Římské náboženství
RLB206
VI. Kult: Římské rituály a oběti
1. Axiom (Poslední posvátný předpoklad)
Pax Deorum
2. Motivy
pietas – impietas; fas – nefas; pius – impius;
rite - inrite atd.
3. Domény
sacra publica; sacra topographica; sacra privata;
sacra domestica
4. Struktury
panteon (bohové a bohyně), lidé (kněžská kolegia, náboženské
komunity), prostor (sakrální topografie), čas (kalendář)
5. Způsoby
rituální činnost; mýtus; morální pravidla (pravidla jednání –
exempla); divinace (věštebný systém)
Rituál a římské náboženství
• Římské náboženství bylo ritualistické
• Koncept recipročního vztahu
– Do ut des
• Zdroj časté kritiky římského náboženství (ze
strany filosofů a křesťanů)
– Přešlo i do moderního bádání
Terminologické minimum
 Ritus
Způsob, kterým se něco provádí
- Romano ritu (capite velato)
- Graeco ritu
Oba dva způsoby rituální aktivity jsou „římské“
Obřady cizího původu:
- peregrina sacra
 Sacra, caerimoniae
Vlastní rituály jako náplň svátků, slavností, obětí atd.
Římské rituály a náboženské akty
Nejběžnější a nejdůležitější formou římského
rituálu je oběť
Krvavá – immolatio
Nekrvavá
• Úlitba (libatio)
• Obětní koláče
• Pálení kadidla
Oběti byly buďto státní (sacra publica) nebo
soukromé (sacra topografica, sacra privata)
Krvavá oběť (zvířete)
• Centrální prvek římského náboženství
• Komplikovaný systém s propracovanými
pravidly
– Výběr zvířete
• Pohlaví
• Kvalita
• Stáří
• Barva
• Zvláštní kombinace (Suovetaurilia)
1. Pompa (průvod)
2. Modlitba a přípravné oběti (nekrvavé)
3. Sakralizace obětiny (victima)
• Lití vína na hlavu zvířete
• Mola salsa (odtud immolare)
• Ustřižení chlupů z hlavy a jejich spálení
na oltáři
4. Zabití zvířete
• Victimarius, cultrarius
5. Prohlídka vnitřností
• Spectio (litatio, perlitatio)
• Exstispicium (provádí haruspex)
6. Rozdělení obětiny na části vyhrazené
bohům a lidem
• (Prométheovský mýtus o první oběti)
• Hostina účastníků se symbolicky
přítomnými bohy
Sliby (votum; pl. vota)
• Jde o smlouvu (kontrakt) mezi člověkem a
bohem.
• Určení podmínek, za jakých platí.
• Není-li požadavek naplněn, nevzniká
povinnost jeho plnění.
Druhy slibů a jejich zvláštní varianty
• Příležitostné (vznikají na základě
momentální situace)
• Pravidelné
– Konzul na počátku roku (slib kapitolské
triádě a bohyni Salus publica)
– Censoři (voleni každých pět let)
– Vojevůdce před válečným tažením (za
bezpečný návrat, za vítězství)
• V soukromé oblasti: sliby za uzdravení, za
bezpečný návrat z cest, za ochranu atd.
Ver sacrum („posvátné jaro“)
• V roce 217 př. n. l.
• Slib se týkal všech římských občanů
• Oběť všech prvorozených mláďat během
jednoho jara
„Je to vaše přání a rozkaz, aby se stalo, co řeknu, bude-li římský
národ Quiritů (lat. Quirites) zachráněn...pro nejbližších pět let
v těchto soubojích (tj. ve druhé punské válce), souhlasíte, aby dal
římský národ Quiritů jako dar Iuppiterovi vše, co se na jaře
urodí z dobytka vepřového a hovězího, z ovcí a koz a co není
ještě nikomu zasvěceno, a to toho dne, který určí římský
národ? Kdo potom bude obětovat, nechť obětuje, kdy chce a podle
předpisu, který si zvolí...uhyne-li předurčená oběť, jest ji považovat za
nezasvěcenou, ale nesmí se v tom vidět provinění. Nesmí být pokládáno
za podvod, jestliže někdo oběť neúmyslně poškodí nebo zabije. Kdyby ji
někdo ukradl, nebudiž to přičítáno za vinu celému národu ani tomu,
kdo byl okraden. Vykoná-li oběť nechtě v den, který se považuje za
nešťastný, sluší se považovat oběť za oběť vykonanou podle předpisů...
Titus Livius, Ab urbe condita XXII.10
český překlad: Marie Husová
Devotio
• Zvláštní druh slibu podsvětním božstvům
(Tellus, Dis Manes)
– válečná kořist a nepřátelské vojsko
• Zvláštní varianta: devotio ducis
– V roce 340 př.n.l. Publius Decius Mus
– V roce 295 př.n.l. Publius Decius
Zpočátku byl veden boj na obou stranách stejnými silami a s týmž
bitevním zápalem. Potom na levém křídle římští kopiníci nedovedli snést
nápor Latinů a uchýlili se k principům...Za tohoto zmatku zvolal konsul
Decius...: „pomoci bohů...je třeba...“
Pontifex ho vyzval, aby oblékl togu lemovanou nachem a aby se
zahalenou hlavou s rukama vystrčenýma zpod togy k bradě stál na
oštěpu podloženém pod nohy a aby takto promluvil: „Iane, Iove, otče
Marte, Quirine, Bellono...bohové zesnulých, vás prosím, vás vyzývám,
vás žádám za milost a také ji dostávám, abyste starobylému národu
Římanů – Quiritů dopřáli moci i vítězství a abyste nepřátele...postihli
děsem, hrůzou a smrtí. Jak jsem to slovy prohlásil, tak se zaslibuji
za stát staroslavných Quiritů, za vojsko, za legie, za pomocné
sbory národa Římanů – Quiritů a zároveň se svou osobou
obětuji legie a pomocné sbory nepřátel Mánům a bohyni
Tellus.“
[...] Sám opásán po způsobu gabinském, ozbrojen, vyskočil na koně
a vrhl se doprostřed nepřátel...
Titus Livius, Ab urbe condita VIII, 9
český překlad: Pavel Kucharský (upraveno)
Proklínací tabulky a panenky
• Specifická forma slibu podsvětním božstvům (nebo
zemřelým ambivalentního statusu)
• Součást antické „magie“
• Prosba o spravedlnost
• Konkurenční boj
• „Milostná magie“
• Strategie zvládání životních krizí
Proklínací tabulky a panenky
• Archeologicky dobře doložitelná praxe
– Proklínací tabulky: defixio, pl. defixiones
– Proklínací panenky: kolossos, pl. kolossoi
• Místa „aktivace“
– Hrobky, studny, řeky, ale i chrámy určitých
božstev atd.
Votivní dary (ex-votos)
 Dary jako odměna za vyplnění prosby
 Votivní náboženství – stěžejní součást
antické religiozity.
 Šlo o širokou škálu projevů:
◦ stavba chrámů
◦ pořádání her
◦ dedikace malých terakotových sošek
◦ děkovných dřevěných (voskových) tabulek
 „sacred rubbish“ (posvátné smetí)
Triumf (lat. triumphus)
• Oslava vítězství římské vojenské moci.
• Velmi okázalá slavnost, které se účastnili
desetitisíce až statisíce lidí.
• Podmínky (orientačně):
– Vojevůdce, který bojoval suo imperio
– Zvítězil v bitvě
– Zabil alespoň 5000 nepřátel
• jednodenní zbožštění (?)