Bobek, Pavel, zpěvák, architekt, narozen 16. 3. 1937, Praha, zemřel 20. 11. 2013, Praha.

Pavel Bobek se narodil a celý život strávil v rodinném domě na pražském Břevnově. Jeho otec Václav
byl stavebním inženýrem, ale měl také hudební nadání (klavírista, kapelník břevnovské kapely).
Matka Božena občas zpívala s břevnovskou kapelou. Rodiče se proto rozhodli Pavla přihlásit ke zpěvu
a hře na klavír, k čemuž z počátku příliš velký vztah neměl. Roku 1952 začal studovat gymnázium na
Hádkově (dnešní Gymnázium Jana Keplera), kde společně se svým přítelem Jiřím Laurentem začali během
školních let muzicírovat. Pavel zpíval a hrál na piano a Jiří na gibsonku. Vystupovali především se
skladbami zachycenými z vysílání západoevropských rozhlasových stanic. Po úspěšném složení maturity
pokračoval ve studiu na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde studoval architekturu. Pavel
společně s Jiřím Laurentem dále pokračovali v koncertování i během univerzitních studiích, kde
vystupovali na fakultních večírcích. V roce 1957 se zpěvák zúčastnil pěvecké soutěže Hledáme nové
talenty s písní Singing the Blues od Guye Mitchella s níž sklidil velký úspěch a poslala jej do
finálového kola soutěže. Karel Krautgartner, jenž vedl kapelu, která Pavla na soutěži doprovázela,
chtěl tuto píseň přeložit do češtiny. S tímto překladem však Bobek nesouhlasil a tudíž nebyl pozván
do finále soutěže. Poté se vrátil zpět na fakultu, kde vystupoval jako zpěvák v uskupení FAPS
(orchestr Fakulty architektury a pozemního stavitelství). V roce 1959 byl společně s Laurentem
osloven pracovníky Divadla Paravan (později sídlilo v Redutě), aby zpříjemňovali večery po
představeních hudbou v místním divadelním klubu. V tomto uskupení vystupovali pod názvem PARALAX.
Po úspěšném ukončení vysokoškolského studia (1961) se přihlásil k výstavbě pražského sídliště
Petřiny, kde se seznámil s Petrem Spáleným či Petrem Nárožným. Po absolvování povinné vojenské
služby (1962) začal zkoušet s Pavlem Sedláčkem a Studijní skupinou Big Beatu. Roku 1963 kontaktoval
Bobka hudebník Pete Kaplan, který společně s Miloslavem Růžkem a Pavlem Chrastinou založili skupinu
Olympic a Kaplan hledal za sebe náhradu, kterou našel právě v Pavlovi a jeho příteli Laurentovi.
S Olympicem vystupoval dvě sezóny v programu Ondráš podotýká v divadle Semafor a v březnu 1964 s ní
nahrál pro značku Supraphon tituly Sweet Little Sixteen, Oh Boy! a další. Po odchodu od Olympicu
v roce 1965 zpíval s různými skupinami, nejintenzivněji však s Country Beatem, s nímž se v roce
1967 stal stálým členem divadla Semafor až do roku 1990. Díky spolupráci s textařem Jiřím
Grossmannem získal roku 1970 1. místo v hitparádě Supraphonu se singlem Oh, Ruby, nechtěj mi lásku
brát a o rok později 2. místo s písní Houston. Své první album Veď mě dál, cesto má nahrál Bobek
díky pomoci ředitele Pantonu Jiřího Maláska v roce 1975. Od té doby přinášel nová alba, kde se
objevily i duety např. s Marií Rottrovou v písni S tím bláznem si nic nezačínej či Yvonne
Přenosilovou v duetu Cestou dlouhou. Od roku 1982 jezdil s koncertním programem Pár přátel mít se
skupinou Groš a později začal koncertně i studiově spolupracovat takřka výhradně s pianistou
Milošem Nopem a jeho manželkou Lídou Nopovou. Roku 1980 byl oceněn ziskem Zlaté porty za zásluhy a
rozvoj country music. Pavel Bobek v roce 2007 prodělal mozkovou mrtvici, kvůli které měl roční
pauzu od zpívání a koncertování. V posledních letech před svou smrtí vystupoval se skupinou
Malinaband  s Lubošem Malinou. Roku 2012 byl Akademií populární hudby zvolen do Síně slávy a o
několik měsíců později zemřel.

Zdroje:

I.     Lexika

Český biografický slovník XX. století, I. díl, A-J (Praha, 1999).


II.   Ostatní

Kříženecký, Jaroslav: Pavel Bobek: půlstoletí na pódiu (Praha, 2009).

http://www.pavelbobek.cz/?page=biografie

https://zivotopis.osobnosti.cz/pavel-bobek.php


Diskografie:

Veď mě dál, cesto má (Panton, 1975);

Profil (Supraphon, 1981);

Zkus se životu dál smát (Panton, 1981);

The Stranger (Artia, 1982);

Stárnoucí mladík (Panton, 1984);

Galaportrét (Panton, 1986);

Já přitom byl (Panton, 1988);

Muž v zrcadle (Panton, 1992);

The Best of Pavel Bobek Volume I (Supraphon, 1992);

Pojď dál a zpívej (Supraphon, 1993);

Zvláštní věc (Supraphon, 1993);

The Best of Pavel Bobek Volume II (Panton, 1994);

Hejno padlých andělů (Monitor EMI, 1995);

Bůh mě má rád (Bonton Music, 1996);

Pavel Bobek v Lucerně (Venkow Records, 1998);

Jsem pouhý známý (Venkow Records, 2000);

Všem dívkám, co jsem měl kdy rád (Universal Music, 2002);

Muž, který nikdy nebyl in (Brother Records, 2005);

40 hitů od A do Z (Universal Music, 2006);

Antologie cd2 (Supraphon, 2007);

Antologie cd1 (Universal Music, 2010);

Víc nehledám (Universal Music, 2010);

Kruhy (EMI, 2012).


Helena Bednaříková