Východobaltské a západobaltské jazyky Východobaltské: Litevština Lotyština Latgalština [?] [Zemgalština] [Sélština] Západobaltské: Pruština [Kuronština] [Jotvinština] „Malé“ baltské jazyky Východobaltské: [Zemgalština] [Sélština] Západobaltské: [Kuronština] [Jotvinština] [[Galindština]] Kuršiai / Kurové •Jméno se vyskytuje ve tvarech Curi, Cori, Currones, Kuren, Корсь, Кърсь aj. •Jsou označovány jako „baltští Vikingové“ pro způsob jejich života a válčení. •Jsou často zmiňovány cca od 9. do 16. století: • Západoevropské letopisy, např. • Vita Anskarii (Rimbert, 9. st.: Život Ansgara); Henricus de Lettis Chronicon Lyvoniae (13. st.); • Sacso Gramaticus, Gesta Danorum (13. st.) aj. • Skandinavské ságy, např. Norna-Gests þáttr (12. st.); Ynglinga saga (Snorri Sturluson, 13. st.) aj. • • Příklady zmínek o Kurech •V Životě Ansgara (9. st.): v kapitole č. XXX se nachází vyprávění o Kurech a jejich boji s Dány a Švédy, jsou tady zmíněna jejich města: hlavní přístav Seeburg (dnes Grobiņa v Lotyšsku) a hlavní tvrz Apuole (dnes Apuolė v Litvě). • •Livonská kronika Jindřicha Lotyše (13. st.): roku 1210 Kuronská flotila z 8 válečných lodí rozbila vojenskou flotilu Rigy a zabila mnoho rytířů. Ve stejném roce Kurové s velkým vojskem oblehly Rigu a málem dobyli město. • • Kuršiai / Kurové •Definitivní dobytí Kuronska se datuje do r. 1267, kdy Kurové přistoupili na podmínky Livonských biskupů a rytířů. •Do 16. století kuronština zanikla: zčásti vyhlazením národa, zčásti jazykovou asimilací s okolními etniky. Stopy kuronského jazykového substrátu nacházíme v litevštině a v lotyštině. • •Kurosnko v pozdějších dobách: • Kuronské vévodství (Kateřina Zaháňská) • Součást dnešního Lotyšska • Kuronština •O kuronštině můžeme usuzovat pouze na základě: • •A) Roztroušených historických zápisů (jako např. v Životě Ansgara nebo v Livonských kronikách). Největší takový zápis se nachází v Kronice Pruska Simona Grunau (16.st.): jedná se o Otčenáš. Ovšem lingvisté se neshodnou na přesné identifikaci jazyka tohoto textu, možná je to starolotyština. • •B) Onomastiky (výzkumu vlastních jmen) • •C) Dialektních rysů dnešní litevštiny a lotyštiny. Kuronština •Je považována za západobaltský jazyk (tedy příbuzný s pruštinou), který však byl v intensivním kontaktu s východobaltskými jazyky (tedy s litevštinou a lotyštinou). •Některé rysy fonologického systému: • Zachování původního baltského diftongu *ei (stejně jako v pruštině): srov. kuronsky Leypiaseme a litevsky Líeplaukė. To je základní diferenční rys západobaltských a východobaltských jazyků. • IE veláry *k, *g > s, z např. Talsen, Telse (srov. litevsky Telšiai) • *k,́ *g ́ > c, dz např. Sintere, Zyntere (srov. lotyšsky Dziñtare, litevsky Gintarà) • „Malé“ baltské jazyky Východobaltské: [Zemgalština] [Sélština] Západobaltské: [Kuronština] [Jotvinština] [[Galindština]] Jotvingiai / Jotvingové •V historických pramenech jsou zachyceny hned pod třemi názvy: •Jotva – Jotvingiai •Sūduva – Sūduviai •Dainava – Dainaviai • •Per terram vocatam Suderland alias Jettuen (1420) •terra Sudorum et Yatuitarum, quod idem est (1422) •Denowe tota quam eciam – quidam Jetwesen vocant (1259). • Jotvingiai / Jotvingové •„Paralelní“ názvy ukazují na to, že se jednalo o uskupení několika kmenů: sousední národy toto uskupení pojmenovávali podle „nejbližího “ kmene. Litevci tedy říkali jim „Sūduviai“, Poláci „Jotvingiai“ atd. Jotvingiai / Jotvingové •Řád Německých rytířů dobyl Jotvu během 13. století. •Jotvingové byli buď vyhlazeny nebo utekli do Litvy a Polska, kde se jazykově asimilovali. •Řád jejich území zcela vyplenil jako „ochranné pásmo“ proti Litevskému státu. •Definitivní zánik jazyka je kladen do přelomu 16.-17. století. • Jotvinština •Jazykový status jotvinštiny „kolísá“ mezi následujícími pozicemi: • A) Byl to jeden z dialektů litevštiny (Bezzenberger) • B) Je to přechodný „smíšený“ jazyk mezi baltskými a slovanskými (Otrębski) • C) Byl to dialekt staré pruštiny (Gerullis; Būga; Endzelīns, Fraenkel) • D) Byl to samostatný baltský (západobaltský) jazyk (Mažiulis; Vanagas; Zinkevičius). Jotvinština •Některé rysy fonologického systému: • Zachování původního baltského diftongu *ei (stejně jako v pruštině): srov. jotv. Deivóniškiai a litevsky Dievóniškės. To je základní diferenční rys západobaltských a východobaltských jazyků. •Depalatalizace š’, ž’, č’, dž’, s’, z’, r’, l’(tzn. jsou vyslovovány jako tvrdé konsonanty): žamė místo ž’emė (země); sanas místo s’enas (starý). • t’ > k’ a d’ > g’, srov. v jižním litevském dialektu jaukẽliai (telata), žõgis (slovo) a ve spisovné litevštině • jautẽliai, žõdis. • • Jotvinština •Jazykový materiál se omezuje na: •onomastiku (staré a současné názvy míst a osob) •stopy jotvinštiny v okolních dialektech („substrát“). • •Jediná hypotetická písemná památka: polsko-jotvinský (?) slovníček 200 slov (známý pod názvem Pogańske gwary z Narewu). Není však definitivně prokázáno, že se jedná o jotvinštinu, výzkum zatím není završen. • • Sėliai / Sélové •Bydleli na levém břehu Daugavy. •Srov. Vesnici v dnešním Lotyšsku Sēlpils. •Byli asimilovány Litevci a Lotyši nejpozději během 14. století. •Nezachovaly se žádné písemné památky sélštiny. Sėlština •Některé rysy fonologického systému: •Změna původního baltského diftongu *ei na ie (stejně jako v litevštině a lotyštině, tzn. východobaltský rys): •Srov. sél. Vesinthe, lit. Viešint •Zachování původního baltského *ā: •srov. Nalexe (lit. Nóliškis), Rave (lit. Rovėjà) • Žiemgaliai / Zemgalové •Bydleli mezi Kury a Sély. •Jsou poměrně často zmiňovány v Skandinávských, Ruských a Německých zdrojích. •Kladli urputný odpor jak proti livonským rytířům, tak proti Litevcům. •Jazyk zanikl během 14.-15. století, nemáme žádné písemné památky. Zemgalština •Některé rysy fonologického systému: •Změna původního baltského diftongu *ei na ie (stejně jako v litevštině a lotyštině, tzn. východobaltský rys): •Srov. zem. Blidenen a lot. Blidiene, zem. Ecowe a lot. Iẽcuve •Zachování původního baltského *ā: •srov. zem. Aarennen a dnešní lot. Āraiši •