Knihovny a knihovnictví 2. poloviny 19. století Dějiny knihovnictví v každodennosti 12. 3. 2018 Kontext 19. století (především od 1850) Vývoj knihoven po roce 1850 Od počátku 19. století hlavní náplní knihoven zapůjčování knih V porevolučním čase se z knihoven stávají čítárny knih a především časopisů Nařízení po r. 1848 - zákaz činnosti všech čtenářských společností a 55 knihoven MIMO ŠKOLU Školní knihovny postihla nová cenzurní opatření Počátkem roku 1851 nařízení - zákaz zakládat knihovny bez povolení ministerstva důsledek - zanikly stovky knihoven a čtenářských společností, které vznikly v nadšené době revolučních událostí a jejichž činnost se rozvíjela Přechod soukromých a školních knihoven a čtenářských spolků v lidové veřejné knihovny Zakládání obecních a městských knihoven a jejich rychlý rozvoj Období od 60. do 90. let 19. století Osvětová činnost v 60. letech 19. století vzrůstá - lidové knihovny Od roku 1866 do roku 1870 vzniklo v českých zemích 45 školních a 54 spolkových knihoven „Na konci 19. stol. - 267 českých knihoven se 193.000 svazky spravovaných obcemi a okresy, event. zemskými orgány v Čechách V r. 1905 počet českých knihoven - 465 Nárůst nově vznikajících knihoven znatelný až do konce 2. desetiletí 20. století Knihovnami proti “špatné” literatuře Od 70. let 19. století se rozrůstá síť drobných knihoven s omezeným fondem -knihovny spolkové, obecní, školní Zakládání knihoven tažením proti “špatné” literatuře -dobré a snadno dostupné knihy podporují národní osvětu -pokračování obrozenských snah -blahodárné působení knih - prevence proti alkoholismu a zločinu! Školní knihovny “Zřizování školních a městských veřejných knihoven považujeme za nejdůležitější a nejlepší prostředek ke vzdělání lidu – totiž z prostředků takových, které v naší vlastní soukromé moci jsou. Školy atd. reformovati jest jenom v rukou vlády, a protož zůstane nám vždy jenom zřizování bibliothek co hlavní základ budoucího pokroku. Neboť knihovna jest také škola, a sice škola pro mládež i pro dorostlé – škola všestranná, v které učí mnoho moudrých učitelů a k tomu bez hole, bez metly, bez černé tabulky.“ -Dle: HAVLÍČEK BOROVSKÝ, Karel. Karla Havlíčka Borovského Politické spisy : Pražské noviny (1846 – 1848). Praha : Jan Laichter, 1900. s. 280. Ukázka z dobové učebnice pro 2. třídu -polovina 19. století http://alatera.cz/index.php/veskere-pisemnosti/bible/1280/kniha-ke-cteni-pro-druhou-tridu-1835-deta il Školní knihovny Byly často zároveň knihovnami veřejnými Zároveň za svůj původ a rozkvět děkovaly tomu, že velmi často bývaly knihovnami spolkovými = ze spolkových peněz udržovanými a jako spolkové používány Církev i státní aparát všestranně omezovaly zakládání veřejných knihoven a povolovaly je jen ve školách a církevních úřadech Vlastenci budovali ze školních knihoven zařízení i pro dospělé čtenáře Školní knihovny “Nedej vždy každému, co chce ke čtení, nýbrž co mu přiměřené, neb někdy čtenář tvůj neví, co žádá.” “Knihovník jest pokladník klenotů: vědomostí a zkušeností velikých, byť by i v chatrném papíře zaobaleny byly; pročež svému povolání tenkráte zadost učiň, zná-li náležitě klenoty své, a ví-li, komu který má okázati a svěřiti; svědomitá péče a starost o dobré vynaložení svěřených mu hřiven vyhledává se při něm nevyhnutelně.” Koncepce aktualizovaných seznamů vhodných knih pro školní děti publikována ve Sborníku. Kalendáři učitelském na rok 1858 Seznamy knih, cenzura ve školních knihovnách Královéhradecká konzistoř uvolňovala od roku 1836 seznamy knih, jež byly doporučeny jako dary pro školní mládež, schváleny jakožto seznamy pro případné školní knihovny Př.: seznam z roku 1836 - přes 250 titulů, z nichž více než dvě třetiny v němčině / české knihy často pouhými překlady z němčiny Knihy v češtině rozděleny do základních kategorií: -knihy pro malé žáky, -pro větší žáky, -pro žáky ve smíšených osadách -a knihy k modlení a pobožnému čtení František Josef Řezáč - školní knihovny 50. léta 19. století - propagátor zakládání školních knihoven na českém venkově Dobře vedená knihovna - nástroj rozvoje vzdělání, osvěty i národního hnutí Paternalistický vztah knihovník-čtenář (čtenář se nechává vést) Redaktor periodika Škola a život Konflikty úřadů s Řezáčovými záměry - výrazem strachu úřadů z českých knih a jejich vlivu na veřejnost Školní knihovny Koncepce školních knihoven: 6 skupin - podle počtu knih v knihovně (50 až 300) - podle charakteru knih (kategorie A: nejmenší děti až D: odborní čtenáři) Důležité: i do nejmenší knihovny doporučovány Babička; Kytice a Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě Regulace fondu v žákovských knihovnách Součinnost státní a nestátní regulace Prosazování tzv. vhodné četby Revize žákovských knihoven obecných a měšťanských škol nařízená ministerstvem kultu a vyučování r. 1875, 1885-6 Revizi provádějí samotní učitelé - výrazná redukce knihovních fondů Beletrii pro mládež píší kněží a učitelé (většinou) Urbánkův věstník - upozornění na nové české učebnice a čítanky a zpěvníky (objednávky učebnic určovaly okresní školní rady) Purismus v kánonu „školních“ děl Jazykové revize děl již klasických, určených pro školní četbu Babička - vydání z r. 1887 – obsahuje 1200 textových zásahů editora (odstranění germanismů, často pouze domnělých) Vrchlický - kritizuje cenzurní puristický zásah do jeho básně Ptáci (smaragd - zeleň, azur - blankyt) Labyrint světa a ráj srdce - 1887 - školní vydání: vypuštěna místa týkající se náboženství - závadná z pohledu katolicismu - a místa o vztazích mužů a žen K cenzuře ve 2. polovině 19. století Nakladatel a bibliograf František Augustin Urbánek -kampaň proti populární literatuře -periodikum Věstník bibliografický -propagační dílo V. Špačka Knihy ďáblovy (1882) - mravoučná povídka tzv. výchovné literatury pro lid ukazuje zhoubnost “špatné” četby (tzv. morální panika) -1881 krvavá literatura tématem jednání českého zemského sněmu! Negativní kampaň v českých zemích proti Zolově románu Nana - v jedné řadě s “krváky” K cenzuře ve 2. polovině 19. století (obecně) Objektem cenzury je POPULÁRNÍ literatura - přijímány cenzorské zásahy -krvavé romány, rytířské, loupežnické a pirátské romány -populární literatura je “jedem”, “nákazou”, “otravou národa” -cenzura proti populární literatuře argumentována nezájmem lidí o “dobré” autory (např. Karolinu Světlou) Strategie vytváření fondů v 19. století Příklad: knihovník ve Slaném Václav Štech: -nesystémovost při zakládání fondů -přijímány “nešťastné” dary příznivců, kteří se zbavují braku, romány vystříhané z příloh novin -“Soustavně s ohledem na čtenářstvo, na popularizování cenných děl soudobého písemnictví českého, s ohledem na šíření opravdových a ušlechtilých snah není doplňována ve Slaném spolková knihovna ani jediná.” -Náhoda, okamžitý nápad, nešťastný dar, antikvární ceník, reklama - to určuje úroveň obsahu Zdroje - výběr WÖGERBAUER, Michael, Petr PÍŠA, Petr ŠÁMAL a Pavel JANÁČEK. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2491-6.