II. Bohové: Římský panteon
a jeho struktura
1. Axiom (Poslední posvátný předpoklad)
Pax Deorum
2. Motivy
pietas – impietas; fas – nefas; pius – impius;
rite - inrite atd.
3. Domény
sacra publica; sacra topographica; sacra privata;
sacra domestica
4. Struktury
panteon (bohové a bohyně), lidé (kněžská kolegia, náboženské
komunity), prostor (sakrální topografie), čas (kalendář)
5. Způsoby
rituální činnost; mýtus; morální pravidla (pravidla jednání –
exempla); divinace (věštebný systém)
 Polyteistické náboženství
 Bohové se specifickými funkcemi
 Panteon je proměnlivý
 Antropomorfní bytosti
 Racionální bytosti:
 vyžadují úctu a kult, ale ne ponížení člověka
 sociální vztahy uvnitř římské společnosti; vztah patronus
- cliens)
 religio versus superstitio
 Závazky jsou oboustranné
 V oblasti sacra publica:
 Římským bohem se stává to božstvo, které je za takové
uznáno římským státem (senátem); závazky pak plní všichni
římští občané
 V oblasti sacra privata:
 Rozhodnutí jedince, který nese veškeré závazky
 Otázka ontologického božství nemusí být zásadní
 Náboženské uctívání člověka člověkem (problém pro chápání
moderního člověka).
 Absence antropomorfních obrazů
 numina (sg. numen).
Tvrdí totiž [tj. Marcus Terrentius Varro], že staří
Římané po 170 let od založení Říma [tj. přibližně do
roku 575 př.n.l.] uctívali bohy bez jejich obrazů. Kdyby
tomu tak prý zůstalo, byli by bohové ctěni mnohem
zbožněji.
Augustinus, De civitate Dei IV.31 = Varro, frg. 18 (Cardauns)
Český překlad: A.Ch.
• Keramický střep s obrazem Héfaista vracejícího se na Olymp;
nalezeno ve Vulcanalu (chrámu boha Vulcana) na Foru Romanu
(datace cca. 580-570 př. n. l.).
• Terakotové sochy Minervy a Hercula z arcahického chrámu na místě
dnešního římského kostela Sant’Ombono (datace cca. 530 př. n. l.)
1. Velcí bohové: 12
olympských božstev;
ostatní významná božstva:
 Juppiter: Zeus
 Neptunus: Poseidón
 Pluto: Hádés nebo
Plútón
 Ceres: Démétér
 Vesta: Hestia
 Juno: Héra
 Mars: Arés
 Apollo: Apollón
 Mercurius: Hermés
 Diana: Artemis
 Minerva: Athéna
 Vulcanus: Héfaistos
 Venus: Afrodíté
 Hercules: Héraklés
 Bacchus: Bakchos
 Sol: Hélios
2. Římská božstva, která nemají řecké paralely:
Janus (velmi starobylý bůh, jeho význam však časem klesal);
Quirinus (zbožnělý Romulus); Pater Indiges (zbožnělý Aeneas);
Carmenta; Flora; Pomona; Portumnus atd.
 Případně zvláštní lokální varianty velkých bohů
 Diana Nemorensis (na minci z roku 43 př. n. l.)
 Posvátný háj (nemus) v Aricii
 Archaická povaha kněžství: Rex Nemorensis
 Specializovaná římská božstva
 Dohlížela na jednotlivé činnosti nebo životní cykly
 Úzká (až absurdní) specializace
 Otázka jejich kultu a významu v každodenním životě
 Terč pozdější křesťanské polemiky
 Když jsou muž a žena spojeni ve svazku manželském, je přizván bůh Jugatinus
(Zasnubovač). To by šlo pochopit. Nevěsta ale musí být uvedena do domu. Je
tedy povolán bůh Domiducus (Domůvodič); a aby v domě i zůstala, bůh
Domitius (Domácník); a aby zůstala s manželem, bohyně Manturna (Zůstavka).
Je jich potřeba ještě víc? Nač ta skromnost! (...) Proč je ložnice narvaná až
k prasknutí zástupem božstev, když už se dokonce vzdálily i pomocnice nevěsty?
Jistě ne proto, aby jejich tušená přítomnost pobízela k větší cudnosti, ale aby
nevěsta i přes vrozenou slabost ženského pohlaví a strach z neznámého s jejich
pomocí bez potíží přišla o panenství. Jsou tu tedy přítomni bohyně Virginensis
(Panenská) a bůh-otec Subigus (Podmaňovač), bohyně matka Prema
(Přidržnice) a bohyně Pertunda (Pronikačka), Venuše a Priapus. Co je to za
způsoby? Když někdo v této záležitosti potřebuje dodat sil, copak mu nestačí
jeden bůh nebo bohyně? (...) A pak, když je tu bohyně Virginensis proto, aby
rozvázala panenský pás, bůh Subigus, aby se žena podvolila manželovi, bohyně
Prema, aby ji přemoženou přitiskla a držela nepohnutou, k čemu je tu bohyně
Pertunda? Možná by se měla začervenat a vycouvat. Ať také zbude nějaká práce
manželovi! Je přece nedůstojné, aby to, od čeho má své jméno, provedl někdo
jiný než on.
Augustinus, De civitate dei VI.9
 Český překlad: A.Ch.
3. Domáctnostní božstva
Lares (sg. Lar): Larové
Lar familiaris: ochránce rodiny
Lares Compitales: ochránci rozcestí v jednotlivých
římských čtvrtích
 Penáti (Penates)
 Genius paterfamilias
 Mánové (Manes)
 Dis Manes; Divi
parentes
 Lemures, Larvae
 Božstva jednotlivých
rodů (gentes):
 Gens Iulia (Venus,
Veiovis)
 Potitii, Pinarii
(Hercules u Ara
Maxima)
4. Původem cizí „importovaná“ božstva
a) Evocatio (např. Iuno z Veii nebo Venuše z hory Eryx
(Venus Erycina) na Sicílii
b) Usmíření prodigií; vyplnění proroctví v sibylských
knihách (Aesculapius, Apollo, Mater Magna
Kybelé atd.)
c) Tzv. „orientální“ božstva
cizího původu: Ísis a
Sarápis; Atargatis;
Sabazios, Juppiter
Heliopolitanus,
Juppiter Dolichenus;
Mithra atd.
5. Zbožštěné ctnosti a ostatní abstrakta:
 Pro Řím příznačná božstva
 Vesměs šlo o pozitivní ctnosti, které měly
reprezentovat vlastnosti římských elit: Virtus,
Honos, Fides, Mens, Concordia atd.
 Zobrazovány v podobě mužských nebo ženských
postav
6. Zbožnělí římští císařové/císařovny
 Římští císařové nebo císařovny se po své smrti
(počínaje Juliem Caesarem – Divus Iulius)
stávají divi (divae): bohy
 Proces jejich zbožštění je nejasný:
 Consecratio
 Apotheosis
Apotheosa císaře Antonia Pia a jeho manželky Faustiny (cca. 161 n. l.)
Symbol genia císaře (orel):
Symbol Juno (genia) císařovny
(pávice):
 Patří k nejproblematičtějším oblastem studia antického
náboženství
 Anachronický pohled na otázku, co je a co není náboženství
 Dva zdroje obtíží:
 Moderní teze o oddělenosti náboženství a politiky
 Křesťanstvím ovlivněná vize náboženství
 Definice božství v antice:
 Velmi nesystematická
 Relativní nedůležitost ontologických
definic božství
 Římští císařové měli svůj kult (oltáře, oběti,
chrámy, kněží)
 Římský císařský kult v sobě obsahuje obě dimenze,
náboženskou i politickou: jde o náboženský jev