Varyto, hudební časopis, zahájení činnosti 1878, Třebíč, ukončení činnosti 1891, Brtnice.


Varyto bylo na Moravě vydávané periodikum zaměřené především na klavírní tvorbu. Iniciátorem jeho
vzniku byl Emanuel Binko, mimo jiné pedagog a skladatel, který časopis založil v roce 1878. Jeho
prostřednictvím chtěl podporovat tehdejší hudební kulturu soudobých hudebníků a tím zvyšovat úroveň
hudby ve školství i domácnostech. K vydavatelské činnosti Binka pravděpodobně inspirovalo vydávání
časopisu Lyra Moravská, za jehož zrodem stál Gustav Karel Sobotka, kterého však vyšel pouze jeden
ročník. Časopis Varyto byl podobného zaměření, měl podobný obsah i vnější vzhled a stejné lhůty
vycházení. V prvních třech letech existence vycházel časopis dvakrát měsíčně, od roku 1881
jedenkrát do měsíce. Do roku 1883 vydával Varyto hudební nakladatel Jan František Kubeš v Třebíči.
Následně v průběhu roku 1884 začala periodikum tisknout lipská litografická firma Carl Gustav
Röder.

Obsahovým těžištěm časopisu byly především klavírní skladby. Mnohé skladby, které ale ve Varytu
vyšly, byly určeny mimo klavíru nebo varhan také pro harmonium. To dnes můžeme považovat za dobový
znak učitelského hudebního časopisu. Harmonium totiž v té době bylo v téměř každé učitelské
domácnosti, a to často jako náhrada varhan. V menší míře se v periodiku objevovaly také vokální
díla a skladby pro housle s doprovodem klavíru. Kromě praktických skladeb ale časopis obsahoval
také hudebně teoretické a pedagogické články a jiné texty.

Repertoár Varyta do jisté míry odrážel vkus tehdejší společnosti – tiskem vycházely především
stylizace společenských tanců (valčík, mazurka, kvapík a jiné) a pochodů. Taktéž byly v oblibě
poslechově nenáročné klavírní skladby. Pro varhaníky byly k dispozici jednoduché varhanní předehry.
Hlavním posláním časopisu bylo znázornění národního ducha té doby a Binkovy oddanosti vlasti. Během
existence časopisu Varyto v jeho vydáních vyšlo přibližně 1100 skladeb od více než stovky
skladatelů z Čech a Moravy. Ze svých skladeb zařadil Binko do časopisu 31 z nich.
Nejpublikovanějšími autory pak byli například Alois Hnilička, Josef Paukner, František Musil, Josef
Nešvera, Jan Kún, Josef Čapka Drahlovský, Josef Drahorád, Karel Haak, Josef Cyril Sychra, Karel
Strnad nebo Jan Malát.

Během čtrnácti let vydávání Varyta prošel časopis mnohými fázemi. Do té první se řadí první tři
ročníky periodika. V té době časopis kromě not tvořila také jednostránková textová příloha,
obsahující zprávy, články, inzerci nebo listárnu (sloužící pro komunikaci s redaktorem). Třetí
ročník změnil svůj vzhled a také se stal časopisem zamřeným čistě na klavírní tvorbu.

V roce 1880 však časopis neměl dostatek odběratelů, Jan František Kubeš proto pro své ztráty jeho
vydávání ukončil, čímž se ukončila také první etapa Varyta.

Nevzdávající se Binko ale veškerou zodpovědnost i vlastnictví časopisu převzal a administrace se
z Třebíče přesunula na příští tři roky do Třešti.

V době vlastního vydávání časopisu měl Binko také poměrně velký problém s dlužníky, přesto byla
základna odběratelů dostatečná, aby současně začal vycházet další hudební časopis – Hudební Květy.

Se sedmým ročníkem Varyta přišla změna vzhledu i nakladatele – v roce 1884 s tiskem začal
litografický ústav Carl Gustav Röder v Lipsku. S Binkovým stěhováním také časopis změnil působiště
na Brtnici u Jihlavy. Právě sedmý ročník lze považovat za vrchol zakončující vývoj periodika a jeho
ustálení jako praktický klavírní časopis až do konce jeho existence.


Lexika


ČSHS.

SČHK.


Literatura


Culka, Zdeněk: Emanuel Binko: učitel-hudebník (Žďár nad Sázavou, 1965).

Zechová, Hana: Časopis Varyto Emanuela Binka a jeho klavírní repertoár (1878–1891) (Olomouc, 2017).


Dominika Volfová