuzana studuje politologii.
Studuju na gymnáziu.
učit + A/kde Můj dědeček učil na univerzitě.
Učím češtinu.
prodávat + A/kde Můj otec prodává počítače.
Moje teta prodává v hypermarketu.
opravovat + A Roman opravuje auta.
hrát + A Michal hraje hokej.
hrát na + A Jitka hraje na klavír. (= Je klavíristka.)
1.11 Rodinné vztahy
rodina
příbuzný/příbuzná
rodiče
matka/maminka/máma
otec/tatínek/táta
manžel/manželka
druh/družka
partner/partnerka
přítel/přítelkyně
milenec/milenka
dítě – děti
syn
dcera
bratr
sestra
186
prarodiče
babička
dědeček
strýc
teta
bratranec
sestřenice
nevlastní
adoptivní
1.12 Náboženství
dle studentova vyznání
Jakého jsi/jste náboženství/vyznání?
náboženství/vyznání
ateista/ateistka
bez vyznání
buddhista/buddhistka
evangelík/evangelička
katolík/katolička
křesťan/křesťanka
muslim/muslimka
pravoslavný/pravoslavná
protestant/protestantka
Bůh, bůh
věřit v Boha Věříš v Boha?
1.13 Záliby
Viz SP 4
1.14 Charakter a povaha
aktivní
egoista/egoistka
hloupý/hloupá
hodný/hodná
chytrý/chytrá
inteligentní
líný/líná
milý/milá
optimista/optimistka
otevřený/otevřená
pasivní
pesimista/pesimistka
pracovitý/pracovitá
realista/realistka
smutný/smutná
187
sympatický/sympatická
uzavřený/uzavřená
veselý/veselá
zlý/zlá
1.15 Tělesný vzhled
být jaký Zdeněk je štíhlý a vysoký.
vypadat jako + N František vypadá jako James Dean.
vypadat jak Vypadá dobře.
vysoký/vysoká
malý/malá
hubený/hubená*
štíhlý/štíhlá*
plnoštíhlý/plnoštíhlá*
silný/silná*
tlustý/tlustá*
obézní
hezký/hezká
krásný/krásná
ošklivý/ošklivá
starý/stará
mladý/mladá
mít modré oči
mít zelené oči
mít hnědé oči
mít černé oči
mít krátké vlasy
mít dlouhé vlasy
mít tmavé vlasy
mít šedivé vlasy
mít světlé vlasy
mít zrzavé vlasy
mít černé vlasy
mít blond vlasy
mít hnědé vlasy
mít pleš
mít vousy
mít knír
mít brýle
vážit kolik Kolik vážíš? Vážím asi padesát osm kilo.
měřit kolik Kolik měříš? Měřím skoro metr osmdesát.
černoch/černoška
běloch/běloška
asiat/asiatka
indián/indiánka
Srov. i OP 5.1.11, 5.1.2.3
188
2 DŮM, DOMÁCNOST, OKOLÍ
2.1 Typy ubytování
dům
byt
bydlet kde Bydlíme v přízemí.
žít kde Žije v tom starém domě.
1+1, 2+1, 3+1 …* Prodám 3+1 v Kutné Hoře.
garsoniéra/garsonka (neformální) Mám jenom garsonku.
pokoj
kolej
podnájem
ubytovna
hotel
zařízený/nezařízený
koupit/kupovat + A Kupujeme tady byt.
pronajmout si + A Pronajmeme si malý byt.
k pronajmutí Tento pokoj je k pronajmutí.
na prodej Byt je na prodej.
stěhovat se (kam) Zítra se stěhuju (do Plzně).
správce
bytný/bytná
2.2 Prostory
místnost
pokoj
kuchyně
koupelna
ložnice
obývací pokoj/obývák (neformální)
dětský pokoj
chodba
záchod/WC/toaleta
poschodí/patro* Bydlíme ve druhém patře.
přízemí*
schody
výtah
dveře
okno
zeď/stěna
podlaha
strop
dvůr
suterén
189
sklep
půda
zahrada
2.3 Zařízení bytu
nábytek
stůl
židle
křeslo
postel
povlečení
prostěradlo
polštář
deka
peřina
skříň
skříňka
koberec
linoleum/lino (neformální)
parkety
světlo
lampa
zásuvka
sporák
kamna
(kuchyňská) linka
(ústřední) topení
bojler
vana
umývadlo
záchod/WC/toaleta
dřez
sprcha/sprchový kout
lednička
pračka
myčka
žehlička
televize
video
rádio
telefon
(hi-fi) věž
počítač
2.4 Náklady na byt
cena
190
stát kolik Byt stojí 4000 korun na měsíc.
nájem
inkaso
platit/zaplatit (+ A) Budete platit nájem každý měsíc.
včetně G Nájem je včetně topení.
2.5 Služby
voda
teplá
studená
téct/netéct Neteče teplá voda.
elektřina/proud Nejde proud.
plyn
(ústřední) topení
elektrický
plynový
automatický
zapnout/vypnout + A Neumím vypnout pračku.
zapnutý/vypnutý Žehlička je zapnutá.
pustit + A Chceš pustit topení?
fungovat/nefungovat Topení nefunguje.
jít/nejít Nejde proud.
2.6 Úklid
uklidit/uklízet (+ A) Musím uklidit chodbu.
mýt/umýt + A Kdo umyje podlahu?
mýt/umýt nádobí Musím umýt nádobí.
čistit/vyčistit + A Petr vyčistí vanu.
čistý
špinavý
vysát/vysávat (koberec) Musíme vysát koberec.
ustlat (si) (postel) Usteleš postel, ano?
(odpadkový) koš
hadr
koště/smeták
kbelík
čistící prostředky
vysavač
Srov. i OP 5.1.12.4
2.7 Okolí
okolí Dům má hezké okolí.
krajina
město
vesnice
průmysl
191
zemědělství
příroda
městský
vesnický
průmyslový
zemědělský
ticho/tichý
hluk/hlučný
čistý
špinavý
rovina
kopec/hora
řeka
potok
jezero
rybník
moře
pole
louka
les
tráva
voda
země
vzduch
2.8 Fauna
zvíře
domácí
divoký
pták
ryba
kočka
pes
morče
křeček
prase
slepice
kráva
hmyz
2.9 Flóra
květina/kytka (neformální)
strom
růže
tráva
tulipán
karafiát
192
3 KAŽDODENNÍ ŽIVOT
3.1 Doma
vstávat V kolik hodin vstáváš?
mýt se/umýt se Myju se po snídani.
koupat se Ráda se sprchuju, ale nerada se koupu.
sprchovat se Sprchuju se ráno a večer.
oblékat se/obléknout se Snídám a pak se oblékám.
svlékat se/svléknout se U lékaře se musím někdy svléknout.
vařit + A Dnes vařím polévku.
dělat/udělat + A Pavla dělá salát.
pracovat Pracuju na zahradě.
odpočívat Odpočívám každý víkend.
relaxovat Občas potřebujeme relaxovat.
spát Spím osm hodin.
jít spát Dnes jdu spát brzo.
koupit + A Musím koupit zeleninu.
nakupovat Zuzana ráda nakupuje.
jít kam Otec jde do města.
přijít odkud/kam Kdy přijdeš z práce?
Přijdu domů v šest hodin.
vrátit se odkud/kam Vrátím se z práce večer.
dívat se na + A Každý večer se dívám na televizi.
Občas se dívám na film
poslouchat + A Někdy poslouchám rádio.
Včera jsem poslouchal jazzový koncert.
číst (+ A) Rád čtu.
Každé ráno čtu noviny.
Srov. i SP 4.1, 4.2
3.2 V práci
pracovat
dělat + A
pracovní doba
ordinační hodiny
úřední hodiny
konzultační hodiny
poloviční/plný úvazek
stávka
začínat
končit
přestávka
volno V neděli je volno.
(státní) svátek
víkend
193
dovolená
prázdniny
kolega
kolegyně
jídelna
bufet
menza
Srov. i SP 1.10
3.3 Příjem
dle studentovy situace v ČR
peníze
plat
mzda
příjem
vysoký
nízký
vydělávat + A Vydělávám dvacet tisíc korun.
daň/daně
pojištění (zdravotní, sociální)
podpora v nezaměstnanosti
sociální dávka
stipendium
důchod
důchodce/důchodkyně
příspěvek na A Dostáváme příspěvek na dopravu.
3.4 Vzdělání
Viz SP 8
194
4 VOLNÝ ČAS, ZÁBAVA
4.1 Obecně
volný čas/volno Nemám žádný volný čas.
Zítra odpoledne mám volno.
prázdniny
dovolená
odpočívat
relaxovat
jít/chodit ven
jít/chodit na procházku Každé odpoledne chodím na procházku.
4.2 Zájmy a koníčky
koníček
hobby
zajímat se o + A Zajímám se o historii.
dělat + A Dělám atletiku.
baví mě/tě/vás + N Co vás baví?
Baví mě sport.
jít/chodit kam # Chodím na procházku.
sbírat + A Petr sbírá známky.
mít rád/ráda + A Mám ráda plavání.
rád/ráda + V Ráda plavu.
zpívat
tancovat
hrát na + A (hudební nástroj) Jitka hraje na kytaru.
kytara
klavír
housle
hrát (sport) – Viz SP 4.8 Hrála jsem volejbal.
sportovat
cestovat
pěstovat + A Pěstuju kaktusy.
chovat + A Otec chová psy.
Srov. i SP 4.8
4.3 Média
4.3.1 Tisk
číst + A Čtu Lidové noviny.
noviny
časopis
obrázek
fotografie/fotka (neformální)
195
inzerát
program
strana Je to na straně šest.
článek
reklama
4.3.2 Rozhlas
rozhlas
rádio (i jako označení přijímače)
stanice
program
pořad
poslouchat + A Poslouchám zprávy.
zpráva/zprávy
naladit + A Můžeš naladit Frekvenci 1?
VKV, FM…
4.3.3 Televize a video
televize (i jako označení přístroje)
stanice
program
dávat + A Co dávají dnes v televizi?
dívat se na + A
zprávy
film
seriál
pořad
televizní
černobílý
barevný
němý
s titulky
dabovaný
diskusní pořad
dokument
pohádka
dětský pořad
detektivka
thriller
komedie
video(přehrávač)
videokazeta
videopůjčovna
půjčit si (kazetu)
vrátit (kazetu)
nahrát + A Můžeš nahrát ten film?
smazat + A Smažu tu starou pohádku.
196
4.3.4 Internet, počítač
internet
internetový
počítač
počítačový
připojení
(www) stránka
adresa
e-mail
zavináč (@)
tečka (.)
otevřít + A Otevři si tu stránku.
zavřít + A Chci ten soubor zavřít.
poslat + A Musím mu poslat e-mail.
uložit + A Uložím ten soubor jako jazyk.doc.
vypálit + A Můžeš mi vypálit to CD?
monitor
klávesnice
myš
soubor
složka
disketa
CD, cédéčko (neformální)
DVD, dévédéčko (neformální)
chatovat
4.4 Reprodukce hudby
poslouchat + A Poslouchám Bedřicha Smetanu.
píseň/písnička
hudba
folk(ový)
pop(ový)
jazz(ový)
rock(ový)
klasická hudba
pustit si + A Pustíme si jazz.
nahrávat + A Nahrávám si písničky.
gramofon
deska
magnetofon
kazeta
CD přehrávač
CD/cédéčko
(hi-fi) věž
197
4.5 Kino, divadlo, koncert, představení
kino
film
divadlo
hra
drama
komedie
tragédie
koncert
diskotéka
ples
balet
opera
opereta
muzikál
představení
program
dávat + A V kině dávají ten nový film.
hrát + A Dnes hrají tu komedii
lístek/vstupenka
vstupné
N začíná kdy Koncert začíná v sedm.
N končí kdy Představení končí v deset hodin.
N trvá jak dlouho Film trvá tři hodiny.
pokladna
zamluvit si + A Chcete si zamluvit vstupenku?
rezervovat (si) + A Chtěl bych si zamluvit dva lístky.
Můžete mi rezervovat lístek na středu?
předprodej Předprodej začíná ve středu.
hlediště
jeviště
sedadlo/místo
řada
balkon
galerie
přízemí
šatna
záchod/toaleta/WC
přestávka
dívat se na + A Ráda se dívám na anglické filmy.
poslouchat + A Poslouchám operu.
tancovat
zpívat
hrát Hraje tam několik známých českých herců.
dirigovat
herec/herečka
zpěvák/zpěvačka
198
orchestr
dirigent
sólista/sólistka
skupina/kapela (neformální)
DJ/diskžokej
4.6 Výstavy, muzea
muzeum
galerie
výstava
otvírací doba
otevřeno/zavřeno
obraz
socha
architektura
malíř/malířka
sochař/sochařka
architekt/architektka
výtvarník/výtvarnice
starý
moderní
(výtvarné) umění
4.7 Četba
číst + A Čtu anglickou i americkou literaturu.
kniha
učebnice
próza
román
poezie
báseň
drama
knihkupectví
knihovna
půjčit si + A Můžeš mi půjčit tu českou knihu?
vrátit + A Tuto knihu chci vrátit.
psát + A Píšu poezii.
autor/autorka
spisovatel/spisovatelka
básník/básnířka
dramatik/dramatička
literatura
historický
zábavný
dobrodružný
sci-fi
199
psychologický
romantický
detektivka
thriller
4.8 Sport
sport
sportovat
dělat + A Jan dělá atletiku.
hrát + A Katka hraje basketbal a volejbal.
plavat
lyžovat
bruslit
jezdit na kole
běhat
fanoušek/fanynka
fandit – fandím, fandíš
trénovat
trénink
trenér
hřiště
stadion
zimní stadion
bazén
hra
zápas
závod
závodit
vyhrát/prohrát
branka
gól
bod
výsledek
1:0 (jedna nula)
nerozhodně/remíza
hokej
fotbal
tenis
basketbal
volejbal
atletika
aerobik
turistika
cyklistika
lyžování
bruslení
plavání
200
dres
sportovní boty
míč/míček
raketa
hokejka
síť
plavky
lyže
lyžařské boty
brýle
(lyžařské) hole
brusle
kolo
201
5 CESTOVÁNÍ
5.1 Veřejná doprava obecně
5.1.1 Pohyb
jet/jezdit # + I/kam Do práce jezdím autem.
Do práce jezdím do Prahy.
jet/jezdit # jedničkou/dvojkou…, jet
áčkem, béčkem, céčkem
Do práce jezdím šestkou.
zastavovat kde Zastavuje tento autobus na Černém mostě?
vystupovat kde Vystupuju na zastávce Výtoň.
nastupovat
přestupovat kde/na + A Na Masarykově nádraží přestupujete na
tramvaj.
ujel/ujela/ujelo mi/nám + N Ujel mi vlak. Ujela mi tramvaj.
Ujelo mi poslední metro.
stihnout + A Stihneme vlak v sedm (hodin)?
Srov. i OP 2.4.1
5.1.2 Dopravní prostředky
autobus
vlak
tramvaj
metro
letadlo
loď
trajekt
trolejbus
5.1.3 Na nádraží
autobusové/vlakové nádraží
zastávka
stanice
příští zastávka/stanice
trasa A, B, C/áčko, béčko, céčko Přestup na trasu B.
Musíte přestoupit na céčko.
informace
spojení z G do G Můžete mi najít spojení z Prahy do Brna?
zpoždění Omlouvám se, vlak měl půl hodiny zpoždění.
čekárna
jízdní řád
pokladna
jízdenka
jednodenní/týdenní/měsíční/čtvrtletní
202
jízdenka
zpáteční jízdenka
místenka
rezervace
příplatek (na + A) Potřebujete příplatek na vlak InterCity.
příjezd
odjezd
příchod k vlakům
vyhlídková jízda
5.2 Letecká doprava
letět kam Zítra letím do Istanbulu.
přiletět (kdy, kam) Přiletím zítra v 7:30 ráno.
Přiletím na Ruzyň.
odletět (kdy, kam) Odletím v pondělí ráno.
odlet
přílet
letadlo
letiště
letenka
let
být zrušen (kvůli + D) Let byl kvůli špatnému počasí zrušen.
být odložen Let byl odložen.
5.3 Železniční doprava
řadová číslovka + nástupiště Vlak odjede z pátého nástupiště.
vlak
mezinárodní vlak
rychlík
expres
vlak InterCity
vlak EuroCity
spěšný vlak/spěšňák (neformální)
osobní vlak/osobák (neformální)
vagón
jídelní vůz
kuřák/nekuřák
lůžkový/lehátkový vůz
5.4 Lodní doprava
loď
plavba
vyhlídková plavba
203
5.5 Taxislužba
taxi/taxík
taxa
taxikář/taxikářka
5.6 Soukromá doprava
auto
kolo
motocykl/motorka
řídit + A Umíš řídit auto?
jet/jezdit + I/na kole Pojedeš autem nebo na kole?
(jít/chodit) pěšky
autopůjčovna/půjčovna automobilů/kol
brzdit
Brzdi!
Stůj!/Stůjte!
zastavit
5.7 Silniční provoz
ulice
silnice
hlavní silnice
vedlejší silnice
dálnice
most
křižovatka
na rohu (+ G)
objížďka
parkovat
parkoviště
pěší zóna
semafor
vjezd
benzínová pumpa/benzínka
stanice LPG
benzin – natural, special, super
nafta
bionafta
plyn
(auto)servis/autoopravna
dát + A do opravy/servisu Museli jsme dát auto do opravy.
odtáhnout auto
tlačit auto
Srov. i OP 2.4.3.3, SP 11.5
204
5.8 Účastníci silničního provozu
chodec/chodkyně
řidič/řidička
cyklista/cyklistka
5.9 Silniční kontrola
řidičský průkaz/řidičák (neformální)
technický průkaz/techničák (neformální)
doklady
SPZ/státní poznávací značka
dechová zkouška
odběr krve
pokuta
platit + A
nehoda
lékárnička
dopravní policie
policista/policistka
5.10 Prázdniny, dovolená
cesta Šťastnou cestu. Jakou jsi měl cestu?
výlet kam výlet do Prahy
turista/turistka
cestovní kancelář
průvodce/průvodkyně
průvodce (kniha)
mapa
pas
doklady
očkování proti + D Nemáte očkování proti chřipce.
pojištění
navštívit + A Chci navštívit Plzeň a Tábor.
jet kam Letos jedeme k moři. Pojedeme k babičce.
Chtěli jsme jet do Norska. Jedeme na hory.
hrad
zámek
kostel
katedrála
chrám
skanzen
zahraničí
Afrika
Amerika
Antarktida
Austrálie
205
Asie
Evropa
stát/země
Česká republika
Francie
Německo
Rusko
USA/Spojené státy (americké)
Velká Británie/Anglie
dále státy dle studentova původu apod.
Srov. i OP 2.1.4
5.11 Ubytování
bydlet kde Bydleli jsme v hostelu.
Budeme bydlet v soukromí.
spát kde Spali jsme v kempu. Spali jsme u kamaráda.
hotel
hostel
kemp
penzion
stan
v soukromí
chata/chalupa
jednolůžkový/dvojlůžkový pokoj
přistýlka
apartmá
plná penze
polopenze
ubytování
ubytování se snídaní
rezervovat (si) + A Chtěl bych si rezervovat pokoj.
rezervace
volný
obsazený
recepce
klíč
vzkaz
účet
5.12 Zavazadla
zavazadlo
taška
batoh
kufr
kabelka
krosna
206
ledvinka
peněženka
(video)kamera
fotoaparát/foťák (neformální)
5.13 Vstup do země a její opuštění
hranice
pasová kontrola
pas
celnice
proclít + A Musím proclít alkohol?
Máte něco k proclení?
clo
5.14 Nedobrovolné opuštění země
dle studentovy situace
emigrovat (odkud) (kam) Můj strýc emigroval z Československa do
USA v roce 1968.
žádat o azyl Minulý měsíc jsme žádali o azyl v České
republice.
běženec/běženka
azylant/azylantka
uprchlík/uprchlice
uprchlický tábor
5.15 Cestovní doklady
doklad(y) Vaše doklady, prosím.
pas
platný/neplatný
pojištění
očkování proti + D Nemáte očkování proti tetanu.
vízum
207
6 VZTAHY S LIDMI
6.1 Druhy vztahů
kamarád/kamarádka
přítel/přítelkyně
druh/družka
partner/partnerka
milenec/milenka
manžel/manželka
soused/sousedka
spolužák/spolužačka
kolega/kolegyně
zaměstnanec/zaměstnankyně
zaměstnavatel/zaměstnavatelka
znát + A Neznám tvoji přítelkyni.
mít/nemít rád/ráda + A Mám ráda svoje spolužačky.
milovat + A Miluju tě.
nesnášet + A Petr nesnáší Honzu.
být sympatický/sympatická Petra není sympatická.
Rodinné vztahy viz SP 1.11
6.2 Pozvání, návštěva
zvát + A Zvu vás na večeři.
Můžu/Můžeme tě/vás pozvat kam/na + A
(otázka)
Můžu vás pozvat na koncert?
Můžu tě pozvat do divadla?
Děkuju/Děkujeme za pozvání.
čekat + A/na + A Čekáme vás v šest hodin večer.
Čekali jsme na Davida jen deset minut.
návštěva
přijít/jít na návštěvu Nechceš přijít na návštěvu?
přijet/jet na návštěvu V sobotu jedu na návštěvu k babičce.
sejít se (kdy, kde) Sejdeme se zítra v sedm na náměstí.
večírek
party
dárek
Na zdraví!
Srov. i OP 4.10, 4.12
6.3 Korespondence
psát + D/kam + A Píšu dopis kamarádce. Píšu často domů.
psát si s + I Píšu si s Němkou.
pošta
internet
pohled/pohlednice
208
dopis
balík
e-mail
SMS/zpráva
adresa
obálka
známka
dopisní papír
pero
tužka
poslat + D + A Poslala jsem rodičům dopis.
poslat + A + letecky Pošlu to letecky.
poslat + A + doporučeně Chtěla bych ten dopis poslat doporučeně.
poslat + A + expres Musíme to poslat expres.
poslat + A + obyčejně Pošleme ten balík obyčejně, ano?
dostat + A (od G) Dostala jsi můj dopis?
Fanda dostal dopis od Katky.
6.4 Členství v organizacích
být + N Jsem sociální demokrat.
člen/členka + G Nejsem člen Občanské demokratické strany.
klub
6.5 Vláda a politika
dle studentova zaměření a postavení
vláda
parlament
senát
prezident/prezidentka
ministr/ministryně
premiér/premiérka
senátor/senátorka
poslanec/poslankyně
politik/politička
politika
politický
(politická) strana
pravičák
levičák
stát/země
ambasáda/velvyslanectví
velvyslanec/velvyslankyně
konzulát
konzul/konzulka
Evropská unie/EU
NATO
209
6.6 Zločin a právo
mít (u sebe) + A Máte u sebe cigarety? Máte pas?
ukrást (+ D) + N Ukradli mi doklady. Nic jsem neukradl!
znásilnit + A Já jsem nikoho neznásilnil!
vydírat + A Unesli mi ženu a teď mě vydírají.
unést + A Unesli mi syna! Teroristé unesli letadlo.
opilý/opilá
bomba
drogy
alkohol
cigareta
policie
policista/policistka
právník/právnička
být vinný/vinná
být nevinný/nevinná
zločin
kriminalita
6.7 Válka a mír
mír
válka
občanská válka
teroristický útok
terorista/teroristka
6.8 Problémy a specifické rysy společnosti
nezaměstnaný/nezaměstnaná Petr je nezaměstnaný.
nezaměstnanost V Polsku je vysoká nezaměstnanost.
alkoholik/alkoholička
kuřák/kuřačka
nekuřák/nekuřačka
závislý na + A Nejsem závislá na drogách.
Filip je závislý na alkoholu.
bezdomovec/bezdomovkyně
prostitut/prostitutka
210
7 ZDRAVÍ
7.1 Části těla
tělo
Názvy částí těla a důležitých orgánů:
břicho
hlava
jazyk
koleno
kotník
krk
loket
noha
nos
oko/oči
plíce
prsa
prst
rameno
ruka
srdce
ucho/uši
vlasy
záda
zub/zuby
žaludek
7.2 Fyzický stav
Jak je ti/vám?
Jak se cítíš/cítíte?
Co je ti/vám?
cítit se jak Jak se cítíte?
Cítím se dost špatně.
být + mi/ti/vám + jak Jak je ti?
Bylo mi špatně.
unavený Jsem moc unavená.
spát Chci spát.
odpočívat Teď musíš odpočívat.
vypadat jak Vypadáte dobře.
7.3 Osobní hygiena
čistý
špinavý
mýdlo
211
sprchový gel
šampon
krém
kosmetika
(pleťové) mléko
hřeben
kartáček (na zuby)
pasta (na zuby)
ručník
nůžky (na nehty)
holicí strojek
pěna na holení
voda po holení/aftershave
česat se/učesat se
mýt se/umýt se
mýt si/umýt si + A Umyj si ruce.
čistit si zuby
holit se
barvit si vlasy
dát se ostříhat Musíš se už dát ostříhat.
7.4 Zdravotní potíže
mít/dostat + A (název nemoci) Mám angínu. Dostal chřipku.
zdravý
nemocný
zdraví Jeho zdraví je dobré.
nemoc Chřipka je nemoc.
nastydlý
rýma
kašel
chřipka
angína
horečka/teplota* Máte horečku?
bolí + D pers. + N Bolí mě hlava.
alergie na + A Mám alergii na mléko.
Co je ti/vám?
Co tě/vás bolí?
operace Potřebujete operaci.
operovat + A Budeme operovat srdce.
rána
zranit se Máte zranění na ruce.
zranění
zraněný Mám zraněnou nohu.
zlomit si + A Zlomil si ruku.
sádra Dáme nohu do sádry.
obvaz
náplast/rychloobvaz
212
žít Bude určitě žít.
živý
zemřít
mrtvý Je bohužel mrtvá.
mít dietu
brát + A Budete brát ty kapky.
…krát denně Beru prášky třikrát denně.
být na neschopence
být v rekonvalescenci
být diabetik/diabetička
7.5 Zdravotnické služby
nemocnice
pohotovost
poliklinika
ordinace
sanitka
lékař/doktor
lékařka/doktorka
sestra
pacient/pacientka
objednat se Musíte se objednat.
prohlídka
ošetření
recept (na léky)
lékárna
lék/léky
tableta/prášek
kapky
inzulín
antibiotika
antikoncepce
vitamín
injekce
brýle
kontaktní čočky
základní označení pro lékaře specialisty:
zubař/dentista, zubařka/dentistka
chirurg
oční lékař/lékařka
psycholog/psycholožka
psychiatr/psychiatrička
rentgen
další Další, prosím.
být na řadě Kdo je na řadě?
213
7.6 Zdravotní pojištění
(zdravotní) pojištění
být pojištěný Jste určitě pojištěný?
zdravotní pojišťovna
214
8 VZDĚLÁNÍ
8.1 Škola, vzdělání
dle studentovy situace a zaměření
škola
vzdělání
základní/ZŠ
středoškolské/SŠ
vysokoškolské/VŠ
vyučování
hodina
kurs
učitel/učitelka
lektor/lektorka
profesor/profesorka
student/studentka
učit + A pers. Učím studenty.
učit + A (předmět) Učím matematiku.
učit se + A (předmět)/jak (jazyk) Učím se češtinu. Učím se česky.
studovat + A (předmět) Studujeme češtinu.
základní škola
střední škola
vyšší odborná škola
vysoká škola
univerzita
8.2 Vyučovací předměty
předmět Které předměty máš?
názvy předmětů – podle zaměření studia
8.3 Kvalifikace, zkoušky
zkouška (z + G) Jitka má zkoušku z angličtiny.
dělat + A Zkoušku dělám zítra.
přijímací zkouška
závěrečná zkouška
maturita
státní zkouška
test
známka
výsledek
vysvědčení
učebnice
diplom
certifikát
specializace
215
9 NÁKUPY
9.1 Druhy obchodů
obchod
obchodní dům
obchodní centrum
supermarket
hypermarket
samoobsluha
trh/tržnice
stánek
9.2 Nakupování
koupit/kupovat + A Koupíme pomeranče.
jít nakupovat Jdeš s námi nakupovat?
nákup
být na řadě Jste na řadě, paní.
Co si přejete?
Prosím?
Vezmu si + A Vezmu si dvě kila pomerančů.
Chtěl/Chtěla bych + A Chtěla bych deset rohlíků.
potřebovat + A Potřebuju nějaké dobré víno..
Je to všechno?
Ještě něco?
ukázat + A Můžete mi ukázat tu košili?
zabalit + A Můžete mi to zabalit?
vybírat/vybrat (+ A) Vybíráš?
Vybírám nějaké tričko.
drahý
levný
prodavač/prodavačka
sleva/akce
potraviny
ovoce a zelenina
pekařství
maso a uzeniny
oděvy
obuv
drogerie
tabák
Jen se dívám.
Srov. i OP 5.1.2.1, 5.1.12.3, 5.1.12.5
9.3 Potraviny
Viz SP 10.1
216
9.4 Oblečení, móda
šaty
boty
kalhoty
sukně
tričko
košile
svetr
spodní prádlo
ponožky
oblek
bunda
kabát
plavky
šála
čepice
klobouk
rukavice
hodinky
kabelka
peněženka
taška
kravata
obléknout se/oblékat se Obléknu se a jdeme.
obléknout/oblékat si + A Večer si obléknu sako.
vzít si + A Vezmu si tu košili a kravatu.
svléknout se/svlékat se Večer se svléknu a jdu spát.
převléknout se/převlékat se Musím se ještě převléknout.
mít na sobě + A Má na sobě kabát.
nosit + A Často nosíš kalhoty, že?
sundat/sundávat si + A (neformální) Sundám si boty, venku prší.
Sundej si svetr, je tu teplo.
zout se* Zuj se tady.
9.5 Kuchyňské potřeby
lžíce
vidlička
nůž
lžička
příbor*
talíř
mísa
otvírák
sklenice
šálek
hrnek
217
hrnec
pánev
konvice
zápalky
9.6 Kouření
cigareta
doutník
dýmka
tabák
popelník
kouřit (+ A) V pokoji nekouřím.
zapalovač
zápalky
kouření zakázáno/zákaz kouření
9.7 Placení
cena
peníze
drobné Máte drobné, paní?
(platební/kreditní) karta
platit/zaplatit (+ A) Zaplatím hned. Platíš polévku, ano?
stát kolik Kolik to stojí?
koruna
haléř
dolar
euro
cent
šek
hotově
kartou
šekem
spropitné*
Srov. i OP 5.2.1
218
10 JÍDLO A PITÍ
10.1 Jídlo a pití
10.1.1 Pojmy spojené obecně s jídlem a pitím
jídlo
pití
nápoj
snídaně
oběd
večeře
svačina
jíst (+ A) Jíme v 10 hodin. Budeš jíst ten guláš?
pít (+ A) Piju černou kávu.
(mít) hlad Mám hlad.
(mít) žízeň Máš žízeň?
snídat (+ A) Snídám doma.
obědvat (+ A) Obědváme v restauraci.
večeřet (+ A) Večeřím jen chléb.
(být) vegetarián/vegetariánka
10.1.2 Ovoce a zelenina
ovoce
jablko
hruška
švestka
broskev
meruňka
banán
pomeranč
citron
mandarínka
třešeň
hroznové víno
ořech
zelenina
rajče
salát
paprika
česnek
cibule
mrkev
špenát
zelí
219
hrách/hrášek
kapusta
petržel
celer
10.1.3 Koření a přísady do jídel
sůl
pepř
koření
cukr
vejce
mouka
mléko
smetana
šlehačka
olej
ocet
hořčice
kečup
tatarská omáčka/tatarka (neformální)
10.1.4 Hlavní jídla a přílohy
10.1.4.1 Hlavní jídla
polévka
guláš
omáčka
omeleta
pizza
řízek
smažený sýr
špagety
10.1.4.2 Přílohy
brambory (vařené, opékané, americké)
hranolky
knedlíky (houskové, bramborové)
rýže
těstoviny
(bramborová) kaše
10.1.5 Pečivo a potraviny konzumované s pečivem
pečivo
chléb/chleba (neformální)
220
rohlík
houska
bageta
džem
med
máslo
salát
jogurt
sýr
margarín
10.1.6 Sladká jídla
dezert/zákusek
sušenka
palačinka
zmrzlina
dort
čokoláda
bonbon
koláč
koblih
buchta
10.1.7 Maso a uzeniny
maso
vepřové
hovězí
kuře
ryba
skopové
uzeniny
párek
salám
šunka
klobása
paštika
10.1.8 Teplé a studené nápoje
káva
čaj (černý/ovocný/zelený)
minerálka (perlivá/neperlivá)
voda
džus
pivo (desítka, dvanáctka, nealkoholické,
velké, malé, světlé, tmavé)
221
limonáda
víno (červené, bílé)
alkohol
alkoholický
nealkoholický/nealko (neformální)
10.1.9 Základní způsoby přípravy jídla a pití
vařit (+A) Ráda vařím. Vařím polévku.
dělat/udělat + A Udělám čaj.
péct (+A)
smažit (+A)
ohřát + A
krájet + A
míchat + A
10.2 Stravování mimo domov
Co si dáš/dáte?
Dám/Dáme si...
Něco k pití/jídlu?
Co si přejete?
restaurace
hospoda
kavárna
cukrárna
bar
jídelna
bufet
menza
samoobsluha
číšník/číšnice
vrchní
servírka
jídelní lístek/menu
nápojový lístek
dát si + A Dáme si pizzu.
účet
platit/zaplatit (+ A) Zaplatíme. Platím polévku a pivo.
dohromady*
zvlášť*
Platit, prosím.
spropitné*
To je dobré.
To je v pořádku.
Srov. i SP 9.2
222
11 SLUŽBY
11.1 Pošta
pošta
(poštovní) úředník/úřednice
(poštovní) doručovatel/doručovatelka
pošťák/pošťačka (neformální)
dostat + A Kdy dostaneš ten dopis?
doručit + A Pošta Vám doručí balík.
vyzvednout si + A Musím si vyzvednout telegram.
poslat + A Poslala jsi dopis domů?
obyčejně
doporučeně
letecky
expres
na dobírku
dopis
doporučený
do vlastních rukou
slovo
balík
telegram
složenka/poštovní poukázka
zásilka
(poštovní) schránka
přepážka
P.O.BOX/poštovní přihrádka
11.2 Telefon
telefon
mobilní telefon/mobil
(telefonní) číslo
telefonní seznam
zatelefonovat/telefonovat D/kam Často telefonuju domů. Zítra ti zatelefonuju.
volat/zavolat D/kam Komu voláš? Volám do školy.
obsazeno
mimo provoz
záznamník
telefonní budka
Srov. i JF 5.10, SP 1.3
11.3 Fax, e-mail, internet
fax
223
faxovat (D/kam) Musím faxovat (Pavlovi/do Prahy).
číslo (faxu)
e-mail
(e-mailová) adresa
mailovat (neformální)
Srov. i SP 4.3.4
11.4 Banka
banka
vybrat + A Chci si vybrat tisíc korun.
uložit + A Chcete uložit peníze?
(bankovní) účet
(platební/kreditní) karta
číslo (účtu/karty)
půjčit si + A Potřebuju si půjčit 10 000 kurun.
úrok
poplatek
směnárna
kurs
měnit A na A Měním sto dolarů na koruny.
koruna
dolar
euro
měna
bankomat
šek
otevřít účet
zrušit účet
11.5 Policie
policie
policejní stanice
policista/policistka
ztratit + A Ztratila jsem telefon.
hlásit/ohlásit + A Musím ohlásit krádež.
Srov. i SP 6.6
11.6 Diplomatické služby
velvyslanectví/ambasáda
velvyslanec/velvyslankyně
konzulát
konzul/konzulka
vízum
žádat o vízum
vízová povinnost
224
azyl
žádat o azyl
Srov. i SP 5.14
11.7 Zdravotnická zařízení
Viz SP 7.5
11.8 Autoservis
opravit/opravovat mi/ti/nám/vám + A Můžete mi opravit motor?
Ano, opravíme vám ho.
rozbitý Mám rozbité světlo.
porucha
fungovat/nefungovat Motor nefunguje.
jít/nejít Nejde mi tachometr.
jet/nejet To auto nejede.
garáž
(auto)servis/autoopravna
mechanik
kolo
pneumatika
motor
světlo
brzdy
řízení
výfuk
nádrž
tachometr
11.9 Benzinová stanice
benzinová stanice
benzin
olej
nafta
voda
vzduch
tankovat/natankovat + A Budete tankovat naftu?
plný
prázdný
dolít olej
Plnou nádrž, prosím.
litr + G Dvacet litrů nafty, prosím
myčka
kompresor
nahustit pneumatiky
Srov. i SP 5.7
225
11.10 Další služby
kadeřnictví
holičství
oholit (vousy)
ostříhat (vlasy)
umýt (vlasy)
učesat (vlasy)
zkrátit (vlasy)
nalíčit
čistírna
vyčistit + A Můžete mi vyčistit bundu?
prádelna
prádlo
vyprat + A Potřebuju vyprat 5 košil.
opravna obuvi
opravit + A Dám si opravit boty.
hodinářství
foto-kino
vyvolat (film)
udělat (fotografie)
dát se + inf. Dám se ostříhat.
dát si + inf. + A Dáš si vyvolat ten film?
226
12 HLEDÁNÍ CESTY A MÍSTA
12.1 Hledáme cestu a místo
mapa
plán
směr
Kde je (tady) + N (otázka) Kde je tady supermarket, prosím?
Jak se dostanu kam (otázka) Jak se dostanu na nádraží?
Jeďte/Pojedete kudy/kam Jeďte pořád rovně. Pojedete doleva.
Jděte/Půjdete kudy/kam Jděte na náměstí. Půjdete doprava.
rychle
nejrychleji
kudy Kudy se dostanu na náměstí?
rovně
doleva/vlevo
doprava/vpravo
tam Lékárna je tam.
tady Pošta je tady nalevo.
jít
jet
daleko
blízko
Srov. i OP 2
227
13 JAZYK
13.1 Komunikace v jazyce
jazyk
názvy jazyků (dle potřeby): čeština,
angličtina, němčina, francouzština, ruština
aj.
výrazy pro jazyk v kombinaci s V (dle
potřeby): česky, anglicky, německy,
francouzsky, rusky aj.
mluvit jak Mluvím trochu česky.
rozumět jak Nerozumím anglicky.
psát jak Bratr píše rusky.
číst jak Dnes čtu česky.
hláskovat + A Můžete to hláskovat?
opakovat + A Můžeš to opakovat?
přeložit + A Neumím to přeložit.
vysvětlit + A Můžete to vysvětlit?
slovo
věta
fráze
slovník
dobrý
dobře
správný
správně
špatný
špatně
chyba
228
14 POČASÍ
14.1 Počasí a podnebí
Jaké je/bylo/bude počasí?
Jak je venku?
počasí
podnebí/klima
předpověď počasí
teplota – Srov. i OP 5.1.2.7
slunce
svítit
déšť
pršet (bez subjektu) Bude pršet.
přeháňka
bouřka
mrak
blesk
hrom
sníh
sněžit (bez subjektu)
mráz
mrznout (bez subjektu)
vítr
foukat
mlha
hezky
ošklivo
teplo
zima/chladno
horko
mokro
sucho
dusno
jasno
polojasno
zataženo
229
POSLECH TEXTŮ (KAPITOLA 10)
OBSAH:
1 Veřejná hlášení – kolektivní adresát
1.1 Hlášení ve veřejných dopravních prostředcích, na nádražích,
letištích atd.
1.2 Předpověď počasí (v rozhlase)
2 Výzvy – kolektivní adresát/konkrétní adresát
2.1 Pokyny policie, hasičů, organizátorů
2.2 Výstražná zvolání
3 Instrukce, pokyny a dotazy – konkrétní adresát
3.1 Instrukce a pokyny lékaře
3.2 Nakupování, restaurace
3.3 Pokyny k pohybu v terénu (informace o cestě)
4 Metodické doporučení k dovednosti poslechu s porozuměním
230
Student na úrovni A1 by měl rozumět především takovým komunikátům, které umožňují jeho
orientaci v čase a prostoru, příp. které ho informují o možném nebezpečí, ohrožení jeho
života. Z hlediska komunikační role jde o pozici příjemce oficiálních, polooficiálních
a neoficiálních (soukromých) komunikátů. Jsou to zejména:
1 VEŘEJNÁ HLÁŠENÍ – KOLEKTIVNÍ ADRESÁT
1.1 Hlášení ve veřejných dopravních prostředcích, na nádražích, letištích atd. (podle
konkrétních potřeb studenta)
Nejčastěji jde o vymezení času, místa, resp. směru, např.:
• Vlak odjede v deset hodin dvacet pět minut od nástupiště číslo tři.
• (Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.) Příští stanice…
• Rychlík (opožděný rychlík) číslo … přijede k prvnímu … nástupišti.
• Přestupujte urychleně do vlaku/rychlíku …
• K nástupišti číslo … přijel vlak z ….
• Vlak bude opožděn o… minut.
• Konečná stanice – vystupte, prosím. Vlak zde jízdu končí.
• Kontrola jízdenek.
Významné místo mají v těchto komunikátech především číselné údaje, a to v pořadí desítky –
jednotky (nikoli jednotky – desítky), např. padesát tři (nikoli třiapadesát), a řadové číslovky,
např.: k prvnímu nástupišti, vlak odjede v deset hodin dvacet pět minut z pátého nástupiště
atd.
1.2 Předpovědi počasí (v rozhlase)
Bez vizuální opory (např. v podobě ikon na obrazovce) by měl student úrovně A1 rozumět
základním údajům, např. vztahujícím se k řízení auta v různých povětrnostních podmínkách:
• Zataženo, polojasno, jasno.
• Prší, sněží, je mlha.
• Teplota … stupeň/stupně/stupňů … Celsia nad/pod nulou.
2 VÝZVY – KOLEKTIVNÍ ADRESÁT/KONKRÉTNÍ ADRESÁT
2.1 Pokyny policie, hasičů, organizátorů
Tyto pokyny mají zásadní význam z hlediska ochrany života člověka a jsou obvykle spojeny
s dramatickým průběhem nějaké krizové události, avšak většinou bývají pronášeny pomalu,
zřetelně a opakovaně. Jejich nedodržení ale může být spojeno se sankcemi ze strany policie
apod.:
• Rozejděte se! Odejděte! Opusťte prostor/budovu! Všichni ven!
231
• Pojďte se mnou!
• Váš řidičský průkaz/pas, prosím..
• Jménem zákona otevřete…
• Hoří! Pozor! Ticho!
2.2 Výstražná zvolání
S těmito zvoláními se student může setkat ve vypjatých situacích, kdy je třeba na výzvu
bezprostředně reagovat, např. zastavit se a nevstoupit do jízdní dráhy. Z tohoto důvodu by
měli být studenti seznámeni s výzvami tak dobře, aby je identifikovali i ve velmi rychlé
realizaci a v komunikačním šumu, protože jejich autory jsou běžní uživatelé jazyka.
K takovým výzvám patří např.:
Stůj! Stůjte! Pomoc! Pozor! Dál(e)! Uteč/Utečte! Pryč! Ven! Ticho! Nech/Nechte mě (být)!
3 INSTRUKCE, POKYNY A DOTAZY – KONKRÉTNÍ ADRESÁT
3.1 Instrukce, pokyny a dotazy lékaře
Student na úrovni A1 rozumí takovým instrukcím, které souvisejí se základními
vyšetřovacími úkony lékaře, především lékaře záchranné služby. Nejfrekventovanější
a z hlediska úrovně A1 nejkomplikovanější gramatickou formou je v těchto komunikátech
imperativ, např.:
• Otevřete ústa.
• Zavřete oči.
• Nejezte, nepijte, nehýbejte se.
• Otočte se na záda/na břicho.
• Kde to bolí?
• Berete nějaké léky? Máte na něco alergii?
• Máte zdravotní pojištění? Vaši průkazku zdravotní pojišťovny, prosím.
• Kdo je na řadě?
• Další, prosím.
3.2 Nakupování, restaurace
Vyjádření jsou provázena přítomným předmětem komunikace – tedy s vizuální oporou. Velmi
často obsahují číselné údaje, které jsou jejich jádrem, ale které nemusejí být pronášeny v tzv.
pořadí desítky – jednotky (srov. i kapitolu 7 Kompenzační strategie):
• Máte drobné?
• Je to všechno? Ještě něco?
• Zabalit?
• Tady nebo s sebou?
• Platit? Dohromady? Zvlášť?
• Zavíráme.
• Stojí to… , ….stojí jednu korunu, dvě … koruny, pět … korun.
232
3.3 Pokyny k pohybu v terénu (informace o cestě)
Tyto pokyny jsou obvykle přímo vázány na konkrétní prostorovou orientaci – záchytné body
v prostoru, které pomáhají porozumět sdělovanému, neverbální doprovodné prvky, gesta
produktora, např.:
• Zahněte vlevo/vpravo (s doprovodným gestem).
• Jděte/Běžte k tomu obchodu (s doprovodným gestem směrem k objektu), pak je to
druhá… ulice vpravo….
• Běžte nahoru/dolů… (s doprovodným gestem)
• Chcete jít pěšky? Jeďte autobusem/tramvají/trolejbusem číslo… Jeďte metrem…
4 METODICKÉ DOPORUČENÍ K DOVEDNOSTI POSLECHU S POROZUMĚNÍM
V komunikátech, které nemají upravené tempo (veřejná hlášení, komunikáty určené rodilým
mluvčím) by měli studenti na úrovni A1 umět jen vyhledat konkrétně požadované informace
(čas odjezdu, číslo nástupiště, cenu výrobku, předpokládanou teplotu vzduchu atd.).
Významnou oporou jsou vizualizace s využitím jiných kódů (matematické značky, ikony pro
počasí, přítomný předmět komunikace atd.).
Základním předpokladem porozumění individuálně adresovaným sdělením cizinci
s dosaženou úrovní A1 je pomalejší mluvní tempo (ve srovnání s rodilými uživateli jazyka),
pečlivá výslovnost, dlouhé pomlky a produkce realizovaná ve spisovném jazyce.
Úspěšnost poslechu s porozuměním zásadně ovlivňuje interaktivní citlivost produktora
(rodilého uživatele češtiny) – jeho ochota minimalizovat v promluvě orientované k cizinci
podíl nespisovných prvků. Mísení spisovných a nespisovných prvků, resp. celá promluva
realizovaná v obecné češtině, tvarově podstatně odlišné od češtiny spisovné, má především
pro cizince, jejichž mateřština je tzv. velmi vzdálená, fatálně nežádoucí důsledky. Na úrovni
A1 totiž nedokáží ovládat obojí tvary (spisovné i nespisovné) a není to ani žádoucí vzhledem
k jejich produkci. Nemohou ale většinou vůbec identifikovat vztahy (najít vazbu) mezi
ovládnutými prvky spisovného jazyka a jejich nespisovnými protějšky, jinými slovy,
nedokáží si převést sdělení ze substandardu do spisovného jazyka, a proto ani nemohou
dekódovat komunikát. Nerozumí tedy např. sdělením typu.: Za támhletěma domama si
vodbočte. Vod tý školy furt dál. Bejt tu dycky ten malej stůl, je to tu dobrý. Ten starej je vod
vedle. Čéče, dyk vo nic nejde. Od té šaliny deset metrů. Co s tym dělaš? Poďme do sklípka
na sklénku červeného. atd.
233
ČTENÍ TEXTŮ (KAPITOLA 11)
OBSAH:
1 Úvod
2 Psané komunikáty určené kolektivnímu adresátovi
2.1 Veřejné nápisy, orientační pokyny, informační tabule, nápisy
výstražné
2.1.1 Názvy základních obchodů, provozoven a institucí
2.1.2 Orientační, výstražné a informační nápisy
2.2 Plakáty propagující konkrétní akce
2.3 Inzertní rubriky
2.4 Reklamní tiskopisy
2.5 Jízdní řády
2.6 Jídelníčky
2.7 Instrukce k užívání léků
3 Psané komunikáty určené konkrétnímu adresátovi
3.1 Formuláře
3.2 Jednoduchá korespondence – fyzická pošta
3.2.1 Individuální korespondence k významné životní události
3.2.1.1 Blahopřání
3.2.1.2 Kondolence
3.2.1.3 Přání brzkého uzdravení
3.2.2 Přání k tradičním celospolečenským svátkům
3.2.3 Pozdravy z výletu, dovolené, prázdnin
3.3 Písemný vzkaz zaznamenávající místo pobytu (pohybu) autora
3.4 Písemný vzkaz od třetí osoby
4 Čtení elektronické pošty a krátkých textových zpráv
5 Metodické doporučení k dovednosti čtení s porozuměním
234
1 ÚVOD
Student, který dosáhne úrovně A1, by měl být jazykově vybaven tak, aby dokázal vyhledat
v jednoduše a standardně psaném textu (opakující se textové prefabrikáty) nejdůležitější
informace.
Měl by být schopen vyhledat tyto údaje především v textech tištěných, případně psaných
tiskacími písmeny. Schopnost číst texty psané rukou je třeba nahlížet v souvislosti se
vztahem mateřštiny cizince (resp. mediačního jazyka) a češtiny. Např. u studentů, jejichž
jazyk nevyužívá k zápisu latinky, nelze na úrovni A1 tuto dovednost vyžadovat (Japonci,
Arabové, Rusové atd.). Je ale naopak bezpečně dosažitelná u Slovanů s mateřštinou
využívající latinky (např. Poláci, Slováci atd.).
Při čtení se studenti sice mohou podle potřeby vracet k problematickým místům v textu
(neznámá slova, flexí proměněné podoby výraziva), ale tato skutečnost není z hlediska
schopnosti porozumět těmto textům (vyhledat v nich potřebné údaje) relevantní. Vzhledem
k typologické charakteristice češtiny nelze automaticky předpokládat efektivní využití
slovníků, což je zásadním limitujícím prvkem pro Neslovany, kteří jsou v prvním kontaktu
s flexivním jazykem. Kvůli elementární znalosti gramatických pravidel disponují na úrovni
A1 jen částečně zpětnovazebními mechanismy, které by jim umožnily vyhledat neznámý
výraz ve slovníku, a to zejména v důsledku rozličnosti forem (na podlaze – podlaha,
nepracujeme – pracovat atd.).
Pro studenty na úrovni A1 je výhodou, mohou-li částečně anticipovat obsah psaného sdělení
na základě podobnosti komunikační situace (pozdravy, blahopřání na pohlednicích), případně
s využitím vizuální opory (schémata, šipky, nákresy, mapy, čísla, matematické, chemické
a jiné značky, dopravní značení, barevné signalizace atd.).
Specifickým problémem je čtení textů určených dětským čtenářům (rodilým mluvčím).
Cizinci často tyto texty vyžadují, aby se tzv. učili cizímu jazyku jako děti. V češtině jsou tyto
texty z hlediska nerodilého mluvčího nevýhodné, přestože často obsahují vizuální oporu,
protože jsou v nich ve velmi hojné míře zastoupena deminutiva (zdrobněliny), která nepatří
do základní slovní zásoby nerodilého uživatele jazyka, zejména na úrovni A1. Využívání
tohoto lexika může být zdrojem komického účinu.
Jako čtenáři rozumí cizinci na úrovní A1 známým jménům, slovům a velmi jednoduchým
větám. Texty, ve kterých se studenti umí orientovat, jsou charakteristické svou krátkostí
a jednoduchostí. Jsou to především typy komunikátů v následujících podkapitolách.
2 PSANÉ KOMUNIKÁTY URČENÉ KOLEKTIVNÍMU ADRESÁTOVI
2.1 Veřejné nápisy, orientační pokyny, informační tabule, nápisy výstražné
Studenti na úrovni A1 by měli ovládnout základní lexikum spojené s orientací v terénu, aby se
mohli řídit pokyny, např. z orientačních tabulí:
2.1.1 Názvy základních obchodů, provozoven a institucí (viz i kapitolu 9 Obecné
a Specifické pojmy)
Občerstvení, Potraviny, Ovoce a zelenina, Maso (a) uzeniny, Tabák, Restaurace, Kavárna,
Cukrárna, Drogerie, Obuv, Nemocnice, Ordinace, Pohotovost, Pošta, Směnárna, Banka,
Divadlo, Kino, Policie, Nádraží, Informace atd.
235
2.1.2 Orientační, výstražné a informační nápisy (viz i kapitolu 9 Obecné a Specifické
pojmy)
Pozor, schod. Mimo provoz. Porucha. Kouření zakázáno/Zákaz kouření. Zákaz parkování.
Parkoviště. Nevstupovat. Vstup zakázán/Zákaz vstupu. Choďte vlevo. WC – muži/páni, WC –
ženy/dámy. Konečná stanice. Vchod. Východ. Nouzový východ. Nástupiště. Příchod k vlakům.
Otevřeno. Zavřeno. Úřední hodiny. Ordinační hodiny. Otvírací doba. apod.
2.2 Plakáty propagující konkrétní akce (viz i kapitolu 9 Obecné a Specifické pojmy)
Začátek – konec filmu/představení/koncertu, vstupné, předprodej vstupenek, změna, program,
zrušeno atd.
2.3 Inzertní rubriky
Koupě/koupím, prodej, hledá, nabízí, podnájem, výměna atd.
2.4 Reklamní tiskopisy
Sleva, akce, zdarma/zadarmo atd.
2.5 Jízdní řády
Odjezd, příjezd, nástupiště, informace, zpoždění, rychlík, osobní vlak, jídelní vůz, zavazadlo,
jede, nejede atd.
2.6 Jídelníčky (jen základní výrazy)
Nealkoholické nápoje – voda, minerálka, džus, čaj, káva; alkoholické nápoje – malé/velké
pivo, červené/bílé víno; polévky; hlavní jídla, dezerty atd.
2.7 Instrukce k užívání léků
Jednou/Dvakrát... denně, ráno, v poledne, večer, před jídlem, po jídle, mezi jídlem, ...kapky,
...kapek, jen na recept atd.
3 PSANÉ KOMUNIKÁTY URČENÉ KONKRÉTNÍMU ADRESÁTOVI
3.1 Formuláře
Studenti by měli porozumět základním požadavkům k identifikaci osoby, např.:
Věk, pohlaví, jméno (křestní jméno, příjmení, rodné jméno, titul), datum narození, místo
narození, bydliště (trvalé, přechodné), adresa (obec, směrovací číslo), číslo pasu, zdravotní
pojišťovna, stav (svobodný/á, ženatý, vdaná, rozvedený/á, vdovec, vdova), manžel/manželka,
děti (syn/dcera) příp. další.
236
3.2 Jednoduchá korespondence – fyzická pošta
Studenti by měli porozumět jednoduchým textům, které souvisejí s významnými či životními
příležitostmi např.:
3.2.1 Individuální korespondence k významné životní události
3.2.1.1 Blahopřání
Narozeniny, popř. jmeniny:
Všechno nejlepší k Tvým/Vašim narozeninám/jmeninám přeje + podpis
Vše nejlepší k Tvému/Vašemu svátku přeje + podpis
Hodně štěstí, zdraví a lásky přeje + podpis
Promoce (úspěch obecně): Blahopřeji/Blahopřeju (k Tvému/Vašemu úspěchu) + podpis
Narození dítěte:
Blahopřeji/Blahopřeju k narození Tvé/Vaší dcery//Tvého/Vašeho syna + podpis
3.2.1.2 Kondolence
Upřímnou soustrast + podpis
3.2.1.3 Přání brzkého uzdravení
Brzo se uzdrav/uzdravte. + podpis
3.2.2 Přání k tradičním celospolečenským svátkům
Vánoční blahopřání spojené s přáním k novému roku:
Veselé Vánoce a šťastný nový rok…. přeje + podpis
Přání k novému roku:
PF … (rok) + podpis
Šťastný nový rok přeje + podpis
Velikonoční přání:
Veselé Velikonoce přeje + podpis
3.2.3 Pozdravy z výletu, dovolené, prázdnin, služební cesty, z konference
Výlet, dovolená, prázdniny:
Posílám/Posíláme Ti/Vám pozdrav z + G (město/stát) + popis
Krásný pozdrav z výletu/ z dovolené/ z prázdnin posílá + podpis
Krásný pozdrav z (město/stát) posílá + podpis
3.3 Písemný vzkaz zaznamenávající místo pobytu (pohybu) autora
Přijdu hned.
Přijdu za chvíli.
237
Jsem kde. (Jsem na obědě.)
Přestávka.
Dovolená.
Sejdeme se kdy/kde. (Sejdeme se v sedm večer na náměstí. Sejdeme se za hodinu.)
Zavolám Ti/Vám kdy. (Zavolám Ti v pět. Zavolám Ti za pět minut.)
3.4 Písemný vzkaz od třetí osoby
Volal/Volala pan/paní … …
Pan…/Paní… bude volat v ……
4 ČTENÍ ELEKTRONICKÉ POŠTY A KRÁTKÝCH TEXTOVÝCH ZPRÁV
Předmětem sdělování prostřednictvím těchto kanálů budou tematicky obdobné komunikáty –
informace o aktuálním pobytu autora textu, omluvy, výzvy apod. Zvláštním problémem při
dekódování těchto textů (SMS vždy) je ale absence diakritických znamének, která cizinci
usnadňují porozumění: Ve středu nemám čas. ALE: VE STREDU NEMAM CAS.
Je vhodné, aby student ověřil, má-li pochybnosti plynoucí z absence diakritiky, správnost
svého pochopení krátké textové zprávy.
5 METODICKÉ DOPORUČENÍ K DOVEDNOSTI ČTENÍ S POROZUMĚNÍM
U studentů na úrovni A1 nepředpokládáme porozumění celému veřejnému textu, ale
dovednost vyhledat požadované informace, zejména o čase (odjezd atd.), ceně, místu konání,
o aktuálním pobytu autora textu atd. Kompletní porozumění autentickým textům, s nimiž se
může student setkat, není vzhledem k omezenému repertoáru ovládnutých gramatických
pravidel možné.
238
PSANÍ TEXTŮ (KAPITOLA 12)
OBSAH:
1 Kompetence v oblasti produkce psaného komunikátu
2 Technika psaní
3 Písemná produkce
3.1 Zpracování textu
3.2 Zápis podle diktátu
3.3 Formuláře
3.4 Písemný vzkaz
3.4.1 Informace o místě pobytu (pohybu) autora
3.4.2 Písemný vzkaz od třetí osoby
3.5 Jednoduchá korespondence – fyzická pošta
3.5.1 Individuální korespondence k významné životní události
3.5.2 Kondolence
3.5.3 Přání k tradičním celospolečenským svátkům
3.5.4 Přání brzkého uzdravení
3.5.5 Pozdravy z výletu, dovolené prázdnin
3.6 Kontakt pomocí elektronické pošty a krátkých textových zpráv
4 Metodické doporučení k dovednosti psaní
239
1 KOMPETENCE V OBLASTI PRODUKCE PSANÉHO KOMUNIKÁTU
Produkce psaného komunikátu je na úrovni A1 velmi elementární. Student, který jí dosáhne,
by měl být schopen vyplnit ve formulářích základní údaje o své osobě (jméno, příjmení,
rodinný stav, jméno cizincovy země a jeho národnost, adresa, zaměstnání, profese), měl by
dále umět napsat text na pohlednici, zaznamenat formou vzkazu místo svého pobytu, přijmout
(poslechem) a zaznamenat písemně vzkaz pro třetí osobu a využívat zápisu neznámých slov
k odstraňování neporozumění. Student by měl umět napsat jednoduché fráze a věty o sobě,
smyšlených postavách, o tom, kde žijí a co dělají.
Z těchto důvodů se studenti na úrovni A1 musejí seznámit s českou abecedou a naučit se
nejen poznávat (čtení), ale i vytvářet malá a velká písmena naší abecedy, zejména tiskací.
Zároveň by měli nabýt i určité elementární znalosti o gramatických a lexikálních prostředcích.
Musejí ovládnout základní pravidla převodu zvukového plánu v grafický, např. diakritická
znaménka.
Není vhodné, aby využívali fonetické transkripce na bázi své mateřštiny nebo mediačního
jazyka, protože takto vzniklé zápisy mají pouze individuální význam (jen pro svého autora,
maximálně některé jeho krajany) a nelze jich použít v komunikaci s rodilými uživateli nebo
jinými cizinci dorozumívajícími se česky, nelze takto např. zapsat vzkaz pro třetí osobu apod.
2 TECHNIKA PSANÍ
Student by měl být schopen produkovat správné tvary písmen české abecedy, a to velkých
i malých, tiskacích (zcela) i psacích. Viz i kapitolu 4 Sociokulturní kompetence.
3 PÍSEMNÁ PRODUKCE
3.1 Zpracování textu
Student dokáže opsat jednotlivá slova, krátké texty, pokud mají standardní, a to (nejlépe)
tištěnou podobu.
3.2 Zápis podle diktátu – hláskování
Na úrovni A1 by měl student umět zapsat slovo (jméno) podle hláskování. K tomu potřebuje
umět hláskovací podobu písmen české abecedy (velkých a malých) a pojmenování
diakritických znamének a dalších užívaných značek:
Á, bé, cé, čé, dé, ďé, é, ef, gé, há, chá, í, jé, ká, el, em, eń, ó, pé, q – kvé, er, eř, es, eš, té, ťé, ú
(ú s čárkou, ů s kroužkem), vé, popř. jednoduché vé, w – dvojité vé, x – iks, y – ypsilon, zet,
žet, krátké a/dlouhé á atd., velké bé, y – tvrdé i/ypsilon, i – měkké i, čárka, kroužek, tečka,
popř. tečka (za větou), čárka (interpunkční), @ – zavináč.
Výběr těchto značek by měl respektovat potřeby cizince, např. matematik bude patrně
potřebovat pojmenování některých matematických značek, chemik chemických atp.
240
3.3 Formuláře (jen doplnění údajů)
Studenti by měli porozumět základním požadavkům k identifikaci osoby a umět doplnit
požadovanou informaci, např.:
Věk (doplnit číslicí), pohlaví (muž/žena), jméno (křestní jméno, příjmení, rodné jméno, titul),
datum narození (číslicí v pořadí den–měsíc–rok, např. 01.10.1992), místo narození, bydliště
(trvalé, přechodné), adresa (obec, směrovací číslo), číslo pasu, zdravotní pojišťovna, stav
(svobodný/á, ženatý, vdaná, rozvedený/á, vdovec, vdova), manžel/manželka, děti (syn/dcera)
příp. další.
3.4 Písemný vzkaz
3.4.1 Informace o místě pobytu (pohybu) autora
Přijdu hned.
Přijdu za chvíli.
Jsem kde. (Jsem na obědě.)
Přestávka.
Dovolená.
Sejdeme se kdy/kde. (Sejdeme se v sedm večer na náměstí. Sejdeme se za hodinu.)
Zavolám Ti/Vám kdy. (Zavolám Ti v pět. Zavolám Ti za pět minut.)
3.4.2 Písemný vzkaz od třetí osoby
Volal/Volala pan/paní… …
Pan…./Paní …. bude volat v … …
Máš/máte volat číslo… …
3.5 Jednoduchá korespondence – fyzická pošta
Studenti by měli umět vytvořit jednoduché texty, které souvisejí s významnými či životními
příležitostmi např.:
3.5.1 Individuální korespondence k významné životní události
Narozeniny, popř. jmeniny:
Všechno nejlepší k Tvým/Vašim narozeninám/jmeninám přeje + podpis
Vše nejlepší k Tvému/Vašemu svátku přeje + podpis
Hodně štěstí, zdraví a lásky přeje + podpis
Promoce (úspěch obecně):
Blahopřeji/Blahopřeju (k Tvému/Vašemu úspěchu) + podpis
Narození dítěte:
Blahopřeji/Blahopřeju k narození Tvé/Vaší dcery//Tvého/Vašeho syna + podpis
3.5.2 Kondolence
Upřímnou soustrast + podpis
241
3.5.3 Přání k tradičním celospolečenským svátkům
Vánoční blahopřání spojené s přáním k novému roku:
Veselé Vánoce a šťastný nový rok…. přeje + podpis
Přání k novému roku:
PF … (rok) + podpis
Šťastný nový rok přeje + podpis
Velikonoční přání:
Veselé Velikonoce přeje + podpis
3.5.4 Přání brzkého uzdravení
Brzo se uzdrav/uzdravte. + podpis
3.5.3 Pozdravy z výletu, dovolené, prázdnin
Výlet, dovolená, prázdniny:
Posílám/Posíláme Ti/Vám pozdrav z + G (město/stát) + podpis
Krásný pozdrav z výletu/z dovolené/z prázdnin posílá + podpis
Krásný pozdrav z (město/stát) posílá + podpis
3.6 Kontakt pomocí elektronické pošty a krátkých textových zpráv
Předmětem sdělování prostřednictvím těchto kanálů budou tematicky obdobné komunikáty –
informace o aktuálním pobytu autora textu, omluvy, výzvy apod. Komunikáty většinou
neobsahují diakritiku.
4 METODICKÉ DOPORUČENÍ K DOVEDNOSTI PSANÍ
U studentů na úrovni A1 nepředpokládáme produkci složitých textů. Dovednost psaní by však
měla být rozvíjena v souladu s ostatními řečovými dovednostmi – student by měl umět zapsat
veškerý jazykový materiál, který aktivně ovládá, a též podle hláskování jazykové prostředky
neznámé.
Zápis neznámé jazykové jednotky může pomoci odstraňovat neporozumění, protože při
elementární znalosti gramatických pravidel umožňuje dohledat slovíčko, např. ve slovníku,
příp. konzultovat jeho význam s rodilými uživateli, učitelem atd.
Dovednost zapsat jazykové prostředky je významná i proto, že umožňuje překlenout
komunikační šum v důsledku fonetického filtru cizincovy mateřštiny, např. nedostatečné
produkční rozlišování hlásek r a l u japonských studentů může být příčinou nedorozumění
(ruka – luka, vrak – vlak, prát – plát atd.), podobně nedostatečné rozlišování h – ch
u polských studentů atd. (viz kapitolu 5 Prezentace zvukové stánky češtiny absolutním
začátečníkům).
242
GRAMATICKÉ MINIMUM (KAPITOLA 13)
OBSAH:
1 Úvod
2 Morfologie
2.0 Úvodní informace
2.1 Jména, jmenná flexe, jmenné kategorie
2.1.1 Jmenný rod
2.1.2 Gramatické číslo
2.1.3 Pád
2.1.3.1 Funkce českých pádů
2.1.3.1.1 Nominativ
2.1.3.1.2 Genitiv
2.1.3.1.3 Dativ
2.1.3.1.4 Akuzativ
2.1.3.1.5 Vokativ
2.1.3.1.6 Lokál
2.1.3.1.7 Instrumentál
2.1.4 Jmenné slovní druhy
2.1.4.1 Podstatná jména
2.1.4.2 Přídavná jména
2.1.4.3 Zájmena
2.1.4.4 Číslovky
2.2 Slovesa, slovesná flexe, slovesné kategorie
2.2.1 Osoba
2.2.2 Číslo
2.2.3 Čas a vid
2.2.4 Způsob
2.2.5 Slovesný rod
2.2.6 Metodologická poznámka ke slovesné flexi
2.3 Neohebné slovní druhy
2.3.1 Příslovce
2.3.2 Předložky
2.3.3 Spojky
2.3.4 Částice
2.3.5 Citoslovce
3 Elementární informace o slovotvorbě
243
4 Syntax
4.0 Úvodní informace
4.1 Věta
4.1.1 Poznámka ke slovosledu
4.1.2 Věta bez podmětu
4.1.3 Věta s podmětem
4.2 Typy přísudku
4.3 Podmět a přísudek
4.3.1 Shoda podmětu a přísudku
4.3.2 Nevyjádřený podmět
4.4 Nevalenční větné členy
4.5 Modalita
4.5.1 Slovesný způsob
4.5.2 Modální slovesa
4.5.3 Modální částice
4.6 Souvětí
244
1 ÚVOD
Gramatická část popisu úrovně A1 pro český jazyk přehledně informuje o formální stránce
minima gramatických tvarů, struktur a typů vět či souvětí charakteristických pro tuto úroveň.
Předesíláme, že následující kapitoly (stejně jako ostatní části popisu A1) mají sloužit
učitelům, případně autorům učebnic a učebních materiálů, nikoli tedy přímo osobám
studujícím češtinu jako cizí jazyk.
Zařazení gramatické části do popisu téměř agramatické úrovně jazyka se může na první
pohled jevit jako paradoxní, ale i radikální stoupenci agramatického přístupu k výuce cizích
jazyků (v tomto případě češtiny) jistě připustí platnost následujících argumentů:
Čeština je jazyk s výraznou dominancí flexe jako typu tvoření tvarů. I v jednoduše
strukturovaných komunikátech se setkáváme s tvary obsahujícími nesamostatný koncový
gramatický morf (koncovku). Takové tvary dokonce mohou tvořit celý komunikát, aniž by
příjemci poskytovaly kontext potřebný k uvědomení si vztahu tvaru k „základní“
či „slovníkové“ formě (například infinitivu u sloves nebo nominativu singuláru u jmen).
Zatímco v jazycích s převládajícím izolačním typem si mnohdy vystačíme s eliptickými
větami a znalostí několika výrazů (Coffee? – Yes, please.), v češtině tomu tak není, protože
nerodilý mluvčí není s to automaticky postřehnout a pochopit souvislost mezi „slovníkovou“
formou a užitým tvarem (káva – Kávu?). Učební materiály by měly studentům úrovně A1
látku prezentovat tak, aby je vedly k užívání jazykových forem v komunikační interakci.
Jen tak budou studující schopni reagovat na eliptické komunikáty a porozumí vztahu forem
stejného druhu v replikách dialogu (A: Jaký je ten svetr, paní? – B: Trochu velký).
Přes snahu co nejvíce redukovat množství gramatických znalostí, které by student na úrovni
A1 měl mít, bude v českém jazyce ono „nezbytné minimum“ nepochybně rozsáhlejší než
například v převážně izolační angličtině.
Gramatická správnost, třebaže se týká jen velmi omezeného množství jazykových forem,
je koneckonců jedním z předpokladů komunikační úspěšnosti.
Při deskripci „gramatického minima“ pro českou úroveň A1 vycházíme z následujících
předpokladů:
a) Popisované jazykové prostředky v podstatě odpovídají současné mluvené (zčásti i psané)
normě, i když některé formy jsou dosud vnímány jako mírně substandardní (např. 1. os. sg.
préz. akt. děkuju). Soustavnou prezentaci „bimorfismu“ češtiny (zároveň její standardní
i substandardní podoby) studentům úrovně A1 pokládáme za nevhodnou. Domníváme se,
že zvládnutí silně zjednodušené podoby současné mluvené normy (včetně rychle se
prosazujících kolokvialismů) nejlépe poslouží studentovi, aby dokázal adekvátně
komunikovat v různých situacích a na celém území České republiky.
b) Pro úroveň A1 pokládáme za žádoucí dodržovat zásadu jediné přirozené formy.
To znamená vyhýbat se dubletám nebo, přesněji řečeno, z dubletních tvarů vybírat ty,
s nimiž se student setká častěji. Přirozenými formami rozumíme takové jazykové prostředky,
které rodilí mluvčí skutečně užívají při komunikaci. Je nežádoucí, aby v rámci zjednodušení
gramatiky byl studentům předkládány nesprávné jazykové formy (například nesprávný pád
jména tvořícího ve větě objekt). Výjimku z pravidla jedné přirozené formy tvoří tvary
osobních zájmen, u nichž se variantnosti tvarů nelze vyhnout.
c) Pro úroveň A1 je třeba počítat s redukcí gramatických prostředků (tvarů, větných
a souvětných typů). Neznamená to, že studentovi bude něco zatajováno (například existence
245
kondicionálu nebo některých pádů). Výrazně omezen bude počet jazykových prostředků,
u nichž se předpokládá, že je student bude aktivně zvládat (přijímat i produkovat). U ostatních
prostředků doporučujeme individualizovaný přístup, a to ve dvojím smyslu:
1) Skupina studentů, jejichž rodný (mediační) jazyk má typově blízko k češtině, si bude
osvojovat české formy snáze a rychleji než skupina s rodným (mediačním) jazykem výrazně
odlišným.
2) Každý student si pak bude samostatně (v závislosti na osobních komunikačních potřebách
a záměrech) budovat vlastní soubor prostředků, které bude potřebovat v několika konkrétních
formách, aniž by byl nucen znát podstatu daného jevu a produkovat ostatní tvary téhož typu.
(Například stavební dělník bude potřebovat pouze některé imperativní tvary: podej mi to,
polož to sem, zapni vrtačku atd.)
d) Zvládnutím úrovně A1 by mělo být rozuměno především získání schopnosti komunikovat
způsobem vymezeným deskriptory pro tuto úroveň. Užívání správných tvarů a správné
tvoření vět a souvětí je pouze jedním z předpokladů komunikační úspěšnosti, třebaže
důležitým.
246
2 MORFOLOGIE
2.0 Úvodní informace
Morfologická část popisu úrovně A1 pojednává o tvarech, které si studenti této úrovně mají
aktivně osvojit a užívat je při komunikaci. Tvary, jejichž výčet je tu uveden, jsou většinou
prostředky současné mluvené spisovné češtiny. V menší míře se zde objeví mírně
substandardní, kolokviální tvary, jejichž správnost sice není obecně přijímána, ale v úzu
převládají nad nesporně korektními, knižnějšími tvary (moct – moci, děkuju – děkuji).
Popis postupuje po slovních druzích, které jsou zde uspořádány podle ohebnosti
či neohebnosti a podle typu flexe.
Jak bylo uvedeno výše, popis postihne pouze vybranou část tvarů, a sice ty, u nichž se
předpokládá aktivní znalost. U jazykových prostředků, jejichž znalost úroveň A1
nepředpokládá vůbec (např. přechodníky, kondicionál), popis zcela vynecháváme.
2.1 Jména, jmenná flexe, jmenné kategorie
Jména, mezi něž řadíme podstatná jména (substantiva), přídavná jména (adjektiva), zájmena
(pronomina) a ohebné typy číslovek (numerálií), vytvářejí tvary způsobem, který označujeme
jako jmenná (nominální) flexe, případně též skloňování (deklinace). Tvary vzniklé při
ohýbání jmen nazýváme pádovými tvary. Jednotlivé pádové tvary mají příslušný koncový
gramatický morf, pádovou koncovku (pán-i), mající někdy podobu funkční nuly (žen-Ø).
V češtině existují slova, která syntakticky fungují jako jména (plní ve větě funkce primárně
spojované se jmény), ale flexi nemají, jsou nesklonná. I s takovými výrazy se studenti úrovně
A1 setkají (fajn, super aj.).
U jmen rozeznáváme tři jmenné kategorie: jmenný rod, číslo a pád. Nejprve pojednáme
o těchto kategoriích, které určujeme u všech jmen, a poté se budeme zabývat jednotlivými
slovními druhy se jmennou flexí.
2.1.1 Jmenný rod
Jmenný rod je jmenná kategorie odrážející jednak přirozené třídění jmen podle
příslušnosti/nepříslušnosti k pohlaví (přirozený rod – muž, žena, dítě), jednak formální třídění
jmenných tvarů podle jejich zakončení (gramatický rod – stůl, židle, křeslo). Jmenný rod je
v češtině trojí: mužský, ženský a střední. Zvláštní subkategorii v rámci mužského rodu tvoří
životnost. Jelikož jména patřící do třídy životných mají flexi částečně odlišnou od jmen
neživotných, je z gramatického hlediska nutné dělit jména mužského rodu na životná
a neživotná. Podle příslušnosti k rodu (a životnosti) se jména označují jako maskulina
(animata a inanimata), feminina a neutra. Přítomnost gramatického rodu v češtině
(formální přiřazování jmen k rodu podle zakončení) způsobuje, že jmenný rod je v podstatě
závazný (každé jméno musí patřit k některému z uvedených rodů). Výjimku tvoří nepočetná
skupina zájmen označovaných jako bezrodá. Tyto výrazy odkazují k jevu či skupině jevů,
aniž by prozrazovaly jeho/jejich rod (já, ty, my, vy, se).
V syntaxi je kategorie jmenného rodu (spolu s ostatními jmennými kategoriemi) signálem
vztahu mezi větnými členy vyjádřenými primárně jménem (to malé město), v některých
případech i mezi větným členem „jmenným“ a „slovesným“ (Jana odjela). Tato formální
signalizace syntaktické sounáležitosti je označována jako gramatická shoda (kongruence).
247
2.1.2 Gramatické číslo
Kategorie gramatického čísla je společná pro jmennou a slovesnou flexi. Gramatické číslo je
dvojí: jednotné číslo (singulár), označující entity v počtu jedna, a množné číslo (plurál) pro
entity v počtu vyšším než jedna. Formálně se číslo jmen realizuje zejména prostřednictvím
singulárových a plurálových pádových koncovek (okn-o – okn-a). Shoda v gramatickém čísle
je hlavním formálním signálem shody subjektu a predikátu (Student-Ø čt-e. – Student-i čt-ou.)
Existují dvě třídy jmen, u nichž je protiklad singularity a plurality porušen:
a) singularia tantum, tj. jména pouze v singuláru (káva)
b) pluralia tantum, tj jména pouze v plurálu (Vánoce)
Studenti úrovně A1 se setkají i s pozůstatky duálových tvarů (tvarů dvojného čísla). Jde
o tvary substantiv označujících párové orgány (oči, uši, ruce, nohy, prsa, ramena, kolena)
a zejména číslovky dva/dvě a oba/obě. Doporučujeme zbytky duálových forem prezentovat
jako nepravidelné formy plurálu a upozornit na skutečnost, že jmenné výrazy, které je
determinují a mají s nimi shodu, jsou v plurálovém tvaru (bez těch černých očí).
2.1.3 Pád
Pád je jmennou kategorií vymezující syntaktickou funkci jména ve větě (či nevětné
výpovědi). Tato funkce může být jménu „přidělena“ organizačním jádrem věty, slovesným
či sponovým predikátem. Je-li tomu tak, hovoříme o valenčních pozicích. Není-li přítomnost
jistého tvaru jména vyžádána predikátem (jako jeho valenční doplnění), je jméno v pozici
nevaleční. V české pádové soustavě je celkem sedm pádů a většina z nich je s to plnit více
syntaktických funkcí. Sémantika pádů je dále obohacena schopností některých pádových
tvarů pojit se s předložkami.
Pro „negramatickou“ úroveň A1 pokládáme za žádoucí omezit počet pádových tvarů, včetně
jejich kombinací s předložkami, které by student měl zvládat aktivně. Tento přístup je velmi
neobvyklý, ale zřejmě nikoli nerealizovatelný. K úspěšné komunikaci na průlomové úrovni by
měla postačit aktivní znalost tvarů nominativu, akuzativu a genitivu v obou číslech.
V případě nominativu a akuzativu pro volbu hovoří zásadní role, kterou sehrávají při utváření
základové struktury nejběžnějších typů vět, v případě genitivu pak jeho užití s důležitými a
frekventovanými předložkami (od, do, z, bez, u) a význam genitivu posesivního (dveře auta)
a numerativního (šest korun). Zatímco znalost nominativu a akuzativu je naprosto nezbytná,
aktivní zvládnutí genitivních tvarů představuje určitý kompromis. Pro úroveň A1 je například
nežádoucí zatěžovat studenty slovesy s genitivním pravostranným valenčním doplněním
(Vážím si tatínka.)
Existenci ostatních pádů není třeba před studenty skrývat – s pádovými tvary se budou jako
posluchači setkávat běžně. Jako vhodný způsob kompenzace neznalosti kompletního
paradigmatu se nám jeví vysvětlení významu běžných předložek pojících se s „neznámými
pády“ a individualizace studentova tvarového rejstříku. Student má například skupinu lidí,
s nimiž pracuje, stýká se, baví se atd. Od jejich jmen (může jít i o apelativa typu šéf
či kamarád) si s pomocí vyučujícího snadno vytvoří třeba instrumentálové tvary, které pak
může užívat, aniž by znal instrumentálové koncovky všech deklinačních typů. Za vhodné
pokládáme zvládnutí všech pádových tvarů (i s nutnými dubletními tvary) osobních zájmen,
kterými čeština dokáže funkčně nahradit pádové tvary substantiv (To je Petr. S ním chodím
do kina.)
248
Důležitým kritériem pro volbu míry „agramatičnosti“ úrovně A1 budou rovněž typová
blízkost či odlišnost studentova rodného jazyka a češtiny. Polský student jistě porozumí
funkci českých pádů snáze a rychleji než například Francouz nebo Arab.
2.1.3.1 Funkce českých pádů
2.1.3.1.1 Nominativ
Nominativ (N) je první z řady českých pádů, jeho singulárový tvar je formou, v níž jsou
jmenné výrazy (s výjimkou plurálií tantum) uvedeny ve slovníku. Jde o bezpředložkový pád.
Aktivní znalost jeho tvarů je pro studenty A1 závazná. Ze syntaktických funkcí, které N plní,
by student A1 měl znát tyto:
a) Subjekt věty podmětové: Klára pracuje v Praze.
b) Predikativ sponového přísudku: Klára je ředitelka. / Klára je mladá. / Jmenuju se Klára.
c) Adverbiále srovnání po výrazech jako a než: Klára je stará jako já. Jsem lepší než Klára.
2.1.3.1.2 Genitiv
Genitiv (G) je druhý z řady českých pádů a může se pojit s předložkou. Aktivní znalost jeho
tvarů je pro studenty A1 závazná. Ze syntaktických funkcí, které G plní, by student A1 měl
znát tyto:
a) Numerativní genitiv: Klára má pět bratrů.
b) Posesivní genitiv: Sestra Kláry je učitelka.
c) Objektový komplement u omezeného počtu sloves: Klára se bojí psů.
d) Neshodný přívlastek s předložkami bez, z, od, do, u: Klára je studentka z Prahy.
f) Doplnění slovesa s předložkami bez, z, od, do, u: Klára jede do Prahy.
Předložky s genitivem pro úroveň A1: bez, do, kolem, od, u, vedle, z/ze, vlevo/vpravo od.
2.1.3.1.3 Dativ
Dativ (D) je třetí z řady českých pádů a může se pojit s předložkou. Aktivní znalost jeho tvarů
není pro studenty A1 závazná. Student by se měl seznámit s významem dativních předložek
k/ke a proti. Měl by si vytvořit individuální rejstřík zejména substantivních výrazů, které bude
schopen užít v dativu. Závazně by si měl osvojit jen příklonné dativní tvary osobních zájmen
mi/ti/vám, případně ostatní dativní tvary osobních zájmen. Ze syntaktických funkcí dativu by
měl rozumět následujícím:
a) Proživatel stavu nebo děje: Je mi dvacet let.
b) Valenční doplnění slovesa: Dám ti oběd, ano?
c) Nevalenční doplnění slovesa: Půjdeme k tobě.
Předložky s dativem pro úroveň A1: k/ke, proti.
2.1.3.1.4 Akuzativ
Akuzativ (A) je čtvrtý z řady českých pádů a může se pojit s předložkou. Aktivní znalost jeho
tvarů je pro studenty A1 závazná. Studenti by se měli rovněž seznámit s významem
249
předložek pojících se s A. Ze syntaktických funkcí, které A plní, by student A1 měl znát
především tyto:
a) Objektový komplement slovesa: Petr zná Kláru.
b) Proživatel děje u neosobních sloves: Kláru bolí hlava.
c) Doplnění slovesa s významem časovým: Budeme tam tři týdny.
d) Valenční předložkové doplnění slovesa: Myslím na Kláru.
e) Nevalenční předložkové doplnění slovesa: Zpívám pro Kláru.
f) Neshodný přívlastek: To je kniha pro Kláru.
Předložky s akuzativem pro úroveň A1: mezi, na, nad, pod, pro, před, přes, v/ve, za.
2.1.3.1.5 Vokativ
Vokativ (Voc) je pátý z řady českých pádů a nepojí se s předložkou. Jako jediný z pádů
nevstupuje do větných vztahů. Slouží pouze k označení oslovované osoby nebo
personifikovaného jevu. Aktivní znalost jeho tvarů není pro studenty A1 závazná. Studenti by
měli ovládat pouze vokativní tvary pane, paní a slečno, které se užívají (se jménem nebo
samostatně) při formální komunikaci k oslovení, případně individualizovaný repertoár
vokativních tvarů pro osoby, s nimiž udržují každodenní styk (učitel, kolegové, přátelé).
2.1.3.1.6 Lokál
Lokál (L) je šestý z řady českých pádů a pojí se vždy s předložkou. Aktivní znalost jeho tvarů
není pro studenty A1 závazná. Studenti by si měli osvojit pouze lokálové tvary
individualizované skupiny osobních zájmen a substantiv. Studenti by se měli rovněž seznámit
s významem předložek pojících se s L. Ze syntaktických funkcí lokálu by měl student A1
rozumět především následujícím:
a) Valenční doplnění sloves s předložkou o: Mluvíme o Kláře.
b) Místní doplnění sloves s předložkami v/ve, na: Klára bydlí v Olomouci.
c) Omezený repertoár časových určení s předložkou o: O půlnoci nechodím ven.
Předložky s lokálem pro úroveň A1: o, na, v/ve.
2.1.3.1.7 Instrumentál
Instrumentál (I) je sedmý z řady českých pádů a může se pojit s předložkou. Aktivní znalost
jeho tvarů není pro studenty A1 závazná. Studenti by si měli osvojit pouze instrumentálové
tvary individualizované skupiny osobních zájmen a substantiv a instrumentálové výrazy pro
dopravní prostředky (jet vlakem). Měli by se seznámit též s významem předložek pojících se
s I (zejména s/se, v omezené míře též před, za, nad, pod a mezi). Studenti úrovně A1 by
neměli užívat I v pozici predikativu. Ze syntaktických funkcí instrumentálu by měli rozumět
především těmto:
a) Nevalenční doplnění slovesa ve významu dopravního prostředku: Klára jede rychlíkem.
b) Doplnění slovesa s předložkou S: Petr mluví s Klárou. Jedu tam s tebou.
c) Místní doplnění slovesa s předložkami (před, za atd.): Budeme čekat před školou.
Předložky s instrumentálem pro úroveň A1: mezi, nad, po, pod, před, s/se.
250
Poznámka: Nominální tvary rozvíjející jméno mohou s daným jménem být v gramatické
shodě (shodné atributy). V případě pádů, jejichž aktivní znalost není na úrovni A1
vyžadována, doporučujeme užívat pouze shodné tvary demonstrativa ten (s tím klukem),
případně využít maximálně kontextu a nahradit substantiva zájmeny (s ním).
2.1.4 Jmenné slovní druhy
2.1.4.1 Podstatná jména (substantiva)
Substantiva (S) jsou jména sloužící k označení pojmenování jevů (osob, věcí, zvířat, institucí
atd). Podle způsobu, jímž jevy označují, je rozdělujeme do dvou skupin:
a) Obecná jména (apelativa) označují celé třídy jevů (tedy každý jev, který lze daným
výrazem označit): učitel, pes, růže, země, město, místo, radost, čaj atp. Obecná jména obvykle
začínají malým písmenem (s výjimkou začátků vět, nadpisů atd.).
b) Vlastní jména (propria) pojmenovávají jevy jedinečné (jména osob, zvířat, institucí, států,
konkrétních přírodních útvarů atd.): Karel Novák, Azor, Česká republika, Labe, Hradec
Králové atp. Jsou-li jednoslovná, začínají velkým písmenem, jsou-li víceslovná podléhají
zvláštním pravidlům (studenti úrovně A1 by měli znát pouze základní typy vlastních jmen
a pravidel jejich psaní). Propria mají většinou pouze formu singuláru a chovají se jako
singulária tantum (viz výše 2.1.2).
Substantiva představují svébytný typ jmenné flexe realizované prostřednictvím
substantivních koncovek. Ze syntaktického hlediska je primární funkcí substantiv sehrávat
roli levostranného (subjektového) a pravostranného (objektového) valenčního doplnění
predikátu (Auto jede. Vidím auto.) Sekundárně pak mohou substituovat jiné slovní druhy.
V českém jazyce existuje řada typů substantivní flexe, lišících se souborem pádových
koncovek. Zde podáváme jejich přehled uspořádaný podle příslušnosti typu ke gramatickému
rodu. Uvádíme zde i tzv. adjektivní typy substantiv, protože se syntakticky chovají jako
substantiva a přejímají od substantiv některé pádové koncovky.
Studenti A1 mají aktivně zvládnout N, G a A obou čísel následujících substantivních
deklinačních typů:
Maskulina animata typu student, muž, táta, průvodce, příbuzný a průvodčí.
Maskulina inanimata typu rohlík a pokoj.
Feminina typu žena, růže, skříň, radost, příbuzná a průvodčí.
Neutra typu město, moře, kuře, nádraží a vstupné.
Deklinační vzory užité zde odpovídají svou povahou běžně užívaným vzorům, jen jsme
v některých případech volili za vzory paradigmata slov vhodnějších pro popisovanou úroveň.
2.1.4.1.1 Poznámky k flexi substantiv
a) K dubletám u substantivních tvarů a požadavku jediné přirozené formy je třeba uvést,
které z dubletních tvarů na úrovni A1 volit. Jednoznačně dáváme přednost frekventovanějším
z dubletních tvarů:
N pl. m. anim. – studenti, muži, tátové, průvodci
251
b) Je třeba upozornit na ojedinělé odlišnosti v pádových koncovkách u maskulin typu učitel
(N pl. učitelé) a les (G sg. lesa)
c) Alternační změny typu dům – domu (změna vokálu ve slovním základu), pes – psa
(vypouštění kořenného e), sedadlo – sedadel (epenteze e do tvarového základu) či kluk – kluci
(alternace základového konsonantu – na úrovni A1 zejména u N pl. maskulin animat)
je možno prezentovat systematicky (studentům slovanského původu či hovořícím slovanským
jazykem) nebo jako „výjimky“ v kontextu redukovaného paradigmatu (ostatní studenti).
U studentů hovořících jazyky typologicky výrazně odlišnými od češtiny lze opomenutí
alternačních pravidel očekávat a částečně tolerovat.
Syntaktické funkce substantiva pro úroveň A1:
a) Subjekt podmětové věty: Moje televize nefunguje. Bydlí tu patnáct lidí.
b) Objektový komplement: Čtu noviny. Koupím si dvacet pomerančů.
c) Predikativ sponového přísudku: Pavel je řidič.
d) Adverbiální komplement: Zastavíme u supermarketu.
e) Nevalenční okolnostní doplnění slovesa: Studuju matematiku v Praze.
f) Nevalenční determinace jména: Dům mého bratra je nový. Líbí se mi ten člověk z Prahy.
2.1.4.2 Přídavná jména (adjektiva)
Adjektiva (ADJ) jsou jména označující především vlastnosti (nový) a vztahy (městský). Dělí
se na několik typů podle zakončení v N sg. a podle funkce. Pro úroveň A1 předpokládáme
znalost dvou typů adjektivní flexe v příslušných pádech (N, A, G) obou čísel:
a) mladý, mladá, mladé – trojvýchodný, tvrdý typ
b) cizí, cizí, cizí – jednovýchodný, měkký typ
Znalost jmenných tvarů adjektiv a adjektiv přivlastňovacích se na úrovni A1 nepředpokládá.
Adjektiva uvedených dvou typů mají charakteristické pádové koncovky. Primární
syntaktickou funkcí adjektiv je rozvíjet (determinovat) jméno. Formálním znakem závislosti
na jménu je gramatická shoda mezi jménem a adjektivem (Vidím malého psa.) Adjektivní
tvary najdeme většinou před rozvíjeným jménem (velké město). Adjektivum má schopnost
funkčně substituovat jiné slovní druhy – pro studenta A1 je důležité uvědomit si alespoň užití
nominativních tvarů ADJ v predikativu (Je mladý. Jsou mladí.). Formu adjektiva mají
i některé výrazy, které řadíme k jiným slovním druhům, jako zájmena (který), číslovky (první)
nebo substantiva (vstupné). Studenti úrovně A1 se seznámí i s některými adjektivy
nesklonnými (fajn, super).
Systematickou znalost gramatických prostředků ke stupňování adjektiv na úrovni A1
nepředpokládáme. Studenti se seznámí s komparativními a superlativními tvary pouze
několika českých adjektiv (dobrý, špatný, malý, velký) spolu s výrazy užívanými ke
srovnávání míry vlastnosti u dvou a více jevů: Je tak dobrý jako já. – Je lepší (než já). –
Je nejlepší (z nás).
Poznámka: Ve tvarech N sg. m. anim. trojvýchodných adjektiv typu mladý dochází před
koncovkou k alternaci. Alternační pravidla jsou pro úroveň A1 komplikovaná. Navrhujeme
proto tolerovat (zejména v mluvené komunikaci) substandardní tvar homonymní s N sg.
252
tohoto typu (starý člověk – starý lidi). Stejnou formu ADJ lze patrně tolerovat i u tvarů N sg.
m. inanim. (starý dům – starý domy).
Syntaktické funkce adjektiva pro úroveň A1:
a) Predikativ sponového přívlastku: Náš soused je ženatý.
b) Nevalenční determinace jména: Měl jsem moc hezkou dovolenou.
2.1.4.3 Zájmena (pronomina)
Pronomina (PRON) mají zejména funkci deiktickou (ukazovací či odkazovací) – odkazují
k jevům a vlastnostem. Syntakticky se chovají jako substantiva či adjektiva (viz v této
kapitole 2.1.4.1 a 2.1.4.2).
Výjimečnou pozici z hlediska syntaktického užití mají zájmena vztažná, která fungují jako
spojovací výrazy uvozující vztažné (relativní) věty. Pro úroveň A1 postačí užívat zájmenná
relativa v souvětích typu Vím/Nevím, PRON + věta: Vím, kdo jsi.
Pronomina se třídí podle několika kritérií:
a) Podle schopnosti být nositelem kategorie jmenného rodu – rodová / bezrodá
b) Podle typu flexe: měkká / tvrdá / adjektivní / smíšená / zvláštní
c) Podle funkce: osobní / přivlastňovací / ukazovací / tázací / vztažná / neurčitá / záporná
U osobních zájmen, tázacích/vztažných zájmen kdo a co a u zájmena to pokládáme za
vhodné porušit jinak důsledně uplatňované zásady jedné přirozené formy a redukování tvarů –
právě proto, že tato zájmena mají schopnost zastoupit jiná jména a mohou částečně suplovat
neužívání některých substantivních tvarů. Dubletám se u zájmen rovněž nevyhneme. Užívat
například pouze příklonné (mi) či pouze důrazové tvary (mně) nebo zastřít existenci
samostatných a předložkových podob zájmen (ji/ni) by znamenalo ignorovat požadavek
přirozenosti jazyka.
Pro úroveň A1 předpokládáme aktivní znalost N, A a G obou čísel (případně celého
paradigmatu u tučně vytištěných) následujících zájmen (děleno podle funkce):
Osobní zájmena: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se
Přivlastňovací zájmena: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj
Ukazovací zájmena: ten, tento (popř. tenhle)
Tázací zájmena: kdo, co, jaký, který, čí
Vztažná zájmena: kdo, co, jaký, který, čí
Neurčitá zájmena: někdo, něco, nějaký, některý, něčí
Záporná zájmena: nikdo, nic, ničí, žádný
Totalizátory: každý, všechen, sám
Poznámka: U zájmena všechen se předpokládá pouze znalost plurálových tvarů a tvaru sg.
neutra všechno.
Syntaktické funkce zájmen pro úroveň A1:
a) „Substantivní“ zájmena substituují podstatná jména v jejich funkcích: Vidím ho dobře.
b) „Adjektivní“ zájmena substituují přídavná jména v jejich funkcích: Nemám žádné auto.
253
c) Tázací zájmena tvoří tázací výraz v doplňovacích otázkách a zároveň se syntakticky
chovají jako substantiva či adjektiva: Jaký čaj je dobrý? Kdo bydlí nahoře?
d) Vztažná zájmena uvozují obsahové věty po vím/nevím: Vím, kdo tam bydlí.
2.1.4.4 Číslovky (numeralia)
Numeralia (NUM) jsou výrazy udávající počet, číselnou hodnotu či pořadí. Z morfologického
hlediska jsou velmi různorodé, protože využívají různé typy jmenné flexe (substantivní,
adjektivní či zájmenné), případně mohou být neohebné (třikrát). Na úrovni A1 je nutné
znalost číslovkových tvarů výrazně omezit. Student zvládne číslovky několika základních
typů (podle funkce).
a) Základní číslovky: Zde se předpokládá jednak znalost číslovkových tvarů v příslušných
pádech (zájmenné a substantivní koncovky), jednak schopnost přiřadit správný tvar
počítaného jevu (substantiva) k dané základní číslovce (jeden dům – dva domy – pět domů) –
viz výklad o pádech jmen 2.1.3.1.1–2.1.3.1.3. Student by rovněž měl ovládat čtení základních
číselných a časových údajů zapsaných číslicemi nebo číslovkami.
b) Řadové číslovky: Zde postačí aktivní znalost N, G a A sg. číslovek první, druhý... dvanáctý
(ponecháváme na zvážení autora učebnice a vyučujících – většinou si mluvčí vystačí
s několika prvními číslovkami v řadě). Řadové číslovky jsou formálně a syntakticky adjektiva
trojvýchodného a jednovýchodného typu.
c) Násobné číslovky: Na úrovni A1 by měly být zastoupeny pouze výrazem jednou
a složeninami s komponentem -krát (včetně mockrát a ani jednou).
d) Neurčité číslovky udávají blíže neurčený počet či množství, případně slouží jako tázací
slova (kolik). Vedle tázacích kolik, kolikátý a kolikrát doporučujeme aktivní znalost výrazů
moc, hodně, málo, několik a pár, které se pojí s G substantiva, a záporných zájmen nic
a žádný s kvantitativním významem.
e) Číselnou/kvantitativní platnost mají též některá substantiva odvozená od základních
číslovek: dvojka/sedmička vína, dvacka / padesátka / stovka / pětistovka / tisícovka
(kolokviální označení mincí a bankovek).
f) Podílové číslovky: čtvrt, půl, tři čtvrtě. Student se setká i se substantivizovanými podobami
těchto číslovek, čtvrtka, půlka, často následovanými genitivem.
Aktivní znalost ostatních typů číslovek (druhové, souborové, úhrnné atd.) na úrovni A1
nepředpokládáme.
Syntaktické funkce číslovek pro úroveň A1:
a) Základní číslovky tvoří nevalenční determinant S: Vidím tři ulice. Máš šest bratrů.
b) Řadové číslovky plní adjektivní syntaktické funkce: Chci ten druhý svetr.
c) Násobné složeniny s -krát tvoří (samostatně, nebo se S/ADV výrazem pro časový úsek)
nevalenční okolnostní doplnění přísudku: Viděl jsem ten film dvakrát. Plavu dvakrát za týden.
d) Neurčité číslovky plní funkce číslovek základních, řadových a násobných: Kolikátý jsi?
e) Číselná substantiva se syntakticky chovají jako substantiva: Vezmu si dvě stovky.
254
f) Podílové číslovky (i jejich S verze) plní substantivní syntaktické funkce: Chci čtvrtku
chleba.
2.2 Slovesa (verba), slovesná flexe, slovesné kategorie
Slovesa (verba, V) jsou slovním druhem se svébytným druhem flexe, časováním (konjugací).
Konjugace je realizována prostřednictvím osobových koncovek obou čísel. U slovesných
tvarů určujeme slovesné kategorie: osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod a vid. Tvary,
u nichž lze určit slovesné kategorie, označujeme jako určité (finitní, Vf). Nalézají důležité
uplatnění v syntaxi, protože coby slovesné přísudky rozhodují o podobě základové větné
struktury. Z významu slovesa totiž vyplývá jeho valence, schopnost vázat na sebe (valenční)
větné členy a vytvářet základovou větnou strukturu, jakési strukturní jádro, jehož porušením
bychom vytvořili gramaticky nesprávnou větu.
Neurčité (infinitní) tvary, u nichž nelze určit především osobu a číslo, nemohou samostatně
tvořit přísudek, ale plní v syntaxi řadu jiných funkcí.
Z českých neurčitých verbálních tvarů poznají studenti úrovně A1 pouze infinitiv a příčestí
minulé (jako součást tvarů préterita).
Infinitiv jako „slovníkový“ slovesný tvar by studenti úrovně A1 měli vnímat pouze
prostřednictvím zakončení na -t. Progresivní tvary typu říct by měly plně zastoupit knižnější
infinitivy na -ci.
Z rolí, které infinitiv sehrává v morfologii i v syntaxi, by na úrovni A1 měly být prezentovány
především tyto:
a) Součást opisného futura: Budu studovat.
b) Součást složeného slovesného přísudku: Musím studovat.
c) Substituce substantivních tvarů: Studovat je těžké.
d) Substituce imperativních tvarů verba: Studovat!
e) Adverbiále účelu: Jedu tam studovat.
Minulé příčestí by studenti průlomové úrovně měli poznat jen jako součást tvaru préterita
(studovala jsem) a v konstrukci chtěl/chtěla bych + A/inf.
2.2.1 Osoba
Kategorie osoby u slovesa určuje, jakou roli v komunikačním aktu podmět sehrává
(1. osoba/mluvčí – 2. osoba/příjemce – 3. osoba/nezúčastněný jev). Slovesnou osobu kromě
koncovky tvaru explicitně vyjadřují osobní zájmena (viz 2.1.4.3), která mohou substantivum
v roli podmětu substituovat. Osobní zájmeno jako podmět můžeme slovesnému tvaru
s levostrannou valencí „přiřadit“ i tehdy, pokud podmět není vyjádřen, protože osobu
signalizuje osobová koncovka tvaru – (my) Bydlíme v Brně.
Kategorie osoby a čísla konstituují slovesnou flexi, kterou tvoří slovesné tvary s osobovými
koncovkami v obou časech (singuláru i plurálu).
Studenti úrovně A1 aktivně zvládnou všech šest tvarů omezeného počtu slovesných
paradigmat (viz níže).
255
2.2.2 Číslo
Číslo je kategorie společná pro slovesa i jména. Prostřednictvím shody v této kategorii
(někdy též ve jmenném rodě, protože minulé příčestí je jméno a existují i jmenné přísudky)
je dáván signál formální spjatosti podmětu a přísudku. Podmět a přísudek bývají většinou ve
stejném čísle (Auto jede./Auta jedou).
V češtině existuje druh porušení výše uvedené shody, s jehož znalostí se na úrovni A1 počítá,
a sice případ, kdy podmět tvoří numerativní genitiv determinovaný číslovkou (Šest/Několik
studentů bydlí/bydlelo tady.) Užije se slovesný tvar, který odpovídá subjektu ve tvaru N sg.
neutra.
Jak bylo uvedeno výše, kategorie čísla se podílí na utváření paradigmatu určitých slovesných
tvarů, které se většinou skládá ze šesti forem, z nichž každá je opatřena zvláštní osobovou
koncovkou: tři osoby v obou číslech, singuláru a plurálu.
Tvary sloves ve 2. osobě plurálu spolu se zájmeny vy/váš slouží jako prostředek formální
komunikace s jednotlivcem. Jde o tzv. vykání. (Vy neznáte Prahu, že?) Student úrovně A1
by měl být schopen jednoduché formální komunikace. Měl by též vědět, že při vykání zůstává
minulé příčestí v singulárovém tvaru (Kde jste byl?).
2.2.3 Čas a vid
Čas je slovesná kategorie, která umožňuje relativní chronologizaci dějů vzhledem k okamžiku
promluvy (předčasnost – současnost – následnost). I na úrovni A1 by si student měl
uvědomovat, že existuje rozdíl mezi formou (tvary/paradigmaty jednotlivých časů)
a významem (schopností tvarů nést časovou informaci).
Se slovesným časem se úzce pojí kategorie vidu. Jelikož je problematika prolínání vidu
s časem v češtině komplikovaná, snažili jsme se preferovat tvary sloves imperfektivních
a maximálně redukovat užívání slovesných tvarů opačného vidu. Ani při jednoduché
komunikaci se však perfektivním tvarům zcela vyhnout nelze. Perfektivní slovesa (Vpf) tvoří
mezi slovesy ve vokabuláři pro úroveň A1 výraznou menšinu. Doporučujeme je prezentovat
jako zvláštní třídu sloves, kterou charakterizují následující rysy:
a) Vpf nevyjadřují průběh děje/stavu, ale jeho výsledek či uzavřenost.
b) Vpf nemají tvary opisného futura. Jejich prézentní tvary odkazují k budoucnosti.
Doporučujeme též spojovat konkrétní Vpf s konkrétními situacemi, aby si je student mohl
zafixovat jako typ reakce.
Studenti A1 se seznámí i s několika iterativními slovesy (jezdit, chodit). Formálně jde
o nedokonavá slovesa, bude pouze třeba upozornit na jejich význam (opakovaná či pravidelná
činnost).
Tvary paradigmat jednotlivých gramatických časů budou tvořit velkou většinu slovesných
forem, s nimiž se student A1 seznámí. Jde o tyto časy:
Prézens je utvořen prézentním kmenem a příslušnými osobovými koncovkami obou čísel.
Na úrovni A1 nepokládáme za vhodné seznamovat studenty s dělením sloves podle zakončení
prézentního kmene. Všechna slovesa (včetně atematických) lze snadno rozdělit do dvou
skupin podle koncovek 1. osoby sg. na U-typ a M-typ. Tyto dvě skupiny se liší také
koncovkou 3. osoby singuláru, ale jinak osobové koncovky sdílejí. Aby takovéto dělení bylo
možné, je třeba odstranit dubletu v 1. osobě sg. u 3. třídy prézentního kmene a užívat jen
hovorovější tvary myju, kupuju. Tvarů, které se vymykají tomuto členění, je nemnoho (např.
jsi). Je nutné vyložit, že „menšinová“ perfektivní slovesa mají v prézentu význam futurální.
256
Préteritum je analytický slovesný minulý tvar skládající se z gramatického slovesa být
v prézentu a tvarů minulého příčestí zakončených podle jmenného rodu a čísla podmětu.
Préteritum tvoří slovesa obou vidů. Tvary minulého příčestí v préteritu při vykání zůstávají
v singuláru (viz 2.2.2). Studenti úrovně A1 by měli aktivně zvládnout celé paradigma
préterita.
Opisné futurum je analytický slovesný tvar tvořený „futurálními“ gramatickými tvary
slovesa být (jde vlastně o prézentní flexi s jiným kmenem) a infinitivem nedokonavých
sloves. Dokonavá slovesa opisné futurum netvoří.
2.2.4 Způsob
Slovesný způsob je kategorií, která odráží postoj mluvčího (k realitě, druhému účastníku
komunikace či k obsahu promluvy). Čeština rozeznává trojí způsob – oznamovací (indikativ),
rozkazovací (imperativ) a podmiňovací (kondicionál). Studenti úrovně A1 by měli aktivně
zvládnout pouze indikativ, který se formálně realizuje prostřednictvím paradigmat
jednotlivých časů (viz 2.2.3).
Imperativ má zvláštní koncovky. Vyjadřuje přímý apel mluvčího na jiné účastníky
komunikace. Systematické zvládnutí imperativního paradigmatu se na úrovni A1
nepředpokládá. Tvary imperativu (nikdy však 1. osoba pl.) budou pouze tvořit součást frází
pro jednotlivé komunikační situace.
Kondicionál slouží k vyjádření hypotetičnosti či potenciality děje/stavu. Z tvarů kondicionálu
se student A1 seznámí pouze s 1. osobou sg. slovesa chtít: Chtěl/Chtěla bych + A/inf.
2.2.5 Slovesný rod
Slovesný rod je formálním odrazem tzv. diateze – uspořádání sémantických participantů
větné struktury. Rozlišujeme dva slovesné rody, a sice činný (aktivum) a trpný (pasivum).
Diateze spojená s aktivem je pokládána za základní (primární), zatímco diateze pasivní je
odvozená (transformovaná).
Formálně se rod realizuje pomocí tvarů jednotlivých časových a způsobových paradigmat,
slovesný rod však vykazují i neurčité tvary slovesné. Ve větách s aktivním slovesným
predikátem (s primární, neodvozenou diatezí) vidíme, že subjekt (vyžaduje-li Vf subjektové
doplnění) je v sémantické rovině spojen s rolí vykonavatele či proživatele děje. Ve větách
s pasivem (s druhotnou diatezí) je subjekt této role zbaven.
Studenti úrovně A1 budou aktivně zvládat jen aktivní slovesné tvary. Trpné (pasivní) příčestí
poznají jen ve frázích a nápisech (zavřeno, vyprodáno).
2.2.6 Metodologická poznámka ke slovesné flexi
Slovesná flexe, slovesné kategorie a slovesné tvary představují patrně nejobtížnější složku
morfologických znalostí na úrovni A1. Je tedy třeba jim věnovat patřičnou pozornost a při
výuce dodržovat jisté zásady:
a) Je vhodné, aby si studenti pamatovali 4 důležité tvary každého slovesa a učili se je jako
celek. Infinitiv (jet) tvoří součást opisného futura a slovesných přísudků složených
a samostatně plní některé důležité substituční funkce v syntaxi. 1. osoba sg. (jedu) přiřadí
sloveso k jednomu ze dvou základních typů prézentní flexe (U-typ, M-typ). 3. osoba sg.
(jede) vybavená nulovou koncovkou poskytne studentovi „tvarový základ“, k němuž bude
257
připojovat prézentní osobové koncovky. Minulé příčestí (sg. m.) (jel) poslouží jako základ
pro tvoření tvarů préterita.
b) Student by zároveň se slovesem měl poznat i jeho valenční pole, tedy vědět, jakou
strukturu musí mít věta, vyskytne-li se v ní dané sloveso jako přísudek. Slovesa by rovněž
měla být od samého počátku výuky užívána s předložkami tvořícími spolu s pádem jména
součást (valenčního i nevalenčního) doplnění slovesného predikátu. Jako vhodná příručka
poslouží vyučujícím i studentům valenční slovník českých sloves Čeština pro praxi
(Svozilová, H., Prouzová, H., Jirsová, A., Academia, Praha 1997).
c) Aby bylo možné zjednodušit prezentaci prézentní flexe sloves, doporučujeme vyhnout se
výkladům o prézentním kmeni. Postačí, když student bude rozlišovat 2 typy prézentní
konjugace: M-typ (atematická slovesa + 4. a 5. třída préz. kmene) a U-typ (slovesa 1., 2.
a 3. třídy préz. kmene). Aby bylo možné provést toto zjednodušení, bude třeba akceptovat
jako přijatelné tvary 1. osoby sg. myju, kupuju a 3. os. pl. myjou, kupujou. Výjimky pak
budou tvořit pouze dva tvary slovesa být: jsi a jsou.
Syntaktické funkce slovesných tvarů pro úroveň A1:
a) Funkce infinitivu a préterita jsou uvedeny v úvodní pasáži kapitoly 2.2.
b) Finitní tvary slovesa (Vf) tvoří slovesný přísudek věty: Pavel bude jezdit do Olomouce.
2.3 Neohebné slovní druhy
Neohebné slovní druhy mají většinou pouze jeden tvar (s výjimkou těch příslovcí, která se
mohou stupňovat, a „slovesných“ spojek aby a kdyby). Plní však důležité funkce v syntaxi.
2.3.1 Příslovce (adverbia)
Adverbia (ADV) slouží ve větě zejména jako výrazy vymezující okolnosti děje/stavu
vyjádřeného přísudkem. Jde především o okolnosti místní (udání polohy, východiska, cíle,
dráhy či směru), časové (čas, doba trvání, začátek či konec trvání, frekvence, časový horizont)
a v širším slova smyslu způsobové (způsob, zřetel, míra, srovnání). Ze syntaktického hlediska
jsou adverbia valenčními nebo nevalenčními okolnostními doplněními predikátu (případně
slovesného tvaru v jiné funkci).
Z dalších syntaktických funkcí adverbií by student úrovně A1 měl znát zejména následující:
a) Adverbiální determinace adjektiv a adverbií. K tomuto účelu na úrovni A1 poslouží pouze
příslovce trochu, docela a moc/velmi: docela drahý oběd – oběd je docela drahý
b) Tázací adverbia. Tato slova (kde, odkud, kam, kudy, kdy, jak dlouho, jak, proč) spolu
s tázacími zájmeny a číslovkami stojí na začátku doplňovací otázky a vymezují, jaký typ
informace mluvčí požaduje.
c) Vztažná adverbia mají stejnou podobu jako adverbia tázací. Na úrovni A1 se uplatní pouze
v obsahových větách následujících po vím/nevím.
Adverbia odvozená (většinou resufixací) od kvalitativních adjektiv lze stupňovat. Prostředky
stupňování ADV student úrovně A1 systematicky ovládat nebude. Seznámí se pouze
s několika stupňovacími řadami (dobře–líp–nejlíp, špatně–hůř–nejhůř, málo– míň–nejmíň,
hodně–víc–nejvíc). Jiným komparativním tvarům ADV se ve frázích vyhýbáme (např. Mluvte
258
nahlas. místo hlasitěji, Mluvte pomalu místo pomaleji apod.), studenti by si měli ovšem
osvojit komparativ později (např. Můžete zavolat později?).
Syntaktické funkce adverbií pro úroveň A1:
a) Valenční ADV komplement přísudku: Ten koncert trvá dlouho.
b) Nevalenční okolnostní doplnění přísudku: Jídlo kupuju tady.
c) Nevalenční ADV determinace adjektiva či adverbia: Je to moc dobré. Pracuje docela
dobře.
d) Tázací slovo v doplňovacích otázkách: Kdy to bude hotové?
e) Spojovací prostředky uvozující obsahovou větu po vím/nevím: Nevím, odkud jsi.
2.3.2 Předložky (prepozice)
Prepozice (PREP) jsou výrazy stojící vždy před pádem jména (krom N a Voc). Upřesňují
a doplňují význam a syntaktickou funkci pádového tvaru. Výčet předložek, jejichž aktivní
znalost se na úrovni A1 předpokládá, je uveden u výkladu k jednotlivým pádům
(viz 2.1.3.1.1–2.1.3.1.7). Studenti by si měli být vědomi skutečnosti, že předložky se mohou
pojit s více pády a že mohou nabývat různých významů (Přijel o půlnoci. – Mluvil o otci.).
Znalost předložek a jejich významu je na úrovni A1 důležitá i proto, že do jisté míry supluje
značně neúplnou znalost tvarosloví.
Ze syntaktických funkcí, které pádové tvary jména s předložkami plní, by měl student úrovně
A1 znát především následující:
a) Valenční předmětové doplnění slovesa: Díváme se na film.
b) Valenční okolnostní doplnění slovesa (ADV komplement): Zítra jedeme do Brna.
c) Nevalenční okolnostní doplnění slovesa (adverbiále): Pavel hraje tenis u školy.
d) Determinace jména (neshodný přívlastek): Ten dům u nádraží je nový.
Syntaktické funkce prepozic pro úroveň A1:
Prepozice nabývají syntaktické role teprve s pádem jména (viz 2.1.4.1–2.1.4.4). Ojediněle se
mohou vyskytnout samostatně ve frázích: Jsem pro. (= Souhlasím.)
2.3.3 Spojky (konjunkce)
Konjunkce (KONJ) jsou neohebné výrazy (se „slovesnými“ aby a kdyby studenti úrovně A1
aktivně pracovat nebudou), které spojují věty, větné členy téhož druhu i slova mimo větnou
strukturu a vymezují charakter syntaktických vztahů mezi nimi.
Pro úroveň A1 se počítá s jednoduchou stavbou vět a minimem nekomplikovaných souvětí.
Počet aktivně užívaných spojek bude nevelký a většinou půjde o výrazy signalizující
koordinační (rovnocenný) vztah (tradičně označovaný jako poměr) mezi spojovanými
útvary. Student úrovně A1 by měl aktivně ovládat tyto spojky:
a Slučovací spojka ve významu „plus“.
Bydlíme v České republice a studujeme češtinu. Mám bratra a sestru.
ani Slučovací spojka užívaná s větnou negací.
Nejezdím autem ani nemám garáž. Neznám Jitku ani Davida.
259
ale Odporovací spojka kontrastující protikladné jevy, vlastnosti a děje.
Nejsem bohatý, ale mám se dobře. To víno je drahé, ale dobré.
nebo Slučovací (slabě disjunktivní) spojka s významem blížícím se „plus“.
Dáme si zmrzlinu nebo půjdeme tancovat. Koupím si pivo nebo víno.
Vylučovací (silně disjunktivní) spojka, volba jen jedné z více alternativ.
Pomůžeš mi, nebo s tebou nepojedu. Je hloupý, nebo chytrý?
(a) tak Spojka pojící příčinu s důsledkem. Spojuje jen věty. Spojované věty
jsou si rovnocenné pouze formálně.
Mám čas, tak můžu jít do kina.
že Jediná podřadící spojka pro úroveň A1. Bude užívána pouze po
slovesech vím/nevím a myslím/nemyslím. Uvozuje obsahové věty.
Vím, že máš čas. Myslím, že zítra je čtvrtek.
Podobnou funkci jako spojky mají v češtině spojovací výrazy. Na úrovni A1 je možné
vyžadovat znalost vztažných zájmen a vztažných/tázacích adverbií jako výrazů uvozujících
obsahovou větu po vím/nevím: Vím, proč tady nebydlíš.
Syntaktické funkce konjunkcí pro úroveň A1:
Konjunkce netvoří větné členy. Jejich účelem spojovat věty v souvětí a určovat vztah (poměr)
mezi nimi a vymezovat vztah (poměr) mezi prvky zmnožené pozice téhož větného členu:
Hraju hokej, ale fotbal se mi nelíbí. Máš bratra, nebo sestru?
2.3.4 Částice (partikule)
Partikule (PART) jsou výrazy vymezující postoj mluvčího, v širším smyslu je můžeme
vnímat jako nástroje pro vyjádření modality. Netvoří součást větné struktury, modifikují
význam věty jako celku.
Na úrovni A1 naleznou uplatnění především tyto skupiny částic:
a) Přitakávací: ano, jo, no, určitě, jistě, jasně, prosím, dobře, fajn
b) Odmítací: ne, bohužel (ne)
c) Vyjadřující jistotní modalitu: určitě, možná, asi, prý
d) Tázací dovětky: co?, že (ano/ne)?
Syntaktické funkce partikulí pro úroveň A1:
Partikule netvoří součást větné struktury. Modifikují význam celé věty (někdy i rozsáhlejších
celků). Jsou buď odděleny od věty interpunkcí (Je zima, že?), nebo od věty nejsou odděleny
a vymezují jistotní modalitu (Dnes je určitě vyprodáno.).
2.3.5 Citoslovce (interjekce)
Interjekce (INTERJ) jsou výrazy sloužící k vyjádření emocí. Stejně jako částice nevstupují
do struktury věty, stojí samostatně. Pro úroveň A1 se počítá s aktivní znalostí pouze několika
citoslovcí, která se výrazně uplatňují při komunikaci:
260
haló navázání kontaktu, ohlášení v telefonu Haló, jsi to ty?
pardon vyjádření lítosti, omluva Pardon, to jsem zase já.
pst výzva ke ztišení Pst, Jitka už jde.
Syntaktické funkce interjekcí pro úroveň A1:
Interjekce netvoří součást struktury věty. Buď tvoří samostatnou nevětnou výpověď (Haló?),
nebo jsou od věty odděleny interpunkcí (Haló, to jsi ty?).
261
3 ELEMENTÁRNÍ INFORMACE O SLOVOTVORBĚ
Úroveň A1 předpokládá pouze schopnost napodobit několik výrazných tvarových prototypů.
Jde především o následující formy:
a) Ženská příjmení
Dobeš (S) – Dobešová
Starý (tvrdé ADJ) – Stará
Dolejší (měkké ADJ) – Dolejší
Kočí (adjektivní S) – Kočí
Janů (nesklonné – např. přivlastňovací tvar ADJ) – Janů
b) Přechýlená obecná jména
profesor – profesorka
přítel – přítelkyně
dělník – dělnice
c) Jména zemí a kontinentů
Rusko, Polsko
Turecko, Německo
Anglie, Asie, Austrálie
Kuba, Afrika, Evropa, Amerika
d) Jména obyvatel zemí a kontinentů (přechylování viz výše)
Čech, Rus
Slovák, Polák
Angličan, Kanaďan
Ukrajinec, Korejec
e) Adjektiva od národností, adverbia od národností po slovesech, jednoslovná označení pro
jazyk
český – česky – čeština
řecký – řecky – řečtina (němčina!)
Poznámka: Tuto skupinu je na úrovni A1 třeba individualizovat. Systematická znalost není
nutná.
f) Slovesa typu kupovat odvozená od mezinárodních výrazů
telefon – telefonovat – telefonuju
mail – mailovat – mailuju
262
4 SYNTAX
4.0 Úvodní informace
Charakter syntaxe na úrovni A1 je dán požadavky negramatičnosti, redukce jmenných
a slovesných tvarů a limitované slovní zásoby. Ústní i písemný projev studenta na úrovní A1
bude složen zejména z jednoduše strukturovaných vět a nevětných výpovědí. Výraznou
menšinu v něm budou tvořit souvětí (většinou souřadná), v nichž vztahy mezi větami budou
vymezeny malým počtem spojovacích výrazů s pokud možno jednoznačným významem.
Fráze, které doplní slovní zásobu k jednotlivým komunikačním situacím, nelze pokládat
za porušení výše zmíněných požadavků. Student si je zapamatuje jako užitečné komunikační
nástroje, ale nebude je analyzovat.
4.1 Věta
Věta je intonačně uzavřený útvar, jehož základová struktura (ZVS, strukturní jádro, které
nelze změnit, aniž bychom porušili gramatickou správnost věty) je dána valenčním polem
slovesa ve funkci přísudku (či spony). Věta tedy musí obsahovat přísudek, který má podobu
určitého tvaru slovesa (Vf) nebo spony doplněné nominativním tvarem S či ADJ.
Instrumentálové tvary S v predikativu student na úrovni A1 užívat nebude.
Pavel Tomášek studuje matematiku.
Pavel Tomášek je student.
4.1.1 Poznámka ke slovosledu
Slovosled ve větě je v češtině poměrně volný. Jednotlivé participanty větné struktury nemají
pevně dané místo ve slovním pořádku. Studenty je třeba upozornit na to, že syntaktickou roli
výrazu poznají z jeho tvaru, nikoli z jeho postavení ve větě:
Jitka učí Tomáše. – Jitka Tomáše učí.
Tomáš přijede v neděli. – V neděli přijede Tomáš.
Znovu je třeba připomenout, že bez znalosti gramatického minima se student na úrovni A1
neobejde.
4.1.2 Věta bez podmětu
Chybí-li ve valenčním poli slovesa „levostranná“ valenční pozice, pozice podmětu, mluvíme
o bezpodmětých větách. Pro úroveň A1 doporučujeme zvládnutí těchto základových větných
struktur (ZVS) bez podmětové pozice:
a) 0 – Vf – 0 Typ: (Včera) pršelo.
Jde o věty se slovesným přísudkem a prázdným valenčním polem. Slovesa v přísudku vesměs
popisují děje související s počasím. Přísudkové sloveso může být rozvito nevalenčními členy
udávajícími okolnosti děje.
263
b) 0 – Spona + Predikativum – 0 Typ: (Dnes) je teplo.
Jde o věty se sponovým přísudkem a prázdným valenčním polem. Přísudek (spona +
predikativum) popisuje stav, nezřídka opět související s počasím. Přísudek může být rozvit
nevalenčními členy udávajícími okolnosti děje.
c) 0 – Spona + Predikativum – Dpers
Typ: Je ti (tady) zima?
Jde o věty se sponovým přísudkem a pravostrannou dativní valenční pozicí. Dativ jména,
který je z formálního hlediska vnímán jako objektový komplement predikátu, má rys
personálnosti a označuje proživatele stavu. Na úrovni A1 doporučujeme tvořit tento typ vět
pouze s dativními tvary mi/ti/vám. Přísudek může být rozvit nevalenčními členy udávajícími
okolnosti děje.
4.1.3 Věta s podmětem
Je-li součástí valenčního pole predikátu pozice podmětu, mluvíme o větách podmětových.
Pro úroveň A1 doporučujeme zvládnutí těchto základových větných struktur (ZVS) s
podmětovou pozicí:
a) Snom
– Spona + S/ADJnom
Typ: Kamila je studentka/mladá.
Jde o věty se sponovým přísudkem, levostrannou valencí a bez pravostranného valenčního
doplnění. Podmětu přisuzujeme nějakou roli (S) nebo vlastnost (ADJ).
b) Snom
– Spona + ADJnom
– Dpers
Typ: Ten kabát je mi malý.
Jde o věty se sponovým přísudkem a levostrannou valencí. Dativ (na úrovni A1 pouze
zájmenné tvary mi/ti/vám) je formálně předmětovým komplementem predikátu a má rys
personálnosti a význam beneficienta.
c) Snom
– Vf Typ: Roman nakupuje (docela často).
Častý typ věty se slovesným přísudkem, podmětem a bez pravostranné valence. Subjekt může
mít různé sémantické role, záleží na významu slovesa. Substantivum v subjektu může
nahradit zájmeno.
d) Snom
– Vf – Sacc
Typ: (Můj) bratr čte noviny.
Velmi běžný typ věty se slovesným přísudkem, podmětem a pravostranným předmětovým
komplementem. Substantivní tvary v ZVS může nahradit zájmeno v příslušném pádu.
e) Snom
– Vf – Dpers
– Sacc
Typ: Petr mi dal kazetu.
Jde o věty se slovesným přísudkem, podmětem a dvěma předmětovými komplementy. Jméno
v dativu (druhý předmět) označuje osobu v roli beneficienta, jméno v akuzativu je
předmětový komplement. Na úrovni A1 doporučujeme místo Sdat
užívat pouze zájmenné
tvary mi/ti/vám.
f) Snom
– Vf – ADVkompl Typ: Vlak zastavil vlevo.
Jde o věty se slovesným přísudkem, podmětem a tzv. adverbiálním komplementem
(valenčním okolnostním doplněním přísudku). Tvar S lze nahradit zájmenem. Adverbium lze
substituovat předložkovým pádem S (ve stanici).
Typy vět uvedené v oddílech 4.1.1 a 4.1.2 představují jaderné věty pro úroveň A1. Členy
tvořící ZVS lze rozvíjet nevalenčními členy. Studenti úrovně A1 se seznámí jen s minimem
syntaktické terminologie. Je proto vhodné, aby si slovesa i sponové konstrukce tvořící
264
přísudek zapamatovali i s valenčním polem (vybudovali si elementární jazykový cit,
aby dokázali poznat, jaké doplnění daný typ přísudku vyžaduje).
4.2 Typy přísudku
I studenti úrovně A1 si povšimnou, že přísudek (organizační jádro věty) má několikerou
podobu. Není třeba jim jednotlivé typy přísudku pojmenovat, ale musíme popsat jejich stavbu.
a) Jmenný přísudek se sponou: Tomáš je učitel. Jídlo bylo dobré.
Skládá se ze spony (sloveso být ve všech finitních tvarech pro A1) a predikativu (S nebo
ADJ v nominativu). Instrumentálové tvary S na úrovni A1 užívat nedoporučujeme. Spona je
sice pouhým prostředkem přiřazení role nebo vlastnosti subjektu, ale v češtině je závazná.
Na to je třeba upozornit zejména studenty hovořící jazyky, které v tomto typu přísudku sponu
nemají. V češtině se mohou sponové přísudky objevit i ve větách bez podmětu (viz 4.1.1).
b) Jednoduchý slovesný přísudek: Určitě půjdeme do kina. Včera jsme přijeli domů.
Tento typ je v češtině nejfrekventovanější. Tvar jednoho slovesa může tvořit více slov.
Jednoslovné i víceslovné slovesné formy studenti A1 poznají jako tvary jednotlivých časů.
c) Složený slovesný přísudek: Petr musí koupit mléko. Začínám pracovat v šest třicet.
Tento typ přísudku tvoří finitní tvar modálního nebo fázového slovesa a infinitiv slovesa
plnovýznamového, tedy dva slovesné tvary.
Modální slovesa pro úroveň A1: moct, muset, mít, nesmět
Fázová slovesa pro úroveň A1: začínat, končit
4.3 Podmět a přísudek
Mezi podmětem přísudkem je zvláštní syntaktický vztah, který je možné popsat jako
oboustrannou závislost. Zatímco přísudek rozhoduje, zda podmět ve větě vůbec má být
(viz 4.1), podmět ovlivňuje formu přísudku. Je tomu tak proto, že přísudkem vypovídáme
o podmětu.
4.3.1 Shoda podmětu a přísudku
Formálním signálem vztahu mezi podmětem a přísudkem je gramatická shoda (kongruence).
Gramatickou kategorií, v níž se podmět a přísudek shodují téměř vždy, je gramatické číslo.
Auto jede. Auta jedou.
Tvary minulého času obsahují minulá příčestí, jejichž zakončení je jmenné, takže umožňuje
realizovat shodu i je jmenném rodu (rod podmětu ovlivní tvar příčestí). Charakter jména mají
i S a ADJ predikativy.
Jitka spala. Karel studoval.
Jitka je chytrá. Karel je student.
Studenti na úrovni A1 se seznámí se dvěma případy porušení shody mezi podmětem
a přísudkem:
265
a) Podměty rozvité základní číslovkou, která vyžaduje tvar počítaného jevu v G pl., mají
shodu s tvarem slovesného i sponového přísudku, který odpovídá podmětu ve tvaru N sg.
neutra.
Šest žen bydlelo tady. Třináct studentů jede do Prahy.
b) I sponový přísudek obsahuje jmenný tvar (predikativ). Je-li tímto jménem substantivum,
pak jeho rod nemusí vždy odpovídat rodu podmětu.
Jitka je sportovec.
Zvláštním typ shody najdeme ve větách, v nichž je valenční pozice subjektu zmnožena.
Několikanásobný podmět je obvykle následován přísudkem v plurálovém tvaru. Má-li však
slovesný přísudek podobu préterita (a obsahuje minulé příčestí), je v češtině nutné zachovávat
jistá pravidla rozhodující o shodě. Se zjednodušenou podobou těchto pravidel by se měl
seznámit i studenti úrovně A1.
Karel a Jitka studovali. Cizinci a cizinky cestovali. Kniha a cédéčko ležely na stole.
4.3.2 Nevyjádřený podmět
Tvar slovesného přísudku či spony (osoba, číslo, jmenný rod nominálních součástí přísudku)
v české větě umožňují nevyjadřovat podmět. Uvedené tvary obsahují informace (počet, role
v komunikačním aktu), které v jiných jazycích často nesou osobní zájmena. I studenti
na úrovni A1 musí vědět, že není-li podmět ve větě explicitně (tvarově) zastoupen, nemusí to
znamenat, že jde o větu bez podmětu. Je třeba je připravit na skutečnost, že v české větě
obvykle není třeba užívat osobní zájmena ve funkci subjektu (jako substituenty substantiv).
Jsme tady šťastní (my). Máš velké problémy (ty).
4.4 Nevalenční větné členy
Části věty označované jako nevalenční větné členy, ať se jedná o výrazy determinující jmenné
tvary, či o formy sloužící k vyjádření okolnosti děje/stavu vyjádřeného slovesem/sponovým
přísudkem, nebudou studenti na úrovni A1 pojmenovávat termíny. Základní syntaktické
funkce, které plní tvary jednotlivých slovních druhů, jsou zde popsány v oddílu Morfologie,
a sice vždy v závěru oddílu obsahujícímu výklad o daném slovním druhu.
4.5 Modalita
4.5.1 Slovesný způsob
Slovesný způsob (modus) je kategorie odkazující k postojové a možnostní modalitě.
Neutrálním typem modu je indikativ, oznamovací způsob. Slovesa v indikativu slouží
primárně k prostému sdělování. Indikativní slovesné tvary budou na úrovni A1 převažovat.
I indikativní tvary se však mohou (za přispění intonace, situačního kontextu atp.) stát nositeli
modality. Věta Je mi zima může být vnímána jako výzva, aby druhý komunikant zavřel dveře.
Imperativ primárně spojovaný s modalitou výzvovou či apelovou na úrovni A1 systematicky
prezentován není. Student se s ním seznámí pouze ve frázích k jednotlivým komunikačním
situacím.
266
Ani tvary kondicionálu (s výjimkou tvaru chtěl/chtěla bych + A/inf.) studenti úrovně A1
nepoznají. Modální zabarvení (přací, možnostní), které tvary kondicionálu mají, budou moci
alespoň částečně suplovat užitím modálních částic (asi, prý, určitě atp.).
4.5.2 Modální slovesa
Modální slovesa, která ve spojení s infinitivem plnovýznamového slovesa tvoří složený
slovesný přísudek (viz 4.2), jsou dalšími nositeli modality. Na úrovni A1 by měla vyjadřovat
především modalitu postojovou (svolení, zákaz, povinnost). Jejich užití pro vyjádření
modality možnostní není vyloučeno (To musí být on. = To je určitě on.), ale hlavními nositeli
této funkce budou modální částice (viz 4.5.3).
Pro úroveň A1 se počítá s těmito modálními slovesy: muset, mít, moct, nesmět.
Modální náboj má i sloveso chtít, ale mezi modální slovesa se obvykle neřadí. Infinitiv, který
ho doplňuje, stejně jako akuzativ jména, je pokládán za předmětový komplement. (Chci
tancovat/pivo).
Pozornost by měla být věnována i slovesu umět (se stejným valenčním polem jako chtít),
jehož význam (schopnost, dovednost) vyjadřuje v mnoha jazycích modální sloveso.
4.5.3 Modální částice
Hlavními nositeli možnostní modality budou na úrovni A1 modální částice. Vyjadřují míru
jistoty mluvčího i pravděpodobnosti (Petr je asi chytrý. Zítra bude asi pršet.) Pro úroveň A1
se počítá s užíváním následujících modálních částic: asi, možná, určitě, prý, fakt.
Formy pro vyjadřování modality viz v kapitole 9 Jazykové funkce (2).
4.6 Souvětí
Vedle jednoduchých vět a nevětných výpovědí se při komunikaci na úrovni A1 mohou
uplatnit i jednoduchá souřadná souvětí. Jejich charakter je dán velmi omezeným repertoárem
spojovacích výrazů pro A1 (viz 2.1.4.3, 2.3.2, 2.3.3). Souvětí budou tvořit většinou dvě
syntakticky (formálně) rovnocenné věty. Následující přehled ukazuje, jaké typy vztahů
(poměrů) budou studenti schopni vyjádřit:
a) Slučovací (kopulativní) poměr – A + B
Spojovací výrazy v tomto typu souvětí: a, ani, nebo, apozice (asyndeton)
Jsem cizinec a studuju v České republice.
Nepojedu do Prahy ani nepůjdu do kina. (záporné tvary v přísudku)
Dáme si oběd nebo budeme odpočívat.
Můj bratr je učitel, pracuje tady.
b) Odporovací (adverzativní) poměr – mezi A a B je rozpor
Spojovací výraz v tomto typu souvětí: ale
Jsem nemocný, ale mám se dobře.
267
c) Vylučovací (disjunktivní) poměr – A nebo B, nikoli A i B
Spojovací výraz v tomto typu souvětí: nebo
Dám si pivo, nebo budu mít žízeň.
d) Důsledkový poměr – z A vyplývá B
Spojovací výraz pro tento typ souvětí: (a) tak
Prší, a tak jsem smutná.
Poznámka: Rovnocennost obou vět je pouze formální.
Na úrovni A1 lze užívat i jednoduchá souvětí podřadná s tzv. obsahovými větami (zde
substituují jméno v předmětovém komplementu). Doporučujeme však, aby studenti obsahové
věty kladli pouze za prézentní tvary sloves vědět/nevědět a myslet/nemyslet. Vedlejší větu
bude uvozovat spojka že nebo relativum. Slovesné tvary v první větě by měli studenti vnímat
pouze jako „uvozovací formuli“ sdělující vědomost nebo názor.
Vím, kde bydlíš.
Nemyslím, že bude pršet.
268
VOKABULÁŘ (KAPITOLA 14)
Výrazy jsou řazeny abecedně. Zkratka za výrazem odkazuje ke kapitole (JF = Jazykové
funkce, OP = Obecné pojmy, SP = Specifické pojmy), číslo k oddílu v kapitole. Lexikum,
které by měli zvládnout všichni uživatelé A1, čítá necelých 900 jednotek (perfektiva
a imperfektiva počítáme jako dvě lexikální jednotky, do celkového počtu jsou zahrnuta
i osobní a posesivní pronomina apod., ovšem nezapočítáváme femininní podoby substantiv
tvořených příponou -ka). „Povinné“ lexikální jednotky značíme .
a JF 5.6, OP 4.1.7, OP 7.7.1
a taky OP 7.7.1
áčko SP 5.1.1, SP 5.1.3
adoptivní SP 1.11
adresa SP 4.3.4, SP 6.3
aerobik SP 4.8
Afrika SP 5.10
aftershave SP 7.3
ahoj JF 4.3.1, JF 4.3.2, JF 4.5.3, JF 5.10.9, JF 5.11.1, JF 5.11.8
Ach jo! JF 2.12.9
akce SP 9.2
aktivní SP 1.14
ale JF 1.3.1, JF 3.3.2, JF 5.6, OP 7.7.3
ale ano JF 1.3.3, JF 2.2.3
ale jo JF 1.3.3, JF 2.2.3
ale ne JF 1.3.3, OP 7.7.4
ale! JF 2.12.8
alergie SP 7.4
alkohol SP 6.6, SP 10.1.8
alkoholický SP 10.1.8
alkoholička SP 6.8
alkoholik SP 6.8
ambasáda SP 6.5, SP 11.5
americké brambory SP 10.1.4.2
americký SP 1.8
Amerika SP 5.10
angína SP 7.4
anglicky SP 13.1
anglický SP 1.8
angličtina SP 13.1
Anglie SP 5.10
ani jednou OP 4.1.3
ani OP 7.7.1
ani – ani OP 7.7.1
ano JF 1.5.1.1, JF 2.1, JF 2.10.3.1, JF 2.12.8, JF 3.1.2.1, JF 3.3.1, JF 3.13.2.1, JF 5.7
ano? JF 3.1.1, JF 3.13.1, JF 5.10.1.2
Antarktida SP 5.10
antibiotika SP 7.5
antikoncepce SP 7.5
apartmá SP 5.11
269
architekt SP 4.6, SP 1.10.2
architektka SP 1.10.2, SP 4.6
architektura SP 4.6
asi JF 2.6.3, OP 3.5, OP 4.3.4, OP 5.1.2.5
asi ano JF 2.6.3
asi jo JF 2.6.3
asi ne JF 2.6.3, JF 3.14.2.2
asiat SP 1.15
asiatka SP 1.15
Asie SP 5.10
ať JF 3.5
ateista SP 1.12
ateistka SP 1.12
atletika SP 4.8
Austrálie SP 5.10
autem OP 2.4.2
auto SP 5.6
autobus SP 5.1.2
autobusem OP 2.4.2
autobusový SP 5.1.3
automatický SP 2.5
automechanik SP 1.10.2
autoopravna SP 5.7, SP 11.8
autopůjčovna SP 5.6
autor SP 4.7
autorka SP 4.7
(auto)servis SP 5.7, 11.8
azyl SP 5.14, SP 11.5
azylant SP 5.14
azylantka SP 5.14
až OP 3.15.2
babička SP 1.11
bageta SP 10.1.5
balení OP 5.1.2.5
balet SP 4.5
balíček OP 4.2.1
balík SP 6.3, SP 11.1
balkon SP 2.2, SP 4.5
banán SP 10.1.2
banka SP 1.10.3, SP 11.4
bankomat SP 11.4
(bankovní) účet SP 11.4
bar SP 10.2
barevný OP 5.1.10, SP 4.3.1, SP 4.3.3
barva OP 5.1.9
barvit si (vlasy) – barvím si, barvíš si SP 7.3
báseň SP 4.7
basketbal SP 4.8
básník SP 4.7
básnířka SP 4.7
270
bát se – bojím se, bojíš se JF 2.12.11, JF 3.8, OP 6.1.2
batoh SP 5.12
baví mě/tě/vás SP 4.2
bavlna OP 5.1.12.5
bavlněný OP 5.1.12.5
bazén SP 4.8
béčko SP 5.1.1, SP 5.1.3
běh OP 2.4.3.1
běhat – běhám, běháš OP 2.4.1, SP 4.8
běloch SP 1.15
běloška SP 1.15
benzin SP 5.7, SP 11.9
benzínka SP 5.7
benzinová pumpa SP 5.7
benzinová stanice SP 11.9
beton OP 5.1.12.5
betonový OP 5.1.12.5
bez vyznání SP 1.12
bez vzoru OP 5.1.10
bezdomovec SP 6.8
bezdomovkyně SP 6.8
běženec SP 5.14
běženka SP 5.14
běžet – běžím, běžíš OP 2.4.1
bílý OP 5.1.9, SP 10.1.8
bionafta SP 5.7
blahopřát – blahopřeju, blahopřeješ JF 4.8.4, JF 5.11.6
blesk SP 14.1
blízko OP 2.3, OP 5.1.2.1.5, SP 12.1
blond OP 5.1.9, SP 1.15
bod SP 4.8
bohužel JF 3.1.2.2, JF 3.3.2, JF 5.10.7
bohužel ne JF 2.10.3.2, JF 3.1.2.1
bojler SP 2.3
bolet – bolí (mě) impers. SP 7.4
bomba SP 6.6
bonbon SP 10.1.6
boty SP 9.4
bouřka SP 14.1
(bramborová) kaše SP 10.1.4.2
bramborové knedlíky SP 10.1.4.2
brambory SP 10.1.4.2
branka SP 4.8
brát – beru, bereš SP 7.4
bratr SP 1.11
bratranec SP 1.11
broskev SP 10.1.2
brusle SP 4.8
bruslení SP 4.8
bruslit – bruslím, bruslíš OP 2.4.1, SP 4.8
271
brýle SP 1.15, SP 4.8, SP 7.5
brzdit – brzdím, brzdíš SP 5.6
brzdy SP 11.8
brzo OP 3.5, OP 3.7.4
březen OP 3.2.3
břicho SP 7.1
buddhista SP 1.12
buddhistka SP 1.12
bufet SP 3.2, SP 10.2
Bůh/bůh SP 1.12
buchta SP 10.1.6
bunda SP 9.4
bydlet – bydlím, bydlíš SP 1.2, SP 2.1, SP 5.11
být – jsem, jsi OP 1.1, OP 1.2, OP 1.4, SP 1.6, SP 1.10.1, SP 6.4
být mi/ti/vám ... let OP 5.1.11.1
být (komu) jak SP 7.2
být jaký SP 1.15
být kde OP 1.3.1-2
být na řadě OP 4.1.2, SP 7.5, SP 9.2
byt SP 2.1
být v důchodu SP 1.10.1
být v rekonvalescenci SP 7.4
být z/ze (materiál) OP 5.1.12.5
být z/ze (stát, město) OP 2.5.10, SP 1.2, SP 1.6
bytná SP 2.1
bytný SP 2.1
CD přehrávač SP 4.4
CD SP 4.3.4, SP 4.4
céčko SP 5.1.1, SP 5.1.3
cédéčko SP 4.3.4, SP 4.4
celá/celé/celých (ve zlomcích) OP 4.1.7
celer SP 10.1.2
celý OP 4.1.5, OP 5.1.2.7, OP 5.1.12.2
cena OP 5.2.1, SP 2.4, SP 9.7
cent OP 4.1.6, SP 9.7
centimetr (cm) OP 5.1.2.2
centrum OP 2.2
certifikát SP 8.3
cesta SP 5.10
cestovat – cestuju, cestuješ OP 2.4.1, OP 2.4.2, SP 4.2
cestovní kancelář SP 5.10
cibule SP 10.1.2
cigareta SP 6.6, SP 9.6
cítit se – cítím se, cítíš se SP 7.2
citron SP 10.1.2
cizinec SP 1.6
cizinka SP 1.6
clo SP 5.13
co JF 1.4.2, JF 2.9.2, JF 6.1, OP 3.3.2, OP 8.1.5, OP 8.1.7
cože? JF 5.8
272
cukr SP 10.1.3
cukrárna SP 10.2
cyklista OP 2.4.3.2, SP 5.8
cyklistika SP 4.8
cyklistka OP 2.4.3.2, SP 5.8
čaj SP 10.1.8
čas OP 3.1
časopis SP 4.3.1
často OP 3.14.4
čau JF 4.3.1
Čech SP 1.9
čekárna SP 5.1.3
čekat – čekám, čekáš JF 5.11.3, SP 6.2
čepice SP 9.4
černobílý SP 4.3.1, SP 4.3.3
černoch SP 1.15
černoška SP 1.15
černý OP 5.1.9, SP 1.15, SP 10.1.8
čerstvý OP 5.1.12.2
červen OP 3.2.3
červenec OP 3.2.3
červený OP 5.1.9, SP 10.1.8
česat se – češu se, češeš se SP 7.3
Česká republika SP 1.8, SP 5.10
česky JF 6.10-11, SP 13.1
český SP 1.8
česnek SP 10.1.2
Češka SP 1.9
čeština SP 13.1
čí JF 1.4.2, OP 7.5, OP 8.1.5, OP 8.1.7
číslo JF 5.10.11, OP 4.1.7, OP 5.1.2.1, SP 10.3
číslo (domu) SP 1.2
číslo (faxu) SP 11.3
číslo (karty/účtu) SP 11.4
číslo pasu SP 1.4
číslo popisné SP 1.2
číst – čtu, čteš SP 3.1, SP 4.3.1, SP 4.7
číst jak SP 13.1
čistící prostředky SP 2.6
čistírna OP 5.1.12.4, SP 11.10
čistit – čistím, čistíš OP 5.1.12.4, SP 2.6
čistit si (zuby) – čistím si, čistíš si SP 7.3
čistý OP 5.1.12.4, SP 2.6, SP 2.7, SP 7.3
číšnice SP 1.10.2, SP 10.2
číšník SP 1.10.2, SP 10.2
článek SP 4.3.1
člen SP 6.4
členka SP 6.4
člověk OP 8.5
čokoláda SP 10.1.6
273
čtrnáct dní OP 3.2.1
čtvrt OP 3.2.1, OP 3.3.1, OP 4.1.5
čtvrtek OP 3.2.4
čtvrtka OP 4.1.5
čtvrtletní SP 5.1.3
čtyři OP 4.1.6
dabovaný SP 4.3.3
dál/dále JF 4.12, OP 3.13.2
daleko OP 2.3, OP 5.1.2.1.5, SP 12.1
dálnice SP 5.7
další OP 4.1.2, SP 7.5
daň SP 3.3
dárek SP 6.2
dát + A + kam – dám, dáš OP 2.6.2
dát do opravy SP 5.7
dát do servisu SP 5.7
dát nahlas OP 5.1.5
dát potichu OP 5.1.5
dát se (ostříhat) – dám se, dáš se SP 7.3, SP 11.10
dát si – dám si, dáš si JF 2.11.2, JF 3.15.1, JF 4.12, SP 10.2, SP 11.10
datum narození SP 1.4
datum OP 3.3.3
dávat – dávám, dáváš SP 4.3.3, SP 4.5
dcera SP 1.11
deci (decilitr) OP 5.1.2.4
decilitr (dl) OP 5.1.2.4
dědeček SP 1.11
dechová zkouška SP 5.9
deko (dekagram) OP 5.1.2.3
deka (přikrývka) SP 2.3
dekagram (dkg) OP 5.1.2.3
děkovat – děkuju, děkuješ JF 2.13.5, JF 5.11.2, OP 6.2, SP 6.2
dělat – dělám, děláš JF 1.4.2, OP 8.6, SP 1.10.1, SP 3.1, SP 3.2, SP 4.2, SP 4.8, SP 8.3, SP
10.1.9
dělat kde SP 1.10.4
děleno OP 4.1.7
dělnice SP 1.10.2
dělník SP 1.10.2
den JF 4.2.1, OP 3.2.1, OP 3.3.2
denně SP 7.4
dentista SP 7.5
desítka SP 10.1.8
deska SP 4.4
déšť SP 14.1
detektivka SP 4.3.3, SP 4.7
dětský pokoj SP 2.2
dětský pořad SP 4.3.3
dévédéčko SP 4.3.4
dezert SP 10.1.6
diabetik/diabetička SP 7.4
274
díky JF 2.13.5
diplom SP 8.3
dirigent SP 4.5
dirigovat – diriguju, diriguješ SP 4.5
disketa SP 4.3.4
diskotéka SP 4.5
diskusní pořad SP 4.3.3
diskžokej SP 4.5
dít se – děje se impers. JF 1.4.2, JF 2.12.11, OP 1.2
dítě/děti OP 5.1.11.1.1, SP 1.6, SP 1.11
divadlo SP 4.5
dívat se (na) – dívám se, díváš se SP 3.1, SP 4.3.3, SP 4.5, SP 9.2
dívka OP 5.1.11.1.1, SP 1.6
divoký SP 2.8
DJ SP 4.5
dlouho OP 3.7.1, OP 5.1.2.1.1
dlouhý OP 5.1.2.1.1, SP 1.15
dnes OP 3.4
dneska OP 3.4
do kolika hodin OP 3.7.3
do OP 2.5.2, OP 2.5.4, OP 3.7.3, OP 3.8, OP 5.1.2.1.5
do práce SP 1.3
do vlastních rukou SP 11.1
doba OP 3.1
dobrodružný SP 4.7
dobrou chuť JF 4.11
dobrý OP 5.1.6, OP 5.2.2.1, OP 5.2.3, SP 10.2, SP 13.1
dobře JF 2.12.1, JF 2.12.4, JF 3.1.2.1, JF 3.3.1, JF 3.13.2.1, JF 4.4.2, OP 5.1.12.1, OP
5.2.2.1, OP 5.2.3, SP 13.1
docela hodně OP 4.3.6
docela málo OP 4.3.6
docela JF 4.4.2, OP 5.2.8
dohromady OP 4.1.7, OP 7.6, SP 10.2
dokdy OP 3.7.3, OP 8.3
doklad(y) SP 5.9, SP 5.10, SP 5.15
doktor SP 1.10.2, SP 7.5
doktorka SP 1.10.2, SP 7.5
dokument SP 4.3.3
dolar SP 9.7, SP 11.4
dole OP 2.2
doleva OP 2.5.7, SP 12.1
dolít (olej) – doleju, doleješ SP 11.9
dolů OP 2.5.6
doma OP 2.1.1
domácí SP 2.8
domů OP 2.5.4, SP 1.3
dopis JF 5.11.2, OP 6.2, SP 6.3, SP 11.1
dopisní papír SP 6.3
dopoledne JF 4.2.1, OP 3.2.5
doporučeně SP 6.3, SP 11.1
275
doporučený SP 11.1
doprava OP 2.5.7, SP 12.1
dopravní policie SP 5.9
doprostřed OP 2.5.8
dopředu OP 2.5.5
dort SP 10.1.6
doručit – doručím, doručíš SP 11.1
doručovatel SP 11.1
doručovatelka SP 11.1
dospělý OP 5.1.11.1.1
dost OP 4.1.1, OP 4.2.1, OP 4.3.4, OP 5.2.8
dostat – dostanu, dostaneš JF 3.17, SP 6.3, SP 7.4, SP 11.1
dostat se – dostanu se, dostaneš se SP 12.1
dostupný JF 5.10.10
doufat – doufám, doufáš JF 2.12.10, OP 6.1.1
doutník SP 9.6
dovnitř OP 2.5.4
dovolat se – dovolám se, dovoláš se JF 5.10.10
dovolená OP 3.2.6, SP 3.2, SP 4.1
dozadu OP 2.5.5
drahý OP 5.2.1, SP 9.2
drama SP 4.7, SP 4.5
dramatička SP 4.7
dramatik SP 4.7
dres SP 4.8
drobné SP 9.7
drogerie SP 9.2
drogy SP 6.6
druh OP 4.1.4, SP 1.11, SP 6.1
družka SP 1.11, SP 6.1
dřevěný OP 5.1.12.5
dřevo OP 5.1.12.5
dřez SP 2.3
dřív/dříve OP 3.4
duben OP 3.2.3
důchod SP 3.3
důchodce OP 5.1.11.1.1, SP 3.3
důchodkyně OP 5.1.11.1.1, SP 3.3
důležitý OP 5.2.5
dům SP 2.1
dusno SP 14.1
dva/dvě OP 4.1.6
dvanáctka SP 10.1.8
DVD SP 4.3.4
dveře SP 2.2
dvojka (vína) OP 5.1.2.4
dvojka SP 5.1.1
dvoubarevný OP 5.1.10
dvoulůžkový SP 5.11
dvůr SP 2.2
276
dýmka SP 9.6
džem SP 10.1.5
džus SP 10.1.8
egoista SP 1.14
egoistka SP 1.14
ehm JF 5.2
ekonom SP 1.10.2
ekonomka SP 1.10.2
elektrický SP 2.5
elektřina SP 2.5
e-mail JF 5.11.2, OP 6.2, SP 1.2, SP 4.3.4, SP 6.3, SP 11.3
e-mailová adresa SP 11.3
emigrovat – emigruju, emigruješ SP 5.14
EU SP 6.5
euro OP 4.1.6, SP 9.7, SP 11.4
EuroCity SP 5.3
evangelík SP 1.12
evangelička SP 1.12
Evropa SP 5.10
Evropská unie SP 6.5
existovat – existuju, existuješ OP 1.1
expres SP 5.3, SP 6.3, SP 11.1
fajn JF 2.12.1, JF 2.12.4, JF 3.1.2.1, JF 3.13.2.1, JF 4.4.2, OP 5.2.2.1
fakt JF 2.1.1, JF 2.6.6, JF 2.12.8
fandit – fandím, fandíš SP 4.8
fanoušek SP 4.8
fanynka SP 4.8
fax SP 11.3
faxovat SP 11.3
fialový OP 5.1.9
film SP 4.3.3, SP 4.5
firma SP 1.10.3
flaška OP 5.1.2.5
FM SP 4.3.2
folk SP 4.4
folkový SP 4.4
foťák SP 5.12
fotbal SP 4.8
fotka SP 4.3.1
fotoaparát SP 5.12
fotografie SP 4.3.1
foto-kino SP 11.10
foukat – fouká impers. SP 14.1
Francie SP 1.8, SP 5.10
francouzsky SP 13.1
francouzský SP 1.8
francouzština SP 13.1
fráze SP 13.1
fungovat – funguje impers. OP 5.1.12.2, SP 2.5, SP 11.8
galerie SP 4.5, SP 4.6
277
garáž SP 11.8
garsoniéra SP 2.1
garsonka SP 2.1
gay SP 1.6
gól SP 4.8
gram (g) OP 5.1.2.3
gramofon SP 4.4
guláš SP 10.1.4.1
gymnázium SP 8.1
hádat se – hádáme se, hádáte se
hadr SP 2.6
haléř OP 4.1.6, SP 9.7
haló JF 4.1, JF 5.10.1.2, JF 5.10.4.1
hele JF 4.1
herec SP 1.10.2, SP 4.5
herečka SP 1.10.2, SP 4.5
hezký JF 2.12.3, JF 4.2.2, JF 4.3.2, OP 5.2.2.2, SP 1.15
hezky JF 2.11.1, JF 4.2.2, JF 4.3.2, JF 5.10.9, JF 5.11.8, SP 14.1
hinduista SP 1.12
hinduistka SP 1.12
historický SP 4.7
hlad SP 10.1.1
hladký OP 5.1.8
hlásit – hlásím, hlásíš SP 11.5
hláskovat – hláskuju, hláskuješ JF 6.7, SP 13.1
hlava SP 7.1
hlavní OP 5.2.5, SP 5.7
hlediště SP 4.5
hloupý OP 6.1.1, SP 1.14
hluboký OP 5.1.2.1.3
hlučný OP 5.1.5, SP 2.7
hluk OP 5.1.5, SP 2.7
hm JF 2.12.2, JF 3.1.2.1, JF 5.7
hmyz SP 2.8
hned OP 3.4
hnědý OP 5.1.9, SP 1.15
hobby SP 4.2
hodina OP 3.2.1, OP 3.3.1, SP 8.1
hodinářství SP 11.10
hodinky SP 9.4
hodit se – hodím se, hodíš se (mi/ti/vám) OP 5.2.3
hodně JF 4.8.1, OP 4.1.1, OP 4.2.1, OP 5.1.2.5, OP 5.2.8
hodný SP 1.14
hokej SP 4.8
hokejka SP 4.8
holicí strojek SP 7.3
holič SP 1.10.2
holička SP 1.10.2
holičství SP 1.10.3, SP 11.10
holit se – holím se, holíš se SP 7.3
278
holka OP 5.1.11.1.1, SP 1.6
homosexuál SP 1.6
hora SP 2.7
horečka OP 5.1.2.7, SP 7.4
horko OP 5.1.2.7, SP 14.1
horký OP 5.1.2.7
horší OP 5.2.2.1
hořčice SP 10.1.3
hořet – hoří impers. JF 3.7
hořký OP 5.1.6
hospoda SP 10.2
hostel SP 5.11
hotel SP 2.1, SP 5.11
hotově SP 9.7
hotový OP 1.4
houska SP 10.1.5
houskové knedlíky SP 10.1.4.2
housle SP 4.2
hovězí SP 10.1.7
hra SP 4.5, SP 4.8
hrad SP 5.10
hrách/hrášek SP 10.1.2
hranice SP 5.13
hranolky SP 10.1.4.2
hrát – hraju, hraješ SP 1.10.4, SP 4.2, SP 4.5, SP 4.8
hrát na + A SP 1.10.4
hrnec SP 9.5
hrnek OP 5.1.2.5, SP 9.5
hrom SP 14.1
hroznové víno SP 10.1.2
hrubý OP 5.1.8
hruška SP 10.1.2
hřeben SP 7.3
hřiště SP 4.8
hubený OP 5.1.2.1.4, SP 1.15
hudba SP 4.4
hurá JF 2.12.1
hůř/hůře OP 5.1.12.1
hýbat – hýbám, hýbáš OP 2.6.1
hypermarket SP 9.1
chalupa SP 5.11
chata SP 5.11
chatovat – chatuju, chatuješ SP 4.3.4
chirurg SP 7.5
chladno OP 5.1.2.7, SP 14.1
chlapec OP 5.1.11.1.1, SP 1.6
chléb SP 10.1.5
chleba SP 10.1.5
chodba SP 2.2
chodec OP 2.4.3.2, SP 5.8
279
chodit – chodím, chodíš OP 2.4.1, OP 3.16.1, SP 4.2
chodkyně OP 2.4.3.2, SP 5.8
chovat – chovám, chovám SP 4.2
chrám SP 5.10
chřipka SP 7.4
chtěl/chtěla bych JF 2.11.2, JF 3.17, JF 4.6.1, JF 5.9, SP 9.2
chtít – chci, chceš JF 2.9, JF 2.11.2, JF 3.1.1, JF 3.13.1, JF 3.14.1, JF 3.15.1
chutnat mi/ti/vám – chutná/chutnají impers. JF 2.12.3, OP 5.1.6
chůze OP 2.4.3.1
chvíle OP 3.2.1
chvilka OP 3.2.1
chyba OP 5.2.3, SP 13.1
chytrý OP 6.1.1, SP 1.14
indián SP 1.15
indiánka SP 1.15
informace SP 5.1.3
informatička SP 1.10.2
informatik SP 1.10.2
injekce SP 7.5
inkaso SP 2.4
inteligence OP 6.1.1
inteligentní OP 6.1.1, SP 1.14
InterCity SP 5.3
internet SP 4.3.4, SP 6.3
internetový SP 4.3.4
inzerát SP 4.3.1
inzulín SP 7.5
inženýr SP 1.10.2
inženýrka SP 1.10.2
Itálie SP 5.10
já JF 1.1, OP 8.1.1
jablko SP 10.1.2
jak JF 1.4.2, JF 6.5-7, SP 7.2, SP 14.1
jak často JF 1.4.2, OP 3.14.1
jak dlouho JF 1.4.2, OP 3.7.1, OP 3.8
jak moc JF 1.4.2
jako OP 7.4
jaký JF 1.4.2, OP 3.3.3, OP 5.1.1, OP 8.1.5, OP 8.1.7, SP 14.1
jaro OP 3.2.2
jasně JF 2.1, JF 2.10.3.1, JF 3.3.1
jasno SP 14.1
jazyk OP 6.2, SP 7.1, SP 13.1
jazz SP 4.4
jazzový SP 4.4
jde + infinitiv JF 2.7.1
je (výsledek při počtech) OP 4.1.7
jé JF 2.12.7
jeden/jedna/jedno OP 4.1.6
jednička SP 5.1.1
jedno JF 2.12.2, JF 2.12.5
280
jednobarevný OP 5.1.10
jednodenní SP 5.1.3
jednolůžkový SP 5.11
jednou OP 4.1.3
jednou za čas OP 3.14.8
jeho OP 7.5, OP 8.1.6
její OP 7.5, OP 8.1.6
jejich OP 7.5, OP 8.1.6
jen/jenom OP 4.3.5
ještě jeden/jedna/jedno OP 4.1.2
ještě jednou JF 5.8, JF 6.2, JF 6.13
ještě OP 3.13.2, OP 7.6
ještě něco? SP 9.2
jet – jede impers. OP 5.1.12.2, SP 11.8
jet – jedu, jedeš OP 2.4.1, OP 2.5.11, OP 3.16.2, SP 5.1.1, SP 5.6, SP 5.10, SP 6.2, SP
12.1
jeviště SP 4.5
jezdit – jezdí impers. OP 5.1.12.2
jezdit – jezdím, jezdíš OP 2.4.1, OP 3.16.1, SP 5.1.1, SP 5.6
jezdit na kole – SP 4.8
jezero SP 2.7
jídelna SP 3.2, SP 10.2
(jídelní) lístek SP 10.2
jídelní vůz SP 5.3
jídlo SP 10.1.1, SP 10.2
jih OP 2.1.3
jinak OP 7.4
jiný OP 1.5, OP 7.4
jíst – jím, jíš SP 10.1.1
jistě JF 1.5.1.1, JF 2.1, JF 2.6.1, JF 2.6.5, JF 2.10.3.1, JF 3.3.1
jistěže ano JF 2.2.3
jistěže ne JF 2.1.3
jistý JF 2.6.5
jít – jde (to) impers. OP 5.2.4
jít – jde impers. OP 5.1.12.2, SP 2.5, SP 11.8
jít – jdu, jdeš OP 2.4.1, OP 2.4.2, OP 2.5.11, OP 3.16.2, SP 3.1, SP 4.2, SP 6.2, SP 12.1
jít spát SP 3.1
jízda OP 2.4.3.1
jízdenka SP 5.1.3
jízdní řád SP 5.1.3
jižní OP 2.1.3
jméno SP 1.1
jmenovat se – jmenuju se, jmenuješ se SP 1.1
jo JF 1.5.1.1, JF 2.1, JF 2.10.3.1, JF 2.12.8, JF 3.1.2.1, JF 3.3.1, JF 5.7
jo? JF 3.1.1, JF 3.13.1
jogurt SP 10.1.5
k/ke OP 2.5.2
kabát SP 9.4
kabelka SP 5.12, SP 9.4
kadeřnice SP 1.10.2
281
kadeřnictví SP 1.10.3, SP 11.10
kadeřník SP 1.10.2
kalhoty SP 9.4
kam JF 1.4.2, OP 2.5.1, OP 8.3, SP 12.1
kamarád SP 6.1
kamarádka SP 6.1
kamna SP 2.3
kapela SP 4.5
kapky SP 7.5
kapusta SP 10.1.2
karafiát SP 2.9
kartáček (na zuby) SP 7.3
kartou SP 9.7
kašel SP 7.4
katedrála SP 5.10
katolička SP 1.12
katolík SP 1.12
káva SP 10.1.8
kavárna SP 10.2
kazeta SP 4.4
každý OP 3.14.3, OP 4.1.1
kbelík SP 2.6
kde JF 1.4.2, OP 2.1.1, OP 8.3, SP 12.1
kdo JF 1.4.2, OP 8.1.5, OP 8.1.7
kdy JF 1.4.2, OP 3.3.3, OP 3.4, OP 3.7.4, OP 8.3, SP 1.4
když OP 3.10, OP 7.8.3
kečup SP 10.1.3,
kemp SP 5.11
keramický OP 5.1.12.5
keramika OP 5.1.12.5
keř SP 2.9
kilo (kilogram) OP 4.1.5, OP 5.1.2.3
kilogram (kg) OP 5.1.2.3
kilometr (km) OP 5.1.2.2
kino SP 4.5
klapka SP 1.3
klasická hudba SP 4.4
klávesnice SP 4.3.4
klavír SP 4.2
klesat – klesám, klesáš OP 2.5.6
klíč SP 5.11
klima SP 14.1
klobása SP 10.1.7
klobouk SP 9.4
kluk OP 5.1.11.1.1, SP 1.6
knedlík(y) SP 10.1.4.2
kniha SP 4.7
knihkupectví SP 4.7
knihovna SP 4.7
knír SP 1.15
282
koberec SP 2.3
koblih SP 10.1.6
kočka SP 2.8
koláč SP 3.2, SP 6.1, SP 10.1.6
kolega SP 3.2, SP 6.1
kolegyně SP 3.2, SP 6.1
kolej SP 2.1
kolem OP 2.5.11
koleno SP 7.1
kolik JF 1.4.2, OP 3.3.1, OP 3.7.1, OP 4.1.1, OP 4.2.1, OP 5.1.11.1, OP 5.1.2.1.5, OP 8.2
kolikátý OP 3.3.3, OP 3.14.1, OP 4.1.2
kolikery OP 4.1.1
kolikrát OP 4.1.3
kolo SP 4.8, SP 5.6
kolo (pneumatika) SP 11.8
komedie SP 4.3.3, SP 4.5
kompresor SP 11.9
komunikace JF 5.10.10
koncert SP 4.5
končit – končí impers. SP 4.5
končit – končím, končíš OP 3.13.3, SP 3.2
konec OP 2.2, OP 3.13.3
koníček SP 4.2
kontaktní adresa SP 1.2
kontaktní čočky SP 7.5
konvice SP 9.5
konzul SP 6.5, SP 11.5
konzulát SP 6.5, SP 11.5
konzulka SP 6.5, SP 11.5
konzultační hodiny OP 3.2.6, SP 3.2
kopec SP 2.7
koruna OP 4.1.6, SP 9.7, SP 11.4
koření SP 10.1.3
kosmetika SP 7.3
kostel SP 5.10
kostkovaný OP 5.1.10
košile SP 9.4
koště SP 2.6
kotník SP 7.1
koupání zakázáno JF 2.10.1
koupat se – koupu se, koupeš se SP 3.1
koupelna OP 5.1.12.4, SP 2.2
koupit – koupím, koupíš OP 5.2.1, SP 2.1, SP 3.1, SP 9.2
kouření zakázáno JF 2.10.1, SP 9.6
kouřit – kouřím, kouříš SP 9.6
kousek OP 4.1.5, OP 4.2.1, OP 5.1.2.5
kov OP 5.1.12.5
kovový OP 5.1.12.5
kožený OP 5.1.12.5
krabička OP 5.1.2.5
283
krájet – krájím, krájíš SP 10.1.9
krajina SP 2.7
krásný OP 5.2.2.2, SP 1.15
krát OP 4.1.7
…krát SP 7.4
krátký OP 5.1.2.1.1, SP 1.15
kráva SP 2.8
kravata SP 9.4
(kreditní) karta SP 9.7, SP 11.4
krém SP 7.3
kriminalita SP 6.6
krk SP 7.1
krosna SP 5.12
křeček SP 2.8
křehký OP 5.1.8
křeslo SP 2.3
křesťan SP 1.12
křesťanka SP 1.12
křestní jméno SP 1.1
křičet – křičím, křičíš OP 5.1.5
křižovatka SP 5.7
který JF 1.4.2, OP 3.3.2, OP 8.1.5, OP 8.1.7
kudy JF 1.4.2, OP 2.5.11, OP 8.3, SP 12.1
kufr SP 5.12
kuchař SP 1.10.2
kuchařka SP 1.10.2
kuchyně SP 2.2
(kuchyňská) linka SP 2.3
kupovat – kupuju, kupuješ OP 5.2.1, SP 2.1
kurs SP 8.1, SP 11.4
kuřačka SP 6.8
kuřák SP 5.3, SP 6.8
kuře SP 10.1.7
kus OP 4.1.5, OP 4.2.1, OP 5.1.2.5
kůže OP 5.1.12.5
květen OP 3.2.3
květina SP 2.9
květovaný OP 5.1.10
kyselý OP 5.1.6
kytara SP 4.2
kytka SP 2.9
L (velikost) OP 5.1.2.1
láhev OP 5.1.2.5
lampa SP 2.3
láska JF 4.8.1, OP 6.1.2
látka (= textil) OP 5.1.12.5
led OP 5.1.12.5
leden OP 3.2.3
lednička SP 2.3
ledvinka SP 5.12
284
lehátkový vůz SP 5.3
lehký OP 5.1.2.3, OP 5.2.7
lék SP 7.5
lékárna SP 7.5
lékárnička SP 5.9
lékař SP 1.10.2, SP 7.5
lékařka SP 1.10.2, SP 7.5
lektor SP 1.10.2, SP 8.1
lektorka SP 1.10.2, SP 8.1
lépe/líp OP 5.1.12.1
lepší OP 5.2.2.1
les SP 2.7
lesbička SP 1.6
let OP 2.4.3.1, SP 5.2
letadlo SP 5.1.2, SP 5.2
letecky SP 6.3, SP 11.1
letenka SP 5.2
letět – letím letíš OP 2.4.1, OP 2.4.2, SP 5.2
letiště SP 5.2
léto OP 3.2.2
letos OP 3.4
levičák SP 6.5
levný OP 5.2.1, SP 9.2
ležet – ležím, ležíš OP 2.1.2
líbit se – líbím se, líbíš se (mi/ti/vám) JF 2.12.3, OP 5.2.2.2, OP 6.1.2
lidé OP 8.5
limonáda SP 10.1.8
lino SP 2.3
linoleum SP 2.3
líný SP 1.14
lístek SP 4.5
listopad OP 3.2.3
literatura SP 4.7
líto JF 2.12.6, JF 2.13.1, JF 4.9
litr (l) OP 4.1.5, OP 5.1.2.4, SP 11.9
loď SP 5.1.2, SP 5.4
loket SP 7.1
loni OP 3.4
louka SP 2.7
ložnice SP 2.2
lůžkový vůz SP 5.3
lyžařské boty SP 4.8
lyžařské hole SP 4.8
lyže SP 4.8
lyžování SP 4.8
lyžovat – lyžuju, lyžuješ OP 2.4.1, SP 4.8
lžíce OP 5.1.2.5, SP 9.5
lžička SP 9.5
M (velikost) OP 5.1.2.1
magnetofon SP 4.4
285
mailovat – mailuju, mailuješ OP 6.2, SP 11.3
malé pivo OP 5.1.2.5, SP 10.1.8
malíř SP 1.10.2, SP 4.6
malířka SP 1.10.2, SP 4.6
málo OP 4.1.1, OP 4.2.1, OP 5.1.2.5
malý (o dětech) OP 5.1.11.1
malý OP 5.1.2.1, OP 5.1.2.1.3, OP 5.1.2.4, OP 5.1.2.6, SP 1.15
mám ... let OP 5.1.11.1
máma SP 1.11
maminka SP 1.11
manažer SP 1.10.2
manažerka SP 1.10.2
mandarínka SP 10.1.2
manžel SP 1.11, SP 6.1
manželka SP 1.11, SP 6.1
mapa SP 5.10, SP 12.1
margarín SP 10.1.5
máslo SP 10.1.5
maso SP 10.1.7
maso (a) uzeniny SP 9.2
materiál OP 5.1.12.5
matka SP 1.11
maturita SP 8.3
maximálně OP 4.3.5
med SP 10.1.5
mechanik SP 1.10.2, SP 11.8
měkký OP 5.1.8
měna SP 11.4
méně/míň než OP 4.3.4
měnit – měním, měníš SP 11.4
menší OP 5.1.2.1
menu SP 10.2
menza SP 3.2, SP 10.2
meruňka SP 10.1.2
měřit – měřím, měříš (teplotu) OP 5.1.2.7
měřit – měřím, měříš OP 5.1.2.1, SP 1.15
měsíc OP 3.2.1, OP 5.1.11.1
měsíční SP 5.1.3
město SP 1.2, SP 2.7
městský SP 2.7
metalíza OP 5.1.9
metr čtvereční OP 5.1.2.6
metr krychlový OP 5.1.2.4
metr (m) OP 5.1.2.2
metrák OP 5.1.2.3
metrem OP 2.4.2
metro SP 5.1.2
mezi OP 2.2
mezinárodní SP 5.3
míč SP 4.8
286
míček SP 4.8
míchat – míchám, mícháš SP 10.1.9
milenec SP 1.11, SP 6.1
milenka SP 1.11. SP 6.1
milimetr (mm) OP 5.1.2.2
milovat – miluju, miluješ OP 6.1.2, SP 6.1
milý JF 3.13.2.1, JF 4.5.3, JF 5.11.1, SP 1.14
miminko OP 5.1.11.1.1
mimo provoz OP 5.1.12.2, SP 11.2
minerálka SP 10.1.8
minimálně OP 4.3.5
ministr SP 6.5
ministryně SP 6.5
minulý OP 3.4
minus OP 4.1.7, OP 5.1.2.7
minuta OP 3.2.1, OP 3.3.1
mír SP 6.7
mísa SP 9.5
místenka SP 5.1.3
místnost SP 2.2
místo narození SP 1.4
místo OP 5.1.2.4, OP 5.1.2.6, SP 4.5
mít – mám, máš OP 1.1, OP 1.4, OP 3.7.1, OP 7.5, SP 7.4
mít (u sebe) SP 6.6
mít + infinitiv JF 2.8, JF 3.10
mít dietu SP 7.4
mít na sobě SP 9.4
mít rád/ráda – mám rád/ráda, máš rád/ráda JF 2.12.3, OP 6.1.2, SP 4.2, SP 6.1
mít radost – mám/máš radost JF 2.12.1, OP 6.1.2
mít se – mám se, máš se JF 4.4.1, JF 4.2.2, JF 4.3.2, JF 5.10.9, JF 5.11.2, JF 5.11.8
mladistvý OP 5.1.11.1.1
mladší (než) OP 5.1.11.1
mladý OP 5.1.11.1, SP 1.15
mléko SP 10.1.3
mlha OP 5.1.4, SP 14.1
mluvit – mluvím, mluvíš JF 5.10.5, OP 6.2
mluvit jak SP 13.1
mnoho OP 4.2.1
mobil SP 1.3, SP 11.2
mobilní telefon SP 1.3, SP 11.2
moc málo OP 4.3.6
moc OP 4.1.1, OP 4.2.1, OP 5.2.8, OP 5.2.8
mockrát JF 2.13.5, OP 3.14.6
moct – můžu, můžeš JF 2.7, JF 2.10, JF 3.2, JF 3.10, JF 4.6.2, JF 5.9
moderní OP 5.1.11.2, SP 4.6
modrý OP 5.1.9, SP 1.15
mokro OP 5.1.3, SP 14.1
mokrý OP 5.1.3
moment JF 5.2, JF 5.9, JF 5.10.6, OP 3.2.1
monitor SP 4.3.4
287
morče SP 2.8
moře SP 2.7
most SP 5.7
motocykl SP 5.6
motor SP 11.8
motorka SP 5.6
mouka SP 10.1.3
možná JF 2.6.4
možný JF 2.7.1
mrak SP 14.1
mráz OP 5.1.2.7, SP 14.1
mrkev SP 10.1.2
mrtvý OP 5.1.12.1, SP 7.4
mrzet – mrzí (to) + A JF 2.12.9, JF 2.13.1
mrznout – mrzne impers. SP 14.1
mrznout – mrznu, mrzneš OP 5.1.2.7
můj/moje OP 7.5, OP 8.1.6
muset – musím musíš JF 2.7.1, JF 2.8, JF 3.4
muslim SP 1.12
muslimka SP 1.12
muzeum SP 4.6
muzikál SP 4.5
muž SP 1.6
mužské SP 1.6
my JF 1.1, OP 8.1.1
myčka OP 5.1.12.4, SP 2.3, SP 11.9
mýdlo SP 7.3
myslet – myslím, myslíš – JF 2.6.2, JF 2.6.3, JF 2.6.5, JF 2.13.4, JF 5.3, JF 5.4, JF 5.5, JF
6.5, OP 6.1.1
myš SP 4.3.4
mýt – myju, myješ OP 5.1.12.4, SP 2.6
mýt nádobí SP 2.6
mýt se – myju se, myješ se OP 5.1.12.4, SP 3.1, SP 7.3
mýt si – myju si, myješ si OP 5.1.12.4, SP 7.3
mzda SP 3.3
na OP 2.1.1
na + A OP 2.5.2, OP 2.5.4, OP 3.8
na dobírku SP 11.1
na jaře OP 3.4
na jih OP 2.1.3
na jihu OP 2.1.3
na kolej SP 1.3
na konci OP 2.2
na mateřské (dovolené) SP 1.10.1
na neschopence SP 7.4
na Nový rok OP 3.4
na podzim OP 3.4
na prodej SP 2.1
na rohu OP 2.2, SP 5.7
na řadě viz být na řadě
288
na shledanou JF 4.2.2, JF 5.10.9
na sever OP 2.1.3
na severu OP 2.1.3
na Silvestra OP 3.4
na Vánoce OP 3.4
na Velikonoce OP 3.4
na východ OP 2.1.3
na východě OP 2.1.3
na začátku OP 2.2
na západ OP 2.1.3
na západě OP 2.1.3
Na zdraví! JF 4.10, SP 6.2
náboženství SP 1.12
nábytek SP 2.3
nad + I OP 2.2
nad nulou OP 5.1.2.7
(autobusové/vlakové) nádraží SP 1.10.3, SP 5.1.3
nádrž SP 11.8
nafta SP 5.7, SP 11.9
nahlas OP 5.1.5
nahoru OP 2.5.6
nahoře OP 2.2
nahrát – nahraju, nahraješ SP 4.3.3
nahrávat – nahrávám, nahráváš SP 4.4
nahustit (pneumatiky) – nahustím, nahustíš SP 11.9
nájem SP 2.4
nakonec OP 3.12
nákup SP 9.2
nakupovat – nakupuju, nakupuješ SP 3.1, SP 9.2
naladit – naladím, naladíš SP 4.3.2
nalevo OP 2.2
nalíčit – nalíčím, nalíčíš SP 11.10
náměstí SP 1.2
nápad JF 3.1.1, JF 3.1.2.1, OP 6.1.1
náplast SP 7.4
nápodobně JF 4.11.2
nápoj SP 10.1.1
(nápojový) lístek SP 10.2
napravo OP 2.2
naproti OP 2.2
například OP 7.7.4
napsat – napíšu, napíšeš JF 6.9, OP 6.2
narodit se – narodím se, narodíš se OP 1.5, SP 1.4
národnost SP 1.8
narozeniny JF 4.8.1, JF 5.11.4
nástupiště SP 5.3
nastupovat – nastupuju, nastupuješ OP 2.4.1, SP 5.1.1
nastydlý SP 7.4
náš/naše OP 7.5, OP 8.1.6
natankovat – natankuju, natankuješ SP 11.9
289
NATO SP 6.5
natural SP 5.7
návštěva SP 6.2
navštívit – navštívím, navštívíš SP 5.10
nazdar JF 4.3.1
ne JF 1.5.1.2, JF 2.2, JF 2.10.3.2, JF 3.1.2.1, JF 5.3
nealko SP 10.1.8
nealkoholické pivo SP 10.1.8
nealkoholický SP 10.1.8
nebo JF 2.3, JF 3.6, OP 7.7.2
něco JF 4.12, OP 8.1.8
neděle OP 3.2.4
nehoda SP 5.9
nechat – nechám, necháš JF 2.10.4, JF 5.10.7
nějaký OP 8.1.8
nejdříve OP 3.12
nejhorší OP 5.2.2.1
nejlepší JF 4.8.1, JF 5.11.4, OP 5.2.2.1
nejrychleji SP 12.1
někam OP 2.5.1, OP 8.3
někde OP 2.1.1, OP 8.3
někdo OP 8.1.8
někdy OP 3.4, OP 3.14.7, OP 8.3
několik OP 4.1.1, OP 8.2
několikrát OP 3.14.6
některý OP 8.1.8
nekuřačka SP 6.8
nekuřák SP 5.3, SP 6.8
němčina SP 13.1
Německo SP 1.8, SP 5.10
německy SP 13.1
německý SP 1.8
nemoc SP 7.4
nemocnice SP 1.10.3, SP 7.5
nemocný OP 5.1.12.1, SP 7.4
nemoct JF 2.7.1, JF 2.10.1, JF 3.1.2.2, JF 3.3.2
nemoderní OP 5.1.11.2
nemuset JF 2.7.1
němý SP 4.3.3
není zač JF 2.13.6
neperlivý SP 10.1.8
neplatný SP 5.15
nepořádek OP 5.1.12.4
nerozhodně SP 4.8
nervózní OP 6.1.2
nesmět JF 2.10.1, JF 2.10.4
nesnášet – nesnáším, nesnášíš OP 6.1.2, SP 6.1
nést – nesu, neseš OP 2.6.2
nešťastný OP 6.1.2
nevhodný OP 5.2.3
290
nevinný SP 6.6
nevlastní SP 1.11
nezaměstnanost SP 6.8
nezaměstnaný SP 6.8, SP 1.10.1
nezařízený SP 2.1
než OP 4.3.1
nežít – nežiju, nežiješ OP 5.1.12.1
nic JF 2.12.11.3, OP 4.1.1, OP 4.2.1
nic moc JF 2.12.2, JF 4.4.3, OP 5.2.2.1
nikam OP 2.5.1, OP 8.3
nikde OP 2.1.1, OP 8.3
nikdo OP 4.1.1
nikdy OP 3.4, OP 3.14.9, OP 8.3
nízký OP 5.1.2.1.3, OP 5.1.2.7, SP 3.3
no JF 1.5.1.1, JF 2.1, JF 2.10.3.1, JF 3.1.2.1, JF 3.3.1, JF 5.7
no jo JF 2.12.2
no tak JF 3.8
noc JF 4.2.2, OP 3.2.1, OP 3.2.5
noha SP 7.1
normálně OP 3.14.5
normální OP 5.2.6
nos SP 7.1
nosit – nosím, nosíš SP 9.4
novinář SP 1.10.2
novinářka SP 1.10.2
noviny SP 4.3.1
nový JF 4.8.3, OP 5.1.11.2
Nový rok JF 4.8.3, JF 5.11.5, OP 3.2.7
nula OP 5.1.2.7
nutný JF 2.8
nůž SP 9.5
nůžky na nehty SP 7.3
o dovolené OP 3.4
o moc OP 4.3.2
o prázdninách OP 3.4
o půlnoci OP 3.4
o Vánocích OP 3.4
o Velikonocích OP 3.4
o víkendu OP 3.4
oba/obě OP 4.1.1
obálka SP 6.3
občanská válka SP 6.7
občas OP 3.14.7
obec SP 1.2
oběd SP 10.1.1
obědvat – obědvám, obědváš SP 10.1.1
obézní SP 1.15
obchod SP 1.10.3, SP 9.1
obchodní centrum SP 9.1
obchodní dům SP 9.1
291
objednat se – objednám se, objednáš se SP 7.5
objížďka SP 5.7
oblek SP 9.4
oblékat se – oblékám se, oblékáš se SP 3.1, SP 9.4
oblékat si – oblékám si, oblékáš si SP 9.4
obléknout se – obléknu se, oblékneš se SP 3.1, SP 9.4
obléknout si – obléknu si, oblékneš si SP 9.4
obraz SP 4.6
obrázek SP 4.3.1
obsazeno OP 5.1.12.3, SP 11.2
obsazený SP 5.11
obuv SP 9.2
obvaz SP 7.4
obvykle OP 3.14.5
obyčejně SP 6.3, SP 11.1
obyčejný OP 5.2.6
obývací pokoj SP 2.2
ocet SP 10.1.3
oči SP 1.15, SP 7.1
očkování SP 5.10, SP 5.15
oční lékař/lékařka SP 7.5
od kolika hodin OP 3.7.2
od/ode OP 2.5.2, OP 2.5.9, OP 3.7.2, OP 3.8
odejít – odejdu, odejdeš OP 2.4.1, OP 2.5.2
oděvy SP 9.2
odjet – odjedu, odjedeš OP 2.4.1, OP 2.5.2
odjezd OP 2.4.3.1, SP 5.1.3
odjíždět – odjíždím, odjíždíš SP 5.1.3
odkdy OP 3.7.2, OP 8.3
odkud JF 1.4.2, OP 2.5.9, OP 2.5.10, OP 8.3
odlet OP 2.4.3.1, SP 5.2
odletět – odletím, odletíš OP 2.4.1, SP 5.3
odložen SP 5.2
odložit si – odložím si, odložíš si JF 4.12
odnést – odnesu, odneseš OP 2.6.2
odpadkový koš SP 2.6
odpočívat – odpočívám, odpočíváš SP 3.1, SP 4.1, SP 7.2
odpoledne JF 4.2.1, OP 3.2.5
odpověď OP 6.2
odtáhnout (auto) – odtáhnu, odtáhneš SP 5.7
odvést – odvedu, odvedeš OP 2.6.2
odvézt – odvezu, odvezeš OP 2.6.2
ohlásit – ohlásím, ohlásíš SP 11.5
oholit (vousy) – oholím, oholíš SP 11.10
ohřát – ohřeju, ohřeješ SP 10.1.9
okamžik OP 3.2.1
okno SP 2.2
oko SP 7.1
okolí SP 2.7
olej SP 10.1.3, SP 11.9
292
omáčka SP 10.1.4.1
omeleta SP 10.1.4.1
omyl JF 5.10.11
on JF 1.1, OP 8.1.2
ona JF 1.1, OP 8.1.2
oni JF 1.1, OP 8.1.2, OP 8.5
ono JF 1.1, OP 8.1.2
ony OP 8.1.2
opakovat – opakuju, opakuješ JF 5.8, JF 6.2, JF 6.3, SP 13.1
opatrně JF 3.7
opékané brambory SP 10.1.4.2
opera SP 4.5
operace SP 7.4
operátor SP 1.3
opereta SP 4.5
operovat – operuju, operuješ SP 7.4
opilý SP 6.6
opravdu JF 2.6.5, JF 2.6.6, JF 2.12.8
opravit – opravím, opravíš OP 5.1.12.2, SP 11.8, SP 11.10
opravna obuvi SP 11.10
opravovat – opravuju, opravuješ SP 1.10.4, SP 11.8
optimista SP 1.14
optimistka SP 1.14
oranžový OP 5.1.9
ordinace SP 7.5
ordinační hodiny OP 3.2.6, SP 3.2
orchestr SP 4.5
ořech SP 10.1.2
osobák SP 5.3
osobní vlak SP 5.3
ostříhat (vlasy) – ostříhám, ostříháš SP 11.10
ošetření SP 7.5
ošklivo SP 14.1
ošklivý OP 5.2.2.2, SP 1.15
otázka OP 6.2
otec SP 1.11
otevřeno OP 5.1.12.3, SP 4.6
otevřený SP 1.14
otevřít – otevřu, otevřeš SP 4.3.4
otevřít účet SP 11.4
otvírací doba SP 4.6
otvírák SP 9.5
otvírat – otvírám, otvíráš OP 5.1.12.3
ovoce a zelenina SP 9.2
ovoce SP 10.1.2
ovocný SP 10.1.8
P.O.Box SP 11.1
pacient SP 7.5
pacientka SP 7.5
padat – padám, padáš OP 2.4.1
293
pak JF 5.6, OP 3.4, OP 3.11, OP 3.12
palačinka SP 10.1.6
pamatovat si – pamatuju si, pamatuješ si JF 2.5, OP 6.1.1
pan JF 4.5.3, JF 5.1.1, JF 5.11.1, SP 1.1
pánev SP 9.5
paní JF 4.5, JF 5.1.1, JF 5.11.1, SP 1.1
papír OP 5.1.12.5, SP 6.3
papírový OP 5.1.12.5
paprika SP 10.1.2
pár OP 4.1.1
pardon JF 2.13.1, JF 4.1, JF 5.1.2, JF 6.1
párek SP 10.1.7
parkety SP 2.3
parkování zakázáno JF 2.10.1
parkovat – parkuju, parkuješ SP 5.7
parkoviště SP 5.7
parlament SP 6.5
partner SP 1.11, SP 6.1
partnerka SP 1.11, SP 6.1
party SP 6.2
pas SP 5.10, SP 5.13, SP 5.15
pasivní SP 1.14
pasová kontrola SP 5.13
pasta (na zuby) SP 7.3
paštika SP 10.1.7
pátek OP 3.2.4
patro SP 2.2
péct – peču, pečeš SP 10.1.9
pečivo SP 10.1.5
pekařství SP 9.2
pěkně SP 14.1
pěna na holení SP 7.3
peněženka SP 5.12, SP 9.4
peníze SP 3.3, SP 9.7
penzion SP 5.11
pepř SP 10.1.3
perlivý SP 10.1.8
pero SP 6.3
peřina SP 2.3
pes SP 2.8
pesimista SP 1.14
pesimistka SP 1.14
pěstovat – pěstuju, pěstuješ SP 4.2
pěší zóna SP 5.7
pěšky OP 2.4.2, SP 5.6
pět OP 4.1.6
petržel SP 10.1.2
pevná linka SP 1.3
pevný OP 5.1.8
PF JF 5.11.5
294
píseň SP 4.4
písnička SP 4.4
pít – piju, piješ JF 4.12, SP 10.1.1
pití JF 4.12, SP 10.1.1, SP 10.2
pivo SP 10.1.8
pizza SP 10.1.4.1
pláč OP 6.1.2
plakat – pláču, pláčeš OP 6.1.2
plán JF 2.9.2, SP 12.1
plast OP 5.1.12.5
plastový OP 5.1.12.5
plat SP 3.3
(platební) karta SP 9.7, SP 11.4
platit – platím, platíš SP 2.4, SP 5.9, SP 9.7, SP 10.2
platný SP 5.15
plavání SP 4.8
plavat – plavu, plaveš OP 2.4.1, SP 4.8
plavba OP 2.4.3.1, SP 5.4
plavec OP 2.4.3.2
plavky SP 4.8, SP 9.4
plavkyně OP 2.4.3.2
plech OP 5.1.12.5
plechový OP 5.1.12.5
ples SP 4.5
pleš SP 1.15
pleťové mléko SP 7.3
plíce SP 7.1
plná penze SP 5.11
plnoštíhlý OP 5.1.2.1.4, SP 1.15
plný OP 5.1.12.7, SP 11.9
plný úvazek SP 3.2
plus OP 4.1.7, OP 5.1.2.7
plyn OP 5.1.12.5, SP 2.5, SP 5.7
plynový SP 2.5
pneumatika SP 11.8
po OP 2.5.11
počasí SP 14.1
počítač SP 2.3, SP 4.3.4
počítačový SP 4.3.4
počítat – počítám, počítáš OP 4.1.7
pod + I OP 2.2
pod nulou OP 5.1.2.7
podepsat se – podepíšu se, podepíšeš se SP 1.1
podchod OP 2.4.3.1
podjezd OP 2.4.3.1
podlaha SP 2.2
podnájem SP 2.1
podnebí SP 14.1
podnikatel SP 1.10.2
podnikatelka SP 1.10.2
295
podobně OP 7.4
podobný OP 7.4
podpis SP 1.1
podpora v nezaměstnanosti SP 3.3
podzim OP 3.2.2
poezie SP 4.7
pohádka SP 4.3.3
pohlaví SP 1.6
pohled JF 5.11.2, SP 6.3
pohlednice SP 6.3
pohotovost SP 7.5
pohyb OP 2.4.3.1
pohybovat – pohybuju, pohybuješ OP 2.6.1
pochybovat – pochybuju, pochybuješ JF 2.6.2
pojď/pojďme/pojďte JF 3.1.1
pojištění SP 3.3, SP 5.10, SP 5.15
pojištěný SP 7.6
pokladna SP 4.5, SP 5.1.3
pokoj SP 2.1, SP 2.2, SP 5.11
pokračovat – pokračuju, pokračuješ OP 3.13.2
pokuta SP 5.9
pole SP 2.7
poledne JF 4.2.1, OP 3.2.5
polévka SP 10.1.4.1
policejní stanice SP 11.5
policie SP 6.6, SP 11.5
policista SP 1.10.2, SP 5.9, SP 6.6, SP 11.5
policistka SP 1.10.2, SP 5.9, SP 6.6, SP 11.5
poliklinika SP 7.5
politický SP 6.5
politička SP 1.10.2, SP 6.5
politik SP 1.10.2, SP 6.5
politika SP 6.5
polojasno SP 14.1
polopenze SP 5.11
poloprázdný OP 5.1.12.7
poloviční úvazek SP 3.2
polštář SP 2.3
pomalu JF 5.8, JF 6.12, OP 2.4.4, OP 3.6
pomalý OP 3.6
pomeranč SP 10.1.2
pomoc! JF 3.12
pomoct – pomůžu, pomůžeš JF 3.12, JF 3.13.1
pondělí OP 3.2.4
ponožky SP 9.4
pop SP 4.4
popový SP 4.4
popelník SP 9.6
poplatek SP 11.4
porcelán OP 5.1.12.5
296
porcelánový OP 5.1.12.5
portugalština SP 13.1
porucha OP 5.1.12.2, SP 11.8
pořád OP 3.13.2, OP 3.14.2
pořad SP 4.3.2, SP 4.3.3
pořádek OP 5.1.12.4
pořadí JF 5.10.10
posadit se – posadím se, posadíš se JF 4.12
poschodí SP 2.2
posílat – posílám, posíláš JF 5.11.2
poslanec SP 1.10.2
poslankyně SP 1.10.2
poslat – pošlu, pošleš OP 2.6.2, SP 4.3.4, SP 6.3, SP 11.1
poslední OP 4.1.2
poslouchat – poslouchám, posloucháš SP 4.3.2, SP 4.4, SP 4.5
postel SP 2.3
pošta SP 1.10.3, SP 6.3, SP 11.1
pošťačka SP 11.1
pošťák SP 11.1
poštovní poukázka SP 11.1
poštovní přihrádka SP 1.2, SP 11.1
poštovní schránka SP 11.1
poštovní směrovací číslo SP 1.2
poštovní SP 11.1
potichu OP 5.1.5
potkat se – potkám se, potkáš se
potok SP 2.7
potom JF 5.6, OP 3.4, OP 3.8, OP 3.12, OP 8.3
potraviny SP 9.2
potřebovat – potřebuju, potřebuješ SP 9.2
povlečení SP 2.3
povolání SP 1.10.1
pozdě OP 3.5, OP 3.7.4
později JF 3.15.2.2, JF 5.10.7, JF 5.10.8, OP 3.4
pozdrav JF 5.11.2
pozdravovat – pozdravuju, pozdravuješ JF 5.11.3
pozítří OP 3.4
pozor! JF 3.7
pozvat – pozvu, pozveš SP 6.2
práce SP 1.10.1
pracovat – pracuju, pracuješ SP 1.10.1, SP 3.1, SP 3.2
pracovat jako SP 1.10.1, SP 1.10.4
pracovat kde SP 1.10.4
pracovitý SP 1.14
pracovní den OP 3.2.6
pracovní doba OP 3.2.6, SP 3.2
pračka OP 5.1.12.4, SP 2.3
prádelna OP 5.1.12.4, SP 11.10
prádlo SP 11.10
prarodiče SP 1.11
297
prase SP 2.8
prášek SP 7.5
prát – peru, pereš OP 5.1.12.4
pravda JF 2.1.1, OP 5.2.3
právě OP 4.3.4
pravičák SP 6.5
pravidelně OP 3.14.3
právnička SP 1.10.2, SP 6.6
právník SP 1.10.2, SP 6.6
pravoslavná SP 1.12
pravoslavný SP 1.12
pravý OP 5.1.12.6
prázdniny OP 3.2.6, SP 3.2, SP 4.1
prázdný OP 5.1.12.7, SP 11.9
premiér SP 6.5
premiérka SP 6.5
prezident SP 6.5
prezidentka SP 6.5
prima JF 2.12.1, JF 3.1.2.1, JF 4.4.2, OP 5.2.2.1
pro (být pro) JF 3.16
problém OP 5.2.7, OP 8.5
procento OP 4.1.7
proclít – proclím, proclíš SP 5.13
proč JF 1.4.2, OP 7.8.1, OP 7.8.2
proč ne JF 3.1.2.1
prodat – prodám prodáš OP 5.2.1
prodavač SP 1.10.2, SP 9.2
prodavačka SP 1.10.2, SP 9.2
prodávat – prodávám, prodáváš OP 5.2.1, SP 1.10.4
profesor SP 8.1
profesorka SP 8.1
program SP 4.3.1, SP 4.3.3, SP 4.5
programátor SP 1.10.2
programátorka SP 1.10.2
prohlídka SP 7.5
prohrát – prohraju, prohraješ OP 5.2.4, SP 4.8
procházka SP 4.1
promiň/promiňte JF 2.13.1, JF 3.3.2, JF 4.1, JF 5.1.2, JF 5.3, JF 5.9
pronajmout si – pronajmu si, pronajmeš si SP 2.1
prosím + A JF 3.15.1, JF 5.10.5
prosím JF 2.13.6, JF 5.10.1.1
prosím tě/vás OP 6.2
Prosím? JF 5.8, JF 5.10.1.2, JF 6.1, JF 6.3, SP 9.2
prosinec OP 3.2.3
prosit – prosím, prosíš + A JF 2.11.2, JF 3.2, JF 5.1.2
prostěradlo SP 2.3
prostitut SP 6.8
prostitutka SP 6.8
prošlý OP 5.1.12.2
protestant SP 1.12
298
protestantka SP 1.12
protože OP 7.8.1
proud SP 2.5
próza SP 4.7
prsa SP 7.1
prst SP 7.1
pršet – prší impers. SP 14.1
pruhovaný OP 5.1.10
průmysl SP 2.7
průvodce (kniha) SP 5.10
průvodce SP 1.10.2, SP 5.10
průvodčí SP 1.10.2
průvodkyně SP 1.10.2, SP 5.10
prý JF 2.6.7
pryč JF 3.7, OP 1.3.2, OP 2.1.1, OP 2.5.2, OP 5.1.12.3
přát – přeju, přeješ JF 2.11.1, JF 4.8.1, JF 5.11.4
přát si – přeju si, přeješ si JF 2.11.2, JF 2.11.2.1, SP 9.2, SP 10.2
před + I OP 2.2, OP 3.4
před + A OP 2.5.5
předat – předám, předáš JF 5.10.6
předevčírem OP 3.4
předmět SP 8.2
předpověď počasí SP 14.1
předprodej SP 4.5
představení SP 4.5
představit – představím, představíš JF 4.6.1
předtím OP 3.4, OP 8.3
předvolba SP 1.3
přeháňka SP 14.1
přechod OP 2.4.3.1
přechodné bydliště SP 1.2
přejezd OP 2.4.3.1
překladatel SP 1.10.2
překladatelka SP 1.10.2
překvapení JF 2.12.7
přeložit – přeložím, přeložíš SP 13.1
přepážka SP 11.1
přepojit – přepojím, přepojíš JF 5.10.6
přes OP 2.5.11
přesně OP 3.5, OP 4.3.4
přestat – přestanu, přestaneš JF 2.10.4, OP 3.13.3
přestávka SP 3.2, SP 4.5
přestupovat – přestupuju, přestupuješ OP 2.4.1, SP 5.1.1
převlékat se – převlékám se, převlékáš se SP 9.4
převléknout se – převléknu se, převlékneš se SP 9.4
příbor SP 9.5
příbuzný SP 1.11
příchod k vlakům SP 5.1.3
příjem SP 3.3
přijet – přijedu, přijedeš OP 2.4.1, OP 2.5.2, SP 6.2
299
příjezd OP 2.4.3.1, SP 5.1.3
přijímací zkouška SP 8.3
přijít – přijdu, přijdeš OP 2.4.1, OP 2.5.2, SP 3.1, SP 6.2
příjmení SP 1.1
přílet OP 2.4.3.1, SP 5.2
přiletět – přiletím, přiletíš OP 2.4.1, SP 5.3
příliš OP 5.2.8
příliš málo OP 4.3.6
příliš mnoho OP 4.3.6
přinést – přinesu, přineseš OP 2.6.2
příplatek SP 5.1.3
připojení SP 4.3.4
příroda SP 2.7
přírodní OP 5.1.12.6
příspěvek SP 3.3
přistýlka SP 5.11
příští OP 3.4, SP 5.1.3
přítel SP 1.11, SP 6.1
přítelkyně SP 6.1
přivézt – přivezu, přivezeš OP 2.6.2
přízemí SP 2.2, SP 4.5
psát – píšu, píšeš JF 6.6, JF 6.8, OP 6.2, SP 4.7, SP 6.3
psát jak SP 13.1
psát se – píše se (to) impers. SP 1.1
psát si (s) – píšu si, píšeš si SP 6.3
PSČ SP 1.2
pst OP 5.1.5
psychiatr SP 7.5
psycholog SP 7.5
psychologický SP 4.7
pták SP 2.8
ptát se – ptám se, ptáš se OP 6.2
půda SP 2.2
půjčit si – půjčím si, půjčíš si SP 4.3.3, SP 4.7, SP 11.4
půjčovna automobilů SP 5.6
půl OP 3.2.1, OP 3.3.1, OP 4.1.5, OP 5.1.2.4
půlka OP 4.1.5
půlnoc OP 3.2.5
puntíkovaný OP 5.1.10
pustit – pustím, pustíš SP 2.5
pustit si – pustím si, pustíš si SP 4.4
rád/ráda JF 2.12.1, JF 3.13.2.1, OP 6.1.2, SP 4.2
raději JF 3.11, JF 3.13.2.2
rádio SP 2.3, SP 4.3.2
radost JF 2.12.1, OP 6.1.2
radši JF 3.11, JF 3.13.2.2
rajče SP 10.1.2
raketa SP 4.8
rameno SP 7.1
rána SP 7.4
300
ráno JF 4.2.1, OP 3.2.5
realista SP 1.14
realistka SP 1.14
recepce SP 5.11
recept (na léky) SP 7.5
redaktor SP 1.10.2
redaktorka SP 1.10.2
reklama SP 4.3.1
relaxovat – relaxuju, relaxuješ SP 3.1, SP 4.1
remíza SP 4.8
rentgen SP 7.5
restaurace SP 1.10.3, SP 10.2
rezervace SP 5.1.3, SP 5.11
rezervovat (si) – rezervuju, rezervuješ SP 4.5, SP 5.11
rock SP 4.4
rockový SP 4.4
rodiče SP 1.11
rodina SP 1.11
rodinný stav SP 1.6
rodné číslo SP 1.4
rodné příjmení SP 1.1
roh OP 2.2
rohlík SP 10.1.5
rok JF 4.8.3, OP 3.2.1
rok/roky/let OP 5.1.11.1
román SP 4.7
romantický SP 4.7
rovina SP 2.7
rovně OP 2.5.5, SP 12.1
rozbít – rozbiju, rozbiješ OP 5.1.12.2
rozbít se – rozbiju, rozbiješ OP 5.1.12.2
rozbitý OP 5.1.12.2, SP 11.8
rozená SP 1.1
rozhlas SP 4.3.2
rozumět – rozumím, rozumíš JF 5.7, JF 5.8, JF 6.1, JF 6.14, OP 6.1.1
rozumět jak SP 13.1
rozvedený SP 1.6
ručník SP 7.3
ruka SP 7.1
rukavice SP 9.4
Rusko SP 5.10
rusky SP 13.1
ruština SP 13.1
růže SP 2.9
růžový OP 5.1.9
ryba SP 2.8, SP 10.1.7
rybník SP 2.7
rychle OP 2.4.4, OP 3.6, SP 12.1
rychlík SP 5.3
rychlíkem OP 2.4.2
301
rychloobvaz SP 7.4
rychlý OP 3.6
rýma SP 7.4
rýže SP 10.1.4.2
řada SP 4.5
ředitel SP 1.10.2
ředitelka SP 1.10.2
řeka SP 2.7
říct – řeknu, řekneš JF 1.2.2, JF 5.2, OP 6.2
řidič OP 2.4.3.2, SP 1.10.2, SP 5.8
řidičák SP 5.9
řidička OP 2.4.3.2, SP 1.10.2, SP 5.8
řidičský průkaz SP 5.9
řídit – řídím, řídíš SP 5.6
říjen OP 3.2.3
říkat – říkám, říkáš JF 1.2.2, JF 5.5, OP 6.2
řízek SP 10.1.4.1
řízení SP 11.8
S (velikost) OP 5.1.2.1
s titulky SP 4.3.3
sáček OP 5.1.2.5
sádra SP 7.4
salám SP 10.1.7
salát SP 10.1.2, SP 10.1.5
sám OP 7.6
samoobsluha SP 9.1, SP 10.2
samozřejmě JF 2.10.3.1
sanitka SP 7.5
sbírat – sbírám, sbíráš SP 4.2
sci-fi SP 4.7
se OP 7.3, OP 8.1.3
se snídaní SP 5.11
sedadlo SP 4.5
sedět – sedím sedíš OP 2.1.2
sedmička (vína) OP 5.1.2.4
sejít se – sejdu se, sejdeš se SP 6.2
sekretářka SP 1.10.2
sekunda OP 3.2.1, OP 3.3.1
sem OP 2.5.2, OP 8.3
sem tam OP 3.14.7
semafor SP 5.7
semestr OP 3.2.6
senát SP 6.5
senátor SP 6.5
senátorka SP 6.5
seriál SP 4.3.3
servírka SP 10.2
servis SP 5.7
sestra SP 1.11
sestra (zdravotní) SP 1.10.2, SP 7.5
302
sestřenice SP 1.11
sever OP 2.1.3
severní OP 2.1.3
schody SP 2.2
signál JF 5.10.10
silnice SP 5.7
silný OP 5.1.2.1.4, SP 1.15
Silvestr OP 3.2.7
síť SP 4.8
skanzen SP 5.10
skleněný OP 5.1.12.5
sklenice OP 5.1.2.5, SP 9.5
sklep SP 2.2
sklo OP 5.1.12.5
skopové SP 10.1.7
skoro OP 3.14.8, OP 4.3.4
skříň SP 2.3
skříňka SP 2.3
skupina SP 4.5
sladký OP 5.1.6
slaný OP 5.1.6
slečna JF 4.5, JF 5.1.1, JF 5.11.1, SP 1.1
slepice SP 2.8
sleva OP 5.2.1, SP 9.2
slovník SP 13.1
slovo SP 11.1, SP 13.1
složenka SP 11.1
složka SP 4.3.4
slunce SP 14.1
slyšet – slyším, slyšíš JF 5.10.4.1, OP 5.1.5
smát se – směju se, směješ se OP 6.1.2
smazat – smažu, smažeš SP 4.3.3
smažený sýr SP 10.1.4.1
smažit – smažím, smažíš SP 10.1.9
směnárna SP 11.4
smět – smím, smíš JF 2.10
smeták SP 2.6
smetana SP 10.1.3
smích OP 6.1.2
smrdět – smrdím, smrdíš OP 5.1.7
sms OP 6.2, SP 6.3
smůla OP 5.2.4
smutek OP 6.1.2
smutný OP 6.1.2, SP 1.14
sněžit – sněží impers. SP 14.1
snídaně SP 10.1.1
snídat – snídám, snídáš SP 10.1.1
sníh SP 14.1
sobota OP 3.2.4
sociální dávka SP 3.3
303
sociální demokracie SP 6.4
sociální pojištění SP 3.3
socha SP 4.6
sochař SP 1.10.2, SP 4.6
sochařka SP 1.10.2, SP 4.6
sólista SP 4.5
sólistka SP 4.5
sotva JF 2.6.2
soubor SP 4.3.4
souhlasit – souhlasím, souhlasíš JF 2.1, JF 2.3, JF 3.16, JF 5.5, OP 5.2.3
soused SP 6.1
sousedka SP 6.1
spát – spím, spíš SP 3.1, SP 5.11, SP 7.2
speciál SP 5.7
specializace SP 8.3
speciální OP 5.2.6
spěchat – spěchám, spěcháš OP 2.4.1
spěšňák SP 5.3
spěšný vlak SP 5.3
spisovatel SP 1.10.2, SP 4.7
spisovatelka SP 1.10.2, SP 4.7
spočítat – spočítám, spočítáš OP 4.1.7
spodní prádlo SP 9.4
Spojené státy (americké) SP 1.8, SP 5.10
spojení SP 5.1.3
spojit – spojím, spojíš JF 5.10.6
spokojený JF 2.12.4
spolu OP 7.6
spolužačka SP 6.1
spolužák SP 6.1
sporák SP 2.3
sport SP 4.8
sportovat – sportuju, sportuješ SP 4.2, SP 4.8
sportovní boty SP 4.8
spousta OP 4.2.1
správce SP 2.1
správně OP 5.2.3, SP 13.1
správný OP 5.2.3, SP 13.1
sprcha SP 2.3
sprchovat se – sprchuju se, sprchuješ se OP 5.1.12.4, SP 3.1
sprchový gel SP 7.3
sprchový kout SP 2.3
spropitné SP 9.7, SP 10.2
SPZ SP 5.9
srdce SP 7.1
srpen OP 3.2.3
SŠ SP 8.1
stadion SP 4.8
stan SP 5.11
stánek SP 9.1
304
stanice LPG SP 5.7
stanice SP 4.3.2, SP 4.3.3, SP 5.1.3
starší (než) OP 5.1.11.1
starý OP 5.1.11.1, OP 5.1.11.2, SP 1.15, SP 4.6
stát kolik – stojí (to) impers. OP 5.2.1, SP 2.4, SP 9.7
stát – stojím, stojíš OP 2.1.2
stát se – stane se impers. JF 1.4.2, JF 2.13.2, OP 1.2
stát SP 1.2, SP 6.5, SP 5.10
státní poznávací značka SP 5.9
státní příslušnost SP 1.6
(státní) svátek OP 3.2.6, SP 3.2
státní zkouška SP 8.3
stav SP 1.6
stávka SP 3.2
stěhovat se – stěhuju se, stěhuješ se SP 2.1
stejně OP 7.4
stejný OP 7.4
stěna SP 2.2
stihnout – stihnu, stihneš SP 5.1.1
stipendium SP 3.3
sto OP 4.1.1
stoupat – stoupám, stoupáš OP 2.5.6
strach JF 2.12.11, OP 6.1.2
strana SP 4.3.1, SP 6.5
strom SP 2.9
strop SP 2.2
strýc SP 1.11
středa OP 3.2.4
střední škola SP 8.1
středoškolské SP 8.1
stříbrný OP 5.1.9, OP 5.1.12.5
stříbro OP 5.1.12.5
student SP 1.10.2, SP 8.1
studentka SP 1.10.2, SP 8.1
studený OP 5.1.2.7, SP 2.5
studovat – studuju, studuješ SP 1.10.4, SP 8.1
Stůj/Stůjte! SP 5.6
stůl SP 2.3
stupeň (Celsia) OP 5.1.2.7
sucho OP 5.1.3, SP 14.1
suchý OP 5.1.3
sukně SP 9.4
sůl SP 10.1.3
sundat si – sundám si, sundáš si SP 9.4
sundávat si – sundávám si, sundáváš si SP 9.4
super JF 2.12.1, SP 5.7
supermarket SP 9.1
sušenka SP 10.1.6
suterén SP 2.2
svačina SP 10.1.1
305
svátek JF 4.8.1, JF 5.11.4, SP 3.2
světle- OP 5.1.9
světlé pivo SP 10.1.8
světlo OP 5.1.4, SP 2.3, SP 11.8
světlý OP 5.1.9, SP 1.15
svetr SP 9.4
svítit – svítí impers. SP 14.1
svlékat se – svlékám se, svlékáš se SP 3.1, SP 9.4
svléknout se – svléknu se, svlékneš se SP 3.1, SP 9.4
svobodný SP 1.6
svůj/svoje OP 7.5,OP 8.1.6
sympatický SP 1.14, SP 6.1
syn SP 1.11
sýr SP 10.1.5
šála SP 9.4
šálek OP 5.1.2.5, SP 9.5
šampon SP 7.3
šatna SP 4.5
šaty SP 9.4
šedivý OP 5.1.9, SP 1.15
šedý OP 5.1.9
šek SP 9.7, SP 11.4
šekem SP 9.7
široký OP 5.1.2.1.2
škoda JF 2.12.6, JF 2.12.9, JF 2.13.3
škola SP 1.10.3, SP 8.1
školní rok OP 3.2.6
šlehačka SP 10.1.3
špagety SP 10.1.4.1
španělština SP 13.1
špatně – JF 4.4.4, JF 5.10.4.2, OP 5.1.12.1, OP 5.2.2.1, OP 5.2.3, SP 13.1
špatný na OP 5.2.3
špatný JF 5.10.11, OP 5.2.2.1, OP 5.2.3, SP 13.1
špenát SP 10.1.2
špetka OP 5.1.2.5
špinavý OP 5.1.12.4, SP 2.6, SP 2.7, SP 7.3
šťastný OP 6.1.2
Štědrý den OP 3.2.7
štěstí JF 4.8.1, OP 5.2.4
štíhlý OP 5.1.2.1.4, SP 1.15
šunka SP 10.1.7
švestka SP 10.1.2
ta OP 8.1.4
tabák SP 9.2, SP 9.6
tableta SP 7.5
tady JF 5.10.2, JF 5.10.4.2, OP 1.3.1, OP 2.1.1, OP 5.1.12.3, OP 8.3 SP 12.1, SP 12.1
tahle OP 8.1.4
tachometr SP 11.8
tak JF 2.1.1, JF 2.3
tak jo JF 3.1.2.1
306
taky JF 4.7.2, JF 4.11.2, OP 7.6
talíř SP 9.5
tam JF 5.10.4.1, JF 5.10.4.2, OP 2.1.1, OP 2.5.2, OP 8.3, SP 12.1
tamta OP 8.1.4
tamten OP 8.1.4
tamto OP 8.1.4
tancovat – tancuju, tancuješ OP 2.4.1, SP 4.2, SP 4.5
tankovat – tankuju, tankuješ SP 11.9
taška SP 5.12, SP 9.4
táta SP 1.11
tatarka SP 10.1.3
tatarská omáčka SP 10.1.3
tatínek SP 1.11
tato JF 4.6.1, OP 3.4, OP 8.1.4
taxa SP 5.5
taxi SP 5.5
taxík SP 5.5
taxikář SP 5.5
taxikářka SP 5.5
téct – teče (voda) impers. SP 2.5
tečka (.) SP 1.2, SP 4.3.4
teď OP 1.5, OP 3.4, OP 8.3
technický průkaz SP 5.9
techničák SP 5.9
telefon SP 1.3, SP 2.3, SP 11.2
telefonní budka SP 11.2
telefonní číslo JF 5.10.11, SP 1.3, SP 11.2
telefonní seznam SP 1.3, SP 11.2
telefonovat – telefonuju, telefonuješ OP 6.2, SP 11.2
telegram SP 11.1
televize SP 2.3, SP 4.3.3
televizní SP 4.3.3
tělo SP 7.1
ten JF 1.1, JF 4.6.1, OP 3.4, OP 8.1.4
tenhle OP 8.1.4
tenis SP 4.8
tenký OP 5.1.2.1.4
tento JF 4.6.1, OP 3.4, OP 8.1.4
teplo OP 5.1.2.7, SP 14.1
teploměr OP 5.1.2.7
teplota OP 5.1.2.7, SP 7.4, SP 14.1
teplý OP 5.1.2.7, SP 2.5
teprve OP 3.15.2
terorista SP 6.7
teroristický útok SP 6.7
teroristka SP 6.7
test SP 8.3
těstoviny SP 10.1.4.2
těší mě JF 4.7
těšit se – těším se, těšíš se JF 5.11.3
307
teta SP 1.11
těžko JF 2.6.2
těžký OP 5.1.2.3, OP 5.2.7
thriller SP 4.3.3, SP 4.7
ticho OP 5.1.5, SP 2.7
tichý OP 5.1.5, SP 2.7
tisíc OP 4.1.1
titul SP 1.1
tlačit (auto) – tlačím, tlačíš SP 5.7
tlumočnice SP 1.10.2
tlumočník SP 1.10.2
tlustý OP 5.1.2.1.4, SP 1.15
tma OP 5.1.4
tmavé pivo SP 10.1.8
tmavo- OP 5.1.9
tmavý OP 5.1.9, SP 1.15
to JF 1.1, JF 4.6.1, OP 8.1.4
to dělá OP 4.1.7
toaleta SP 2.2, SP 4.5
toaletní papír
tohle JF 1.1, JF 4.6.1, OP 8.1.4
toto JF 1.1, JF 4.6.1, OP 3.4, OP 8.1.4
továrna SP 1.10.3
tragédie SP 4.5
trajekt SP 5.1.2
tramvaj SP 5.1.2
tramvají OP 2.4.2
trasa (metro) SP 5.1.3
tráva SP 2.7, SP 2.9
trenér SP 4.8
trénink SP 4.8
trénovat – trénuju, trénuješ SP 4.8
trh SP 9.1
tričko SP 9.4
trocha OP 4.2.1
trochu OP 4.3.2, OP 5.1.2.5
trolejbus SP 5.1.2
trolejbusem OP 2.4.2
trvalé bydliště SP 1.2
trvat – trvá impers. OP 3.13.2, SP 4.5
tržnice SP 9.1
třeba OP 7.7.4
třešeň SP 10.1.2
tři čtvrtě OP 3.2.1, OP 3.3.1, OP 4.1.5
tři OP 4.1.6
třída SP 1.2
tudy OP 2.5.11
tulipán SP 2.9
tuna OP 5.1.2.3
turista OP 2.4.3.2, SP 5.10
308
turistika SP 4.8
turistka OP 2.4.3.2, SP 5.10
tužka SP 6.3
tvrdý OP 5.1.8
tvůj/tvoje JF 5.11.8, OP 7.5, OP 8.1.6
ty JF 1.1, OP 8.1.1
týden OP 3.2.1
týdenní SP 5.1.3
typický OP 5.2.6
u koho SP 1.2
u OP 2.1.1
ubytování SP 5.11
ubytovna SP 2.1
účastník JF 5.10.10
učebnice SP 4.7, 8.3
učesat (vlasy) – učešu, učešeš SP 11.10
učesat se – učešu se, učešeš se SP 7.3
účet SP 5.11, SP 10.2
učit – učím, učíš SP 1.10.4, SP 8.1
učit se – učím se, učíš se SP 8.1
učitel SP 1.10.2, SP 8.1
učitelka SP 1.10.2, SP 8.1
udělat – udělám, uděláš OP 5.2.4, OP 8.6, SP 3.1, SP 10.1.9
udělat (fotografie) SP 11.10
ucho SP 7.1
ujet – ujede impers. SP 5.1.1
ujít – ujde (to) impers. JF 2.12.2, JF 4.4.3
ukázat – ukážu, ukážeš SP 9.2
uklidit – uklidím, uklidíš OP 5.1.12.4, SP 2.6
uklizený OP 5.1.12.4
uklízet – uklízím, uklízíš OP 5.1.12.4, SP 2.6
ukrást – ukradnu, ukradneš SP 6.6
ulice SP 1.2, SP 5.7
uložit – uložím, uložíš SP 4.3.4, SP 11.4
umělec SP 1.10.2
umělkyně SP 1.10.2
umělý OP 5.1.12.6
umět – umím, umíš JF 2.7.2, JF 2.7.3
umýt – umyju, umyješ SP 2.6, SP 11.10
umýt nádobí SP 2.6
umýt se – umyju se, umyješ se SP 3.1, SP 7.3
umýt si SP 7.3
umývadlo SP 2.3
unavený SP 7.2
unést – unesu, uneseš SP 6.6
univerzita SP 1.10.3, SP 8.1
únor OP 3.2.3
úplně OP 5.2.8
uprchlice SP 5.14
uprchlický tábor SP 5.14
309
uprchlík SP 5.14
uprostřed OP 2.2
upřímnou soustrast JF 4.9, JF 5.11.7
určitě JF 1.5.1.1, JF 2.1.2, JF 2.6.1, JF 2.6.5, JF 2.10.3.1
úrok SP 11.4
úřad SP 1.10.3
úřední hodiny OP 3.2.6, SP 3.2
úřednice SP 11.1
úředník SP 11.1
USA SP 5.10
úspěch OP 5.2.4
ustlat (postel) – ustelu, usteleš SP 2.6
ustlat si – ustelu si, usteleš si SP 2.6
(ústřední) topení SP 2.3, SP 2.5
uši SP 7.1
Uteč!/Utečte! JF 3.7, OP 2.5.2
úterý OP 3.2.4
uzavřený SP 1.14
uzdravit se – uzdravím se, uzdravíš se JF 2.11.1, JF 4.8.2
uzeniny SP 10.1.7
úzký OP 5.1.2.1.2
už OP 3.9, OP 3.15.1
v/ve OP 2.1.1, OP 3.4
v domácnosti SP 1.10.1
v důchodu viz být v důchodu
v kolik hodin JF 1.4.2, OP 3.4
v létě OP 3.4
v pořádku OP 5.1.12.1, OP 5.1.12.2, SP 10.2
v rekonvalescenci viz být v rekonvalescenci
v soukromí SP 5.11
v zimě OP 3.4
vagón SP 5.3
válka SP 6.7
vana SP 2.3
Vánoce JF 4.8.3, JF 5.11.5, OP 3.2.7
vařené brambory SP 10.1.4.2
vařit – vařím vaříš OP 5.1.2.7, SP 3.1, SP 10.1.9
váš/vaše JF 5.11.8, OP 7.5, OP 8.1.6
vážit – vážím, vážíš OP 5.1.2.3, SP 1.15
včas OP 3.5
včera OP 3.4
včetně SP 2.4
vdaná SP 1.6
vdova SP 1.6
vdovec SP 1.6
věc OP 8.5
večer JF 4.2.1, OP 3.2.5
večeře SP 10.1.1
večeřet – večeřím, večeříš SP 10.1.1
večírek SP 6.2
310
vědět – vím, víš JF 2.4, OP 6.1.1
vedle OP 2.2
vedlejší SP 5.7
vegetarián/vegetariánka SP 10.1.1
vejce SP 10.1.3
vejít se – vejdu se, vejdeš se OP 5.1.2.4
věk OP 5.1.11.1
Velikonoce JF 4.8.3, JF 5.11.5, OP 3.2.7
velikost OP 5.1.2.1
Velká Británie SP 1.8, SP 5.10
velké pivo OP 5.1.2.5, SP 10.1.8
velký OP 5.1.2.1, OP 5.1.2.1.3
velký OP 5.1.2.4, OP 5.1.2.6
velmi málo OP 4.3.6
velmi mnoho OP 4.3.6
velmi OP 5.2.8
velvyslanec SP 6.5, SP 11.5
velvyslanectví SP 6.5, SP 11.5
velvyslankyně SP 6.5, SP 11.5
ven JF 3.7, OP 2.5.4, SP 4.1
venku OP 2.2, SP 14.1
vepřové SP 10.1.7
věřit – věřím, věříš OP 6.1.1
věřit (v Boha) – věřím, věříš SP 1.12
veselý JF 4.8.3, OP 6.1.2, SP 1.14
vesnice SP 1.2, SP 2.7
vést – vedu, vedeš OP 2.6.2
věta SP 13.1
větší OP 5.1.2.1
vevnitř OP 2.2
vézt – vezu, vezeš OP 2.6.2
věž (hi-fi) SP 2.3, SP 4.4
vhodný OP 5.2.3
vchod OP 2.4.3.1, OP 2.5.4
více/víc než OP 4.3.4
video SP 2.3, SP 4.3.3
(video)kamera SP 5.12
videokazeta SP 4.3.3
video(přehrávač) SP 4.3.3
videopůjčovna SP 4.3.3
videorekordér SP 4.3.3
vidět – vidím, vidíš OP 5.1.4
vidlička SP 9.5
víkend OP 3.2.1, JF 4.2.2, SP 3.2
vinný SP 6.6
víno SP 10.1.8
vitamín SP 7.5
vítat – vítám, vítáš JF 4.12
vítr SP 14.1
vízová povinnost SP 11.5
311
vízum SP 5.15, SP 11.5
vjezd OP 2.4.3.1, SP 5.7
vjezd zakázán JF 2.10.1
VKV SP 4.3.2
vláda SP 6.5
vlak SP 5.1.2, SP 5.3
vlakem OP 2.4.2
vlakový SP 5.1.3
vlasy SP 1.15, 7.1
vlevo OP 2.2, OP 2.5.7, SP 12.1
vlhký OP 5.1.3
vlna OP 5.1.12.5
vlněný OP 5.1.12.5
voda OP 5.1.12.5, SP 10.1.8, SP 2.5, SP 2.7, SP 11.9
voda po holení SP 7.3
volaný JF 5.10.10
volat – volám, voláš OP 6.2, SP 11.2
volejbal SP 4.8
volno OP 3.2.6, OP 5.1.12.3, SP 3.2, SP 4.1
volný čas SP 4.1
volný SP 5.11
vonět – voním, voním OP 5.1.7
vousy SP 1.15
vpravo OP 2.2, OP 2.5.7, SP 12.1
vpředu OP 2.2
vracet se – vracím se, vracíš se OP 2.5.3
vrátit – vrátím, vrátíš SP 4.3.3, SP 4.7
vrátit + A + kam – vrátím, vrátíš OP 2.6.2
vrátit se – vrátím se, vrátíš se OP 2.5.3, SP 3.1, SP 4.7
vrchní SP 10.2
vstávat – vstávám, vstáváš OP 2.4.1, SP 3.1
vstup zakázán JF 2.10.1
vstupenka SP 4.5
vstupné OP 5.2.1, SP 4.5
VŠ SP 8.1
všechno SP 9.2
všechno nejlepší JF 4.8.1, JF 5.1.14
všichni OP 4.1.1
všude OP 2.1.1
vteřina OP 3.2.1, OP 3.3.1
vy JF 1.1, OP 8.1.1
vybírat – vybírám, vybíráš SP 9.2
výborně JF 3.1.2.1, OP 5.2.3
výborný OP 5.2.2.1, OP 5.2.3
vybrat – vyberu, vybereš SP 9.2, SP 11.4
vyčistit – vyčistím, vyčistíš OP 5.1.12.4, SP 2.6, SP 11.10
vyčistit si – vyčistím si, vyčistíš si OP 5.1.12.4
vydělávat – vydělávám, vyděláváš SP 3.3
vydírat – vydírám, vydíráš SP 6.6
výfuk SP 11.8
312
vyhlídková jízda SP 5.1.3
vyhlídková plavba SP 5.4
vyhrát – vyhraju, vyhraješ OP 5.2.4, SP 4.8
východ (světová strana) OP 2.1.3
východ (exit) OP 2.4.3.1, OP 2.5.4
východní OP 2.1.3
výlet SP 5.10
vypadat – vypadám, vypadáš SP 1.15, SP 7.2
vypálit – vypálím, vypálíš SP 4.3.4
vypnout – vypnu, vypneš SP 2.5
vypnutý SP 2.5
vyprat – vyperu, vypereš SP 11.10
vyprodáno OP 1.4, OP 5.1.12.3
vyřídit – vyřídím, vyřídíš JF 5.10.7
vysát – vysaju, vysaješ SP 2.6
vysavač SP 2.6
vysávat – vysávám, vysáváš SP 2.6
výsledek SP 4.8, SP 8.3
vysoká škola SP 8.1
vysokoškolské SP 8.1
vysoký OP 5.1.2.1.3, OP 5.1.2.7, SP 1.15, SP 3.3
výstava SP 4.6
vystupovat – vystupuju, vystupuješ OP 2.4.1, SP 5.1.1
vysvědčení SP 8.3
vysvětlit – vysvětlím, vysvětlíš SP 13.1
vyšší odborná škola SP 8.1
výtah SP 2.2
výtvarné umění SP 4.6
výtvarnice SP 4.6
výtvarník SP 4.6
vyučování SP 8.1
vyvolat (film) – vyvolám, vyvoláš SP 11.10
vyznání SP 1.12
vyzvednout si – vyzvednu si, vyzvedneš si SP 11.1
vzadu OP 2.2
vzdělání SP 8.1
vzduch OP 5.1.12.5, SP 2.7, SP 11.9
vzít si – vezmu si, vezmeš si JF 2.11.2, SP 9.2, SP 9.4
vzkaz JF 5.10.7, SP 5.11, SP 6.3
vzor OP 5.1.10
vzorovaný OP 5.1.10
vždycky OP 3.14.2
WC SP 2.2, SP 2.3, SP 4.5
(www) stránka SP 1.2, SP 4.3.4
XL (velikost) OP 5.1.2.1
XXL (velikost) OP 5.1.2.1
z/ze OP 2.5.4, OP 2.5.9, OP 4.3.3, OP 5.1.2.1.5
za + A OP 2.5.5, OP 3.7.4, OP 3.11, OP 3.8
za + I OP 2.2
za jak dlouho OP 3.7.4
313
zabalit – zabalím, zabalíš SP 9.2
zábavný SP 4.7
začátek OP 2.2, OP 3.13.1
začínat – začínám, začínáš OP 3.13.1, SP 3.2
začínat – začíná impers. SP 4.5
začít – začnu, začneš OP 3.13.1
záda SP 7.1
zadarmo OP 5.2.1
zahnout – zahnu, zahneš OP 2.5.7
zahrada SP 2.2
zahrát si – zahraju si, zahraješ si
záchod SP 2.2, SP 2.3, SP 4.5
zajímat se (o) – zajímám se, zajímáš se SP 4.2
zajímavý OP 5.2.2.1
zákaz koupání JF 2.10.1
zákaz kouření JF 2.10.1, SP 9.6
zákaz parkování JF 2.10.1
zákaz vjezdu JF 2.10.1
zákaz vstupu JF 2.10.1
základní SP 8.1
základní škola SP 8.1
zákusek SP 10.1.6
zámek SP 5.10
zaměstnanec SP 1.10.1, SP 6.1
zaměstnání SP 1.10.1
zaměstnankyně SP 1.10.1, SP 6.1
zaměstnavatel SP 1.10.1
zaměstnavatelka SP 1.10.1
zamluvit si – zamluvím si, zamluvíš si SP 4.5
zanechat – zanechám, zanecháš JF 5.10.10
západ OP 2.1.3
západní OP 2.1.3
zapálit si – zapálím si, zapálíš si
zápalky SP 9.5, SP 9.6
zapalovač SP 9.6
zápas SP 4.8
zaplatit – zaplatím, zaplatíš SP 2.4, SP 9.7, SP 10.2
zaplavat si – zaplavu si, zaplaveš si
zapnout – zapnu, zapneš SP 2.5
zapnutý SP 2.5
zapomenout – zapomenu, zapomeneš JF 2.5.1, OP 6.1.1
září OP 3.2.3
zařízený SP 2.1
zásilka SP 11.1
zastavit – zastavím, zastavíš SP 5.6
zastávka SP 5.1.3
zastavovat – zastavuje impers. OP 2.4.1, SP 5.1.1
zásuvka SP 2.3
zataženo SP 14.1
zatelefonovat – zatelefonuju, zatelefonuješ OP 6.2, SP 11.2
314
zavazadlo SP 5.12
závěrečná zkouška SP 8.3
zavěšovat – zavěšuju, zavěšuješ JF 5.10.10
zavináč (@) SP 1.2, SP 4.3.4
zavírat – zavírám, zavíráš OP 5.1.12.3
závislý SP 6.8
závod SP 4.8
závodit – závodím, závodíš SP 4.8
zavolání JF 5.10.10
zavolat – zavolám, zavoláš JF 5.10.5, JF 5.10.6, OP 6.2, SP 11.2
zavřeno OP 5.1.12.3, SP 4.6
zavřít – zavřu, zavřeš SP 4.3.4
záznamník SP 1.3, SP 11.2
zaznění JF 5.10.10
zbytečný OP 5.2.5
zdarma OP 5.2.1
zdraví JF 4.8.1, SP 7.4
(zdravotní) pojištění SP 3.3, SP 7.6
zdravotní pojišťovna SP 7.6
zdravotní sestra SP 1.10.2
zdravý OP 5.1.12.1, SP 7.4
zeď SP 2.2
zedník SP 1.10.2
zelenina SP 10.1.2
zelený OP 5.1.9, SP 1.15, SP 10.1.8
zelí SP 10.1.2
země SP 1.2, SP 2.7, SP 6.5, SP 5.10
zemědělský SP 2.7
zemřít – zemřu, zemřeš OP 1.5, SP 1.4, SP 7.4
zepředu OP 2.5.9
zeptat se – zeptám se, zeptáš se OP 6.2
zezadu OP 2.5.9
zima OP 3.2.2, OP 5.1.2.7, SP 14.1
zimní stadion SP 4.8
zítra OP 3.4
zkažený OP 5.1.12.2
zkouška SP 8.3
zkrátit (vlasy) – zkrátím, zkrátíš SP 11.10
zlato OP 5.1.12.5
zlatý OP 5.1.12.5, OP 5.1.9
zleva OP 2.5.9
zlobit se – zlobím se, zlobíš se OP 6.1.2
zločin SP 6.6
zlomit si – zlomím si, zlomíš si SP 7.4
zlý SP 1.14
změna OP 1.5
změřit – změřit, změříš (teplotu) OP 5.1.2.7
zmrzlina SP 10.1.6
znamenat – znamená impers JF 6.4
známka SP 6.3, SP 8.3
315
znásilnit – znásilním, znásilníš SP 6.6
znát – znám, znáš JF 2.4, JF 4.3.1, OP 6.1.1, SP 6.1
zout se – zuju se, zuješ se SP 9.4
zpáteční SP 5.1.3
zpátky OP 2.5.3
zpět OP 2.5.3
zpěvačka SP 1.10.2, SP 4.5
zpěvák SP 1.10.2, SP 4.5
zpívat – zpívám, zpíváš SP 4.2, SP 4.5
zpoždění SP 5.1.3
zprava OP 2.5.9
zpráva OP 6.2, SP 4.3.2, SP 6.3
zprávy SP 4.3.2, SP 4.3.3
zranění SP 7.4
zraněný SP 7.4
zranit se – zraním se zraníš se SP 7.4
zrušen SP 5.2
zrušit účet SP 11.4
zrzavý OP 5.1.9, SP 1.15
ZŠ SP 8.1
ztišit – ztiším, ztišíš OP 5.1.5
ztratit – ztratím, ztratíš SP 11.5
zub SP 7.1
zubař SP 7.5
zubařka SP 7.5
zůstat – zůstanu, zůstaneš OP 2.1.2
zvát – zvu, zveš JF 3.14.1, SP 6.2
zvíře SP 2.8
zvlášť OP 7.6, SP 10.2
zvláštní OP 5.2.6
žádat (o) – žádám, žádáš SP 5.14, SP 11.5
žádný OP 4.1.1, OP 4.2.1
žaludek SP 7.1
že JF 1.2.2, JF 3.6, JF 5.4, OP 6.1.2
žehlička SP 2.3
železný OP 5.1.12.5
železo OP 5.1.12.5
žena SP 1.6
ženatý SP 1.6
ženské SP 1.6
židle SP 2.3
žít – žiju, žiješ OP 1.5, OP 5.1.12.1, SP 1.4, SP 2.1, SP 7.4
živý OP 5.1.12.1, SP 7.4
žízeň SP 10.1.1
žlutý OP 5.1.9
316
INDEX KOMUNIKAČNÍCH SITUACÍ (KAPITOLA 15)
JF odkazuje ke kapitole 9 k Jazykovým funkcím, OP k téže kapitole k Obecným pojmům a SP
k téže kapitole k Specifickým pojmům. V ostatních případech odkazuje číslo v závorce
za kapitolou k příslušné části dané kapitoly.
cestujeme SP 5.1, SP 5.10, SP 5.11, SP 5.13, SP 5.15, KAPITOLA 2 (2.6), KAPITOLA 4
(6.8), KAPITOLA 8 (3.4), KAPITOLA 10 (1.1), KAPITOLA 11 (2.5)
děkujeme JF 2.13.5, JF 2.13.6, KAPITOLA 6 (5, 6)
dovolení JF 2.10
komunikace s veřejným činitelem SP 5.13, SP 5.15, SP 6.6, SP 11.5, KAPITOLA 2 (2.2),
KAPITOLA 6 (36), KAPITOLA 8 (3.5)
korespondence viz písemný styk
lékař OP 5.1.12.1, SP 7.2, SP 7.4, SP 7.5, SP 7.6, KAPITOLA 4 (6.9), KAPITOLA 6 (37),
KAPITOLA 8 (3.8), KAPITOLA 10 (3.1), KAPITOLA 11 (2.7)
nakupování OP 5.1.12.3, OP 5.2.1, SP 9.2, SP 9.7, SP 10.2, KAPITOLA 2 (2.1), KAPTIOLA
4 (6.7), KAPITOLA 6 (39), KAPITOLA 8 (3.6, 3.7), KAPITOLA 10 (3.2), KAPITOLA
11 (2.6)
navrhujeme JF 3.1
návštěva viz pozvání
nebezpečí viz varování
nerozumíme JF 5.8, JF 6.1, JF 6.2, JF 6.3, JF 6.4, JF 6.5, JF 6.10, JF 6.11, JF 6.12, SP 13,
KAPITOLA 6 (31, 32), KAPITOLA 7 (2.1.2), KAPITOLA 8 (3.3)
nesouhlasíme JF 1.3.1, JF 1.3.2, JF 1.3.3, JF 1.5.1.2, JF 2.2, JF 3.1.2.2, JF 3.3.2, JF 3.13.2.2,
JF 3.14.2.2, JF 3.15.2.2, KAPITOLA 6 (9)
omlouváme se JF 2.13.1, JF 2.13.2, KAPITOLA 6 (23, 24)
opravujeme výraz, myšlenku atp. JF 1.3, JF 5.3
osobní údaje SP 1.1–1.9, SP 1.12
písemný styk JF 4.5.3, JF 5.11, SP 6.3, KAPTIOLA 2 (3.3), KAPITOLA 4 (5),
KAPITOLA 7 (2.4), KAPITOLA 8 (2), KAPITOLA 11 (3.2), KAPITOLA 12 (2, 3)
počasí SP 14
pomoc JF 3.12, JF 3.13, KAPITOLA 6 (28, 29)
pozdravy viz společenský styk
pozvání, návštěva JF 3.14, JF 3.15, JF 3.16, JF 4.12, SP 6.2, KAPITOLA 4 (6.3, 6.5, 6.6),
KAPITOLA 6 (26), KAPITOLA 8 (3.2)
prosba, žádost JF 3.2, JF 3.3, JF 3.10, JF 3.12, JF 3.17
přání JF 2.11, JF 4.8, JF 4.11, JF 5.11.4, JF 5.11.5, JF 5.11.6, KAPITOLA 4 (5.3.3, 5.3.4),
KAPITOLA 6 (25), KAPITOLA 11 (3.2.1, 3.2.2), KAPITOLA 12 (3.5)
představování JF 4.6, JF 4.7, KAPITOLA 4 (4.2), KAPITOLA 6 (4)
přípitek JF 4.10
ptáme se na cestu SP 12, KAPTIOLA 2 (2.7), KAPITOLA 10 (3.3)
restaurace viz nakupujeme
rozumíme JF 5.7, SP 13
služby SP 11.1, SP 11.4, SP 11.10
souhlasíme JF 1.5.1.1, JF 2.1, JF 2.3, JF 3.1.2.1, JF 3.3.1, JF 3.13.2.1, JF 3.13.2.1, JF 3.16,
KAPITOLA 6 (7, 8, 10)
společenský styk JF 4, KAPITOLA 2 (2.4), KAPITOLA 4 (4.1–4.3), KAPITOLA 6 (1, 2, 3),
KAPITOLA 8 (3.1)
317
telefonujeme JF 5.10, SP 1.3, SP 11.2, KAPITOLA 2 (2.8), KAPITOLA 4 (4.4), KAPITOLA
6 (33), KAPITOLA 8 (3.9)
varování, nebezpečí JF 3.7, KAPITOLA 4 (3), KAPITOLA 6 (13), KAPITOLA 10 (2.1, 2.2),
KAPITOLA 11 (2.1)
vyjadřujeme emoce JF 2.12, JF 4.9, JF 5.11.7, OP 6.1.2, KAPITOLA 6 (15, 16, 17, 18, 19,
20, 21)
zákaz JF 2.10
318
CHARAKTERISTIKA KOLEKTIVU ŘEŠITELŮ (KAPITOLA 16)
PhDr. MARIE HÁDKOVÁ, Ph.D. (nar. 1964) vystudovala českou a anglickou filologii
na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1987), disertační práci k získání
titulu Ph.D. zpracovala na téma Znakovost ve vztahu ke komunikaci v cizím jazyce –
na materiálu češtiny pro cizince (1999). Od roku 1991 pracuje jako odborná asistentka
na Univerzitě Palackého v Olomouci – v letech 1991–1992 na Lékařské fakultě Univerzity
Palackého, od roku 1992 až dosud na FF UP. Od počátku svého působení na UP
se specializuje na češtinu jako cizí jazyk, na metodiku vyučování češtiny pro rodilé i nerodilé
uživatele, od roku 2000 je též garantem disciplíny Sociální komunikace.V letech 1991–1998
vedla lektoráty češtiny pro cizince na LF UP, v letech 1991–2003 působila jako lektorka Letní
školy slovanských studií na FF UP, od r. 1995 do r. 2004 byla členkou Kabinetu aplikované
bohemistiky Katedry bohemistiky FF UP. Vede diplomové práce z oblasti češtiny jako cizího
jazyka. Její publikační činnost a přednášková aktivita v tomto oboru čítá více než dvacet pět
teoreticky i prakticky zaměřených příspěvků, prezentovaných na domácí i zahraniční půdě.
Je členkou Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka, Jazykovědného sdružení ČR,
International Association of Teachers of Czech, International Pragmatics Association.
Mgr. JOSEF LÍNEK (nar. 1967) studoval v letech 1985–1992 obor čeština – angličtina
na FF UP v Olomouci. V letech 1992–1995 působil jako asistent na Katedře bohemistiky
a slavistiky FF UP v Olomouci. Od roku 1995 působí jako odborný asistent na Katedře
bohemistiky FF UP v Olomouci. Vedl či vede semináře staroslověnštiny, historické mluvnice,
historické syntaxe, teorie a dějin spisovného jazyka, jazykové kultury a úvodu do obecné
lingvistiky. V letech 1992–1998 spolupracoval na přípravě Letní školy slovanských studií
(FF UP) jako organizační tajemník (do 1999) a pedagog. Od roku 1992 rovněž pravidelně
vyučuje češtinu pro cizince v kurzech pořádaných FF UP Olomouc. Od roku 1993 působí jako
překladatel z anglického jazyka (např. Fowles, J.: Mág. Volvox Globator 1996). V roce 2001
absolvoval stáž v Lublani (Slovinsko), kde vedl jazykový seminář pro bohemisty.
Mgr. KATEŘINA VLASÁKOVÁ (nar. 1980) vystudovala anglickou a českou filologii
na FF UP v Olomouci. V diplomové práci, z níž byly některé kapitoly publikovány
v překladatelském ToPu, se věnovala filmovému překladu. Jeden semestr absolvovala
na Katedře politologie a současné historie na Univerzitě v Salfordu, Greater Manchester
ve Spojeném království. Od roku 2002 působí na letních kurzech češtiny pořádaných Ústavem
jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Češtinu jako cizí jazyk vyučuje během roku
na FF UP v Olomouci, jedná se zejména o kurzy pro programy Erasmus, Nebraska Semester
Abroad, dříve i ACM. Vyučuje také jako externistka na Ústavu odborné a jazykové přípravy
Univerzity Karlovy v Poděbradech. O zakázce MŠMT (LS0303) přednášela na Univerzitě
v Sheffieldu ve Spojeném království. Příležitostně překládá (Marie-Laure Ryanová: Literary
Cartography: Mapping the Territory, Thomas Pavel: Fictional Beings).
ČEŠTINA JAKO CIZÍ JAZYK
Úroveň A1
1. vydání
Vydalo: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
Tisk: ÚIV – divize Nakladatelství TAURIS
Rok vydání: 2005
Náklad: 300 ks
CONSEIL
DE L'EUROPE
COUNCIL
OF EUROPE